Virus jako umělý život •Analýza textů, které si kladou otázku, zda můžeme virus považovat za živý •Počátky těchto úvah - 80. léta 20. století •k jejich kulminaci dochází v první polovině 90. let 20. století •Oborové zázemí autorů – Artificial Life, přírodní vědy, počítačová věda •Autoři vytvářejí specifický obraz viru •Cíl- odhalit různé ideologie ukryté v textech, čím byli autoři ovlivněni Příklady textů •Claus Emmeche - The Garden in the Machine: The Emerging Science of Artificial Life (1996) •Eugen H. Spafford - Computer Viruses as Artificial Life (1994) •Paul-Michael Agapow - Computer Viruses: the Inevitability of Evolution? (1993) •J. Doyne Farmer - Alletta A. Belin - Artificial Life: The Coming Evolution (1990) •Fred Cohen – Computer Viruses (1985) • Dva základní faktory, které určují náhled výzkumníků na počítačový virus •1. faktor - Exkomunikace viru z vědeckého prostředí (od pol. 80. let) •Vyloučení viru jako nebezpečného výtvoru hackerské subkultury z výzkumů A-Life se do značné míry promítá do souboru analyzovaných textů •snaha oddělit viry od výzkumu umělého života a vymýtit je z vědeckého teritoria, aby nenarušily jeho celistvost a serióznost •2. faktor – moderní přístup k výzkumu umělého života •Risan, Lars. Artificial Life: A Technoscience Leaving Modernity? •Výzkum umělého života se dělí na dvě odlišné větve, které jsou založeny na rozdílných přepokladech, metodách a cílech. • Moderní větev •cíle – tvorba teorií, poznání fungování přírody, sjednocení vědecké komunity (shodnou se na jednotném obrazu přírody), exploatace přírody •metody - analýza existujících systémů, testování hypotéz •dovednosti – příslušné vzdělání (biologie) Postmoderní větev •neusiluje o objektivní a definitivní poznání přírodních jevů, naopak poukazuje na subjektivnost vědeckých hypotéz a limity našeho poznání okolního světa •Vědci nejsou objektivní pozorovatelé, ale konstruktéři •vztah k technologii a přírodě – přiznávají jim právo samostatného vývoje • •Převážná většina autorů, kteří se zabývají analýzou viru jako umělého života v 80. a 90. letech 20. století, uplatňuje principy moderního pojetí A-Life, což určuje způsob jejich uvažování o viru •autoři využívají identickou metodu k zodpovězení otázky, zda je virus živý – seznam vlastností živých organismů a jejich aplikace na virus • •1. Život je proměňujícím se vzorem v prostoru a čase •2. Schopnost rozmnožování •3. Popis organismu je uložený ve formě informace (DNA) •4. Metabolismus •5. Funkční interakce s prostředím •6. Vzájemná závislost jednotlivých částí organismu •7. Udržování stability navzdory změnám v prostředí •8. Schopnost vývoje (evoluce) •Tyto vlastnosti sdíleny vědeckou komunitou, tlumočí vědeckou představu o specifických funkcích a vlastnostech života – koncepce moderní vědy •U některých vlastností se autoři zcela rozcházejí např. metabolismus, evoluce •Výsledný závěr je jednoznačný – virus není živý, nesplňuje všechna kritéria • •Bližší pohled na dvě kritéria, která tvoří důležitý předpoklad nejen pro vnímání a tvorbu viru, ale hrají také důležitou roli v tom, jakým způsobem si představujeme umělý život • Ztotožnění DNA a informace •Po druhé světové válce nové pojetí komunikace – žijeme v informačním světě, základem technologií i našich těl je informace •Catherine Hayles podrobně zachycuje vznik tohoto nového diskurzu - How We Became Posthuman: Virtual Bodies in Cybernetics, Literature, and Informatics •Informační diskurz se formoval zde: Macy Conferences of Cybernetics (od 1946 do 1953) •Warren Weaver a Claude Shannon – nová teorie informace – matematický popis informace, došlo k jejímu odtělesnění, •není důležité poselství, ale přenos signálu, informace tedy může být cokoliv • •Tento informační diskurz postupně proniká do přírodovědných disciplín, které se zabývají výzkumem živých organismů • •Lily Kay - Who Wrote of Book of Life • •Objev DNA 1953 – vnímáno jako jazyk DNA a software • •Wendy Chun - Programmed Visions: Software and Memory •analogie mezi DNA a softwarem pramení z naší touhy po nalezení logiky života •Život jako programovatelný kód •Erwin Schrödinger – What Is Life (1943) – koncepce chromozomů jako počítačového programu •Autoři textů o počítačovém viru sdílejí pohled na informační podstatu života a nijak jej neproblematizují •virus je informačním vzorem uloženým na disku a díky tomu splňuje jednu z vlastností živých organismů •Ignorují jeho materialitu Evoluce a mutace •S Jakým modelem evoluce autoři pracují? • •Dominantní model – Darwinova evoluční teorie • •vypráví nám příběh o evoluci, v níž vítězí ti jedinci, jež mají nejrozvinutější schopnost přežít v daném prostředí • • Imaginární virus •Spekulativní charakter textů •velmi často se v textech setkáváme se zamyšleními o tom, jak bude počítačový virus vypadat v budoucnu •Společné znaky těchto vizí - konstrukce poslušného viru, užitečný nástroj, automatizace určitých činností, virus jako průvodce informačním světem • • •„ …namísto toho, aby psali zákeřné viry, které poškozují počítačové systémy jiných lidí, skrývali svou identitu a riskovali zatčení, trestní stíhání a trest. Tvůrcům virů bychom měli poskytnout legitimní prostor pro vyjádření jejich intelektuálních zájmů, aby se jim dostalo pozitivního uznání a finančních odměn za jejich úsilí. Změnou systému odměn a trestů můžeme dramaticky zlepšit globální situaci kolem viru a zároveň využít kreativní snahy tvůrců virů pro užitečné záměry.“ •Fred Cohen •Tyto vize přináší také obavy • •Co když nad viry ztratíme kontrolu • •Co když se virus vyvine do inteligentnějších forem • • Virtuální kontejner: modernistické očišťování •Výzkumníci se chovají k viru stejně jako k biologickým objektům, které zkoumají, přistupují k viru jako k entitě oddělené od kultury a samotných výzkumníků – objektivní pohled •Proto jsou v oblasti A-life realizovány kontrolované experimenty •Experimenty se odehrávají ve virtuálních operačních systémech – příklad - Tierra • Virus jako umělý život (moderní přístup) – hlavní znaky textů •Většinou se hovoří o jakémsi obecném viru, nezmiňují se skutečné viry •Počítačový virus analyzován na základě jasně definovaných binárních opozic (živý x neživý, subjekt x objekt) •Virus existuje mimo společenský a kulturní kontext (technologický objekt) •Negativní obraz viru •Ztotožnění digitální informace s DNA •Místo reálných virů autoři často popisují imaginární viry •Preference Darwinova modelu evoluce • Virus jako metafora •analýza textů, které se zabývají tím, jak je počítačový virus reprezentován v současném diskurzu, ať už v podobě obrazů, rozmanitých výroků či textů a jak sám funguje jako metafora • •První texty tohoto charakteru – pol. 90. let •skutečný rozmach nastává až s příchodem druhého tisíciletí • Příklady textů •Larissa Mikhailovna Alekseeva - Metaphor in Computer Virology Discourse (2013) •Roberta Buiani - Scary Networks? Viruses as Discursive Practice (2005) •Anne-Marie Thomas - It Came from Outer Space: The Virus, Cultural Anxiety and Speculative Fiction (2002) •Jeffrey Weinstock – Virus Culture (1997) •Julian Dibbell - Viruses Are Good for You (1995) • •1. Diskurz hygieny •2. Diskurz nemoci •3. Diskurz terorismu • •Další exponovaná témata •Subverzivní potenciál viru • • Diskurz hygieny •Jednou ze základních binárních opozic, která strukturuje náš vztah ke světu je opozice mezi naším já a vnějším světem •Z této základní metafory vychází i diskurz hygieny •Michael Foucault - Zrození biopolitiky. Kurs na Collège de France 1978-1979 – koncept biomoci – disciplinace občanského těla •Soubor pravidel, jak se starat o své tělo •Eliminace všeho cizího nečistého •Virus, bakterie ohrožuje naše zdraví – něco nehygienického •Počítačový virus narušuje zdraví našeho počítače – přenos metafory • •Časté využívání biologických metafor v antivirovém průmyslu – chápání viru skrze metafory zdraví, imunity a nákazy •Johnston, Jessica. Technological Turf Wars: A Case Study of the Computer Antivirus Industry •Disciplinace uživatele – diskurz hygieny napomáhá normalizovat chování uživatele osobního počítače Počítačový virus jako nemoc •Susan Sontagová. Nemoc jako metafora, AIDS a jeho metafory •„ Každé závažné chorobě, jejíž původ je nejasný a léčba neúčinná, bývají připisovány různé významy. Nejprve bývá ztotožňována s tím, co vzbuzuje ty nejhorší pocity (zkaženost, hniloba, poskvrnění, rozpad, slabost); nemoc sama tak získává metaforický smysl. Pak se ve jménu této choroby (tj. s použitím jejího názvu jako metafory) přenáší děs na jiné věci; nemoc se stává přívlastkem. To či ono je označováno za podobné této nemoci, což znamená, že je to odpudivé nebo ohavné.“ •Počítačový virus přirovnán k AIDS – primární metafora •hlavní zdroj strachu a úzkosti z viru –– jeho přirovnání k nebezpečné nemoci •Virus jako hlavní symbol smrti •„Už po několik generací je běžnou představou smrti úmrtí na rakovinu a takovou smrt chápeme jako všeobecnou porážku. V současné době přebírá roli ničitele života a nadějí AIDS.“ • • •Leif Elggren – projekt - Virulent Images/Virulent Sounds (2003) – ironický komentář našeho strachu z viru •„Infekční schopnost virů je uložena v jejich formě. Sledování viru nás vystavuje stejnému riziku infekce jako fyzický kontakt s virem. Dokonce i letmý pohled na fotografii, například viru Eboly, může vyvolat nebezpečí infekce. Vizuální struktura virového systému zasáhne oko a v lidském mozku transformuje tuto informaci zpět do fyzického, živého viru, který zaútočí na jistou část vašeho těla.“ • Hacker jako šiřitel virové nákazy •Když přichází nová nemoc je vnímána jako něco cizího, potřeba identifikovat původce nemoci •AIDS - homosexuálové a uživatelé drog •viník nákazy v digitálním prostoru – hacker •Proměna obrazu hackerské subkultury v druhé polovině 80. let •Autoři analyzovaných textů si podrobně všímají širokého rejstříku negativních vlastností, které byly hackerům přisouzeny • Antivirový průmysl konstruuje psychologický profil nebezpečného tvůrce počítačových virů •Hacker se stává směšnou karikaturou •„Toto soustředění na triviální aspekty motivací tvůrců virů odvrací pozornost od možnosti, že viry by mohly být vytvářeny lidmi, kteří mají komplexnější politické motivy.“ Helmreich, Stefan. Flexible Infections: Computer Viruses, Human Bodies, Nation-States, Evolutionary Capitalism. Virus jako terorista •Proč popisujeme virus jako teroristu? • •a) militaristický popis imunitního systému • •b) popis typického chování viru – lstivý, neviditelný útočník, skrývá se v těle atd. • •Virus získává lidské vlastnosti • Posun ve vnímání tvůrců virů •a) 80. léta až první pol. 90. let hackeři jako duševně nemocné osoby, nevybouření teenageři •Dvě výjimky: •Jeruzalém virus (1987) •Popis tvůrců virů v kyberpunkových fikcích •b) Konec 90.let – rostoucí obavy z teroristických útoků, hacker vnímán jako terorista • Hacker jako terorista •Proč k tomu došlo? • •internetové sítě jsou přirovnávány k národním státům •Hackeři ohrožují řádné fungování sítě (státu) •Hacker je cizinec, přistěhovalec, lstivý útočník •činnost hackera získává politický rozměr Putování mezi diskurzy •virus velmi snadno překračuje disciplinární hranice, propojuje oblasti vědění, které považujeme za přísně oddělené •Martina Gillen - The Asexual Virus: Computer Viruses in Feminist Discourse •Virus jako alternativní model pro feministické myšlení, kritiku a analýzu – může přepsat tradiční kulturní kategorie •Virus může fungovat jako edukační nástroj Umělecká instalace Infrasense (2004) - tvůrce Robert Saucier + KIT • • • • • • • •https://www.youtube.com/watch?v=a5WTt8KvSWQ • Charakteristiky postmoderního přístupu - shrnutí •Analýza reprezentace počítačového viru v médiích, odborných a populárních textech a vědeckých simulacích. •Soustředění výhradně na metaforickou existenci počítačového viru, nikoliv na jeho skutečné chování. •Počítačový virus je považován za kulturní produkt. •Virus funguje jako významná metafora, která odráží povahu současné kultury. •Identifikace a kritika negativních metafor, prostřednictvím kterých vnímáme počítačový virus (terorismus, nemoc, hygiena). •Pozitivní potenciál viru je spatřován v jeho schopnosti překračovat hranice mezi různými diskurzy, zajišťovat přenos vědění z jednoho diskurzu do druhého •Kritika objektivního výzkumu viru. Do výzkumu viru se vždy promítají určité kulturní hodnoty, sdílené znalosti vědecké komunity a subjektivní preference výzkumníků. •Analýza praktik antivirového průmyslu, které souvisí s negativizací počítačového viru • • Virus jako řečový akt •„Zdrojový kód je novou formou jazyka: programovací jazyk, který, jak už to u mluveného či psaného jazyka bývá, má svou vlastní formální logiku a formu. Přestože počítačový virus není jasně vymezenou uměleckou kategorií, ale spíše digitálním objektem (nebo možná subjektem?), také má jistou konkrétní formu. Je produktem experimentálního přístupu k jazyku, který se neustále rozvíjí.“ Franziska Nori Teorie řečových aktů •John Langshaw Austin. Jak udělat něco slovy. Praha: Filosofia, 2000. •Základní rozdělení promluv: •a) Lokuční •b) Ilokuční •c) Perlokuční •Austin klade důraz na performativní dimenzi jazyka Digitální kód jako řečový akt •Programovací jazyk můžeme považovat za jistý druh promluvy. K tomuto názoru se přiklání zejména teoretici z oboru softwarových studií •Soubor textů z oblasti softwarových studií -první texty po roce 2000 •zkoumají virus na úrovni digitálního kódu a považují jej za specifický vyjadřovací prostředek •soustředí se na skutečné akce viru Mezi přirozeným a strojovým jazykem •Jakými způsoby pracují s teorií řečových aktů badatelé z oblasti softwarových studií? •Inke Arns - Read_me, run_me, execute_me. Code as Executable Text: Software Art and its Focus on Program Code as Performative Text. •Kód je ilokuční řečový akt – nic nereprezentuje, je schopný akce •Katherine Hayles. My Mother Was Computer: Digital Subjects and Literary Texts. • •„…kód spuštěný v digitálním počítači způsobuje změny v chování tohoto stroje a prostřednictvím síťových portů a dalších rozhraní může iniciovat další změny, všechny implementované skrze přenos a spuštění kódu.“ •Digitální kód dokáže působit změny ve vnějším světě – kód ovlivňuje sféru politického, estetického a sociálního •na tom se všichni autoři shodují •politická dimenze kódu •Běžné skrývání autora, prostředí, pracovních metod a efektů •Otázka, jak zviditelnit vnějšek softwaru? Live coding • • • • • • https://www.youtube.com/watch?v=Z-8DX7g2zEc Bienalle.py (2001) – dílo skupiny EpidemiC + Eva a Franco Mattes (pseudonym 0100101110101101.org) • • Poetický virus •Programovací jazyk se odlišuje od přirozeného jazyka svou instrumentálností, záměrná eliminace jakékoliv nejednoznačnosti •Ale Florian Kramer zasazuje tento jazyk do širšího kulturního kontextu – odrývá jeho magickou dimenzi • • •„Komputace a představy o ní jsou bohaté na kontradikce a naplněné metafyzickými a ontologickými spekulacemi. Pod povrchem všech těchto kontradikcí a spekulací leží naše obsese kódem, který uskuteční fantasma, v němž se slova stanou tělem. Tato vidina však zůstává nenaplněna, protože její realizace stále znovu a znovu selhává tváří v tvář nezměrným spekulativním očekáváním, která do této představy vkládáme.“ Florian Kramer • • •Kód má poetické kvality - umělci jdou proti jeho instrumentalitě, snaha učinit z kódu umělecký prostředek •výstava I Love You (2002) - ve Frankfurtském muzeu aplikovaného umění (Museum für Angewandte Kunst Frankfurt) •průzkum uměleckého potenciálu počítačového viru • • • • • •Součástí výstavy performance Franca Berardiho •přednesl zdrojový kód počítačového viru I Love You jako kdyby se jednalo o báseň •pokus o emancipaci kódu - od utilitárního využití směrem k poetickému vyjádření •https://www.youtube.com/watch?v=jJFlRoQr96E • Virus jako řečový akt – shrnutí (nemoderní přístup) •Počítačový virus je nahlížen jako aktivní aktér v širší síti sociálních, materiálních, politických, technologických a uměleckých vztahů. •Zaměření na výzkum reálných funkcí počítačového viru •Virus je považován za experimentální digitální jazyk, který má expresivní potenciál. •Soustředění na výzkum performativních vlastností viru •Počítačový virus funguje jako inspirativní model pro alternativní způsoby myšlení o současné digitální kultuře • •