Aristofanés Ženy o Thesmoforiích 392-423 Říká o nás [Eurípidés], že jsme záletné nymfomanky, že máme rády víno, že jsme užvaněné zrádkyně, a my teď už nemůžeme dělat nic jako dřív. Tak tyhle ošklivosti mužům vtloukl do hlavy. ... Muži teď ženy nespouští z očí. ... Zamykají nás v našich pokojích na několik západů a pořizují si bojové psy, aby zastrašili milence. A ještě něco: dřív jsme mohly držet kasu a tajně ulít olej, víno nebo obilí. To už teď nejde. Všude jsou bezpečnostní zámky a muži nosí klíče u sebe. 466-519 I já nenávidím toho muže. ... Ale je potřeba si mezi sebou říct - jsme tu samy, nikdo nic neprozradí – že jsme takové. Tak proč ho obviňujeme a těžko snášíme, když vědomě řekne o nás dvě tři špatné věci, ačkoli jich děláme tisíc? Abych nemluvila o jiných, začnu u sebe: udělala jsem hodně chyb, ale tohle bylo největší provinění: když jsem byla tři dny po svatbě, spala jsem s manželem. Měla jsem přítele, který mě zbavil panenství, když mi bylo sedm. Ten přišel roztoužený k našemu domu. Hned jsem ho poznala. Tajně jsem sešla dolů a muž se hned ptal: “Kam jdeš?” “Kam? Nějak mě bolí břicho, jdu na záchod.””Tak jdi!” Opatrně jsem otevřela dveře a šla jsem ven za milencem. Zapřela jsem se o sloupek, předklonila se a držela se přitom stromku. Vidíte, a to Eurípidés nikde nevypráví. Ani neříká, že se necháváme šukat od otroků a mezkařů, když nemáme nikoho jiného. Ani že když nás někdo v noci mrdá, ráno žvýkáme česnek, aby manžel nepojal podezření, když se vrací ze služby na hradbách, Tohle, vidíš? Nic takového Eurípidés nevypráví. A jestli zlořečí Faidře, co je nám po tom? Ani nemluví o tom, jak žena ukazovala muži šaty, aby viděl, jak září, a zatím pustila ven dobře schovaného milence. ... Copak neděláme takové špatnosti? Ovšemže. A pak se zlobíme na Eurípida, i když nám neudělal nic horšího, než co jsme udělaly samy sobě. Ženský sněm 611-62 Blepyros: A když někdo uvidí holku, zatouží po ní a bude ji chtít obtáhnout, bude si moct vzít ze společného a zaplatit jí? Tím, že se s ní vyspí, si totiž bude užívat toho, co patří všem. Praxagora: Ale on se s ní bude moct vyspat i bez placení. Ustanovuju totiž ženy společné mužům a kdo chce, může s nimi souložit a plodit potomky. Blepyros: Ale nepůjdou tedy všichni k té nejkrásnější a nebudou ji chtít ohnout? Praxagora: Ošklivé a nosaté budou sedět vedle krasavic a kdo zatouží po hezké, bude muset napřed přefiknout šeredu. Blepyros: Ale co my starci, když to budeme napřed dělat s ošklivými, nevypoví nám úd poslušnost dřív, než dorazíme tam, kam říkáš? Praxagora: O tebe se prát nebudou, neboj. Hlavu vzhůru, fakt se prát nebudou. Blepyros: O co? Praxagora: Aby se s tebou vyspaly. Prostě se to tak má. Blepyros: Ten váš nápad má něco do sebe. Je to vymyšleno, aby žádná jeskyňka nezůstala prázdná. Co ale mužské chlouby? Všechny poběží za krásnými, škaredým se budou vyhýbat. Praxagora: Oškliví budou čekat a hlídat venku, až hezouni budou odcházet z hostiny. A ženy nebudou moci spát s krasavci a urostlými, dokud nedají taky škaredým a slabým. 938-972 Mladík: Kéž by šlo vyspat se s mladou dívkou, aniž bych musel napřed ošukat škaredou nebo stařenu. To se vůbec nehodí pro svobodného občana. Stařena A: S nářkem budeš šukat. ... Počkám, co udělá. Mladík: Při bozích, chtěl bych jenom tu krasavici, po té už dávno toužím. A teď jsem opilý... Dívka: To jsem tu prokletou bábu převezla. Odešla, protože si myslela, že zůstanu vevnitř. Á, tady je ten, o kom jsme mluvily. Sem, sem, můj miláčku, sem pojď a v noci se se mnou pomiluj. Už se mnou lomcuje touha po tvých kudrnatých hlasech. Ta touha už je veliká, sžírá mě a nepouští. Pusť mě, Erote, prosím, a dej, aby přišel ke mně do postele. Mladík: Pojď ke mně dolů, otevři dveře. Pokud ne, tak si tu lehnu. Miláčku, chci si pohrát ve tvém klíně a s tvou prdelkou. Afrodíto, proč po ní tak šílím? Pusť mě, Erote, prosím, a dej, aby přišla ke mně do postele. Ta slova jsou slabá proti tomu, jakou touhu cítím. Má nejdražší, snažně tě prosím, otevři mi a obejmi mě. To kvůli tobě trpím. ... Lýsistraté 120-144 Lysistraté: Ženy, jestli máme přinutit muže uzavřít mír, je potřeba zdržet se ― Kaloníké: Čeho? Řekni! Lysistraté: A uděláte to? Myrhiné: Uděláme, i kdybysme měly zemřít. Lysistraté: Musíme se zdržet... údu. Co se otáčíte? Kam jdete? Co protahujete ksichty a kroutíte hlavou? Proč ztrácíte barvu a proléváte slzy? Uděláte to, nebo ne? Nebo co vlastně chcete? Kaloníké: To bych nemohla udělat, ať si válka pokračuje. Myrhiné: Ani já ne, ať si válka pokračuje. Lysistraté: Co to říkáš? Neřekla jsi před chvilkou, že by ses nechala rozpůlit? Kaloníké: Pro mě za mě. Když bude potřeba, projdu klidně ohněm. Raději toto než být bez sexu. Nic totiž není tak příjemné, Lysistrato. Lysistraté: A co ty? Myrhiné: I já chci projít ohněm. Lysistraté: Och, jaké jsme zvrhlé pohlaví. Ne neprávem jsou o nás tragédie. Neumíme nic jiného než šukat a rodit. Ale jestli budeš ty jediná se mnou, Lakoníké, situaci ještě zachráníme. Přidej se ke mně. Lakoníké: Při bozích, je těžké, aby ženy spaly samy bez ptáka. Ale mír taky potřebujeme. 149-154 Když budeme sedět doma nalíčené, na nahé tělo budeme mít oblečené jen lehké šatičky a budeme mít vyholené deltičky, když se mužům postaví a zatouží šukat, když my je ale nenecháme a budeme se vzpírat, dobře vím, že pak rychle uzavřou mír. 591-597 Lys: Ale když se máme radovat a užívat si mládí, kvůli válkám spíme samy. Nemluvím o nás, trápím se kvůli dívkám, které stárnou ve svých pokojích. Radní: A copak muži nestárnou? Lys: To ale přece není totéž. I šedivý muž může přijít a rychle se ožení. Žena však má jen krátký čas; když ho promarní, nikdo si ji nechce vzít a ona zůstane sedět jako prokletá. 865-882 Kinesiás: Od té doby, co žena odešla z domu, nemám žádnou radost ze života. Doma se mi to zajídá, všude je klid, už mi ani jídlo nechutná. A pořád mi stojí. Myrhiné: A já ho miluju. Ale on se nechce se mnou pomilovat. Nevolej mě k němu. Kin: Nejsladší Myrhinko, co to děláš? Pojď sem. Myr: Při Diovi, nepůjdu. Kin: A nepůjdeš sem, ani když tě volám, Myrhino? Myr: Voláš mě, i když nic nepotřebuješ. Kin: Že nic nepotřebuju? Jsem celý zničený. Myr.: Jdu pryč. Kin: Neodcházej! Poslouchej, dítě! Hej ty, zavolej na mámu! Dítě: Mama, mama. Kin.: Co je s tebou? Není ti líto dítěte, že je nemyté a nenakojené už šest dní? Myr.: Je mi ho líto. Otec se o něj nestará. 904-910, 916-949 Kin: Pojď za mnou a pomiluje se se mnou, je to už dlouhá doba! Myr.: Nene, i když nemůžu říct, že tě nemiluju. Kin: Miluješ? Tak proč si ke mně nelehneš, Myrhino? Myr.: Přeskočilo ti? Před dítětem? Kin: (ke služce) Mano, dones ho domů. Tak, dítě už je pryč. Proč se ke mně nelehneš? ... Myr.: Hele, přinesu nám lehátko. Kin: To není potřeba. Stačí to tu na zemi. Myr.: Přece tebe, takovýho chlapa, nepoložím na zem. Kin: To je jasné, má žena mě miluje! Myr. Hele, tak si rychle lehni a já se vysleču. A jo, ještě musím přinést matraci. Kin: Jakou matraci? Pro mě neee. Myr. Při Artemidě, jen na roštu je to hrozné. Kin: Polib mě. Myr. Naa Kin. OOO, rychle přijď. Myr. Tady je matrace. Lehni si a já se vysleču. A jo, ještě nemáš polštář. Kin: Ale ten já vůbec nepotřebuju. Myr. Ale já jo. ... (přináší polštář) Vstaň, vyskoč. Už mám všechno. Kin.: To bych řekl. Pojď sem, zlatíčko. Myr: Už si sundávám podprsenku. Ale pamatuj, ne že mě oklameš s tím mírem. Kin.: To v žádném případě. Myr.: Ale nemáš deku! Kin: Tu proboha nepotřebuju, chcu šukat! Myr. Neboj, budeš. Jsem hned zpátky. Kin. Člověka úplně zničí kvůli dece. Myr.: Stoupni si! Kin. Už mi stojí. Myr. Chceš, abych tě navoněla? Kin: To v žádném případě! Myr.: Při Afrodítě, ať chceš nebo ne... Kin: Kéž se při Diovi parfém vyleje! Myr. Nastav ruku a natři se. Kin. Ta vůně není při Apollónovi vůbec příjemná, nejde rozetřít a vůbec nevoní po sexu. Myr. Já husa, přinesla jsem parfém z Rhodu. Kin: Vždyť je dobrý, nech to být. Myr.: Vůbec tomu nerozumíš. Kin: K čertu s tím, kdo vymyslel voňavky. Myr. Vem si tuhle Kin: Už mám jinou. Ty zlá, lehni si a už mi nic nenos.