Gelasius Dobner (1719-1790)

                                „Otec kritického dějezpytu českého“

Životopis v datech:

Job Felix Dobner se narodil 30. květen 1719 do dobře situované a početné německé měšťanské rodiny.
Jeho otec byl truhlář. Považoval se za Čecha a češtinu za mateřský jazyk.

1729-1735      Studium na jezuitském gymnáziu v Praze na Malé Straně – studium latiny.

1735-1736      Studium na piaristickém gymnáziu v Kosmonosech.

Přijat do Řádu chudobných řeholníků kleriků Matky Boží zbožných škol (piaristé). Přijal jméno
Gelasius a Sancta Catharina.

1736-1738      Noviciát v Lipníku nad Bečvou a ve Staré Vodě u Libavé.

1739-1745      Studium filozofie a teologie na řádové koleji v Hornu v Rakousku.

1745-1748      Studium práv na univerzitě ve Vídni (studium nedokončil).

1748-1752      Působí na kolejích v Mikulově, Kroměříži a Slaném.

1752-1757      V Praze na Starém městě pražském založil piaristické gymnázium – stal se rektorem a
kronikářem koleje. Již trvale se usadil v Praze.

1757-1764      Působí v Praze a na Dobříši jako vychovatel dětí hraběte Mansfelda.

1764-1778      Pedagogická činnost na koleji v Novém městě Pražském.

                        1769: Gelasius Dobner spoluzakládá Královskou českou společnost nauk.

1778-1790      Na odpočinku. Jmenován exprovinciálem české piaristické provincie

a císařsko-královským dějepiscem.

Po dlouhé nemoci (od roku 1787) a po dlouhém duševním strádání Gelasius Dobner zemřel 24. května
1790 na úbytě (plicní tuberkulóza).

Vybraná díla Gelasia Dobnera:

Historisch-geographisches und Gelehrten-Lexikon von Böhmen (nedokončeno).

Historicko-zeměpisný a životopisný slovník učenců, 200 archů, 1456 stran, nepublikováno.

Examen Historico-Chronologico-Criticum, an Christianni de Skala, mobnachi Břevnoviensis, Vita et
passio ss. Ludmilae ac Venceslai… verus sincerusque partus sit Christanni, qui erat Boleslai Saevi
filius (1754-1755, rukopis, nepublikováno).

Pojednání o pravosti Kristiánovy legendy, dokázal, že legenda byla napsaná později.

Monumenta historica Boemiae

Edice latinských pramenů k českým dějinám.

Tomus I. (1764):          Pokračovatelé Kosmovy: Kroniky Vincencia Pražského a opata Jarlocha a
Bartoška z Drahenic. Valdštejnsko-vartenberský listinář.

Tomus II. (1768):         Kosmovy verše o utrpení sv. Vojtěcha a dva Vojtěchovy životopisy. Kronika
Marignolova, obsáhlý fragment česko-uherského listináře.

Tomus III. (1774):       Pulkavova kronika a statuty, privilegia a listinář mansionářů u
metropolitního chrámu v Praze.

Tomus IV. (1779):       Kronika Beneše Krabice z Weitmile, kronika Neplachova, tři anonymní
pokračovatelé Pulkavovy, městské a horní právo jihlavské a rozsáhlý soubor listin vztahující se
k Moravě.

Tomus V. (1784):        Zbraslavská kronika

Tomus VI. (1785):       Listinář břevnovského kláštera a třetí kniha pokračovatele Kroniky
zbraslavské, pražského kanovníka Františka.

Wenceslai Hagek a Liboczan Annales Bohemorum.

„Pověst má ustoupit rozumu, historii a pravdě. Pravda má být duší všeho dějezpytu.“

Pars I. (1761)              „Prodromus“, Dobnerova esej, komentář k Hájkově kronice a příchodu
„kmenů Čechů“ na území Čech.

Pars II. (1763)             Kritické komentáře k Hájkově kronice pro léta 644 – 852.

Pars III. (1765)           Kritické komentáře k Hájkově kronice pro léta 852 – 936.

Pars IV. (1772)           Kritické komentáře k Hájkově kronice pro léta 937 – 1004.

Obsahuje také výtah z nevydaného díla „Examen historico-chronologico-criticum“ z let 1754-1755.

Pars V. (1777)            Kritické komentáře k Hájkově kronice pro léta 1004 – 1094.

Pars VI. (1782)           Kritické komentáře k Hájkově kronice pro léta 1094 – 1198.

Pars VII. (----)                        Nepublikovaný rukopis pro léta 1198-1230 (až do 1264?)


Dobnerova práce se setkala s bouřlivým ohlasem a kritikou. Nejostřejší polemiku s Dobnerem napsal
Václav Prokop Duchovský ve spise: Lucifer luicens non urens, lustrans ac illustrans omissa et
commissa in Prodroma Annalium Hayekianorum (1765). Dále se proti Dobnerovi postavil také řádový
historiograf české jezuitské provincie František Pubička a další. Dobner byl nařknut
z nevlastenectví. Práce vzbudila ohlas i v zahraničí.

Dobnerovo historické myšlení:

Osvícenský kriticismus – snaha o nezaujatý obraz českých dějin skrze důkazy, přehodnocování
historie, velký důraz na studium pramenů a ověřené informace, „jasnost a zřetelnost“ (René
Descartes), kritický přístup k dosažení pravdivosti = zásady klasicismu.

Dobnerův kriticismus – odmítl pověst o praotci Čechovi, jméno Čechů odvozoval od sarmatského kmene
Zechů. Neměli krále a území bylo spravováno demokraticky = obviněn z podvrácení základů české
šlechty. Nutno podotknout, že Dobner podceňoval literární hodnotu Hájkovy kroniky.

Význam:

Gelasius Dobner byl vedoucí osobností českého osvícenectví 2. poloviny 18. století. Řadí se k 1.
fázi národního obrození, k tzv. obranné fázi v rámci osvíceneckého klasicismu.

Na práci Dobnera navázal František Martin Pelcl (1734-1801) se svým dílem: Nová kronika česká,
jedná se o „1. nezkreslený výklad českých dějin“ využívající práci Dobnera, kritiku Hájkovy
kroniky. V Dobnerově práci pokračoval taktéž František Palacký.

Literatura:

DUŠEK, Vavřinec Josef: Dobnerův původ a příbuzenstvo. ČČH 3, 1897, č. 1, s. 242-246.

HANUŠ, Josef: Autobiografie Gelasia Dobnera. ČČH 23, 1917, č. 1, s. 129-138.

HANUŠ, Josef: Počátky kritického dějezpytu v Čechách. ČČH 15, 1909, č. 1, s. 277-302 (1. část) a
425-463 (2. část).

KUDĚLKA, Milan: Gelasius Dobner. Věstník Československé akademie věd 78, 1969, č. 2, s. 205-222.

KUDĚLKA, Milan: Spor Gelasia Dobnera O Hájkovu kroniku. Rozpravy Československé akademie věd 74,
1964, sešit 11, s. 1-78.

KUTNAR, František: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I. Od počátků národní
kultury až po vyznění obrodného úkolu dějepisectví v druhé polovině 19. století. Praha 1973.

SLAVÍK, Bedřich: Od Dobnera k Dobrovskému. Praha 1975.