21/ Divadlo klasicismu 21/ Divadlo klasicismu. Antologie starších románských literatur Sestavil J. Prokop. České Budějovice: Ústav romanistiky Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2014. Dostupné z: . 1 p/ Jean Racine: Faidra (uvedeno 1677) ^Narodil se v roce 1639 do rodiny nižších úředníků v Ta Ferté-Milon v Pikardii. Ve třech letech se stal sirotkem a byl vychováván prarodiči z otcovy strany. Ti jej nechali vydělávat ve školách Port-Rqyalu, kam jeho teta vstoupila jako řeholnice. Poté krátce pobývá na koleji de Beauvais a vrací se do pařížského Port-Kqyal, kde jej vyučují výteční uätelé a Racine je v^délán ve staré řečtiné, italštiné a španélštiné. Nesetká se tu však, na rozdíl od obvyklých škol a kolejí, s divadlem učívaným pň výuce, protone jansenisté ho povahují %a škodlivé. Nakonecje poslán do koleje ďHarcourt na studia filosofie. Podporován příbuznými pak %ije v Paříži a snaží se pískat přízeň mocných oslavnými básnémi. Skládá také svou první divadelní hru. Když onemocní a posílají jej na léčení do ll^és, kde sídlí jeden z jeho strýců, který se pro néj snaží pískat církevníprebendu. To se nakonec podaří a Racine se může vénovat literatuře. Skládá oslavné básné, které mu díky Jeanu Chapelainovi pňnesou ^ařa^ení na seznam králem podporovaných literátů, a tedy nemalou rentu. Dokončuje svou hru Thébaide, která je pňjata společností Hotelu de Bourgqgne, ale inscenuje se v Moliérové divadle v Palais-Rqyal v roce 1664 a ^ískájen průmérný ohlas. Jeho další hra premiérovaná v Palais-Rqyal následujícího roku Alexandre le Grand je již významným úspéchem. Radne ji nechává hrát před králem a poté ji exkluzívne prodává společnosti Hotelu de Bourgqgne, což způsobí jeho ro^tr^ku s Moliérem. Racine pak v rozmezí let 1'667 až 1'677 napíše a uvede tamtéž 8 her, díky kterým se stává pokračovatelem ustupující slávy Pierra Corneille. Po velkém úspechu Faidry v roce 1677 se jako Boileau stává královským historiografem, s povinností zaznamenávat královy dny, a zanechává psaní pro divadlo. Napíše uzjen dvé náboženské tragédie na výslovné zadání %e dvora a tajné také Stručnou historii Port-Royalu, která bude uverejnená ažpo jeho smrti. Umírá v roce 1699^ Převzato z: Jean Racine, Faidra, Praha, Orbis, 1960, s. 27-30, 44-49. Přeložil Gustav Franci. Formální charakteristika: Tragédie o 5 déjstvích. Dějství II. Scéna 4. Hippolytos, Theramenos Hippolytos: Všechno je hotovo? Leč královna jde ke mně. K odplutí schystej vše, příteli, neprodleně. 21/ Divadlo klasicismu. Antologie starších románských literatur Sestavil J. Prokop. České Budějovice: Ústav romanistiky Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2014. Dostupné z: . 2 Faidra: Oinona: Faidra: Hippolytos: Faidra: Hippolytos: Faidra: Rychle dej příkazy a vrať se k domovu, abys tu ukrátil mou trapnou rozmluvu. Scéna 5. Faidra, Hippolytos, Oinona (K Oinoně v poradí jeviště) Je zde. Mně do srdce hned všechna krev se žene. Jak na něj pohlédnu, mé rty jsou náhle němé. Vzpomeňte na syna, který má už jen vás. Prý, pane, hodláte co nejdřív odplout zas. Chci k vaší bolesti připojit slzy svoje a říct, proč srdce mé je plno nepokoje: můj syn je bez otce a brzy přijde den, kdy zemru také já a bude sirotkem. Tisíce nepřátel už hrozí jeho žití. Jenom vy můžete mé dítě ochránili. Leč tajná výčitka klid nedopřává mi. Mám strach, že nadarmo vás ruším prosbami, že hněv, jímž po právu mou zlobu odrážíte, padá jak na matku, tak na její též dítě. Mně, paní, cizí je tak podle nízký cit. Leč zasloužila bych si vaši nenávist, když tolik činů zlých z mé strany stále zříte. Do srdce, pane můj, mi ale nevidíte. Já chtěla pro vás být jen ztělesněním zla a v temže místě jsem žít s vámi nemohla. Matka, jež střežívá svých vlastních dětí práva, nároky nevlastních zpravidla neuznává. Já, paní, dobře vím, že podezření zlé se s druhým manželstvím narodí obvykle. Každá z žen chovala by nedůvěru ke mně a tíhu urážek bych musel nésti stejně. Kéž nebe dosvědčí, jak ráda chtěla bych vám, pane, dokázat, že neznám tento hřích. Mně zcela jiný žal rozdírá nyní duši! (...) 21/ Divadlo klasicismu. Antologie starších románských literatur Sestavil J. Prokop. České Budějovice: Ústav romanistiky Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2014. Dostupné z: . 3 Hyppolitos: Faidra: Hyppolitos: Faidra: Já, princi, verte mi, bych sama chtěla vést vás labyrintem tím a jeho spletí cest. Jak bych se starala o tu tvář nejkrásnější! Obavy milenky přec klubko nezkonejší. Kdykoli byste šel zrádnými cestami, já musela bych jít, můj pane, před vámi. Faidra, jež v labyrint by s vámi sestoupila, s vámi by zhynula — anebo zvítězila. O běda! Nevíte, že jeho synem jsem a že král Théseus je vaším manželem? A z čeho soudíte, že jsem snad zapomněla? Je něco, čím má čest na chvíli utrpěla? Ach paní, promiňte. Pln zmatku přiznávám, že podezření mé byl chvilkový jen klam. Hanbou se musím rdít, když díváte se na mě a jdu teď... Ukrutný! Slyšel jsi všechno správně. Dost jsem ti zjevila, aby v tom nebyl klam. Nuže, teď tedy víš, co v srdce ukrývám. Leč nesmíš myslit si, když lásku vyznávám ti, že klid a svědomí ji draze nezaplatí a že cit bláhový, jenž zmámil hlavu mou, živil tu nákazu radostí zbabělou. Jsouc smutnou obětí pomstychtivosti bohů, já větší zášť než ty přec k sobě chovat mohu. Bozi ať svědčí ti. Vždyť dali v nitru mém osudné vášni vzplát, jež hoří plamenem. (...) Dějství IV. scéna 2. Théseus, Hippolytos Théseus: Bohové, tady je! Věru se nedivím, že byl jsem oklamán tím hrdým vzezřením. Proč svůdce proradný teď na svém čele hostí znamení posvátné, patřící jenom ctnosti? A nebylo by lip, kdybychom poznali 21/ Divadlo klasicismu. Antologie starších románských literatur Sestavil J. Prokop. České Budějovice: Ústav romanistiky Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2014. Dostupné z: . 4 dle znaků určitých, kdo dobrý je, kdo zlý? Hippolytos: Smím se vás, pane, ptát, kteráže smutná zpráva chmuří vznešený zrak a klid vám nedopřává? Můžete mi svěřit, proč ztratil se váš klid? Théseus: Zrádče! Máš odvahu přede mne předstoupit? Jsi netvor, kterého nebesa ušetřila, a jeden z lupičů, jež ničila má síla. Hnán hnusnou vášní svou, v níž není žádný cit, chtěls v touze nečisté mé lože pošpinit. Co ještě tady chceš? Což není na tom dosti? Proč neuprchneš z míst plných tvé hanebnosti? Proč nevyhledáš si pod nebem neznámým kraj, který nesektal se dosud s jménem mým? (...) Scéna 4. Faidra, Théseus Faidra: Spěchám, ach pane, k vám a tonu v obavách. Až ke mně pronikl váš hlas, z něhož jde strach, a věru děsím se, že hrozbu vyplníte. Je-li však ještě čas, ušetřete vlastní dítě, vždyť vaše krev to je. Přišla jsem prosit vás: nedejte slyšet mi mučené krve hlas a hrůzy zbavte mě, v níž navěky bych žila, kdybych snad krví tou vám ruce potřísnila. Théseus: Ne, paní, v krvi své já ruce nesmočím, leč přesto setká se ten bídník s trestem mým. Sám jeden z bohů vzal zasvé to potrestání. Neptun jej zabije a pomstí vás tak, paní. (...) Scéna 5. Faidra {samá) Faidra: Odešel. Zpráva ta mé duše dotýká se 21/ Divadlo klasicismu. Antologie starších románských literatur Sestavil J. Prokop. České Budějovice: Ústav romanistiky Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2014. Dostupné z: . 5 a oheň v srdci mém se rozhořívá zase. Ba, strašné sdělení mě bleskem zasáhlo. Já jsem přec běžela napravit vlastní zlo, násilím prchajíc z náručí Oinonina, stíhána výčitkou, jíž těžkla moje vina. (...) 21/ Divadlo klasicismu. Antologie starších románských literatur Sestavil J. Prokop. České Budějovice: Ústav romanistiky Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2014. Dostupné z: . 6 o/ Jean-Baptiste Poquelin, řečený Moliěre: Tartuffe (uvedeno 1664/1669) ^Naro^en v roce 1673 v Parisi do bohaté rodiny obchodníků. V 21 letech se setkává s herd a divadelními podnikateli Madeleine a Josephem Béjartovými a nakládají spolu divadelní společnost. A jak je typické pro divadelní provot^ té doby, Jean-Baptiste si volí vlastní herecký pseudonym, Moliére. Společnost ale nemá v Paříži úspéch a Moliére s ní odchází hrát na venkov. Zde také píše své první divadelní hry. V roce 1658 se společnost vrací do Paříže, kde pískává přízeň králova bratra a mů^e účinkovat v divadle Petit-Bourbon, které sdílí s italskou divadelní společností. Hrají starší hry Pierra Corneille, Rotroua, Tristana l'Hermita či Scarrona a také staré hry Moliérovy. Teprve v roce 1659je uvedena jeho nová jednoaktovka Směšné preciózky, která má velký úspéch. Moliére se vedle ^námého herce stává také autorem. V roce 1660 umírá jeho bratr a Moliére po ném dédí otcův vábený úřad a hodnost královského čalouníka. V tém^e roce je sál Petit-Bourbon strmen ^ důvodu stavby kolonády pobily královského Louvrů a společnost je po jistou dobu bet^ divadla, dokud jí kardinál Ma^arin nenabídne jinou budovu patňcí koruné, Palais-Kqyal. Moliérova společnost má přízeň krále, kteý dokonce příležitostné tančí pň dvorských inscenacích t%v. comédie-ballets. Autorskou kariéru Moliéraprovádí nékolik sporů o morálnost jeho dél, např. pravé Tartuffa či Dona Juana, to ho však nepripraví o královu přízeň. Moliére umírá v roce 1673 po čtvrté repríze své nové hry Zdravý nemocný, v ní^ hrál titulní roli^ Převzato z: Moliěre, Tartuffe ou 1'Imposteur, vydal Charles Louandre, Paříž, Charpentier, 1910. Formální charakteristika: Text inscenace ^ roku 1664 se v úplnosti nedochoval, protone hra byla pařížským arcibiskupem odsouzena jako nemorální a útočící na katolickou církev. Moliére proto hru přepracoval a dostal svolení ji %novu inscenovat v roce 1669. Acte IV. Scěne 4 Elmire, Orgon. Approchons cette table, et vous mettez dessous. Comment! Comment! Vous bien cacher est un point nécessaire. Pourquoi sous cette table ? Elmire Orgon Elmire Orgon 21/ Divadlo klasicismu. Antologie starších románských literatur Sestavil J. Prokop. České Budějovice: Ústav romanistiky Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2014. Dostupné z: . 7 Elmire Pourquoi sous cette table ? Ah ! mon Dieu ! laissez faire ; J'ai mon dessein en téte, et vous en jugerez. Mettez-vous la, vous dis-je ; et, quand vous y serez, Gardez qu'on ne vous voie et qu'on ne vous entende. Orgon Je confesse qu'ici ma complaisance est grande : Mais de votre entreprise il vous faut voir sortir. Elmire Vous n'aurez, que je crois, rien á me repartir. (A son maň, qui est sous la table.) Au moins, je vais toucher une étrange matiěre : Ne vous scandalisez en aucune maniěre. Quoi que je puisse dire, il doit m'etre permis ; Et c'est pour vous convaincre, ainsi que j'ai promis. Je vais par des douceurs, puisque j'y suis réduite, Faire poser le masque á cette áme hypocrite, Flatter de son amour les désirs effrontés, Et donner un champ libře á ses témérités. Comme c'est pour vous seul, et pour mieux le confondre, Que mon áme á ses voeux va feindre de répondre, J'aurai lieu de cesser děs que vous vous rendrez, Et les choses n'iront que jusqu'ou vous voudrez. Cest á vous ďarréter son ardeur insensée, Quand vous croirez 1'affaire assez avant poussée ; D'epargner votre femme, et de ne m'exposer Qu'a ce qu'il vous faudra pour vous désabuser, Ce sont vos intéréts, vous en serez le maítre ; Et... L'on vient. Tenez-vous, et gardez de paraítre. Scene 5 Tartuffe, Elmire; Orgon, sous la table. Tartuffe On m'a dit qu'en ce lieu vous me vouliez parier. Elmire Oui, Fon a des secrets ä vous y révéler. Mais tirez cette porte avant qu'on vous les dise ; Et regardez partout de crainte de surprise. (Tartuffe va fermer la porte, et revient.) 21/ Divadlo klasicismu. Antologie starších románských literatur Sestavil J. Prokop. České Budějovice: Ústav romanistiky Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2014. Dostupné z: . 8 Une affaire pareille á celle de tantót N'est pas assurément ici ce qu'il nous faut: Jamais il ne s'est vu de surprise de rneme. Damis m'a fait pour vous une frayeur extréme ; Et vous avez bien vu que j'ai fait mes efforts Pour rompre son dessein et calmer ses transports. Mon trouble, il est bien vrai, m'a si fort possédée, Que de le démentir je n'ai point eu l'idee : Mais par la, grace au ciel, tout a bien mieux été, Et les choses en sont dans plus de sůreté. L'estime ou Ton vous tient a dissipé Forage, Et mon mari de vous ne peut prendre d'ombrage. Pour mieux braver l'eclat des mauvais jugements, II veut que nous soyons ensemble á tous moments ; Et c'est par oú je puis, sans peur d'etre blámée, Me trouver ici seule avec vous enfermée, Et ce qui m'autorise á vous ouvrir un coeur Un peu trop prompt peut-étre á souffrir votre ardeur. Tartuffe Ce langage á comprendre est assez difficile, Madame ; et vous parliez tantót d'un autre style. (...) Scene 7 Tartuffe, Elmire, Orgon. Tartuffe (sans voir Orgon) Tout conspire, madame, á mon contentement. J'ai visité de l'oeil tout cet appartement. Personne ne s'y trouve ; et mon arne ravie... (Dans le temps que Tartuffe s'avance les bras ouvertspour embrasser Elmire, elle se retire, et Tartuffe aperpit Orgon}) Orgon (arretant Tartuffe) Tout doux ! vous suivez trop votre amoureuse envie, Et vous ne devez pas vous tant passionner, Ah ! ah ! l'homme de bien, vous m'en voulez donner ! Comme aux tentations s'abandonne votre arne ! Vous épousiez ma fille, et convoitiez ma femme ! 21/ Divadlo klasicismu. Antologie starších románských literatur Sestavil J. Prokop. České Budějovice: Ústav romanistiky Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2014. Dostupné z: . 9 Elmire Tartuffe Orgon Tartuffe Orgon Tartuffe J'ai douté fort longtemps que ce fut tout de bon, Et je croyais toujours qu'on changerait de ton ; Mais c'est assez avant pousser le témoignage : Je m'y tiens, et n'en veux, pour moi, pas davantage. (a Tartuffe) C'est contre mon humeur que j'ai fait tout ceci; Mais on m'a mise au point de vous traiter ainsi. (a Orgon) Quoi ! vous croyez... ? Quoi ? vous croyez... ? Allons, point de bruit, je vous prie, Dénichons de céans, et sans ceremonie. Mon dessein... Mon dessein... Ces discours ne sont plus de saison ; II faut, tout sur-le-champ, sortir de la maison. Cest á vous ďen sortir, vous qui parlez en maítre. La maison m'appartient, je le ferai connaítre, Et vous montrerai bien qu'en vain on a recours, Pour me chercher querelle, á ces laches detours ; Qu'on n'est pas ou Ton pense en me faisant injure ; Que j'ai de quoi confondre et punir Pimposture, Venger le ciel qu'on blesse, et faire repentir Ceux qui parlent ici de me faire sortir. Scene 8 Elmire, Orgon. Elmire Quel est done ce langage, et qu'est-ce qu'il veut dire ? Orgon Ma foi, je suis confus, et n'ai pas lieu de rire. Elmire Comment ? Orgon Comment ? Je vois ma faute aux choses qu'il me dit; Et la donation m'embarrasse Pesprit. Elmire La donation... Orgon La donation... Oui. C'est une affaire faite Mais j'ai quelque autre chose encor qui m'inquiete. 21/ Divadlo klasicismu. Antologie starších románských literatur Sestavil J. Prokop. České Budějovice: Ústav romanistiky Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2014. Dostupné z: . 10 Elmire Et quoi ? Orgon Et quoi ? Vous saurez tout. Mais voyons au plus tot Si certaine cassette est encore la-haut. B/ CESAR — calendrier ékctronique des spectacles sous I'ancien regime et sous la revolution [online databáze inscenací, herců a hereckých skupin působících ve Francii 17. a 18. století]. Řídí Sabine Chaouche, Oxford Brookes University, Velká Británie. [Citováno 19. 8. 2014.] Dostupné z: . 21/ Divadlo klasicismu. Antologie starších románských literatur Sestavil J. Prokop. České Budějovice: Ústav romanistiky Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2014. Dostupné z: . 11