Kriminalita v Anjou během 18. století

            Můžeme si všimnout, že během 18. století došlo v Anjou v oblasti krádeží k určité
specializaci. Rostl podíl vloupání a spolu s ním rostla i závažnost krádeží - zvyšoval se například
počet krádeží zvířat, které měli často na svědomí profesionálové, zatímco krádeže potravin, které
byly dílem příležitostných zlodějů, byly na ústupu.  Povaha krádeží byla také více různorodá.
Kradly se nejrůznější předměty, profesionální zloděj totiž dokázal zpeněžit takřka cokoli. Přesto
však silně převažovala příležitostná kriminalita, pro kterou byly charakteristické drobné a předem
nepromyšlené krádeže. Podíl těchto krádeží byl ovšem v r. 1700 větší než v r. 1790.

            Za násilné trestné činy byli v Normandii na začátku 18. století souzeni hlavně „mladí
muži“. Bylo tomu tak i v Anjou?

            Co se týče věku pachatelů, tak ne. V Anjou byl totiž v průběhu 18. století průměrný věk
obviněných o něco nižší – pouze jedna pětina z nich měla mezi 15 a 24 roky, jeden z šesti
obviněných měl pak 35 let a více. Obecně nelze říci, že by mezi autory násilných činů výrazně
převažovala ta či ona věková skupina. Co se týče pohlaví osob, které měly na svědomí nějaký násilný
čin, jednalo se v drtivé většině (z 95 %) o osoby mužského pohlaví, a to jak v Anjou, tak
v Normandii. Násilné činy jsou tedy převážně mužským deliktem.

            Mezi obviněnými lze najít zástupce všech profesí. Některé z nich jsou přesto zastoupeny
o poznání více než ostatní, např. vojáci a příslušníci stráže (představují pouze 1,3 % všech
obviněných v Anjou, ale 10 % obviněných z vraždy nebo zabití). Oproti tomu členové služebnictva
v záznamech téměř nefigurují. U ostatních profesí jsou rozdíly ve vztahu k určitému typu
kriminality v Anjou spíš zanedbatelné.

            Kromě pohlaví obviněných tedy neexistuje oblast, ve které by se autoři násilných činů
výrazně lišili od pachatelů trestných činnů obecně. Až na jednu výjimku – osoby obviněné
z vyhrožování a urážek mají v průměru vyšší věk (nad 40 let). S přibývajícím věkem jsou tedy rány
pěstí nahrazovány slovními nadávkami.





Václav Hrůza