Hlavní etapy územních změn habsburské monarchie •1526 – vznik jádra habsburských držav ve střední Evropě •1699 – karlovický mír •1763 – konec slezských válek •1775-1795 – územní zisky na severovýchodě, ztráta Rakouského Nizozemí •1800-1815 – série územních změn na západě a jihozápadě •1859, 1866 - ztráta území v severní Itálii a mocenského vlivu na střední a drobné německé státy •1878 – anexe Bosny a Hercegoviny Centralismus vs. federalismus jako téma reformy rakouské veřejné správy •Splývání mnoha různých právních a správních tradic: habsbursko-španělských, říšskoněmeckých, českých, uherských, italských, polských a osmanských •Silná zemská identita politické elity některých korunních zemí (Čechy, Morava, Halič, Uhry, Tyrolsko), jinde tato mizí nebo již zmizela (Vídeň, Přímoří, alpské země) nebo se k zemské identitě hlásí jen část elity (Čechy) nebo je identita předmětem boje mezi elitami (národní hnutí) •Centralistické působení ekonomiky, armády a úřadů (Josef II.) •Odstředivé působení kulturních veličin, zvláště části vzdělanců angažovaných v tzv. národních hnutích • Politické členění Předlitavska •Království české •Království haličsko-vladimirské •Království dalmatské •Markrabství moravské •Markrabství istrijské •Arcivévodství Horní Rakousy •Arcivévodství Dolní Rakousy •Vévodství slezské •Vévodství štýrské • •Vévodství kraňské •Vévodství korutanské •Vévodství salcburské •Vévodství bukovinské •Okněžené hrabství Gorica-Gradiška •Okněžené hrabství Tyroly •Země vorarlberská •Svobodné město Terst Národnostní skladba zemí •Čechy – Češi, Němci •Morava – Češi, Němci •Slezsko – Němci, Poláci, Češi •Halič – Poláci, Ukrajinci, Němci •Bukovina – Ukrajinci, Rumuni, Poláci, Němci •Dolní Rakousy – Němci, Češi •Horní Rakousy, Salcbursko, Vorarlbersko – Němci •Štýrsko, Korutany – Němci, Slovinci •Kraňsko – Slovinci, Němci •Tyroly – Němci, Italové •Gorica-Gradiška – Slovinci, Italové, Němci •Istrie – Chorvati, Slovinci, Italové, Němci •Terst – Italové, Slovinci, Chorvati, Němci •Dalmácie – Chorvati, Italové, Němci • • Patrimoniální systém •Řada středověkých reliktů odstraněných nebo odumřelých v časech osvícenského absolutismu (Chodové, Valaši, honitební práva na buchlovském panství, dědičné rychty na Moravě aj.) •Velké rozdíly v systému správy mezi drobnými panstvími a državami magnátů •V čele velkých patrimonií ústřední ředitel, „ÚŘAS“, (starší název hejtman, administrátor apod.), jemu k ruce důchodní a purkrabí, dále specializováno … obroční, pojezdný, poklasný, šafář, sládek, polesný atd. •Vesnická samospráva – rychtář (dědičný rychtář, šoltys, fojt) + přísežní (konšelé, starší), zcela závislí na vůli vrchnosti •Významné vazby na moderní formy samosprávy, tzv. sousedský způsob správy, „dostat na pamětnou“, nakládání s obecním majetkem aj. • Samosprávná obec •Přenesená působnost •Volby •Sčítání lidu •Úklid a údržbu státních komunikací za náhradu •Peněžní pokuty •Platby za školu, platby církvi •Opatření pro nakažlivým chorobám •Zřízení a rušení živnostenských závodů •Postrk, dohled nad osobami •Spolupráce při výběru některých daní,kolků atd. • •Samosprávná působnost •Správa obecního jmění •Správa tzv. obecního svazku (domovské, měšťanské právo) •Místní policie •Dohled nad trhy, čeledí, dělnictvem, veřejnou mravností •Stavební dozor •Zdravotní dozor •Požární dozor Statutární města •1850 Praha, Brno, Olomouc, Opava, Liberec •Jihlava, Znojmo, Uh. Hradiště, Kroměříž •Zpravidla zemská hlavní a též lázeňská města •Pravomoc purkmistra na úrovni okresního hejtmana (tj. II. instance politické správy) •Potvrzení purkmistra v úřadu panovníkem •Větší autonomie při správě obecního jmění •Volební předpisy sledující zpravidla hledisko soudržnosti měšťanské obce •Pozoruhodná změna volebních předpisů v brněnském obecním statutu z r. 1905 Policejní správa •Dohled ministerstva vnitra •Policejní ředitelství zřizována ve městech zvláště významných, živých a sociálně či politicky neklidných (Brno, Moravská Ostrava) kvůli sledování politické činnosti, špionů, cizinců atd., jejich činnost v podstatě celozemská •Okresní hejtmanství, presidiální kancelář podřízená přímo hejtmanovi •Presidiální kanceláře magistrátů statutárních měst •Starostové obcí •Dohled nad činností spolků, sledování veřejných shromáždění, reference na osoby, sledování, vypovídání podezřelých, tiskové delikty, evidence zbraní atd. Justiční správa •Reformy poloviny 18. století – redukce hrdelních soudů (na Moravě z 200 na 25, v Čechách z 356 na 30), podle zásady obsazení úřadu školenými a zkoušenými soudci •1784 s reformou městské správy (regulace magistrátů) definována soudní pravomoc magistrátu a dále centralizováno hrdelní soudnictví u vyšších soudních úřadů •1848 zřízeno Ministerstvo práv (Justizministerium), později m. spravedlnosti jako nejvyšší orgán pro civilní soudnictví •1850 reforma soudů – rozdělení na řádné ve třístupňové hierarchii a mimořádné Soudní systém po r. 1850 •Řádné soudy •Nejvyšší soudní a kasační soud ve Vídni •Sborové soudy druhé instance (Vrchní zemský soud v Brně, Praze…) •Sborové soudy první instance – Zemské nebo též Krajinské/Krajské soudy (tj. Zemský soud v Brně, Krajský soud v Jihlavě, Uh. Hradišti apod.), zahrnují obvod 15-24 okresních soudů •Okresní soud (v čele se samosoudcem) • •- Existují do systému začleněné obchodní nebo horní soudy jako zvláštní senáty sborových soudů první instance •Mimořádné soudy •Jejich primárním cílem je dosažení smíru, nikoliv rozhodnutí •Živnostenské soudy •Polabské soudy •Rozhodčí soudy nemocenských a úrazových pojišťoven, horních pokladen apod. •Soud dvorního maršálka pro členy panovnického domu, soud pro osoby požívající právo exteritoriality Státní zastupitelství •Poprvé 1849, později stále rostl význam autonomie úřadu jako symbol oddělení moci soudní od moci výkonné, stabilita do roku 1873 •Základní povinností je stíhat z úřední moci všechny protiprávní skutky, o nichž měli známost •Generální prokurátor (projednávání kauz o kasačního soudu) při Nejvyšším soudním a kasačním dvoru ve Vídni) •Vrchní státní zástupci (dozor nad státními zástupci ve svém obvodu) při vrchních zemských soudech •Státní zástupci u zemských/krajských soudů • Finanční správa •Přímá daň: lze určit subjekt, který má daň zaplatit, tj. bezprostředně vázáno na osobu nebo firmu, obvykle daně z výdělku, majetku apod. •Nepřímá daň: plátce se tu liší od poplatníka, tj. ten kdo daň odvádí, není tím, kdo ji ve skutečnosti platí, typicky spotřební daně nebo daň z přidané hodnoty •Důležité periodizační mezníky (1848/ zřízení centralizované finanční správy, 1898/ reforma přímých daní) •1848: Ministerstvo financí jako nejvyšší instancí finanční správy v Rakousku, později Předlitavsku •Následně zřízeny Zemské finanční úřady (též Zemské finanční ředitelství) v každé korunní zemi, silně provázáno s místodržitelstvím •Okresní finanční ředitelství pro správu nepřímých daní/ Okresní úřad (okresní hejtmanství) pro správu přímých daní (berní referát) •Od 1898 posilování role komisí se zastoupením občanské složky, která samostatně zjišťovala daňový výnos a v konzultaci se státními finančními orgány určovala daň. • Církevní správa - kontexty •V katolickém prostředí se od 16. století a silněji po porážce stavovského povstání v r. 1620 projevuje tzv. omnipotence státu, tj. jeho dozor nad církví, posilování její moci skrze stát, omezování vztahu diecézí k papeži •Založení nových biskupství: Litoměřice (1655), Hradec Králové (1664), Brno (1777), České Budějovice (1784), povýšení olomouckého biskupství na arcibiskupství (1777). •Využívání řeholníků a řeholních řádů k suplování farářů po 30. leté válce a následné zvyšování dozoru (zvl. od Marie Terezie) •Toleranční patent z r. 1781 (augšpurská, helvetská a řeckopravoslavná konfese, méně židovská konfese jako trpěné, nikoliv rovnoprávné katolictví) •Nová organizace farností (1782), fara v každé osadě se 700 obyvateli, kt. je vzdálena od stávajícího kostela hodinu pěší chůze, na Moravě 300 a v Čechách 250 nových far •1855 konkordát se Svatým stolcem, 1870 odvolán, 1874 tzv. květnové zákony ustnovily až servilní vazbu katolické církve na stát Základní schéma správy po r. 1848 •Římskokatolická církev •Ministerstvo kultu a vyučování •Místodržitelství •Arcibiskupství •Biskupství •Vikariát/děkanát •Farnost •Evangelické konfese •Konzistoře (ve Vídni) •Superintendant (v každé korunní zemi) •Senioráty •Kněží v obcích (pastoři) • •Odpovědnost za farnost vůči státu nadále nese katolický farář, zodpovídá za matriky atd., ovšem pastor vede paralelní pro vnitřní potřebu obce. Židovská konfese •1784 vznik duchovní rady židovské obce v Praze pro celé Čechy •Dohledem nad děním v každém kraji pověřen jeden rabín •Úředním jazykem židovských obcí stanovena němčina a židé nuceni přijmout německá příjmení (Löw, Hirsch, Fischel, Goldberg atd.) •Moravský zemský rabinát (kol. 1550) v Mikulově •Volba prostřednictvím seniorů židovských obcí potvrzených panovníkem a rozdělených do několika krajů + voliči z některých zvláště jmenovaných židovských obcí