NÁVRH ZÁKONÍKU KARLA IV., T. ZV. MAJESTAS CAROLINA Karel IV. se nedal odstrašit nezdary svých předchůdců, Přemysla Otakara II. a Václava II., kteří ztroskotali, když chtěli dát svému království psaná práva (zákoník), a velmi záhy po svém nastoupení na trůn se staral o kodifikaci práv. Jeho snaha dát státu závazný zákoník byla nesena především vůlí posílit moc panovnickou proti moci české šlechty. Základní politickou tendencí zákonodárné osnovy je proto úsilí o překonání právní rozdrobenosti, a tím je dán i její pokrokový ráz. Avšak ani králi Karlovi se nepodařilo zlomit odpor Šlechty, která se z mnoha příčin stavěla proti „psaným právům", protože si hlavně hájila své právo na zemském sněmu i na zemském soudě, čili jak se to tehdy nazývalo „svobodu práva", o níž ještě půl století později výstižně hovoří Ondřej z Dubé (srov.Čl. 134 v tomto výboru). Jednání Karlovo se stavy se protáhlo patrně na velmi dlouhou dobu. Lze předpokládat, že se práce na zákoníku, který se nazývá podle prvního vydavatele, Pavla JeŠína z Bezdězce (1617), Majestas nebo Constitutiones, započaly brzy po Karlově nastoupení, pravděpodobně kolem r. 1348. Po nezdařeném jednání Karel sám listinou z 6. října 1355 svůj návrh odvolal, takže se toto dílo nikdy nestalo platným zákonem a zůstalo jen osnovou. Osud je však i dál stíhal: již ve zmíněné Ustině praví Karel, že původní text shořel, a tak se nám jeho znění dochovalo na mnoha místech dost nejasně. Majestas byla původně napsána latinsky, záhy však byla přeložena do češtiny. Její překlad zachovává květnatý, ba až strojený sloh originálu. Leckdy narazíme na nesnáze překladatelovy, který nemá pro latinský termín obdobný český výraz, ale i tak nám překlad dosvědčuje velikou jazykovou vyspělost. Překlad lze datovat do první poloviny 15. století. Záhy vznikly z něho dva výtahy, summy. Tyto překlady a výtahy měly i po odvolání Majestas Carolina význam, neboť se jich v 15. století hojně užívalo jako opory pro výklad českého práva. Následující ukázky z českého překladu Majestas Carolina jsou vybrány z typických častí. Podle vzoru cizích zákoníků, zvláště Justinianových Dígest i našeho zákoníku českého práva horního Václava II. zahajuje se také Majestas Carolina předmluvou. Vybíráme z ní pět odstavců a po předmluvě jsou otištěny vybrané články vlastního zákoníku. (I) Všeho světa stvořitel a zprávce, najvyšší spomocník jeden buoh, stvorenie všeho najušlechtilejäieho člověka k obrazu a k obličeji svému učinil jest a maličko pod anjely umenšil, predkladaj e jeho jiným stvořením. Toho když sprostného vyvedl a pravého, on svobodné vuole nepožívaje, kteréž mu jest z zvláščie milosti 5 pro duostojenstvie moc božská pójčila, v pohádky nesčíslné vydav se i upletl. (II) Z toho budúcie ščedie, otcovského zprzněnie hřiechem zmazáno jsa, jakožto prútek od svého kmene v róznici nejsa, i vzbudilo mezi sebú nechuti a nenávisti. Nad sbožím panovanie, ješto vedle práva přirozenie měla všem vóbec býti, a roztržiti jsúc na svých myslech, sbožie rozdělovali. Z toho každý svého vlastnieho 10 hledě a lakomstvem jsa pohanben, onen zlodejstva, onen zjevných lúpežuov vésti nepřestává. (III) Pro kteréžto věci i také božské opatrnosti ponúcením jsú kniežatá lidská stvořena, jimiž svoboda k hřešení má súžena býti a tichým a pokojným jistá bezpečnost aby byla dána. Kterážto kniežatá zákony a práva aby skládali a vedle 15 zprávy všecky věci jednali, aby osoby i pře znamenajíce, mezi lidem zlodejstva a sváry súdili. 791 (IV) A tak z milosti božie království našemu českému, kteréž nápadem přirozeným na ny spadlo, jasnosti našie mysl bedlivá péči mnohú na se brati počala, kterak bychom nedostatky rozličné, jež lidského pokolenie nestálé položenie plodí, 20 rozmáhaj ície se již přieliš v království našem, ústavně, opatrně i potřeby všeliké a spomoci obmyslili, abychme nebyli viděni, že bychme moci královské nám od boha dané zle užívali, a také obecné dobré a pokoj i utěšenie poddaných, ješto nám to náleží, že bychme pro lenost odvrhli. (IX) Protož tato ustavenie naše spasitedlná a sobě užitečná, věrní a najmilejší, 25 vesele přijměte a dieky bohu vzdávajte, kterýžto skrze ny, v této věci služebníka, dal vám býti živu psaným právem, ješto ste od dávných časuov v nejistém súdu mnohých násilníkov jhu ukrutnému hrdla podsazovati a rozsúzenie o svády častokrát ne vedle cesty rozumu, ale vedle vuole súdícieho přijímati musili, A poněvadž s boží pomocí dokonali sme diela svého počátek, všecky věci jeho milosti čistým 30 náboženstvím vzdávajíce, kde cti a k chvále jednorozeného pána našeho Jesu Krista, slavné trojice i všie říše nebeské od obecné viery křesťanské počnúti poctivě kázali sme. (1) Najsvětější trojici, podstatu jednu a trojí osobu, kterúž ve jmě otce i syna i svatého ducha sprostně věříme a pevně držíme, a téhož syna pána našeho Jesukrista, 35 vykupitele našeho, boha pravého z boha pravého, rozeného z otce a člověka učiněného, z Marie panny porozeného, celú myslí a celým srdcem nábožně vyznáváme, chceme, aby veškeren lid královstvie našeho českého, kterýžto známe, že jest křesťanský a věrný, tak jakož svatosvatá obecná a apoštolská cierkev věří, pokorně v poctivosti měl a vyznával, věrné naše poddané v křesťanském duchovenství nám 40 za bratří počítajíce, a jakožto synuov milostí otcovskú spasitedlně prosíme, aby snad cizích krajin poskvrnu od dřéveřečeného královstvie mezí nevzdálených, jejich viery čistota a upřímá oddanost pod časem nebyla zmazána. A jiní také blázni a nemúdri, obecné viery svatému učení odpórce, kromě božské pomsty věčných muk ve zlé pověsti jsúce, že velebnosti našie v nechut smrtelnú sú upadli. 45 (6) Kterak mnohá nebezpečenstvie a veliké škody a biedy odlučováním dávno učiněným hraduov a práv, k královské spravedlnosti příslušejících a k jeho stolu, staly sú se v království našem českém, tak dobře při královském duostojen-ství, jakožto při poddaných našich věrných utěšení a pokoji, dosti sme hojně svrchu pověděli i okázali statečnými duovody. Kteréžto všecky věci s boží pomocí v stavu 50 slušném již šťastně sme položili. Ale že velmi často odvrácenie bývá těžšie než neduh první, protož, aby to, což sme velikú prací pro užitek obecného dobrého skonali s našich poddaných obtěžováním i náklady lehce nezahynulo a neduhu horšieho nepřineslo, ale ovšem trvalo na věky, což věčně jest užitečné. Protož tiemto věčným a nikdy přerušeným ustavením s dobrým rozmyslem nsšim i radú umienili 55 sme za právo mieti, aby všickni králové přejasní, dědici a budúci naši, na něžto v časy budúcie královstvie naše České poslúpně neb z přiebuzenstvie nápadu spravedlivého spadnuti by mělo, aneb i bez toho, jehož milostivý pán buoh rač stráž býti 792 1 í. u Jii -nitím Viíi c H f & íU-iffim" Jťrrfigwfiílí™'^' «"«1^' 1 'lpi* MS**); MKnipf jcftjilW. f»w ^mfJmJt^inph Záštitou y pfaM^fxri i ví\ íj. ýUin p.ŕ™ ín" Uf ta$ a/m, jr.ttu fn^ fm, ^ňltm fpb: dtcrra. ŕ. í Y*nuy*y^fdnliyf'tt^^ prwtfniib: ,;.,|n ,', fH^ lftkgÍa$* ;i^.!'<"ľ,ru '»lí«Ä-:Wí!M- WoMk^4^IÍ«tóŕ ÍUwfi- ímmil*i.jurt-it!unniim- fcl'ni;-fut,i.fu- Wm; .it. nit bixpi rirn.ity~m-.ii 1 ľťy.mu V >vl ■ ?uí *ii 69. Zakládací listina kapituly litoměřické rasi i roku 1057, český přípisek ze začátku 13. stol. — Kapitulní archiv, Litoměřice) ^-"A ■Qží^fc. ^^^A. 9a^too .^^„J, a£,/&- <*^*- ffy*- TÍ* T%>?9^ ť i' , . . 70- rožmberská rukop,s ^ druhé poloviny 14. stol - St*ml ■ - . , Má,n' "střední archív, Praha) 71. Listina krále Václava IV. z roku 1395 (Statni ústřední archiv Praha) Aaw ;emft i:v/IiKu o?fowj*MvťtSiv aíť gtffôť W tfa Krt?u tl ípo/ôr}V mCíŔ ■ Vufs ř»-c§c»fr Pťflí IS* 'íťhiřŘ pmwmf mřt ttc/ř tfiwflfit řbuirtv* tiíinc (Tc 9wfi ■ ifftSno ŕfífi gtcflto vpmvmo tttl y3.uvna naSin Řiuoícvfjfítiť ajtfw Srfwgpnřhvtc • \*Ci> t^H /íi?9ttvifŔ' tjcffw miř fioc vtufSnvív v$ftv *m« onvcwi: mh>|*irttv ticcÄcv-vtŕf *» ticvgfcm muiti a trn wíoSPk ?wfi v<5 xmflkÄo ftw&íncfio ru§i«ní(í_gvn(iF ffomu fvSi peRwí-ň jvuflř ř/uvfo&icmii vjviw gfíi oPvarcav-<^Vvifř^m mfc tHnvofriivm * v«vt/frt tffaÍRcrif- wnwti -onvcnií owfflm tuto mf«vm T&mfie 4ptnw> ■ fjť£ '?i«ťiotvtive- wntTOMí tuoŕôŕ fřwwv Vudwwwrov-iJd^mK^-^uTYÍ^^iprwu crŇrcmifVmi n«h> M& wfťi** ■M St ofirvirctvctti werw o^cmfRinfmwu fwo6o? J 1 ucítí -mt» cÄcv pAti 1 spomocník pomocník - 3 předkládaje jeho jiným stvořením dávaje mu přednost před ostatním tvorstvem; sprostného prostého, neučeného - 4 praného nevinného; zvláščí obzvláStní -5 v pohádky v hádky, ve spory; upletl se zapletl se 6 ščedie potomstvo, děti (posteritas) - 8 vóbec býti býti společné - 9 roztržití jsúc na svých myslech jsouce nesvorní - Id jsa pohanben zmaten (confusus) 12 ponúcenim ponoukáním - 13 svoboda k hřešeni zločinná zvůle, nevázanost (criminandi licentia); sůžena omezena <1V> 17 nápadem dědictvím (successione) - 18 na ny na nás - 19 položenie založení, povaha - 20 ústavně ustavičně, soustavně - 21 aby chrne nebyli viděni aby se nezdálo (ne potesta-te regia nobis divinitus attributa videamur abuti) - 23 pro lenost pro zanedbáni (negligen-tiae otio resignare) 27 podsazovati sklonití, snížili (submittere) <1> 33 podstatu neměnitelný základ - 34 sprostm prostě, skromně-42 zmazána poskvrněna (maculetur) <6> 45 odlučováním Karel IV. tu poukazuje na ztráty českého státu za předešlých panovníků, které, jak sám na konci tohoto článku praví, opět nahradil - 49 statečnými dost?rečnými - 51-52 skonali vykonali - 52 obtěžováním přetěžováním; náklady výdaje - 56 nápad právo dědití - 57 rač stráž býti rač chránili - 58 pořád po řadě — 59 čtúce počítajíce - 62-63 nadhlas nahlas - 63 k popravě k soudu - 64 k stolu k trůnu - 67 přispojtných připojených -68 ani zástavů zavie&i ani nezatíží zástavou, nezastaví (non pignori obligabunt) - 69-70 ani popravíe, ani poměnie neutratí ani nevymění 71 hradové... nejsou tu záměrně jmenována místa na Moravě,která tehdy byla samostatným markrabstvím pod vlastním markrabětem; mnoho z těchto míst nebylo po Karlu IV. v držení českého státu, což dokazuje,že toto ustanovení M.C. nebylo nikdy provedeno;mistavčásti Slezska patřící tehdy k čes. státu, nyní v Polsku, jsou vysvětlena polskými jmény - 72 Vratislav Wróclaw; Nové Město lat. Novum Forum, čes. Středa, nyní Šroda Sla.ska; Hlohov Glogów; Frankštejn u Vratislavi, Za,bkowicze - 73 Sobotka Sobotka - 74 v Budyšínč... v Budyšínsku - 74 Gerlice z něm. Görlitz, Čes. Zhořelec,Zgorzelec-75 Lubáň Luban; Kame- 796 nec u Budyšlna — 76 v Čechách vyjmenována jsou královská města; Králův Hradec místo správného Hradec Králové, t. j. královy choti věnné město; Albrechtec nepochybně královský hvozd směrem k Týništi nad Labem, jméno dosud zachované v názvu Albrechtic- 77 Havels-verd z něm. Habelswerdt, čes. Bystřice v Kladsku, nyni Bystrzyca Klodzka - 78 Perno v Sasku na Labi, něm. Pirna u Dráždan - 79 Prustemberg Svoj ano v u Poličky; Lichtenburk Lichnice u Čáslavi, čes. též Světlík, Světlice - 80 Kúnikštejn Králův Kámen na Labi v Sasku, Konigsteín; Pretenštejn Perkenstein, Sloup; Hrádek pův. jméno Křivoklátu; Karlštejn patrně nebyl uveden v pův, latin, znění, a proto také chybí v některých Čes. překladech, protože byl dostaven asi r. 1356 až po odvolání M. C; ale většina čes. překladů a summy uvádějí Karlštejn pro jeho pozdější veliký význam, kdy se stal (asi od r. 1367) místem pro úschovu zvi. korunovačních klenotů a korunního archivu - 81 Flos a Parkštejn v Hor. Falci <10> 83 poctivá úcty požívající - 88 hledí přísluší - 91 přípravy odznaky (koruna, žezlo atd.) - 93 na znamenie čistého náboženstvie mylný překlad z latiny (in signum purae devotio-nis, t. j. oddanosti) - 94 vende vejde - 95 sseda sesednuv - 99 poruče moci <19> 101 poctivosti úcty - 102 posluhovanie služba; jednán zjednáván; sazován dosazován - 104 hlahol řeč; slovenský slovanský, protože označení „český" má tu význam státoprávní - 106 chválené chvalitebné; umšlost listov za Karla bylo zvi. v kanceláři mnoho cizích znalců, od nichž nebylo možno Žádat znalost češtiny <20> 108 pravý spravedlivý- 108-109 ostavena nebyla nezůstala - 110 v úřad... v originále: in officio majorům scabinorum seu justitiariorum vel coneptorum -113 bratry (aby byli vyloučeni podjatí příbuzní soudci) <27> 114 dsky zemské desky (protože se nám nezachovala instrukce pro české desky zemské, je tento Článek velmi důležitý tím spíš, že se obsahově shoduje s Karlovou instrukcí pro desky moravské) — 116 o dědictva o pozemkové vlastnictví; dokonalé rozhodnuté -119 hlavnieho kostela s v. Víta v Praze na Hradčanech (srov. obdobu uložení desk moravských v Brně u sv. Petra a v Olomouci u sv. Václava) <31> 123 to věz tedy, to jest, totiž <32> 127 túto výpovědí článek počíná delší úvahou - 128-129 člověku obecnému nešlechtící - 129 zasazeného usazeného - 130 rozdielne rozděleně; pH mylný překlad lat. causa, správně: důvod nabytí - 131 kterýmž bud kterýmkoli - 132 v ruce mrtvé... t. j. zákaz nabýváni majetku osobami právnickými (na př. městy a zvi. církví, latinsky manus mortua), u nichž nahromaděný majetek zůstával trvale a nebyl již dále převáděn ani dědictvím -133 zpósobenie nařízení <37> 135 snábdšnie poznáni, pozorováni - 136 hodným lékařstvím vhodným lékem - 137 Dávno... poukazuje na události, kdy druhý manžel královny vdovy se ucházel o trůn a tím vznikly rozbroje v zemi; tak tomu bylo v českých dějinách u Kunhuty Uherské (1. manžel Přemysl Ot. II., 2. manžel Závis z Falkenštejna) a Elišky Rejčky (1. mž. Václav II.,2.mž. Rudolf Habsburský), po př. Violy Těšínské (1. mž, Václav III., 2, mž, Petr z Rožmberka) -138-139 poostaviv dietky zůstaviv ditky-139 vzdala se druhé vdala se po druhé-141 hodnú vhodnou - 142 světějí lepší, vhodnější - 146 druhé po druhé - 148 věna zejm. t. zv. věnná města (Hradec Král., Chrudim, Vys. Mýto atd.), z nichž královna vdova měla své příjmy- 148-149 pomsta vypověděme trest vyhoštění <38> 152 uvázaníe nastoupeni na trůn na rozdíl od korunování; čtůc počítaje - 153 do sie chvíle do této chvíle - 156 dostatečen schopen; za král za krále - 157 králová manželka králova - 159 rozmnoĚnost znásobení, zvětšení <39> 164 železem... srov. články 53 a 68 Rádu pr. zem. (zde str. 784) a ČI. 10 Práv Ondřeje z Dubé (zde str. 805-806) - 166 dojiti dopátrati se, vyšetřiti- 170 nerci neřku-li, tím méně <50> 173 sna&nú pečlivou 79? <64> 178 neplatné nepoplatné - 179 bez dětí bez pokrevního příbuzenství (staré čes. právo neznalo jiného dědictvi než rodového; nebyli-li tu takoví dědici,nastalaodúmrť,která spadla na král. komoru) <75> 181 lidí posvátných kleriků; z práva obecného podle práva a procesu fimsko-kanonického <77> 185 člověk z měšťan pánuov obyvatel poddanského městečka (čl. je svědectvím tuhého poddanství a omezeni svobody stěhovací) - 186 na královsivie do královského města; vezma odpustenie vezma dovolení k odchodu, t. zv. výhost - 187 sv. Martin obvyklý termín (11. listopadu); odstúpi ti odejiti, opusti ti místo - 189 miesto sebe musil osadit jiným, aby vrchnosti neunikla pracovní síla; těžením vzděláváním země - 193 inhed ihned - 194 výhosty propuštění (z poddanství) — 196 vyvěsti ospravedlniti ČESKÁ LISTINA Český jazyk proniká do listin poměrně dosti pozdě. Nemůžeme přesně stanovit dobu, kdy se tak stalo. Čeština patrně zdomácněla nejprve v písemnostech rázu soukromého, tedy v Uštech, kdežto do písemností právnických, do listin, se dostávala jen po-nenáhlu, protože soutěž s vytříbenou latinskou listinou byla příliš nesnadná. Zatím co ve velkých městech, kde vládnoucí vrstva byla německá, vyhotovovaly se již vedle listin latinských i listiny německéj podobně jako tomu bylo i v kancelářích zeměpanských, v menších městech a ve vsích převážně českých, když se sjednávaly písemné smlouvy, dálo se tak česky. Ale tyto nejstarší české listiny se nám nezachovaly až na nepatrný přípisek na zakládací listině litoměřické, o které byla již řeč v oddílu prvním pod č. 3 (str. 775). Svědectvím toho, že však předcházel delší vývoj, je fakt, že nejstarší dochované listiny mají již pevnou formu zcela obdobnou listinám latinským, od nichž přejímají i způsob mluvy, kterou někdy dovedněji, jindy méně způsobile napodobují. Proto i v našich právních listinách, jimiž se zakládá nějaký právní stav nebo poměr, můžeme již rozlišovat zcela jasně jednotlivé částky (formule), které se opakují s nepatrnými změnami, jak si toho vyžaduje případ, který listina právě řeší. Tyto formule, obdobně jako tomu je v latinských listinách, svedčí, že jejich čeští skladatelé je znali dokonale a měli na mysli nebo dokonce napodobovali jako předlohu starší listiny české, které se nám nedochovaly. Za nejstarší českou listinu nám dochovanou považujeme nyní listinu z roku 1370 (je sice datována rokem 1371, ale to proto, že se ve 14. století ještě měnil letopočet už na Hod boží vánoční a nikoliv na Nový rok; listina tedy spadá podle našeho počítání ještě do roku 1370). Překvapí pevností a jistotou a dobrou českou dikcí. Její skladatel nebyl jistě učený písař, protože se neostýchal vnésti do ni nářeční tvary. Právní mluva je naproti tomu neurčitá, ale ta spadá na vrub písaře, který listinu skládal. Proto se můžeme jen domnívat, že šlo o postoupení práva honitby nebo vůbec užitku z lesa, na tehdejší dobu poměrně cosi nového, pro co nebyl Český právní výraz ještě dosti ustálen. 1 Vezte to všickni, ktož vidie tento list anebo slyšte čtúce, že jáz Pešl tak řečený Neumburger, meŠcenín VečŠieho mesta pražského, před urozeného muže před pana Bočka z Kunstáta tak řečeného z Poděbrad předstúpiv, tu sem jeho snažnú prosbu prosil, aby mi ráčil toho přieti do své vole, abych mohl ve Psářích 5 v tak řečeném Háji, na jeho, což on tu jmá pan Boček dřieve menovaný, na tom voli jmieti až do jeho vole a doněvadž by mi toho ráčil přieti. Tu pak dřieve řečený pan Boček vzezřev na mú prosbu, i odpustil mi tu na svém, což on tu jmá, volnu býti anebo voli jmieti pod takúto úmluvu: Když by kolivek on pan Boček mně anebo 798