František Palacký


Život

·                    Narozen v Hodslavicích (pozn. u Nového Jičína) dne 14. 6. 1798 – otec učitel,
vyznáním Čeští bratři, J. Goll jeho výchovu označuje za „puritánskou“ (důraz na šetrnost, skromnost
– dopisy)

·                    Studium: zámecká škola v Kunvaldu (1807-1809, katolické vyuč. → odchod),
latinská škola v Trenčíně (1809-1812) a evangelické lyceum v Prešpurku (1812-1818) – nestudoval
universitu (sám sebe označoval za autodidakta, samouka)

·                    1818 první dílo (Počátkové českého básnictví) – estetika

·                    1823 – odjíždí do Prahy za Jungmannem a Dobrovským (učitel Palackého –
paleografie a kritika pramenů, kontakty u šlechty – Šternberkové, Kinský)

·                    Díky kontaktům u šlechty se zapojuje do Královské české společnosti nauk a
Muzea království českého – změna přístupu z pasivního na aktivní (1827 začíná vydávat Muzejník)

·                    1827 svatba s Terezií Měchurovou – finanční zajištění (i odmítnutí části spíše
chudých vlastenců)

·                    Zamýšlí se a připravuje encyklopedii, mezitím založena Matice česká (1831) –
osvětová činnost

·                    1832 – začíná psát Geschichte von Böhmen

·                    1838 se po předchozích odmítnutích stává oficiálním stavovským historiografem
(na návrh zemského sněmu)

Rok 1848 a jeho veřejná aktivita

·                    Dopis na Frankfurtský sněm – duben, důraz na slovanství a zapojení do systému
Rakouského státu (předloha pro pozdější Ideu státu Rakouského)

·                    Slovanský sjezd – svolán v červu, zváni především Slované Rakouští, prosazuje
myšlenky austroslavismu, od následných bouří a povstání se Palacký distancoval a obvinil je
z celkového neúspěchu národní politiky i v pozdějších letech

·                    Ústavodárný sněm v Kroměříži – v říjnu, Palacký přednáší vlastní návrh ústavy
(federalizace), nedostatečná podpora, sněm rozehnán

·                    Po roce 1848 se spíše stahuje do ústraní, pracuje na svých Dějinách národa
českého, odchází z Muzea, neshody s jinak nacionalistickým gubernátorem Lvem Thunem

·                    1865 – vydává Ideu státu Rakouského – obhajuje federativní stát mezi expanzí
Německa i Ruska, silný mezinárodní hráč, liberální požadavky, příznivce konstituce

·                    Umírá 26. 5. 1876 v Praze, pohřben je v Lobkovicích


Palacký historik

·                    Význam: průkopníkem (nové oblasti výzkumu, metody a pojetí dějin) i
zakladatelem moderního českého dějepisectví

·                    Jako na objekt výzkumu se obrací (nehledě na předchozí tradici) i na
hospodářské, sociální, kulturní dějiny i dějiny běžných lidí

·                    Velký důraz na studium pramenů, na kterých především musí historická práce
stát, k období středověku ke studiu pramenů významně přispěl:

Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527 (prameny především k době husitské

Archiv český (soubor česky psaných historických pramenů)

Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber (kritické hodnocení narativních pramenů od Kosmy
po Václava Hájka z Libočan)

·                    podnítil založení Regesta dipolomatica nec non epistolaria regni Bohemiae et
Moraviae (K. J. Erben a 1. díl), na kterou měl navazovat Český diplomatář

Filosofie dějin

·                    chápe dějinný vývoj jako přibližování se lidstva Bohu (i proto důraz na
husitství)

·                    dějiny jsou organický celek nejen politických událostí (viz výše, nové objekty
zkoumání)

·                    dějiny českého národa jsou soubojem 2 principů: germánského (expanzivní,
centralistický, důraz na autoritu, feudalismus) a slovanského (svoboda, demokracie, národnostní
princip) – slovanský princip obzvláště ideu demokracie si bohužel značně zidealizoval

·                    revoluce je přirozená regenerace společnosti

·                    náhledy na některé body dějin: glorifikace Přemysla Otakara II., vrchol v době
husitství (především toho radikálního) a postavě Jiřího z Poděbrad (z vůle lidu)



Hlavní dílo

·                    Geschichte von Böhmen – vydáváno mezi lety 1836-1867, trojdílný:

1.                           díl – do roku 1198, 2. 1198-1306, 3. 1306-1378

s podporou zemského sněmu – dějiny nemají silný národní princip jeho díla dalšího

po roce 1848, kdy Palacký píše Dějiny národa českého je jeho 3. díl pouze překladem části Dějin

·                    Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě – národní dějiny, mezi lety
1848-1876, pětidílný:

1.                           díl – do roku 1125, 2. 1125-1403, 3. 1403-1439, 4. 1439-1471, 5.
1471-1526

jednotlivé svazky jsou členěny do 18 knih, držení se objektivní pravdy, ale interpretace k posílení
národního uvědomění (cílem budovat, ne zaznamenat), práce měla být dopsaná až do 17. století


Použitá literatura

Goll, Jaroslav: František Palacký. Český časopis historický / Praha: Bursík a Kohout 4, č. 4
(1898), s. 211-279.

Kutnar, František: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: od počátků národní kultury
až po vyznění obrodného úkolu dějepisectví v druhé polovině 19. století. Praha 1973.



Další doporučená literatura

Kořalka, Jiří: František Palacký (1789-1876). Životopis. Praha 1998.

Štaif, Jiří: František Palacký. Život, dílo, mýtus. Praha 2009.