Období rozpadu (220-589) – historické souvislosti


Po sesazení posledního hanského císaře si trůn nárokovaly tři říše (sanguo 三國):

Wei, která převzala hanské kulturní dědictví, a dvě "exotičtější" říše Shu a Wu.

Roku 263 Weiové anektovali Shu; po dvorském převratě dva roky poté byla vyhlášena dynastie Jin 晉
(čteme Ťin). Jinové r. 280 anektovali Wu, a tak byla Čína pod jejich vládou opět jednotná, byť
relativně krátce.

Od 4. století sužovaly Čínu nájezdy nomádů ze severu: ti roku 316 dobyli hlavní město a Jinové
prchli na jih (na území někdejší říše Wu). Tam čínský dvůr přežil (tzv. Východní Jin), ale vzhledem
k politické slabosti se na něm rychle vystřídaly tzv. jižní dynastie: Song (420), Qi (479), Liang
(502) a Chen (557).

Sever se zatím zmítal ve válkách nomádů, formovaných z pěti nečínských etnik, kteří v různém čase a
místě zakládali státy po vzoru Hanů (tzv. šestnáct království). Koncem 4. století je postupně
sjednotil stát Qin (350 - 394), ale vojenský pokus o připojení jihu ztroskotal a sever se rozpadl
na menší státy. Další mocností na severu se v polovině 5. století stali Severní Weiové, čínsky Bei
Wei 北魏 (386-534), které založil klan Toba z kmene Särpi (čínsky Xianbei). Severní Weiové zahajují
řadu tzv. severních dynastií.  Ani těm se nepodařilo dobýt jih a nakonec se rozpadli na Východní a
Západní Wei. V obou těchto státech později došlo k vojenské uzurpaci trůnu a vyhlášení nových
dynastií. Přesto bylo 5. a 6. století obdobím relativní stabilizace pod vládou již sinizovaných
rodů. Až r. 577 byl sever potřetí sjednocen. Na trůn usedl císař z dynastie Sui 隋, který v roce 589
připojil jih (tj. výše uvedený stát Chen) a definitivně Čínu sjednotil.