tlýrn
předsta-ítkovém ijí také divadlo vy hry lna bu-skě vy-i v mo-y nevíš !de Mi-idstave-ínCútky (nok)
h 11 ku uTfgr'prcriĽvsiiii mnou ivuiiiu této malířky a grafičky z dvacátých let. Nedožitým sedmdesátinám akademického malíře Jiřího Horníka ]e věnována výstava Jeho portrétů, krajinomaleb a zátiší, zapůjčených za sbírek Národní galerie. Výstava jo zpřístupněna v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlave do 23. února. V kyjovském Do-mB kultury RDH byla zahájena výstava převážno krajinářských prací
'.mlniMa
ito oce-jmenné lolníků, Iturním Sdruíe-!ci nad 'edntch (vhk)
uchaCa |a na In) Ja-h umě-llla P. Ika, V. tlak)
t Brní: línu. v leert z Iclkou budou išová, a RI. bnmír inlcký Leoše deněk před-lici.
H>) ydaln dmlla a své Také f tis-imon-, kte-|vhk)
most i m\. iiltu-240
I a
II Jo jako iišti, Brn-Me-thk)
na. u noomu orive duob mu věrni, súž va stojuám výstavním domě výstava aporků Oldřicha Treutne-ra. V Galerii J. Krále bude ve stejnou dobu zahájena výstava obrazů gottwaldovského výtvarníka Františka Nlkla. Na středeční podvečer (18.30 hodin) připravuje Galerie výtvarného umění v Hodoníne vernisáž výstavy íotografti Vladimíra Židlického a obrazů, kreseb 1 grafik Josofa Ruszeláka. (jak)
Příliš mnoho strašidel
Jak už st publikum všimlo, stal se nejnápadnějšim příznakem polské kinematografia osmdesátých let rozkvet tzv. lehčích žánrů. Ještě a nás zcela nedoznal ohlas Seimlse, a již se divácké davy valí na dali! z hltů polska produkce — na horor režiséra Marka Piestraka VLČICE (Wilczyca, 1982).
Vfme, že tento žádaný a v naších kinech vzácný řánr má spoločný rodokmen s poezii: počítá s vnlmatelovou fantazii, pránu j c e iracionalitou, není mu cizí lyrika, neboť mimořádná místo v nem patři kresbe atmosféry. K n náhodou stál u kolébky literárního hororu básník Edgar Alan Phc a ne náhodou má tak geniální dilo čoské poezie, jakým Je Erbenova Kytice, tolik společného pravo s hororem. VLClCE jo příkladem starobylého typu strašeni: žádný z nadpřirozených úkazů se racionálně nevysvetli, vlkadlačlce Je opravdovou vlkodlačicí, černá magie funguje jako černá maglo a převtěleni ženy-bestie je pro hlavního hrdinu tvrdou realitou. Z děsuplné povídačky o žení, která se ze záhrobí mstila svému muži, stvořil Marok Piestrak (z jehož tvorby známe zda-■ filcu scl-fi podlo Stanislawa Lama Zkouška pilota f]|IY| I Pirxe) Intenzivní vizuální a zvukový nápor, v němž ' drásavě řehtají kone, odkapává krev, hučí pochodne, blýskají šavle, tříská mráz a zuří snahová metelice. Ve znamenitých obrazech kamery Jannsze Pawlowského, doplněni! efekty Jana Olejniczaka, zdají se 1 černé kníry hlavního hrdiny výtvarná ladit s vertikálami stromových pahýlu na zimní noční cestá, kteroužto náladu vydatnS pi-ihuš-ťuje průrazná hudba Jerxyho Matuly. Do paměti se výrazně zapíšou všechny postavy, neboť jojich zjev obklopuje Piestrak obluzujlcf napětím, eož plati zvláště o hraběnce v podáni Iwony Bielské a o Kacperu Wosiitském, ktorého ztělesnil Krzysztof [asi ň ski.
Režisér udržel celý film v Jednotné stylové rovině, neuhnul ani Jednán do parodie a zachoval věrnost klimatu chmurné, kramářsky křiklavé historky, Epici hrobovým puchom a napěchované přízraky. Současně však mnohonásobně překročil imaginární .práh hrůzy", který mistři hororu s Hltchoookem v Cele respektovali: vedouce, Jo divák snese Jen několik šoků za večer, slřc/ili se vpravit do příběhu vlc než tři, čtyři vrcholne vypjatá momenty — a přece po celou dobu lechtalo diváka příjemná vzrušeni. Naproti tomu VLČICE straší doslova každým zábárem — strašidlem se v našem očekáváni stává doktor, strašidolné tajemství má krčma, strašivou potenci oplývá bezmála každá rekvizita. Nakonec se diváci v okamžicích, kdy se maji doopravdy bát, dusi smíchem. Problematická jc rovněž zápletka s rakouskými husary a vůbec celé historická pozadí — děj se totiž odehrává po Jednom % poražených polských povstání v 19. století a v dialozích není nouze o vzletná vlastenecké sentence. Národni mýtus a polská otázka tak vedle vlkodlaětbo syžnlu vyznívají poněkud směšně, třeba však přiznat, že stylově, chápame-li VLČICI jako vědomé navázáni na tradici romantismu.
Myslím, že si člověk moderní doby, stísněný reálnými civilizačními stresy, rád na chvíli odpočine ve společnosti děsů smyšlených, vonících Čarovnou fantazijní invenci prababiček. Nehledě na zmíněné připomínky, připadající na vrub scénáře, představuje VLČICE podívanou sytou, tučnými barvami malovanou a filmařský nápaditě uhnětonou. Dobře, le i i DstřednI půjčovna filmů ponechala v originálním zněnf s titulky — umíme si představit, jak by dabing starosvetske kouzlo příběhu setřel, JAROMÍR BLAZEJOVSKÝ
14, ledna 1986 • ROVNOST
. 5