ČENĚK Z1 B K T v životě lidu českého VYŠEHRAD POULIČNÍ BAKUS V MILEVSKU Obchůzka posledně konána r. 1864 iodle pamětí Benedikta Zelenky, truhláře v Milevsku, jenž při té hře býval Baku-sem, zachoval popis této zábavy Štěpán Dvořák, učitel v Milevsku. Osoby: Bakus. Dva tahouni káry. Kněz. Kostelník. Dva ministranti. Čtyři hrobaři. Zena Bakusova s dítětem na ruce a dětmi za sebou. Čtyři smuteční zpěváci. „S křížkem po funuse". Bakus má na sobě objemnou bílou košili a široké bílé podvlékačky, oboje vycpáno peřinami, na hlavě bílou noční čepici s třapečkem („michlovskou"), boty pod podvlékačky. V levici drží čtyři esa obyčejných karet, obrácená lícem od těla, v pravici dřevěný korbílek, z něhož si občas přihýbá. Sedí obkročmo na sudu na dvou kolové káře. Tahouni mají černé obyčejné šaty, přes prsa napříč černé šerpy s visacími konci v bocích (při průvodu na vnější straně), čepice „funebre". Jeden tahoun má v ruce trychtýř. Kněz má na sobě dvě černé sukně: jednu spodní, uvázanou v bocích, druhou svrchní, připjatou u krku, již rozpáranými otvory má prostrčeny ruce. V pasu převázán je opratí. Kolem krku má uvázán černý šátek, přeložený na cíp, „malý", uzlem vzad, cípem na prsa, a límeček (bud* kněžský kolárek, nebo vojenský límeček). Na hlavě má černou pokličkovou čepičku jako nosívají františkáni. V rukou drží složené karty jakožto obřadní knížku. Kostelník taktéž dvě černé sukně, opratí převázané (jako kněz), kolem krku bílý, široký ležatý krejzlík, klobouk jakýkoli, v jedné ruce velkou knihu, položenou na prsa, v druhé ruce plechový máz. Ministranti. Každý z nich má černou sukni, uvázanou v bocích, přes ní převislou košili, čepici jakoukoli. Jeden ministrant nese v ruce dĺžku s vodou, druhý ministrant kropáč (štětku slámy, uvázanou na hůlce as jeden metr dlouhé). Hrobaři, oděni ve starodávné modré pláště (jež po venkově v okolí Milevska staří ještě nosí), na hlavách vydrovky (duté válce as 30 cm vysoké, potažené zaječí koží), na nichž vlevo ve svislé řadě přišity tři velké červené knoflíky. Od každého knoflíku odstávají stranou dva kousky červené pentličky. Na nohou mají hrobaři vysoké boty. Jeden hrobař jede s kolečkem, v němž má položenu motyku a lopatu, ostatní hrobaři nesou buď lopatu nebo (některý) motyku na rameně. Žena Bakusova (představovala ji skutečná žena), černými, obyčejnými šaty oděná, drží na ruce fakaně, váleček na nudle peřinkou zavinutý a přistrojený jako dítě. Za ní šly 2-3 děti, jakkoliv oblečené. 0.62) Smuteční zpěváci, jakkoliv oblečení, drželi v rukou parlýsky. ,,S křížkem po funuse" oblečen ve dvě černé sukně (jako „kněz a kostelník"), na hlavě měl černý klobouk „kastrůlek". V ruce hun - 1 /.i p inuď > i inodál mezi lidmi, jichž se stále vyptával: „Prosím vás, pantáto, panímámo, nevíte, kudy se ubíral Baku-sův pohřeb? Nesu rnu křížek!" A když mu ukázali, že tamhle... „Kdeže? Tamhle?" a naznačil schválně jiný směr, rozběhl se tam, zakopával do lidí, a když tam přišel, ptal se znova. Cestou nosil kostelník z hospod v mázu pivo a podal je vždy knězi. Zastavili, Bakus nastavil koi h tahoun od i ....-.''ildo korbele, a knéz Bakusovi z mázu Za městem „opilého" Bakusa, který se již na sudu sparně držel, hrobaři s káry svrhli do sněhu. („Co s ním! K světu jíž není! Pitím se zabil! Pochovali ho!") „Zabitý-" Bakus ležel nehybně ve sněhu. Dva k . i * im *h ' Kb-m > a 1 nu i i a položili mrtvého na ně. Druzí dva hrobaři vykopali zatím pro Bakusa ve sněhu hrob, tahouni svalili s káry sud, k rn u/hiul ati h^xnwv.i k<»H in* oky, k p n '' ikumxi * il ii i ii iii i t ^ i, pu- i/( h ! r u i ibiad \ knéz, provázen ministranty a kostelníkem, Bakusa mlčky koleni lokola iiosíU k vj kropoval a k< u ut m -.ten,' , i' i1 i s i, i d t- 'u čo - n , n M p ' n Když Bakus ničeho neprijímal a pivo teklo po nem na zem, 1 in z s kostelníkem odstoupili, hrobaři nosítky převrhli Bakusa do vykopaného hrobu a zaházeli sněhem. Když se účastníci průvodu i ' hu, < i