FAV172 Metody dokumentárního filmu: podrobný program a hosté (jaro 2017) 13. 4. / 10:50-14:00 Střihový film, host: Jan Šikl Dialogická přednáška o kreativní práci s cizím materiálem, který může být převzatý ze známých anebo i neznámých zdrojů. Konkrétní příklad patří do skupiny střihových kompilací z rodinných filmů. Analyzovaný film Nízký let českého režiséra Jana Šikla je poutavým vyprávěním o životě rodiny armádního letce. Kromě autorského přístupu ke kompilaci, s citlivostí vůči původní výpovědní hodnotě rodinných archivů, snímek ukazuje možnost prostřednictvím soukromých dějin nabídnout jiný pohled na dějiny velké, celospolečenské. V úvodu pohovoříme i o historických specifikách amatérské rodinné kinematografie. Jan Šikl studoval na FAMU dokumentární tvorbu. Po absolvování v roce 1984 pracoval jako režisér v Krátkém filmu Praha. Během období pěti let vytvořil pět dokumentárních filmů a třináct zakázkových filmů. Od roku 1991 pracuje ve vlastní firmě Pragafilm, kde realizuje své filmy. Dlouhodobě se věnuje sběru a archivaci rodinných filmů, z nichž postupně sestavil střihový cyklus Soukromé století. Pro potřeby projektu založil Archiv soukromé filmové historie, kde shromáždil velké množství materiálu (aktuálně stovky hodin). Filmy z cyklu Soukromé století byly uvedeny na řadě mezinárodních festivalů (mj. i v Museum of Modern Art v New Yorku) a získaly řadu filmových cen (např. Cena Pavla Kouteckého, Cena pro nejlepší český dokument MFDF Jihlava, Trilobit, Elsa ad.). 20. 4. / 10:50-14:00 Inscenace v dokumentu, host: Peter Kerekes Film Jak se vaří dějiny slovenského režiséra Petra Kerekese je vyprávěním o válečných konfliktech od 2. světové války po válku v Čečensku skrze příběhy armádních kuchařů, jejich postoje, příběhy a recepty. Poetický film vychází z rozsáhlého výzkumu, který předcházel natáčení, a pracuje s inscenovanými situacemi, v nichž reální kuchaři vypovídají o svých autentických zkušenostech. V úvodu a rozpravě se budeme věnovat různým podobám inscenování v dokumentárním filmu, které může představovat pouze dílčí zásahy režiséra do jednotlivých situací, avšak může také na základě faktů a výzkumu vytvářet scénář, ztvárňovaný reálnými postavami, anebo i herci (v případě žánru dokudrama). Konkrétní příklad ukazuje přístup s transparentními zásahy režiséra do instalace scén a situací, v nichž však vystupují autentické postavy a děj je podmíněn věcnou přesností vycházející z precizní fáze vývoje filmu. Peter Kerekes studoval v letech 1991 - 1998 filmovou režii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kde posléze stejnou látku přednášel a spolu s režisérem Dušanem Hanákem se podílel na založení ateliéru hraného a dokumentárního filmu. Ačkoliv chtěl původně dělat hranou režii a také ji vystudoval, hned od jeho prvního dokumentu o slovenském básníkovi Eriku Grochovi Človek o knihe, kniha o človeku (1994) u něj převážil zájem o tuto formu filmového vyjadřování. Záhy následovaly dokumentární snímky Ladomírske morytáty a legendy (1998), 66 sezón (2003), Jak se vaří dějiny (2008) a Sametoví teroristé (2013). V roce 2010 natočil pro Českou televizi seriál Co by bylo kdyby. Jedním z jeho posledních dokumentů je snímek Svatba a rozvod z rozumu (2013), který vznikl v rámci česko-slovenského koprodukčního projektu Colnica/Celnice. Jak se vaří dějiny (2009) je celovečerní dokument Petra Kerekese natočený v mezinárodní rakousko-česko-slovenské koprodukci. Snímek byl oceněn na mnoha mezinárodních festivalech (HotDocs, DOK.Leipzig) a nominován na prestižní Evropskou cenu Arte 2009. Hrdiny filmu jsou vojenští kuchaři a kuchařky z různých částí Evropy, kteří bojovali s každodenní nutností nasytit tisíce vojáků. [DEL: 27. 4. termín zrušen :DEL] 4. 5. / 10:50-14:00 Angažovaný film, host: Martin Mareček Lekce pojednává o dokumentárním filmu jako nástroji předkládání a obhajoby jasně komunikovaných stanovisek a náhledů na společenská témata. Konkrétní příklad Pod sluncem tma (2011) ukazuje křehká dobrodružství dvou českých rozvojových expertů v zambijské osadě, kterou elektrifikovali solárními panely. Precizní a vizuálně poutavá sonda se stala nejúspěšnějším českým dokumentárním filmem roku 2011. Vyhrála tři ceny na MFDF v Jihlavě, obdržela Cenu české filmové kritiky, Českého lva, Trilobit FITES i Cenu Asociace českých filmových klubů. Martin Mareček je režisér, dokumentarista a filmový pedagog. V roli dramaturga se podílí na řadě dokumentárních filmů českých a slovenských kolegů. Vystudoval Katedru dokumentární tvorby FAMU, na které od roku 2003 vede realizační dílnu. Byl u zrodu několika společenských aktivit – Letokruh, Jednotka, Auto*Mat – a působil i jako hudebník. Je jedním z nejvýznamnějších českých filmových tvůrců současné generace a jeho filmům se pravidelně dostává uznání a ocenění na mezinárodních filmových festivalech. Absolventský snímek Hry prachu (2001) zachycuje souhry událostí okolo pražského zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Díky bezprostřednímu vhledu do globálních dějů na lokálním hřišti se stal Nejlepším českým dokumentem na MFDF v Jihlavě, obdržel tu i Cenu diváků a další ocenění v zahraničí. Zdroj (2005) je napínavou analýzou souvislostí těžby ropy v Ázerbájdžánu, která měla i zpětný vliv na napravení majetkových vztahů při stavbě ropovodu BTC. Zdroj získal přes dvacet mezinárodních ocenění a v kaspickém regionu funguje jako dokumentární samizdat. Auto*Mat (2009), film gesto/ film akce, projekt překračující hranice jednoho média. Osobní příběh aktivity pro zdravější a živější město, která se z malé a poetické iniciativy postupně stává zavedenou pražskou organizací. Auto*Mat byl v roce 2010 v internetovém hlasování České televize a MFDF Jihlava vyhlášen za Dokumentární film desetiletí a soutěžil i na prestižním japonském festivalu v Jamagatě. 11. 5. / mimořádně 9:10-12:00 Vizuální antropologie, host: Martin Ryšavý V dialogu se zaměříme na průzkumy jiných kultur a jejich zvyklostí. Konkrétní příklad ukazuje možnost komplexního pojednání o univerzálním tématu. Analyzovaný film Slepý gulliver pracuje s filmovým médiem jako analogií lidské mysli. Tvůrce ho používá nejen k uspořádání vzpomínek, ale také jako nástroj zkoumání vnímání. Ve filmu se prolínají záběry z návštěv na Ukrajině a v Rusku, monolog ruského vykladače karet o tarotu a režisérovo oční vyšetření. Pomocí ostření buduje paralelu mezi kamerou a zrakovým orgánem, střihem zase vzniká pavučina asociací, v níž se proplétají osobní vzpomínky a postřehy s veřejnými politickými i společenskými událostmi. Slepý Gulliver (2016) je film o hledání perspektivy na společenské otázky, zobrazení jiné kultury, ale i možnosti filmového vidění. Spisovatel, scénárista a režisér Martin Ryšavý je držitelem Magnesie Litery za knihy Cesty na Sibiř (2008) a Vrač (2010), je zároveň výrazný dokumentarista. Jeho filmy stojí na pomezí osobní autorské výpovědi a zájmu o odlišné kultury. Sibiři je věnován film Afoňka už nechce pást soby (2004), Jakutsku Malupien, Olšový spas (2008) a v Podkrušnohoří se odehrává částečně inscenovaný snímek Na vodě (2015). 18. 5. / 10:50-14:00 Filmový esej, host: Lucie Králová Tvorba režisérky Lucie Králové je příkladem tohoto výsostného přístupu v dokumentární kinematografii. Lekce představuje komplexní kinematografickou praxi esejistického přístupu k zobrazení reality. Eseje jsou vrstevnaté výpovědi o hlubších tématech, kombinující ve své zpravidla argumentativní stavbě perspektivy veřejné a osobní, často s filozofickými či sebereflexivními rovinami. Konkrétní příklad pojednává celospolečenské téma skrze různé pohledy, které jsou díky jeho citlivé dramaturgické stavbě názorně čitelné. Režisérka a dramaturgyně Lucie Králová vystudovala humanitní vědy na Univerzitě Karlově a katedru dokumentární tvorby na FAMU, absolvovala studijní pobyt na Sardinii. Od roku 1999 točí autorské filmy, spolupracuje jako režisérka a scenáristka s nezávislými filmovými společnostmi a Českou televizí. Mimo to se věnuje i pedagogické činnosti na různých vysokých školách. Za své filmy byla mnohokrát oceněna. Například získala dvakrát cenu za nejlepší český dokumentární film roku na MFDF Ji.hlava (Zlopověstné dítě (2003), Prodáno (2005)) nebo Křišťálový glóbus na MFF Karlovy Vary (Ztracená dovolená (2007)). Prodáno: Praha, Hradčany. Dům ze 16. století, který přímo sousedí s Ministerstvem zahraničí, je jako jeden z mála v této lokalitě ještě obývaný původními nájemníky. Jeho majitel se jej ale rozhodl prodat a všichni obyvatelé domu, včetně režisérky filmu, budou vystěhováni - po rekonstrukci bude dům sloužit jako luxusní hotelové bydlení, případně v něm budou byty pro eurokomisaře. Dokument 'Prodáno' konzervuje mezičas nejistoty v období před očekávaným stěhováním, s nímž se každý z nájemníků vyrovnává jinak. Tajemný majitel domu, pan Hulicius, emigroval po komunistickém převratu do západního Německa, kde v sedmdesátých letech účinkoval v instruktážním filmu o vlasových implantátech. Tento unikátní filmový materiál je součástí filmu Prodáno: tragédie jednoho domu - tragikomedie jedné hlavy. Anatomie Bezvěrova: V období velkých protestů proti církevním restitucím a spektakulární národní svatováclavské mše se ocitáme ve vesnici Bezvěrov, v jejíž blízkosti stojí televizní vysílač a trapistický klášter. Proč nikdo z místních myslivců nestřelí albína, čemu věří paní hostinská, která se setkala s Ježíšem, a čemu pán, který na silnici nafilmoval ducha? Bezvěrov se ve filmu stává sociologickým vzorkem české společnosti, kde víra rozhodně není vyřízené téma. Překvapivý pohled na její možné podoby nabízí i bývalý ateista a člen Akademie věd ČR, který pracuje na vědeckém důkazu boží existence.