24. Sv. Jeroným 6 vpádu berbarů a pádu Ríma /396 - 4l2/. S. Eusebii HIERONVMI, Stridoneheis presbyteři, epistolae,-J. - F. Migne, Patrologia latina, tonu XXII, Paříž 1364, sl. ÓOO - Ó01, 1057 - 1059 a 1094. -'Překlad z latiny. Listy bv. Jeronýma /kolem r. J40 - 420/, Bvědčící o Širokém klasickém vzdělání autorove, jsou, i. když jejich předmětem jsou především různé otázky náboženské a věroučné, též cenným pramenem pro poznání nejen církevních, ale i společenských poměří) jeho doby. Při historickém zájmu Jeronýmově, který se projevil v latinském zpracování a rozšíření kroniky Eusebiovy, je ovšem pochopitelné, že jeho listy obsahují též různé zmínky o soudobých událostech z dějin politických s odkazy na dějiny antické, k nimž náleží i následující zprávy o vpádech barbarů, vyňaté ze tří různých listu. První je z Jeronýmova listu Heliodorovi, biskupu altinskému /v Benátsku/, jímž jej utěšuje nad smrtí jeho synovce, kněze Nepotiana; mimo jiné právě tím, že zemřelý je ušetřen současných neštěstí a útrap; list náleží do roku 396. Drahý výňatek je z Jeronýmova listu vdově Ageruohii z r4 40p, jímž ji zrazuje před druhým sňatkem vedle jiných důvodů i tím, že jí staví před oči neutěšené současné poměry. Poslední pak je z listu psaného r. 412 dívce Frinci-piij v němž vychvaluje zásluhy a vypisuje bohabojný život vdovy Mar-celly, zemřevší několik dní po vyvrácení Ríma visigotekým králem Alarichem r. 410. a/ ..... Duch se děsí líčiti pohromy našich časů* Již po dvacet a ví- ce let je mezi Konstantinopolí a Juiskými Alpami denně prolévána římská krev. * 1/ 2/ 5 lL Skythii, Thrakii, Makedonii, Dardanii, ' Dacii, Thes3alii , Achaiu, Spirus Dalmácii a veškeré Pannonie Gotové, Sarmate, Kvádové, Alanové , Hunové, Vandalové, Markomani pustoší , plení, loupí. Kolik vznešených žen, kolik dívek Božích, kolik svobodných a urozených mužů bylo těmto netvorům na posměch? Biskupové jsou jímáni, knŠäí a duchovní různých stupňů pobíjeni. Kostely jsou bořeny, u oltářů Kristových koně mají své stáje, ostatky mučedníků jsou vyhrabávány. "Všude zármutek, všude nářek a nejrůznějaí výjevy smrti" ^ římský svět se řítí a přece naše vzpřímené šíje se neohýbají. Jakou odvahu, 7 8 myslíš, že mají dnes Koriníané, Athénané, Lakedemoňané, Arkádové a celé Hecko, jimž vládnou barbari? A zajisté jmenoval jsem jen málo měst, v nichž kdysi byla nikoliv malá království. Zdálo se, že Východ je ušetřen těchto zel a že je jen poděšen zprávami. A hlect, minulého roku z nejzasaích srázů Kavkazu byli na nás vypuštěni nikoliv arabští^ nýbrž severští vlci,*0 kteří v krátké dobe protáhli tak rozlehlými kraji. Kolik klášterů bylo dobyto? Kolika řek vody byly zbarveny lidskou krví? Byla obsazena Antiochie a jiná 11 12 15 města, jež omývají Halys, Oydnus, OronteB ? a Eufrat. Byly odvlečeny zástupy zajatců. Arábie, Fénicie, Palestina, Egypt byly zachváceny strachem. "I kdybych měl sto jazyků a sto úst, kovový hlas .... nemohl byoh vypočíta- 14 > ~ ti všechna pojmenování biďí A ani jsem si. nepřadsevzal psáti dejiny, nybrz - 27 ~ j»n krátce oplakávati naše utrpení. Ostatne ani Thukydides, ani Sallustius neměli by slov, aby je vylíčili tak, jak by ai zasloužila...... b/ ... SýruSnš sq dotknu přítomných utrpení. Ea nás několik málo dosud zůstalo usazeno, není zásluhou naší, nýbrž milosrdenstvím Božím. Nesčetní a nej-ukrutnejší národové obsadili veškeru Gallii. Vše, co leží mezi, Alpami a Fy-renejemi, co je sevřeno Oceánem a Rýnem, Kvádové, Vandalové, Sarmate, Alanové, Gepidové, Herulové, Sašové, Burgundové*, Alamani a - o, politování hodná obci! - ló nepřátelští Pannonové zpustošili. "Neboí Assur přišel s nimi í! Mohuč, kdysi slavné raŠBto, byla dobyta a vyvrácena a v kostele mnoho tisíc lidí zavražděno. Vangioni ^ dlouhým obsazením byli zničeni. Přemocné město Remfi,^ Ambiani,^ Atrebati, a nej,zazší z lidí tóorini, Turnaoura," Nemeti, ? Argentoratum by- ly přeloženy do Germania." Aquitanie a Hovempopulonie, Lugdunská a Nar- 29 v v bonská ^provincie až na málo mest jsou celé popleněny. A i tato města hubí' zvenčí meč a uvnitř hlad. Nemohu se bez slz zmíniti o Tolose,^která jen záslu- hami svatého biskupa Sxuperia y byla až dosud zachráněna před zničením. Ba i Hispánie již již ke zkáze odsouzené se denně chvějí strachem, vzpomínajíce 32 na vpád Cimbrů, a cokoliv jiní jednou zakusili, ony vždy strachem zakoušejí. O ostatním pomlčím, aby se nezdálo,'že zoufám nad dobrotivostí Boží. Kdysi od äemého moře až k Julským Alpám nebylo naše, co je naše. A po třicet let po prolomení Dunajské hranice se bojovalo ve vnitřních krajinách římské říše.' Slzy dlouhou dobou vyschly. S yýjimkou několika málo starců všichni zrodivše se v porobě á za nepřátelského obsazení netoužili po svobodě, které nepoznali. Kdo to uvěří? Které dějepisné dílo to důstojnou řečí vylíčí? 2e Kím ve svém lůně nikoliv pro slávu, nýbrž o své bytí bojuje? Ba dokonce ani nebojuje, nýbrž zlatem a vším zařízením si vykupuje život? A to se stalo nikoliv vinou vladařů, kteří jsou zajisté nanejvýš bohabojní, ale zločinem polobarbarského zrádoe, který našimi prostředky vyzbrojil proti nám ne-r přátele. Římská říše ee kdysi s-oužila věčnou hanbou, že, když Gallové vše 37 38 zpustošili a vojsko u Allie bylo poraženo, Brennus vnikl do ítíma. A nemohla zahladiti někdejší potupu, dokud nepodrobila svému panství jak Gallii, 39 rodnou zemi Gallů, tak i Galatii, kde' se usadili vítězové nad Východem 40 i Západem. Hanftibal, pohroma vzešlá z krajin hispánských, když poplenil 41 Itálii, přitáhl ňa dohled. Ríma, ale neodvážil se jej oblehnouti. Pyrrha zachvátila taková tíota před římským- jménem, že zničiv vše ustoupil z blíz-42 kosti Híma a neodvážil se, ač vítěz, hleděti na město, o němžrvěděl, že je královské. A přece pro.tuto urážku /neboí nechci říci zpupnost/, která měla příznivý výsledek,první jako vyhnanec celého světa nakonec si sámVBi- 43 thynii jedem pripravil smrtj ' druhý vrátiv se do vlasti, byl zabit ve svém t 44 v ^království, a lid obojí země stal se poplatným fiímu. Nyní,' i kdyby vše -38 - štastňŠ skončilo, kromě svého, co jsme ztratili, nemáme, oo bychom přemoženým nepřátelům odňali. Líce sílu města Hrma, ohnivý básník praví : „Oo jest dost, js-li Rfm málo?" Což my zmanmež v jinou průpovecl: "Co je živo^ zhyne~li Rím?" "I kdybych měl sto jazyků asto úst, kovový hlas, nemohu vypsati všechna utrpení zajatých, vypočísti všechna jména pobitých^/ A i to, oo jsem řekl, je nebezpečné jak pro ty, kdo to říkají, tak i pro ty,kdo to slyší, jelikož ani nářek není dovolen, poněvadž nechceme, a ani.se neodvažujeme plakati nad tím, co zakoušíme. --- i hrtf c/ .....Zatím co se toto dálo v Jerusalemě, 'došla ze Západu děsná zpráva " h ' ~ v 48/ ze Rím. je obležen a že. záchrana občanů je vykupována zlatem a že po oloupe- 49/ ní byli znovu obleženi, takže po majetku ztratili i život. ? Hlas vázne a vzlykot přerušuje slova diktujícího. Je dobyto město, které dobylo celého světa: ba dokonce zahynulo hladem dříve než mečem a bylo jen zcela málo těch, kdo byli zajati. Zuřivost hladovějících vybíjela se v zločinných pokrmech a navzájem bí rvali svá těla, že ani matka nešetřila kojeného dítěte a brala je zpět do svého živóta/z něhož je krátce předtím vydala. "V noci bylo dobyto Moabu, v nooi padly jeho hradby"5^"Bože, přišli národové do tvého dědictví a znesvětili tvůj svatý chrám. Dali Jerusalem pod ochranu ovocných stromů. Dali mrtvoly tvých svatých za pokrm ptákům nebeským, těla tvých svatých šelmám pozemským. Prolili, jejich krev jako vodu v obvodu Jerusalema a nebylo, kdo by je pohrbil'] 51/ "Kdo by pohromu oné noci, kdo zkázu z doslechu vypsal anebo mohl slzami vyrovnat hoře? Starobylé město se řítí, jež vládlo po mnoho let. Přemnohá nehybná těla jsou rozseta všude jak po ulicích, tak domech .... a nej-■různější výjevy smrtí. ' 1/ Římská provinoie, zřízená císařem Diokleolánem /285 - 505/ ve vnitrozemí Balkánského poloostrova na horním poříčí Vardaru a dnešním Kosově poli.-2/ Východní část severního Řecka /od pohoří Pindu na východ/, drive část provincie makedonské, ale od odby císaře Alexandra Severa /222'- 2^5/ samostatná1 římská provincie.- 5/ Římská provincie, zaujímající celé střední a jižní Řecko 4/ Západní Část severního Řecka, .od Pindu na západ /zhruba dnešní Albánie/, tvořící od doby Traiánovy /98 - 117/ zvláštní římskou provincii, když předtím byla součástí Achaie. 5/ NejvýchodnějŠí kmen sarmatský. 6/ Vergilius, Aeneis, kn. II, v. J68 - JÓ9, kde však misionářku" /gemitue/ čte se^rňza" /pavor/. 7/ T.j. Sparíané. 8/ Obyvatele středního Peloponnesu* 9/ Jeroným naráží tu na příměr proroka Habakulta /Septuáginta, 9/, že Ohaldejci jsou rychlejší než vloi arabští /velociores erant lupls Arabiae/.. 10/ Míněni jsou Hunové, kočovný národ asijský mongolské rasy, který vpadnuv do Evropy, přinutil r. 575 Višigoty k iístupu z ruských nížin za Karpaty. Rufinus, který vedl za výchadořímekého císaře Arcadia /595 - 408/ v prvých dvou letech vládu, hledaje v nich spojence proti svým odpůrcům, vpustil je do východních provincií říše. 11/ íteka v Malé Asii, dnešní Kizil-Irmak. 12/ Reka v Kilikii, na níž leželo proslulé město Tarsus. 15/ Reka v 3yrii, dnešní Natr-el-Äsí, na níž leží Antiochie. 14/ Zkrácený citát z Vergiliovy Aeneidy, kn. VI, Vi625 - 628. 10/ Žalm 82, 9. Aesur 5 Assyrové, podmanitelé Izraelitů. - 59 - 16/ V orig. Moxufltiacum. 17/ Germánský kmen, usazený na levém břehu Rýna v končinách dhasní Mohuce a V/ormsu 18/ Romea, .pfiv. Durocortorumi Remové by-„lx keltský kmen( 19/ Keltský kmen v belgické Gallii v okolí dnešního Amiensuj jejich hlavní město slulo povodně Samarobriva. později Ambiani. 20/ Keltský kmen y belgické GeIIÍí v okolí dnešního ArraBu /dř. Nemétaoum, Hemetocenna/. 21/ Jeroným užívá tu slov Vergiliových v Aeneidě, kn. VIII, v. 727. Morini /jméno odpovídá slovanskému Pomořané/ byli keltský kmen, usazený při pobřeží ,v okolí dnešního Calais.'22/ V orig. Tornacus, dnešní Tournai v Belgii na řeoe §elděj leželo v území keltského kmene Herviů. 25/ Germánský kmen na levém břehu středního Rýna, jižně od Vangionů v končinách dnešního Spýru. 24/ V orig. ArKentoratus, dnešní Štrasburk. 25/ Jeroným má zde na mysli obsazení Gallie -germánskymi Alany, Vandaly a Kvády /Sueby/, kteří r. 40ó překročili Rýn, když římské vojsko bylo odtamtud odvoláno k obraně vlastní Itálie proti nájezdům germánským. 26/ Provincie,zabírájící jihozápadní část Gallie mezi Loirou, Garonnou, Cevennskými horami a Pyrenejemi. 27/ Jižní Část Aquitanie při Pyrenejíoh, tvořící od IV. stol. zvláštní provincii, 26/ Lug-duneká Gallie zaujímala část střední a celou severozápadní oblast dnešní Francie, jsouc ohraničena Loirou, Seinou a horním Rhônam. 29/ Narbonská Gallie zabírala dnešní jižní a jihovýchodní Francii; její západní a severní hranici tvořila řeka Garonna o Tarnem, hory Cevennské a horní tok Rhonu až-k ženevskému jezeru. 50/ Dnešní Toulouse v jz. Francii. 51/ By-1 toloským biskupem v 1. - 52/ R, 104 př. n, 1,, kdy germánští Oimbrové z Gallie, kde připravili Kímanům několik těžkých porážek, vtrhli neočekávaně do Hispánie, kde krutě plunili, ale již r. 105 se vrátili zpět do Gallie, odkudž vpadli do Itálie, kde však byli r. 101 potřeni konsulem 0. Mariem poblíž Vercelli. 55/ Jeroným naráží tu na velké výkupné, kterým římský senát r. 408 dosáhl od yislgotského krále Alaricha, že upustil od svého prvého'obléhání &íma. 54/ Ár-cadia a Honoria, mezi než císař Theodosius před svou smrtí /595/ rozdělil svou říši tak, že starší syn Arcadius /595 - 408/ dostal východní oblasti a mladší Honorius /595 - ^25/ západní, rozsahem mnohem větší část říše včetně Macedonie a Kecka, Tím došlo k trvalému rozdělení římské říše na říši západe— římskou- a říši východořímskou. 55/ Flavia Stilicha, pořímštělého syna vandalského dustojníkaj který věrotostí &• vojenskými schopnostmi si'získal přízeň císaře Theodosia tak, že byl posléze jmenován vrchním velitelem vojska. Fo Theodosiově smrti jako poručník císaře Honoria vedl správu říše západořímské. Ač rodem Germán, hájil říši proti opětovným nájezdům germánských kmenů* zejména proti visigotskému králi Alarichovi, vpadnuvším?do Itálie, kterého několikrát porazil. 56 / Stllicho z->'skav visigotsklho Alaricha za spojence proti východořímské říši, kde národu/ strana zlomila goteký. vliv na dvoře i ve státní správě, vypravil jej r. 4of do Epiru. Když však z války sešlo, Alarich žádal za poskytnutou pomoc náhradu 4000 liber zlata a Stilicho přinutil římský senát, že mu je odhlasoval. Když s prolaceňím bylo otáleno, Alarich vtrhl r. 408 znovu do Itálie. Zatím Stilicho, maje proti sobě senát i vojsko,^znepokojené stále sílícím vlivem germánským ve vlastních řadách, byl obviněn z velezrady a dne 22. srpna 408 na rozkaz císaře Honoria v Ravenně popraven. 57/ Dne 16, července 590 př. n.l.j Allia /dnešní Aja/ je pravý přítok Tibery. 58/ Vůdce aennonských Gallů /Keltů/, kteří toho roku obsadili a zpustošili Rím, až na kapitolskou tvrz, která se ubránila. 59/ v orig. Gallograeoia, jak římští spisovatelé nazývali Galatii, t.j. krajinu v Malé Asii'při středním toku řeky Halys, kde se ve III.- etol.př.n.l. usadili Keltové /Gallové/, kteří r. 280 od Dunaje vpadli na Balkánsky poloostrov a po odražení náporu na ftecko a porážce v Thrakii přešli do Malé Asie. 40/ Válka Hannibalova s Římany začla r, 219 př.n.l. obležením a dobytím města Saguntum, ležícího na^ východním pobřeží hispánském a stojícího pod římskou ochranou. 41/ R, 211 př. n.l, , kdy Hannibal tažením na fiím chtěl zachránit! Oapuu, obleženou Římany, ale nemaje dosti sil, vzdal se"svého záměru. 42/ Poraziv Římany r. 280 př. n.l. u Herakleie, epirský král Pyrrhos pronikl až do Latia /prý dokonce až k Praeneste/, ale nedočkav se slíbené pomoci etruské, ustoupil zpět do jižní Itálie, navázav s Símany, arci£ bezvýsledně, jednání. 45/ R. 185 př.n.l., kdys Římané požádali bithynského krále prusia, aby jim vydal Kannibala, který se k němu uchýlil. 44/ Pyrrh03 byl zabit r. 2J$ př.n.l. zákeřně cihlou. 45/ M. Annaaue Lucanus /59 - Ô5/> Pharsalia, kn. V. 46/ Pozmenený citát z Vergiliovy Aeneidy, kn. VI, v. 625 - 628. 47/ V orig. Jebus, jak se původně Jerusalem jakožto sídlo kmene Jebueitft, obývajících PaleBtinu v době příchodu Izraelitů, nazýval; 48/ R. 408 visigotskýin králem Alarichemj srov. výše pozn. JjJ. 49/ Když císař Honorius odmítl Alarichovy nabídky smírného vyrovnání, Alarich'oblehl r. 4l0 po třetí. &ím a v noci na 24. srpen ee ho zradou zmocnilj město bylo pak po tři dny pleněno. 50/ Isaiás 15, 1. Moab, město Moabitů, .obývajících krajinu východně od Mrtvého mořej bylo dobyto králem Davidem. 51/ Žalm 7fi| 1 a 52/ Vergilius, Aeneis, kn. II, v. %1 - 565 a pó9»