ní-25-26 písař... k tomu hodný srov. dále Práva zem. Ondř. z Dubé čl. 3 (str. 805)-27 rečníkom zástupcům, rádcům stran na soudě - 29 póhonové obesláni k soudu - 31 groš dobrý pražský dobrá mince, z dobrého kovu - 32 ciesař t. j. Karel IV.; pod majestátem pod majestátni velkou pečeti, odtud i listiny vydávané s takovouto pečetí se zvou majestáty - 37 odpovedá neb neodpovídá... s odpověděním nebo bez něho (zákaz svépomoci v právu) - 38 popraveno rozsouzeno; poprava soud, soudní okrsek - 39 popravu... soudní úředníci podle práva rozsuzující - 40 skonána provedena - 41 popravovati soud i ti - 43 umdleny oslabeny, vymýceny - 45 zlosti nepravosti, zlořády - 50. vydán ustanoven; ungelt dávka, poplatek v král. městech - 51 sešlo bylo zrušeno - 54 ruka moc, zásah moci - 59 po svých starostoch zmr-lých po svých rodičích zemřelých - 60 do jich let než dosáhnou zletilosti - 62 uvázáno (zde ve smyslu) vy dluženo - 63 výše aby nebylo sazeno, než... dlužná částka se řídi podle listiny
66 zatvrzen zabezpečen - 72 vypověděnie soudní výrok, nález - 76 pro tu věc zašli vzali se o tu věc - 77 jistost jistota, ubezpečení - 77-78 ostali srny zůstali jsme
80 lužnický lužický -84 Dán... 30. května 1395 na Hod boží svatodušní; léta českého království počítána jsou od korunovace Václava IV. (1363) a římského království od korunovace římské (1376)
PRÁVA ZEMSKÁ ČESKÁ ONDŘEJE Z DUBÉ
Na rozhraní 14. a 15. století napsal nej vyšší sudí království českého Ondrej z Dubé spis o českém právu. Je to první česká právní kniha od autora, jehož jméno známe a který měl nadto vynikající postavení mezi svými vrstevníky. Ondřej pocházel ze staré středočeské šlechty, která měla v Posázaví značné statky. Jak Karel IV., tak i jeho syn Václav IV. přibrali Ondřeje do své rady, v níž setrval, i když se později pro spor s panským stavem musil vzdát úřadu. Ondřejovo dílo uchovává bohaté zkušenosti právníka i politika. Autor čerpal mnoho poučení z dřívějších spisů, zvláště z Rádu práva zemského, ale vždy, když je cituje, staví se k nim kriticky. Tím se Ondřejova Práva, která kdysi mylně byla zvána Výklad na právo zemské, příznivě liší od Rádu, který má ráz sbírky poloúřední. Již v úvodě Ondřej vystupuje jako karatel tehdejších poměrů, a uvědomíme-li si, že Ondřej z Dubé byl nesporným svědkem prvních vystoupení Mistra Jana Husi (3. července 1411 se zúčastnil jako svědek v rozepři Husově mezi arcibiskupem a universitou), lze zařadit i tohoto starého rádce dvou králů mezi bojovníky za očistu tehdejšího veřejného života.
Ondřej zahajuje knihu Přípisem (čl. 1), na který navazují články předmluvy, poučující hlavně o nejvyšších úřednících (čl. 2-9):
(1) Najosviecenějšiemu kniežěti, pánu a panu Václavovi, římskému vždy říše rozmnožiteli a českému králi, mému králi milostivému a koruny české dědici přirozenému. Já Ondřej starší z Dubé službu svú poníženu a hotovú ku poslušenství tvé velebnosti, pane a králi muoj milostivý, v tom jakožto tvój věrný, z tvé ko-
5 runy české přirozenú věru poddaný, k tvé cti a k tvému i vsie země české počestnému i k obecnému dobrému psal sem pamět svú, jež jsem ot svých přědkuov a od mnohých starých pánuov, ješto jsú české země právo milovali, a sám jsa mnoho let v úřadu sudieho najvyššieho za tvého otce i za tebe se naučil, vedl i držal svými věrnými tovariši i s jinými toho času úředníky najviec proto, aby ta ctná práva a
10 zemský řád se mnú starším člověkem neminula. Neboť mním, že málo jest pánuov českých již pohřiechu, by pomněli, co jsú jich otcové za právo měli a nepomniec, ani vědúc, vedú každý k své vuoli, své mysli i zamysli v těch úřadiech nemilostívě groš dobývajíc mimo staré ustavenie. A skrze to se koruna česká rytieřuov a panoší
804
a najviece na poslušenství, ty na svém panství, obec duchovních i světských na cti 15 i na sboží, chudí sirotci na svém právu, právo České na svém zřiezení jsú velice ob-meškáni. A na koho křik obecný než na tě? Na koho k bohu žaloba než na tě?
0 kom zlá pamět než o tobě? A ty toho muožeš otbyti a vinen tiem nebýti, jedno přijma naučenie, učiň svú snažnost. Komuž úřady dáš nebo dals a přísahu od nich přijímáš, kaž ať pravdu božskú vedú a v tej pravdě právo staré obyčejně vedúc,
20 bez zámyslu nových práv, ať v tom groše nehledají mimo ustaveni e staré a ještě v tom ustavení milost činiti a stran nedržěti ...
(2) ... hotovi jsúc každému k jeho potřebě vždycky, nebo za to mají. Také kaž, ať o svú věc sami před se nepohonie lidí jich, také ať mladší u sebe lidských po-ručníkuov nechovají, jesto přě vedú a tajně s nimi rady mají. Kaž také, tvých nápa-
25 duov spravedlivých ať jsú pílni podlé práva, kdež jsi neb kto po tobě jest práv, ať se jemu nedlí, kdež práv nejsi. Ale pro tvój pokřik ať ihned konec bude pověděn k tvému, aby najprvé dosti měl. Takový okřik ovšem v sudě zemském stavuj pílně skrze své úředníky, neb kdež úředník svého pána omluva a svým pánem sebe ne-omluva, dobřět jest! Ale kdež die úředník: „mnú to nenie" a pán mlčí, zlé znamenie,
30 Protož tyslúp a světíost spravedlností všie a pomsta zlých, vystřiehaj se, milý, skrze své úřady. Všem jsi pánóm pán, všěms chytrcuom múdr, všěms bezpráv-cuom osidlo, všěms dobrým míl a pravý boží dar. Pravímť také, ač by tvoji úředníci přísežní od tebe prikázanie vezmúc snad toho tak nevedli, jaks ty kázal, okřik máš, jakož i dnes jde o každý neřád, rozkažiž své věrné radě, ať to ohledají a navedú
35 z horšieho v lepšie. Pane milý, coť píši nebo psáti budu, tohoť se nelekám mluvili
1 hlásati před každým člověkem, neb pro jiné nečiním než pro tvú čest a pro obecné české země dobré.
(3) Čtyřieť jsú úředníci od tebe v zemském řádu ustavení, ješto slovu najvyšší, neb jsú od tebe, najvyššieho pána, ustaveni k tvému a tvé koruny i všie české
40 země ku pokoji i ku počestnému zvoleni a jejich úradové jsú nadáni, aby v tom, což jim jest poručeno, tobě napřed a potom chudému i bohatému pravdu činili. A což páni odsúdie neb což se lidé svolé dobrovolně, ta jim pamět poručena. Tu píší v knihy, ješto slovu dsky, skrze své písaře. Ti páni od tebe úřady mají anebo přijímají a tobě přisahají věrni býti tobě i všie české zemi. Od tebe Čest mají a sbožie, od
45 tebe a od obce groš určený za svú práci. Třie z nich mají býti páni urození: purkrabie pražský, komorník najvyšší a sudí najvyšší. Ale čtvrtý, písař najvyšší, nemá býti pán urozený, ale člověk obecný, dobrý, zachovalý a k tomu v tom dobře umělý ...
(9) ... Chceš-liž křiku obecníeho prázden býti, ote všie obce užitečný diel mieti, svolaje pány, kažiž jim to čísti a činiti a ustanov, své úředníky vystrčě z rady, a
50 vynes to obci za svého sdravie, budeš šťasten na těle i na duši. A chceš-li slyšěti, neb své radě kaž, ukážiť mnoho v úřadě, ještoť jest bráno za kopu deset a za deset sto, jehož se pomstíš nad těmi, od kohož okřik máš. A ráčíš-IÍ mě slyšěti samého, ještěť chci viece tvého užitečného a počestného pravili.
(10) Právo zemské české jest dávno nalezené, ještě od pohanstvie a nejviece 55 od Přemysla oráče a od těch pánóv, kteříž jsú té chvíle byli. A toho jest jistý dóvod
805
neb mnoho obyčějóv pohanských v něm jest držáno, jako očista železem horúcim aneb uvrženie na vodu. A ten obyčej stál bez prietrži až do ciesařě Karla a do kněze arcibiskupa Arnešta, prvého pražského. Ten jest ciesař s plnú radú arcibiskupa i všech pánóv a zeman obyčej rušil, že jedno žaloby mají v sobě tři škody mieri a nic 60 viece a pohnaný jmá samú přísahu odbyti póvoda. Ale ještě to drží úřad se zmatkem. Ta přísaha má býti podlé řádu a zpósoby žalob, jakž se dole píše.
(11) To zemské právo tak, jakž jest pod českú korunu, na tré se dělí: jedno jest, ješto upřiemo na královu stolici hledí, jímžto jest král od pánóv z dávna nadán ku polepšení jeho dóstojenstvie. To jest súd dvorský, ješto také své úředníky i dsky
65 má, o němž tuto psáti nechci, neb o to nejsem tázán. A ten úřad se dělí od zemského svobodného súdu, neb jinak k tomu lidi pohonie a jinak k svobodnému, i jiní jsú obyčeji. Panským také povolením města, kláŠteří i rozliční služebníci jsú rozličně od súdu zemského vyňati, o němž ovšem tuto mlčím. Druhé právo jest duchovnie, v němž zpósob právy duchovními pod mocí arcibiskupovu jde, o němž tuto také
70 mlcěti chci.
(12) Ale o třetiem, točíš o zemském právu svobodném tuto chci psáti, že jest to právo v svém ustavení tak bylo i má býti svobodné, že ižádný člověk, počnúc od krále až do tkáčěte, kromě napřed psaných nemohl se toho práva vydržěti neb zniknúti pro ižádnú věc a najviec o dědinu svobodnu každý mohl přípraven
75 býti právem před pány a na jich súdu a nálezu dosti jmieti, tolik jedno vyjmúce svobodstvie královo. A to svobodstvie úřad pražský úplně vie, v Čem a kterak má právo veda králi o kom uvěřiti. A proto slóve svobodné, neb ty časy dřěvnie nález panský moc jměl proti člověku každému a byl držán, a ktož proti práva obyčeji odbíjejí neb othánie právo, co uČiníl, toho sú páni mstili velmi skutečně. Ale tyto
80 Časy mstie jedno řečí a skutci jsú mrtvi. Dřěvnie časy, ktož před úřadem slovem neb řečí zavinil, inhed u věži vsazen byl. A ktož svú braň obnažil, ruka jemu byla uťata. A ktož ranil neb skutkem udeřil, hlava jemu na prahu, kdež právo bylo, inhed sťatá. A to ten dobrý ciesař Karel své časy věrně do smrti vedl. Proto bylo právo svobodné, nebo jeho ruka svobodná bránila. Ale již jest robotné, neb právo vedúc,
85 náklady činiec, pomoci a obrany ot práva nemají. Buď toho bohu žěl a dobrým lidem!
(13) Na tom také právu svobodném o každú věc, buď o dědinu, o dluh, o škodu, nepřiezeů, mord, násile, podávenie, únos neb oč koli každý člověk jmá dosti jmieti, jiných všech věcí neb pomst nechaje pod pokutu cti, viery a vyhnanie
90 z země za zhúbci a zloděje zemského a pod ztracením svého statku všeho i nápadu, jakožto panský obecný nález svědčí a ve dskách zemských popsán jest. Ale pohřie-chu již mnozí práva nechavše, jinak svú vôli vedú. A proč to? Jedno, že vina pomsty nejma a kdež vina lehce sejde, tuť ráda vuole zlá panuje, nad níž by vždy pomsta měla býti.
95 (14) Ktož pak chce svého dobyti právem tiem svobodným zemským a z panského počestného řádu nevyjíti, ten má takto učiniti o každú věc neb nehodu, což se jemu od jeho děje protivníka: jdi u Praze v ten dvór, kdež dsky zemské a stolice
806
úřědníkóv pražských jsú, a tu písaře nalezne, jenž ty věci potřebné jedná a také starostu komorníkovu, ješto je jakožto posly všie země vydává. A tu podlé jich rady
ioo k své potřebě, jakž tvá pravda záleží, žádaj komorníka na pohon. Ten hned bude dán. A ty pohon vlož ve dsky k roku, kterýž tobě písař povie, a pak na ten rok stoj a učiň tak, jakž budeš naučen, řečníka sobe dobuda. A bude-íiť rok tvého svědčenie jalový, to jest kromě rokóv, na nichž žaloby prochodie, ale podlé naučenie rok sobě opravíš k těm rokóm, v nichž žaloby jdú. A tu pak na ty roky kaž ot sebe žalovatí,
105 jakž tvá pře záleží. Ale že podlé příčiny mnohých vin mnoho jest žalob jiných a jiných a také póhonové rozliční, to chci, ihned počna od pohonu do svědčenie a od svědčenie do žaloby a ot žaloby do přě ztracenie aneb do přísahy pořád psáti podlé mého malého smysla, což sem o tom slyšal, vídal a svú rukú psal. A prosím, by mi bylo tolik věřeno, dokudž naučenie lepšieho nebude.
110 (15) Jsú rozliční póhonové. Někteří z dědin dedičských, druzí z zástavných nebo z věn, jiní z rozličných násilí, jakožto z mordu, z výboje, z podávenie panenského neb vdovieho, z únosu, z zlata ukradenie, z kobylého pole, z velikého dluhu neb základu í z jiných věcí, jenžto jdú k dědičství neb poslúpenství. A ti všichni póhoni jdú trojím pohonem, ate jinak a jinak, jakož dole psáno bude, kromě žen
115 vdov, jímžto právo z milosti panské jest dáno, aby jedniem pohonem z své zástavy věnné mohly pohoniti k svým dskám, ač ve dskách mají. Pakli jměly s stúpením před lidmi svatebními, tehda také musie trojím pohonem pohoniti. Neb opět, ač by stav svój proměnila vdova která a muži vložila ve dsky, tehda musí muž pohoniti pohonem trojím. A ten každý troj pohon nejma potřeby, by byl osvědčován sudie-
120 mu neb komorník druhu, neb jiného svědečstvie potřebuje. A kterak se ti třie póhonové mají konati, to starosta komorníci jmá věděti, v kterých neděléch neb k kterým rokóm. Toho se jedno vystřieci, aby ižádný z těch tří póhonóv pohon nejměl méně k svědčení dvú nedělí a výše šesti. Atak ot suchých dní do suchých dni úplně1 mají třie zběhnuti póhonové a pak kterak který jde neb jiti má pohon, slyš dole.
125 (19) Ale k těmto póhonóm také trojím o mord, o únos, o podávenie panen neb vdov jdú při póhoniech jiná ohrazenie neb opovědí. Najprvé o hlavu nebo o mordu, když se ot koho stane Čiemu otci, bratru neb strýci neb strýčenci neb jinému po meči přieteli, když se mord stane, jest potřeba, aby ihned utekl se k úřadu a ku purkrabí pražskému obžalovati toho skutku a od úřada komorníka prošiti na
130 ohlédanie toho mordu, kdy se stal a kterými ranami a móže-li rúcho krvavé mieti, to okázati. A též o únos komorník má slysěti súsedy, kde panna neb vdova byla, byl-li úp, křik neb které dobývanie z tvrze neb z chalupy neb na cestě svobodné. A to když komorník obé sezná, tehda tepruv potom pohon má jiti troj, jakož právo. A když přijde svědčenie, tehda rúcho krvavé okázati před úřadem a s ním se třikrát
135 opověděti ráno, v poledne a k večeru a ta opověd má býti i před úřadem i před pražským purkrabí. A to póvod činiti má tři dni pořád a vždy tak. Ale o únos má ta paní unesená postavena býti před úřadem a jejie vyznánie znamenáno od písaře a má hned do súdu panského dána býti k sv. Jiří abatyši a tu má chována býti do panského súdu. A má jie abatyše tak chovati, aby s ní žádný mluviti nemohl s žádné
807
140 strany, A když súd přijde a páni sedů na sudě, tu má ta paní stati a z svého násile Žalovali po řečníku a řieci, že jest její slovo. Nález pak na panské milosti. O hlavu a o mord též jedno krvavé rúcho ukázati před pány aneb svědečstvie komorničie.
(21) O podávenie týž běh, jedno povyk dovésti, a žaluje-li ona na svého násilníka, má jemu hlavu stieti. Pakli otec žaluje pro dceru, tehda oběma hlavu setní,
145 když ona se sezná, že jest to učinil s její volí. Ale to jest staré právo, mohu páni spolu jinak nalézt i.
(27) O hlavu takto jest žaloba: „Petr z Vřěščan žaluje na Jana z Trnové, že jemu zabil otce jeho Petra z Klení na mierne cestě bezprávně a prosí práva." Ale
0 příhlavniem dluhu, jenž jest také troj pohon, tak jest žaloba: že „Petr z Brus ža-150 luje na Jana z Lán, že kdy zabil otce jeho Jana z Luk, při hlavě jeho vzal jemu pět
set hřiven striebra. Pří-liť, proši práva."
(57) Pak jest třeba každému, ktož přisahá neb také přísahu přijímá, těch řečí, kteréž písař rotu vydávaje mluví, pamětlívu býti. Neb ten, ktož přísahu přijímá, dopustí-li se, že v čem řečí, cknutím, neb jinú kterůž koli příčmú překazí, právo své 155 ztratí a právem starým z téhož věčně jeho pohonili nemôž. A o škody bude-li právem ot něho nařčen, strach mě, když úřad k svedomie má, by pohonu neztratil a přísahy požiti nemohl.
(77) Takť práva pohonná jdu, diel tiem řádem, jakož sem napřed psal, ale že jest přěnesnadné všem hlavám jediné hlavě dosti učiniti, ostavuje pilnějšie věci
160 múdrosti múdrejších. Avšak ještě o náleziech panských chci něco psáti, co mě pán buoh naučí.
(78) Panský nález za starých pánóv velmi držán byl a prvé by se musilo mnoho zlého stati, než to, což páni jsú nalezli, by před se nešlo, a také panský nález také moci byl, že ot něho žádný se otvolati nemohl, ani kdy komu dopuštěn, kromě
165 slýchal sem, že o čest jsú se někteří, jako pan Mikeš z PotnŠtajna za ciesařě Karla na říšské volence se otvolal. Ale snad jest bylo, protože jest jemu ciesař i páni přáli. Ale to právo této země nikdy nebylo, by o kterú věc který zemenín mohl panského nálezu zniknúti, protože i dnes jměl by jich nález pevně držán býti a úředníci větší
1 menší mají, což pány bude otsúzeno, svými úřady pomocní býti a najviec purkra-170 bie pražský, jenž huol mocí královu nade vší zemí drží. Abych řekl pravý nález:
toho vždy svědkem býti nesmějí, neb mnoho jest rot přirozených, ješto jsú na se laskaví a jeden druhému pravdy umieněné pomáhá snažně. Protož nenie snadno
0 tak velikú ustanovenú, obycějnú a přirozenú pravdu co jistého a konečného psáti.
1 zdá mi se lépe o to přěmlčěti.
175 (80) Protož také páni dřieve svých nálezóv nikdy neprepustili ve dsky zemské klástij nechtiec tiefn haněni býti, že o jednu i tuž věc neb velmi podobnu jiné a jiné nálezy činili.
(88)  Môže otec synom dáti diel, když chce, než prátely po meči k tomu přijma a dlužen jest jim dáti všeho statku bud poslúpný nebo pridobytý pravý diel, buď 180 na Čemž buď, kromě sedenie, má napřed do života věno ženy své, rúcho ložnie a klenoty, což požene vzal a to všě zachovalé, což po jeho smrtí ostane, má v rozdiel jiti.
808
(90) Když syn otce nebo bratr bratra zabie neb hanebně ochromí, podlé starého práva mimo jiné viny svój diel k jiným bratří neb sestrám ztratí a nebude-li žádného, ale na krále spadne, a přes to na panském nálezu ostane.
165 (91) Kdež panna se vdá bez otcovy vole neb po otci bez bratrovy vole neb poručníkóv, má své věno ztratiti právem starým.
(92) Když která žena ovdovie a chce na svém stolci vdoviem seděti bud s dětmi neb bez dětí, má svého věna požívati, dokadž svého stavu vdovíeho nepromění, má svého mocně požívati podlé svých desk, kromě berně obecné zemské,
190 jenž na dědice slušie. A to tak mluvím, nenie-li řádných výmluv ve dskách v tom věně. Pakli jest co vymluveno, a ve dskách výmluva stojí, to má tak držáno býti, jako dsky svědčie.
(99) Móže-li král léta dáti sirotku, aby své prodati, dáti aneb zapsati jměl neb mohl? Pravím, Že toho k škodě sirotčie učiniti nemôž a jestliže by jeho kázaním
195 úřad co zapsal od takého sirotka, an let nemá, když k letóm přijde, nemá jeho nic vázati, než při svém ostati a léta ot krále daná nemají jemu k škodě býti. Nebo to pravím, kterakž koli král právem starým jest najvyšší poručník sirotkóv, však přčdčí přirození po meči a dskami zapsaní, ale aby dobře sirotkóm činili. Také k jich škodě a k jich zlému jim král z práva starého nic dáti nemôže, než toliko svój nápad.
200 O tom viece mluviti nechci.
(106) Páni nalezli, aby voláno bylo ve všech městech i krajinách, aby všichni, ktož jsú přirození zemené české země, byli všichni v zemi, ktož slúžie proti koruně české, o Svátosti přede pány. A viece aby ižádný neslúžil ke škodě proti této zemi a koruně, ani jie viece hubil. Pakli by ktož kolivěk nepřijeli k tomu času neb ji dále
205 hubili aneb proti niej slúžili, tehdy by ztratil své dědičstvie i všecken svój nápad, kterýž by kolivěk v české koruně jměl, buď u otce, u bratří, u strýcov, po dskách nebo kterak kolivěk. A ty dědiny i ty nápady má král dáti a obrátili podlé panské rady jakožto otsúzené na zemské dobré. Pakli by vždy slúžili proti koruně anebo koruně škodili přes ten čas, tehdy každý otsúzen jest práva všeho cti jako psanec za
210 zemského škódci a zloděje ...
(112) Páni nalezli obecně a Oldřich z Hradce panský potaz vynesl, jestliže by kto druhého nařekl chlapstvem a řekl jemu „chlape" a on se z toho vyvedl před ofmístrem neb před maršálkem, neb ač by se kto podvolili před purkrabí pražským řádem, jakž země za právo jmá, tehda když se vyvede, tu ihned před ofmístrem neb
215 maršálkem neb purkrabí pražským má jemu řeci: „žes selhal!" a ten jemu má toho smlčeti ...
(118) Dsky zemské nikdy nemají otevřeny býti, než jedno když páni v plném sudě sedie ve čtyřech laviciech, kromě leč by pro králevu potřebu a králova milost chtěla, tehdy má králova milost dsky otevřieti a svú potřebu zdieti, pojma najvyššie-220 ho komorníka a najvyššieho sudieho a najvyššieho písaře desk zemských ...
(134) Také páni pravie, že jsú svobodní páni, že mohu z svých nálezóv stalých a v zemské dsky zapsalých, mohu jich přičiniti i ujieti jakožto svobodní páni. A také tak pravie, že nemají psaných práv jmieti, aby se nezpravovali lidé po jich
809
náleziech. Než dnes jednomu podlé líčenie jeho přě k zisku naleznu jemu a o tuž při 225 jinému, ktož svú při a nerozomněje povie a ne tak řádně podlé řeči líčenie své, za
ztracenu jemu naleznu.
(154)  Takto jest právo: Když kto koho požene a ten pohnaný bude u Praze
a král pošle k úřadu, že jsú ti pohnaní pro jeho službu ostali u něho, aby mohli stati
ku právu a zastúpili je jich služebníci. To jest nynie v nově úřad přijal. Tuto jest 230 konec Práv české země etc.
<1> 2 rozmnožitel též množitel, srov. výklad v odd. Čes. listina (4), f. 1 - 5 věru věrnosti - 6 pamět co si po způsobu zemských úředníků zapamatoval, po připadá zaznamenal
- 8 v úřadu sudieko najvyššieho Ondřej byl jim pravděpodobně od r. 1343 až asi do r. 1394-6
- 11 pomněli pamatovali- 12 zámysl záměr, výmysl -13 groš dobývajíc narážka na úplatkářství
- 14 na poslušenství na poslušnosti, pokud jde o poslušnost - 15-16 jsú obmeŠkáni jsou zanedbáni - 16 křik obecný veřejný nářek - 17 zlá pamět špatná památka; otbyti zbaviti se
- 18 učiň svú snažnost vynasnaž se - 19 vedú zachovávají; obyčejně podle zvyku
<2> 23 mladší nižší úředníci - 23-24 poručníkuov nechovají nedbají na přímluvě! - 24 nápaduov dědických nároků - 26 nedlí se neodkladá se - 27 okřik pokřik, pomluva; stavuj zastav, překaz - 31 ckytrcuom chytrým; bezprávcuom těm, kteří jednají bez práva - 32 osidlo léčka - 34 raděx. j. královské /
<3> 38 ustaveni O. staví se tu proti pánům za právo krále jmenovati úředníky-41 pravdu činili konali spravedlnost - 42 svolá dobrovolně se dohodnou - 43 dsky zemské desky - 44 sbožie statky, které úředníci měli od krále - 45 od obce od země; Třie... Ondřejovo stanovisko proti pánům - 47 člověk obecný nešlechtíc; umělý znalý
<10> 56 očista.,. boží soudy, srov, v Řádu práva zem. a v Knize rožmb. (zde na str. 779, 784 - 59 obyčej rušil pražskou synodou r. 1343; tři škody: z účínka (z trestného činu), z přijmu (ze vzetí cizí věci protiprávně), z kázání (z příkazů) náhrady škody - 60 póvod žalobce; se zmatkem s vázanosti na formu soudního řízení, srov. zde též na str. 808.
<11> 63 hledí dbá — 67-68 města... vyňatí t. j. různými privilegii, takže měla své vlastní právo (městské, lenní a pod.)
<I2> 72 ižádný žádný - 73 do tkáčěte do bezzemka, srov. oddíl o Kn. rožmb. £1. 60 -73-74 práva vydrželi neb zniknúti nabyti práva časově dlouhým vykonáváním (po př. bez práv, důvodu) nebo právním nárokům uniknouti - 76 svobodstvie svoboda - 77 dřevme dřívější - 78-79 odbíjejí neb otkáme právo odmítají právo - 80 Dřěvnie časy... srov. Rád práva zem. zví. čí. 46 a násl. - 82 skutkem skutečně, ve skutečnosti — 83 vedl zachovával -84 robotné nesvobodné, závislé - 85 náklady činiec dělajíce výdaje
<13> 88 podávenie znásilnění - 90 nápad právní nárok - 92 vina proviněni
< I4> 97 v ten dvór na hradě pražském - 99 starosta komorníkova představený komorníkův - 100 záleží je, zakládá se - 101 stoj dostav se k soudu - 102 řečníka sobě dobuda opatřiv si právního rádce, zástupce; svědčeníe veřejné vyhlášení půhonu - 103 jalový marný, bezvýsledný - 104 opravíš upravíš
<15> 110 z zástavných {dědin) z dědin daných zástavou - 111 z výboje z loupeže - 112 kobyle pole ohrada pro chov kobyl - 113 základ druh zástavy; poslúpenstvie posloupnost - 115 zástava věnná záruka věna - 116-117 j stúpením před lidmi svatebními s postoupením před svatebčany - 117 ač jestliže - 120 komorník druh (někdy též komornič druh) místokomorník - 121 komorníci komorníků - 123 suché dny tři dny před druhou nedělí postní, před sv. Trojicí, po Povýšení sv. Kříže a po sv. Lucii; obvyklý soudní termín
<I9> 126 ohrazenie neb opovědí výhrady neb odpory; o hlavu o vraždě srov. Rád pr. zem. čl. 85 a násl. - 127 strýčenec dítě otcova bratra - 128 po meči přieteli příbuznému po otci
810
- 130 na oklědanie na ohledáni, na prohlídku - 132 úp úpčníj nářek - 135 opovčdětí se ohlá-siti se; opovčd ohlášeni - 140 sedů sednou si, zasednou
<21> 143 jedno jen; povyk dověsti dokázati, že zdvihla pokřik - 145 sezná se přizná se; staré právo Ondřej zřejmé odkazuje na Řád čl. 84-86, stavi se kriticky k němu a upozorňuje, že za jeho doby už se soudí jinak
<27> 147 žaloba formulář žalobní pevně stanovený se smyslenými jmény, místní jsou volena s dávkou vtipu - 148 na mterné cestě na pokojné cestě, nikoli ve rvačce a p, - 149 o přihlavniem dluhu o loupežné vražde - 151 při-lií popírá-U
<57> 153 rotu vydávaje předříkávaje přísežnou formuli - 154 cknutltn ceknutím - 155 o Škody bude-li... nařčen nařkne-li ho z utrpěné škody - 156 strach mě bojím se, mám strach; k svedomie k svědectví - 157 požiti použiti
<78> 162 Panský nález rozsudek panského soudu - 163 by před se nešlo aby se neuskutečnilo - 164 dopuštěn odpuštěn - 165 Mikeš (z Potnštajná) příhodu si Ondřej dobře nepamatoval, protože by netvrdil, že mu císař přál, neboť Mikeš (Mikuláš), odbojný čes. šlechtic proti Janu Lucemb., zahynul r. 1339, když kralevic Karel dobyl hradu Potštejna - 166 valence kurfiřty, volitele římského císaře - 168 zniknúti uniknouti- 170 huol... na znamení práv. řádu, kterou držel v ruce purkrabí jako předseda nr. zemském soudu - 171 roty přirozené příbuzní rodem - 172 umieněné předsevzaté
<80> 175 nepřipustili nedovoliti
<88> 178 dáti diel rozdělili statek, majetek- 179 poslúpný... spravedlivý dli podle dědické rodové posloupnosti nebo jinak nabytý - 180 kromě seděnie kromě vlastního domovního majetku — 181 -u rozdiel jití býti rozděleno
<90> 184 na krále spadne ve prospěch krále propadne (v. zde na str. 795 čl. 64)
<92> 189 podlé svých desk podle toho, co měla v deskách zapsáno, vloženo - 190 řádných výmluv řádných dohod
<99> 193 léta dáti prohlásili zletilýnij ač ještě nedosáhl hranice zletilosti - 194 kázaním příkazem - 195 k letom... t. zv. přirozeným, ke zletilosti - 198 přirození... poručníci z příbuzenstva nebo zřízení deskovým zápisem
<106> 201 páni nalezli na zemském soudě, a to 18. 2. 1402; voláno bylo bylo vyhlášeno -202 protí koruně proti Českému státu - 203 o Svátosti o dnu Svátosti v pátek po 1, neděli po velikonocích - 204 anijie viece hubil ani ji více nehubil
<112> 211 potaz nález na soudě z 2. 4, 1410 - 212 nařekl chlapstvem nazval chlapem; chlape označeni pro nesvobodného, poddaného; on se z toho vyvedl on se ospravedlnil - 213 ofmistr hofmistr; podvolili se dohodli se
<118> 217 dsky... nález po r. 1402, který provádí to, co bylo řečeno v narovnáni Václava IV. s pány, jak je uvedeno v otištěné zde listině Václava IV. (str. 801-803)
<134> 221 stalý který se stal - 222 zapsaly zapsaný; přičinili i ujieii pŕidati i ubrati -223 psaných práv odpor proti psaným právům, který vedl také pány proti Majestas Carolina {srov, tam v předmluvě)
<154> 228 pro jeho službu ostali zůstali k jeho službě
DESKY ZEMSKÉ A DVORSKÉ
Záhy se jako vynikající právní zařízení vyvinuly v Cechách desky zemské a jejich ob-doba} desky dvorské, a na Moravě desky zemské. Byly to knihy pro zápisy práva nejen soukromého, ale i veřejného a vůbec pro všechny zápisy soudní a na zemském sněmu; podle nich se vyvinuly obdobné knihy i ve Slezsku. V Čechách pokročil již ve 14. století jejich vývoj tak daleko, že pro některá jednání byl zápis („vklad") do desk nutností, takže zápisem do desk vznikaly pro zúčastněné strany práva i povinnosti. Touto nutností a na Moravě aspoň výhodou zápisů deskových se staly české i moravské desky jedinečným
811