Komunikace Nejčastější definice: „Proudění informací ze zdroje k příjemci“. Vzhledem k tomu, že původně latinské communicare znamenalo „činit něco společným, společně sdílet“, Hausenblass l97l (in Vybíral: Psychologie lidské komunikace, Portál, Praha 2000) definoval komunikaci jako „obcování lidí, společné podílení se na nějaké činnosti ve vzájemném kontaktu“. Dá se tedy říci, že při komunikaci nejen sdělujeme, ale i sdílíme, a to i tehdy, když jen mlčky přihlížíme, jak si jiné dvě osoby vyměňují slova nebo pohledy. Tím, že s někým komunikujeme, můžeme měnit druhého člověka, ale měníme i sami sebe. Funkce komunikace: 1) informovat – předat zprávu, oznámit něco 2) instruovat – navést, naučit 3) přesvědčit – získat někoho na svou stranu, ovlivnit, příp. zmanipulovat 4) pobavit – rozptýlit, rozveselit druhého, sebe Motivace ke komunikaci: 1) kognitivní – předávání smyslu (podělení se o něco s druhými; dát vědět o tom, co si myslíme) 2) sdružovací – potřeba kontaktu (chceme navázat vztah, zažívat pocit sounáležitosti) 3) sebepotvrzovací – potvrzení vlastní identity (upřesňování mínění o sobě) 4) adaptační – upozorňujeme nebo informujeme o své roli, hrajeme komunikační hry, ukazujeme, jak jsme konformní nebo se konvencím příčíme; dáváme najevo adaptaci a záleží nám na tom, abychom byli druhými přijati, ne odmítáni 5) potřeba uplatnit se – upoutat na sebe pozornost, dát najevo to, o čem si myslíme, že nám získá u druhých respekt 6) existenciální – snažíme se oživit každodenní stereotyp, podporujeme své psychické zdraví 7) nezávazně rozptylovací – odpočinková, vedoucí k zábavě Každá kultura má vlastní návyky, tradice, rituály. Na ně jsou v ní žijící jedinci nastaveni. Je třeba uvědomovat si kontext, co s čím souvisí, co očekáváme. Komunikační situace se mění, vystupujeme jinak doma, jinak na pracovišti, před dětmi. V různých situacích vystupujeme v různých rolích či vnímáme změněnou pozici. Role souvisí (vzhledem k tomu, že jde o soubor očekávání) se sebepojetím, prestižní role člověka posiluje, podřadnější ho může poškozovat. Pozor na zneužití moci! Způsoby komunikace: Watzlawick (in Vybíral 2000) uvažuje o třech polaritách: - komunikace analogová nebo digitální - komplementární nebo symetrická - komunikace o obsazích nebo o našem vztahu k adresátovi - Analogová komunikace - neverbální, postojem, činem (člověk se nějak zachová), má podobu symbolů – zvukových, obrazových, pohybových aj. Analogová komunikace je častější než digitální. Digitální komunikace – nejčastěji verbální, dá se zapsat, aniž by se většinou ovlivnila obsahová stránka. Příklad převodu analogové komunikace na digitální – digitalizace – výklad snu, ale i „vykládání si, co tím druhý myslel“. Komplementární komunikace – doplňková: jeden partner je aktivní, druhý pasivní; jeden mluví, druhý naslouchá; jeden „tlačí“, druhý ustupuje. Symetrická výměna – oba se chovají stejně – chtějí, aby druhý ustoupil. Ve fungujícím vztahu je obsažena komplementární i symetrická složka komunikace. Komunikační manévr – obejití nebo vyhnutí se něčemu nepříjemnému – může vést k narušení komunikace, zamlžování. Uplatňuje se buď verbální, nebo nonverbální složka; pozor na znevažování komunikačního partnera. Diskvalifikace (Watzlawick,1986) - mlčením (tvářím se neutrálně a neřeknu nic ani na vyzvání) - vyhnutím se (přejdu jako nedůležité, co druhý řekl a mluvím o něčem jiném) - nepřímá (na výzvu partnera reaguji obrácením se na někoho jiného) - zevšeobecněním (např. „Nic jiného tě nenapadne.“, „Pořád to samé.“) - převedením tématu k něčemu nedůležitému, okrajovému Dvojná vazba (pokud jsou splněny tři podmínky) - 1) mezi oběma komunikujícími je komplementární vztah (nadřízený – podřízený; matka – dítě; manžel – manželka) - 2) jedno sdělení popírá druhé, zároveň vyslané sdělení („To nevadí, že ses ušpinila.“ A herda do zad, kterou nikdo jiný nevidí a necítí, naznačuje pravý opak.) - 3) beznadějnost situace, protože ten, komu je určeno sdělení, nemůže uniknout, vyjasnit vše Neverbální komunikace (in Vybíral: Psychologie lidské komunikace, str. 64 – 84) Verbální komunikace (dtto, str. 85 – 108) Nácvik komunikace: Sdělování: - Mluvit otevřeně v první osobě - Komunikovat jasně, srozumitelně - Se vztahem ke skutečnosti - Bez unikání k jinému tématu - Bez zabíhání k bezvýznamným detailům - Vyhnout se nelogickým afektivním odpovědím Směřování: - Nevyčítat - Ctít symetrii komunikace (neopravovat, nekritizovat, nementorovat, nepoučovat) - Naučit se mluvit o vlastních pocitech