ŠKOLNÍ DIDAKTIKA Mgr. Jana Navrátilová, DiS. navratilova@mail.muni.cz OBSAH DNEŠNÍHO SETKÁNÍ • Opakování z prvního setkání • Dialogické vyučování • Diskuze jako jedna z metod výuky DIALOGICKÉVYUČOVÁNÍ DOPORUČENÁ LITERATURA • DIALOGICKÉVYUČOVÁNÍ • Šeďová, K. (2015). Co je dialogické vyučování. Komenský, 1(140), s. 8 – 12. • Šeďová, K., Švaříček, R. & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál. • Šeďová, K., Švaříček, R., Sedláček, M. & Šalamounová, Z. (2016). Jak se učitelé učí: Cestou profesního rozvoje k dialogickému vyučování. Brno: Masarykova univerzita. • Švaříček, R. (2011). Funkce učitelských otázek ve výukové komunikaci na 2. stupni ZŠ. Studia paedagogica, 16(1). • DISKUZE JAKO JEDNA Z METOD • Petty, G. (2004). Moderní vyučování. Praha: Portál (165 – 173). CO JE DIALOGICKÉVYUČOVÁNÍ DV je vyučování, v němž jsou žáci aktivní a prostřednictvím komunikace dochází k podněcování jejich myšlení a prohlubování porozumění probírané látce (Alexander, 2006). KLÍČOVÉ ZNAKY DIALOGICKÉHOVYUČOVÁNÍ • Přerušení IRF struktury → IRPR • Učitelé kladou žákům otevřené otázky, jejichž cílem je podnítit je k přemýšlení • Žáci hovoří často a jejich promluvy jsou dlouhé • Žáci vykonávají myšlenkovou práci, neopakují naučená fakta, nýbrž argumentují • Úkolem žáků není pouze odpovídat na otázky učitele, nýbrž kladení otázek, diskuze • Učitel poskytuje žákům zpětnou vazbu, snaží se jejich myšlenky rozvíjet, povzbudit, je k jejich prohloubení a rozpracování • Znalosti nejsou chápány jako předem dané, nýbrž jako postupně konstruované v interakci U-Ž • Dialog se nedostavuje v situaci, kdy je opakováno probrané učivo, látka musí být nová, aby ji mělo smysl podrobovat zkoumání TEORETICKÁVÝCHODISKA SOCIOKULTURNÍTEORIE (vztah mezi řečí a myšlením) • Commognition (Sfard, 2008) • Učení jako participace • Zóna nejbližšího vývoje (Vygotskij, 1978) • Rozdíl mezi aktuální vývojovou úrovní dítěte (úroveň úkolů, které dítě zvládne vyřešit samo) a úrovní potenciální (úroveň úkolů, které dítě zvládne vyřešit pod vedením zkušenějšího) • Lešení (scaffolding) (Brunner, 1978) • Efektivní učení musí vždy probíhat v interakci mezi Ž a U (učitel, rodič, žák) INDIKÁTORY DIALOGICKÉHOVYUČOVÁNÍ • A) UČITELSKÉ OTÁZKY: • otázky nižší kognitivní náročnosti – doslovné vybavení faktu, který byl již prezentován • otázky vyšší kognitivní náročnosti – aktivují vyšší úroveň Bloomovy taxonomie, odpovědi nesmí být přímo dostupné z učebnice, kterou mají žáci k dispozici INDIKÁTORY DIALOGICKÉHOVYUČOVÁNÍ • 1) uzavřené otázky nižší kognitivní náročnosti – jde o požadavek na sdělení dříve osvojeného faktu • 2) uzavřené otázky vyšší kognitivní náročnosti – jde o zadání vyžadující aplikaci nějakého pravidla, nejde pouze o pamětní úlohu, předpokladem je žákovské porozumění • 3) otevřené otázky nižší kognitivní náročnosti – jednoduché dotazování na velmi početnou množinu předmětů, které žáci vyjmenovávají, bez náročnější kognitivní operace • 4) otevřené otázky vyšší kognitivní náročnosti – tyto otázky směřují k analýze, hodnocení či tvořivému výkonu, neexistuje předem daná správná odpověď INDIKÁTORY DIALOGICKÉHOVYUČOVÁNÍ • B) ŽÁKOVSKÉ PROMLUVY: • souvislé promluvy s argumentem (delší než 10 s.) INDIKÁTORY DIALOGICKÉHOVYUČOVÁNÍ • C) UPTAKE: jde o navazování na repliku žáka novou otázkou či podnětem • 1) při správné odpovědi učitel potvrdí odpověď a pokračuje vlastním výkladem • 2) při správné odpovědi učitel potvrdí odpověď a položí navazující otázku rozvíjející předcházející myšlenku • 3) při nesprávné odpovědi učitel žáka opraví • 4) při nesprávné odpovědi položí učitel reformulovanou nebo návodnou otázku INDIKÁTORY DIALOGICKÉHOVYUČOVÁNÍ • D)TRIADICKÁ INTERAKCE → otevřená diskuze • Přerušení IRF struktury • Komunikační dyáda se rozevře a do rozhovoru vstoupí větší počet osob • typ interakce, v němž na sebe reaguje více participantů než jen U-Ž • (učitel může i nemusí být jeden z účastníků) • Navozuje mnohohlasost a vzájemnou interanimaci hlasů • Příležitost společně participovat v aktivním konstruování znalostí a toto konstruování ovlivňovat a usměrňovat K ČEMU JE DIALOGICKÉVYUČOVÁNÍ DOBRÉ? Výsledky zahraničních výzkumů: • Zvýšení porozumění vyučované látce • Rozvoj argumentačních schopností • Rozvoj tvořivosti • Rozvoj schopnosti učit se CO JE A CO NENÍ DIALOGICKÉVYUČOVÁNÍ • ÚKOL • Roztřiďte ukázky podle toho, zda se jedná o dialogické vyučování či nikoliv a svoji volbu zdůvodněte. PRINCIPY DIALOGICKÉHOVYUČOVÁNÍ (Alexander, 2006) • Kolektivnost – do komunikace se zapojuje celá třída či skupina žáků v rámci třídy • Reciprocita – vzájemné naslouchání, sdílení myšlenek, jednotlivé výroky vyvolávající reakce • Podpůrnost – podpora učitele i spolužáků pro to, aby svobodně vyjadřovali myšlenky • Kumulativnost – výroky na sebe navazují, dochází k rozvíjení toho, co už bylo řečeno • Účelnost – učitel realizuje dialogické vyučování s ohledem na pedagogické cíle LIMITY DIALOGICKÉHOVYUČOVÁNÍ • Kolektivnost – heterogenita tříd → rozdílná zóna nejbližšího vývoje • Reciprocita – nedostatek času • Podpůrnost – otázka zvládání (ne)kázně • Kumulativnost – vysoké nároky na učitele • Účelnost – DV ano, ale pouze v případě, kdy „není třeba probrat látku“ METODYVÝUKY • konkrétní vyučovací činnosti učitele a učební aktivity žáků, které směřují k dosažení vzdělávacích cílů • prostředek, který využívá učitel v procesu výuky k dosahování výukových cílů KLASIFIKACE METODVÝUKY (MAŇÁK, 1990) • Metody slovní • Monologické metody (popis, vysvětlování, výklad…) • Dialogické metody (rozhovor, diskuze, debata…) • Metody názorně demonstrační • Pozorování předmětů a jevů • Předvádění předmětů, modelů, pokusů, činností • Metody praktické • Nácvik pracovních dovednosti • Grafické a výtvarné činnosti DALŠÍ MOŽNÁ KLASIFIKACE • Klasifikace z hlediska fáze výuky • Metody motivační a aktivizační • Metody expoziční (výkladová část) • Metody fixační (opakování, procvičování, upevňování učiva) • Metody diagnostické a klasifikační (prověření a hodnocení studentských prací • Metody aplikační (činnost navozující aplikaci již osvojeného) DALŠÍ MOŽNÁ KLASIFIKACE • Rozdělení dle aktivity a samostatnosti studentů • Metody sdělovací (řízení je na učiteli, student aktivně naslouchá, ale je pasivním příjemcem) • Metody samostatné práce studentů (student pracuje samostatně, aktivita je zcela na něm) • Metody badatelské, výzkumné, problémové (usměrňování studentovy aktivní činnosti) • Rozdělení dle myšlenkových operací • Metody srovnávací, induktivní, deduktivní, analyticko-syntetické • Kombinace metod s vyučovacími formami • A další a další a další…. OTEVŘENÁ DISKUZE • Když se učitel potřebuje seznámit s názory a zkušenostmi žáků • Když je třeba, aby se žáci naučili vytvářet vlastní názory a posuzovat názory druhých • Jestliže se téma týká hodnot, postojů, pocitů než vyloženě faktických znalostí PROSTOROVÉ USPOŘÁDÁNÍVHODNÉ PRO DUSKUZI