Cvičení gramatických struktur v překladu souvislého textu


Studium v České republice


Keiičiró Takamija je japonský výměnný student. Žije v Jokohamě, ale v současné době studuje na
Karlově univerzitě v České republice. Umí moc dobře česky. Často říká, že Česko je zajímavá země.

Keiičiróovi je dvacet let. Má sedmnáctiletou sestru a dvanáctiletého bratra. Tatínek pracuje
v bance. Každé ráno vstává o půl šesté, posnídá, v šest hodin vyráží z domu a jede vlakem do práce.
Spěšným vlakem to z Jokohamy do Tokia trvá asi 30 minut. Pan Takamija pracuje v bance, která je na
Šibuji, a proto přestupuje na linku Jamanote. Nesmí zapomenout. V ranních vlacích bývá hodně lidí,
tak je to nepohodlné. Ale pan Takamija jezdí vlakem rád.

Keiičiróova maminka je v domácnosti. Nemá zaměstnání, ale pořád má hodně práce. Autem jezdí
nakupovat do blízkého supermarketu, potom připraví jídlo a pouklízí. Odpoledne jde vyzvednout
Keiičiróova brášku do školy. Každý večer vítá svého manžela se slovy „Vítej doma.“

Keiičiróova sestra se jmenuje Noriko. Není příliš vysoká, ale má dlouhé černé vlasy. Je to opravdu
velmi krásná dívka. Ještě nestuduje vysokou školu, ale je velmi chytrá a má ráda učení se cizím
jazykům. Nikdy nezapomene na domácí úkoly. Maminka říká, že Noriko bude také učitelka.

Od kdy se Keiičiró učí česky? Když mu bylo patnáct, četl zajímavou knížku o Praze. Velmi si oblíbil
českou kulturu. V říjnu loňského roku přijel do Prahy studovat na Karlově univerzitě. Jeho oborem
je evropská literatura. Studium má rád, ale má také spoustu koníčků. Často hraje na klavír, ale
raději než hudbu má filmy. V poslední době také hodně sportuje. Každé úterý si s přáteli zahrají
fotbal, a pak jdou na pivo. Chodí s nimi také Adéla, která studuje japonštinu. Je to nejpůvabnější
dívka ze školy. Keiičiró říkal, že má v úmyslu s ní příští týden zajít na večeři do té nedaleké
levné restaurace.