Historické souvislosti


Dynastie Song 宋 (960-1279) zahajuje v čínských dějinách “moderní”, resp. novověké období. Je pro ně
charakteristický rozvoj a vysoká úroveň různých odvětví lidské činnosti jako knihtisk, plavba,
průmyslové a zemědělské technologie, přírodní vědy, ale i literatura, neokonfuciánská filosofie
atd.

Songové získali císařský trůn po půl století trvajícím rozpadu (tzv. Pět dynastií a deset
království / wudai shiguo 五代十国) a trvalo téměř dvacet let, než Čínu vojensky sjednotili; avšak
zdaleka ne v takovém územním rozsahu, jaký měla za vrcholných Tangů. Se státem Liao 遼》辽 (907-1125),
založeným nomádskými Kitany, vedli válku o severní hranici, a protože se nedokázali bránit jejich
nájezdům, postoupili jim území a uzavřeli s nimi roku 1004 rovnostranné příměří. O čtyřicet let
později se Songové stejným způsobem vyrovnali i s Tanguty, kteří na severozápadě založili vlastní
stát [Západní] Xia 夏 (1032 - 1227).

Ve válce s Džurčeny (dynastie Jin 金 , 1115-1234) podlehli a císařský dvůr uprchnul na jih, kde se
podařilo obnovit říši. Proto se dějiny této dynastie dělí na Severní Songy (960-1126) a Jižní Songy
(1127-1279). Džurčeni se podobně vypořádali i s Kitany, kteří před nimi uprchli daleko na západ a
tam obnovili [Západní] Liao.

V průběhu 13. století všechny tyto státy postupně okupovali Mongolové. Jejich vpády provázelo
zuřivé ničení, vůči Číňanům a jejich civilizaci projevovali pohrdání. Situace byla už mnohem
klidnější, když Kublajchán vyhlásil dynastii Yuan 元 (1271-1368). Za ní dosáhla rozkvětu městská
kultura, například divadlo. Již za Songů se začal vyrábět kvalitní porcelán, se kterým se za Yuanů
obchodovalo po celé Asii. Nemenším vývojem než keramika prošlo také tušové malířství a jeho
rozmanité žánry.