Původ staroslověnštiny, její nejstarší vývojové etapy a lokální diferenciace Původ staroslověnštiny n„teorie moravská“ – v první polovině 19. stol. V slavistice: základem jestaršího slovanského spisovného jazyka byl jazyk Slovanů moravských n„teorie panonská“ – staroslověnština se opírá o jazyk Slovanů panonských, předků dnešních Slovinců, celé 19. stol., podporovali ji významní slavisté B. Kopitar a F. Miklošič n„teorie bulharsko-makedonská“ – základem pro staroslověnštinu byla lidová nářečí Slovanů v okolí Soluně. Ještě J. Dobrovský mluví o staroslověnštině jako o „dialektu srbsko-bulharsko-makedonském“, definitivní uznání – na poč. 20. století V. Jagić nnejstarší etapa: jazyk, do něhož přeložil Konstantin ještě v Byzanci evangeliář, prastaroslověština, soluňská staroslověnština nZákladem tohoto jazyka byl jazyk Slovanů z okolí Soluně, který Konstantin s Metodějem dobře znali nTato fáze není rukopisně doložena a podoba prastaroslověnštiny se jen rekonstruuje Vznik a první vývojové fáze staroslověnštiny Vznik a první vývojové fáze staroslověnštiny nDruhá fáze: období velkomoravské, velkomoravská staroslověnština, kdy „prastaroslověnština“ byla přinesena na Velkou Moravu a byla tu přizpůsobena domacímu živému jazyku nTento jazykový standard je prezentován tzv. Kyjevskými listy (KL nebo Kyj) – nejstarším známým rukopisem se souvislým texem psaným slovansky. Kyjevské listy Kyjevské listy n13 stran menšího formátu psaných hlaholicí nobsah: mešní modlitby- tzv. sakramentář, je přeložen z latiny nrukopis není přesně datován, klade se většinou do poč. 10. stol. Do Čech npamátku vydal V. Jagić Charakteristické rysy velkomoravské staroslověnštiny nPřesné zachování a rozlišování jerů nZachování a rozlišování nosovek nZavedení domácích střídnic C, Z za psl. *tj (*kt) a *dj místo prastaroslověnských střídnic k´, g´a na rozdíl od št, žd v bulharských památkách nKoncovka -ъmь v instr. sg. O-kmenů místo jihoslovanského -omь nPronikání tvarů gen. sg. os. zájmená 1.os. mne místo „klasického“ mene nPronikání předpony vy- místo jihoslovanského iz- Charaktristické rysy velkomoravské staroslověnštiny Obohacování lexika z místní slovní zásoby Moravsko-panonský podíl v slovní zásobě se obecně uznává nMoravo-panonismy: stsl. račiti (ráčiti), inokostь (vyhnanství) círk. termíny jako nedělja cvětьnaja (květná neděle) nSpeciální vrstvu moravsko-panonských elementu v stsl. textu tvoří slova původem latinského: komъkati ( z lat. communicare) (přijímat), mъnichъ (z ř.-lat. monicus nebo monachos) (mnich), mьša (z lat. messa), kalk vьsemogыi (dle lat. omnipotens) (všemohoucí) nS pokračujícími překlady z řečtiny pronikaly i nadále nové grécizmy: chitonъ (říza) Velkomoravská staroslověnština Velkomoravská staroslověnština: nstala se východiskem celého dalšího vývoje nejstaršího spisovního jazyka npo zániku stsl. písemnictví na Velké Moravě se vytvořilo několik lokálních navzájem odlišných redakcí (typů) staroslověnštiny Staroslověnština české redakce nByla nástrojem písemnictví v Čechách v 10. a 11. stol. nRukopisně je prezentována jedinou další souvislou literární památkou – tzv. Pražskými zlomky hlaholskými nDvě památky neliterární: Glosy Jagićovy neboli vídeňské, latinkou (primitivním pravopisem) vepsané do latinského rukopisu Bible (Vydal V. Jagić 1903), Glosy Paterovy neboli svatořehořské, resp. pražské – latinkou vepsané do rukopisu Dialogů Řehoře Velikého) Vydal A. Patera r. 1878) Pražské zlomky hlaholské Pražské zlomky hlaholské n4 porušené stránky psané hlaholicí v 11 stol. nObsah: liturgické hymny přeložené z řečtiny nJe to opis z předlohy, která patrně prošla ruským prostředím, a předtím bulharskám nPamátku vydal P. J. Šafařík v r. 1857 Staroslověnština české redakce Vyznačovala se stejně jako velkomoravská staroslověnština následujícími rysy: nstřídnice C, Z za psl. *tj (*kt) a *dj nStřídnice šč za staré *stj a *skj – na sudišči nKoncovka -ъmь v instr. sg. o-kmenů nTvary typu mne v gen. sg. os. zájmená 1.os. nzavádění předpony vy- místo jihoslovanského iz- Staroslověnština české redakce Ale míra „bohemizace“ byla větší: nProsazovalo se etymologické –dl- a –tl- na místě jihoslovanského -l- v klasické staroslověnštině: modlitvami vedle molitvami nPotlačovalo se epentetické l, např. země vedle přepolovlenie nVýborně doložena celou řadou rukopisů z konce 10. a z 11. stol. 1.Památky hlaholské: nCodex Zographensis (Zogr), obsah: čtveroevangelia, vydal v transliteraci cyrilicí V. Jagić 1879 nCodex Marianus (Mar) obsah: čtveroevangelia, vydal v transliteraci cyrilicí V. Jagić 1883 Staroslověnština bulharské redakce Codex Marianus, Codex Zographensis •Codex Assemanianus (Ass) Evangeliář Assemanův, obsah je evangeliář (aprakos-evangelium) •Psalterius Sinaiticum (PsSin) Žaltář sinajský, obsah je žaltář •Euchologium Sinaiticum (EuchSin) Modlitebník sinajský, obsah je modlitby, texty církevněprávní a „služebník“ (litugriarium) Památky cyrilské •Savvina kniga (Sav) obsah je evangeliář •Vatikánský palimpsest (Vat), obsah je neúplný text aprakis evangelia •Codex Suprasliensis (Supr), obsah homilie a životy svatých •Eninský apoštol (Enin) obsah e praxapoštol Staroslověnština bulharsko-makedonské redakce Texty této redakce tvoří základní „kánon“ památek, jejichž jazyk je předmětem popisu v mluvnicích a slovnicích staroslověnštiny. Charakteristické rysy: •Zachovávání a rozlišování jerů (ale ne až tak důsledně jako v KL, v jednotlivých památkách se už odrážejí změny v živých slovanských dialektech – jejich vzájemné nahrazování, zánik anebo vokalizace (jesmь –jsem a jesmъ – jsme) Staroslověnština bulharsko-makedonské redakce •Zachování a rozlišování nosovky en a on a jen a jon (pentь – č. pět, pontь - cesta) •Střídnice s za ch při 2. a 3. palatalizaci velár (douchъ – о dousě) •Střídnice cv a dzv (i mmladší zv) za psl. kv a gv před ě, i diftongického původu (cvětъ, zvězda) •Střídnice -l- za původní –dl- a –tl- (velъ – vedl, krilo – křídlo) •Střídnice št, žd za psl. tj (kt) a dj (noštь, svěšta, mežda) •Jihoslovanské střídnice za psl. –tort-, -tolt-, -tert-, -telt- - trat, tlat, trět, tlět ( gradъ, glava, brěgъ, mlěko) Staroslověnština chorvatské redakce Jen dvě památky •Hlaholské listy vídeňské, obsah je sakramentář •Bašćanská ploča, nápis na kamenné desce v kostele na ostrově Krku • Panonská (slovinská) redakce staroslověnštiny •Staroslověnština jako nástroj literární tvorby byla na panonském území užívaná jen v letech 869-873 •Tvořila jakousi variantu staroslověnštiny velkomoravské •Na panonském území vznikl rukopis psaný primitivním pravopisem latinkou – Frizinské zlomky