to 1249. 1249. 1 i Moraviae str. 7G; Schmidt, Chronologisch-systematische Sammlung der Berggesetze I č. 1 a 2, Kašpar hr. Sternberg, Umrisse einer Geschichte der böhmischen Bergwerke I 2 str. 11; Boček, Codex Moraviae III str. 117; Erben, Regesta č. 1226; J. A. Tomaschek, Deutsches Recht in Oesterreich str. 193, kdež je paralelně též vytištěn německý překlad těchto práv městským písařem Janem z Gelnhusen v druhé polovici XIV stol. pořízený, srov. též str. 303; posledně Jireček, Codex juris bohemici I str. 82. — Libertates civium byly o sobě a to v té formě, jak je uveřejňujeme, potvrzeny měšťanům Jihlavským císařem Karlem" IV. majestátem d. v Praze 27 kvitna 1359 (Tomaschek u. m. str. 37 a 335 a Codex Moraviae IX str. 104), jakož i následujícími králi Českými a markrabími Moravskými. Některá města v Cechách, jako jmenovitě Kutná Sora a Kolín, opatřila sobě záhy přepisy jak těchto svobod městských tak i ostatních městských a horních práv Jihlavských r. 1249 udělených a dovolávala se jich jakožto svého práva. Tudy v právních rukopisech těchto i jiných měst setkáváme se s přepisy základních práv Jihlavských buďto v původní formě anebo ve formě rozmnožené o nové články, které konšelé Jihlavští mocí práva štatutárneho jim propůjčeného k původnímu sepsání svého práva asi ku konci XIII století připojili. (Srov. Tomaschek u. m. str. 31). Pokud se Kutné Bory týče, srov. Tomaschek, Der Oberhof Iglau str. 7 a mé pojednání „O právech městských m. Brikcího z Lieska" str. 18 násl. Také v XV století obdrželi Kutnohorští několikeré přepisy tohoto práva Jihlavského a zapsali si je do své knihy městské „Transscripta privilegiorum" na 1. 1, 2 a 23. Důkazem, že užívali Jihlavských práv, j e též český překlad z r. 1469, který tuto za touto listinou poprvé uveřejňujeme. Kromě toho král Vladislav listem d. na Budíne 20 ledna 1507 potvrdil Kutné Hoře výslovně čtyry svrchu položené svobody městské v českém překladu. Podobně v knize pamětní města Kolína z r. 1501 na 1. 46 zapsán je přepis práv Jihlavských z r. 1249 v původním sepsání. K čís. 5. [1249, po 16 srpnu.] Český překlad základních práv Jihlavských z XV stol. Počínají se knihy práv Jiehlavských, pHléžicie zvláště" místu na Horách Kuthnách i 7c horám tudiež, vydaná od mužov múdrych a potvrzená od najjasnejších kniežat a pánóv, pana Václava, krále Českého, a pana Přemysla, syna jeho, tehdy markrabí Moravského a Rakouského, Štýrského a Korutánskeho vévody, jichžto listové týchž práv na potvrzenie tito jsú, a najprve list pana Václava tento jest: Ve jméno božie amen. My Václav božie milostí král Český a markrabie Moravský všem přítomný list opatřujícím zdravie na věky. Poněvadž královské duostojenstvie a počestnost tiem pilnějie svým věrným přítomna býti dlužna jest, čím rozdielnějie nad jiné, jimž spravovanie i výsost zemského panovanie jest nadána, světle stkvie se duostojenstvie jménem i ctí, z toho my, kteříž naše věrné vyvarovati chceme z škod a z nejistot těžkých, z plnosti milosti našie a přiezně našie ku paměti chceme býti věčáé tak živým jakožto ži-vúcím, že my královskú mocí naší a svobodni! vuolí milým měšťanóm našim v Jiehlavě i horníkom, kdežkoli v království našem bydlejícím, každým i všem, svobod i ustanovení i také práv podepsaných, skrze něžto poklid i obecní užitek jich i pokoj umienili sme opátřiti, jim nicméně i jich dědicóm, náměstkem i potomním královskú opatrností a veselím puojčujeme, dopúštieme i potvrzujeme. Nad to, poněvadž my milému synu našemu Přemyslovi kniežetstvie dali sme, řečené měšťany i horníky naše jemu otcovsky dáváme a k milosti jeho duostojenstvie zvláštnieho milovanie žádostí věrně a královsky z ruky v ruku poručili sme k zachovávání, a na těch všech věcí potvrzenie a zachovanie budúcie přítomný list pečeti našie ohradu kázali sme potVľditi. Druhý list potvrzenie svobod a práv horníkov všech pana Přemysla, syna jeho, tehdy markrabie Moravského, jest tento: My Přemysl boží milostí markrabie Moravský k královskému dobrovolenství a přiezni otce našeho, najosviecenějšieho krále Českého, při svých věrných měšťanech i horniciech i jiných královské velebnosti a duostojenství službu činících jeho vuole ovšem umienili sme poslúchati a přítomný list pečeti našie ohradu kázali sme znamenati. [I] Protož aby milost a svoboda velebnosti královské skrze některé všetečné neměla útisku a prerušenie, spolu s synem naším chceme a prikazujem pod zachováním milosti našie i královstvie, aby nižádný z pánóv, šlechticóv neb rytierov nebo popravcóv nebo dvořan královstvie našeho kterého všetečenstvie nebo násile učiniti nesměl v kterém městě našem, aniž na kterého člověka útoku čiň ani jímaj, ani v kterém jeho skutku překážej bez odpustenie a vědomie sudce města a přísežných. [II] A kteřížkolivěk měštěné a hornici měli by lidi podsědhy a zbožie kromě města nebo vnitř, nižádné od nich sudce kraje a liřednlci nemějte súdné moci ani které právo země; pakli o kterém měštěnínu neb o kterém člověku měštěnína mají nětco žalovati, před súdeí a sudem města žalujte, jako jiní lidé spravedlnosti vyhledávajíce. [III] A jestliže někto z měšťan některému pánu nebo rytieri zbožie svého nebo kúpi puojčil by pod úmluvu některého dne nebo času před pří- 12 1249. sežnými nebo jinými šlechetnými mužmi [sic], a jestliže řečený pán nebo rytieř ten den nebo čas nezaplatil by, tehdy mohl by ten měštěnín toho pána nebo rytieře nebo šlechtice kteréhokoli svobodně pro své dluhy stavovati. [IV] Viece chceme a přikazujeme, aby, cožkolivěk sudce a přísežní města našeho s přísežnými horníkov pro dobré obecnie zriedili a ustanovili by, bez prerušenie ode všech zachováno bylo. [V] Nicméně chceme a přikazujeme přísnějie zachovali: jestliže by někto z měšťan učinil vraždu nebo jiné pro-hřešenie mrzké kterékoli, aby ani komorník náš ani popravce ani který z úředníkóv našich ani sudce města nebo přísežní na zbožích jeho ták mohvitých jako nemhovitých nikterého nečinili násile, ač-kolivěk vinný utekl by, ale Žena jeho s dědici věcí jeho pokojně požívaj. Počínají se práva místská horníkov ot mužóv múdrých nalezená, jichž jest toto kapitola prvá. [1]. Z slavných kniežat milosti a dobrovolnosti, pánóv našich, totižto krále Českého a markrabí Moravského, my přísežní města Jie-hlavského ustanovujeme, aby, ktožkolivěk z nás umřel by a ženu ostavil by a dědice, sudce nebo řečník ani kto jiný v sbožie jeho se žádným obyčejem neuvazuj, ale buďte v moci ženy a dědicóv. [2]. Pakli žena stav svuoj proměniti chtěla by, s raddii učiň přátel; toho ač neučinila-li by, sbožie čtvrtý diel toliko obdrží, ač z práva třetinu měla by obdržeti. A na vuoli buď jedné každé ženy nebo panny vdáti se neb vzdržeti, nebo přinucená manželstva řiedko llbie se. [3].; Pakli kto umře bez ženy a bez dětí a poručenstvie svého neučinil by, všecka sbožie jeho bližniemu dostanú se dědici. [Nemá-li dědice], staň se o věciech jeho tiemto obyčejem: rozděleny buďte na tři strany, z nichžto jedna dostane se za duši jeho, druhá k cest a mostóv opravováním, třetie k potřebám města; a to se staň skrze některé přísežné. [4]. Také v kterémžkoli městě někto umřel by vládna rozumem, cožkolivěk o věciech svých zřiedil by před mužmi viery hodnými nebo přísežnými nebo před svým farářem, pevnot bude. [5]. Pakli by některý cizí člověk umřel bez poručenstvie a o věciech svých nic nezřiedil by, přísežní věci jeho a sbožie jeho pod pečetí města přes rok celý schovati kažte; a ač střed času někto z přátel neb z tovarišov jeho s jistými znameními přišel by, sbožie jeho právem města obdržie. Pakli nižádný v roku celém nepřišel by nebo déle, sbožie jeho rozdělena buďte a staň se s nimi, jakož povědieno 1249. 13 jest napřed. [6]. Také hospodář i příchoze, kteréhožkoli pokolenie byl by, svobodnu vuoli měj, kdekoli chtěl by pohřesti se. [7]. Chceme také, aby nižádný člověk cizí proti kterému měštěnínu s křižovanci a žertéři svedomie provodil by, ale s mužmi šlechetnými a viery hodnými dvěma nebo třmi. [8]. Také nižádný s mužem cizím proti kterému měštěnímu o dluhy vyvoď svedomie, leč najméně jednoho šlechetného muže tohoto města s sebú měl by pro svého svedomie potvrzenie. Kapitola n. o Mpiech nebo o mierách. [9]. Přísežní jednoho každého města dlužni jsú o prodajích i kúpiech a mierách i o jiných kterýchkoli potřebách, kteréžto k obecnému dobrému a pokoji pří-ležie, věrně řéditi s súdcovú pomocí. Cožkolivěk zriedili by dřieve-řečeným obyčejem, nižádní jiní se ovšem v to nevměšujte, měniece nebo odpierajíce, a kterúžkolivěk pokutu na ty věci ustanovili by, ta od ustanovenie přestupníkóv placena bud. Kapitola ni. o učinčni, což chce z svého každého človeka rozumného etc. [10]. Každý Člověk rozumu pochopný s zbožím svým podle libosti moci učiniti bude. A ač žena odvolávala by a děti odpieraly by, všakť panstvie v jeho stane vuoli. Pakli by ženě své před mužmi šlechetnými dědicstvie přiznamenal, kteréž ně-mecsky morgengabe a česky věno slove, toho jemu prodati nebo jinému dáti nebude slušeti. A však jestliže muž neštěstie připuzením k tak veliké přišel by chudobě, že by nic neměl před rukama, čím by se a ženu i děti krmil, aby žebrati nebyl připuzen, s vědomím přátel ženy řečeně dědicstvie moci bude za čas zavázati, ačkoli žena odmlúvala by. Opět. Ač který člověk chtěl by jiti na púť svatých, totiž svatého Petra, Pavla, Jakuba nebo jinam, žena jeho, ač chtěla by cestě jeho překaziti, moci bude, slib Jeruzalemský ovšem vyfimúce. Kapitola IV. O miere a váze nespravedlivé. [11]. Opět chceme, aby ktožkolivěk z niužóv nebo z žen s nespravedlivú mierú nalezen byl by, nebo miery ustanovené nedával by suchých nebo mokrých věcí, nebo s nespravedlivým loktem nebo váhu nebo libru, jednu hřivnu dá súdci a přísežným; a ač druhé nalezen byl by, dá dvě; pakli třetie, ruky zbaven bude, nebo, ji ač vyplatiti chtěl by, dát deset hřiven, z nichžto dva diely dostaneta se siídci, třetí přísežným. Tak zajisté vinný milosrdenstvie najde. Kapitola V. O obyčeji hledáme falešnikóv od mincmajstra v domu nebo jinde kde- koiivčk. [12]. Ustanovili sme také, aby nižádný z mincmajstróv nebo někto z lidí v domu kterého měštěnína nepřehledával ničehuož ani 14 1249. 1249. 15 přehledovati kazoval, jakožto také falešníkóv nebo falešných peněz, aniž také pro takové příčiny do domu vcházej, leč s některým spolu-súdcí a s některým přísežným. Muožeť však, ač nětco takového bylo by, přičiniti stráž, dokovadž sudce nepřišel by a přísežní. PaUiby mincmajstr nebo někto z jeho proti zpuosobu předepsanému něco z takových v domu nětěiem nalezl nebo služebníci jeho, ani viněný ani hospodář v ničemž odpoviedati nebudu. PoMiby koho-kolivěk na trhu popadl a přísežných mieti nemohl by, jednoho šlechetného človeka nebo dva přijmi, skrze ně stráž osadě, aby nic od sebe neodvrhl zle domněný, nebo nětco jemu přivrženo nebylo skrze jiné, do-kavadž sudce nebo přísežní nebyli by přivoláni. Pakliby v polích nebo v lesiech mincmajstr kohokoli popadl, o němž měl jest zlé domněnie, a přísežných mieti nemohl by, ale některého šlechetného muže nebo dva, těmi jemu stráž osad", jakož povědieno jest. Pakli toliko svú čeled měl by při sobě, toho, na něhož sahati chce, do města věsti kaž a od sudce sobě požádaj dvú přísežnú puojčiti, kteřížto slova jeho vyslyšeli by. A cožkolivěk před přísežnými týž vyznal by, v porušení nebude moci odvoláno býti. A takéž bývaj o každé při, kdyžto přísežní skrze prosby nětěie přivodie se nebo od sudce posielají se k přeslyšení některých slibóv nebo nětěie slov; a cožkolivěk se slyšeli vyznají a vysvěděie, odvoláno nebude moci býti. Pakli ne povoláni ani požádáni jsúce na trhu nebo v krčmě cozkoli slyšeli by, obžalovaný od nich řeči své před sudem moci bude odvolati. Pakli ohyzdné skutky někde viděli by, jakožto raněnie, kyjovánie nebo rvánie a vytrhánie meče a nože nebo nětco takového, obžalovaný od nich přemožen bude. Kapitola VI o falešných peniezích tato jest. [13]. Jestliže falešní peniezi u některého poctivého muže nalezeni byli by, a jestliže týž řekl by sobě takové penieze býti dány od někoho nebo od jiného muže, on své pověsti odpovie-daje sám sedmý se lépe vyčistiti moci bude, nežli žalobník mohl by jeho přemoci sám sedmý. Pakli vyznal by se od mincéře takové penieze vzieti, tehdy sám sedmý mincéře lépe přemoci moci bude, nežli mincieř se sám sedmý moci bude vyčistiti. Kapitola o jednoho toliko sudce ustanovení v každém miste. [14]. Nám měšťanóm příslušeti vidí se, aby v nižádném městě královstvie viece nebylo súdcí než jeden, pro svornost a pokoj. A dokavadž někto súdu požívá, by pak před tiem přísežný byl, miesto přísežného nižádného nebude moci obžálovati. Také ihned, přijma súd, přísahu na svaté věci učiniti má, aby spravedlivého súdu ani pro osoby ani pro dary neporušoval, ale clmdému jako bohatému súdil podle zpuosobu práva ustanoveného. [15]. Také v ranném spolumluvení přísežní, ač na koho žalovali by, a jestliže sudce v súžení zmeškaly byl by, přísežní nevinni budú, a tak sudce u vině zuostane. Pakli v prošlém času ještě súditi nechtěl by, od přísežných napomenut buď, aby súdil a dosti učinil žalujícím, aby snadnost milosti násile nepřipravila zápalu hřešíciemu. Opět po tretie napomenut bud sudce od přísežných. Ač tehdy súditi nechtěl by, pře k vyššiemu súdci jakožto k komorníku nebo k králi otložena bud, a sudce, ač pro zmeškálost obžalován byl by, bud to malá nebo veliká byla by pře, sudce pro to tresktán bude. Opět jestliže kto obžalován byl by v ranném potazu, sudce pře spěšností uptaj se, a ač takový byl by, že obžalovaný tresktán býti zaslúžil by [penězi], tak zapsán bud; jestliže na hrdlo zaslúžil jest, tak zapsán bud vedle výstupku své ohyzdnosti. Kapitola VIII. O obyčeji branie viny. [16]. Kdežkolivěk súdci některá vina buď malá nebo veliká dána byla by, súditiť má vinného, 14te dní kdyžby pominulo [a] některého z přísežných v přítomnosti vezmi vinu svú; to ač zmeškal by, tej vině nebude dlužen jiné přihromažditi. A tak vždycky před některým z přísežných beř vinu svú. Kapitola ix. o žaioU proti sudá i o jiných žalobách. [17]. Přihodilo-li by se některému člověku o některém súdci žalobu hnúti v súdu, sudce některého z přísežných polož miesto sebe a o každú žalobu odpoviedaj jako jiný člověk. Pakli odpoviedati nechtěl by, přísežní povězte jemu, že jeho o ty věci před sudem větčim chtěli by obžálovati podle slova práva: Ty právo trp, kteréž vynášieš sám. [18]. Všecky žaloby, kteréž bývají kdekolivěk, odvolány mohu býti kromě těch, kteréž před čtyřmi stolicemi nebo lavicemi súdnymi jemu prožalují se. [19]. V každé žalobě, v kteréž člověk přistojí slovóm svého řečníka, a otázán jsa od sudce, řekl-li by „to jsú slova má", žaloba pevná jmiena jest. [20]. A ktožkolivěk na někoho žalobu učinil by o puol hřivny nebo níže, ač pohnán byl by jednu a zapřel-li by, od toho dne za 14te dní zapieránie svého přísahu potvrdí. Pakli vyznal by se, ve 14" dnech uvěřenu věc zaplatí; pakli toho neučinil by, tieže tresktán bude, totižto súdci v puol věrduňku. [21]. A jestliže některá žaloba o dluhy na někoho prožalována byla by, odpoviedající se lépe na kříži vymluvit! 16 1249. moci bude, nežli žalobník jeho přemoci mohl by přísahaje. [22]. Jestliže' dva žalujície spolu běžala by k súdci a žádný nevěděl by, kto z nich první byl by, protož koniužkolivěk sudce přistál by, toho žaloba přemuože. Také, ač sudce doma nenalezl by, ale genu jeho, skrze SVČdectvie [jejiej najprve Žalobu ÓbdrSÍ. Kapitola X. O zavázaných [dédicstviech] diuhóm tzzkjm. [23]. Opět. Ač kto z lidí zavázán byl by někomu dluhy těžkými, nemaje odkud platiti kromě dědicstvie svého, a jestliže to dědicstvie zavázal by dřieveřečeným diuhóm před siidem, věřitel je do celého roku a dne držeti bude. A ač dlužník tehdy nevyplatil by zavázaných věcí, tehdy věřitel před sudem, a to ve třech dnech, súdu pořad provolá. A ač po třetiem provolání dlužník tehdy nevyplatil by, sudce dědictvie to věřiteli před sudem svobodně přiznamená, kterýžto prodati moci bude nebo vyložiti podle povahy předšacované. [25]. Opět. Ač který člověk cizí v některém městě žalobu učinil by o dědicstvie některé, za tři hřivny rukojmě polož, aby žalobu svú konal. A jestliže pokynul by v při své, nekonaje žaloby, vinen ve třech hřivnách bude. Opět. Ač kto kromě mezí královských osedlý byl by a v městě našem o dluhy na někoho žalobu hnul by, ve třech dnech staň se jemu spravedlnosti plnost. Opět. Nižádný dědicstvie některého zavázati nebo otevzdati nenie dlužen, jediné před súdcí a přísežnými. Pakliby sudce umřel, jiného [maje] v nasledovanie, skrze přísežné nicméně [ten], ktož zavážanie přijal bieše, ten spravedlivost SVÚ obdrží. Kapitola XI. O otevzdáni didictví a o ortelích [25]. Ač kto druhému před sudem dědicstvie své právě otevzdal by, přijímač dlužen jest súdci dáti 12te peněz, přísežným tolikéž, písaři dva. [26]. Ač kto žalobu svú k přísežným přivedl by a prosí sobě před sudem a přísežnými o předeslané věci, [žalobě jeho] aby dosti stalo se, leč sudce učinil by sobě žalují-ciemu o všelikterá slova prázdná proti němu opálaná na trhu nebo v krčmě spravedlnosti plnost. Také ač odpoviedající bez toho [by] bxjti nechtěl, poddáni mušie býti přísežní a potvrditi přísahu, což svědčí. A opět. Ač kto z přísežných byl by [tázán] o orteli a ten odložiti do ranného potazu chtěl by, přísahu obdrží, že tu chvíli takového ortele nemohl by naleznuti; z toho k tej přísaze od přísežných nebo od hý-bajícieho žalobu nebo od sudce ortel s jinými přísežnými v ranném potazu naleznuti připuzen bud. Kapitola XII. O obyčeji a zpuosobu přisahá- 1249. 17 nie od přísežných a o odpuštění přísahy. [27], Já přísahu dosáhám, kterÚŽ učinil sem pánu Bohu a panu králi a vám pane sudce a mým spolu-přísežným, že slova ta spravedlivá jsú a pravá. [28]. O přísaze pak, kterážto před sudem býti má, ač z milosti odpustí se, súdci dostane [se] 12te peněz, písaři dva od toho, ktož přlsahati dlužen bieše. Kapitola XIII. O tom, ješto nžmecshy slove erholung a česky prodlenie potazu. [29]. Ve všech přech, kteréžto před súdy jednají se, od svátku Narozeuie Božieho až po ochtábiech Velikonoci, v najbližší den páteční na sudě zavitém má sedáno býti a člověk opětovánie své při, to což erho-lunge němecsky slove a česky prodlenie potazu, mieti moci bude. Čtyři pak pře vynímáme od tejto tvrdosti práva, totižto vraždu, porušenie nebo násile panen, hřiech falše peněz a striebra, útok na dmom, ješto němecsky heymsuche slove a česky výboj, z nichžto prô každú při, ač člověk přemožen byl by, na. život potupen bývá. Pakli která z oněch pří na den súdu zavitého k súžení připadla by, viněný při svú súdně moci bude až do dne najblíŽě následujícieho odvolati; a opět od toho dne do dne tretieho, v němž. nižádného dalšieho cíle neobdrže, muší nebo milostí smlúvy nebo práva tvrdostí při dokonati. Všecky pře těm podobné týmž právem chceme aby byly konány. Kapitola XIV. O moci svSdkóv stojících. [30]. Ač kto z lidí o při některú nebo z viny přísahu s svědky se vyčistiti chtěl by, a ač protivník jeho proti některému z svědkóv výmienkú učiniti chtěl by nebo někoho z nich odvrci, to učiň dřieve nežli na kříž ruku vložil by; toho ač neučinil-li by, prisahať jeho Stane. Kapitola XV. De reprehensione ac responsione juratorum. [31]. Ač kto z přísežných v něčem shřešil by anebo vystúpil, před súdcí a sudem odpoviedati bude jako jiný člověk, aniž viece, nežli vina žádala by, ale s spravedlností tresktán bud. [32]. Opět. Nižádný z přísežných, otázán jsa na vieru svú, ižádnému jinému odpoviedati nenie dlužen kromě panu králi; ale v přech súdnych od svého sudce otázán jsa, svědecstvie připuzen bývá vydati. [33]. Opět. Ač kto z přísežných pro kterúžkolivěk při před sudem pristáti někomu chtěl by jeho přísaze, přidána buďta dva přísežná stráže, aby slova jeho a zpuosob jeho vyslyšali a pověděli. A podle jich složenie a dok onánie slova jeho pevná jmiena budte. Kapitola xvi. o tom,jeUo treskce ortel. [34]. Ktožkolivěk před přísežnými .a sudem některý ortel vynesený provolal by, řka, že lepší naleznuti a vésti [chce], a ač neuvedl by, jacížkolivěk nákladové zrostli by na tu při, on zaplatí a nad to staneť svému súdu a súdci v pokutě 60ä šilinkóv a každému přísežnému ve 30tí. A ti šilinkové buďte krátcí. Kapitola xvil O otvolávajiciem se proti právu a o pří počtu. [35]. KomUŽkolivěk před sudem a přísežnými hojná spravedlivost učiněna byla by a tu potupě odvolal by se neslušně ku panu králi, stanet v pokutě 10" .hřiven. Pakli sudce a přísežní jemu dosti neučinili by, tehdy svobodně k jinému súdu odvolá se, kdyžto spravedlnost byla by jemu odepřiena. Z dřieve řečených pak peněz dva diely dostaneta se súdci a třetí přísežným. [36]. Chceme také, aby nižádný před kterým sudem z viece pří obžalován nemohl býti, nežli ze tří. Kapitola XVIII. O dlužníciech nemajících, odkud by platili. [37]. Ač kto jiného o dluhy na sudě obdržal by, nemajíeieho, odkud by platil, ač věřitel bez toho býti nechtěl by: sudce vlastní rukú dlužníka jemu daj, kteréhožto ani na zimě ani na horce držeti [ne]má, [ale] železem ručním a krm jeho čtvrtým dielem chleba kupeného za peniez a čieší vody. Pakli krádežem utekl by, tehdy věřitel, kdyžkolivěk jeho popadl by, s vědomím sudce jej vězněm obdrží. [ČI. 38 schází]. Kapitola XIX. O žalobe ne pod pravým jménem a o právu a svědectví biřicovu. [39]. Ac kto žaloval by před sudem ne pod pravým jménem, odpoviedající proto osvobozen nebude moci býti, ale řečník dobře menšie pokutě poddán bude, totižto ve 12" peniezlch. [40]. A ač kto pro některú při biřici podán byl by nebo svému dlužníku, nižádnému prostřed toho času o kterú při odpoviedati nebude. Také biřic, ač někto pro dluhy nětco nebo věci v domu nětčiem zapověděl by anebo pohnal, od sudce [tásán] O tom svedomie vydá. Kapitola XX O právu a svědecstvi písaře.městského etc. Opět. Každý přísežný písař městský, cožkolivěk na deskách svých sepsal by, bud to přísahu nebo zápis nětěí, nebo někto obžalovaný o rány nebo o jiné pře, otázán jsa, svědeestviet vydá. A to ne nadarmo duOVOdné bud. Kapitola XXI. O dMajíciem falešné klíče. [41]. Slušnéť jest, aby, ktožkolivěk z kovářóv některému muži nebo ženě falešné klíče nebo háky dělal by, ač třmi svědky přemožen byl by, ruky zbaven byl, nebo ji vykup desieti hřivnami, nebo jestliže se očistiti chtěl by, sám -třetí na kříži učiní přísahu. Z tejto pokuty dostane se třetí diel žalobníku, třetí přísežným a třetí súdci. [ČI. 42 Schází]. Kapitola XXII. O rúhání Bohu a svatým.' [43]. VŠickni ustanovili sme jednomyslně a nábožně, aby, ktožkolivěk Bohu a blahoslavené h panně Mariji nebo svatým božím nebo svaté cierkvi nebo svátostem kostelním rúhal se, ustanovením papežským po sedm dní nedělních řemenem za hrdlo bosýma nohama aby tiežen byl před processí okolo kostela farnieho. A těch sedm dní post se v chlebě a vodě, do nižádného kostela prostřední čas nevcházeje. Pakli potupí pokánie [a] umřel by, pohřebu zbaven bud. Pakli penězi dosti učiniti chtěl by, daj k dielu kostela 40" šilinkóv nebo 30" nebo podle moci své. Kapitola XXIII. O tom, ktož by hanil súdci nebo některého přísežného. [43]. Opět chceme, aby ktožkolivěk některého súdci nebo přísežného před sudem tresktal by, staneť v pokutě súdci ve 60" šilinciech a každému přísežnému ve 30", třmi svědky přemožen jsa nebo přísežným. Pakli by súdci nebo přísežnému některému všetečně lál, nazývaje jeho mrzského nebo zrádci nebo kacieře, tehdy po tři dni ne-dělnie puojde do fary v zjevném stoje stání na výsosti přede všemi a die: „Jestliže takové věci pravil sem o súdci nebo o přísežném, selhal sem jako najmrzčejší", tepa se rukú vlastni po třikrát v ústa svá. Pakliby takové dostiučiněnie potupil, ač súdci nebo přísežným líbilo by se, na hrdlo zapsán bud. [45]. Pakli by sobě rovnému nebo svému spoluměštěnínu nětco takového, učinil, pokutě šilinkóv poddán bude, jakož napřed povědieno jest. [46]. Pakliby polizač nebo lazebník někomu nětco takového učinil, u sochy mrskán bud a z města a z krajin jeho Vyhnán bud. Kapitola XXIV. O lúpežich a o zlodějství obžalovaném. [47]. Jestliže kto lúpežem nebo zloděj stvím obžalován byl by a nic u něho nalezeno nebylo by, prostú přísahu očištěn bude; jestliže po druhé, sám třetí; jestliže po třetie, sám čtvrtý; pakli po čtvrté, žalobníkóv svědecstvi poddán bude. Kapitola xxv. O mzdě Uřicovg. [48]. Ač kto biřici podán byl by a u něho nocoval by, dá biřici 12te haléřóv malých, a nic viece za mzdu nevezme; pakli by nenocoval, dá jemu 6 a svobodně vyjde, na věciech svých viece nižádného netrpí úrazu. Kapitola xxvi. O žhářích. [49]. Ač kto pro pálenie jat byl by, ohněm zahyne; pakli by zapálenie učinil a utekl by, a potom popaden byl by, a ač hruozy pálenie před tiem činil by, s šesti svědky přemožen bude. Pakliby súdu dobrovolně postavil se, sám sedmý očištěn bude; pakliby na běhu popaden byl, opět s sedmi svědky přemožen bude. [50]. V zapálení ač kto zloděj stvie učinil by, ješto by stálo za 60te peněz, .oběšen bud. Také ač kto, když by hořalo, někoho ranil by, přemožen 2* 20 1249. 1249. 21 jsa třmi svědky, sťat buď. Pakli by v zapáleni někobo vytrženým mečem raňiti cbtěl by, přemožen jsa dvěma svědkoma, ruky zbaven buď. A jestliže někto druhému hrozí zapálenie učiniti před poctivými mužmi, ten kterýž slyšal jest, jemuž hruozy činil jest, ač chce, móž jeho přemoci i sám třetí; pakli nechce, že neslyšal jest, skrze jiné tři muže, kteřížto slyšali sú, muož je přemoci. Kapitola XXVII. O sudu svatokrádce a o zastavování véd kostelních. [51]. Opět. SvatokrádeC každý, kterýžto zloděj stvie [v kostele] učinil by, kolné pokutě poddán bude. [52]. Opět ustanovujeme, aby ani kupec, šenkéř, kramář nebo žid ani který jiný věcí kterých kostelních v zástavu brati nechtěl ani směl, ani k chování přijímal, leč pod jistým svědomím. A ač kto proti tomu učinil by, tákovú pokutu tresktán bude: ač věc byla by přistáni jedné hřivny, "hřivnu zaplatí; pakli nad deset, hrdla zbaven bud; pakli při desieti hřivnách, tyt zaplatí nebo ruky zbaven bud. Pakli se deset hřiven dostane, tehdy třetí diel dostane se kostelu, třetí súdci, třetí přísežným. Kapitola XXVIII. O poličkujlciého [sic] jiného, o pHruíiteli pokoje od sudce zapověděného. [53]. Ač kto druhému hněvivě poliček dal by nebo v zuby udeřil, přemožen jsa svědky některými, žalobníku dá jednu hřivnu, súdci hřivnu, přísežným pudl hřivny. Ktožkolivěk pokoj od sudce jemu zapověděný v sloviech přerušil by, žalobníku v 60" Hlinciech od-poviedati bude. Ktož meč před přísežnými vytrhl by na někoho, přemožen jsa, žalobníku dostane se puol hřivny. Kapitola xxtx, o ranéní nikoho nebo kyjování. Ač kto jiného ranil by a jemu dosti učiniti nemohl by, za ránu svády uťata bud jemu ruka. [54]. Ač kto jiného kyjoval by nebo zpustky zbil, nebo za vlasy na zemi povrhl, nebo nohami tlačil, přemožen jsa dvěma svědkoma, ruky zbaven buď nebo ji vyplať desieti hřivnami. Kapitola XXX. O porušení nebo násilí panen. [55]. Přísně chceme, aby, ač kto pannu nebo ženu násilím podávil by, sťat byl. Takovým pak obyčejem súzen bud: jestliže panna nebo žena žalovala by, že na poli podávena byla, dostiť učiní jie jeden svědek, buďto že by byl pastýř nebo jiný člověk. s; V městě nestatčieť jie jeden přísežný. Pakli panna nebo žena s roztrhaným ruchem nebo krvavým žalovala by, nemající svědkóv kterých, obžalovaný před sudem dvěma svědkoma očištěn bude. [56]. Pakli žena obecnie se podávena býti žalovala by a násilník stálby, sudce jí dosti učiň z rady některých. Kapitola xxxi O cizoložníku s ženu cizí. [57]. Ač kto druhému ženu jeho spravedliví! n otvedl by a svědky sedmi přemožen byl by, orteli hlavniemu poddán bude. [58]. Opět. Ač kto jiného při ženě své spravedlivé popadl by, jestliže oba zabil by, po volaj e sudce a přísežných, oba tak mrtva kolem probita buďte. Pakli jedna osoba zabita byla by a druhá utekla, zabiječ z toho sám třetí na kříži se očistí. Pakli druhá osoba utekla by s ranú, sedmi svědky přemožena jsúc, orteli hlavniemu podlehne. [59]. Opět. Ač kto měl by spravedlivú ženu a za jejie živnosti v jiném městě jinú pojal by, přemožen jsa, spravedlivým ortelem sťat buď. [60]. Také. Ač kto svú spravedlivú ženu zabil by bez spravedlivého súdu, duchovniemu súdu odpoviedati bude. Kapitola XXXII. O zle naftenem človeku. [61]. Ač kto nařčen byl by, že škodné lidi přechovával by, zloděje a lotry i jiné kterékolivěk, poprvé napomanut jsa, sám očistí se; podruhé, sám třetí; po třetie, sám čtvrtý; po čtvrté ač nalezen byl by, nápodobným ortelem tresktán buď. Kapitola xxxní. O uvedeni dcéry nétčie. [62]. Ač kto druhému dceru jeho uvedl by a s ní popaden byl by, takovýmto obyčejem súzen buď: Sudce povolaje přísežných a městských přátel, dcera v prostředku postavena bud svobodna, nižádných hruoz jie neukládajíc, muže však v přítomnosti; a vlastní vuolí jdi, k komuž chtěla by. Jestliže k muži šla by, nižádný nebude následovati súd, pakli k přátelóm šla by, muž právem Sťat buď. Kapitola XXXIV. O synu nebo dceři vcházejících do zákona a o svúdciech lidí k prodávání. [63]. Ač kto, syn nebo dcera nětčie, do zákona všel by a svržen byl by po smrti rodičov z sbožie jich, nic mieti nebude než jako jiní chudí Jezu Kristovi. [64]. Ktožkolivěk syna nebo přietele nětčieho svedl by k prodání nebo-li jiným obyčejem cizieho učinil, kolné pokutě podlehne. Kapitola xxxv. o kostkářích a hráčích. [65]. Nižádného člověka syn, služebník nebo přietel, kterýžto jeho chlebem krmí se, ne viece prohřátí muože, než což pod jeho pasem jest, a ktož viece na něm kterým ziskováním získal by, nic mieti nebude. A ač někto falešnými kostkami nebo jinú falešnú hrú získal by nětco od něho, přemožen jsa dvěma svědkoma, ten ktož prohrál jest, v ničemž jemu nebude odpoviedati, ale za klamaře potom jmien bude, a týž SÚdci V 10" Šilinciech odpoviedati bude. Kapitola XXXVI. O koiíóv ssta- vování. [66]. Ač kto kuoň svuoj u koho jiného stavil by právem, kteréž němecsky slove anneuanc a česky stavné, súdci dostane se 30" peněz a písaři dva. Pakli ten řekl by, že kuoň u jiného kúpil a na jiného 22' 1249. 1249. 2;; chtěl svésti, jenž slove německy schibin a česky soukup, a tak od jednoho k druhému, dokavadž pravý soukup nenalezl by se, a tehdy s spravedlností kuoň staven bude. A jestliže kto v jiném městě kuoň svuoj obdržeti chtěl by, on sám se dvěma súsedoma svýma přísahu učinie na koni, kuoň tehdy obdrží. Pakli který měštěním kuoň svuoj obdržeti chtěl by s samým spoluměštěnínem svým a jiným šlechetným mužem, sám třetí obdrží nápodobná přísahu. Kapitola xxxvil. o výboji některého domu. [67]. Všickni jednomyslně pevno mieti chceme, aby každý výbojník domu hlavy zbaven byl. Takovým pak obyčejem přemožen bud: Domátcí, ač vybijenjest, s obů stranu svého domu siisědy své měj [za svědky], jichžto ač mieti nemohl by, jednoho měj přes cestu a druhého súsěda svého i jiné šlechetné muže. A ač téhož výbojníka živého nebo mrtvého v domu svém hospodář obdržal by, dřieve řečenými svědky přemoženého nebo jedním přísežným, na něho vyneste ortel hlavy. Pakli výbojník kamkoli utekl by a potom nevinen býti chtěl by, s šlechetnými mužmi sám sedm na kříži se očistí. Kapitola xxxvin. O očištěni skrze přísahu od prostých žalob a o obyčeji přísahánie. [68], Ktožkolivěk pro vraždu obžalován byl by skrze prostu žalobu, na kříži sám se očistí. A ktožkolivěk z měšťan má ve zdi městské z dědicstvie ke třidcieti hřivnám, za vraždu muož uručiti se. Ač kto z vraždy obžalován byl by, chtě se očistiti, sám sedm na kříži své nevinnosti dovede mužmi viery hodnými, však v tento obyčej: Obžalovaný se najprve příseže, nevinným býti, jiní třie přisáhnú se nevinnost jeho viděti, poslední třie přisáhnú, že oni čtyřie spravedlivě přísahali sú. [69]. Takéž. přísahati budú, kteřížto brániece života svého vlastnieho někoho zabili sú. A ač obžalovaný utekl by chtě uložiti, daj 30" hřiven, z nichžto dostane se žalobníkem 23ti, súdci 5, přísežným dvě. Kapitola xxxix. o zapsaných. [70]. Pro vraždu ač kto zapsán byl by, beze všie odpory do města, rok a den když pominul by, vejde. Pakli, rok když pominul by, milost měl by nepřátel, prve než do města všel by, súdci jednu hřivnu dá, přísežným puol. [71]. Ktožkolivěk v městě pana krále zapsán byl by nebo v jiném kterémkoli městě, v městě a městech všech celého královstvie a země tejto za zapsaného jmien bud, a nižádný pán nebo šlechtic nebo rytieř nebo popravce královstvie jeho hájit! nebo brániti nesměj. A ač kto zapsán byl by a potom popaden, spravedlivým sudem potupen bude. Kapitola xl. O pokutě za ránu z sědánie a o pokutách sědánie. [72]. Pro ránu Z Sědánie súdci dostane se puol hřivny. Pakli raněný k sedáni před sudem pobiedil by a protivník jeho uložiti chtěl by, súdci dostane se puol hřivny. Pakli do okršlka nebo do čáry vešli by a k stoliciem přišli by a ještě viněný uložiti chtěl by, súdci dostaneta se dvě hřivně. Pakli k lanciem přišli by a k smlúvě dopuštěni byli by, sudce tři hřivny mieti bude. Pakli laňce vytrhajíce [a] bojujíce sešli by se ještě, smluviti se chtiece, súdci ve třech hřivnách viněný odpoviedati bllde. Kapitola XLI. O pokutě sudcovi za vraždu sědánie a o pokutách téhož ssědánie. [73]. Pro vraždu prve, než ssědánie pobiezieno bylo by, súdci dostane se jedna hřivna; pakli by již uloženo bylo, sudce dvě hřivně mieti bude. Pakli do čáry vejdúce i k stoliciem přišli, smlú-vajíce se ještě, súdci dostanú se tři hřivny. Pakli k lanciem přišli by a ještě smlúvy dopustili by, sudce čtyři hřivny mieti bude; pakli laňce vytrhajíce [a] bojujíce sešli by se, smlúvy ještě dopúštějíce, SÚdci dostane se pět hřiven. Kapitola XL1I. O zpuosóbu ukladanie ssědánie. Když rána nebo vražda. od přísežných rozumně obžalována byla by, sědánie takto má zapovědieno býti. Řečník žalobníkóv takto rci: Žaluji pánu Bohu a panu králi a vám pane sudce i přísežným, tak bohatým jako chudým, kteřížto pokoje a milosti požívali žádají, že takový a takový [přišel k místu, kdežpřietel muoj] pokoj a milost mieti měl jest, a v tom přerušil jest pokoj boží a pana krále i země, i udeřil jemu zjevnú ránu ssědánie, kterúžto přísežní opatřili sú a za ránu sědánie obžalovali sú. Pakli by bylo o vraždu, takto má řečeno býti: Udeřil jemu zjevnú ránu, skrze niž z života šel jest k smrti, kterúžto přísežní opatřili sú a za ránu ssědánie obžalovali sú. To ač vyznati chtěl by, od vás na to súdu vyhledává; pakliť by zapieral, vyznati se připuzuje svým tělem proti jeho tělu, svým zase bojovníkem proti jeho, se všetni příslušnostmi, kteréž právem k sedání příslušejí, jeho přiznati sepřipudie v den a súd, jakož přísežní rozkázali by a konšelé povolili by. A žádat od vás, pane sudce, spravedlivý ortel aí se jemu stane, poněvadž sedáním jeho tak pozdravil jest, af sedáním jemu odpoviedati dlužen jest. Kapitola XLIII. O úrazu utžtienebo uřezánie. [74]. Ktožkolivěk druhému úd ušlechtilý uřezal by nebo uťal nebo vyvrhl, jakožto oko, nos, jazyk, ruku, nohu nebo některý úd tajný, a obžalován byl, sám čtvrt s mužmi hodnými se na kříži očistí. Pakli pochybil by, pokutě XlIIIti hřiven podlehne, z nichž 24 1249. 1249. 25 deset .dostane se uraženému, súdci tři, přísežným jedna. [75]. A jestliže kto druhému na údu nehodnost některakú učinil by, ješto němecsky slove lemde a česky chromota, mečem nebo nožem, nebo kyjem nebo kamenem, nebo některú jinú nádobu, a ač se očistití chtěl by, sám třetí příseže. A pakli za pomocníka" obžalován byl by, na kříži sám Se OČistí. Kapitola' xlw. O mzdS zaslúžené dělníkóv. Ač Mo O mzdu Zaslúženú žalobu hnul by, lépe obdržeti moci bude přísahu nesli odpovieda-jící přísahaje eapřieti. Opět. Týž súd buď o tom, ješto slovu Čepní peniezi a němecsky czapngelt; a oba, když obdržíta skrze přísahu, ve třech dnech obdržie, aby zaplaceno bylo. Kapitola xlv. O pokutách za okrva- venie o. za pomocníka a o tom, ktož uražen jsa, žaluje nečasné. [76]. Jestli Že kto na druhém ránu, kteráž němecsky slove blutramst [sic] a česky okrva-venie, na sudě obdržie, uraženému v puol hřivně odpovie, súdci a přísežným v puol. [77]. Ač kto o to, ješto němecsky slove wolleist a česky za pomocníka některého zabitého, obžalován byl by, na kříži se moci bude vymluviti nebo očistiti, a jestliže pochybil by, jednu hřivnu žalujlciemu dá, súdci a přísežným puol. [78]. Ač kto raněn neb některým obyčejem uražen byl by a ve třech dnech na ižádného pro ránu nebo na pomocníka nežaloval by, potom pro takový účinek nebude moci zalovati. Kapitola XLVI. O násilníku a o tom; jeíto se násilí brání. [79]. Ač kto [na] někoho jiného všetečně nebo pyšně útok učinil by a urazil nebo ranil neboli některým obyčejem zle uctil, a ač ten, komuž se násilí děje, sebe a svých věcí bráně násilníka zabil by v domu nebo kromě domu, pravdu násile a bránenie svého domu sám sedmý svědče dokáže. [80]. O každý úraz a ránu, o kterýchžkolivěk také věciech přlsežnie na vieru řekli by, že by byla chromota, pevno jmieno bud. Pakli bijce se očistiti chtěl by, sám třetí na kříži se moci bude vymluviti. Kapitola xlvii. O přerušiteli pokoje uloženého od sudce bitím neb slovy. [81]. A