Chronica Mathiae de Nuwenburg. Ed. Adolf Hofmeister. MGH Scriptores rerum
Germanicarum Nova series 4. Hannover 19842
.
Černá smrt (1349)
Vznikla morová rána mezi lidmi, zvláště pak v krajinách zámořských, přímořských a jiných
okolních zemích, jaké nebyl od potopy světa, za níž byly některé země zcela zbaveny lidí a
mnohé trojveslice se zbožím zůstaly na moři bez kormidelníka, když lidé na nich pomřeli.
Marseillský biskup s celou kapitulou a téměř všichni dominikáni a františkáni s polovicí
obyvatelstva pomřeli. Kdo by mohl vyprávět, co se dělo v Montpellier, v Neapoli a jiných
zemích a městech. Množství umírajících na avignonské radnici, dotek smrti, po němž lidé
umírali bez přijetí svátostí a nestarali se rodiče o děti a naopak, ani druh o druha, ani sluhové
o pány. Kolik domů se svým zařízením bylo prázdných, aniž se kdo odvážil do nich vejít, je
hrozné psát nebo vyprávět. Nekonaly se žádné soudy. Papež uzavřený ve sklepení s velkými
ohni nikomu nedopřával přístup. A procházel tento mor zeměmi a učenci nemohli, jakkoliv
mnoho mluvili, říci bezpečný úsudek o těch událostech, leč že je to vůle Boží.
A obviněni byli Židé, že tento mor způsobili nebo rozšířili, když vhodili jed od pramenů a
studen. Byli upalováni od pramenů až po Německo kromě Avignonu, kde je ochraňoval papež
Kliment VI. Po tom, když byli mučeni v Bernu v hrabství freiburském i jinde a po nálezu jedu
v Zofingen, když byli Židé na více místech vyhlazeni, a když konšelé měst Basileje,
Freiburku a Štrasburku přispěli na ochranu Židů, a když bylo několik basilejských šlechticů
za bezpráví vůči Židům na dlouhou dobu uvězněno, přitrhl dav s korouhvemi radnici.
Konšelé byli vystrašeni, a když se purkmistr otázal, co si přeje, bylo odpovězeno, že
neodejde, dokud nebudou uvěznění propuštěni. Bylo hned pro ně posláno, protože konšelé se
neodvážili vyjít, dokud nepřijdou. A dav dodal, že nechce, aby Židé zde déle zůstali. Konšelé
a lid se zapřísahali, že po dobu dvou set let se tam nesmějí usadit Židé.
Dále se sešlo více vyslanců patriciátu těchto třech měst, kteří si přáli, aby Židé zůstali, ale
obávali se mínění lidu. Všude v těchto místech byli Židé jímáni. Byla ohlášena schůzka
v Benveltu v Alsasku, kde se sešli biskup, hrabata, svobodní páni a vyslanci měst. Když pak
štrasburští vyslanci říkali, že nevědí nic zlého o svých Židech, byli tázáni, proč byly
odstraněny nádoby od jejich studní. Všechen lid byl totiž proti nim. Biskup, páni alsaští a
říšská města se shodli, že Židé nemají být trpěni. A tak na jednom místě a pak i na jiném byli
upalováni. Jinde byli vyháněni. Ty, které lid zajal, některé upálil, jiné pobil, jiné utopil
v bažinách. Petr Swarber, purkmistr a někteří jiní ze Štrasburku se snažili je chránit. Říkali
lidu, že ponechal-li jim biskup a páni volnost v jednání, neustanou, pokud nebude rozhodnuto
i v jiných věcech. Ale odpor lidu přece jen vzrůstal.
Byli tedy na naléhání lidu upáleni bez soudu na jednom rýnském ostrově v novém pro ně
postaveném domě v pátek po svatém Hilariovi léta Páně 1349 všichni basilejští Židé a další
sobotu ve Freiburku bylo zadrženo dvanáct bohatších, aby jejich prostřednictvím mohli
působit na dlužníky.
Ve Špýru a ve Wormsu Židé, když se shromáždili v jednom domě (synagoze), sami se upálili.
A dále bylo zjištěno, že se dopustili téměř všech druhů zločinů, totiž že ve Španělsku konali
před tím poradu o travičství, též o vraždách mnohých chlapců, o padělání listin, o
penězokazectví, o krádežích a mnohém jiném, co uráželo nejvyšší majestát. Někteří ve
Štrasburku, aby zmírnili křik, byli položeni na kola a ihned usmrceni, aby nemohli vypovídat
o žijících vinících, z čehož vznikla ještě větší nedůvěra ke konšelům.