<156> 78 což pomieni kolik se domnívá (býti poškozen) <161> 83 z zlata z krádeže nebo íoupeže zlatých předmětů; právo železo boží soud, při němž přísahající držel prsty na rozžhaveném železe, srov. Řád práva zem. čl. 53 (v. zde na str. 784) - 84 k malému úfadu k menším úředníkům <163> 85 s výboje z loupeže <182> 87 z podávenie ze znásilnění; samému sedmému Šest spoluprísežniků musilo dosvědčit, že je přísaha přisahajícího (sedmého) pravdivá 89 děvojsiva odjetie zmrháni panenství; únosba únos <184> 90 z hlavy 2 vraždy; s meči boží soud soubojem, srov. Rád práva zem. čl. 37 (viz zde str. 782) RÁD PRÁVA ZEMSKÉHO Zemský soud český byl již od 14. století úplně zorganisován. Jeho úředníci ovládali dokonale soudní praxi a pořizovali si pro svou potřebu příručky (srov. Knihu rožmberskou), a to hlavně tak, že si zapisovali zásadní rozhodnutí soudní a sestavovali si z nich sbírky. Pro jejich uspořádání opatrovali si vzory, které k nám přinesli zejména ti, kdož studovali nebo praktikovali v zahraničních kancelářích, ale tyto osnovy pak naši čeští úředníci naplňovali domácím právem, takže třebas názvem nebo vnějškově jsou i u našich sbírekobdobyscizímisbírkami,obsahovějsou to však sbírky domácí, České. Zpobviny 14. století se nám dochovaly takovéto poměrně rozsáhlé práce, které se nazývají latinsky Ordo iudicii terrae a česky Řád práva zemského, jejichž obsahem je poučení o řízení (řádu) před zemským soudem. Tyto právní knihy máme ve dvojím znění, latinském a českém. Znění latinské se od českého značně liší. Rozdíly do jejich textů vnesl pokrok v soudním řízení, jako zvláště zrušení (r. 1343) t. zv. božích soudů (ordálů), při nichž se spoléhalo více na boží prozřetelnost (odtud také pojmenování soudů) než na zjištění skutečné pravdy před soudem. To, co dnes označujeme jménem Ordo nebo Rád, je sborník několika prací. Autory všech těchto dílčích textů byli nepochybně Češi, kteří, i když psali latinsky, myslili česky a do sbírek zařazovali předpisy, jimiž se řídil český zemský soud. - Výňatky zde zařazené jsou vybrány z Českého znění Řádu, které pochází z druhé poloviny 14. století. (1) Když by kto chtěl z hlavy bratra svého neb jiného přietele koho pohnati k zemskému súdu, tento řád má zachovati. Najprvé když jest ten jeho přietel zabit, má ten den pomnieti a přijda před úředníky pražské, točíšto před najvyššieho komorníka a před jiné úředníky, kterýchž móž dojiti, ve dvú nedělí ot zabitie toho 5 přietele i má jim opověděli a purkrabí pražskému a řka takto: „Páni, račte slyšěti, opoviedám vaší milosti, že tento přietel mój (pojmenuje jej a otkud jest byl) jest zabit na pokojné cestě (pojmenuje toho, kterýž jest jej zabil a odkudž jest). Od toho opoviedám vám hlavu jeho a proši, dajte mi komorníka, ať by tu hlavu opatřil." Tu pojma komorníka má jemu ukázati toho zabitého a rány jeho a rúcho zekrvave-10 né jeho, v kterémž jest zabit. A to všechno rúcho má sobe ten komorník vzieti i zachovati, aby je mohl v sudě ukázati. Ale chce-li ten, ješto pohoní, bezpečen býti, přiveď toho komorníka před úředníky, ať vyzná před nimi, což ohledal jest, a rúcho krvavé ať pokáze. A to ve dsky zemské kaž popsati, den a léto, kdy sě to stalo, a jméno toho komorníka, kterýž jest vyznal, znamenati kaž. Neb když by : 15 ten komorník sŠel dřieve súdu aneb že by jeho mieti nemohl, neb že by to rúcho 781 krvavé utraceno bylo, aby před sudem ty dsky ukázal a čisti kázal. To bude mocno, jako by ten komorník vyznal před sudem. (2) Potom když by chtěl pohnati, má prošiti, aby jemu dán byl komorník, ješto by pohnal vraha jeho. Kterýžto když požene, má vysvědčili, když ten den 20 přídě, k kterémuž jest pohnal. A to má ve dsky napsáno býti. Tu pak ten den v hodinu devátú, točíš o poledni, ten, ješto pohoní, má opověděti úřědníkóm a purkrabí pražskému, že stojí k prvniemu pohonu, a řka: „Opoviedám sě vaší milosti, že jsem pohnal vraha svého, jenž jest zabil mého bratra (pojmenuje jménem oba), a to chci vésti přede pány s plným právem i z hlavy i z peněz, v čemž tu hlavu pokládám." 25 A ihned dobuda řečníka, jmá ve dsky kázati vložiti obě žalobě. Tu znamenaj, že v zemském sudě jeden na jednoho nikdy nemôže dvú žalobu vésti, jediné o hlavu, jakož jest již znamenáno. (21) Tu sudí má jim rok položití a miesto ukázati, kde máta proti sobě přisahali a potom sě biti. 30 (22) A když ten rok přídě, tehda póvod, hotov jsa k bitvě, má napřed přisieci, jakž jemu páni rotu vydadie. A když by tu přísahu zmátl, tehdy by svú při ztratil. Pakli by přisahaje prošel, tehdy pohnaný hotov jsa také k bitvě, má přisahali za svú nevinu. Pakli by přísahu zmátl, tehdy by tu pH i život ztratil. A pakli by prošel, tehdy sě ihned máta biti bez oděnie, jedno v sukniech a v nohaviciech s mečmi a za 35 štíty v šraňciech jim připravených, jako jest obyčej, (25) Ale když by již v šraňky oba vešla a počala sě biti a když by některý z nich ustal, má žádati odpočinutie a v tom má uslyšán býti. Tu purkrabie pražský má mezi ně vložiti sochor, aby přes ten žádný na druhého nesáhal až za hodinu. Kterýžto sochor dva úředníky, točíšto komorník a sudí, hotov máta držěti. A kterýž 40 by jeho žádal, aby hotov byl až do třetice k otpočinutí, a vždy za hodinu. (26) A když by jeden druhého přemohl, tehdy jej má svú rukú stieti a hlavu jemu mezi nohy vložiti, leč by s královu volí a s panským povolením bylo mezi nimi lepšie zjednáno. A když by jej sťal a hlavu mezi nohy vložil, tehdy má pokleknuti na jednom koleně a poděkovali králi a pánóm z pravého práva a dva haléře 45 naň vložiti a těmi jej ofěrovati. A tak svítězí nad ním a právo obdrží v tej při. A to jemu má ve dsky vníti, aby toho žádný přítel nemstil. Pakli by kto toho mstil, ten by ztratil život i sbožie k králově milosti i ke všem pánóm a nikdy by on, ani jeho děti neměli by práva zemského užívati. (30) Tuto znamenaj, že ten pohnaný, když by byl u své ženy oddané nalezen 50 a ona jej objala anebo svým ruchem přikryla, že ot nie nemá vzat býti, ani které žalosti trpěti. A také když by byl u hrobu svatého Václava v pražském kostele anebo před královu českú, také tu nemá vzat býti, ale pokoje požiti. (37) A pakli by měštěnín sedláka pohnal, máta sě biti kyji a s štíty velikými, neb sta oba jednoho řádu chlapského a to jest od stará dávna ustaveno, že k tej 55 bitvě nemata mečóv užívati. (40) A pakli by vdova koho sobě rovného v urození pohnala z hlavy mužovy neb kterého svého přietele, má tiem řádem proti pohnanému jiti, jakti muž. Pak 782 když sě s ním bude mieti biti, tehdy ten pohnaný má v dole vykopaném stati až po pás s mečem a s štítem velikým a v tom dole obracěti sě, jakž móže, a brániti sě jí. 60 A ona má také býti s mečem a se štítem v Šraůciech v okrúhlych k tomu připravených. A on z dolu, ani ona z šraňkóv nemá vyníti, dokudž by jeden druhého nepřemohl. Pakli by z nich který vyšel, ten by své právo ztratil. A panna v osmnádsti létech nebo staršie, když by chtěla tak s svým vrahem biti sě, téhož má práva požívati. (43) Když by rovný rovnému podlé urozenie před králem neb před plným 65 sudem dal políček, a s tiem popaden byl, tehdy ten, ješto jemu dán políček, má jemu dáti zase dva, v každé líce jeden, a pěstí v nos. Pakli by větší nižšiemu dal, točíš šlechtic vládycě neb vladyka chlapu, tehdy takéž jemu má dáti zase dva a pěstí v nos. (44) Ale když by nižší vyššiemu dal, točíš vladyka šlechtici nebo měštěnín 70 a sedlák vládycě, políček a tu popaden byl, má jemu uťata ruka býti a potom máta zaručiti, aby žádný pomsty nehledal. (45) Ale když by chlap vládycě nebo šlechtici směl políček dáti a tu popaden byl, má jemu i s hrdlem na milost otsúzen býti, aby z něho učinil, což sě jemu líbí. (46) Když by kto před králem nebo před plným sudem mečem nebo nožem 75 druhého do krve ranil, buď nižší nebo vyšší, tehdy hned má jemu ruka uťata býti. Pakli by ten raněný ot té rány umřel, tehdy ten, ktož jest jej ranil, má též trpěti, jako jest svrchu psáno o vražedlníciech. (47) Když by ten, ješto koho zabil nebo ranil před králem nebo před plným sudem, odtud utekl, má po všech krajích ve všech městech provolán býti s tú vinú, so aby jeho ižádný člověk, ktož pod korunu českú slušie, nechoval, buď markrabie, arcibiskup neb pán aneb jiný kterýž kolivěk člověk, až do šesti neděl. Pakli by kto, nevěda té viny do něho, jej přijal, má napomanut býti, aby jeho odbyl v druhých Šesti neděléch. A když by jej přes to napomanutie choval, kdyby těch šest nedělí minulo, má takéž provolán býti, že jest ztracenec proti králi a proti všie zemi- A má 85 k němu pomsta býti s pomocí vsie obce a dědiny jeho všecky, což by jich jměl, mají tomu bitému přisúzeny býti, aby je držal a jich požíval, dokudž by mu sě dosti neodestalo. (48) Pakli by ten ztracenec na hradě neb v městě kterém králově přes to provoláme zachován byl bez králevy vole, tehdy proti tomu hradu a purkrabí neb proti 90 tomu městu mají páni se vší obcí vstáti jako proti zěvným nepřátelům a jich nábytky k té potřebě a k nákladom brati tak dlúho, dokudž by toho výpovědníka jim nevydali. A pakli by toho hradu neb toho města mocí dobyli, českému králi jich dědiny mají postúpený býti, ale dědiny toho purkrabie, kteréž by vlastnie byly, tomu raněnému mají přisúzeny býti, aby je držal, dokudž by mu sě dosti neodeslalo. 95 (49) Pakli by kto obžalován byl, by jej choval a on sě k tomu neznal, svú nevinu má pokázati před králem neb přčd úředníky pražskými v šesti neděléch, sám jedno za to přisáhna bez zmatku. (50) Pakli by král český toho ztracencě chtěl chovati, tehdy všichni zemené mají jeho prošiti,aby jich práva nerušil a on je má uslyšěti. Pakli by jich neuslyšal, 783 loo tehdy všecka obec toho hradu neb toho města, kdež by chován byl, má dobývati. A když dobudu, mají k tomu ztracenci pomstu učiniti a nábytky pobrali. Než dědiny vždycky k království mají ostati. (52) Když by kto z násile nocnieho koho chtěl pohoniti, má tento řád za-chovati: Když mu sě to násile děje, má súsědy obapolně přiúpěti aneb je přivolati 105 a jim to osvědčili. Potom ve dvú nedělí má komorníka vzieti, aby sě toho optal, a má jemu ukázali dóm vybitý, dvéře neb truhly anebo jiné domovité věci, na kterýchž jest jemu sě škoda stala. I má přivésti ty súsědy přědeň, aby vyznali před ním, že jsú k tomu násilí v noci přivoláni. A když vyznají a ten komorník to vyzná před úředníky, má to ve dsky vložiti a jiného komorníka na pohon vzieti, aby jej pohnal. HO A ten komorník má toho pohnati v jeho domu před čeledí a trhem ten pohon provolali v najbližšiem městě, (53) A když ten rok přídě a pohon svědčen bude, tehdy póvod žalobu má pro-vésti z toho násile. A stane-lí pohnaný, má otázati, kdy sě jest stalo, a póvod má pověděli, kterého léta a který den. Tu pohnaný má otázatí, má-li komorníka, ješto 115 to opatroval, a ten póvod ihned má mieti komorníka podlé sebe, aby jemu vyznal, co jest viděl a co sě jest ot súsědóv uptal. A uhodí-li komorník v též, tehdy pohnaný káže sobě dsky Čisti. A srovná-IÍ sě žaloba se dskami a s tiem komorníkem, tehdy má světle rozejžené železo před pohnaným položeno býti, aby na něm dva háky položil a přisáhl za svú nevinu .... A když by nezdržal prstóv na tom železe, dokudž 120 by přísahy nedokonal, tehdy by tu při ztratil i hrdlo. Ale když by komorník jinak svědčil, nežli by póvod žaloval aneb sě dsky dělily s žalobu, tehdy pohnaný má toho prázden býti. (66) Když by kto komu dědiny držal a on jej chtěl pohoniti, beze všech opovědí má jej třikrát pohnati a každý pohon ve dsky vložiti. A když pohon třetí bude 125 svědčen, tehdy pohnaný, žádá-li úředníka, aby ohledal ty dědiny, z kterýchž jest pohnán, má jemu dán býti. Pakli nežádá neb to zamešká, tehdy před žalobu má žá-dati polovici pánóv, kteříž v sudě sedie, a póvod druhů polovici k svěj radě. A ti jim mají k jich radě vydáni býti. A když póvod žalobu provede, má mieti devět svědkóv k zemi usedlých, ješto mají svobodné dědiny, sobě ku pomoci. A z těch mají býti 130 třie z toho kraje, ješto ty dědiny záležie, nebo jich viece. Tehdy pohnaný má odvrci dva z těch devieti, kteráž chce, a sedm jich má ostati k svědečství. Pakli to zmešká do žaloby, tehdy po žalobě nemôž ižádného z nich odvrci, A ti svědci, bud jich devět nebo sedm, mají hotovi všickni býti k přísaze a do káply před úředníky mají opověděni býti a uvedeni v tu hodinu, ješto ku prime zvonie, dřieve než přestanu 135 zvonenie. (67) Tu pohnaný, chce-li na těch svědciech dosti mieti, má dočakati jich přísahy a z nich ze všech tří zvoliti, ješto mají přisahali. Pakli chce proti pôvodu i proti jeho svědkóm, móž také jmieti svých sedm svědkóv, ješto by z nich třie proti pôvodu i proti jeho svědkóm měli přisieci. A když by který svědek póvodóv nebo 140 pohnaného svú přísahu zmátl nebo hodinu primy zameškal, ten by svú při ztratil. (68) Pakli by obojí prošli, tehdy póvod má do vody břísti a pohnaný za ním 784 tři kročěje vzdáli. A když by póvod utonul v těch třech kročějích před ním, tehdy pohnaný má sě vrátiti a toho nevinen býti. Pakli póvod přěbrde, tehdy pohnaný má za nim břísti a přěbřde-li také, tehdy jest jeho prázden. Pakli utone, tehdy ty 145 dědiny i život ztratí. (74) Tuto znamenaj, že ve všech přech, ktož má deky, žádní svědci proti dekám moci nemají, leč by kto proti úřědníkóm chtěl dovésti, že jsú deky falšovány. A ten dóvod má býti, jakž páni naleznu, ale vždy pod hrdlem smrti ohnivé, jakož na falešníka slušie. 150 (84) Když by kto koho pro dceru chtěl pohoniti, má troj pohon učiniti a před pohonem opověděti úřědníkóm a pohony ve dsky klásti. A když by žaloba prošla, řek-li by pohnaný, že jest s její volí vzal ji, tehdy má přivésti před súd toho kněze, kterýž je oddával, a ten kněz má přisieci na knihách na svatém čteni, aby pravdu pověděl pánóm a úřědníkóm, když jest je oddával, byla-li jest vole jejie Či 155 nebyla. A což ten kněz povie, to páni úředníci mají v své radě zachovati. Tehdy otec její má pánóv prošiti, aby jeho dcera z práva byla postavena před pány, a páni mají naíézti, že to má býti. I mají tu jistu dceru dáti do kláštera k svatému Jiří na hradě pražském i má býti chována mezi jeptiškami až do súdu za šest neděl. A když by prvý súd byl, tehda má tázána býti v Sraňciech. A die-li, že jest s její volí, tehdy 160 má i s mužem dána býti otci tomu a on jima oběma má svú rukú hlavy stieti. Pakli by řekla, že jest bez jejie vole, tehdy ta panna má tomu muži svú rukú hlavu stieti. A pakli by ten muž pohnaný k súdu se nepostavil, tehdy má týž řád naň jiti jako na vražedlníka z hlavy, jakož svrchu psáno jest. (85) Když by kto komu dceru unesl vdovu a otec chtěl z toho pohoniti, bez 165 opovědí má troj pohon učiniti. A když by žaloba prošla a pohnaný řekl, že jest to učinil s její volí, tehda ta vdova má před pány úředníky postavena býti, aby pověděla, jest-li Čili nenie s její volí. A má toho mieti rozmyslenie až do tretieho dne. A když by ten třetí den řekla, že jest ji vzal s její volí, tehdy pohnaný má prázden býti, neb jest vdovám svobodno muže pojieti, kterýž sě jim líbí, a on ji sobě má za 170 ženu mieti. Ale věno jejie jest ztraceno, že ani on, ani ona nemohu na otci věna do-bývati, leč by co milostí vyprosili. <1> 1 z hlavy z vraždy; pohnatí podati na někoho žalobu - 3 pomnieti pamatovati; před najvyššieho komorníka pfed nejvyšsího úředníka zemského, kterému příslušelo přijímati půhony - 4 kterýchž móž dojiti kterých může dosáhnouti - 5 opověděti oznámiti; purkrabí pražskému úředníku pražského hradu - 7 na pokojné cestě tedy nikoli ve válce nebo souboji - 8 opatřil zjistil - 9 komorník nižší úředník pro provedení půhonu, podřízený nejvysšimu komorníku -11 zachovati uchová ti -12 ať vyzná ať prohlásí - 13 pokáze ukáže; ve dsky v t. zv, půhonnéj knihy zem. soudu k zapisováni půhonů - 15 sšel súdu odešel ze soudu - 16 utraceno zničeno; to bude mocno to bude mít platnost <2> 19 vysvědčiti dosvčdčiti - 20-21 v nodinu devátá kolem 12. hod. poledni, totiž počítáno podle církev, počítáni hodin, t. j. od 3. hod. ranní (jitřní, hora prima matutina), kdežto staročeský orloj počítal od západu slunce do západu na 24 hodiny- 22 k prvniemu pohonu k prvnímu podáni žalooy - 24 pokládám kladu žalobu - 25 dobuda řečníka opatřiv si právního rádce, zástupce; obě žalobě (duál) z vraždy i z peněz uloupených - 26 dvú žalobu (duál) dve žaloby 60 - Výbor z české literatury 785 <21> 28 máta (duál) mají - 29 biti íápodstoupiti boží soud (ordál) soubojem, t. zv. bitvu <22) 30 póvod podávající žalobu; přisieci přisahali - 31 páni rotu vydadie soudci stanoví znční přísahy, kterého se musí přísahající přesně přidržet; přísahu zmátl zmýlil se odříkávaje přísahu - 34 bez oděnie bez brněni - 35 v šraňciech mezi zábradlím, které oddělovalo strany od soudců a vymezovalo místo souboje <25> 37 uslyšán vyslyšen - 38 sochor delší tyč, kůl - 39 hotov připravený <26> 45 jej ofěrovati za něj občtovati (symbolická náhrada za zabitého) - 46 ve dsky vníti býti vloženo v desky, zapsáno do desk <30> 49 oddané vdané, manželky - 50 ruchem šatem - 51 žalost trápeni - 52 před královu před manželkou královou, českou královnou; pokoje požiti asylu užiti, užlvati <37> 53 biti sě kyji souboj holemi, obušky - 54 sta oba (duál) oba jsou; řádu chlapského nízkého rodu, nešlechtící <40> 56 rovného v urození rovného rodem - 59 v dole v jámě - 61 vyniti vyjiti <43> 64 podlé urozenie rodem; před plným sudem při zasedáni soudu - 65 popaden by byl při tom přistižen <44> 70 sedlák v porovnáni k násl. čl. 45 nepochybně svobodný sedlák na rozdíl od chlapa nesvobodného <45> 72 směl odvážil se - 73 s hrdlem na milost otsúzen s životem na milosrdenství vydán; z něho učinil udělal z něho <46> 74 před králem srov. oddíl Práv zem. od Ondřeje z Dubé, čl. 13 <47> 80 ižádný žádný; pod korunu českú slušie přísluší k České koruně, k čes. státu - 82 nevěda té viny do něho neznaje jeho provinění; odbyl poslal pryč - 84 provolán vyhlášen; ztracenec ztrativší právo, postavený mimo právní řád, bez práva, t. zv. psanec (banitus) - 85 dědiny nemovitý majetek - 87 neodestalo sě nedostal zadostiučinění <48> 89 zachován schován, ponechán bez stíhání; purkrabí velitel toho hradu - 90 se vší obci t. j. zemskou, zemskou hotovostí; živným zjevným; nábytky movitý majetek - 91 výpo-vědníka opovědníka, odbojníka <49> 96 pokázati prokázatí - 97 bez zmatku bez omylu, chyby <50> 100 všecka obec všichni stavové se zemskou hotovostí <52> 103 nocnieho nočního - 104 obapolně přiúpěti voláním o pomoc zavolat sousedy s obou stran - 105 osvědčiti dokázati; optal sě ohledal, dopátral <53> 112 svědčen proveden svědecky - 113 stane-li dostavi-li se - \\5opatroval ohledával, zařídil -116 uptalsědoptal se, vyzvěděl; uhodi-li v též shoduje-li se -118 světle rozejžené železo rozžhavené, na které přísahající položil dva prsty, nevydržel-li, dokud neodřikal přísahu, ztratil při, t. zv. boží soud (ordál) železem; dva háky dva ohnuté prsty - 121 dělily sě lišily se - 122 prázden býti býti osvobozen <66> 123 beze všech opovědí bez ohlášení, námitek - 124 třikrát pohnali aby pohnanému byla dána příležitost dobrovolně se vyrovnat - 128-129 devět svědkóv k zemi usedlých, ješto maji svobodné dědiny kteři mají obyvatelské právo (inkolát) v zemi a v ní svobodné statky-130 záležie leží - 132 po žalobě starý čes. soudní řád lišil přesně půhon (podáni, nyní nemáme pro to výraz) a žalobu; odvrci odmítnouti - 133 do káply na pražském hradě u Všech svatých, kde se vykonávaly přísahy - 134 ku prime na jitřní mši (prima missa) <68> 141 do vody břisti broditi se vodou, t. zv. boží soud vodou - 143, 144 přěbrde, přěbřde přebrodí se <74> 146 deky dsky, desky - 147 proti dekám moci nemají proti zápisu v deskách nelze nic namítat, leda že by se provedl důkaz opačný - 148 smrti ohnivé trestu upálerJm <84> 155 kněz... oddávající musil přísahou na Písmu sv. potvrdit, že je oddával, protože matriky byly zavedeny až od církevního sněmu tridentského (1545-1563) <85> 164-165 bez opovědí bez oznámení - 170 věno podle čes. práva příslušelo jen ženichu, a to za podmínky, že k sňatku otec nevěstin dal souhlas 786