Život a dílo PhDr. Marie Těšitelové, DrSc. Vypracovala Eva Ševčíková PhDr. Marie Těšitelová, DrSc.  Bohemistka a představitelka české kvantitativní lingvistiky  Narodila se 3. 4. 1921 v mlynářské rodině  Svůj vztah k rodnému prostředí vyjádřila v příspěvku Slovník starých českých mlýnů, otištěném roku 1963 v Naší řeči.  Vysokoškolskému studiu se mohla věnovat až po válce  Na pražskou Filozofickou fakultu přichází v roce 1945, studuje bohemistiku a historii  Provedla velmi podrobný průzkum knihy K. Čapka a výsledky uveřejnila (Naše řeč 32, 1948) pod názvem O frekvenci slov a tvarů v Čapkově románu Život a dílo skladatele Foltýna. Zde se poprvé setkává s kvantitativní lingvistikou, které později zasvětí celý život  Zájem o vědeckou práci ji přivádí do Výzkumného ústavu pedagogického. Nejdříve byla spoluautorka učebnic českého jazyka pro ZŠ, později s J. Jelínkem a J. V. Bečkou zpracovává frekvenční slovník češtiny  V roce 1956 přechází do Ústavu pro jazyk český, kde se podílí na přípravě 2. svazku Slovníku spisovného jazyka českého  V roce 1965 se stává vedoucí oddělení kvantitativní lingv., v této funkci setrvává až do zániku oddělení (polovina 80. let)  V roce 1990 odchází do penze  Zemřela 30. 10. 2011 „Žila po celý dlouhý život osaměle a svět si držela od těla. Radosti i trapnosti rodinného života ji minuly. Znala jen jazykovědu. A jí, jak se říká, obětovala všechno.“ „Dopisy psala (…) důsledně rukou, přestože s počítačem se na rozdíl od většiny svých vrstevníků snadno sblížila (jak by ne, vždyť kvantitativní lingvistika, její možná jediná životní láska, se bez počítačů neobejde; zažila ovšem ještě prehistorii děrných štítků).“ (Jaromír Slomek) PUBLIKAČNÍ ČINNOST  Příspěvky v časopisech a sbornících publikovaných doma i v zahraničí, články psala v němčině i angličtině, což bylo tehdy mezi českými jazykovědci výjimečné  Knižní publikace O morfologické homonymii v češtině (1966) Otázky lexikální statistiky (1974) Využití statistických metod v gramatice (1980) Quantitative Linguistics (1992)  Vysokoškolská skripta Kvantitativní lingvistika (1977, přepr. 1987)  Značný autorský podíl na knížce O češtině v číslech (1987)  Série studií o kvantitativních vlastnostech textů různých stylů  Spolu s J. Petrem a J. Králíkem je autorkou frekvenčního Retrográdního slovníku současné češtiny (1986) KVANTITATIVNÍ LINGVISTIKA  Podobor obecné a matematické lingvistiky  Hlavním cílem je formulovat obecné jazykové zákony  Příklad: - dříve: protože a poněvadž jsou spojky podřadicí příčinné + příklady - KL: spojka protože zastoupena 1224 doklady (z 1 623 527) v 63 dílech (z možných 75) a ve všech funkčních stylech, nejvíce dokladů má v beletrii (477), v lit. pro mládež (263) a v dramatech (152), v pořadí slov podle jejich častosti je na 134. místě. Spojka poněvadž má jen 374 dokladů v 19 dílech, zvláště v lit. odborné (153) a vědecké (107), v básních není doložena. Z toho vyplývá: protože je běžná spojka, poněvadž je v próze naučné. KVANTITATIVNÍ LINGVISTIKA  Odvětvím KL je lexikální statistika - první se jí zabývali stenografové (F. W. Käding) - zájemci byli učitelé: - vyučování pravopisu (žáci budou umět psát slova, která budou užívat) - učení se cizímu jazyku podle nejběžnějších slov  Statistika tvaroslovná (morfologická), statistika slovních druhů (např. substantiva, adjektiva a verba tvoří 86,96 % slovní zásoby)  Skladební statistika měří délku věty (počtem slov), počet a umístění větných členů a složení souvětí (např. nejčastější typ souvětí se skládá ze dvou vět hlavních)  Statistika slohová  Vědomí budoucího významu pro překladatele KVANTITATIVNÍ LINGVISTIKA  Někteří badatelé se snažili vytvořit obecně platné zákony a zapomínali, že u jazyka to nejde jako např. u fyziky - M. Těšitelová vyvrátila tzv. Zipfovy zákony a teorie F. Guirauda. (např. poměr mezi slovy formálními a plnovýznamovými není 50:50, v češtině je formálních slov 31−25 %, plnovýznamových 69−75 %) DĚLENÍ SLOVNÍKŮ  Slovníky výkladové X speciální  Od 20. století se tvoří speciální slovníky: diachronní (historické a etymologické) nářeční a slangové terminologické cizích slov onomastické frazeologické  Slovníky charakterizované nealfabetickým způsobem řazení materiálu: retrográdní frekvenční věcné synonymické  Slovníky řazené na frekvenčním principu představují výrazné novum v lexikografii 2. poloviny 20. století  Práce Jaroslava Jelínka, Josefa Václava Bečky a Marie Těšitelové byla první českou prací tohoto typu  Významný pokrok ve frekvenčním lexikografickém popisu češtiny přinesla na konci 20. stol. korpusová lingvistika. Průkopnickým dílem tohoto typu v českém prostředí je Frekvenční slovník češtiny (2004) zpracovaný pod vedením Františka Čermáka FREKVENČNÍ SLOVNÍK  Nejdříve peripetie vzniku díla po druhé světové válce  Po roce 1948 musely být ze zpracovaného materiálu některé texty, (např. projevy Edvarda Beneše) vypuštěny a jiné (např. projevy Antonína Zápotockého) nově zařazeny  Dále hrozilo, že se dostane do rozporu se Stalinovým učením o marxismu v jazykovědě, a proto mohl slovník vyjít až dlouho po dokončení  Prosadil ho až J. Bělič v roce 1961 a vyšel pod názvem Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce; napsal předmluvu  Slovník je dodnes jediným zdrojem rozsáhlejšího poučení o rozložení slovní zásoby a gramatických kategorií v češtině PŘEDMLUVA (JAROMÍR BĚLIČ, 1961) „Kvantitativní zkoumání jazyka nabývá v moderní jazykovědě stále většího významu (…) Zvlášť v slovní zásobě jazyka (…) je v souvislosti s vývojem života společnosti přece jen značný pohyb, u řady slov se mění jejich aktuálnost a tím se zvyšuje nebo snižuje častost jejich výskytu (…). Tento pohyb je zvlášť výrazný v dobách hlubokých revolučních změn, spojených nadto s prudkým rozvojem vědy a techniky (…). Např. slova jako brigáda, kombajn, mládežnický, atomový, jaderný, sídliště mají dnes patrně vyšší frekvenci, než jak se nám jeví z děl a časopisů ještě v prvních letech poválečných, z kterých byl materiál pro tuto publikaci doplňován. Nebo naopak sotva se dnes ze všech substantiv nejčastěji v češtině vyskytuje slovo pán, jak nám zde ukazuje rejstřík slov podle frekvence.“ FREKVENČNÍ SLOVNÍK  Nestejné zastoupení: beletrie 30 %, mluvené projevy 6 % - FS: „Počet hesel v jednotlivých skupinách není stejný. (…) nejfrekventovanější slova jsou všem skupinám společná. Slova s nízkou frekvencí se již vymykají zákonitosti (…): jejich frekvence by nebyla o nic průkaznější, i kdybychom užili ve všech skupinách stejného počtu hesel.“  Potíží jsou slova tematická, proto se vychází z knih různého druhu  Problém s mnohoznačností slov (např. hlava = lidská, rybí, ztrácet hlavu, hlava státu, hlava šroubu apod.)  Těžkosti s pojmem „slovo“ (např. byl bych býval přišel) - jednotlivá slova (předložky, členy sousloví např. střední škola) - jedno heslo (slovesné tvary např. přišel jsem, sloveso se zvratným zájmenem např. mýti se, spřežky psané zvlášť i dohromady) FREKVENČNÍ SLOVNÍK  Práce byla započata v. 1940 pod vedením prof. Vladimíra Šmilauera a dokončena 1953  Poděkování B. Havránkovi a J. Běličovi  Obsahuje kapitolu o nejvýznačnějších pracích o frekvenci slov  Frekvence slov v použitém materiálu, početnost typů skloňování substantiv, frekvence pádů, rodů a čísel při skloňování a frekvence slovesných tvarů  V seznamu slov podle jejich frekvence má jen část slov pořadí obecně platné, další slova mají pořadí pravděpodobné  Je založen na výpiscích ze 75 děl rozdělených do osmi funkčních oblastí užívání jazyka a zahrnuje 1 623 527 slov FREKVENČNÍ SLOVNÍK  Rozmanitý materiál zachycuje spisovný jazyk ve všech jeho funkcích. Slovník rozlišuje osm funkčních stylů: čtyři umělecké (beletrie, poezie, literatura pro mládež, dramata), čtyři odborné (odborná lit., žurnalistika, vědecká lit., mluvené projevy uveřejněné tiskem)  Měly být zařazeny soukromé dopisy a mluvené projevy (obtíže se zaznamenáváním)  K výběru se nevyužívalo děl vyšlých před rokem 1930  Každé slovo se zapisovalo na lístek formátu A8, v pravém dolním rohu byla značka knihy, čísla str. a řádek (pro kontrolu gramatického určení a kontextu, např. praví). V pravém horním rohu byl slovní druh a tvar slova. FREKVENČNÍ SLOVNÍK  Bylo užito výpisků ze 75 děl: - J. Fučík, Reportáž psaná na oprátce - K. Čapek, Obyčejný život - J. Seifert, Jaro sbohem - F. Hrubín, Krásná po chudobě - M. Majerová, Robinsonka - J. Drda, Hrátky s čertem - Ústava Československé republiky - K. Chochola, Spalovací motory - Rudé právo - Svobodné slovo - O. Chlup, Pedagogika - V. Láska, Úvod do geofysiky - Kl. Gottwald, Deset let - E. F. Burian, Voláno rozhlasem POŘADÍ SLOV PODLE FREKVENCE  Pořadí slova  Frekvence slova: - absolutní frekvence - počet skupin, v nichž se slovo vyskytlo - počet pramenů, v nichž je heslo doloženo SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ  HLADKÁ, Zděnka − MARTINCOVÁ, Olga. Tradice a současnost české lexikografie [online]. In: Маргарита Чернышева (ed.). Teoрия и истoрия слaвянсkoй лekсиkoгрaфии. Нaучныe мaтeриaлы к XIV съeзду слaвистoв. Moskva: 2008, [cit. 3. 3. 2015]. Dostupné z: .  JELÍNEK, Jaroslav − BEČKA, Josef Václav − TĚŠITELOVÁ, Marie. Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce [online]. Praha: SPN, 1961, 589 s. [cit. 3. 3. 2015]. Dostupné z: .  KRAUS, J. Životní jubileum dr. Marie Těšitelové. Naše řeč [online]. Praha, 2001, roč. 84, č. 1 [cit. 3. 3. 2015]. Dostupné z: .  SMOLEK, Jaromír. Slova kolem nás : Za Marií Těšitelovou. Týden [online]. 2011 [cit. 3. 3. 2015]. Dostupné z: .  ŠMILAUER, Vladimír. Kvantitativní lingvistika a Marie Těšitelová. Naše řeč [online]. Praha, 1981, roč. 64, č. 4 [cit. 3. 3. 2015]. Dostupné z: .