■r:
X £25
b* S ^
f!   3 S ■>» Ľ > " C'
ig Elf m a   • —s
O S      ä "S r  3 o
S*? y Je* «' TS £ S
S3   S. 33 & Ä   S  S J
E: c ■ ««,■ 14 J 3 ' ■ s
3
3 jd
dB
Ii
s*?
.p*
H
ej ■
p s? s «
e
5 a I 2
1,5
—s H<
_ p 1 "S
Iii
«in
»a4 -i
a:
MS
«s -3 —     5 r í S — "3 v ~ — 2 c e r H B
f 3 -sial
Iii
-   - r
|1l
a i* -3 3 S 8 .Ž
3 u -s
■4 s
3. o !*
B *J »S CO
9
—
«
i - ■ S í1 a S -5 3 '3 c
t! > J- 5 B if S
š *3 8
5 s**
■m
§ P
o5 S 5. P"
5 'S s
C g c
•S 11 5
8 ;B i 1 á á
•1, <ř
—»: ■
£ £ a I P "Š K *ri
> M Q ti *-£ SB "S -s
i Bi .pi
a ä>
g «55»«
if* >
s -3 ~
I* 2 ,
11*1
=   M 15
"8 A "3 S
□J ,;S ' Pjľľľ ■ft 'JJ >► S
3 2
=ž 3"
e 3
i S1-
Í 11
B f j
k ja Ja S> -P
;    »3 mg .S
H   "t *P
2« Q
s c o
I o I
S 33
—
.3 ^
i
41 S lá
g 6. I g.| ^* I f t :1
4
r*
3 E«
-í "g
1
S
"B
t-
3 _
í*
•Ä i f
3 ^
1 ' ->
K' »3 ,
3 % tti
O "f" 9 ■ «1
S P ,>.-'I S 0 = 31 "I Si
3=3
p S 3
P v
1 |ÍI
Sa
5 *iť
_____...... vMCMtiKcercnt.
Potlač
Agonální základmi kulturního života v archaických společnos-tcch nejlépe osvětlil popis obyčeje indiánských kmenů v Britské Kolumbii, který je v etnológií znáni pod jménem potkti.81 Ve své nej typičtější formé, jak byla popsána zvláště u kmene Kvaki-utlň, znamená potlač velkou slavnost, při které jedna ze clvon .skupin předává a velkou, okázalosti a ■ rozmanitými obřady druhé skupině množství darů výhradné ä tím úmyslem, aby jí dokázala svou převahu. Jedinú, a proto ovsem i nutná odpoveď spočívá v tom, že druhá strana je povinna v určité lhůtě slavnost Sfi své strany opětovat a pokud možno ji ještě překonat. Tento druh obdarovávací slavnosti ovládá eelý společenský život kmenů, u nichž se potlač- vyskytuje: jejich, kult, právní zvyklosti i jejich Uměni narození, sňatek, zasvěcování mladíků, smrt, tetování, postavení náhrobku, všechno je podnětem k tomu, aby byl uspořádán potlač. Náčelník dává potlač, když .staví dum nebo vztyčuje totemový sloup. Při potlačí zpívají jednotlivá pohlaví nebo klany své posvátné zpěvy a vystavují na odiv své masky a medicín mimi, do nichž se vtělili duchové klanu, projevují svou posedlost. Hlavni věcí však zůstává rozdělování darů, Pořadatel slavností přitom vypíýtvá jmění celého klanu. Avšak tím, že druhý klan se slavnosti spohiúčastní, je povinen uspořádat potlač ještě ve větším měřítku. Kdyby dlužník zůstal v prodlení, ztratil by své dobré jméno, svůj znak, své totemy, čest a občanská i náboženská práva. Tuk putuje majetek dobrodružným způsobem uvnitř kmene mezi vznešenými domy sem. a tam. Předpokládá se, že potlač byl původně pořádán vždy mezi dvěma frátrierni téhož kmene.
V potlačí se převaha nedokazuje prostu předáním daru, nýbrž — i to ještô pádnéji — zničením svého vlastního majetku, aby se tím pyšně ukázalo, že je možno se bez něj obejít. I toto ničení se deje podle dramatického rituálu a za hrdého vyzývání. Forma
takové činnosti je vždy formou soutěže: jestliže jeden náčelník rozbije měděný kotlík, spálí náruč pokrývek nebo zničí kanoe, je soupeř povinen zničit aspoň stejně tolik hodnot, nebo raději ještě více. Střepy se vyzývavé perlou soupeřovi nebo se tnu předkládají jako čestné vyznamenání. O kmenu Tlinkitft, příbuzných Kwakiutlu, se vypráví, že náčelník, který chtěl svého protivníka potupit, usmrtil jistý počet svých vlastních otroků, načež druhý náôchdk, aby so pomstil, by! povinen usmrtit ještě větší počet svých lidí.22
Takové závodění v bezmezné štědrosti, které se stupňuje až do lehkovážného ničení vlastního majetku, nacházíme ve více nebo méně zřetelných stopách po celém světě. Marcel Mauss mohl u Melanésanů prokázat zvyky, které zcela odpovídají pot [a či. Ve své práci Eami sur h Don dokázal stopy podobných zvyku v řecké, římské a starogermánské kultuře. Granet nachází soutěžení v darech i v ničení majetku v čínském ústním podání.-3 V předislámské pohanské Arábii se takové soutěžení vyskytuje pod zvláštním názvem, který dokazuje, jaké obřaduosti již nabylo: označuje se mu'úqarti, dějovým jménem odvozeným od slovesa, jehož význam udávaly již staré slovníky, které neznaly jeho etnologiekó pozadí, jako: „soutěžit! v slávě rozřezáváním nohou velbloudů".''''1 Tématu, o němž pojednával lleld, so více méně dotkl již Mauss, když napsal: „Mahábhárata je historií gigantiekého potlače."-*
V souvislosti s naším tématem je důležité především toto: Všechno, eo se nazývá potlač nebo co jo s ním příbuzné, točí m kolem vítězství, přovahy, slávy, prestiže a v neposlední řadě kolem odvety. Vždy, i když pořadatelem oslavy je pouze jedna osoba, soupeří spolu dvě skupiny, spojené zároveň duchem nepřátelství i pospolitosti. Při svatbě náčelníka Mamalekalů, kterou popisuje Bona,** prohlašuje skupinu poxviiných, že je „připravena začít zápas", a myslí tím obřad, v jehož zá-věm budoucí tchán vydá d cent. Výkony při potlačí mají povahu předváděných kousků, Slavnostní charakter so projevuje formou posvátného úkonu nebo liry. Činnost je doprovázena střídavým zpěvem o, tancem masek. Obřad jo přísný: i n< jmenší chyba činí celý ohrad neúčinným! Kašlání a smích se trestá nejtěžšími tresty.
Sociologické základy potluče
Duchovní sféra, ve které se tyto slavnosti konají, je sférou cti, vystavování na odiv, ehluhivosti a vyzývání. Pohybujeme se tu ve světě rvtířské hrdosti a hrdinské ctižádosti, ve světě, v něrnŽ 60
se vysoko cení jméno a erb a vypočítávají se dlouhé rodokmeny. Není to svět starosti o živobytí, prewpěekářské vyjHíčítavosti nebo nabývání užitečného majetku. Zde se usiluje o dosažení vážnosti skupiny, o vyšší postaveni, " převahu nad ostatními Vzájemný poměr a povinnosti při soupeření dvou IVátrií u Tlin-kitň jsou vyjadřovány slovem, které znamená „ukoiriwj respai". Tento vztah se trvale uskutečňuje poskytováním různých vzájemných služeb, mezi jinými i výměnou darů.
Pokud vím, hledá etnológie vysvetlení jevu potlače hlavně v magických a mýtických představách. G, W. Lochcr pro to uvedl ve své knize The Serpml in Ktmtiuíl Religion skvělý příklad."
Nepochybně jsou potiačové zvyky 00 nejtěsněji spojeny se světem náboženských představ kmene, který je zachovává. Všechny ty zvláštní představy o styku s duchy, zasvěcování, ztotožňování člověka se. zvířetem atp. se v potlačí stálo uplatňují. To neru na zábranu, abychom nemohli tomuto zvyku dokonale porozumět jako sociologickému jevu bez jakékoli souvislosti s určitým systémem náboženských ideí. Musíme se jen vmyslet do prostřed] společnosti bezprostředně ovládané prvotními pudovými impulsy a hnutími, jaké v kultivované společnosti představují popudy chlapeckého období. Takovou společnost ovládají nej vy si i měrou pojmy jako čest- skupiny, obdiv k bohatství a štědrosti, nápadné zdůrazňování přátelství a důvěry, soutěživost, vyzývaní, dobrodružnost a věčná samolibost projevovaná tím, že se vystavuje na odiv lhostejnost ke všem materiálním hodnotám. To však je, stručně řečeno, myšlenkový a citový svět dorůstajícího mladíka. J bez souvislosti se skutečným, technicky organizovaným potlačeni jakožto rituálním úkonem je takové soutěžení v obdarovávala nebo ničení majetku každému psychologicky |x>ekopitelué. Proto jsou mimořádně důležité takové případy, které nespočívají na určitém systému kultu, jako napr. případ popsaný li. Maunierem podle zprávy, kterou přinesly před několika lety jedny egyptské noviny: Mezi dvěma egyptskými cikány tlošlo ke sporu. Aby ho urovnali, přikročili oba k tomu, že před slavnostním shromážděním kmene nejdřív každý zabil své vlastni ovce a pak spálil všechny bankovky, které měl u sebe. lve konci jeden z nich viděl, že by byl přemožen, a proto prodal svých šest oslů, aby spálením kupní částky přece jen zvítězii. Když přišel domu, aby odvedl osly, jwstavila. se jeho žena proti prodeji, načež on ji probodl.2' V celém tomto jednání máme před sebou něco jiného než spontánní výbuch vášně. Je to zřejmé zwk, který má určité formy a jehož název Maunier překládá jako
61
TÍH MHHflflli i i Mil illl—l W| M m......li 111 a 11| m |
mutardise, Zdá se mi úzce příbuzný již uvedenému staroarab-skému muá'qam. Tento zvyk väak podlo všeho nevychází z žádného náboženského základu.
Za prvotní v celém tom komplexu, který nazýváme potlač, považuji agonální instinkt; primární je hru společnosti, která má pozdvihnout kolektivní nebo individuální osobnost na vyšší stupeň. Muže to být hra vážná, hra osudná, někdy hra krvavá, hra posvátná, vždy však hra. "Přesvědčili jsme se dostatečně o tom, že hra tím vším muže být, 0 hře mluví již Marcel M;iuss: „Potlač je skutečné hra a yicoužka."**! Davy, který m potlačení zabývá výhradne po právnické stránce — jako obyčejem zjednávajícím právo — přirovnává společenství, ktorá znají potlač, k velkým hernám, v nichž majetek, hodnost a vážnost přecházejí sázkami a výzvami z ruky do ruky.80 Když proto Hekl dochází k závěru,31 že hra v kostky i primitivní hra v šachy nejsou skutečnými hrami náhody, protože spadají do oblasti náboženské a jsou výrazem principu potlačo, chtěl bych tento argument obrátit a říci: patří do náboženské oblastí právě proto, že to jsou skutečné hry.
Když Livius mluví o nadměrném přepychu, s nímž byly pořádány ludi jmblixi, přepychu, který se zvrhl v pošetilé předhánění,351 když Kleopatra přetrumfla Antonia tím, že rozpustila své perly v octě, když Filip Burgundský korunoval řadu banketů své dvorní šlechty slavností IV«/ dnfamin v Lilie, nebo když se studenti při určitých slavnostních příležitostech dají do obřadného rozbíjení sklenic, puk můžeme, chceme li, hovořit o zřejmých projevech potlaěového instinktu. Správnější a jednodušší by však podle mého mínění bylo, kdybychom potlač sám pova-žovídt za nej vy vinutější a nejvýraznéjší formu jedné ze základ nich potřeb lidstva, kterou bych nazval hrou o čest a slávu. Když se terminus teelmicus jako je potlač jednou ustálil ve vědeckém jazykovém úzu, stává se snadno etiketou, s níž se nějaký jev odsune stranou jako vysvětlený.
-ŕ
5 — 2
— "~ ^ >i
*2
I a * '"o rs
'i.   i* r3    íí   S3   -i N
S y)
ss       c  ŕ "j       *>*       43 ^sl S
M f § q * g S * S I * ■
i B
* at £ im ' 3 *y «3 'S
B si
"""^
Iŕí Si
5 -S
■U
* r' y.
5 1 -s S* i 6 5
T - c = '-
z~ < ■z — ~
í I " J
— ~ 5 i —' s
ŕ ~ ,F č í= Ä
ř ► ř J   . E ä "Č
-i  w  Ä —» >a n ■
- i i . - a — ■5^5-;
- r   r; 3 j/   -  Ír ~
~ 'í j S    "ô a-5
- -    JE f v- si "5 *?
C    r-   H "ft ' flj
•g 5 _» j: w S § S £
JL    ™ j? H g" n||
5 S -g -g 56 J "3.- g g • Ä J- -ľ J R. J * *^ -ž
~ " ™   Ä O vsí -ť- i)
1 i ä
«S** C*
E i*
a J I
BP ej g
5 s >ľ
i    — - st:* L, ^ g -S. 3 s &» •
'-       — ~_ O  ~  O  sí * T? « :
t 1
- s
S * 3
B >* 5 I 1
Ž 55 S o -" _r s £ »
a -m m i
3^322071
3i -u;
1 I S'
W 88 Ja ö x
X- >
p   -j'. ^
&?3      ^ t"*
—   >i O   3   st -j
~ ľ- í ~ Z 1
4S   Ö   r1 Si
1 5
® m m
s $ 5
«Oig
""2 5
-s
f "2
ä p "g í-
vsí   a—,... i—s
tg «fei
S5
i * ■
e "h
m S > "g
2 «*
3D
:— m m O - "5 -í -r
E f -
I I í
e g g c
E fit
* a % s
3 ™ ^ 35
►S
«*   «   JSI   $ S
-2 'S 2 E
-O1 ^
-   ■ ~
ws představit Že však hra je zároveň věčnou sestrou práce o že I ona vyznačuje člověkovo usilování o lepši lidskou společnost, to už laskavý čtenář musí pochopit v Širší dějinné perspektivě, než mu dává i tak podnětné Huizingovo dílo Horno íuderss. Domníváme se, ie tato perspektiva, směřující ve smyslu morxovského projektu ke „svobodnému sebeupSatňováni člověka", mu proto dovolí také správně pochopit platnost a smysi hry v lidském životě,
Johan ílulžínga Jimtio itidens
ŕ1* |lŕiV£ťí(l knfluľ. V(» líh*
'A stěsnrekě %
(vj- liolmutKkť'Jifi < mg mát u lli.iu.i ludrai*
á a- graíieky upravit Sonet Ty in
Vt-i
Kun
ke- MVotlS . H  |>:. 'ľ • • 'I íi
16. ~