ČESKOSLOVENSKA AKADEMIE V E D Vědtckí redaktor Dr Ol to Muncles DR OTAKAR KLÍMA DR STANISLAV SEGERT MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAMEJŠTINY NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD PRAHA 1956 PŘEDMLUVA TT0i857 Podíl obou autorů na sepsání léto knihy je. tento: l)r Oliilnir Klíma napsal hebrejskou mluvnici (sir. 23—182) a vzorce, k ní (sir. 183 —888), a sesláni! bibliografii týkající se hebrejštin!/ (str. 18 20). l)r Stanislav Seqe.il napsal artimejskou mhwnici (sir. 237—302), úvod (sir. 7 17) a bibliagrajieké údaje k aramejšlině. (sir. 20—21); přispěl tři některými podněty k mluvnici hebrejské, zvláště v oddílech o hláskosloví n o slabých slovesech. V zpracováni obou mluvnic se jeví určití) rozdíl, který je. ilán též účelem: Hebrejská mluvnice je zpracována lak, abji jí mohli s prospěchem užíval i naprosil začátečníci, ba i samoukové. Proto jsou některé formulace stí/lisováni/ s ohledem na tylo použividcle, : důvodů pedagogických. Výsledky historického srovnávacího jazyko-zpytU jsou uváděnu jen lam, kile se jeví vhodné k objasněni jazykových jevu, nikoli samoúčelně. Aramc.jská mluvnice je. určena pouiivalclum, klečí si ji: získali spolehlivou znalost hebrejštiny; protoie znalost aramejšliny nu rozdíl od živé hebrejštiny — je. potřebná jen k studiu stmí/cli textů, bylo o aramejské partii vino-váno poměrně více. místa historické a srovnávací gramatice. Příslušné rotdily v účelu a zaměřeni jsou létly patrny i v způsobu podáni. lir Otakar Klima l)r Stanislav Scge.ií iau»s,-'..L'..-..:"líl U VOD 1. Semitské jazyky Hebrejština i aramejština patří k jazykům semitským. Souborné toLo označení ])oeliází teprve z r. 1781, kdy ho užil Sehlozer podle rodokmenu Semova v Genesi 10,22. Semitské jazyky patří k fleklu-jícím a mají určité společné rysy: artikulaění základna je hluboko a vzadu (čelné hlásky laryngální a cmfatické), význam slova jc spjat s kořenem tvořeným souhláskami, jež jsou zpravidla tři, zatím co samohlásky obměňují tento základní význam. Pokusy o nalezení souvislosti jazyků semilských s iudocvropskými vesměs selhaly, je však jisto, že semilské jazyky jsou příbuzné se starou egyplštinou a s jazyky hamitskými. Semitské jazyky se vyvíjely způsobem dosti podobným, národy a kmeny jimi mluvící žily za podobných podmínek a většinou se vzájemně stýkaly. Proto jsou si semilské jazyky navzájem daleko podobnější než třeba indoevropské, rozdíly mezi nimi nejsou o mnoho větší než mezi jazyky slovanskými. Na druhé straně však tento stav nedovoluje, aby se srovnávací jazyko/.pyl semitský rozvinul tak jako indoeviopský. Běžně se děli semilské jazyky ve tři skupiny: 1. východní, k niž náleží jen stará akkadšlina, jazyk Babyloňanů a Assyřanň; jeho písemné pnmál ky jsou zachovány z XXV. až I. stol. př. Kr. Již brzy se její vývoj dal jiným směrem než vývoj ostatních semitských jazyků. 2. západní po př. severozápadní, o níž dále. Děli se na skupinu kenaanskou a aramejskou. 3. jižní po př. jihozápadní. K ní náleží jednak severní arabština, jejíž literatura rozkvétá od VI. století po Kr., avšak zachovala mnoho původních rysů semitských. Její studium je důležité i pro hebraisty, ncboC bez něho so nevnikne do jazykového typu semitského. Arabština, kterou se dnes mluví v Palestině a v Sýrii, odpovídá svým hláskoslovím v mnohém staré hebrejštině a arnmejštině. Jiini arabština je doložena nápisy od začátku I. tisíciletí př. Kr.; dnes se z ní udržely jen některé dialekty na jihu Arábie. Jí velice příbuzná ttidopitina má hojnou literaturu v nářečí ge'ez z doby nd III. do XVI. stol. po Kr., avšak dnešní nářečí habešská (amhnr-ština a j.) se došli odchýlila od ostatních jazyků semilských. Toto běžné rozděleni nevystihuje plně vzájemné vztahy semitských jazyku, avšak za lim je od velké, většiny badatelů uznáváno. 2. Skupina kenaanská Akkadský název Kinaluui značí zemi purpuru, je tedy souhlasný s řeckým názvem ľoinikie. Staří Izraelité nazývali Lak zemi, kterou obsadili, i svou řeč (x'pal K'na'an, Izai. 19,18). Odvozeného jména Kana'iínl užívali k označeni Foimčnnů (Izai. 23, 11). Podle běžného dělení se do této skupiny zahrnuje kromě hebrejštiny stará kcnaanšlinn, doložená glossnini v lislinách amarnských (asi 11175 př. Kr.) a transkripcemi egyptskými a akkadskými, a foiníitina, jazyk přímořských měst (iehálu (Hýblu), Sklonu, Tým a j.; je doloženu jen nápisy, většinou krátkými. Ve své vlasti žila do I. stol. pf. Kr., v koloniích severoafrických (Kurlhago a j.) se udrželi] její mladší odnož -- punšlina - až do počátku středověku, na Kanárských ostrovech až do konce středověku. Do tělo skupiny řadí většina badatelů též utjuritštinii, které přisuzují j lni samostatné místo v skupině jazyků semilských. Při vykopávkách města Uga-rilu na severním pobřeží syrském (nyní Pás Šamrá) se počínaje r. 1929 nalezlo množství tabulek psaných zvláštním abecedním kli-nopisem, asi z XV.—XIV. stol. př. Kr., jež jsou pro hebrejštinu důležité jazykově i obsahově, ncboC v nich zachované mythy poskytují cenný přínos k poznání starokenaanské literární mluvy, slohu i náboženství a kultu. Ojedinělé nápisové doklady z Ja'udi, ('.hamalu a Moábska (stéla Méša'ova) svědčí o existenci dalších dialektů. 3. Hebrejština Tento název není doložen Starým zákonem, kde se nazývá tato řeč kenaanskou (Izai. 19, 18), nebo i j tulskou (II. Král. 18, 26 a 28. Neb. 13, 24). První doklad je z prologu k řeckému překladu knihy Sirachovy (asi PiO př. Kr., ř|louíatí), hebrejsky je doložen v Míšně (.ladajim IV, 5 fl^^y). Název Ilebrejců byl ve Starém zákoně uváděn jen zřídka. Hebrejština si zachovala v skladbě slaroso.mil.skou volnost, a tím i svou názorností se hodí dobře k vyjádření živého líčení a hlubokých citů. Její tvary ztratily některé koncovky, ale ne na úkor srozumitelnosti. Konsonantismus byl poněkud zjednodušen, vokály jsou sice působením prízvuku dosti redukovány, avšak některé, patrně druhotně zase /.dlouženy. Stnnizáknnni lext je sice celý nivelisován podle jorusalemského dialekt u, přece však i v něm jsou dosud zřetelné stopy dialektu sovcroizraelského, zvláště v knize Ozeášově, v l. zv. elohislickém prameni Penlaleuehu a v některých vyprávěních o prorocích, na př. o Iilizeovi v II. Král. Výslovné, i když ne zcela jasné svědectví o rozdílnosti nářečí efraimského podává kniha Soudců 12, (>: Kfrainišl í nevyslovovali ,š ve slově šibbô- I.vl. 7a: slaré hebrejštiny jsou kromě 21 knih biblických zachovány čelné pečeti a drobné nápisy obsahující jména, výkazy a značky, i několik painálok, podávajících souvislejší lext: I. zv. kalendář či lépe řečeno seznaní zemědělských prací z (jezeru asi z X. stol., ostraka ze Samaří z IX. stol., nápis v Umelu vedoucím vodu do rybníka Silůah v Jerusalemě asi z r. 700 a 18 dopisů z Pakiše asi z r. 589. Tyto nápisné památky doby předcxilni jsou velice krátké, avšak cenné, něhot ukazuji původní způsob psaní, fteči, která se mnoho neliší od biblické hebrejšl iny, jsou psány též rozsáhlé zlomky hebrejského originálu knihy Sirachovy a 1. zv. Damašský spis sáclokovský, nalezené r. 189ti v ge.nizc synagogy v Staré Káhiře. Cennější než tylo rukopisy z X.—XII. stol po Kr. jsou svitky, nalezené r. 1947 a d. v jeskyních ktimránských u Mrtvého moře nedaleko Jericha, neboť obsahují texty kladené většinou odborníků do II. —I. stol. př. Kr. Kromě biblických texlň obsahují výklad knihy Abakukovy, l. zv. ítád Jednoty, l. zv. Knihu války Synů světla sc Syny tmy, různé žalmy, zlomek knihy Jubilejí i zlomky neznámých knih. Hebrejština přestala býti řeči, již se běžně používalo, již brzy po návratu z babylonského zajetí; již od V. stol. př. Kr. byla vytlačována aramejštinou. Avšak jako řeč bohoslužebná a vůbec náboženská se hebrejština držela stále. Milná, která byla kodifikována v II. stol. po Kr., jc však již psána řeči dosti odlišnou od staré biblické. Působila na ni aramejšlina, kterou se v Palestině mluvilo v denním životě, ba obsahuje i oddílky aramejské. Této hebrejštině, kterou jsou též psány části palestinského talmudu a midrášň, se. říká nedosti přesně „nová hebrejšlina", lepší je židovský název M5/I IfkUmim, t. j. jazyk mudrců. Vc středověku byly psány hebrejské básně jazykem, který sc se zdarem přimykal k biblickému (na př. Jeliuda lia-Léví), avšak rabínská pojednání jsou většinou v jazyce promíšeném aramaismy a nedosti pečlivém. Ve výslovnosti se uplatňovaly různě dialekty: sefardský (ve Španělsku), aškenázský (ve střední a vých. Evropě). Od poloviny XVIII. stol. začali Židé pěstovat hebrejský jazyk sc stále větším úsilím a zdarem, takže se počátkem XX. stol. mohl stáli obeovací řečí kolonistů v Palestině a pak i úřední řečí státu Izraele. Tento jazyk se sice chce přimknout úzce k jazyku biblickému, avšak zvláště výslovnost a skladba jsou zcela pod vlivem jazyků evropských. Přiliv Židů z arabských zemi nepůsobí dostatečně k uplatnění semitských rysů. Velkým úsilím ne nepodobným snahám Juiifminnnovýni, Preslovým, Štúrovým a jiných našich buditelů byla vypracována moderní terminologie pro různé obory; literatura původní i překladová, krásná i odborná, svědčí o pou-živatelnosti tohoto oživeného jazyka. Ten, kdo zná biblickou hebrejštinu, může bez ublíží čistí i moderní hebrejské texty, ovšem jejich slovní zásoba je mnohem rozsáhlejší. 4. Hebrejská bible po stránce jazykové Složitý a různorodý soubor starozákonních knih pochází z různých dob. Ve starších oddílech se jeví vliv obecné kenaanské poetické mluvy, v mladších z doby po exilu jsou stále četnější aramais- 10 my. Jednotlivé kratší partie možno přibližně datovali mezi XIII. a II. stol., při čemž některé látky jsou ještě starší. Časové a nářeční rozdílnosti byly nivelisovány jednak dosti jednotnou úpravou kon-sonanlního textu, jednak, a to důkladněji, pečlivým systémem vo-kalisačním. Židovská tradice klade úpravu konsonantního textu do II. stol. po Kr., tento typ je však doložen dříve. Vokalisačnich systémů bylo více: pěl supraliiicárních, se značkami pro samohlásky a prízvuky nad písmeny, a to dva babylonské a Iři palestinské, všecky je však zatlačil systém sublineární, se značkami pod písmeny, který prý vynalezl karaila Moše Moche kolem r. 800 po Kr. Nazývá sc tiberiadský, nebol v Tiberiadě u jezera Geneznretského opatřili masnreli, strážci tradice, hebrejský biblický text značkami pro samohlásky a přizvnky pro přednes. Tento text se nazývá masorelský. Nejslarší datovaný masorelský rukopis proroků je z r. 895, nejstarší dostupný úplný text. hebrejského Starého zákona /. ľ. 100S je ve státní knihovně v Leningradu. Pochází přímo od Aharona, jehož otec Moše hen Ašer byl hlavou jedné školy maso-relské. Tento pečlivý rukopis byl vydán prací profesorů Kitlela, Kahleho a j. r. 1037 a je v nových vydáních přetiskován. Jc to jediné spolehlivé vydáni hebrejské bible, neboť ostatní jsou závislá na vydáni, jež pořídil pro nakladatele Bomberga v Benátkách r. 1525 Jakob benChajimpodle novějších rukopisů, které obsahuji i člení druhé školy masorelské, již vedl ben Neľtali. Práce tiberiad-ských masoretú byla provedena neobyčejně pečlivě; jednak sc snažili zachytit starou tradici výslovnosti, jednak rekonstruoval předpokládanou výslovnost správnou. Avšak přesto jc zřejmé, že nemohli n mrtvého jazyka, který byl tradován rozdílnými směry a školami, stanovili původní skutečnou výslovnost. Jistě zde působil ohled na běžnou výslovnost aramejskou. Avšak základem pro poznání a zpracováni hebrejské mluvnice zůstává tato úctyhodná práce, i když jsme si vědomi jejich mezí. 1 tato mluvnice používá výhradně punktace liberiadské. Avšak ani způsob výslovnosti tiberiadských znaků není jednotný, neboť Židé jej přizpůsobovali řečem, kterými mluvili. Nejbližší výslovnosti masoretské je výslovnost seíardská (u španělských židů); ta je základem I. zv. výslovnosti vědecké, jíž sc používá i i I i v této mluvnici. V Československu a okolních zemích užívají židé výslovnosti aškcnázské, jež je 11 dlouhých samohlásek dosti odlišná. Starší způsoby výslovnosti jsou zachyceny ve svrchu zmíněných supralincárních punktačníoh soustavách, v dosud živé tradici samaritánské a v transkripcích řeckých septuagintních a origenov-ských a latinských Hieronymovýeh. Velkou pomocí jsou i nálezy starších nepuuklovaných lexlů biblických, jejichž plné využili pro hebrejskou mluvnici si vyžádá je.šlě mnoho práce: papyrus Nashův, obsahující desatero (Kxod. 20, 1—17) a &m<ť (Slyš, Izraeli..., Ueut. 6, 4 n.), objevený r. 1907, a zvláště rozsáhlé nálezy v jeskyních kumránských od r. 1917, mezi nimiž je úplný text knihy Izaiášovy, jiný neúplný, proroctví Abakukovo (s výkladem), zlomky knihy Danielovy a různých knih Penlntcuchu a předních proroků. Tylo rukopisy pocházejí asi z II.—I. stol. př. Kr., jak soudí většina badatelů, a vykazují značné rozdíly pravopisné ve srovnáni s inasorclským lextern. Na stejném místě nalezené zlomky Levitiku asi ze IV. stol. se zcela shodují s podáním rnasoretským. ,1c nulno míli na paměti, že masoreti opatřili biblický text vokály a akcenty tak, aby se dal zpěvavým způsobem recitovali při synugogálni bohoslužbě, prolo asi je v něm tolik dlouhých vokálů. Je proto též účelné vysleehnouli si k poznání způsobu přednesu synagogálnl bohoslužbu. Zvláště začátečníkům se doporučuje číst si hebrejštinu nahlas. 5. Jazyky aramejské Skupina aramejská náleží spolu s kenaanskou k severozápadní větvi semitských jazyků. Podobně jako v hebrejštině i v aramejštině nastala vlivem prízvuku redukce vokálů; protože přízvuk byl asi silnější, pokročila dále. Konsonanlismus je zjednodušen asi ve slejné míře, ale jiným způsobem než v hebrejštině. Koncovky byly více otřeny, takže, pak skladba stále více hromadí výrazové prostředky, což dodává řeči rozvláčnosti. Stará nramejšlinn nebyla — pokud nám dovoluje soudit písmo vyznačující jen souhlásky znatelně rozlišena v nářečí. Néjstarší její doklady jsou nápisy a pečeti z IX. stol. př. Kr. ze. Sanťálu, 12 I hlavního města říše Ja'udi v severní Sýrii, kde se lidová araniejština pomalu uplatňuje, proti spisovné kenaanštině, podobně, v nápisech chamalských. (Tyto nápisy jsou považovány i za doklady samostatných jazyků.) Zcela jistě aramejské jsou nápisy z Nérabu u Damašku asi ze. VII. stol. př. Kr. a množství nápisů, tabulek, oslrak a listin ze Sýrie, Assyric, Egypta a Malé Asie z pozdějších století. Tyto nálezy svědčí o značném rozšíření aramejštiny, jejíž jednoduché tvarosloví a abeceda o 22 souhláskách jí umožnily rozšířit se na úkor akkadštiny s jejím složitým klínopisem i hebrejštiny a foi-ničtiny, jež byly složitější gramaticky. Araniejština, třebaže se Aramejci necítili jako jednotný národ a nikdy nevytvořili jednotnou říši, ovládla území od 1'ersie po'Egypt jako obchodní a obeo-vacl řeč ješlě před vznikem perské veleříše. O lom svědčí i r. 19-12 nalezeny dopis krále Aibina z Aškalomi(V) egyptskému faraónovi z doby kol r. (>()(! př. Kr. Perští králové ji pak použili jako řeči úřední pro toto území i pro Egypt. Toulo říšskou aramejšlinou jsou psány m. j. listiny židovských žoldnéřů v perských službách, kteří v V. slol. př. Kr. byli posádkou v pevnosti Klďanlině (.lébu) na jižní hranici Egypta. Jsou důležité i pro poznáni náboženství izraelského. Zároveň s nimi byly nalezeny počátkem tohoto století i zlomky oblíbeného vypraveni O moudrém Achikarovi a překlad oslavného nápisu perských králů. K těmto papyrům se řadí dali) menil nálezy z Egypta, l.'i dopisů perského mislodržícího Aršánia a j. do Egypta, jakož i dosud nevydané papyry z I Icrmúpole. Sein náloži i jazyk oficiálních listin knihy Ezrovy ze VI. a V. stol. př. Kr.; i jazyk aramejských partií knihy Danielovy lze přiřadit od této skupiny. (Viz dále sir. If>.) Poněkud mladší jsou aramejské zlomky Testamentu Lévího a dosud neuverejnený aramejský cs-sejský svitek. Mladší aramejské dialekty jsou již jasně rozlišeny v zapadni a východní. Většinou jsou důležité pro textovou kritiku a exegesi biblickou. K zapadni skupině patři židovské dialekty, jimiž se mluvilo v Palestině, judsky a galilejský. Jsou dochovány v largumcch, t. j. převodech Starého Zákona, a je jich užito hojně i v palestinském (jcrusaleinskčm) talmudu a inidráších. Sem náleží i aramejská slova v Novém Zákoně. Samaritáni měli těž aramejský targum k svému pentateuchu, odlišný od židovského. Galilejský dialekt křesťanský je zachován ponejvíce v překladu evangelií. Zvláště nápisy jsou doloženy: dialekt nabatejský z území východně od Mrtvého moře a palmyrský z oasy zvané aramejský Tadmor mezi Sýrií a Mezopotámii. I východní skupina zahrnuje více dialektů. Dialektem babylonských Židů je psána největší část rozsáhlého babylonského talmudu, části midrášii, pojednání gaonů i liturgická poesie. Podobného nářečí užívali i pisatelé magických textů na miskách. Jemu podobný dialekt je dialekt sekly Mandejců, kteří dodnes žiji v okolí Basry v dolním Iráku a zachovali si starobylou náboženskou literaturu. Její studium má značný význam pro poznání náboženských směrů židovských a gnostických. Je známo, že i polytheisté v městě ('.háránu a manichejci užívali aramejštiuy ve svých spisech, žádné se nám však nedochovaly. Nejbohatším aramejským dialektem je sy rit in a. Velmi hojná je literatura křesťanských Syřanů, kteří použili za spisovný jazyk nářečí města Edcssy (syrsky Úrhój, nyní Urfa v Turecku) již předtím literárně zkultivovaného. Tato literatura obsahuje několikeré překlady biblické, velmi důležité pro kritiku textu Starého i Nového Zákona, překlady apokryfů a pscudepi-grafů, spisy exegetické, liturgické zpěvy a spisy, básně, historii a um. j. Syrská výslovnost je fixována dvojí odlišnou tradici, západní jakobitskou a východní nestoriánskou. Aramejština byla počínaje VII. slol. po Kr. ze svého rozsáhlého území vytlačována arabštinou. Obě větve aramejské se udržely do nynějška: dialekt novoara-mejský ve třech vesnicích na Antilibanonu, novosyrština ve třech dialektech v okolí Mosulu, na přilehlém území syrském a na sever odlud v Kurdistánu, druhotně též v Arménii. 6. AramejStina biblická Biblický text sám ji označuje jako 'arumU (Ezdr. 4, 7; Dan. 2, 4). Mylný název „chaldejština", jenž se velmi dlouho držel, byl utvořen podle Dan. 2, 4, kde ji užívají „Chaldejci" (Kašdďěj, t. j. kouzelníci, jejichž označeni původně skutečně znamenalo národ. Biblická aramejština je blízká l. zv. říšské aramejštiuě. Protože je biblický text aramejský poměrně nerozsáhlý, není mluvnice biblické nramejšliny v mnoha bodech úplná. Ve Starém Zákoně jsou psány aramejský: dvě slova v Gen. 31, 47; věta v Jer. 10,11 (obojí glossy nejistého původu)J listiny a děj s nimi souvisící v knize Lzrově 4,8—0,18 a 7, 12—20; vyprávěni o Danielovi (kap. 2—-6) a vidění o královstvích (kap. 7) v knize Danielově 2,4b — 7,28. Listiny v knize Ezrově, jejichž pravost byla nepřímo dosvědčena nálezy aramejských papyrů, jsou zachovány v původním aramej-ském jazyce a pocházejí ze VI. a V. stol. př. Kr.; dějový rámec kolem nich je asi o málo pozdější. Proč je aramejština v knize Danielově, je navozeno přechodem v 2,4b, avšak další otázky po důvodech a rozsahu nejsou vyřešeny. Kapitoly 7— 12 jsou patrně z doby těsně před povstáním makabejským, před r. 108, kapitoly 1 — 0 jsou asi poněkud starší. Masoretská tradice přizpůsobuje aramejštinu těchto oddílů v něčem k hebrejštině (srovn. sir. 10), četné úpravy masorelň svědčí o nejednotné a rozkolísané tradici, což je pochopitelné, neboť aramejština na rozdíl od hebrejštiny byla v době masorelň ještě řečí živou. 7. Vědecké zpracování hebrejštiny (a aramejStiny) Zmínky jazykozpylné jsou sice již v talmudu a v nejstarší knize kabbalistické, avšak soustavně se začali Židé věnoval zkoumání svého jazyka až podle vzorů arabských: gáón Saadjá (882—942), Jehuda Haj j Údi a .Tona zv. ibn Džannáb. Tuto tradici rozvíjeli Abraham ibn Ezra (z. 1107) a rodina Kimchi v Provenci: olec Josef, synové Moše a zvláště David (kolem r. 1200). Tito gramatikové užívali srovnávání s aramejštinou a arabštinou. Masoreti se zabývali více fixací texlu než jazykovědou. II 15 V XVI. stol. působil židovský gramatik Elias Levita, ale v této době se ujímají práce již více křesCané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalostí hebrejštiny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významnější křesťanský liebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Pel r Niger, první gramatika „De rudinientis hebtaicis" (1506) byla sepsána .lohannein Beuchlinem (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká .lohanncs Buxlorľ St. (z. 1029), se zcela drželi židovských gramatických Iradič. Samostatněji začali užíval výsledků srovnávacího Studia semilských jazyku A. Schultens a X. W. Schrdder, kteří působili v XVIII. stol. v Holandsku. Od začal ku XIX. slol. zůstává vedeni u gramatiků německých: W. Gesenius (1786 -1842) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatím co G. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i .1. Ols-hausen (z. 1882) odvozoval hebrejské lvary z předpokládaných Istarších. B. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tylo metody. Mluvnice R ISott choru a E. Koniga vynikají množstvím materiálu, u Kii-niga je zpracován kritičtěji, (icseuiovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé E. Hódiger a E. Kaulzsch (z. 1910). Uvedení badatelé byli většinou lhoologové, kteří léž pracovali exe-geticky a pod. Všem jazykozpytným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydávat jednak G. Bergsträsser, jednak společně H. Bnuer(z. 10117) a Švéd ľ. Leander (z. 1(.)35). Bergsträsser do své tragické smrti r. 1933 stačil zpracovat úvod, hláskosloví a sloveso po Stránce tvaroslovné i skladebné, kde štaslně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordští profesoři S. R. Driver a G. B. Driver. Xovč metody v zkoumání kenaan-skýcb dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracování aramejštiny se netěšilo dlouho zdaleka takové pozornosti. Xa vědeckou výši je pozvedl teprve Th. Noldeke (183ti až 1930). Dobré gramatiky biblické aramejštiny sepsali E. Kaulzsch a K. Marti. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již H. Bauer a P. Leander, obsa- huje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elclanlinských a j. papyrů, takže nyni je aramejština co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejskveh textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synlhesu. Základní mluvnické poznatky, které podává lato mluvnice, lim však budou změněny jen nepalme. Mluvnic- Iiebrejátiny 17 V XVI. itoL působil židovský gramatik Elias Levita, ale v léto dobč se ujímaj! práce již vice křesCané, kleři se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní malosti bebrejšliny, ale ještě více úplnou její neznalosti. Jako prvý významněji! křesťanský bebraista se uvádí koncem XV. stol. dominikán Petr Niger, první gramatika „De rudlmentis hebrnicis" (1506) byla sepsána .loliannem Beuchlinein (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká Johannes Bnxlorľ st. (z. 1ÍÍ2Í)), se zcela drželi židovských gramatických tradic. Samoslalněji začali užíval výsledků srovnávacího studiu semilských jazyků A. Schaltens a X. W. Schröder, kteří působili v XVI11. stol. v Holandsku. ()d začátku XIX. stol. zůstává vedení u gramatiků německých: W. Gesenius (1786 —18-12) sepsal stále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatím co G. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobné i J. Ols-hausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. B. Stade (z. 1905) spojil úspěšně obě tyto metody. Mluvnice P, Böllchera a R. Koniga vynikají množstvím materiálu, n Kii-niga je zpracován kritičtěji. Gcseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé K. Hödiger a K. Kautzsch (z. 1910). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří též pracovali exo-geticky a pod. Všem jazykozpytným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával jednak G. Borgst rässcr, jednak společně H. Bauer (z. 191(7) a švéd P. Leander (z. 1935). Bergslrässer do své tragické smrti r. 1933 stačil zpracoval, úvod, hláskosloví a sloveso po slránce tvaroslovné i skladebné, kde šCastně spojil melodii deskriptívni a historickou. Bauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských časů se věnovali oxfordati profesoři S. H. Driver a G. R. Driver. Nové metody v zkoumání kenuan-ských dialektů uplatňuje Z. S. Harris. Zpracování arantejšlinv se nelěšilo dlouho zdaleka takové pozornosti. Na vědeckou výši jo pozvedl teprve Tb. Nöldeke (183(3 až 1930). Dobré gramatiky biblické nramejštiny sepsali K. Kautzsch a K. Marii. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již II. Bauer a P. Leander, obsa- 16 buje i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elcfantinských a j. papyrů, takže nyní je aramejština co do vědeckého zpracováni v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejskýeb textů si vyžádají důkladných rozborů a oddálí na dlouho žádanou synthesu. Základní mluvnické poznatky, které podává tato mluvnice, tím však budou změněny jen nepatrně. Mluvnic., liebrvjfittiiy 17 V XVI. stol. působil židovský gramatik Elias Levita, ale v této době se ujímají práce již více křesťané, kteří se do té doby spokojovali nanejvýš pasivní znalostí hebrejštiny, ale ješLě více úplnou její neznalostí. Jako prvý významněji! křesťanský hebraitta se uvádí koncem XV. stol. dominikán Petr Niger, první gramatika ,,Dc nidimcntis hebraicis" (1608) byla sepsaná Johannen) Reuchlincm (z. 1522). On i jeho následovnici, z nichž vyniká Johannes Buxtorf st. (z. 1(>29), se zcela drželi židovských gramatických hadic. Samostatněji začali užíval výsledků srovnávacího studia semilských jazyků A. Schaltens a N. W. Schröder, kteří působili v XVI11. stol. v Holandsku. Od začátku XIX. stol. zůstává vedení U gramatiků německých: W. Gesenius (1780—1812) sepsal slále pak obnovovanou gramatiku a slovník na základě empirickém, zatím co Cr. II. A. Kwald (z. 1875) hledal jazykové zákony, podobně i J. Ophausen (z. 1882) odvozoval hebrejské tvary z předpokládaných starších. 13. Stade (z. 1905) spojil úspěšné obě tyto metody. Mluvnice F, Hóttchera a E. Kóniga vynikají množslvim materiálu, u Kö-niga je zpracován kritičtěji. Geseniovu gramatiku udržovali na výši její další vydavatelé lí. Hödiger a E. Kautzsch (z. li)l(l). Uvedení badatelé byli většinou theologové, kteří též pracovali oxe-geticky a pod. Všem jazykozpylným požadavkům odpovídající mluvnice začali vydával jednak G. Uergstrasser, jednak společně II. Bauer (z. 1().'I7) a Švéd P. Leander (z. 1935). Uergstrasser do své tragické suiili r. 1933 stačil zpracovat úvod, hláskosloví a sloveso po stránce tvaroslovné i skladebné, kde. šťastné spojil melodii deskriptívni a historickou. Hauer a Leander vydali jen hláskosloví a tvarosloví. Těžké otázce hebrejských čiisú se věnovali oxľordští profesori S. H. Driver a G. H. Driver. Xové metody v zkoumání kenann-ských dialektů uplatňuje 7.. S. Harris. Zpracováni aramejitinyŠe netěšilo dlouho zdaleka lakové pozornosti. Na vědeckou výši je pozvedl teprve Tb. Niildeke (183(3 až 1930). Dobré gramatiky biblické aramejštiny leptali E. Kautzsch a K. Marti. Vyhovující úplnou historickou gramatiku biblické ar-mejštiny vypracovali jmenovaní již H. Hauer a P. Leander, obsa- 16 liujc i skladbu. P. Leander vydal i mluvnici egyptské aramejštiny elefantinských a j. papyrů, takže nyní jc aramejština co do vědeckého zpracování v lepším postaveni než hebrejština. Nové nálezy starých hebrejských a aramejských textů si vyžádají důkladných rozborů n oddálí na dlouho žádanou synthesii. Základní mluvnické poznatky, které podává lato mluvnice, líni však budou změněny jen nepatrně. 3 Mhlra!.">.">. 1 Mt. Übungsbuch, I. 1910. h'. E. König, Ilislurisch-Urilisrlios Lehrgebäude der hehr. Sprache, Lipsko 1.1881, II. 189.">, III. 1897. Hehr. Grammatik für den Unterricht, Lipsko 1908. B. Stade, Lehrbuch der hebr. Grammatik, I. Lipsko 1879. A. Ungnad, Hebr. Grammatik, 2. vyd. Tabinky (Tübingen), 1926. C. H. Vossen-F. Kaulen-.I. Schuhmacher, Kurze Anleitung zum Erlernen der hebr. Sprache, 20. 21. vyd. FreÜHirg i. B. 1914 a dal. vyd. H. L. Strack, Hebr. Grammatik, 14. vyd. (A. .lepsen), 1930. J. Prill, Einführung in die hebr. Sprache, Bonn 19.'I2. (;. Stcurnagel, Hehr. Grammatik, 11. vyd. Lipsko 1918. V. Zapletal, Grammatlea linguae hebraicae, 3. vyd. Paderborn 1921. P. Joüon, Grammaire de l'hebrcu biblique, 2. vyd. ftlm 1947. W. Hollenberg- K. Uudde-W. Baumgartner, Hebräisches Schulbuch, 18. vyd. 1949. B. Templer, Gramm, der hebr. Sprache für den Selbstunterricht, Vldeň-Lipsko's. a. Mayer Lambert, Tratte de Grammaire hebraique, Paříž 1938. K. Holzhey, Kurzgefasstc hebr. Grammatik, Paderborn 1913. Übungsbuch gum I lebrälschcn, 1914. IN Ch. F. Jean, Grammaire hébraique elémentalre, 2. vyd. Pařiž 1945. Jaroslav Sedláček, Lešon hassefarim, základoví hebrejského jazyka biblického, Praha 1893. Aladár Horňyánilky, Hebrejská mluvnica a čítanka, I. Bratislava 1923. — Praktickou mluvnici a učebnicí moder. hcbr. je Moses Rath, Selat ammenu, Lehrbuch der hebr. S|)raehe für Schul- und Selbstunterricht, 6. vyd. Vídeň 1920. 3. Slovníky: W. Gesenius-F. Buhl, Hebräisches und aramäisches Handwörterbuch über das Alte Testament, 18. vyd. Lipsko 1933. D. Cassel, Hebräisch-deutsches Wörterbuch, 12. vyd. 1934. .1. Fürst-V. Hyssel, Hebräisches und chuldäisches Handwörterbuch (Iber das Alle Testament, 3. vyd. 1870. E. F. Leopold, Lexicon hebraieum el chaldaicum in liliros Veteris Tesla-menli, Llpako 1932. C. Siegfried-B. Stade, Hebräisches Wörterbuch zum Alten Testament, Lipsko 1893. F. E. König, Hebräisches mul aramäisches Würferbuch zum Alten Testament, 3. vyd. Lipsko 1922. F. Brown-S. It. Drlver-C'.li. A. Briggs, A Ilebrcw and English Lexicon ot the Ohl Testament, Oxford 1906. S. J. Fuen n, Hcbriiisch-chaldäisches Wörterbuch über Bibel, Mischnab und Midraschim, Varšava 1912 13. Karl F'eyerabend, Taschenwörterbuch der hcbr. und deutschen Sprache, Berlin u Langcnscheidla 1912 a éasleji. Blieser Ben Jchuda, Thesaurus totiiis hebraitatis, Jerusalem-Berlin 1912 im. H. Woinheimer, Hebräisches Wörterbuch in sachlicher Ordnung, Tübingen 1918. Fr. Zurell, Lexicon Hebraieum et Aramaleum Veleris Testameiiti, ftim od 1947. L. Köhler (-W. Baumgartner), Lexicon in Veteris Testament! libios, Leiden 1948—1953. F. Bauingärtel, liinzclwörtcrbüchcr zum Alten Testament, Glessen ml 1921. E. Meier, Hebräisches Wurzclwörterbueh, 1845. L. H. Strack, Hebr. Vocabularium, 11. vyd. 1914. R. Kraetzschmar, Hcbr. Vocahular, 1902. K modernímu jazyku hledí S. Grünbcrg-A. M. Silbcrmann, „Mcnorah"-Wörterbuch, Berlin 1920. S. M. Loscr-H. Torczyncr, Deutseh-hebr. Wörterbuch, Berlin 1927. 19 Gréckokalolickebo Brcioiskupsiceiro 4. Kritické vydání hebrejské bible: Biblia hcbraica...ed. K. Kittel s mnoha spolupracovníky, X vyil. uspořádali A. Alt a O. Elssfcldl 1 Í>:i7, Stuttgart. 5. Konkordance: Salomon Ma iidclkcrn, Veteris Tcslumenti conoordanliac hebraicae atquc chuldaicac, 2. opr. vyd. Lipsko 1937. 6. Chrestomathie: H. Lindcinanii, Florilegium hcbralcum, Freiburg i. B. 1912. J. Poliak a G. Weiiier, Biblická čítanka (se stručnou mluv. a slovníkem), I. Praha 1917. 7. Bibliografie prací gramatických, lexikálních atd.: M. Steinschneider, Bibliographisches Handbuch über die Literatur der hebräischen Spruche, Lipsko 1859, dodatky 189<>. Hojná literatura uvedena v mluvnici Steucrnngclove. 11. vyd. str. 125—132. Nepřehledné množství článku, studií a referátu v odborných časopisech oricntálských a hiblislickýeh (Zeitschrift der Deutschen Morgculäiidischcn Gesellschaft, ' Orienlnlistischc l.ilcrnturzcilung, Zeitschrift für die altteslaiocalliehe Wissenschaft, Keilschrift für Assyriologie, American Journal of Semitic Languages, Revue des Etudes Juives, Biblische Zeitschrift, Archiv orientální, Velus Testamentům, Journal of Biblical Literature atd.) Literatura k studiu aramejStiny: 1. Srovnávací jaiykozpyt semitský: viz u hebrejštiny. 2. Mluvnice: H Bauer V Leander, Grammatik des Biblisch-Aramäischen. HallolW7. Základní spolehliví dito. Autoři sami l nřho pořídili přehledný vyláli: Kurzgefaßte biblisch-aramäische Grammatik. Halle 1929. Jsou připojeny E.'tUuti.cli, Grammatik des Bftliach-AramSUchen. Lipsko 188-1. Dobré, avšak jll zastaralé. 20 K. M arl i, Kurzgefaßte Grammatik des Biblisch-Arn maischen. Berlín, 3. vyd 1925. II. L. Strack,'Grammatik des Biblisch-Aramäischen. 4. vyd. Lipsko 1905. 5. vyd. 1911. Obč stručnejší, s texty a s glossái'cm. ľ. Leander, Laut- und Formenlehre, des Ägyptisch-Aramäischen. Göteborg 1929. \V. B. Stevenson, Granunnr o f ľuksluiian .lewish Aruinaic. Oxford 1924. Dotýká se též staré araniej.šliny. Gh.-F, Jean v dodatku své hebrejské gramatiky. Viz sir. 18, 3. Slovníky: Biblické partie aramejské jsou spracovaný v hebrejských slovnících Gese-níove, Kouigovč, Leopoldovi a j. Pie slovník Kiihlcrúv (Leiden 1953) připravil aramcjsliý oddíl W. Baumgartner, překonává šíi-í i hloubkou všechnu dosavadní /.pracování. 4. Konkordance: Aramejské pari ta biblické jsou Ba chyceny v Maudelkernove konkordanci. 5. Texty: Jediný spolehlivý tcxl v liherindské punktaci je v „Biblia 1 Ichraica" ed. B. Kittel (a P. Kalilo). 3. vyd. Stullgart.1937 a další nczmčnčná. Supra-liaeárne vokalisovnné texty jsou v Straekove gramatice. Klcfanliuské papyry vydal souborní- A. C.owlcy, Araniaie Papyri ol the l-iflli Century B. (',. Oxford 1923. :>i I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 1. Abeceda 1. Hebrejské texty biblickú so. píši a tisknou písmem arumejského původu, zvaným písmo ítvercové, které se ve své nejstarší podobe vyskytuje od 2. stol. př. Kr. Piše se z pravá na levo, nerozlišují se písmena velká a malá. ľsaní písmen začiná od levého horního vrcholu. 2. Písmo Čtvercové má těchto 22 znaků: Poradí Tvar Jméno Přepis Číselná hodnota 1. N 'Sloep 1 2. 2 bčt 6, b 2 3. {jlnucl 9, § 3 1. *i däket d, jód / (i) 10 11. 1 3 í]3 kaP k, k 20 12. b lámsed l 30 13. D 0 mčm m 40 14. I 3 pj nún n 50 15. D •ľjjjg sämrek s 60 16. V •py 'ajin ' 70 17. pl B KQ P6' P. P 80 18. * r *"7Jí ?ädč f 110 19. p P|lp qôp H (k) 100 20. i rěš r 200 21. pjp šín V»0 šín i, š 300 22. n ys| taw 400 1 § 2. Písmena koncová Patero pismen má na konci slova jinou podobu než na počátku nebo uprostřed. Jsou to: k -| (č. 11), m Q (č. 13), n J (č. 14), p fj (č. 17), s v (č. 18.) Tyto koncové tvary slují litterae finales; 26 Příklady: ľlU (mxlxk) 'kráľ; "m 'matka*; W\ zqn (zfiqěn) 'stařec'; pp kp (kap) 'dlaň'; y*j 's ('ěx) 'strom'. Všechna písmena (i koncová) přicházejí v bibli v jednom verši v knize So-foniášově 3, 8. § 3. Písmena roztaiitelná V hebrejštině se písmena při psaní nespojuji a slova se neděli. Prostor, jenž by v řádku vznikl dělením slova, vyplňuje se tím, že se některá písmena již uprostřed řádku roztáhnou. Jsou to: (č. i) n n (č. 5) b s (č. 12) n n (č. 22) c n (ě. 13, jen koncové, § 2.) Tato písmena se nazývají litterae dilatabiles. § 4. Rozdělení souhlásek Všechna písmena abecedy vyjadřují jen souhlásky. Podle toho, kterou částí mluvidel jsou artikulovány a jaká je jejich fonetická platnost, dělíme je na ústní (orální) a hrtanové (laryn-gálni). Ústní se dělí v předopatrové (palatální): Jtj, zado-patrové (velární): p, zubní (dentální): "Ififlj, jazyčné (lin-guální): b"\> sykavč (sibilantní): nMUt^y, retné (labiální): "JlJflB-Hrtanové (laryngálni) jsou KPIPty- ^)ále dělíme souhlásky v závěrové (okklusivy) čili ražené (explosivy): 3,Jp*0rHB3K> třivé (spiranty, frikativy): OJfíWXÍiDXfttiSiVVť nosovky (nasály) jo, plynné (Ukvidy) 7*"1 a polosamohlásky (semivokály) "|». Přehled souhláskové soustavy je tento: 27 Ústní (orální) předo-patrové zado-patrové zubní jazyčné E M 1 m O f- Laryngá: emfatické / (10 / j I | \ souhlásky neznělé znělé k q ■- i d 1 i h /' 6 —! } závěrové ) (okklnsivy) emfatické ? 1 souhlásky neznělé 4 t .s .š š P /i /.i j třivé (spininly) znělé I 1 ú z nusovky 1 " 1 m plynné rl 1 polosamo hlásky " / (i >\ § 5. Výslovnost souhlásek X je n;iše hltanová souhláska zvaná ráz, která je v zapadni češtině na počátku slov, počínajících v písme samohláskou (srv. čes. /'okně a pod.) V češtině není pro ni písmene v abecedě. Přepisujeme řeckým znakem ' (spiritus lenis). Srov. § 7, 1; 11, 4, pozn. II.; 9, 2. je české b. Srv. § 6. se vyslovuje jako české g. Srv. § ti. má platnost českého rf. Srv. § (i. je naše h. Na konci slova po samohlásce je němé (§7, 1; 9, 2). O t. zv. h mappicatu srv. § 14, 1. 1 má platnost anglického w. Srv. § 7, 1; 14. 3 1 r 28 1 j d české z. f\ je silná hrtanová souhláska. Vyslovuje se tak, že se vzduchový proud nechá volnč procházet hrtanem, při čemž se nejhlubší část hrtanu svírá. Správně vyslovíme slovo ruh tehdy, když před h zazní zřetelně a. {3 / je emfatické, s včlším napětím hrtanu vyslovované /, při jehož artikulaci se opírá hřbet jazyka o zubní lůžka (Brockclmann, Die sem. Sprachw. str. 53, Heer I. str. 27.) » je české /. Srv. § 7, 1; 14. 2 je předopalrové k s velmi lehkou aspirací, jj (i. b> 0» j< D Ja'{0 v češtině /, n, f. y je znělý hrtanový spirant, vyslovovaný stejně jako h, ale zněle. Přepisujeme řec. znamením ' (spiritus asper.) lí výslovnosti srv. Bauera-I.candcra str. 107 a taní uvedené studie, jmenovitě H. Kůžičky ve Wiener Zcitschrift fíir die Kunde des MorgBn-landes r. 28 (1914), str. 21 nu. g je české /; s velmi lehkou aspiraci. § 6. ^ je emfnlická sykavka. Vyslovuje se se stejným stažením hltanu jako l. K výslovnosti srv. Brockelmann str. 54. Dnešní Židé vyslovuji ponejvíce c (něm. z). Přepis f, p je zadopatrové A', v přepise q (k). Vyslovuje se co nejhlouběji vzadu. "I je r. () jeho výslovnosti a druzích Drookelmann. Die semit. Sprachwiss. str. 54, (ieseiiius-Kautzscli str. 34 a 36, Bauer- Leander str. 163. E* i, vyslovit, jasně se špičkou jazyka nahoře, aby se odlišilo od následujícího. (p i, jež se vyslovuje mezi l a I, Toto š splynulo později ve výslovnosti se g (č. 15) a vyslovovalo se jako .v. p l, je rovno čes. /, ale s velmi lehkou aspiraci. jj 6. 29 .- Pozn. Při pravopisu je nutno dbáti, aby se nezaměňovala některá písmena: ^ a y; {3 a f\; ) a 3; p a 3; n • 3i 5Í> a D resP- 2í- §. 6. Souhlásky explosivnf a spiranty Šest písmen, a to 2jnDBfl> má dvojí výslovnost: bud jsou vyslovována jako souhlásky ražené (závěrové): b, g, d, k, p, t, nebo jim odpovídající třivé (vanuté, spiranty) a pak se vyslovují: J) jako naše v (na př. jméno města Tel Abib se vysloví jako Tel Aviv), J jako české znělé ch ve spojení abych byl, jako th v anglickém 1 that (znělé, „měkké" th), 3 jako ch, 3 jako naše /, fl jako Ih v anglickém thin (neznělé „tvrdé" Ih). Pokud se mají vysloviti jako hlásky ražené, klade se do nich bod, zvaný židovskými gramatiky dayěš qal, slabé, dagěš lene. Přepisujeme je takto: 3 b, 3 6, J g, J g, ij rf, T (/, 2 k, 3 ŕ, g p, g /"i, R U t. Obsažena jsou tato písmena v pamětném hesle frijadk'jjal. Kdy se vyslovuji jako souhlásky ražené a kdy jako spiranty, o tom § 13. § 7. Označování samohlásek (vokálů) 1. Hebrejská abeceda neobsahuje znaků pro samohlásky; vznikl však časem zvyk, označovat dlouhé samohlásky za určitých okolnosti pomocí některých souhlásek. Byly to předně obě polosamohlásky ■) a\ které sloužily k vyznačeni souhláskové součásti dvojhlásek au, uu, a{, ii. Když se dvojhlásky změnily v samohlásky jednoduché ô, 0, ě, í, zůstaly ] a» v pismč na svém místě a označovaly tak tyto dlouhé samohlásky. NTa př. původní fflg mwl (maut) se změnilo stažením v mol a "|, které bylo setrvačností psáno dále, značilo v tomto slově ó"; podobně s ve slově bjt (ba(t) po stažení v bil značilo ě. Staré T1V1 hwirad se změnilo v húrad, a proto \ " " ilo později zde ii; (tii(ob) se stáhlo v ťříaé a < ozna- čovalo f. Od takovýchto případů se přeneslo potom užíváni • a » i tam, kde byly dlouhé samohlásky, které se však v konsonantnim textu pomoci ■) a » nepsaly, na př. v 1. os. sg. perfekta *^7|Ďp qalalli nebo v 3. os. plur. perfekta l^Ep qäl'lú. Souhláska n vyznačovala na konci slova a, ě, x, 0. Tento zvyk vyšel patrně odtud, že n bylo souhláskovou součásti přivčšovaného přivlast. zájmena */iu, *ha 'jeho', 'její'. Původní koncové a s příponou hu po vypadnuli h dalo au, z tohq vzniklo ô, ale h se psalo dále: HJTC sCilahu 'jeho roucho' se změnilo v rtflID sulo; koncové a s příponou ha dalo u, ale v příponě se udrželo původ, h i ve výslovnosti: fT37tí malkaliu, 'její kráľ, se změnilo v jS|OTp malkiih. Později se označovalo pomocí n i koncové M (otevřené): 'lučištník', i i. (zavřené): nSj 'odhal!' (čisti je róba, g'lě). Uprostřed a na konci slova stoji někdy ^ k označeni <7, č, ô, na př. ve slově OXp gam, které se pišc jinak a správněji gp, nebo na konci psáni x— (místo původnějšího í7 v mladších textech. Tento zvyk vznikl od případů, kde x původně bylo souhláskou a vyslovovalo se, ale později se nepronášelo, na př. tJJ^T ruš 'hlava' a pod. V těchto případech se hlásky vnx nevyslovují, jsou němé. Proto slují též slabými a poněvadž slouží k označováni samohlásek, služebnými (servi-les). Poněvadž jsou pak jakoby oporami a nosičkami samohlásek a napomáhají alespoň poněkud čtení, říká se jim v hebrejských mluvnicích rfřOlprt 'inimôt haqq'rľu, matres lectionis („matky čtení"). Příklady: w jako 0 uprostřed slova: ffg} qum 'stati', rHliT j'hudä, ví. jm. muž., oSciT1 frúšiílajim 'Jerusalem'; na konci: yjtiB qa('lu 'zabili'; w jako ô uprostřed a na konci: XTti 'jeho hlas'; / jako i uprostřed: 3^1 rlb 'hádali se'; na konci: '^3 k'li 'nádoba'; ; jako f. uprostřed: 'ty>p\ lěman 'jih'; na konci: >37JJ malkě 'králové' (st. constr.); / jako x uprostřed: jadívku 'tvoje ruce'; li jako průvodce J: nsSo '"alka, 'královna'; u x: n? 'tento'. I 31 u ě: š*dč, 'pole' (st. constr.); u ô: H2 M, 'tak', pô 'zde', 'sem' (,"|g p.ř 'ústa' se píše stcjněl); VTte/5 u í: JllOX"! riímôl 'výšiny', jm. města, Xfl tífi 'komora', X3 M 'vcšeľ; uprostred u ô: "|l2Xfl iômar 'řekneš'; na konci: xS 'n*-'; u č uprostřed: "ICxS Ičmôr 'řka'; na konci: XJ 9<~: 'pyšný', X2ÍO 'nalézající'; u .ř: x O 2 J*nJř, 'papyrus', 'třtina'; u i: ílíýXI rWn, 'první'. 2. .Jak vidno, nebylo původně žádného označování krátkých samohlásek. Proto v době po sepsání talmudu vytvořili židovští theoretikové několik soustav značek,*) jimiž měla býti tradiční výslovnost samohlásek ustálena a pro budoucnost uchována. Přitom bylo ponecháno označování dlouhých samohlásek „slabými" souhláskami, nebof ty patřily k souhláskovému textu. Soustavy samohláskové se skládají z teček, čárek a pod., t. zv. punktů, které se vyslovují po souhlásce, nad níž nebo pod níž jsou. Jedinou výjimku činí patah furtivum (§ 10). 3. Systém punktace, jehož se dnes výlučně užívá v tištěných biblích, sluje tiberiadský, poněvadž byl složen kolem r. 800 nejspíše v galilejském městě Tiberindě. Užívá značek samohláskových pod písmeny (sub- infralineární) s výjimkou bodu pro 5, jenž se píše vlevo nahoře, a bodu pro 0, jenž se píše doprostřed "|. Značky tiberiadské jsou tylo: 1. _ ä qämajs 7. se\ á q5ma;s h31 up » , n á"|S^Ď' 2. ř, sěrě 8. u, u qibbús 3. i | 0. 1 ' š°w5 1 j ř' ''• V* 10. ; - hatěp patah 4. '_ \ ô holaun H. t hatěp s°gól 5. i ň iflneq 12. " « hatěp qimiet 6. . n, a (§ 16) patah *) Vedle soustavy tiberiadské, níže vyložené, jsou ještě známy dvč soustavy babylonskí- a tři palestinské. 32 § 3. Výslovnost a psaní samohlásek 1. _ se nazývá u židovských gramatiků paj"") „stažení (úst)." Dlouhé qámaes se vyslovuje jako á zabarvené do ó. Krátké qánues á (o) sluje Ppon „zrychlené stažení (úst)" a vyslovuje se jako krátké o mírně zabarvené do a. Q3ma;s označuje dvě samohlásky různého původu (íT z *<~i, <"i z *u). Běžná výslovnost iT je á; á sc vyslovuje jako o. A. Q5majs se čte jako 3: 1. v otevřené prízvučné slabice (§ 18, 2, 3): Tj'l /7«7 'tobě'; 2. v otevřené neprízvučné slabice: "yjpj dubar 'slovo', 'věc'; y*in ha-rft' 'to zlo'; o prízvuku srv. §16, 1. 3. v zavřené prízvučné slabice: HísS lain-ma, 'proč?'. B. Q3ina3.s se čte jako ů (otevřené o): 1. v zavřené slabice neprízvučné a) uprostřed slova (po š'wS quieseens): '"l'i'JX 'ák-lil, 'pokrm', ijífl hánněnl 'smiluj sc nade mnou' (žalm 4, 2 a j., v ž. 5), 14 je psáno 'OJjn) h) na konci slova: na'T umj-ja-můt, 'a zemřel'. 2. výjimečně se čte jako ti (o), je-li v otevřené slabice a) před jiným qSrmes hätúp nebo b) před hatěp qSmoes: "řjSyC pa-ůl-ktl 'tvé dílo' (muž.), "iSyB pů'0-lo 'jeho dílo'; c) ve dvou slovech: D^SÍHp qá-dilšim 'svatosti' a QHlHiy' šú-rúiun 'kořeny' (sg. k tomu tfnp. Čt')- Pozn. I. ä vzniká z původního u, je časlo před maqqěp (§ 14, 3): *K>*1p, qůd-ší 'moje svatost' (od ^"íp); DO*"! ivaj-jd-nůs 'a prchl', od juntis, imperf. 'prchne', od 0>j; kál-'Sdam, 'každý člověk'. Pozn. II. Určitý člen ve tvaru n lid- (§ 35) se čte před bSlěp jako M-: flťJKfl hů-anijjol 'lodi' (plur.). Pozn. III. <7 bývá chráněno zpravidla ve své výslovnosti značkou maitajg (§ 14, 5). V koncovém "j se píše ä doprostřed: 7| &-J. I miuvmm liabrajatinr 39 Příklad/: a: rtlÄSn bůje-mlf 'nioudrosť; Ttíp* jňq-lSn vl. jm. muž. Gen. 10, "25., qár-bíln 'občtnl dur': '^ilN *4ft*M sl. eon., 'stany'; JlýJKS ká-°nijjôl 'jako lodi'; T^ľTCíS1? limšulŕkä 'aby tě pomazal'; ;s»,LHN "älľ'Wub vl. jm. muž. lixod. 31, <>; E"2T jií-räb-äm vl. jm. muž. 1. Ivr. 11. 26. 2. sluje sot „roztrženi" (náblé rozšířeni) a znáči zavřené napjaté ř, které je většinou dloube. Je v otevřené prízvučné slabice: biV ě-ýwl 'tele', i v zavřené: p»rf hěq, 'ňadra', ve slabice nepři-ivučné: »fl»2 bč-il 'můj dům'. 3. _ , má jméno hlneq „skřipěni" a vyjadřuje dlouhé nebo krátké i; ve spojeni s » jen dlouhé ř. Je ve slabice neprízvučné zavřené: '•VlŤD núš-lč průpovědi'; v prízvučné zavřené: waj-jiš-b* (jj 11, 3, 2) 'a chytil'; v prízvučné otevřené: malkl 'můj kráľ; v neprízvučné otevřené: *i"i'2 AMón 'oštěp'. 4. j_, i je znakem pro zavřené, napjaté o, které je většinou dlouhé a sluje fffn „plnost". Ve starších tiscích byl ten usus, že setka-lo-li se bokem s diakritickým bodem ]», užívalo se bodu jen jednoho pro obojí: ntt'O môšiS 'Mojžiš'. znamená též vu: Xjíy šOniě 'nepřilcl'. jý znamená bud U nebo Si: "|p£j šiimň strážce'; ntt>y 'OiM "činící'. Od 3. vyri. Kittelovy bible tiskne se podle způsobu starých masoret. rukopisů fTttJ(ji XJti'. - Jinak : .šupěl, 'soudce', XÍtt'i n>U, 'nésti.' Je-li podkladem pro bohem X, má toto x bod na sobě: "x^ sô/i, ovce'. Před samohláskou se čte i jako Oui: níS lówiě, 'půjčující', po samohlásce před souhláskou jako um: ¥jjf Juw/i, 'biích'. 5. » je dloube, zavřené a napjaté u, zve se íTiH* „pískání", ptf] riiŕ, žen. jméno; nifil, 'zemřiti', xIm nl~' on- lilii tihů, 'pustota'; ixi' jiibuii, 'přicházejí'; IjSpi uma'I;rk 'a král.' » značí wwě, na př. *|»« 'iwwěr 'slepý'. 6. _ značí krátké otevřené a a sluje HÍID „otevření". Nejčastěji je ve slabice zavřené (§ 18, 2. 6. 7): šňmár, 'střežil'. 34 |!|S7ä mal-kdh, 'její kráľ; výjimečně ve slabice nlevřené (jí 18, 2, 8): ÍT2 M/ij 'dům', wí'ur hoch'. »ÍBlP siirnáni. "posadil mne'. 7. _ je oznaěenini krátkého nebo dlouhého K otevřeného. Podle své podoby sluje š^jrj „hrozen". Ve spojeni ■ » a fl (»_, H_) je vždy dlouhé: íppiD susiPkú tvoji koně' (mužovi), s jen na konci slova: ,~|5p ^líníě 'třtina'. 8. _ slove „stažení" a značí krátké ti: *rťľtt> šulhän, 'stůl', nebo dlouhé ú v otevřené slabice: iS^JI q'bdlv 'jeho územi'. O ostatních znameních f 11 a 12. Punktace vystihuje jen kvalitu samohlásek. Samohlásek je sedni podle kvality: a, B, e, i, n, o, u; protože se defektivni (§ 9) fl píše jinak než ů značené plene (g'bíilú bud s ifflraq nebo s qibhiis), je 0 jednu značku více. V některých tvarech jsou patrně e a o také krátké, takže lze Hci, že všechny kvality samohláskové vyjma n jsou i dlouhé i krátké. Pro dlouhé ä nemá tiberiadská soustava znaku, nebof je pro (7 a ä; ve výslovnosti tiberiadské se nemohlo a (čisté) vysloviti proto, že neotvírali dostatečně úst a íi bylo proto zabarveno do í7. — s hlediska kvantity i kvality je 13 samohlásek: a, a; iě, e, ě, i, í, á, (7, o, (7, u, u (§ 20). Pozn. Výslovnost výše uvedená se nazývá sefardská (španělských Židů). Židé jiných oblastí vyslovují jinak, na př. němečtí ve výslovnosti aškenázské pronášejí _ jako o, ' ()) jako nu atd., jinak polští, litevšti, ruští, jemenští atd. § 9. Scriptio plena a defectiva 1. K souhláskám, které naznačuji přítomnost samohlásky (ma-Ires lectionis), připojovaly se samohláskové značky, jimiž se význam matním lectionis. činil zřejmý a přesný (§ 7). Na př. ' slouží ! 35 D*Cto lôpľn 'opice': gtpp; IQfc, -p£«,x, T£X> Oflr; cnifi /íMm 'řady', vedle D*T|p! fiÍ?N ''"'"i rľÍ7sN> v'- J1"- mosta; »>x 'ijjin ostrovy' (D«K); D^X' wb^H 'ělím 'skopci'; b\2l 'obydlí': bz\'< 1U VT> niěsíc 'Zíw'; ]ýjXä> JlhÍND nP'äräl 'světla'; po1"^, "tt,Íi*''> *(5t^'' j'ši'nôn 'poušť; TjJJj YSICJ faltolr 'mocný' atd. 4. Stojí-li slabá souhláska ^ nebo i za samohláskou, jejíž nositelkou (mater lectionis) není, jest masorety pokládána za pravou souhlásku, ačkoli původně tvořila se samohláskou diflong (dvojhlásku). Takové kombinace v hebr. jsou: ' , "/•' 'Hľjy "!> ě, \ iě. Stejně se dálo při y. ) ô, * ii, při n= n_ ä, n_ s, pj_«, rril«. p« n= x_ ». x«, xr «..<». Psaní samohlásky s příslušnou mater lectionis se nazývá serip-tio plena (psaní úplné). Tam, kde z nějakého důvodu mater lectionis chybí, mluvíme o seriptio defeetiva (psaní schůdném). Slova jako -\^% ^jT, »f1KlP JSI>" Psúua plene, ijjp*, defective. 2. Matres lectionis se nevyslovují jako souhlásky, jsou nehlasné, němé. Stejně i koncové |f po samohlásce, x bez samohlásky na konci slova a na konci slabiky. Na počátku slabiky má x platnost souhlásky: 1X2ÍI2 mľis'Ti 'nalezli'. Stejně je x so»-hláskou na konci zavřené slabiky: "HXJ niv'där, 'mocný' (Exod. 15, 11.) 3. Častěji se vyskytuje detektívni psaní V starších textech Starozákonních, méně často v mladších. Seriptio plena slouží k vyjádření dlouhých samohlásek a je na konci klova uulná. Zřídka ledy stojí la* místo samohlásek krátkých « a Í! D^Síiy '"rummim 'nazí', pj**pfl 'zabil jsem ho', čte se Iľ'míllíith Defective se píší dlouhé samohlásky, když by při psaní plena měla stáli za sebou dvě stejná písmena, na př. v slově QX. ~ .laku nekrytá samohláska bez mater lectionis na konci slova je jen qamics: 1'kn 'tobě' (muž.); fl"lQtt> šamárlä 'ty jsi střežil'; fTOX 'JllW, 'její otec'. Poznámka. Příklady plného a detektivního psaní: fiÍJ")X 'W'l 'znamení', vedle nŕix. íli"!X; FŕMd> ífô/ô/ 'hlasy', vedle flfjh; 36 « iu: 1f ziii, jm. měsíce; ^ (Ty: }p qllu, 'šňůra'; f '''.'■' *OtS\f 'jeho koně' (j se nečlcl); X* <'(,<•' Xl!i* 'sio, nicotná vč<''; : t i . " i 1 *'„'•" 12 !I'V< 'hřbeť; "pjý Xillětj, 'klidný'; '"'„'•' ÍMři 'jeho otec'; 1 uy: niTBJ "'/»!/»/. 'vzpřímené (žen.)'. Samohlásky v těchto spojeních nazývají sc samohláskami heterogenními. V době punktace se vyslovovaly neslabičné části dvojhlásek jako souhlásky /' a in: '{] wííiv, 'hřeb', *fl haj, 'živý' i prostřed slovu po přizvuku se dvojhláska rozšiřuje samohláskou. /. původního buil je fl">2 ''"/':• 'dům', maijt dá mawiel, 'smrť (S 23 a 2-1). V nepřízvučnč slabice se píše dvojhláska «11 • : n^ll* 'aiillí, 'bezpráví'. mappicatuni. § 10. Patah furtivum Laryngály, stojici na konci slova, a to ,tj (hě § 14, 1), n a maji pod sebou palnh, předcházi-li před nimi ě, i, 6, ú. Toto patah se čte výjimečné před souhláskou, pod niž je; netvoři slabiky a nemá prízvuk, poněvadž to neni plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálú. Sluje furtivum („zlodějské, vpližené"). Příklady: /"PT rěali, vůně'; "TIPIS mJátaft, pomazaný (Mesiáš)'; flj nóah, 'Noe'; Hli riwh, 'duch'; JWMgřfl hlimlď, 'prohlásil'; «"V jóděa', 'znajicir přitel'; yíatý šamoa , slyšeni'; VHtt maddňa', 'proč'; gdhôah, vysoký', atd. § 11. S«wá 1. Š"w5 je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nimž neni samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi e-ový pazvuk. V prvém případě se nazývá š'wií i/uiescens, němé, v druhém frwä mobile, hlasné. Znak pro oboji je stejný a sluje š'ívd simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém připadě užíváme znaku • nad řádkou: 2. Vlivem okolních laryngálů a v některých jiných případech se vyslovovalo š'wä mobile s určitějším samohláskovým zbarvením a to jako poloviční n, x, nebo ii. Tatí; výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo i'ivií se značkami pro příslušné samohlásky: _,__, . Toto š'wií se nazývá složené (cornposilum) čili hatěji (aramt]i particip, = „zrychlující"). Znak pro .í'joj se píše vždy vpravo (§ 12). 3. Š»w5 je hlasné: 1. po prvé hlásce slova: »1£ p'ri 'ploď; VV I'M bud!'. 2. ze dvou š"w5 uprostřed slova za sebou bezprostředně následujících je prvé němé, druhé hlasné: ^jppi/ií-Wfí'budou zabíjeti'. Podle masoretské punktace platí toto pravidlo i pro konec slova. ÍH1 je čisti podle toho něiď (nardus), srv. Joůon str. 31 pozn. 3. pod zdvojenou souhláskou: l^tSp qifNú, 'zabíjeli'. Podle masoretské punktace plati toto pravidlo i pro konec slova: p\D} i — t nStalť 'dala jsi'; p# 'atť 'ty' (zájm. 2. os. žen. sg.) •1. uprostřed slova po dlouhé samohlásce před dlouhou samohláskou: D'OO'ľlŽJ šôm'rim, 'strážcové'; H^tpp '/í däm'klí 'tvá krev'. Předcházející dlouhá samohláska mivá při sobě znak majta'g (§ 14, 5). 5. velmi vzácně mezi dvěma stejnými souhláskami: ijj^ hin'ni 'hic já' (§ 12, 1 b). Pozn. I. Hebraisté jsou převážně nakloněni v případech dvojího šewä na konci (v 2. a 3.) vykládati tvary jako dvojkonsonantní konec a čisti něrd, rií/a/ř, 'atl. Pozn. II. Do koncového *j dělá se dvojtečka, aby se řádně odlišilo od koncového y nebo od T a "i. Toto šJwS má platnost jen grafickou. *íj čte se k, y značí podle § 11, 3, 2 k se šawä mobile, na př. ^Sfí] waltěbk' 'a plakala'. Pozn. III. Jak vidno z § C a 13, 1—2, stojí před souhláskami flWIJZ samohláska, mají-li se čisti jako spiranly. To znamená, že je-li před nimi š*w3, musí býti hlasné. Ale případy jako ">zho> "'SJS Jc čisti malkě, kanpě; š°\vľi je němé a stoji na místě samohlásky, která způsobila změnu explosivy ve spirant a pak vůbec zmizela (Bauer-Leander str. 210, pozn. 1.) Někteří gramatikové soudí, že před spiranty je vždy š°w5 hlasné, vyslovují mal'kč, kan'pé a nazývají toto š°wa medium. Jde patrně o slabý pazvuk, který se vyvine před spirahtem přirozeně jako průvodní hláska. 38 39 § 10. Patah furtivum Laryngály, stojící na konci slova, a to rl (hř mappicatum, § 14, 1), n a V' niaji pod sebou patah, předcházi-li před nimi ?., ř, ô, u. Toto patah se čte výjimečně před souhláskou, pod niž je; netvoři slabiky a nemá prízvuk, poněvadž to není plná samohláska, nýbrž pouhý pazvuk, jenž doprovází výslovnost la-ryngálů. Sluje furtivum („zlodějské, vpližené*'). Příklady: ppT rěah, vůně'; ľV?ýO miíšiah, pomazaný (Mesiáš)'; ni núah. Noe'; rúah, 'duch'; jWMtfH hiiitúď, 'prohlásil'; y^*/fltf&t*. 'znajteľ přítel'; šďmôa', slyšeni'; JflíMS madrlůď, 'proč'; p Í 3 gabôah, 'vysoký', atd. § 11. Š'wá 1. Š"\vS je pojmenováni značky, která se klade jednak pod písmeno, za nímž neni samohlásky (odkud význam pojmenováni: prázdnota), jednak se klade pod písmeno, aby vyznačila za nim redukovanou samohlásku, jakýsi e-ový pazvuk. V prvém případě se nazývá š'tuií ipiiescens, němé, v druhém š'wa niobite, hlasné. Znak pro oboji je stejný a sluje š'wa simplex, jednoduché. V prvém případě je nepřepisujeme, v druhém případě užíváme znaku • nad řádkou: 2. Vlivem okolních laryngálů a v některých jiných případech se vyslovovalo š"wií mobile s určitějším samohláskovým zbarvením a to jako poloviční a, te, nebo ů. Tato výslovnost se vyjadřovala znaky, v nichž bylo š'wa se značkami pro příslušné samohlásky: _,_, _. Toto š'wa se nazývá složené (cornpositum) čili hatěp (aramej. particip. — „zrychlující"). Znak pro thvi se píše vždy vpravo (§ 12). 3. SawS je hlasné: 1. po prvé hlásce slova: <*|2 p'ri 'ploď; j'hi 'budľ. :i8 2. ze dvou š"wä uprostřed slova za sebou bezprostředně následu-jicich je prvé němé, druhé hlasné: iStCp1" /2;f?l!3> H233 Jc čisti malkě, kanpě; š°\va je němé a stojí na místě samohlásky, která způsobila změnu explosivy ve spirant a pak vůbec zmizela (Bauer-Leander str. 210, pozn. 1.) Někteří gramatikové soudí, že před spiranty je vždy s'v/ľi hlasné, vyslovují mal'kč, kan'pe a nazývají toto š9wä medium. Jde patrně o slabý pazvuk, který se vyvine před spirahtem přirozeně jako průvodní hláska. 39 Pozn. IV. Š°wä mobile na počátku slova i uprostřed tvoří slabiku. Na př. slovo jyn3 b'TU 'smlouva', je dvojslabičné, *htop\ jiq-P-lii 'zabíjí' (3. plur.)"je třislabičné. Někteří počítají šnw5 ža pouhou slabičnou předrážku. 4. Š°w5 je němé (quicscens) uprostřed slova, když uzavírá slabiku (§ 18): 'iS-tô 'jeho žena', risSo mal-kä 'královna', cmíX 'ab-ra-liiím vl. jm. muž., r.Sfip qa-tnl-lä 'zabil jsi'. Po něm'mají písmena n B 3 T 3 3 vždy dagěš lene (§13). Pozn. I. Pod souhláskou na konci slova se š"w5 quicscens ne-piše: 2X 'ilb, 'otec'. Také se nepíše pod koncovým R po souhlásce: Ntpn W 'hřích', XI** wajjar 'a viděl'. Pozn. II. Š"wa quiescens se nepišc pod souhlásky uprostřed slova, které ztratily svou původní hláskovou hodnotu: CjýXT rií-šim 'hlavy' (z původ, rďšim). Srv. § 7, 1. § 12. Š"v/a compositum 1 a) Hatěp patah ( ), zvané též k°lěp patah, stojí zpravidla u laryngálů místo jednoduchého š"wa mobile: fyjH h"nU 'oštěp'; D*J*TM '"ilOiilm, 'pánové', x^H ** 'z(laž ne?'' ňíWSSj' itäD9 'amuq!i, '"muqqň 'hluboká'. Také uprostřed slova: "13,3£ ;a'«ftô(/ 'bude sloužitť, "tfcjy* ja'amôd 'bude stati'. Souvisí to s tím, že laryngály mají rády u sebe patah (§ 10). 1 b) Bývá též pod jinými souhláskami, a to, když jdou za sebou dvě stejné souhlásky, z nichž první je předcházena samohláskou a, není zdvojena a měla by míti za sebou obyčejné š°w5; místo haMň bývá psáno haMň 'chvalte!'. I po jiných samohlás- kách než a: D,>-H1D sô'Tlm 'protivící se' (plur.). Slovo ijjn Je výjimkou (§ 11, 8,5). 1 c) Po 3 a 1 je místo prostého š°w5 po dlouhé samohlásce před i" 1 ' ukem: njSsKP tôMxnnä 'budeš jisti'; 1313 baťků 'žehnejte!'. 10 1 d) Po spojovacím >, = 'ď je po ve slově n3X*l 'a zajmi', 'a chyť!' (u.Wič). 1 e) Také hlásky cmfatické (J wajhl kl 'a stalo se, že' (Gen. 6, 1). Pozn. I. Po |í| (§ 14, 1), protože je plnou souhláskou, a po 1 a \ původních dvojhlásek ()_, \_, f>_, i , s*, "i*) a po patah. furtívu (§ 10) je na počátku následujícího slova náležité d. lcne. Pozn. II. 1). lene klade se do posledního pismcnc, konči-li slovo dvěma souhláskami se š»w5: "^ZF!\> fífy*]> íflj 8 pod. (§ 11, 3, 2). Pozn. III. V těsné souvislosti ve větě klade se d. lene do předložek 2 a 3 (V, 'jako'), i když předešlé slovo končí samohláskou, aby nevznikly skupiny těžko vyslovitelných spirantů: in'l3|!!*1 Íns32 waj-jiq-b'ríilui b'bčtô 'a pohrbili ho v jeho domě' (1. Sam. 25,1). 3 má d. lene, ač je před ním samohláska, protože by jinak vyšlo čtení bJbčtô s dvěma stejnými spiranty za sebou. 2. Dagěš forte vyznačuje zdvojení všech souhlásek vyjma laryngálů a r. Značí se bodem uprostřed písmene. Může býti jen po plné, zpravidla krátké samohlásce. Stává v těchto případech: a) když mezi dvěma stejnými souhláskami neni ani úplné samohlásky ani pazvuku: yj^j na-tan-nú 'dali jsme'. 5*wJ pod ním je hlasné: 13 >y ' 'in-nJbč 'hrozny' (§11,3, 3). b) zesiluje souhlásku po dlouhé samohlásce, která má větný prízvuk: hň-(lčl-lu 'přestali'. c) po zájmeně ffft 'co?' často se následující souhláska zdvojuje: níO*"ií,r--* 'co (jest) to?' (z pův. ma[h]-zú})\ též po maqqěp (§ 14, 3): 3"t3","Tia tnal-lub 'jak dobré!', NÍTD^ i'kan-na 'jdi prosím!'. d) po určitém členu n ha-: *lJWtfť had-dahiír 'slovo' (§ 35); po t. zv. w5\v konsekutivnim (§ 58): "IQŇ'l wnjjômxr 'a pravil'; při časování sloves v perfektu, když poslední kořcnná souhláska je / (v 2. os.) nebo n a připodobňuje se koncovkovému ř: • (II kirat-iä 'ty jsi uřizl' (sloveso fi"|2 karát); pft) ndfat-trl 'ty jsi dal' (sloveso natan, tedy z *natan-tu). 3. Souhlásky laryngálni (hrtanové, § 4 a 5) se nezdvojují. Náhradou za to se před nimi samohláska často prodlužuje nebo mění kvalitu (§ 35, 1—4. § (>7). Někdy zůstává samohláska krátká a ukazuje tak na zdvojeni virtuální (laryngál neni zdvojen, ale přcdcházcjici samohláska se nemění): JlHtý Sihět 'kazil'; kihěn 'konal kněžskou službu'; {r^J Itftp 'cizoložil'; bťěr, 'odstranil'. 4. Souhláska na konci slova není zdvojena. V množném čísle se zdvojeni objeví, poněvadž je chráněno koncovkou: ;g paij 'fík', mn. č. Q^g pagglm; ftft hôq 'zákon', mn. č. □'•pn huqqlm. 5. Rozlišeni obou d5gěš: 1. D. lene je jen v písmenech 3, 2 ~ 2 £ ÍV d. forte ve všech kromě laryngálů a *|; 2. před d. lene nestojí nikdy samohláska nebo hlasné š-'wá v témž slově (§11,1 c); d. forte je naopak jen po samohlásce. 3. Spiranty se nikdy nezdvojují. 5 uprostřed slova po samohlásce se čte vždy jen /)/), nikdy fl\ 4. Stojí-li po plné samohlásce v písmeni bod, je to dágěš forte. Přiklad. Ve slově 1310 'poušť je dáket bez dagěš, poněvadž je před nim* samohláska, která způsobuje, že se vyslovuje jako spirant <}. Pod ním je š°wá quicseens, proto má následující bit dagěš lene, t. j. vyslovuje se jako explosiva b. Kdyby nemělo bět v sobě dágěš, čtlo by se jako spirant b a předchozí š8wa by bylo podle toho mobile. Srv. však §11,3 pozn. III. Jediná výjimka, kde dágěš po samohlásce neznamená zdvojeni, nýbrž explosivní výslovnost, je slovo C^2 bätim 'domy' (Ungnad str. 95. Bauer-l.eander str. 617). 43 § 14. Značky v písmě 1. Mapplq (přSt?) Mappiq je tečka, která se klade do koncového |-|, má-li sc vyslo-viti ve své souhláskové platnosti, tedy jako h, na př. gubah 'byl vysoký', niHN '"r?'í/l W zcmž' (Proli fi^N ar?^' k zemi')- Pozn. V rukopisech se vyskytuje mapplq též v koncovém y. !)-| qiiw' provaz, šňůra', a v koncovém i: gôj 'pohanský národ'. Čtyřikrát je též uprostřed slova v X («▼. wajjubľu, Gen. 43, 26); zajišťuje čteni Xs1 Jako souhlásek. 2. Rajně (riBl) RapS je vodorovná čárka nad konsonantem, která v rukopisech upozorňuje na to, že souhlásku pod ní je čisti jako spirant, že v ni neni ani dagčš ani mapplq. V tiscích je vzácná. 3. -Maqqčp (p||3») Maqqěp (spojovalo!) jo vodorovná čárka mezi slovy, která k sobě patří a tvoří smyslem jeden celek. Spojuje slova dví: C1X"S2 'všichni lidé', noho tři: ľlíýySsT.N 'všechnu bylinu', nebo čtyři: iS"lt£*N"S3"nX 'vše, co mu (bylo)' - 'vše, co měl'. Toto spojeni způsobuje, že so hlavni přízvflk posouvá na konec takovéhoto celku a proto néktcré samohlásky předchozích slov se nikdy krátí. V našich případech: ^3 kál místo kol 'všechen'; 'a] místo f]tf 'ě.l, značka akusativu. Maqqěp bývá hojně po jednoslabičných slovech, jako jsou: 'jestliže', fíU V a znak akusativu, -,*) 'až', S^j 'ne' (v zákazu), 'na'. uv 's'> jo '*'> 'ofl'' *b 'aby ,ie'' dji 'též'' *? žc li *7| 'všechen', ^|s> 'není', >|(riM 'který'. Stojí též před ^J- 'tedy', •nuže', 'přece'. Zamezuje se jim též srážka dvou slabik, které mají obě hlavní prízvuk (srv. Gen. 1, 3; 3, 16; 6, 9; 7, 11). 4, Pasěq (ppc) Pasěq (zastavovatel) je svislá čárka mezi slovy, která brán jejich spojování v proudu řeči. Užívá so ji, když předchozí slovo končí touž souhláskou, kterou následující slovo začiná (1. Páral. '22, 3), když jdou za sebou dvě stojná slova (Gen. 46, 2), chrání před nedorozumením (Gen. 18, 21 má I *Htf9, slovo flSs značí zde 'opravdu', ne substantivum 'pobiti') a klaJe se k jménu božímu (žalm 119, 156). Po ní mají explosivy k, p, I, b, y, d áigU lene. 5. Mal«g fjfuj)) 1. Jméno znamená „uzda". Je to svislá čárka vlevo od samo hláskové značky (vyjma u hůluuiii). Označuje vedlejší prízvuk a chrání výslovnost samohlásky, u níž stojí. T. zv. lehké niajluijj slojí a) u samohlásky v druhé otevřené slabice před slabikou prízvučnou: OINH kl "tidäni 'člověk' (s urč. členení). b) V čtvrté otevřené slabice před prízvukom: JliJiDWa nuikaUikônut 'než prostřední' (žen., Ezech. 42, 5); c.) jestliže je druhá slabika před prízvukom zavřená, stojí inaítaeg v třetí otevřené, je-li třetí zavřená, je ve čtvrté otevřené: C'P^Kfl kíl-ar-bfi-ím 've 40. (roce)', Xum. 33, 38; il) je u dlouhé samohlásky, za níž je š*wä a potom prízvučná slabika; chrání dlouhou samohlásku v zavřené slabice před maqqěp a upozorňuje u qama:s, aby se ětlo jako J: ffátó patřiti. Tak je na př. v Gen. 24, 33 psáno Cty"*, q"rě je Ctí'VV c°2 je vokalisováno jjjfjvi wajjuiäm 'a bylo předloženo'. K8tU> 46 je QKP^i masoreté v textu označili tvar kroužkem (Dtyv,l) a připojili tuto poznámku: QtíWl (CC''',*)• Z toho plyne, že konsonantní text má omylem psáno jod místo wäw. Často tvary v q»ré poskytuji opravdu lepší čtení. Jindy masoreté naznačují, že na příslušném místě má se užiti slušnějšího tvaru. V 1. Sam. 5, 6 je k slovu Q^ÉJrľl poznámka: *"|p D*T1HÍ83 D*/B93> to značí, že místo slova C^By i^st užiti při čtení slova n>*]ýlt3 Obé slova značí haemorrhoidy, ale slovo Q^Tttt Je pokládáno za slušnější. V 2. Král. 18, 27 se praví: riifí&b) onnrrnx SixS nqfítybf. tľypfi wvixn-bv „k mužům, přebývajícím na hradbách, aby jedli výkaly své a pili moč svou s vámi". Slovo Q^xnn 'výkaly', je podle masoretského výkladu méně slušné a podle poznámky DfiK12C D!Y*in má býti nahrazeno slušnějším nNfaC> jehož samohlásky jsou slovu D^Xin podloženy, tedy QrPNIfl (DfiNl^)- Podobně místo Orp^tľ (od slova 'moč') jc čisti podle poznámky DiYSj"! slušnější fnin ^cd 'moč', tedy QtSj"1 ""CD Srv- Deuter. 28. 30 a j. Nčkdy se stává, že slovo chybně napsané přichází často a protože je čtenáři známo, není proto potřebí, aby bylo v poznámkách ustavičně opravováno. Samohlásky q^rě jsou prostě slovu kHIb podloženy. To se nazývá q8rě perpetuum. Často se objevuje v Pentateuchu tvar ^lil s významem 'ona' a stojí tedy na místě tvaru NVI- Masoreté naznačili správný tvar ženského rodu vokali-saci a píši na příslušných místech ^ jména nSttfTV Je psaní místo masorety žádaného řJ»?thT» k'ttb ukazuje na D^tS^Y-Slovo 'dívka', má q»rě IŤ5JM1 k°tíb U číslovek SPXB a nytf, >pj0, k8tlb je čisti Qiy&, Q*Mtf. 2. Mělo-li se slovo z textu při čtení vůbec vypustili, značili to masoreté tím, že slovo nevokalisovali. Tak v 2. Sam. 13, 33 je po- 47 známka k slovu QX: 'p írě 'napsané, ale nečtené' (srv. 2. Král. 5, 18; 2. Sam. 15, 21; Ruth 3, 12; Jerem, 38, 16; 39, 12; 51, 3). Naopak, kde mělo býti slovo doplněno, ponechána byla v textu mezera, do ní vepsána O se samohláskami slova, jež mělo býti doplněno, a k tomu přičiněna poznámka: nS"1 'Hp Vri 'čteno, ale nenapsáno'. Tak je psáno v knize soudců 20, 13 Q, v poznámce je t. j. chybí slovo »VS 'synove . (Srv. 2. Sam.' 8, 3; 16, 23; 18, 20; 2. Král. 11), 31; 19, 37; Ruth 3, 5,17; Jerem. 31, 37; 50, 29.) 3. Odstranění celého slova nebo jeho části se dálo tak, že kritikové udělali nad příslušná písmena tečky a do poznámky napsali bp TipJ 'bodování nahoře". Tyto body slují mimořádnými (puncta extraordinaria) a jsou na těchto místech Starého zákona: Gen. 16, 5; 19, 33; 37, 12; 18, 9; 33, 4. Num. 3, 39; 9, 10; 21, 30; 29, 15. Deuter. 29, 28; 2. Sam. 19, 20; Izai 44, 9. Ezech. 41, 20; 46, 22; žalm 27, 13. Na př. je psáno v Gen. 18, 9: ybk s poznámkou TO by Tpi 'bodování nad x'0'. t. j. tato tři písmena se nemají čisti. Nebo v Gen. 33, 4 je podle toho vypustiti celé slovo "inptJJ'i "a políbil ho'. 4. Kde bylo možno čisti slovo dvěma správnými způsoby, punkto-vali naqdanové (punktátoři) oběma a dali tak čtenáři na výběr. Punktování slova Cftp ukazuje na dvoji čtení, bud Wfítf nebo Cnli*- lakové případy se nazývají smíšenými tvary. Srv. Gen. 16," 11; žalm 7, 6; Ezech. 36, 11. 5. Jméno boží zni v konsonantním textu "TliT. P unktováno podle starých rukopisů (Kittel), ale v pozdější tradici fljpp. Není však vyslovováno, nýbrž na jeho místě je vždy čteno jen ijSs*-Samohlásky tohoto slova byly připisovány k tvaru nilT' počáteční i nemá ovšem š°w5 compositum jako X- Tvar na má funkci rozlišovací a značí jméno Boha proti tvaru na jenž 48 znamená 'moji pánové, moje panstvo'. Následuje-li za ^x sI°vo nilT. čte se misto fflfp slovo Q\iSn. aby se ^x nevyslovovalo dvakrát, ale slovo nilT se punktujé samohláskami slova DVt^K a píše se tudíž ni,T (Kittel ffps). Srv. Izai. 28, 16. (Gesenius^ Kautszch str. 70 a 310. Beer, I. str. 49.) Pozn. Tóra se dělila původně v části zvané flVtý"© (SS- HtíhB). velké označovány byly třemi stejnými písmeny, málé.jednínVpo-čínaly-li novou řádkou, sluly otevřené (fliniflB) (značeny BBB a B). počínaly-li uprostřed řádky, jmenovaly se zavřené OilQIJiD) (značeny BDD a Ď>- 1 menši oddíly biblických knih jsou podobně značeny. § 16. Přízvuk 1. V hebrejštině je přizvuk důrazový (expiratorní), dosti silný. Slovní přízvuk je většinou na poslední slabice, takto přizvukované slovo sluje y^p (milrď 'zdola'). Znamením prízvuku je nS'l dä-bär 'slovo'. V jistých případech je přizvuk na předposlední slabice a pak sc nazývá slovo takto přizvukované bwba (miľil 'shora'): rjbň maelsek 'kráľ; tfwj ďbSrěnu 'naše slovo'; nStpfj qitallä 'ty jsi zabil'. 2. Někdy má slovo dvojí význam podle různé polohy prízvuku: 1J3 biná 'stavěli'. g$ bSnů 'v nás'; ,-jflD měla 'mrtvá', fífA mM 'zemřela'. 3. Vedlejší přízvuk se označuje jen ua otevřených slabikách značkou msetaeg (§ 15,5): n%p^ qä-ťlä (qa- má vedlejší přizvuk), EíHaKJ šôm'rlm 'strážci' a p.' 4. Jména maji celkem silnější přizvuk než slovesa. Imperativy a infinitivy constr. mají slabší přízvuk než ostatní tvary slovesné. Proto se vokál jejich předposlední slabiky před přizvukem nedlouzí, nýbrž redukuje (Sbp. IXtP. TlSí)- 4 Mluvnice häbredJtiny 49 § 17. Akcenty 1. Každé slovo v bibli, které má samostatný prízvuk, je opatřeno znaménkem, zvaným fa'am 'akcent'. Znaménka maji význam not při kanlilenačnim přednesu,dále slovních prízvuku a konečně i značek rozdělovačích (interpunkčních). 2. Obyčejně stojí tyto značky u samohlásek v poslední, méně často v předposlední slabice. Slovní prízvuk označuje značka prvá od konce slova, při čemž se nepřihlíží k značce, která je u souhlásky bez samohlásky po případě za koncem slova. Na př. v Gen. 1, 2 Irtíl ukazuje, že slovo má prízvuk na předposlední slabice. 3. Jestliže akcenty vyznačují přerušení proudu řeči, slují rozlu-čovací (disjunktivní), znamenají-li naopak souvislost a spojitost slov, slují slučovaci (konjunktivu!). 4. Rozeznávají se dvě soustavy akcentů, prosaické (v 21 pros. knihách Starého zákona) a poetické (ve 3 knihách básnických, t. Žalmech, Jobovi a Šaloin. přislovich.) 5. Hlavni rozlučovaci akcenty prosaické jsou: 1 • p'fou P°d poslední prízvučnou slabikou verše. Za posledním slovem verše následuje dělitel veršů (naše tečka), ;, zvaný pIDB (]TD 'konec verše': Gen. 1,1:5f-*li 'dvě', čilo se šlajim, šli, ale dnes se vykládá jako kompromisní psaní za šHujim nebo za šitliijim (§ 18, 4). 1 b. Slabika nesmí začínali samohláskou. Jedinou výjimkou je v tiberiadském podání spojka v tvaru 1 u před retnieemi (2QB) a souhláskou se š°w5 hlasným: v^gn upJr'i 'a ploď, ^Sol iinvvlxk 'a kráľ, ffíjŘ íibajil 'a dům', C**?^ ii(ijí!últiit 'a velcí'. 2. Slabiky rozeznáváme v podstatě dvojí: a) otevřené, které končí na samohlásku, a b) zavřené, konč.í-li souhláskou. Obojí mohou býti opět prízvučné nebo neprízvučné. Otevřenou slabikou je i ta, která konči nevyslovovanou souhláskou (mater lectionis): ^J1X2T 'vyšel jsem', HDxSp nľ-lä-kä práce', 'řemeslo', HľO bl-nň 'rozum' (§ 7, 1, 9, 2). 3. Otevřená slabika má zpravidla dlouhou samohlásku; podle některých je u scgolat (§ 44, č. 6) a před zájmennými pří- 51 ponami v otevřené slabice dlouhé: T^li měělxk 'kráľ; íH2n ď-bu-riě-ka 'tvé slovo' (v pause, § 19.) Jinak je krátká samohláska u jmen, která maji v předposlední slabice _: "«M"jufar 'chlapec', flW zá-jit 'oliva', též před "f_ 3, které značí směr: n"QTtt mid-bá-r3 'na poušť, a před zájm. příponami u sloves: 'ob'lpp 93-íů-lá-nl 'zabil mne'. 4. Okolnost, že otevřené slabiky končí dlouhou samohláskou, souvisí pravděpodobně se způsobem přednesu textů v liturgii. 5. Zavřené slabiky prízvučné mají samohlásky bud dlouhé, na př. -Ql du-bur 'slovo', 713 biír, 'cisterna', nebo krátké, na př. yQjý šů-mú' 'slyšel', 723 bíi-bél, 'Babylon'. 6. Neprízvučné zavřené slabiky mají vždy jen krátkou samohlásku: BŠtýlO miš-pat 'souzení'; *pfíKtóQ miš-pah-ti, 'moje rodina'. Zavřenými neprízvučnými slabikami jsou jmenovitě částice, jako qx 'i'm, 'jestliže', »p min, 'od', 'z', qj» 'i'm, Y, které stojí obyčejně před maqqěp, ztrácejí tudíž přizvuk a tvoři s následujícím výrazem jakoby jeden celek. Pozn. I. Souhláska s hlasným šawa tvoři samostatnou slabiku, i když j ej ■ samohláska je kratší (Ungnad str. 25 n. zve ji poloviční slabikou, srv. i Uauer-Lcander str. 174.) Někteří počítají souhlásku se š-nvá jako předrážku následující slabiky nebo ji kladou na konec slabiky: jt>72 b'-ríl, 'smlouva' "láy ja-'"mad, 'bude stati'. Ti, kdo kladou souhlásku s š"w5 na konec předchozí slabiky, mluví o t. iv, volně zavřené slabice (Itornyánszky a j.) Srv. § 11. 3. pozn. IV Pozn II Ti, kdo vykládají, že na konci slova mohou býti dva konsonanty ('alt, qlilcdi a pod.), mluvi též o dvojnásob zavřené slabice (srv. § 11, 3. 3 a pozn. I.) Pozn. III. Někdy se mluví ještě o slabice zostřené, která konči tou souhláskou, kterou následující slabika začíná. Jde tedy o slabiku zavřenou. Následující tabulka ukazuje výskyt samohlásek ve slabikách. Některé vokály se v určité slabice mohou vyskytnout jen v sousedství laryngálů a příklady toho jsou v závorkách: 1 es 2~ Slabika otevřená Slabika zavřená Si prízvučná neprízvučná prízvučná neprízvučná a 1 -1 - 1 - nóty' a? — (ipmri. ptrr) c — ronily — i á 0 — u äi _ ě "CC — 1 — S ii 123 -iní — ô — u nôn >inŕ, •nna — 0 _ -ibtŕ lolovič-ibikách _ _ • — w jen v j nich sh — — 52 53 Přehled slabik: Otevřená Zavřená prízvučná: fM*3 samohlásky jen dlouhé, výjimky jako přízv.: ^32 samohlásky dlouhé i krátké neprízvučná: dľl samohlásky dlouhé, výjimky jako cp^US- nepřizv.: «||*jp samohlásky jen krátké. § 19. Pausa 1. Pro souvislost řeči (kontext) platí částečně jiná pravidla přizvukovú než pro pausu. 1. j. konec řeči. Většina tvarů se V pause mění. Paušální postaveni má slovo u rozlučova-cího akcentu (§ 17.) 2. Krátké samohlásky tvarů kontextových (normálních), které mají prízvuk, v pause se dlouží: qiq majim, 'voda', p. mäjim; fWJ liiqah 'vzaľ, p. Iňqňh. V pause přicházejí někdy i kvalitativní změny samohláskové: se mini v : P- se mění někdy v : cSwS "iy"| (kont. tvar je -jy) 'na věky věků'; se mění v : kont. -lén 'zlomil', p. icn; dává : ^K* 'jí'. P- dává : lan 'mluvil', ]>. 13-ľj. 3. Místo redukovaných samohlásek kontextu jsou v pause původní plné, případně zdloužené samohlásky: ''JfP! b"?í< 'polovinu', p. lifsl *fn 1'hJ, 'tvář', p. inS liel-'1 713 is/f(7, 'v tobě' (muž.), p. 7|3 é<7A- 51 ľOflJ näl'na, 'dala', p. njj"0 nd(Sn5 1SÍ3J naPpu 'krápali', p. nätdpú jimšHu 'panuji', p. iStýřS^ jimšólu. 4. Často je v pause prízvuk na slabice předposlední místo na poslední: i5jX '"'lůTrř 'já', v p. >3jx 'infjfl. nriN 'ty', v p. niix rnn2 MW *byla těžká', p. ft*Úl Mfcěv/J. Naopak je tomu na př. u tvarů jako RQ*} wajjämát, 'a zemřel', v p. ŕia*"! wajjämtít. HLAVNI JEVY HLÁSKOSLOVNÉ § 20. Samohlásky 1. Samohlásky se děli na jednoduché (monofthongy) a skupiny z původních dvojhlásek (difthongů, § 9, 4). Podle kvantity rozeznáváme: a) krátké: ä, x, i, a, u, (e, o); b) dlouhé: (7, x, i, u, ě, ô. c) redukované a pazvuky (š"vvľi, hStěp, palub íurtivum §§ 10, 11, 12). Dále se dělí samohlásky na otevřené (a, x, a) a zavřené"(e, o, u, i). Značení a výslovnost v §§ 7, 8, 9. Přehled: otevřené zavřené krátké á | x a i u (<•) (°> dlouhé ä x — l Cl č u Pozn. I. e a o nemají zvláštních znaků; vyskytují se velmi pravděpodobně v zavřených slabikách některých tvarů, na př. v časování OéíP .rrjS&JP •njlinfl)' Jak ukazuji krátké samohlásky analogických tvarů sil. sloves ("123'' ,nj"T2Dfl)- 55 Pozn. II. Vzájemný poměr, polohu a příbuzenství samohlásek lze naznačiti tímto schématem: samohlásky vysoké J samohlásky střední samohláska nízká 2. Samohlásky dělí se dále na stálé (neměnné), které nepodléhají změnám při flexi, a na proměnné, které se měni. Stálé jsou: a) dlouhé přirozeně (i vzniklé stažením), zpravidla psané plene (ale ne vždy!), jako: í v jělíb 'dělá dobro', ô v "rtj 17»/ 'hlas', u v gig sůs 'kůň', g'bul 'pomezí', i v JW\ hčkxr 'kniha'. V zavřené prízvučné slabice dává rovnčž ě: ihft tHěd 'porodí' (*li(íd), J|V 'dá' (*jillín). V posledních dvou případech je patrně e krátké. c) u v přizv. otevřené slab. se měni v ô: qôdieš (z *qudš). též v zavřené přízvuč.: qdiôn 'malý' (z *qalún). Ve slabikách neprízvučných se objevuje bud jako u: B*3fl huqqlm 'zákony', ipfljřfl hušlak 'byl vržen', nebo jako á: "l|3Dn häpqad 'byl potrestán'. Někdy je oboji samohláska v témž tvaru: 'uzzl a ^y 'ůzzi 'moje síla'. 2. V otevřené slabice před přízvukem se ä, h u může udržeti jen za okolnosti, že následující souhláska se zdvojí: a: Q*7Q| g'mallim, 'velbloudi'; sg. So>; l; E^JfJCsisslm 'květy'; sg. pj{; u: □"'ISTN '"dummiin 'červení' (plur.); sg. C'lN- 3. Zdlouženi samohlásky v otevřené slabice před přizvukem není v těchto případech: a) po slabice s vedlejším přizvukem, po níž jde š»w5: íl7tó g$ť-13, 'ona zabila'; noty šam'rú, 'střežili(y)'; • 57 b) u kontextových tvarů slovesných, protože maji tlabil prízvuk: Wtó* Jiql'lA 'oni zabijí' (ale v pause, kde je přizvuk silný: 3* jiqttUu\) c) v imperativu a Infinitivu constr. sloves, poněvadž mají slabší prízvuk: ÍÍDJ3 Ťt&i 'zabij!', stejně inf. cons. 4. Naopak se. krátký vokál mění v š"wa (redukuje sc): a v otevřené slabice před prízvukom: *]X5J> š^ň 'neste!', mezi hlavním a vedlejším prízvukom, srv. 3a. i, které v otevřené slabice dá ě, srv. výše lb, s dvojím vývojem: u) toto ě v otevřené slabice před přízvukem se dlouží (hlavně po š"\v3 předcházející slabiky: C'JÍJ t 'starci', a v dvojslabičných jménech před plurální koncovkou: Qi^S 'nádoby', ľi)Úp 'jména', a v dvojslab. jménech ženských před koncovkou n : fiyt 'pot') noho P) se redukuje: f|XO (st- conslr.) 'sto' (*mi'al); u sloves neu-trických: fl^M kľilfdä (*l;abidal) 'byla těžká'; v participiích a jménech mezi hlavním a vedlejším přízvukem: Qi'ifcS'ft '/»-Mim 'zabijejieľ (muž.), 'uj'bUn 'nepřátelé'; před pos- sessivnínii příponami zájmonuými: »?3 b»nt 'můj syn' (*bini), 'Ôtl* š^nii, 'mé jméno' (*šiml) a pod, u se redukuje ve š"wá před přízvukem: ffcy jilHřt, 'mohla', (*jakulat, od S^i); *adamalô, elise 2. a a zdloužcní před přízvukem). 7. Dvě kvalitatívni změny u krátkých samohlásek jsou pozoruhodné: přechod oviv slabice neprízvučné zavřené (ne všude) (srv. M*TM výše, "WJ13 ■ P()li-) ■ zmčua P*V. i v ä (t. zv. zákon Philippiho) v zavřené prízvučné slabice; pův. *binl, 'dcera', dá do hebr. *baní, assimilací *batl, zjednodušením na konci bal fl3; v neprízvučné slabice se však objeví původní í: •>jpi2l billl 'moje dcera' (z *binll.) Pův. *za{£> (v pause) 'tvé písně', proti D3',*1',E> 'vasc pisně'. 2. Staré au v slabice přízvuěné se změnilo někde V ó: Jjfft, jam (*jaum), někde dalo äu: xiíľ •*«'.', 'lež'; pod slabším přízvukem nebo v neprízvučné jo o: Jfljj mó7, st. constr. 'smrť. 3. O tvarech jako bájil, miíwxl, kde. zůstávají ai a au v zavřené prízvučné slabice, srv. § 24, 2. § 24. Vložené samohlásky 1. Mezi poslední dvě souhlásky slova, které nemají samohlásek, vkládá se zpravidla pomocná samohláska, která odstraňuje, dvoj-konsonanlni dosloví. Pravidelně děje se tak u jmen typů "SjSó, *]DD> IpíŠ' která po odpadnutí původních pádových přípon se stala jednoslabičnými: *malk, *si[>r, *buqr. Mezi poslední dvě souhlásky se vkládá a proto slují jména těchto typů „segolata". Podobně se i u sloves vkládá často mezi koncové souhlásky, když tyto ztratí při ilexi své samohlásky: }J»1 wajjigxl z pův. *wajjigl 'a zjevil'. 2. Vloženým vokálem po ; je __: *bail, ba-jit 'dům'; *zait, pfl za-jit 'oliva'. Po w se vkládá : *maul Wjg ma-wxt 'smrt'. Vložený vokál u laryngálů je : -jjyj na'ar 'chlapec' (*na'r). § 25. Změny samohlásek vlivem laryngálů 1. Laryngály (a "}) se nezdvojují; předchozí samohláska se náhradně dlouží, a to a v u, i v č, u v ó; pravidelně je tomu tak před 1, většinou před y a ){, méně často před ]-|"a H: J!"lt!J (*Sirrěl) 'sloužil'; (*birrěk), 'pozdravoval', 'velebil'; Ipjj (*Ď!J/Ta£), 60' byl veleben; ^yj, (*6a"ěr) 'zapáliti', 'odstraniti'. Někdy se však samohláska nedlouzí (srv. virtuální zdvojení § 13, 3). 2. Před koncovými souhláskami fj, pj a y se mění krátké samohlásky v _; po dlouhých samohláskách (s výjimkou íT) stojí toto _ mezi samohláskou a koncovou souhláskou (patah íurtivum § 10): *gabúh > |b£j gabuah 'vysoký', 'výše', st. cons. *gabuh (bez prízvuku) > jM| g>bali. Jak vidno, laryngály mají u sebe rády a, které ostatně při jejich artikulaci je jim nejbližši. 3. Proto též po laryngálů nemůže býti jako reduk. samohláska prosté š°\v5; nejčastější redukovanou samohláskou po laryngálů Íe —: DflTISy '"madlxm, 'vstali jste' (proti obyčejnému hlasnému _ v silném slovese normálním: DriSp|!)) Srv. § 53. 4. Laryngál může míti na konci zavřené neprízvučné slabiky u sebe prosté š°w5 quicscens (§ 9, 2): ÍWJJ ma'-jdn Ipramen'; "IDrp jxhsar 'nedostává se'. Krátké i se měni v této situaci v x (místo *'iqlôl 'zabíjím', je ^QpX 'xqlôl; místo *lďlim 'tajil', je Q^yn). Ale velmi často místo tohoto uzavření slabiky prostým němým š"w5 se objevuje za laryngálem h5těp, čímž z původní zavřené slabiky vzniká otevřená a za ni „poloviční"; v hátěp je vlevo ta samohláska, která je před ním: místo *jx'sôf> 'shromažduje', vznikne ff]bX*> místo *ja'mad je lby' ju'"nwd 'stoji'; původní hamad dá "ioyn ha"mad 'byl postaven'. Jestliže by po li3těp následovala souhláska se š°w5 hlasným, mění se hätčp v příslušnou plnou samohlásku a následující š8w5 v němé: proti "Ijjyfl lu'Tnôd vstaneš', je V7oy< ÍaamÚu 'vstanou' (nemůže býti HOI?'' protože dvě š»w5 za sebou uprostřed slova nemohou býti hlasná, srv. § 11, 3, 2.). § 26. Souhlásky (konsonanty) 1. Původní w na počátku slova se změnilo v /. W zůstalo jen ve spojce i (}) 'a', ve jménech 'hřeb' a "WJ 'dítě'. Srv. § 75. 61 2. U sloves I. n zpodobuje se n následující souhlásce: od Qpj niíqam 'mstil', je imperfektum 0J51 jiqqôm místo pňv. *j\nqôm (§ 72). Podobně nflX V (muž.) z *'anŕa, § 27. 3. Ražené souhlásky 6, g, d, k, p, t po samohlásce se mění v třivé (spiranty), §§ 6, 13. 4. x na konci slabiky nebo před jiným konsonantem na konci, je-li bez vokálu, mizí a samohláska před ním se prodlužuje náhradne: púv. *ma$ď > x^lfi 'naieľ (X se píše, ale ncěte se! § 9, 2); *mäsťi > fiX2íb 'nalézající' (žen.); *ntiifii" > xi'D 'na-lézti'; *rďš > t£*X"l rôš, 'hlava'. Stejné zjevy jsou i u sloves ľ a Ilľ (|| 73, 74). 5. mizí v přívěs, zájmeně 3. os. sg. muž.: */roti EITD 'jejich ústa'; u predložky 3 oba tvary 23, Q|t3 'v nich'. 6. Na konci slova se zdvojeni souhlásky ruší (§ 13, 4). Laryngály se vůbec nezdvojují (§ 13, 3). Zdvojené souhlásky mizí někdy před š°wä hlasným, zejména před laryngálem: *fífP 'vezmou' (čísli jiqhu místo původního jiqq'hú z jilq'há podle jiqHu); ygf 'iwwěr 'slepý', plur. wyfi} 'iwrim místo 'iwuŕrim; D^pipfi hamljaqšlm, 'žádající si', místo ham-nťbaqq*Um. Velmi často 11 •) (íoáw sou-sledného § 58) před předponou V ivajlň 'a stalo se', místo wajj'lu. 7. 0 p les myknutí v hitpa"ělovčm praelixu ;in a sykavky jako prvního radikálu u sloves v hitpa™ělu § 67, 5. II. TVAR O ŠLOVÍ Jako v jiných řečech, rozeznávají sc i v hebrejštinč slovní druhy. Ohebné jsou: zájmena, jména (podstatnú a přídavná, mezi nimiž není ve skloňování rozdílu), číslovky a slovesa. Ostatní druhy shrnujeme pod název částic (k nim patří příslovce, předložky, spojky a citoslovce.) ZÁJMENA § 27. Zájmena osobní jsou dvojí: samostatná (separata) a přívěsná (sullixa). «) Osobní zájmena samostatná maji tyto tvary kontextové: sg. 1. os. společná (muž. i žen.) vj'x, ^JX. 2. os. ni. nílM (rlH)i 2. os. žen. flx (pův. tvar i/?iX zachován jen jako k'tib, Soude. 17, 2 a j.), 3. os. m. ypft, 3. os. žen. XVI- Plur. i- os. urôx, un;. m 2. m. ořis, 2. ž. jjjig, fag, njrix, 3. os. m. CH. nsn. 3. ž. fläjj. První a druhé osoby jsou ze základu *'an-, srv. nrab. 2. sg. m. anta, ž. HIV pause se vyskytuji tvary: 1. sg. ipjx, 1. pL UnJK. ury. 2. sg. m. nrx, nrix. 2. 1. r,x- 7) V 1. os. jedu. é. paušálni tvar tjx Jc i v kontextu ve výrazu ,JX",H 'jako že jsem živ!'. V 3. os. jedu. č. Žen. se píše v Tóře XV"!. naqdánové punktuji KV> Čisti je hi (§ 18, 1). § 28. Zájmena osobní přívěsná (suffixy zájmenné) 1. Pro všechny jazyky semitské jc charakteristické připojování zájmen osobních, jež v těchto tvarech samostatně se nevyskytují. Ve spojení sc jménem vyjadřuje toto zájmeno majitele, u slovesa znamená zájmenný předmět v akkusalivu nebo dativu. Přivěšujc se i k některým částicím. 62 63 sg. 1. os. spol. I můj, má, mé 2. os. m. w 'tvůj, tvá, tvé 2. os. Ž. A- tvůj, tvá, tvé 3. os. m. w, lit! i_. vt_. jeho 3. os. Ž. ah, hd n._. n_, její pi. 1. os. spol. nil «1 náš, -e, -e 2. os. m. kxm D3_ váš, -e, -e 2. os. Ž. kwn T?- váš, -e, -e 3. OS. 111. hxm nn_ jejich 3. OS. Ž. hxn ľn~ jejich 2. Suffixy mají tyto tvary (s příklady u jm. Rg, m. 'ústa'): n"D(§ 14,3) D.YB 3. 1. osoba se připojuje k plurálu v tvaru 2. os. m. má suíY. T| s předchozím _: ^pip 'tvůj kůň' (muž.), v pause 7JC1D- V množ. č. je vždy před suffixem charakteristické v TppiD sušička 'tvoji koně' (muž.), ^pp*D súsajik 'tvoji koně' (žen.), ÍJ71ÍD1D susulxkd 'tvoje klisny' (muž.), "-pfllD'D susOlajik 'tvoje klisny' (žen.). 3. os. ni. má nejčastěji 1 -ô: *g3*£ súsô 'jeho kůň'. V 3. os. u plur. muž. je f>_ -Sw (pův. äu, § 9, 4). V 3. os. plur. m. je též Q_ -am a básn. tvar 1q_ (mBD sipram 'jejich kniha' (m.), plmó 'jejich ústa'), v 3. os. žen. rodu j -Jn: *^E5p tiprän 'jejich kniha' (žen.). K plurálu se připojuje pfl_ :> |i"T._ (nri^BD tipnhmm 'jejich knihy' (muž.), J,T"1BD iipttkmn 'jejich knihy' (žen.). 4. U sloves zni suffix 1. os. sg. •>} -ni (znamená mne, mně). Jinak jsou suffixy stejné, 2. os. pl. žen. není doložena, 3. os. m. v plur. je Q_ -m, 3. os. ž. j_ -n. Pozn. K způsobu přivěšováni suilixů a změnám samohláskovým u jmen atd. viz §§ 29, 30, 43, u sloves § 68, u předložek § 85, a paradigmata (1—24). 64 § 29. Význam a užíván! osobních zájmen samostatných 1. Slovesné tvary vyjadřuji osobu svými koncovkami (§ 53). Zá-jmenný podmět je nadbytečný, ale musí býti, je-li na něm důraz: "Ibyn nfiX", H^H1 Hen 'oni zahynou, ale ty budeš stati'; a pák, je-li ve větě ještě podmět jiný, jenž následuje po podmětu, inherentně obsaženém v tvaru slovesném: kJtjM IJPíJN VVCW 'slyšeli jsme my i synové naši'. 2. Osobního zájmena se užívá i jako spony ve významu čes. slovesa býti: ipjx 'Já Jsem' (Gen- 3> 10)! ľTST "OK 'I* Jscm Hospodin'; 'my Jsme' (G*»< 42- *!)• CH COTy 'Ó 'protože byli nazí' (Genľ 3, 7); v opsaném praesentu (jyp jpíj: -|p« nflK 'ty pra-víš'; PIJ Kin •»» 'kdo je to?'; rj-jN >J3 DH íl^J 'toto'(tito) jsou synové Adamovi'. Zájmeno 3. os. plur. se vztahuje k podmětu v 2. os. u Soíon. 2, 12: nan "'Sir: tyn C^13 DJnX"D3 '» vy. Ethiopové, poraněni mečem mým budete'. 3. V uctivém oslovování a v ponížené řeči užívá se v hebrejštině místo zájmen opisů. Místo >pJN se říká ^I^P 'tvuJ sluha' (Gen. 44, 32 a j.), v ženském rodě ^flON 'tvá služebnice' (Soude. 19. 19 a j.) Místo nfiX stává "OH N 'pane můj', na př. TH^yflN SnU* VťlM Pán B>Ůj se tázal služebníků svých' = 'ty ses tázal nás' (Gen. 44, 19). § 30. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných 1. U sloves znamenají suffixy zájmenný předmět: inStpp 'zabi1 no', i v dativu: 'OflrO 'dal jsi mně* (= ^ flŕlj); Při dvou akusativech se jeden vyjadřuje suffixem, druhý akusativem osob. zájmena: IJitf ''JíOni 'a ukáže mně jej'. 2. U podstatných jmen vyznačují suffixy possessivní majitele. Ve smyslu objektivního genitivu: '•DOD (Gen. 16, 5) '. Mluvnice habiejltlny 65 'moje křivda' = 'křivda, spáchaná na mne', nebo ^Oúfí (žalm 7, 17) 'křivda, spáchaná na něm'. Je-li suílix stejný n více jmen, je opakován: TfiHZ) 1p)j32 'tvůj skot a tvé ovce'. Ve vazbě státu constructu se připojuje suITix na druhou část: IJJH,"? "H 'hora jeho svatosti' = jeho svatá hora'; *íř^& vi 'ma svatá hora' (Izai. 11, 9; Abd. 16; žalm 2, 6 a j.). SulTixcm se vyznačuje genitiv, závislý na dvou jménech: fom ní*"IB flÍ310 (E*.d. 15, 4) 'vozy faraónovy a vojsko jeho' = 'vozy a vojsko faraóna'. 3. Sullix se zesiluje někdy samostatným osobním zájmenem, které se položí za něj, a zájmeno má pak význam akusativní, na př. 'ON-C; *pJM (G«n. 27> 34) 'požehnej mně, i muč' ('ba, právě mAě'); JWjj q-íj-j^ d^|ti IppS ClpD3 DJ ^pTTlX D*^/?9 na místí' na kterém lízali psi krev Nábotovu, budou lízati psi krev tvou, právě tvou' (1. Král. 21, 19.) ^3—K¥1°0J Jlt^Sl 'a Setovi, právě jemu, se narodil syn' (Gen. 4, 26,'srv. 10, 21). l>o předložkácli: pyrj l^-IJ IQtffl} 'a pravila: Xa mně — já (jsem to) —, pane můj, (jest) ta vina' (1. Sam. 25, 24). ^on^O *| Dl',1 řTO* íp^TH^ '(táhne) ne na tebe - ty (= jako bys byl mým nepřítelem) — dnes, ale k domu mého bojování' ( = domu, jenž bojuje se mnou) (2. Páral. 35, 21). D3sfl33 DflN ľdS fíVľl 'zdaž (jest) čas vám (= máte čas) — právě vám — k přebývání v domech vašich' (Aggcus 1, 4). 4. Objcktní suffixy nemají nikdy funkci našich zvratných zájmen. Ta se vyjadřuji často pomoci předložek: cn? fílift 'a udělali si (doslovně: jim) zástěry' (Gen. 3, 7). 'jinak'se užívá některých podstatných jmen, jako yfo 'nitro', 37 'srdce', tPSJ 'duše', u neživotných pojmů (v pozd! době i u životných) Dify 'kosť, 'podstata': flSlpS fFfá pHXfll 'a zasmála se Sára v nitru svém' (= prosěbe) (Gen. 18, 12). MUVl* VlSnN'l "ti-'SJľ zamiloval si ho Jonatan jako svou duši' («* jako sebe) (1. Sam. 18, 1). Jinak se užívá podstatného jména |0tw se suffixy i místo samostat. osob. zájmen: ">t£^EJ 'má duše' <•=• 'já', "íf^SJ 'tvá duše' = 'ty' ald. cjjy přichází u osob ve spojení UJJjyj HVJ 'on sám' (dosl. 'on ve své podstatě', 've svém těle'). § 31. Zájmena ukazovací 1. Pro poukázání na osobu nebo předmět bližší užívá se v hebrej. zájmena "jj zw pro sg. 111., flXT at Pr" SS- žen-> Pm Pmr- ol>ou rodů "ř/řiF. Vedle této formy je i kratší ^ (v Tóře a 1. Páral. 20, 8). Vzácnčji se vyskytují tvary: pro sg. žen. (2- Král. (i, lí) a j.), (zó) (tento spiše ve smyslu vztažném pro rod m„ Ozeáš 7, 16, pro rod ž. žalm 132, 12), a tvar (ffl) pro oba rody i obě čísla, většinou také ve smyslu vztažném. *f má ukazovací význam u Hab. 1, 11 (lni % ta ícho sila nebo: toto je jeho sila) a v žahnu 12, 8 (*]T THH *)?• 0(1 tohoto pokolení). 2. Ukazovací zájmena stoji v podmetu i v přívlastku. Jsou-li v podmetu, řídí se číslem n rodem doplňku: "Din Pit 'toto íe slovo', yyn fífil t«to je město', X'1,-''J2 H^N toto jsou synové Esauovi', vfo H^N toto Jsou rody Léwi»0'-V přívlastku stojí zájmeno' ža podst. jménem a má člen: ghMil njn tento muž', fiXTI p.XI tato země', -['pxn D^S^Olj 'tyto činy', flWl fíVfllíh 'tyto příkazy'. Se členem přichází méně často i tvar TVlbľl Pro J- e- muž- Y9Q Pť0 1- muž- ' žun- 3. Pro ukazování na předmět vzdálenější užívá se zájmena osob. 3. os.: x*,n. ž. XTT. mn. č. Cl. n»n. ž- flj, n:n „'onen', 'ona', 'ono', 'oni', 'ony', 'ona'. Znamená i 'právě to'. Ňa př. X*1 'ono právě (je) hlas, hluk'; XlIVJN 'Já Jsem to> la 3sera W (Izai. 41, 4); XWilP.H ty právě jsi král můj' (žalm 44, 5). 67 r Zájmeno toto je někdy zesíleno určitým členem: Wflfít a má význam 'onen', 'sám', 'právě on', 'týž': }Onn ľiV2 'v °né právě době'. hj k použití po st. eonstruct. (§ 42) ve smyslu genitivním: nr TTIO 'cena toho', n^K >JTK 'uši těch'. § 32. Tázací zájmena 1. Substantívne se uživá pro osoby tvaru iq 'kdo?': rTjr|« iq 'kdo jsi?', ^|XT 'O 'kdo je tato?' ^H"1 'O 'kdo by řekl?' n'jK 'O 'kdo jsou lito?'. Genitiv: ""p-fD 'čí dcera' (Gen. 24, 23). Ďätiv: nrS-,di? 'komu (jsi, patříš) ty?' (Gen. 32, 18). Akusaliv: >q-\nN 'koho?' (Izai. 0, 8); po předložce: \qq mimnu (z minmi) 'oď koho?' (Ezech. 32, 19). Zesiluje se i jinými zájmeny: fcOn-,0 (Izai. 50, 9), nr ''O (ža»n 24, 8), nrKH 'O (Jerem. 30, 21). Opakuje se: ipi iq kdo a kdo' •> 'kdo jednotlivě?' (Exod. 10, 8). »J3 je též částicí tázací a znáči 'zda': 3py> Q>p iq 'zdaž by povstal Jakob?' (Amos 7, 2, 5). 2. Na věci se táže hebrejština zájmenem «jp, "nQ, "MB 'co?' V pause je np : PJtt Wl}] 'a co jsme my?' (Exod. 16, 8)" Před N a "i íe ho- at- následuje či nenásleduje niaqqěp: ^qn his co (byla) tvá matka?1 (srv. Exod. 3, 13; před -] Ester 9, 26; i před n. Exod. 12, 26 a před «, Gen. 31, 32). U Ezech. 8, 6: Qityty pno 'co oni činí?' "ho 1 následujícím zdvojením je před hláskami s výjimkou hrtanových: "ľf'p-np 'co je ti'? Někdy se píše zájmeno s následujícím slovem dohromady: Cí'i'O 'co je vám?' yno 'proč?' HO bez zdvojení je: před xin a x^n = 68 NinmO 'co je on?' (Num. 16, 11), JOiTnO co je t0'' (Zachar. 5, 6). Ve dvou případech je np Pr V> velmi často před n : fffa9 no 'co jsi učinil?' (Gen. 4, 10). Spojuje se též s předložkami spojenými 3 a 3, ale tu přichází i normálni no : n03- no?, np?. n03- Přichází též po předložkách 'ná',. ny 'k', 'al k', jy> 'pro': nO"^ 'na co?', np"ny 'al do kdy?', nO"*5V 'k vůli čemu?', 'nač?'. § 33. Zájmena vztažná 1. Nejčastěji se uživá v bibl. řeči slova nti>K bez rozdílu rodu a čísla; vedle něho přichází {ý s následujícím zdvojením (Soude. 5, 7 má před laryngálem tý' Soude. 6,17, nebo jen ^ Kaz. 3,18.) Původně se pokládalo $ za slovo spiše lidové, časem však v sakrální mluvě zvítězilo. Nejsou to pravá zájmena, nýbrž formální slova, jimiž se vyjadřuje vztah (notae relationis). Příklady: >b-V2U>} ittfNi ^"isn *i^si...,'3K nrap <:rtpb yfa...ntv ľ. nStř; Nin... ' Hospodin... jenž vzal mne z domu otce mého... a jenž mluvil mně a jenž přisahal mně... ten pošle...' (Gen. 24, 7). rrtpr im tonSo ... DVtfy 'a dokončil Bůh... dilo své, které dělaí'. (Gen. 2, 2). rn-ib nnpp i^n c^pn vody, které (jsou) pod oblohou' (Gen. 1, 7). 69 Nin Vin nr.isn lafrp -m & 'jest (nějaká) věc, o níž by řekl: „Hled, to je'(něco) 'nového?"' (Kaz. 1, 10). 2. V básnických textech užívá se jako vztažného zájmena též !"ft: 12 fl3?B> ITJ WfTfl ... "ČT 'vzpomeň si na horu Sijjón, která přebýváš na ni' (= na níž přebýváš) (Žalm 74, 2) (srv. Žalm 78, 54; 104, 8; .Job 10, 19; Přisl. 23, 22; Izai. 25, 9 a j.) i a : oSjl ma1?; UOtS ItTl^ia 'v síti, kterou položili tajně, byla chycena noha jejich' (žalm' 9, 16) (srv. Exod. 15, 13 a 10; žalm 142, 4; Izai. 43, 21 a j.) 3. Genitívni vztah se vyjádří tak, že se k vztahovanému pojmu připojí sufligované osobni zájmeno: yot^rTX^ "?£>x *U 'národ, který nerozumíš jeho řeči' (= n., jehož řeči nerozumíš.) (Dcuter. 28, 49.) Pozn. K větám vztažným srv. § 97. § 34. Neurčitá zájmena 1. Pro neurčitá zájmena není zvláštních samostatně vytvořených slov. Užívá se pro ně jiných zájmen, číslovek, jmen nebo různých vazeb. 2. Naše zájmeno 'někdo' je tlumočeno v hebr. bud zájm. iq (často s významem 'jestliže kdo', 'kdokoli', 'každý', Exod. 21, 14; Kaz. 5, 9; Izai. 54, 15; 2. Sam. 18, 12; Soud. 7, 3) nebo jmény 'muž', Gen. 13, 10; Exod. 1(1, 29; Pis. 8, 7, znamená též 'všeliký', 'leckterý', 'každý', zejména ve spojeni ,gtyM gtag Í^>X (1. Král. 20, 20; žalm 87, 5; Esther 1, 8), tfVk 'člověk'', Lev. 1, 2, se záporem cnx xS 'nikdo', Job 38, 26), ^bj 'duše', qev. 4, 2. 3. Něco, cokoli se vyjadřuje slovy: -|{^x HO. fUMKfi ť^™. 22, 38), se záporem: nic: HOINO (Ueňt. 13, 18) nebo »ix n»1Xa (L Král. 18, 43). Též'13-7 znamená: něco. 70 4. Poměr jeden-druhý se vyznačuje opakováním fit (Job 1, 16), což značí i 'tento — onen' (1. Král. 22, 20), dále výrazem nK... íftjti Gen- 13> 11: víin bva ú% itib'.i 'a oddělili se jeden od druhého' (dosl. 'muž od svého bratra'.) Oba dva: -|rtX2 EiTJtf (Kaz. 11, 6). 5. Několik: se překládá plurálem chhn nebo výrazem "itjýx & 'jsou tací, kdož' =** 'někteří'. fi. Každý: značí se slovem ^Jp (před maqqěp -^3) nebo zdvojením slova: qv CY 'každého dne', též QV3 EV- DWj""^| (Gcn- 39> 10; Nchcm. 8, 18; žalm 42, 4), ffm DT (Esther 3, 4), {Jfi^ QT>b (2. Páral. 24, 11), QfSl EVO 0- Sam- 10)> DVÍ Dl^S^ (Esther2, 11). ^3 znamená 'každý' před jménem bez členu a jiného určení: y'J'bs 'každý (všeliký) strom'; před určeným jménem znamená: 'všichni', 'celý': Cli!"!"'?* 'všichni národové'; naproti tomu: E'J'bs 'každý národ'; 1iay-i?3 'jeho celý národ' (Exod. 1, 22); je'též se suflixy: ^2 'my všichni' (Gen. 42, 11); n'pS Sľlfl (Job 34, 13) 'celý svěť. Zde se objevuje původní význam slova ^3, 'celost", 'úplnosť (dosl. 'svěť — 'celost jeho'). Srv. franc. tout jour, touš jows, lous les jours. Pozn. Spojeni •'JlbSs 'j'íB znamená 'ten a ten, N. N.' (1. Sam, 21, 3 a j.). § 35. Člen 1. V hebr. se užívá jako urč. členu zájmena původně ukazovacího s následujícím dagěš lortc. Znělo původně asi lni, později se zkrátilo iívj, následující souhláska se zdvojila. f| je stejné ve všech rodech i číslech: *|jy3n 'maso'; n^Bflíl 'modlitba'; B^TB^n ',ví_ čata'; ÍTttSpsrí 'r'še'; E^TH 'rui=e' t***1)- 2. Zdvojení následující souhlásky nebývá při i ((*): □"•"[^H dítky. Následujc-li však za S bud p| nebo y, nastane zdvojení: BTflfWl * ' - 71 'Židé', n,By*n 'unavení'. Také při » u některých podstatných jmen a participii se souhláska nezdvojuje: O'fiJnppn 'liledajícľ. Jestliže po o následuje ,-[• 2? nebo % zdvojuje se následující souhláska: D*SHM 'u zlosynů'. Zdvojení však nenastane, maji-li ft, Jf a 4 za sebou souhlásku s krátkou samohláskou zostřenu: B*MHpn 'putující'. 3. Samohláska členu se někdy měni před náslovným laryňgálem. Člen zní ř| před n a IT maji-li jiné samohlásky než qtmJBf nebo nemaji-li samohlásky: ^3nn 'marnost', XlHn 'onen'. (Výjimky jsou: Jjglfí, n.pnn. TlfTUi'onV, 'ony'Onppnn 'moudrost'; D'SSľin 'ubiti', □'•inn''šípy'. (Výjimky: 'živoucí'. Gen. 6, 19; D^lhn 'kupsy', Izai.3,22. D^ern 'sluneční obelisky', Izai. 17,8.) 4. Tvar n má člen před R a TINU 'světlo', týXin 'hlava'; před y s jinou samohláskou než je neprízvučné qäma:s: n2X>n služebník', nblVyl 'vůz', Qyn 'národ', DnOVn 'snopy', -líiyn^slěpec'. ale plur. D^lVn)- Pitá neprízvučným n a y jakož i prízvučným a neprízvučným n zni ělcn: H : D'IHH 'bory', Afl 'hřích', jnn 'svátek', 27nn 'mléko'. Také přod n : D'tiHnŕl 'měsíce'. Slova 'země', in 'hora', jn svátek', 'náróď, -|B 'býk' maji po členu tvar jako v pause: ptfn. "inn. VVJi QVri. IBTI-Substantivum 'truhla' zní se členem flINIT 5. Po částicích 3, 3> h zmizí h členu, ale částice přijme jeho samohlásku: PjpSH 'stříbro', P]D22 'v stříbře' (místo b'hakxsxp) WH 'prach', "IBP3 (místo k'hx3p!ir); ti^XH 'muž', Ehx'? 'muži' (dat.) místo P/kPií. Po ■) člen nemizí: D'Qtyni 'a nebesa'.'V pozdější době člen někdy nemizí: D3nn3 'Jako mudřec' (Kaz. 8, 1). Někdy má tvar se členem jiný význam než bez členu: QM 'teprve' (Gen. 25, 31), Dí»n2 'právě nyní') (1. Sam. 9, 13.) Pozn. Masoreti punktovali částice uvedené většinou tak, jako by byl po nich člen, i tam, kde patrně členu nebylo. JMÉNA § 36. Kořen 1. Kořen je základem slovní skupiny, jejiž všechny členy maji vesměs významy, odvozené z jednoho základního významu. Odstraníme-li od slova koncovky, přípony, předpony, dostaneme jeho kořen. Na př. v tvaru TpniSKS 'jako tvoji otcové', je g předražená srovnávací částice: 'jako', 7|\ přípona přivlastňovací 2. os. sg. muž., připojená k plurálu, ni- íe koncovka množ. čísla. Zbývá 2X, což je kořen slova, od něhož je 3X 'otec'. Od kořene se děje odvozování předponami, příponami a vnitřními změnami samohláskovými. Postaveni kořene ukáže přiklad: i král ' rj^>lfi Moloch, bůžek („král") ♦j 3*70 můj král Q\ 3^0 králové it: sbtS královna C iha Milkom, bůžek královna (Astarte) npištt vláda, řiše Vjtí panoval Tli! 3^0 vláda, říše ■ Tjjpjj bude panovati Hjv9 H ustanoví' králem ■^Spn hyl ustanoven králem ni; 3^p:0 říše, vláda S/Qj vaši králové (muž.) Jak patrno, kořen je ^70 B*"Wti 1713 tři souhlásky kořenné (radikály). Naprostá většina hcbrej. kořenů má tři radikály, v jejichž seskupeni tkvi základní význam celé skupiny, na př. zde vše, co souvisí s „kralováním". Všechna slova, v nichž jsou v témž pořadí souhlásky Sttp> mai> významy, odvozené od základního významu „zabíjení". 73 2. Vyskytují se slova, která mají jen jeden radikál. K takovým patří většinou částice a zájmena: 3 'v', b 'k' (a nota dativi), 3 'jako', } 'a', f| určitého členu, f základ ukazovacích zájmen fl| a J"|ŇT> tý zájmeno vztažné. Ze jmen sem patří 'ústa' a slova asi cizího původu 'ostrov', 'šakal', iy 'loď, 'divoká kočka' ('?). 3. K d voj radikální 111 jménům patří starožitná slova jako: ft 'hřeb', }p 'znamení', q\"n 'ruční mlýnek', ,"fN2 'okraj', 3X 'otec', f7N 'bratr', fllnX 'sestra', »3 'syn', flj 'dcera', cn 'tchán', lil OH 'tchyně', ,-jOX 'služka', g^g muž', 7^ 'Bůh', dále jména nářadí, částí těla a stará kulturní slova: 'dveře', fí^p 'město', 'město', n typ 'luk', 'ovčín', "p 'ruka', "j^ '])rs', qtj 'krev', y 'záda', MM 'zadek', flM 'žaludek', QMJD 'obličej', Q»> 'jméno', Jí) 'ryba', q«i 'den', |-|;$ 'rok', 'hora', f[KD y-i2 'blecha', 3-py 'štír', í^piri 'srp'. Sojn/jí"^ (?). 33^3 'okraj', fí^SIty 'žezlo', 8*1138 'slepota' (pltir.), yksQi 'hlemýžď, najix 'zajíc, niaS| 'pustý', lyopy 'pavouk',' tbíd 'ploutev', *i33y 'polní myš',' tyfibri 'křemen',' bblp (v 2- Sam-22, 37 v tvaru WMlJ v pause, 'mé dva kotníky'), b]~l2 'železo'. Některá jsou cizího původu. Pětiradikální jméno je na př. yn*l£¥ 'žába'. § 37. Tvoření jmen 1. V hebrejštině rozeznáváme jména původní, jako jsou již uvedená dvojsouhlásková, nebo třísouhlásková, jako: "!jSo 'kráľ, 'země', "13^ 'slovo' a pod., dále vícesouhlásková, k nimž nelze najiti tříhláskového kořene, a 74 2. jména odvozená, která jsou tvořena: a) zdvojením prostřední souhlásky, na př. "fl33 'hrdina', od kořene, 133, JJJ 'zloděj' od 3JJ. b) opakováním třeli souhlásky, na př. "jy"! 'zelenající se', od kořene »«"|, c) opakováním druhé a třetí souhlásky, na př. IJlS^ 'ze- I -I : lenavý', od kořene py, d) opakováním celého dvojsouhláskového kořene, na př. bM 'kolo', riÍS;S 'koš', -|3"13 'rubín', p3p3 'láhev', jfcs^ 'lebka' a pod. c) hláskami před kořen předraženými, jimiž jsou: «) {,{ : 3T3X 'lživý', od kořene 3^3. I!) n : niýOC?n 'zvěstování', Od kořene yoty. Y) * : "in^ 'o'15]' °d kořene "tfjJt, °) O : nflŠa "kMfi1 Od kořene HflS. *) ; 1 C^ifiSJ 'bitvy' od kořene SflE. 0 ty : rOnStý 'plamen' od kořene 3nS. »]) : íQifi 'jih' od kořene »131; fl^gf, 'okrasa', od "|XC. f) připojenými hláskami a koncovkami: «) *_ : nitp 'Egypťan' (žen. rPTiö). |1) t : 133 druh kobylek. v) b '■ *?On2 jméno hory, od Q^3 (Q"13 'zahrada', 'vinice'). ") D : D'HO Jm. žen. ('Marie'); Q£ty 'knír', od nBty ret 1) » : |i^3 'stavba', od flJJJ 'stavětí'. Ö "1 : píy^X 'mužíček', 'zřítelnice', od 'muž'. •o n\ : nnxty 'ostatciť, od iK?y. *) fll : ffiS^O 'království', 'vláda', od TOU. ') ni : ffl02H 'moudrost', od 03(7. g) rozšířením vpředu i vzadu: JUDEOU 'královská důstojnost', kořen TjSö. *")T2 N 'ukrutník', kořen yy 75 Pozn. Od kořene, útvaru bez samohlásek, je lišiti basi, t. j. Ivar odvozený od kořene, jenž je opatřen samohlásKami a z něhož v tom kterém semit. jazyce podle jeho příslušných zákonů se tvoři hotová forma nám v textech dochovaná. Podle počtu slabik dělí sc base najedno-, dvoj-,a víceslabičné. Na př. od kořene T^7Q ,tc base *malk, z ní muž. substantivum ~bt2 'kráľ, žen. n^bí? 'královna', base *malůk, z ni je subsl. n^lStS v'áda', 'říše' u pod. — .lak kořen, tak i base jsou pouhá gramatická schémata vykonstruovaná abstrakcí a sloužící jako pomůcky pro orientaci v kmenoslovi a tvarosloví. § 38. Rod jmen 1. Hebr. jména jsou bud rodu mužského nebo ženského. Mužská (maskulina) jsou jména osob mužských, národů, řek, hor, • moři, větrů, měsíců, kovů, vůbec bytostí, projevujících se činnosti, odvahou a silou, jimž patři úcta. Jsou ovšem i výjimky. Ženská (feminina) jsou jména osob ženských, ženských funkci, měst, zemí, krajin, částí těla, které přicházejí v páru, často jména přírodních zjevů, vůbec bytost) menších, slabých, sloužících a o něco pečujících. Neutrum (rod střední) není a nahrazuje se většinou femini-ncm, méně často i maskulinem. 2. Maskulinum nemá zpravidla žádné zvláštní koncovky; femi-ninum také často je bez zvláštní koncovky rodu ženského; tak jsou fem. slova f*")X země', 2"irt 'meč', *JX 'ucho', ÍPEJ 'duše', SlNtý 'podsvětí', ^X 'oslice' a p. Slova téže pojmové skupiny jsou odvozena často od různých kořenů: ^x 'otec', QM 'matka'; ■jjý 'sluha', nnCvtf 'služka'; h»x 'beran', br,1 'ovce'; "Hon 'osel', pni* oslice'. 3. Velkou většinou se tvoři ženská jména příponami: 1. ji : JVJ^TO 'žena z kmene Midjan' (muž. rod jnKT 'tato'; ^iXlSfT 'hříšnice' (XtJÍ"" 'hříšník'); ^3 'dcera' (z binl, >7b 72 'syn'); 1^71 'dveře'; participia: fl2nX 'milující' (m.' rod 2Hi<)J firi"l2 'prchající' (m. rod rH2)- V posledních třech případech je patrno vsouvání pomocné samohlásky mezi p a kořen. 2. fl_ (z *«')» z toho vznikla paušální forma na -ah, která se změnila v ( ô) a vyskytuje se ve slovech nlHN 'scsLra', jyfäri 'tchyně' a v infinitivech třeti w5w a jod: 'stavě U'. k 4. Pouhé f\ je jako jakási náhrada radikálu u Infinitivu qal některých slabých sloves: ffjj 'dotknouti se' (yjj), pm 'porodili' 5. Vzácné koncovky feminina jsou: 1 : Wjtf 'Sára', Gen. 11, 29 a j. H— : HtfiJN 'obět zápalná', Lev. 1, 9 a j. : rilíyy 'deset', ve složeninách číslovkových od 11—19. 4. Některá substantiva jsou maskulina i feminina, při čemž význam zůstává týž. Na př. je týiatt* 'slunce' m. v žalmu 104, 19, f. v Gen. 15, 17. Některá jména jsou označením celého druhu a znamenají oboji pohlaví: ^xt 'vlk', 'vlčice'; (2^) 'medvěd' (1. Sam. 17, 34 a j.), v 2. Král. 2, 24 značí plur. JJ^tj 'medvědice'. 77 Jméno míJ-p je m., kde znamená národ (Izai. 3, 8 a j.), f. při označení země (žalm 111, 2 a j.). Pozn. I. Rod lze rozeznali rodem přidav, jména, Ivaru urč. slovesa nebo participia: špji 'velbloud', 'velbloudice', na př. pťpo? filTJO 'k°Jíci velbloudice''(Gen. 32,16), ale tthůi 'velbloudi přicházeli' (Gen. 24, 63). Pozn. II. Maskulina maji nčkdy i v ig. ženskou koncovku: ílSnp 'shromaždovateľ. Pozn. III. Kolektiva jsou často íemiuina: "jh^ 'vyslěhovalec-tvo', 'diaspora'. Abstrakta jsou rovněž femininn: nP1£ 'dobrota'. Pozn. IV. Od kolektiv se tvoří jména jednotlivin často koncovkou f] : 'loďstvo', n»JX 'loQ"- § 39. Číslo jmen Hebrejština má trojí číslo: singulár, duál a plurál. A. Plurál sc tvoří obyčejně koncovkami; jen vzácně se zachoval starší způsob tvoření plurálu, totiž zdvojením celého slova; od 'voda' je status conslr. »»»» vedle častějšího *m, od |"J|J 'ústa' přicházejí plurály Q"i£„ rfti£, j"i?£ a zdvojený ftMPB (pipijjôt). Plurální smysl má i opakování slova: ffíi Qfi 'den co den', 'všechny dny'. Pozn. Kolektiva při sin", tvaru mají plur. význam: 'člověk', 'lidé'; "vpg. 'dobytče', 'skoť; 'brav, 'ovce'; s koncovkou ženskou: fm} (= 'odvedení'), 'vyhnanci', emigranti'; fíStf* (= 'obyvatelstvo'), 'obyvatelé'. B. Koncovky plurálu muž. rodu jsou: !• D*_ í Ď^O 'králové' (sg. B*fl3J 'hrdinové' (sg. «fl3J), D^p^i' 'spravedliví' (sg. p«j^). jména zakončená na i mají jen D : ''"Iľiy 'Hebrej', pl. p^py. Vzácně, přichází v pl. koncovka gw_ 78 ijjlm: p^lpy (Exod. 3, 18.) Jména zakončená na rt ztrácejí v pl. tuto příponu úplně: PltPPD 'dilo', 'čin', pl. p^tyya. 2. přichází vzácně: 'běžec', pl. Tijp (2. Kr. 11, 13); ppS» 'králové' (Přísl. 31, 3); pp> 'dni' (Dan. 12, 13); ^ (místo *>>>X) 'ostrovy' (Ezech. 26, 18). 3. Podle některých gramatiků jsou také plurálními koncovkami %_ (srv. 'struny', žalm 45, 9) a i_ (srv. 'knížata', Soude. 5, 15). Srv. k tomu Gcsenius-Kautzscb str. 252. 4. Koncovky -Im a -in jsou prízvučné; bezpřízvučné. zakončení i maji dva plurály: Q»Ä 'voda' a WQV 'nebesa', které svými koncovkami maji podobu duálu. 5. Status constructus má u muž. rodu v množ. čisle koncovku, _ -č, která vznikla z původní plur. koncovky p*J2»n 'HP?! .slova dní' = 'kronika'. C. Ženská podst. jména mají v plur. koncovku fí\ _ -ôl: npSp 'královna', pl. fllpSa (Pis. 6, 8). Stejně u přidav, jmen: níiB 'dobrá', pi. nipna, Jména na ff_ maji v plur. Jfl»_ -ijjôt, jména na fí] . mají fíf- -«//«: Mígypťanka', pl. flPT^O. nttSo 'království', pí- hrpbis. D. Některá jména jsou doložena jen v pi.: Q»flH 'lidé', P^IWJ 'mládí', 'obličej', B*TBJ (P"Scj) 'obři'. E. U některých podstat, jmen muž. rodu je v plur. koncovka ženská: px 'otec', pl. flfittti gfyfí 'sen', pl. fflfiWJS Dí£? 'jméno', pl. ffloty F. Naopak mají některá jména žen. rodu v pl. mužskou koncovku: flMí 'holub', pl. p^; Hffin 'pšenice', pl. p^tSIt; |"|{y'N 'žena', pl. p^lýj. • G. Některá jména mají v pl. koncovku mužskou i ženskou; jedna-z forem je obvyklejší nebo teprve v pozdějších pa- 79 1 matkách doložena: fíi^Jf 'mraky' (sg. ^y), méně časté je j-fi^y; tftlttr ■ nlÄ* od Hity 'rok'. Od -isSk 'snop' jsou pl. v téže době D'a^.'.msSx.' II. Někdy se Uši od sebe muž. a žen. plurály od jednoho jména významem: ŕlVIN (od vm 'lev') jsou jednak 'lvi-zví-řata', jednak 'sochy lvů u trůnu Šalomounova' (1. Kr. 10, 19), D^IX Jsou jen 'lvi-sochy' (1. Kr. 10, 20). n^nri 'hymny'(od fltafl) proti Q^nfi 'žalmy' a pod. .1. Jména obojrodá (communia) tvoři plurál i s koncovkou mužskou i ženskou, tedy dvojí: QVj 'kosť, 'podstata', pl. Di|22ry K. Některá fcminina s koncovkami a jy] tvoří plurál od singuláru, nikoli od základu bez singulární koncovky: jy>jf 'smilstvo', pl. C'rľlOt (Num. 14, 33 a j.) jvín 'kopí', má dvojí plurál: crvon (2- ^^ai 23,9) a nin^n ('zm',":2, 4; Mičh. 4,3.) Pozn. 1. Některá substantiva se vyskytují jen v singuláru, na př. 'člověk', 'lidé', též jména kovů, jako pd2 'stříbro' a pod. Pozn. II. Abstrakta kromě forem sg. fem. (§ 38, pozn. 111«) jsou vyjadřována plurály: D"0pT 'stáři'. Pozn. III. Někdy má plurál význam zesilovači nebo vyzdvihuje pojem: B'Cn"! milosrdenství. Sem patři i t. XV, plu-ralis maieslatieus: QTÍ^H 'Bůh Hospodin'. Pozn. IV. Pokud přichází i plurál jmen kovů (srv. pozn. I.), má jiný význam. C'ECľ *na£i 'stříbrné mince' (Gen. 42, 25.) § 40. Duál (číslo dvojné) 1. Duálem se vyjadřuje pár předmětů ve dvojici se vyskytujících bud v přírodě nebo i díla rukou lidských. Koncovkou du. je v st. constr. V Příklady: "m 'noha' (z pův. *ragl), du. D^jl 80 'pár nohou'; -p 'ruka', du. st. c. vy>\ Jfli 'den', du. 8*0? 'dva dny'; 1$ 'zub', du. Q>y$ 'zuby' (obou čelistí); 'koleno', du. 0*212. st. cons. >3-]3; tflft 'hýždě', du. COfiO. sú c. >jj-|£; ^yj 'střevíc', du. D'Syj' st- CU,1S- "hpi' 'ÍT? 'tvář',' du. CVH, st- c°ns. ^nS; S]S> nos, du. C^EX 'nozdry', st. cons. fl^l 'dveře', du. Q^ip-rj, st. cons. »^^S nj5^0. du- PHpSo 'Wcště', atd. 2. Některá jména jsou dualia tantuin, t. j. vyskytuji se jen v duále, na př. O'JtŇO 'váhy', QVIpSlS 'kleště'. Od jména Jfl^f 'paže', není duál, nýbrž jen plur. (C^IIT. fíWTft)' 3. V ženském rodě. (na ), připojuje se duál. Qi na původní tvar na -cit: n£ti» 'ret'> du. EYlBty Výjimečně je připojeno Q»_ na tvar plur.: OVTtólH ľtäin 'hradba'), 'dvojité hradby'. 4. Zájmena a přídavná jména duálu netvoří. Adjektivu! přívlastek k duálovému substantivu je v plurálu: CJiy 'zpupné oči' (Přísl. (i, 17). ;V,e1 U^y 'slabé ruce' (Job 4, 3.). 5. Duálové ponětí zmizelo později leckde, takže čteme i takové výrazy jako lí'lľ šest křídel' (Izai. 6, 2), Ď*T"7J 'všechny ruce' (Izai. 13, 7.) (Srv. české „hráti na čtyři ruce".) 0. Koncovka Qi je též u vlastních jmen významu původně duálového, v ndad. tvaru Vi : Fpfilt vl. 'dvě studnice', jm. osady (Gen. 37, *17 a j.); cyy, DJ*y, vl. 'dva prameny', jm. osady (Gen. 38, 21; Jos. 15, 34), a též u příslovečných výrazů, jako DVBTSTI 713 'za večerního soumraku' (Exod. 12, (i.) — Duálovou koncovkou je podle jedné tradice též p v tvaru Q»äJ 'dva' ve spojení 1é^y CJty 'dvanáct.' Duály nejsou tvary 'voda', E^Oti* 'nebe' a B^tth^ 'Jerusalem'. 7. Některé duály řeči biblické: QiC;3!3 (cons. ">DJ2Í2) 'spodky'; CDEX 'konce', 'kotníky nohou'; D^.TX (cons. "ijfx) us''; D'ptý (cons. 'pitý) 'stehna', kýty'; CJIJty 'dva roky'; CJOK 'hrnčířský kruh'; jm* 'oba lodní boky'; E'X'W 'dvojí druh'; Q^B? 'dlaně'; 6 Mluvnice luOjrp.jSUny D?fjp (DJřljp) 'rohy'; D*2T 'hýidé'i oniy 'prsy'; D»flKD 'dvě míry obilí'; nnnj 'dvě řeky' (Eufrat a Tigris); D^liy' 'dva týdny'; 'dvě stě'; D^SN 'lokty'. § 41. Vyjadřování pádů 1. Původní pádové koncovky časem zanikly a hebrejština má pro všechny pády jeden tvar. Potřeba pády vyznačovat vedla arci k tomu, žc někdy předstupuje předložka před jméno, která podržuje svůj význam (v ablativu, socialivu a pod.) nebo se stává pouhým formálním znakem (v dativu a akusativu), nebo se mění nominativní tvar před genitivem (status constructus.) 2. V nominativu bylo původně-u. Jeho zbytkem v hebrejštině je asi jednak i, uprostřed složených vlastních jmen (nSlihílO. SnIJD- SmOIS*. ^Klfl?. "JKtfhnD) a Potom i v některých ustrnulých skupinách slovních: ^HK"1*ŤH 'zemská zvířata' (Gen. 1, 24), "IPS 132' 'syn B"'orův' ('Biľäm', Ňum. 24, 3), Q*0"tWlí 'pramen vody' (žalm 114, 8). 3. Genitiv je roven tvarem bezkoncovkovému nominativu, jenž se před ním mění skoro vždy samohláskovou změnou (status constructus (§ 42,1, 3). Později byl opisován genitiv po urč. i ncurč. nominativu předponou: b : SlXtyS D^DiU 'zvědové Saulovi' (1. Sam. 14, 16), ^ib 73 'syn Jišajův' (i. Šam. 16, 18). Toto s předstupuje též, když genitiv jde za jiným genitivem, na němž závisí: Sk")'^ ''Zhiäb d^O'n "H2^ 'kroniky králů Izraele' (2. Král. 14, 28). Pomocí *) znáči se i genitiv, závislý na vlastním jméně: 2K1o'? pn*fl íllSayiS 'hrody Jordánu, patřící Moábským' (Soud. 3, 28)'. Také po číslovkách: p(j-t»nS KKi íllKO"^ nJty3 'v 600. roce života Noemova' (Gen. 7, 11.)' 4. Přivlastňovací genitívni vztah se vyjadřuje též výrazem b "IttfN. na př. b)Hpb K^JTTlp i:m]Z 'a Abner, 82 syn Nerův, velitel vojska Saulova' (2. Sam. 2, 8), nebo v nej-mladších knihách výrazem btti (vztažné £j s násled. zdvojením, spojené s b)' ftůbtyhv} VfWň 'lože Šalomounovo' (Pis. 3, 7). 5. Akusativ blíže neurčený nemá pádové přípony. Před determinovaný akusativ se klade t. zv. nota aceusativi fttf, : flKrt jik 'zemi', "lINOrmN '*větio\ Původní koncovka akus. byla -ä; staré tvary akus. se udržely jen ve významu příslov. určeni směru a času: 'do Babylonu', n^HŔH 'do stanu', nonp 'na východ' a pod. S plurálem: rtp^tyj 'do Chaldejská' (Ezech. 16, 29). Po předložce: nSiap 'z Babylonu', nSlXtÍ>"7 'do podsvětí'. Sem patří i fjW5, což není fem., nýbrž od b'hi m- 'noc' (srv. přízvuk!). 5a. Akusativ stoji při označeni směru (kam?): fntyn 'na pole' (Ruth 2, 2); l^tthp, 'do Taršiše' (Jon. 1, 3); n*nn Íí<2*l 'a Přišli k té hoře' (Jos. 2, 22); ni^H DlH bV") 'a vystoupil lid do toho města' (Jos. 6, 20); určuje' ča's (jak dlouho?): n^DXn r[32 fl^J] rtb^H D^S^NI DV D^ySIX a šel v síle. pokrmu onoho po čtyřicet dni' a čtyřicet' noci' (l! Král. 19, 8); určuje čas (kdy?): pSlTl 02*1 V"12yi Kin nb^b U^hv 'a Oddělil se (a narazil) na ně on (= Abraham) a jeho služebníci v noci a porazil je' (Gen. 14, 15); ,/11>'?2 ,J1"1D'' nl^b'CN '> v nocích poučuje mne mé nitro' ('Žalm 16, 7); vyjadřuje zřetel a vztah: nbľl UlJpt T)'jh pl vSjVJÍN 'ien v case svého stáří byl (Asa) nemocen na nohy' (1. Král." 15, 23); týjjj xS lOK"! 'a řekl: Nezabijeme jej, co se týče života' (= 'nepřipravíme jej o život') (Gen. 37,21); Itp.ltf ^eo b™ ND2H pí p# T|,E",?yi 'ryi-b'j ľrnri ''ty budeš nad mým domem a na tvá ústa bude (tě) libati všechen lid můj' (nebo: 'podle tvého rozkazu bude se říditi v. 1. m'.); 'jen co se týče trůnu, budu já větší než ty' (Gen. 41, 40). Srv. řecký akusativ vztahovv. 6. V mladších textech bibl. se vyjadřuje akus. vztah také předložkou \ (Jerem. 40, 2; Pláč 4, 5; Job 5, 2; Žalm 135, 11 a j.). 7. Vokativ v přístavku (i jinde) má u sebe urč. člen: ^bfZľl 'J'TKJ 'pane můj, králi!' (1. Sam. 24, 9); Wjjjjn ytýVV 'Josue, velekněze!'' (Zach. 3, 8.) 8. Dativní vztah se opisuje předl. S: ThS 'Davidovi', ^HiS 'knězi' (|-[ Sienu mizí. Srv. § 85). 9. Ostatní pádové vztahy se opisuji předložkami (m z, fjy s atd.) 10. Zbytky původ, lokálu na -u jsou v příslovcích "^fV (HľV) 'dohromady', 'spolu', 'zároveň' (Gen. 22, 6) a QltýSsí.*' (Dtý^Č*) 'předevčírem', 'dříve' (Rxod. 5, 8 a j.). § 42. Determinace. Status constructus 1. Sama sebou jsou určena vlastní jména a nemají proto člen. Jen výjimečně, má vl. jméno člen: *^*)*rt 'Jordán', fUi'pn 'Libanon', iyn 'Aj, (město palestinské). Též jm. národů: D'l"ni*n 'Hebreové*. 2. Determinace se děje 1. určitým členem: 13^n, Iľ- le muí> ungl. Ihe word, něm. das Wori. Pozn. Svou původní platnost ukaz. zájmena si uchoval ělen v některých příslov. výrazech: ffľft 'dnes' (Gen. 4, 14 a j.), cygn 'tentokrát', 'nyní'. 2. zájmennou příponou (suffixem): 'jeho žena'. 3. následujícím genitivem; v tomto případě má nominativ atd. zvláštní tvar a říká se, že stojí in státu constructo (vstavu vázaném), spojení obou sluje hebrejsky řyD>t3D. Urícné jméno se nazývá "£JCJ» určující jméno TjplD. Na př. ve výrazu *3K f|s3 'dům otce mého' je slovo flvg blíže určeno 84 následujícím genitivem i^x. Jellž ie jménem uFČujícím ("OlD). Určující jméno vyjadřuje dílem majitele, dílem vlastnost a konečně i látku, z níž je zhotoveno jméno určené. Obě jména tvoří jeden syntaktický celek, v němž je prízvuk na druhé části. Posunutím přizvuku mění se proto původní nominativ v samostatném stavu (in státu absolnto). Na př. zní st. absolutus "p jäd, 'ruka', st. consl. -p j ad, jako nllT T 'ruka Hospodinova'. Na vlastním jméně je. geniliv závislý jen zřídka: fflKSJí ITIľP 'Hospodin zástupů'. Určitý člen přistupuje, musi-li býti, zpravidla jen před druhou část. Tím je celý výraz determinován: nonSoH ĽV 'Jil1 válečný', 'bojovníci' (.los. 8, 1); pIXH ^ti* 'brány země' (Jerem. 15, 7). Pozná nik a. a) Jen výjimečně stoji člen i před prvou částí a v tom případě odkazuje nu týž pojem již dříve uvedený: rtJPS!"! ICEHTlX 'tu listinu o koupi', Jerem. 32, 12, dále když druhý pojem je vlastni jméno: "fttfK TfSísn ten král assyrský', Izai. 36, 16; při volnějším poměru obou ěícnů: ^"ISI"! T-^H ki'"nen, (tl,tiž U)) olovo' (= 'tu olovnici'), Zach. 'I," 10;'při dvojí závislosti: pxrt ^V?) j^i^an 'nesoucí (pl.) archu úmluvy', Jos. 3, 14. b) Jméno se sulTixem má člen v kontrastu: 'rlO-'rX TOtfl Si'-y-in bv2mbx fytVJ] C^nrin 'polovina jeho ( - lidu) kbořc Gerizím a la (druhá) polovina jeho k hoře Ebaľ, Jos. 8, 33. c.) Chce-li sc výslovně vyznaěiti neurčitost prvého členu, klade se před druhý b- Wb *3 '(nějaký) syn Jišajův' (proti »í^"J$"fll$ '(toho) syna Jišajova', 1. Sam. 16, 18 a 22, 9). Určujícími živly mohou býti i předložky se zájmennými příponami nebo vztažné věty: <|jae "IltN 'jeden z nás'; PI^PMfl"1 85 •bydílci (plur.) v ní'; DtŤ P]P1" It^tf TJ&ÍJ IttySt 'do věžního domu, místa, v němž Josef byl vězněm' (Gen. 40, 3) (DIpP J* sť c°ns. místo st. absol. ClpQ 'místo'). Před status constructus mohou předstupovati předložky: C"12ÍD 'v zem' egyptské'. Pozn. I. Mezi "!JpDJ a muzc Dýli clen (l^VC 'l?^ 'brány města'), směrová koncovka na prvním členu (P|p1'1 i"IJV3 'do domu Josefova') nebo předložka před druhým členem: >V! y27>2 'hory v Gilboa'. Pozn. II. Patři-li k jednomu určenému jménu dva genitivy, opakuje se toto jméno: pXPI \"lSí njp 'tvůrce nebes a země' (t. j. 'jenž stvořil nebesa a zemi'). Pozn. III. "ľJOlD může míli význam gcnitivu subjektivního, na př. "!jSan "121 'slovo královo', nebo gen. objektivního, na př. mrV PNI1' 'házen Hospodinova' (= před H.). Partitivní význam má ve výrazech jako cyjf ^fix 'jeden z lidu'. Vyznačuje dále látku, z niž včc je: 2HT ''IS 'zlatá nádoba'; nebo povahu: x"lB 'divoký osel - člověk' (Gen. 16, 12), t. j. 'člověk mající povahu divokého osla', 'litý'; nebo pojmenováni: Spin "H^ 'řeka Tigris'; nebo vlastnost: t5Hp PifiTN 'země svatosti' = "svatá země'. Pozn. IV. Vazbou slatu constructu se opisuje podstatné jméno jednoduché: |"10nSo ti^N niuz války' ■= 'bojovník'. Substantivum »2 má význam formální ve spojeních jako fji*J D^Stí^JS 'třicetiletý'; jindy tvoří z kolektiva označeni jednotlivce: C"]K"73 'syn člověka' = 'člověk', nebo příslušníka určité třídy společenské: N'OJ"*? člen stavu prorockého', 80 v c Pozn. V. Jako určeni vztahu (limitativní) lze pojímati "-JplD spojeních jako Qi^i řÓlO 'Pmý 00 do dnů' = 'stařičký' nebo 'mající zemříti'; Q^QÓ 'pJ 'čistý dlaněmi' = 'čistých rukou'. Při překladu do češtiny je nutno převésti lalO často pádem s předložkou nebo i pádem jiným než genitivem, na př. •Míl B*nn yV 'cesta k stromu života' (Gen. 3, 24); D\ť7K HSO 'ubitý od Boha' (Izai. 53, 4), ,-|5*>N 'zrozený ze ženy' (Job' 14, 1), t^N niDity 'spálené (žen.) ohněm' a pod. Pozn. VI. Opakuje-li se jméno, stojí prvé v státu constructu, na př. n2{£> p,2ty 'sobotu co sobotu' (1. Páral. 9, 32); také před 1 kopulativním, jde-li o slova v těsné souvislosti: flyv, 110311 'moudrost a vědění' (Izai. 33, 6). Pozn. VII. Podle § 41, 3 nebývá více genitivů na sobě závislých vyjádřeno vazbou státu constructu. Ale jsou i výjimky, na př. Gen. 47, 9: >f|2X **fl %3I0 W 'dny let života otců mých'; Izai. 10, 12: 'Ylt5?'K"'?jSp 237 ^"tiplE 'ovoce pyšného srdce krále asýrskeho' 3. Místo genitivu se členem může stati v ^2,OD ' genitiv s přivlastňovacím zájmenem přívěsným: in*jn 'dřevce jeho oštěpu' (1. Sam. 17, 7). Vlivem ztráty prízvuku nastávají v prvém členu genit. spojení rozličné vokalické změny, o nichž níže. Duálová koncovka nemá v genit. spojení koncové Q a aj se stahuje v ě: Q^y 'oči' (od py), jnSn 'oči kněze'. Toto i je i v st. constr. v plurálu: CIISÍ 'hrdinové', 2N10 '1135 'hrdinové mô'äbštť. U femi-nina na se objevuje v st. constr. původní koncovka *-at: H3^Q 'královna', flsSl?. na př. Xit^TIsSia 'královna sábská' (1. Kr. 10, 1); ^jSpn fípfO 'rozkaz králův'. Koncovky 'fí>_ a se nemění: irp^X fíTlH 'plášť Eliášův' (2. Kr. 2, 13). Také v plurálu je JYL T v statu constr.: SřOtt" W^nfl 'chvalozpěvy Izraele'. 87 Jména na n_ mají v sl. constr. f*_: !"H!i> 'pole', *1*!CJJ "HíP 'pole Efronovo' (Gen. 23, 17). § 43. Připojování přívěsných zájmen (suffixů) 1. 1'řívěsná zájmena vyjadřují u jmen zpravidla majitele a slouží jako přivlastňovací zájmena. Jinak se vyjadřuje přivlastňovací vztah genitivem: líj'7ipn""2 'syn krále, králův'. SniTixy se dělí v 1) lehké a 2) těžké', v 2. a 3. pl. Q^, «2' QRi které na sebe siahu jí přízvuk. 2. Připojovaní suffixů vysvitne z těchto příkladů: A. Hod mužský: ")2"f slovo', 'věc', st. constr. "|2"í a) sulľixy singulární u singuláru (jedna věc, jeden majitel): 3. os. m. 1 ")2"T jeho slovo 3. os. ž. |^ její slovo 2. os. in. I^J?? S'0VI>' v Pal,sc *p3-'l 2. os. ž. * irí tv<^ s',,vc) 1. os. tpol. Vlil naé slovo b) sullixy plurální u singuláru (jedna věc, více majitelů): 3. os. m. DfTyi ÍeJ'c'' slovo 3. os. ž. "1?^! J'ť00 s'ovo 2. os. ni. 22 :"3Ť vaše slovo 2. os. ž. *2 H2Í vaše slovo 1. os. spol. 10*121 naše slovo Plurál: C'Q*!'sl- constr. i*i2T c) suffixy singulární u plurálu (více věcí, jeden majitel): 3. os. m. »i * i*12"1 JĽ'l() slova 3. os. ž. fl. t ;*|2"i Její slova 2. os. m. ?j! >> h2*f tvá slova 2. os. ž. sji i h2"j tvá slova 1. os. spol. "> |*12"i niá slova d) suffixy plurální u plurálu (více věcí, více majitelů): 3. os. m. en!s lil*! Jejich slova 3. os. ž. ffl * Km JeJicn slova 2. os. m. Q2!» NM vaše slova •»2; * H2*l va*e slova 2. os. ž. 1. os. spol. !|j i "12*1 naše slova B, Hod ženský: ,"HB 'kráva', st. constr. a) 1 n*lfi jeho kráva b) 2 Í1*IB jejich kráva H!í1*lB její kráva *íjejich kráva » J"|*IE tvá kráva 22 T1*1B vaše kráva "jirl^B tvá kráva p^H? vaše kráva ,:Í11B má kráva TI*IB naše kráva Plurál fl1"ID, st. constr. stejně, c) 1 » rillE Jeho krávy d) Qjjj > Ipfyj jejich krávy ľ";» TllIB Její krávy "ni»[fllIB JcÍich krávy *j;» rl1"IB tvé krávy D?|»!jľlT"iB vaše krávy ft\) ÍjjjTlB tvé krávy «2 > jfJfiB vaše krávy *jtfHB mé krávy »;ľl1"lB naše krávy Sullixy při množ. čísle začínají vesměs s i, které je tím právě rozpoznávacím znamením pro plurál. — V poesii se vyskytují suffixy pro 3. os. sg. muž. a ]qs pro 3. os. plur. muž. § 44. Deklinace Podle rozličných změn, jimž podléhají jména při skloňování, rozeznáváme několik typů deklinačních. Lze je roztřídili takto: A. Jména mužská a ženská bez koncovky ženské. 1. skupina obsahuje jednoslabičná jména, jejichž samohláskou jc f, ě, ó, ii, která se při skloňování nemění, potom jména sc š°w5 na počátku před přízv. slab. Sem patří jména jako: 'píseň', 'kveť, "px 'neštěstí', 'cizinec', p^n 'ňadra', 7]p 'hlas', "flx 'světlo', 'národ', 1132 'prvorozenec', pio 'kůň', TlJf 'skála', {JŤqS 'oděv', ^23 'mez', 'území', ppfi 'duch'; dále sem patří jména dvojslabičná, která mají první slabiku zavřenou s krátkou samohláskou, jako např.fcíirjS* 'váček', J 1 - a dvojslabičná, jejichž první slabika je zostrená, na pr. TISV "sloup', p^ií 'spravedlivý', "^gj 'hrdina' a j. Dlouhá samohláska trvá v státu constructu i před suffixy. 2. skupina zahrnuje nomina jednoslabičná s qämses a dvojslabičná s první slabikou zavřenou nebo zostřenou, v druhé pak s qämaes. Sem patří: 'krev', 'ruka', ;H 'ryba', t5Btí*HS 'soud', 2ŕQ0 'písmo', 'psaní', -|2np 'poušť, 'step', 73ttfž3 'obydlí', "1BDD 'číslo'; dále sem náleží jména dvojslabičná, která mají první slabiku otevřenou s dlouhou samohláskou, v druhé maji_: 'poklad', 2313 'hvězda', 7J*fl 'chrám', *)D1D 'kázeň', 2ttho 'sedlo', Q^y 'večnosť, a j. Tito jména maji místo q5ma;s v druhé slabice patah a to v státu constructu a před suffixy těžkými, v plurálu v státu constructu a před těžkými suffixy mají š°wa: DSBBtyO 'vaš soud', D31^1K 'vaš poklaď, atd., v plur. Dy#nýlM 'vaše poklady'. * Jméno Qtj má status constructus Jjfí, plur. Q^ít, st. con. iqtj, před těžkými suffixy má hlraeq: Qjjjry 'vaše krev', "p má místo qaintes před těžkými suffixy : D3*P 'vasc ruka'. 3. skupina čítá jména, která mají v prvé (resp. předposlední) slabice qämses, v druhé (resp. poslední) dlouhou samohlásku kromě qámaes. Příklady: TpB 'dozorce', 2"ON> 'klasy', 'HN 'pán', 71J-J3 'břicho', Wfl 'vidění', 'oraculum', ^32 'prorok', DlpO 'místo', 'tiss 'čest','tjj 'vůdce', ffty 'pokoj', par 'paměť, Tin3 'jinoch' a j. Tato jména zkracují qamaes ve š'wä, 90 samohláska v poslední slabice je neměnitelná. Status constructus: TpB> plurál CTpB. st. con. ^TpB. •4. skupina obsahuje jednoslabičná jména s _ a dvojslabičná s _ v druhé slabice. V ni zahrnujeme jména: 'jméno', yii 'nepřítel', "|£b 'písař', ijBti^ 'soudce', "|yia 'svátek', participia qal aktivní Sííp zabíjející', 1Q]V 'hlídající' atd. _ se drží v státu constructu v singuláru, před příponami se mění v š9wä: Qt>>, •>Dtt>, QIDti*. Dvojí š°w5 je nahrazováno _: Q30ty (*š'nv>kem). V plurálu je _, v st. con. fllQtý, JllO!^- U víceslabičných se mění _ v s°gôl: 2$'» 'obyvateľ, st. con. JJIřh, plur. Qi2l£K st. con. <2tý\ se suffixem: Q32EJ* 'váš obyvateľ (místo *jaš'b'kem). Laryngály mají a-ové zabarvení: H3tO 'oltář', st. con. ri3TI3> piur. riinatp. st. con. riinsta. se suřřixy: -.nsrp. Dsnsta. 5. skupina zahrnuje v sobě jména dvojslabičná, která mají 1. v obou slabikách _5, 2. v první slabice _ ě a v druhé __ á, 3. v první slabice ä a v druhé _ ě. Příklady: 1) "12^ 'slovo', Q2p[ 'mudřec', BJ3 'křídlo', -]jy2 'maso', 'obilí', jj-jf 'zlato', "npp 'dešť, Stí*p 'průpovidka', 22*1 'hlaď'; 2) 22^ :s'rdce', 2J3J ''hrozen', y ^i''žebro'; 3) «JJ 'stařec', "H| 'hradba', "!p» 'hýždě', "|2jpj 'ohrada', 'dvůr', F|j^3 'rámě', j3jy 'obyvateľ, 'souseď, První samohláska (_ nebo _ ) se mění při flexi v š°w5, které je u laryngálů compositum, před těžkými suffixy dává dvojí š9wä . někdy _ . Druhá samohláska se mění v v plurálu před těžkými suffixy v š°w5; před lehkými suffixy trvá: "!Ín, st. ,con. *)2TT. pl- D'HST st- con- *"l2n> s těžkým suf-lixeín'o3n2i; JJ5J. st. con. jpy, pl. D\jpb st. con. ijpr, s těž. suff. DS-ÓpV ' 91 Jména -n> a "ľJT mají v sg. státu conslriiclu tvory -|-|» i S|]"|3 má v sg. před těž. sulTixem : c3£J"13. Do 6. skupiny patří t. zv. segolata. Jsou to dvojslabičná jména s pomocným vloženým vokálem mezi 2. a 3. radikálem. Tímto vokálem je nejčastěji , v sousedství laryngálů , po / Segolata vznikla z původních jednoslabičných základů. 1. typ *qa(h *malk, z toho Mezi 2. a 3. souhlásku bylo vsunuto pomocné , k němuž se první připodobnilo v . Prízvuk je na první slabice. Ve llexi se objevuje před sullixy původní : 3^3 'pes' (arab. knlb), st. cons. 373 (stejný jako st. abtol.), plur. 0*3^3 (vl. od dvojslabičného základu *k), st. cons. 13^3. Sc suff.: ^3^3 'můj pes', DD^Í,1?" 'vaši psi'. 2. typ *qill, původní jednoslab. základy s : *sipr, z toho 'kniha'; i tam se objevuje před sullixy původní : pl. si. cons. *1BD< S(' s,|u"- **ICD 1,1:1 knihu'. 3. typ *qull, z jednoslab. tvaru s původním : *qum$, z toho ppp 'hrsť; před sullixy se objeví ; 'Jtpp. U některých jmen místo je ů, na př. 5J>Tp 'svatost', se sulT. ^"ip 'má svatost'. Někdy je kolísáni u téhož jména: 71—3 'velikost', 'vznešenosť, se sulT. {nt i foli (žalm 150, 2). — Je-li 3. radikálem 3«-; 3bív 1,111 P° š"w5 v\sg. i du. dägčš (vysl. se explosivně), v plur. i po š°wS quiescens je bez dagěs (vysl. se spiraiilicky). (§ 0, 3, pozn. III.) K segolatům patří tříradikálni jména se středním s s vo-kalisací _: ftiy 'oliva', ^13 'dům', ytj 'noc', *iy 'oko','pramen vodní', nebo se středním ^ a vokalisaci : jy)Q 'smrť. V st. cons. se stahuje -«//- v ě: pft, ^13, yfy, ViQf. -nwu:- se mění v ô: pfä. Totéž stažení je i v plurálu: CTľ'ť BIH10' ma plur. o>^3 bíltlm (§ 11, 5). 92 Segolaly jsou i jména na < s předchozím š°w5, která jsou odvozena od kořenů tretí \ jež se mění na konci slova v samohlásku ř, uprostřed slova zůstává: v^g 'plod', 'lev', vyfi 'nemoc', se sufľ. w"iB, ^IX' ",l?n. Podobně jména na 1 (od kořenů na třetí }): tfm 'plováni (lízech. 47, 5), flfi 'pustota', fljj 'prázdnota', se sutí. i)b$ 'mé štěstí', žalm 30, 7 (od 7. skupina tvoři jména, odvozená od kořenů, které mají obě souhlásky poslední stejné (mediac geniinatac). V absolutním dosloví zdvojení zmizí, ale objeví se před koncovkou a příponou: 3"; 'medvěd' (*dubb), pl. e^tj tlnbblm. Sem patří jména jako pH 'zákon', st. cons. ppj (Jiiiq), se sulT. *3H« 'moře', st. cons. gi, pl. □'g'1; dn 'matka', st. cons. en- s('- su"> 1aX jeho matka'; f*» 'moc', se sulT. ijy; |»řj 'šíp', se suli. i^rj; 3*1 'mnohý', pl. C'2"V Nomiuativni 11 trvá: JJ 'zahrada', se sulT. sq; nominat. í trvá: ij* Ostrov', se sulľ. pl« D*M> cons- '•'n. Do 8. skupiny patři jména s koncovým |"[ , která mění v ve st. const.: mjy 'pole', st. cons. Hlí^. P'- flHtPi cons. ri*15?. P!3p třtina, st. cons. |-|jp, pl, D'3p> st- cons- 'Jp. Podobni rJSSa 'bůl', H!Oa 'pohled', 'vzhled'. Též participia qal lidí 1 a i: |-[tn 'prorok', 'vidinář', 'pastýř' a pod. ,*| po š°\v3 se nepíše a jeho samohlásku dostává předcházející souhláska: 'iiiii j prorok', plľ Q^TH. H J° J1'11 v SUH'- 3. os. sg. muž. rodu.: VWH 'jeho pastýř', irntl' 'jeho pole'. 11. Jména ženského rodu se ženskými koncovkami se skloňují podle týchž pravidel. Největší množství feminiu má koncovku n > někdy též : np*13 'kopyto', flTtóí 'kadidlo'. Místo je u laryngálů : JinSIfl 'pokárání'. Plur. na fí\ : rr.DiB Jména s koncovou vokalisaci n maji v st. constr. místo toho vokalisaci , stejně i jména na : ÍIC^S'' souš', st. cons. fltt>3*; 93 Jména a Tt*f> maji v sg. státu oonatructu tvary *n| a w^v fjfl3 1,111 v sřš- Pred těž. suflixem : Q3BJ13. Do 6. skupiny patří t. zv. segolata. Jsou to dvojslabičné jména s pomocným vloženým vokálem mezi 2. a 3. radikálem. Tímto vokálem je nejčastěji , v sousedství Jaryngúlů , po j Segolata vznikla z původních jednoslabičných základů. 1. typ *qali. *malk, z toho xbo. M«ri 2. a 3. souhlásku bylo vsunuto pomocné , k němuž se první připodobnilo v . Přizvuk je na první slabice. Ve flexi se objevuje před sulTixy původní : 3^13 'pes' (arab. kalb), st. cons. 3^3 (stejný jako st. absol.), plur. Q'aSs (vL od dvojslabičného základu *kalab), st. cons. »JTp. Sc suli.: ig,^* 'můj pes', C3,31ľl" val] psi'. 2. typ *qitl, původní jednoslab. základy s : *.sipr, z toho 'kniha'; i tam se objevuje před sullixy původní : pl. st. cons. "OED- su sl1"'. ^SC 'má kniha'. 3. typ *qull, z jednoslab. tvaru s původním : *qtims, z toho pfip 'hrst'; před sulTixy se objeví : *2£)pp. U některých jmen místo je nla P° š°wá vsg. i du. dágěš (vysl. se explosivně), v plur. i po š^wá cpiicscens je bez dagěš (vysl. se spiranticky). (§ 9, 3, pozn. III.) K segolatům patří tříradikálni jména se středním ■> s vo-kalisací : fíi) 'oliva', 'dňni', "jvp 'noc', *>y 'oko','pramen vodní', nebo se středním * a vokalisací : jy\Q 'smrť. V st. cons. se stahuje -aji- v č: fii), f>3, ytj, -awx- se mění v ô: fifä. Totéž stažení je i v plurálu: C*JT»T» DTllJS; JV3 má plur. Q'^3 balím (§ 11, 5). 92 Segolaly jsou i jména na i s předchozím š°wä, která jsou odvozena od kořenů třetí >, jež se mění na konci slova v samohlásku i, uprostřed slova zůstává: i^Jj 'ploď, i"ix 'lev', VJfl 'nemoc', se suli. i"HB> ""ix' "'ľ'n. Podobně jména na (od kořenů na třetí •)): ywj 'plováni (Esech, 47, 5), yijsj 'pustota', y-\% 'prázdnota', se snil. v}y& 'mé štěstí', žalm 30, 7 (od l^tjj). 7. skupina tvoří jména, odvozená od kořenů, které mají obě souhlásky poslední stejné (mediae geminatae). V absolutním dosloví zdvojeni ztnizi, ale objeví se před koncovkou a příponou: yr\ 'medvěd' (*ilubb), pl. £'31 ilubbim. Sem patří jména jako pťt 'zákon', st. cons. pfj (häq), se SUÍT, *SH" W1 'moře', st. cons. £\ pl. CX 'matka', st. cons. qx> so S1|f • 1i2x '.il!'10 matka'; fjf 'moc', se suli. >iy; př; 'šíp', se suli. syjji y\ 'mnohý', pl. BVjH. Noniinalivni it trvá: ^3 'zahrada', se suľf. hjj; nominat. ř trvá: 'X 'ostrov', se sulT. "X- pl. D^'X- sl- cons. i»x. Do 8. skupiny patří jména s koncovým která mění v ve st. const.: řflto 'pole', st. cons. nii^. P'- rľrltP< st-cons. finty. HJp 'třtina',' st. cons. ,-jJp. P1- D'3p. st- cons. tjp. Podobně 'hňľ, nX"ID 'pohled', 'vzhled'. Též participia qal třetí 1 a >: nífT 'prorok', 'vidinář', n«l 'pastýř' a pod. ^ po š°\v5 se nepíše :i jeho samohlásku doslává předcházející souhláska: ifn 'můj prorok', píľ Q'Tfr. n 1° Jťl1 v Ru^' 3. os. sg. muž. rodu.: inyi") 'jeho pastýř', imti» 'jeho pole'. 15. Jména ženského rodu se ženskými koncovkami se. skloňují podle týchž pravidel. Nej větší množství feininin má koncovku !"| , někdy léž ji : IIC'B 'kopyto', filtOp 'kadidlo'. Místo je u laryngálň : HH31J* 'pokárání'. Plur. na Jfl : Jména s koncovou vokalisací mají v st. constr. místo toho vokalisací , stejně i jména na : ,"1^31 'souš', st. cons. J15J>3>; 93 fySyi 'fík', st. cons. fOVt. V plur. má status cons. koncovku stejnou jako st. absol.: fl1 : -j^rj ffff^fí 'modlitby Davidovy'. V duálu jsou koncovky st. cons. stejné jako v plur., totiž <_: g-p; D'J^p 'rohy' *J*lp. Připojováni sullixú děje se stejně jako v plur. (Přehled všech deklinaci v paradigmatech ě. 1—24.) § 45. Jména nepravidelná Zvláštni skupinu deklinačni tvoři substantiva, která mají v státu constructu a v plurálu tvary, jejichž tvoření nesouhlasí leckdy s obecnými pravidly. Zvláštnosti forem jsou arci vysvětlitelný z forem předhebrejských, zrekonstruovaných srovnávací metodou a z analogii tvaroslovných i kmenoslovných. Sem náleží tato substantiva: A. Jména příbuzenská: 1, 2N 'otec', status constr. ^3^, P'llr- s koncovkou ženskou A13N. st- eons. J113X. Se suffixy k sg.: Sg. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. V3X ?f2X ^3X Pl. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. >2X Se suffixy k pl.: Sg. 3. os. m. VJ113X 3. os. ž. rvryůx 2. os. m. "íp/llSN 2. os. ž. ^ri13X 1. os. spol. ♦JYŮK orpix 7'7Íx E^IX 1. os. spol. U»3H Pl. 3. os. m. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. i. os. spoi. irrnaN D3yrDK pvnsx 94 2. HX 'bratr', st. constr. pl. QVTX> **> cons- TIN. Se suffixy: 'můj bratr', Qppnx 'jejich bratr', 'JTIN 'naš bratr', VHX 'Jeho bratři', htjK 'její bratři', >nN 'moji bratři', DiTHK 'jejich bratři', IJipjN naši bratři". 3- DH 'tchán', fem. py]on 'tchyně', skloňuje se jako ffx a Fflriu. Se suffixy: rppn' 'její tchán', Tppn 'tvůj tchán', nnian' 'její tchyně'. 4- HirtK 'sestra', st. con. fllnK. P'- flVnN- st. con. /ifnX a J11HX. Se suffixy: IplPtX 'jeho sestra', ?|lílfiX 'tvoje sestra', WlK (VITIN) 'mé sestry', TWW 'tvé sestry' atd. 5. ^3 'syn', st. constr. W, pl. D*M« st. constr. ^3, Se suffixy: 'Jeho syn', ,133 'její syn', "?JJ3 'tvůj syn' (m.), 'tvůj syn' (ž.)', >J3 'můj syn'*, CJ3 'jejich syn', E3J2 'váš syn', ijJ3 'náš syn', ^ij3 'jeho synové', ;ŤJ3 "její synové', 1J3 'moji synové', DiTJS 'jejich synové', 1J'J3 'naši synové". 6. ^3 'dcera', st. constr. ^3, plur. st. con. /11J3. Se suffixy: »^3 'moje dcera', jtf. Se suffixy: HJ^K Jeho muž', ntí^X 'její muž', Vtí^JX Jeho muži', *{£ÍJK 'moji muži', QrPtíÓX jejich muži' atd. s- nt^N 'žena', st. con. iltýX' Plur- WV2> st- con. »{yj. Se suffixy: ^flt^N má žena', l^tyx 'jeho žena', ?|ritýX 'tvoje žena', y>t#J 'jeho ženy', IJ'^J 'nase ženy', OfptýJ 'jejich ženy'. !>• nttX 'služebnice', pl. HlnOX. st. con. riflOX. se suffixy: mpx. ''ífripx: vrnipx. Dnw-ipx. 10. t^Xl 'hlava' (*ra'š > räš > rôš), pl. C^Xl- st- c°n. 'tí'XI. Se suffixy: má hlava", D3t^X"l 'vaše hlava', VtPX"l> DS^X"! atd- 95 U. Ot 'den', pi QtQ'i, du. 2W. St. cons. pL *Q>. Se suffixy: VQS 'jeho dny', Vtfp, pj^jy atd. 12. HA* '«"ok', st. con. fl^, se snil. Plur. gpjg a rilJtý/št. con. fflflgf, se suffixy: y-Jtý.'élT^; WflJJW Duál zní 2sf05ľ. 13. n^!2tý 'nehe', je plurál; st. con. i£tíVse suli. yijjíjj, Q^BfcJ, 14. 'voda', jen plurál; stat. con. i£, zdvojený tvar ijMO. SulTixy se připojuji jen k druhému tvaru: yfrQ, D2I,I2',D 15. "py 'město', plur. cny. 16. ntr 'zadek', se suffixcin 3. pl. DIJ*ft1fH^ (2- Sani. 10, 4). Plur. zní flVftť. ve významu 'základy' (žalm ľ. 3, Izai. 19, 10, znamená přeneseně 'sloupy', 'předáci').' 17. "|tý 'l>rs', duál Qi-|{i>, se suffixy CiTltý. sl- eon. H£\ 18. pfg 'ústa', st. con. pl. se suffixy, srv. § 28. 19. fljyp 'luk', pl. nin^p. í> bývá před suffixy zdvojeno: 1*ÍÍIW^j3 'jeho luky', D(fl/wS 'j«j'<* J"ky'- 20. 'dveře', pl. fllfi^, se suff. IVnfiS"! 'jel"' dvere'; du. C^Sl, st. cons. ij^^t). 21. 'bůh', pl. cSs* (Exod. 15, 11. Dan. 11, 36; žalm 29, 1; žalm 89, 7), z pův. *ilu, pův. 'božstvo', 'božská moc'; etymolog, příbuzné je slovo, jehož se užívá většinou v plur. cvťľtfi st. cons. ,~L\S (s« suff. '■rlSx. VII^N). "děeji v sg. flšx (sesuli. ViSxS Ilab. 1,11). Význam obou slov není stejný a o něiii poučuji slovníky. 22- nnC 'niiBtodriäteľ, st. cons. pl. JJflfflpj, se sufl. .TflinC 'její mistodržltelé'; sl. cons. zní též flflnB pnh"wô{ se vsunutým 23. fia, doloženo jen v plur. B\fl)2 'lidé'. (V Deuter. 2, 34 a 3, 6 je Qftp). 24. -p 'ruka', st. con. -ji, se suffixy: myi, vyt, gjvpj duál Q^i, st. con. i-p, se suff. «1^1, »v^», ČpsT;"plurál HlT. 96 st. con. jti1T>, má význam 'osy koľ, 1. Král. 7, 32, též 'čepy*, Exod. 26, 17!. 25. HNE 'okraj', st. con. ftKD' pl. fllNE. st. con. iflXB. 26. HEíľ 'ret*, st. con. neéř, du. CTlEti'. st. con. Vlfifr Plur. st. cons.' fiiriBíľ. Sc suffixy: iriBÍT 'Jeho 'ret', Yfttítt ">ho oba rty', WWBtý ''Jeho rty', CHW??*? 'jejicli rty'.' ' 27. 1^2 'nádoba', plur. Q^2> constr. ^pj, se suffixy: 'tvá nádoba', 'jeho nádoby', D!tS2 'jejich nádoby'. 28. flfe> 'ovce', st. con. Ht»- sc suffixy doloženo v Deut. 22, 1: yfä 'jeho ovce' a v 1. Sam. 14, 34: 'jeho ovce'. § 46. Přídavná jména 1. Skloňováním se neliší příd. jména od podstat, jmen. Femi-ninum se tvoří taktéž příponou JtDp 'malý', n|t5p 'malá'. Plurál D^ttp' il uS?p- V duálu příd. 'jména nejsou doložena. 2. Doplňkové přídavné jméno se klade za své podstatné, jež je ve větě podmětem: fl»$fl 'dům je velký'. Chce-li se doplněk zdůraznili, stojí napřed: DVtSxfi Si"!} 'veliký jest Bůh'. Přívlastkové příd. jméno stoji za svým substantivem a má člen, je-li i substantivum determinováno: ^fjj JV2 '(nějaký) velký dům', H'fíffl ÍV2H '(Len) velký dům'. Po jméně se suffixem: HíliriX íláttšn 'Jej' menší sestra'. Po vlastním jméně: fl^tlJíl cSWlT' 'velký Jerusalem'. 3. Smysl příd. jmen mají často různé obraty: 1. značí-li se látka, z níž je věc vyrobena, užíváme obratu, v němž je jméno látky určující částí v státu constructu, t. j. na druhém místě této vazby: 2Í1T **J2 'nádoby zlata' = 'zlaté nádoby'; S}*i2 \jnp 'železné róíiy' (1. Král. 22, 11) a p. 2. vlastnost se naznačuje podstatným jménem abstraktním za sub- Mluvnio* habraJStínr 97 slantivy, která v tomto případě sklesnou na slova- formálního významu: ^Vl 'síla', S^fi""? 'silák', doslovně 'syn sily'; nSli.'"*3 'zlosyn' ('syn nepravosti'); yptP-JS 'tlustý' ('syn tuku'); J*nii>-J3 'zpupný'('syn zpupnosti'); ňip"*3 'hoden (nebo určen k) smrti' ('syn smrti', 1. Sam. 20, 31) (ale C'jpfj^ v Gen. 37, 3 znamená 'syn stáří'!), »jy"j3 'ubohý'; •jj^^jj"?^ 'ničemný'; "lŠT? 'dcera Tyru' = 'lid tyrský', 'Tyrané', (žalm 45, 13); VSVf^i 'dcera lidu mého' = 'moji soukmenovei' (Izai. 22, 'I); CE;^ ^"3 'pán křidel' ■" 'okřídlený', 'pták' (Kaz. 10, 20); E'OI tt^K 'muž krví' = 'krvavý'; 33^ muž srdce' — rozumný', 'pevného charakteru'; OSíTl ''týJX 'muži jména' — 'slavní' (Gen. 6, 4) atd. 3. Vlastnost bývá vyjádřena někdy jménem podstatným, jež se prostě přiřadí: nOX CIOX 'výroky pravda' = 'pravdivé výroky' (v PHai. 22! 21 je 'nox npx). § 47. Vyjádření stupňů přídavných jmen. 1. Pro komparativ a superlativ nemá hebrejština zvlášlnich tvarů s koncovkou, nýbrž je opisuje normálním tvarem adjektiva (positivem) a před přirovnávaný pojem klade předložku * p 'z', 'od': DVH"/IO fl2.í ("vysoký z všeho lidu' = 'vyšší než všechen lid', 'nad všechen lid povýšenější', nejvyšší z všeho lidu', o postavě Saulově, 1. Sam. 9, 2.) tý310 ,"51/112 'sladší než med' (Soude. 14, 18), "Spp D3H 'moudřejší než kráľ. Místo adjektiva může býlí před 70 též 'slovesný tvar: C-IvSsíJ 133*1 (1- Sam. 10, 23) 'a převyšoval všechen lid', 'byl vyšší než všechen lid'; ^Xlli*'! VJ3"S2p Sjpl^TiX 31X a Izrael miloval Josefa (víre) než všechny své syny' (Gen. 37, 3). vnX'Spp arV3X 21X lflX-3 'že 1'" miloval otec jejich (vice) než všechny bratry jeho' (Gen. 37, 4). 'Větší', 'starší' atd. vyjadřuje se přídavným jménem se členem: Siiíi. jsa^n »td. 98 2. Superlativ se vyznačuje určitým členem před adjektivem: Snjrt znamená též 'největší'; *Bj?n XII Tni ('• Sam. I7, 14) 'a David byl nejmladši.' Srv. Gen. 42, 13; Jon. 3, ó. Jiné opsání děje se pomocí spojeni substantiva s následujícím genitivem plurálu téhož jména: CO^p IjSp 'král králů' 'nejpřednější kráľ: D,Tlí^ri Tlŕ 'píseň ]>isní' = 'nejle.])ší píseň'; C,131* 13V 'sluha sluhů' 'nejnižši sluha'. Za positiv je možno postavili i slovo 1X0 velmi': "JXO 3143 'velmi dobrý' = 'nejlepší', V~l 'velmi zlý'. Před substantivum se klade neodlučitelná předložka 3: 1£M D*tt>32 'nejkrásnější z žen' (Pis. 1, 8). Superlatívni význam je i ve spojeních jako 1/v2 fflt 'nejstarší (z) jeho domu' (Gen. 24, 2.) ČÍSLOVKY § 48. Číslovky základní U základu ich číslovek rozeznává se status absolutus a status conslructus. Jednotlivé tvary znějí pro číslovky 1—10: pro rod íiužský : pro rod ženský: st. absoluL. st. co futr. st. nbsolut. st. eonstr. 1 inx 11X nrjx nnx :\ 1 nypix ™>?1X 5 n&pn rirpn rpn 6 éť tví 7 rryptý nypsř ypti* 99ý 8 rtpy ruče* '.) nytvr, 10 99 1 r Číslovka 1 má v siatu absolutu len. rodu v pause tvar flfTKJ číslovka 2 V st. aljs. muž. rodu v pause U rodu žen. J}1p0, Pozoruhodné je, že číslovky rodu ínužskélio mají zakončení ženské fi_ pro čísla od 3 do 10, číslovky rodu ženského jsou od 3—10 bez koncovky ženské. Číslovky od 11—20: pro rod mužský: pro rod ženský: 11 1 - - "rtW> » rni's? 12 .--iyy >fl& it?» B\# 13 itrv nwbp 14 15 itw ntston niíyy Cpn 16 niyy ntr'pj !T"rtM> 17 itw nyptý rr-ír*!* ypp' 18 "ifcw ruôs? rnfry robí* tg rnjyy yp'p 20 Cifry t , 1 — muz. Tylo číslovky jsou složeny u mužského rodu ze státu constructu příslušné jednotky a z tvaru "liyy u čisíovek 11 a 12, u ostatních je tvar pro normální jednotku s následujícím ljyy. TJ ženského rodu je pro 11 a 12 status constructus jednotky s tvarem mjyy a u dalšícli status constructus jednotek rodu ženského .-, ("[liyy' .. | , • 100 Číslovky od 21 do 99 se tvoří tak, že jednotka v tvaru prostém stoji bud před desítkou nebo za desítkou, následující slovo má spojku V 21 B^liWI uc,)0 "IfiKI D^ÉW- U jednotek se rozeznává rod. Tvary pro desítky jsou: 30 D^Stt* 70 40 BWlfc 80 50 cs^pň 90 60 Cfrtt* cypa? 100 jo substantivum ženského rodu HXIS' st- t;ons- flMD. 200 duál: Q^flXD; ostatní stovky se vyjadřují státem construc-tem jednotky a plurálem fl'S'Q: T1XD tS^Wi 800> 1000 je substantivum thn, 2000 duál B'Qytti v>'^í tisícovky se skládají ze státu constructu miiskulina a plurálu D^E^N: 3000 zni n^cSs ntíhft 10.000 je buď cshn nntyy nebo riiai „množství",' později i '13% xl3"l. 20.000 pJSx cnjyy lebo »pflří N13"1 nebo fllSI 'pfr. Jak se vyjadřuje počítaný předmět, plyne z následujících přikladu: "jnN B1pD 'j«<'"0 místo', flfJN HíTN' jedna žena'; Q"3Sp Q^p* '(lvu psľ, B*tt^J Cflíl* 'dvě ženy';' B»JÍ> B C^fltf stojí někdy vzadu: QTtl* C^y 'dvě města'. So suíflxem: CYiti' 'oni dva'. w>y?Q iWtíht} Tři králové', jv^y grTtt) 'tři města'; někdy přichází i status constructus: B*t^, fítf/V tri dny", nebo stojí číslovka vzadu: "týStý C"»o». flUŠi 'tři dcery'. Od 11 výše sloji číslovka bud před počítaným předmětem nebo po něm: B*K*ÍW ltW> C'Jtý 'dvanáct knížat', nebo "i{33w* "íyy B*3t^ 'tN"Č'> 'dvanáct kmenů izraelských'. Některá časlo |)očitaná substantiva jsou v singuláru: "jyy ny3£* 'sedm- náct mužů'. Jsou to kromě ^x ještě: "ijjp 'skot', B«i 'den', ty£J 'individuum', 'osoba'. npX 'loket', řSx 'tisíc', 'měsíc kalendářní' vp 'město', 'rpp* 'dvojdraclima' atd., noc' 101 flXf 'rok' (srv. Jerem. 52, 21; 2. Sam. 2, 30 a j.). U těchto jmen není plurálu ani po číslovkách od 20 výše: {jji^ WVjbv} 'třicet mužů'. Je-li jméno počítaného předmětu napřed, je v plurálu: □''yit^ nnB 'sedmdesát krav'. Čísla, složená z desítek a jednotek, mají počítaný předmět bud v singuláru vzadu nebo v plurálu vpředu nebo po každé části, při čemž se shoduje v čisle: tt^N ny^týl C^yitý sedmdesát sedm mužů; JMtJh wkíp ťvaíy'n tuch dvaašedesát týdnů; D^Jtl* ysyrľl njtý CVpPi y 'deset šiklň zlata' (vynecháno SntP. Gen. 21, 22) atď.' § 49. Číslovky řadové "ilí>N"l první šestý ijjy druhý *3P2t0 sedmý •>{ýi^ty třetí ^Oti* osmý iy\3"l čtvrtý . týttta devátý ^ISn l'átý , desátý Feminina se tvoři příponami: 1. fj_: ri21ti>N"l 'prvá', ,"pJtý 'druhá', .Ttý^Siy 'třeti' a pod. 2. od číslovek končících v mask. nä ;VJ?y, ff^Wi JTH^iyy. *15ýiO souvisí se jm. týX*l 'hlava'. 102 Pro číslovky řadové od 11 se užívá číslovek základních (srv. Gen. 14, 5 a j:) Při datování podle roků, měsíců a dní užívá se rovněž místo řad. číslovek čísl. základních (1. Král. 15, 28: jy7ty ľ\2p2 NDxS 'v 3. roce Asově'; Gen. 7, 11: Bhnb Cť T^y-nynsýa VlV! dni toho měsíce'; Esther 9, 1: {Jhn 12.'mě- síci'). § 50. Ostatní druhy čislovek a) Násobné: |yjí< 'jednou', Q*£tf 'dvakrát', y^P 'sedmkrát' (to jsou feminina číslovek základních.) Také duály ženských číslovek základních slouží jako násobné: Q^y^KJ 'sedmkrát' (Gen. 4, 24). Opisováni se děje pomocí slov Qyg 'krok', wbil 'kroky' (Exod. 23, 14. Num. 22, 28 a 22, 32), Q>}fr (Gen. 3Í, 7 a 41) 'díly', 'vices', nebo jfl-p (Dan. 1, 20. Gen. 43, 31. 2. Sam. 19, 44) s týmž významem: DWB 'dvakrát', Q^pyB t#7!ý 'třikrát', nebo D^jn tíb&> D*3B ľfjtyP 'desetkrát'; ri1T Ityy 'desetkrát'; Qyp nrÍK ''jednou'. Ženské tvary řadových číslovek mohou míti též funkci násobných: jVJíy 'P° druhé'; JVti^pn CyB 'P° Palc' (Nebem. f>, 5.) b) Podílné: vyjadřuji se opakováním základních čislovek: D^Jtý 0*3$ 'P° dvou', PRgtei niyiy 'P» šesti', též se spojkou: týlýl t£*lý 1 počítaný předmět může býti opakován (Nuin. 13, 2.) c) Zlomkové: ženské tvary řadových čislovek: jvy^fi 'devi-tina', rpTíyy 'desetina'; někdy přicházejí i tvořeni od číslovkových kořenů s vokalisací (u laryngálň ): týoh 'pětina', y3'"| .čtvrtina'. Zvláštní tvary jsou: pro polovinu ^rj (Kxod. 24, C a j.), pro třetinu, tj^jp, jako míra (Izai. 40, 12), pro desetinu ?nt*>y (plur. D^ltyy), též jako míra pro obilí a mouku (Lev, 14, 10 a j.) 103 SLOVESA § 51. Úvod a rozdělení 1. U hebrcj. slovesa rozeznáváme: a) osobu, jež je troji. V 2. a 3. os. je rozlišen muž. a žen. rod, 1. os. je společná občina rodům; b) číslo, které je dvojí: singulár a plurál. Duál u sloves není; c) čas, jenž vyjadruje především dokonavost nebo nedokonavost dčje spolu s časovými vztahy; d) z p lis o b, jenž je u perfekta jen indikativ, u imperfekta vedie indikativu ještě jussiv (modus apocopalus), kohortativ (volun-tativ, energieus) a imperativ. c) odvozené kmeny čili konjugace, vyjadřující jednak slovesný rod (aktivum, passivum a reflexivum), jednak míru děje a okolnosti jej provázející. Jmenné tvary slovesné jsou participia a infinitivy. 2. Slovesný kořen má tři souhlásky kořenné (radikály), výjimečně i čtyři. Podle nich dělíme slovesa na dvě skupiny: A. Do prvé patři slovesa t. zv. silná, která mají ve všech tvarech všechny radikály ve výslovnosti zachovány. Zvláštní jejich skupinu tvoří ta slovesa, která mají některý ze Iři radikálů laryngál (H. V. Pl) po př. "]. K silným slovesům patří i ta, která mají x na druhém místě a většina s x "a prvém místě. B. Slabá slovesa jsou taková, v jejichž tvarech někdy nebo vždy některý z radikálů ve výslovnosti mizí nebo se míní. j jako 1. radikál sc v mnoha tvarech asimiluje, x jako 1. radikál odpadá ve výslovnosti někdy, jako 3. radikál vždy. * a 1 působí značné změny, ať jsou na kterémkoli místě. Zvláštní tvary mají také slovesa, u nichž druhý a třeti radikál jsou stejné. Některá slovesa mají takové souhlásky na dvou místech (dvojnásob slabá). 104 C. Podle toho dělíme slovesa na tyto třídy: 1». silná (pravidelná) typu lb. Iaryngální a to: a) s laryngálem na 1. místě (I. lar.) B) „ „ 2. „ (II. lar.) Y) „ „ 3. „ (III. lar.) 2*. Slovesa slabá s — ] na prvním místě (I. n) 2". 2°. 3». 3». 3°. 4. „ — V>", „ — •»*». třetím třetím (I-') (III.') (III. infinnae) (I. w, j) (II. w, i) prvním druhém .druhým a třetím radikálem stejným (II. geminatac). 5. Slovesa dvojnásob slabá, která mají zároveň: a) III.' a I. n: XÍ^J 'zdvihl, nesľ. b) III. infir. a I. n/jTUJ) 'roztáhl'. c) II. gem. a I. ;' nebo'í. n: yy> 'bědoval'; DD3 'chřadl'. d) III. inlir. a I. jf: ^ 'zářil, hýl krásný', c) III.' a I. ;': xď1 'výš'eľ. f) III. inlir. a I.VniX 'chtěl, zamýšlel'. g) III." a II. w: Xia'vejíti'- 6. Slovesa čtyřsouhlásková o 4 radikálech. 3. Nejlépe se objevují kořenné souhlásky v nej jednodušším slovesném tvaru, jímž je 3. os. sg. muž. perf. základního kmene (qal) a tímto tvarem jsou uváděna slovesa ve slovnících. Výjimku činí slovesa mediae wSw a mediac jód, která jsou uváděna svými infinitivy, v nichž se slabé hlásky objevují, kdežto v 3. os. sg. muž. perf. qal nejsou: kořen qwm, perf. Qft 'vstal', inlin. Qlp; kořen bjn, perf. p 'pozoroval', inlin. f>3. 4. Označení příslušnosti některého slovesa k slovesné třídě děje se často v gramatikách se zkratkou a to takto. Vzorem slovesa je 105 sloveso ^yg. 'dělal', jehož tři souhlásky vyznačuji umístěni radikálů ostatních sloves. První radikál se značí 2» druhý y, třeli fj. Na př. je sloveso i£>j; označováno protože má nún na místě prvém, t. j. u vzoru na místě g; nebo ffh je značeno «"y, pj{ jako vy, k^iq jako x"1?. Xi11 íako ''"E ■ n"i7 a P0Q- Slovesa mediae geminatac se značí y"ý. 5. Vokalisace aktivních (přechodných) sloves je__(J—a); odpovídá zřetelně staré vokalisaci akt. sloves a—a (srv. arab. qa-iala.) Slovesa neutrická se tvořila často od příd. jmen s vokalisaci a—i (dciqin 'starý') a a—í; (himin „krásný") a proto jejich vokalisace byla původně *daqinn, *Iuisuna (dosud tak v arabštině). V hebr. náležitými změnami samohláskovými máme na př. z *ka-bida 122 byl těžký' (změnou i > ä § 21, 2), z *qatuna »ftp 'byl malý' (u >ó § 24, 2). V imperfektu panovaly původně tyto poměry: pf. *qatalu \ impf. *\aq\\ň\\ u pf. *natana J impf. *jintinu l pi. *kabida i impf. *jikbndn \ pf. *qulun a JÍV Pr°ti a *ttp*- Participia aktivní qal jsou 122, ?bp, tedy vlastně stará přídavná jména. Tvary ostatních konjugací jsou pravidelné. § 52. Odvozené konjugace. 1. Obměnami základního časováni, kmene fyjj ('lehký, snadný') vznikne šest odvozených konjugaci, které modifikuji význam slovesných tvarů. Židovští gramatikové užívali jako vzoru pro sloveso Ss*E' 'dělal', a obměnami tohoto slovesa se jmenují jednotlivé odvozené konjugace. a) Druhá konjugace se tvoří předražením J před kořen a jmenuje se Sí/EJ nip'al: qal StSp. nip'al: St£pJ niqtal. Význam její jc 106 původně reflexivní, později a nejčastěji passivni: ^tppj 'byl zabiť, v reflexivním významu vztahuje děj slovesný k podnětu: qal laty 'hlídal, střežil', 10{£Ó 'hlídal se, střežil se'. Má někdy význam mediální (aktivní se zvláštním zřetelem k podnětu): qal 'žádal, prosil', nip. btt$) 'vyprošoval si'. Další význam je tolerativni, t. j. vyjadřuje, že někdo trpí, aby se dělo to, co je vyjádřeno v qal: jy*il 'přistoupil, vyptával se', nip'al t^nj 'strpěl, aby byl tázán, poskytl přístup, vyslyšel'. Konečně má i význam vespolnosti (reciprocity): £Bt^ 'soudil', tJBtýJ 'svářil se jeden s druhým, vadil se' (Přísl. 20, 9, Joel 4, 2 a j.) P) Třetí konjugace se tvoři zdvojením středního písmene v kořeni. Jmenuje se 'lyg pi"ěl. Význam má především intensivní, l. j. vyjadřuje, že činnost qal je konána mnoha subjekty, často a důkladně: ijpg 'přehlížel, prohlížel'; 2Pi2 (°d 2/12)' 'horlivě psal'; "i3p (od "pp 'pochoval'), 'pochovával mnohé' (Num. 33, 4); 12$ (0(1 12tý 'rozbil'), 'úplně, důkladně rozlámal, ztroskotal' (2. Kr. 18, 4 a j.). Někdy značí pi"ěl, že děj slovesný je vyvolán nějakou osobou, která dá něco vykonati, co je udáno v qal (smysl kausativní): se', lisS 'uěil (způsobil, aby se někdo učil)'; 8r*Jj3 'byl svatý', $lp 'učinil svatým'. Podobný význam má 0. konjugace hip'il. Další význam je deklarativní (někdo někoho pokládá nebo prohlašuje za nositele vlastnosti, obsažené neb naznačené v qal): pli 'byl spravedlivý', pl^ 'prohlásil za spravedlivého' (Ezech. 16, 51); "133 'byl těžký, vážený', 133 'pokládal za váženého, ctil' (Soude. 13, 17 a j.) Také hip'il má podobný význam. Pi"ěl od podstatného jména vyjadřuje nějakou činnost, provozovanou s příslušným předmětem: bpĽ 'kámen', qal bpĽ 'kamenoval', pi. ^jgp 'házel kamení na někoho' (2. Sam. 16,6), 'zbavil pole kameni' (Izai. 5, 2 a 62, 10); "|BX> 'prach', pi. igy 'prachem posypal' (2. Sam. 16, 13). Tento význam sluje demonštratívni. Někdy má pi"ěl týž význam jako qal. 107 Y) Čtvrtá konjugace je passivuni konjugace tretí (nebo i první) a tvoří se zdvojením druhého radikálu a vnitřní samohláskovou změnou. Sluje bVB pu"al: Sffip 'byl zabíjen'; -|pe pu?-'byl navštěvován'; igh 'byl učen, přivykán' (Oz. 10, lT. Pis. S, 8); "122 'byl ctěn' a pod. S) Pála konjugace 7J*BJT,*1 hi tpa"ěl se tvoři předražením pfed-. pony řyj před kořen a zdvojením druhého radikálu: StSpM lútqatM, IJpBfiri httpat/i/M a pod. Významem je reflexivem k pi"člu: jjjífp 'posvětil', ttHprn 'zasvětil se pro nikoho nebo něco'; někdy mění význam základní konjugace v mediální: B$B 'svlékl', tofrBfirt 'svlékl se'. Význam vcspolnosti (reciprocity), na př. nXI 'hleděl', 2. pl. impf. muž. 'vzájemně na sebe hledíte' (Gen. 42, 1). llitpa"ěl vyjadřuje dále, že se někdo chová nebo staví tak, že má vlastnost, vyjádřenou v základním kmeni: 'byl velký', ^jff| 'ukázal se velkým'; c^p; 'byl moudrý', Dprí/lH 'ukazoval, že je moudrý, chytrý' (Kx. i, 10), 'dělal se moudrým' (Kaz. 7, 10.) f) Šestá konjugace se nazývá b'Vpľl hip'H a tvoří se předražením ,1 před kořen: YtDpH. YpEH atd. Význam je kuusa-tivni, zřídka deklarativní; bud někdo vyvolá u někoho činnost, naznačenou v cpal, nebo je-li qal významem nepřechodný, vyjadřuje lupli, že se něco stalo tím, co qal naznačuje: p£ 'bydlil', 'nechal někoho bydlili, ubytoval, umístil' (Još. 18, 1. Žalm 7," (i). ?) Sedmá konjugace má jméno bvSľl háp'al a tvoří se rovněž předražením p| před kořen, ale na rozdíl od předchozí má v předponě . qämais hátup a po druhé souhlásce kmenové nemá _. Místo _ v předponě bývá někdy , čímž vznikne typ bv&Tl. Někdy přicházejí obě vokalisace u jednoho slovesa: Tf^ttřtti tŠ^H Významem je háp'al passivem k hip'ílu: VpEH 'odevzdal', l&BH Bylo odevzdáno'. 108 2. Přehledně lze vzájemný poměr a souvislost jednotlivých odvozených konjugací znázornili takto: Aktivum Passivum Reflexivum 1. Kmen základní qal nip'al 2. Inlensivum pi"6l pu"al hit])a"ěl 3. Kausativum hip'íl háp'al Pozn. Užívání slovesa jako vzoru je vypůjčeno z arab- šliny (arab. gramatikové označují gram. vzory kořenem f'l n jeho obměnami); do hebr. vzor zavedl V 11. stol. Jônä Abulwalid Mer-Win ibn Gannäh. Protože má tento vzor na 2. místě laryngál, což působí někdy obtíže (srv. zdvojení), zavedl M. Qimhi vzor -|pg, ale i tam jsou obtíže vzhledem k dugčš lene. Proto v 17. stol. vyvolil .1. A. Oanz sloveso Spp. První konjugace se nejmenuje hyg, nýbrž šp ('lehká'). — Pokud píši ve jménech odvozených konjugací laryngál zdvojeně (na př. pi"ěl), naznačuji tím, že na^nom místě, má hýli (a je, u normálních sloves typu qätal) zdvojeni, u laryngálú však není (§ 11, 4). G. lieer ve své mluvnici nazývá proto odvoz, konjugace tvary vzoru (místo pi"ěl qittěl atd.). § 53. Časy 1. Časů v našem slova smyslu v hebr. není. Jako ostatní semil. jazyky většinou, i ona rozlišuje, zda slovesný děj je dokonán, nebo zda trvá nebo teprve nastane. Hebr. má pro dokonanost a nedoko-nanost děje dva tvary: perfektum pro děj dokonaný v minulosti a v prítomnosti, a imperfektum pro děj nedokonaný. Imperfektum má podle toho hlavně význam praesentní nebo futurální. Názvy perfektum a imperfektum je brati tedy v původním významu (dokonané, nedokonané). 109 2. Perfektum se tvoři těmito koncovkami: Sg. 3. muž. 3. žen. 2. m. 2. ž. 1. spol. r, -f<7 -ŕ -ti PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. -ii -tom -tien -mi 3. Inperíeklum se tvorí jednak příponami (afformaüvy), jednak predponami (pracformativy); jsou to: Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. _J 1- Pl. 3. m. \..........i 3-ž. nj.....n 2. m. 2. ž. 1. spol. ;....." /.....iní I...Ü t.....na .1 "■ 4. Jak se připojuji tyto elementy k slovesnému koreni, ukazuji příklad perfekta a imperfekta základního kmene: Pcrf. 3. os. m. sg. Nu 3. os. ž. ?(7/>/-<7(§iU4;l4,5ii;2l,3a;5U) 2. os. m. rte <7(7/íi/-/ii (§11, 4) 2. os. ž. (§11, 3, 2 a pozn. I.) 1. os. spol. 7ř7/(íZ-/ř 3. os. spol. pl. q5H-ň (§ 11, 3, 4; 54, 1) 2. os. m. q'tal-Uem (§11, 3, 1; 21, 5) 2. os. ž. q'tal-txn (§21, 5). 1. os. spol. ^<7tá/-nu 110 Impf. 3. os. m. sg. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. 3. os. m. pl. 3. os. ž. 2. os. m. 2. os. ž. 1. os. spol. btp r béfin ji-qlol (§ 20, 1, pozn. I.) li-qlôl ti-qlól li-qfl-t (§ 21, 3 b) 'x-qlöl ji-qH-íi (§ 21, 3 b). ti-qlól-nä (§ 20, 1, p. I.). tt-qfl-á li-qtúl-nd ni-qlfil 5. Imperativ (§51, 1 d) má v 2. os. sg. muž. shodný tvar s inli-nitivem vázaným (§ 64, 5), pův. *qutul, z toho náležité Sbp. K jeho formám a významu § 63. Infinitiv absolutní (§ 64, 1—4) má pův. formu v základní konjugaci qol *qajäl, z toho ^ifch (§ 21, 1; 22, 1.). § 54. Perfektum 1. Před koncovkami, které začínají samohláskou (jsou to i ve 3. os. plur. a n_ v 3. os. sg. žen.), redukuje se předchozí samo- hláska ve š°\vä: iSöD 'zabili Q3 'zabila'. V přestávce se obno- vuje původní samoiiiáska a dlouží se: l'ľ'íSp. ľl^tÔp. 2. Nemenná samohláska je »___v tvaru hifttl. Srv. § 20, 2; 52, \e. 3. Odvozené konjugace maji koncovky osobni stejné jako konjugace základní. Totéž piati i v imperfektu. 4. Ve třetí slabice od konce nastává redukce samohlásky, má-li koncovka prízvuk, v 2. os. plur. jjs, QJjj : Efl'ľEp. 'ph®p. 111 5. Silná slovesa neutrická (§ 51, 5) mají v 2. slabice samohlásku bud nebo . K prvému typu patri slovesa jako »j*3 'byl těžký', J-*Sn 'by' nakloněný,' k druhému yWj 'byl malý,' ^"Ip *byl blízko', ijp 'byl ustrašený' a pod. Slovesa s__mají tuto samohlásku jen v 3. os. sg. muž. perf., jinak mají jako Stó). Slovesa s ' zachovávají je všude kromě 2. osob. plur.: ^flJtJjjj 'byl jsem malý,' ale v 2. pl. DfOtp|!)' *P3E5|3 sc skracuje hôkem v qámass hätúp, ěteme: q^fänlám, q'täntán. 6. Je-li tretí radikál buď nebo j, nevypisuje se, stoji-li před koncovkami, které počínají bud f\ nebo J; tyto jsou pak Opatřeny silným dägeš: »JIflJ 'řezal jsem' (od fllj) místo >Jvn2; IJfii 'tlah' jsme' (od yjjjjj) místo ijjflj. Pozn. Bauer a Lcander ve své mluvnici zavádějí pro perfektum název uominal, S. Daněk užívá názvu aflixál, se zřetelem k vzniku jakož i tvořeni. Název perfektum není sice dokonale vyhovující, ale s ohledem k tradiční terminologii i v ostatních jazycích semitských je radno prozatím u něho zůstali. § 55. Význam perfekta Perfektum znáči děj 1. minulý, jehož se užívá o minulosti ve smyslu indoevropského praeterita: E^nSx N "13 JVltfXlS 'na počátku stvořil Bůh'(Gen. 1,1). t|f? TÍH »fi 'kdo' ti oznámil?' (Gen. 3, 11). fíity) fWftQ '<» jsi to učinila?' (Gen. 3, 13). fätf ypH pyfliO ÍVfí fc^K 'muž byl v zemi 'Us, Tjjôb (bylo) jeho jméno' (Job 1, 1); 2. předminulý (plusquamperfektum): |TX"J1X PT?) ľTlf!*j ..."lPxS 7lXttJ"Nl3 >}tb irtN Of SxíOtP' '» Hospodin' obnažil ucho Samuelovo (= zjevil Samuelovi) jeden den před tím, než přišel Saul, řka...' (1. Sam. 9, 15) ...HtW ")#X vok7b <9>*13 í"1tl*X 112$ VlX Xlpfll a řekla Lea: (Je í0) v mém štěstí, neboť jako šťastnou mne budou vclebiti dcery, a nazvala jméno jeho Ašer' (Gen. 30, 13); 8. u proroků při budoucnosti: 1X1 1týl"J3 D^sSňfl DVíl DmSy PIM *11X nipSa pX3 Wl'lIK nd chodců v temnotě -— oni uvidi světlo veliké; obyvatelé v zemi stínu smrti — světlo zazáří nad nimi' (Izai 9, 1). 9. Perfektum má někdy i význam kondicionálů, pro něž v hebrejštině zvláštních tvarů není: a) kondicionálu přítomného: ftb Ttffí Í11X32Í iW mnpi rr\o?b ipfl nnps toya? T*^ 'kdyby iiošpoďin zástupů nezanechal nám zůstatku, takřka jako Sodoma byli bychom, Gomoře byli bychom podobni' (Izai. 1, 9); 8 Mluvnice hebrejštiny 113 b) kondicionálu minulého: EÍT2N *Í1?H ''SX Nl'ľN *?r5 ^rin^ d(5n rvi? »? ^ nm pni;': nneľ'kďyby ~bí& otce mého, Bůh Abrahamův a strach Izákův nebyl býval sc mnou, věru nyní s prázdnýma rukama bys mne byl pustil' (Gen. 31,42). Pozn. Perfektum sloves aktivních označuje spíše děj minulý, kdežto perfektum sloves nculriekých výsledek minulého a tím přítomný stav. Zvláště je to patrno u sloves, vzniklých z přidav, jmen; tvar 122 je 1. adjekt.: těžký, 2. participium: jsa těžký, 3. perfektum: ztěžkl, je těžký. — V moderní hebrejštině má perfektum význam minulého času. § 56. Imperfektum 1. Imperfektum se tvoři alTormativem i praeforinalivcni v sg. jen v 2. os. žen. rodu, jinak jen praeformativy, naopak v plurále je praeformaliv jen v 1. osobě spol. a v ostatních osobách jsou předpony i přípony. Pokud se týče souhlásek, jsou tyto elementy u všech sloves stejné, liší se arci podle okolnosti svou vokalisaci. U silných sloves v zákl. konjugaci (i/al) je důležitější předponu 1. os. sg. x (s°gól vlivem laryngálu!), v pi. je všude u předpon š"w5, v hifi. a v háji. á. 2. 2. os. sg. žen. rodu a 2. a 3. os. muž. r. plur. maji také někdy na konci t. zv. paragogické ■? : THtopfi (2. pl. m.), T^fitýfi (2. sg. ž.), 71TlJ>i (3. pl. m.), jmenovitě v pause. Odtud dlouhé vokály v přcdposl. slabice (místo lujtHCi, lišlakleň, jč'fiij'ru). Pozn. Bauer a I.cander maji pro impf. název aorist, Daněk je zve praeíixál. Jiný název je též futurum. Srv. § 54 pozn. § 57. Význam imperfekta 1. Imperfektum má velmi často význam a) budoucího času: toSB. TW >Trp-tfS 'nebude již potopy' (Gen. 9, 11). JlfcjP IHO PTTflí "Dli"! nirV 'zítra vykoná Hospodin tuto věc' (Exod. 9, 5). 114 'a co když neuvěří mně a nebudou slyšeli hlasu mého, ale řeknou: „Neobjevil se ti Hospodin!"' (Exod. 4, 1); b) budoucího děje, předcházejícího před jiným dějem budoucím: -jy "1J3XÍ"1 rmay riNtsto rtôi^ni ...d^si ...o^y ik#-dk it^x 'ä pr»vii: „Až zpustnou (perf.) města... a domy... a země zpustne v pustinu (= zpustne docela)"' (Izai. 6, 11). 2. Význam modálni má imperf. v případech jako: tÍMMI X1? 'nesmíš zabiti', iib 'nesmis krásti', 73XP. bii< 'smíš jisti' (Gen. 2, 16) a pod.; po spojkách účelových nebo vyjadřujících přání, žádost, očekávání atd.: ^tJ^CJ ^DIEľ. 'aby požehnala tobě duše má' (Gen. 27, 4) (v Gen. 27, 25 je '2 'fl íyiaS); flXI"^ VJET^y ř"!BJ"C 'abychom nebyli rozptýleni po tváři celé země' (Gen. 11, 4). 3. Význam přítomnosti má imperf., značí-li děj, jenž trvá nějakou dobu: t#p2r~i"!Q 'co hledáš?' (Gen. 37, 15) nebo děj, jenž trvá v přítomnosti jako pokračování dčjc minulého: nig'j pin2 lbyfl 'proč stojíš venku?' (Gen. 24, 31), dále při ději obecně platném (typickém), na př. 2XTU2ÍÍ'1' D2fi f2 'moudrý syn rozradostňuje otce' (Přísl. 15, 20), při ději opakovaném: >|Eľ!>1!!l CPiin ľlľ'íi'yfi *1tt'X2 D-P.N '"■ bonili vás, jako to dělávají včely' (Dentor. 1, 44). V živé řeči prorocké přichází často věta fítV 1I2X'' 'praví Hospodin' (Izai 1, 11 a j.). Pozn. V moderní hebrejštině má imperfektum význam budoucího času. 4. Minulost vyjadřuje imperfektum při dějích, které trvaly kratší nebo delší dobu v minulosti (Gen. 37, 7. 1. Sam. 3, 2) nebo se opakovaly: QflBŕflP^J 2VX nii'V PI22 'Lak činíval Job všechny ty dny' (Job 1, 5). Konečně i po částicích fx tu. pak, E*1B ještě ne, D1E2 dříve než, -jy až: yt£řj;Y> "'<2T' tX 'tu promluvil Josue' (Jos. 10, 12); TX 'tu zpíval Mojžíš' (Exod. 15, 1); Eli? p"|X2 rPÍ"!s (a všechno křoví polní) dříve než bylo na zemi (dosud 115 nebylo...)' (Gen. 2,5); 01133 'dřivé než jsi vyšel' (Jerem. 1,5). Srv. dále Gen. 37, 18 a výskyťperfokta v 1. Sam. 3, 7 a Gen. 4, 26. 5. Kondicionální význam má imperfektum v knihách poetických: 'jXírrxS fyi yiJX 'by1 bych zahynul, aby mne ani oko nespatřilo' (Job 10, Í8).*' I 58. Wáw conseeutivum 1. Vypravováni několika minulých dějů je vyjadřováno tak, že první děj je položen v perfektu a ostatní jsou v imperfektech, před nimiž je )_ se zdvojením následující souhlásky. Naopak v řadě dějů budoucích jc první vyjádřen imperfektem a ostatní perfekty, před nimiž je \ Toto w5w označuje ony vztahy souslednosti a proto sluje conseeutivum, v hebr. mluvnicích "SpEJin li conversi-vum, jako by obracelo (*2H) význam sloves, tvaru v druhý. Příklady: (2. Kr. 20, 1): pwn? vbit kajj físab sn*pm nbn cnn c*»»? ..."ÍttX'1 K'WTJ '* t«ch dnech onc mocníkEzechláš smrtelně,'i priš'el k němu Izaiáš, syn Amosův, prorok, a pravil...' druhý případ (Izai. 2, 2—3): ivrai íiisjBio xíyji onrrn ttfXT| njflPWí vj nj.T fis: llDXJ B*n DVsy ID^ňl : Ďfurr"73 'upevněni ftiiť/c hora domu božího na vrchu hor a povýšena'nad vrchy a pohrnou se k ní všechny národy a půjdou mnohé národy a budou řikati...' 2. Před praeformativním jež se nezdvoj uje, má wáw místo samohlásku : 11(3X1 a vzal jsem'; při praeformativním i, jež má šJw5 mobile, zdvojení většinou neni. 3. Stoji-li waw před jussivem, přechází prízvuk na předposlední slabiku a koncová samohláska se zkracuje; většinou je však jussiv stejný jako imperfektum. Příklady: i^X'' (od iqx 'řekl'), lfcJX'"l 116 •a řekl'; (od ij^n 'W). T^h 'a šel'; ftQ 'zemřel', impf. fp&, jussiv ffas, s j: flgA iixijjHinát. t. V 1. os. sg. i plur. stoji někdy wlw cons. před kohortativem. U záporného tvaru slovesného stojí wáw před zápornou částicí a po perfektu v tomto případě bývá zase perfektum. U perfekta je po wSw cons. prízvuk v 1. os. sg. a v 2. os. sg. m. na konci: rlStĎp-ale '« zabiješ'. V jiných případech se perféctum conseeu- tivum oď perfekta s wSw spojovacím (copulativum) nedá rozlišiti. § 59. Imperfektum konsekutivní 1. Imperfektum s wSw sousleduým se pozná velmi jasně podle J s následujícím zdvojením, případně zdloužcnim před x (bbp'l 'a zabil', SttpXl i' jsem'). Stoji po perfektu a navazuje na časový stupeň jeho děje; překládá se nejčastěji čcs. minulým časem. Někdy začíná věta imperfektem s wäw, když je pokračováním předešlého vypravování (Gen. 1, 3. 4. 5). Josuova kniha začíná konsek. imperfektem: tfffi 13y r\"pC fflD ^nx W "a stal° se po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova', poněvadž to, co následuje, souvisí s Tórou jako její pokračování. 2. Stojí-li mez: w5w a slovesem nějaké slovo, jc misto imperfekta konsekutivního perfektum: rtľľT! nXiiD'xSl ... rOľľTP,X iťpíí^l '■ poslal holubici... a nenalezla holubice (místa, kde by spočinula)' (Gen. 8, 8—9). § 60. Perfektum konsekutivní 1. Na rozdíl od imperfekta konsekutivního nedá se vždy perfektum konsekutivní rozeznati od perfekta s obyčejnou spojkou <\ smyslu slučovaciho (kopulativního). 2. Po imperfektu má význam pokračování v témž čase: -vy 12b} nSSio ?r4h fiesn ^bo xn;i'» Přiide kral severni a navrší'násep a dobude města' (í)an. li, 15). Poznání perfekta 117 konsekuLivního nám umožňuje jeho prízvuk na konci (v 1. a 2. os. sg.), na př. norhr, tyli} ^fínt r\by wix ÍTW njH*] ^JP*) ífPX' "'ix-DÍ *3^3|? '* řekÍ Juda 'Šimonovi! svému bratru: Táhni vzhůru se mnou do mého údělu a budeme bojovati (= abychom bojovali) s Kena'anským a já půjdu, ba právě já, s tebou do údělu tvého' (Soud. 1, 3). 3. Po imperativu má význam imperativni. 4. Po imperfektu má perf. též význam přítomnosti: , #5)} bb)W 2":vb thlfl "lpi? 'za jitra rozkvete a měni se, za večera jej zkosí a uschne (žalm 90, ti); také význam budoucnosti: s^b nti'x n^xii třiM laxSa 'pošle posla svého s tebou a šťastnou učiní tvou cestu a ty vezmeš ženu mému synovi' (Gen. 24, 40). § 61. Jussiv 1. V 2. a 3. os. imperfekta přicházejí t. zv. jussivní formy, které však většinou se nerozeznávají od indikalivu. Vyznačeny jsou, pokud jsou odlišeny, zkrácením slova na konci nebo oslabením poslední samohlásky. Slovesa silná mají jasně odlišený tvar jussivu jen v hif/IJ, kde je místo i psáno_: impf. ^E5p">, jus. StQp\ Stejně se mění iviu sloves slabých: (od týjj), 3tgft (od 'yty ypi (od a^), upi (od op), b? (oáyip, xiřp: (od XÄD). 11 sloves laryngálnich: tjpyi (od "1»J>); slovesa třetího laryngáíu maji v juss. hip. : jinak je všude kráceni: pjy (od Cíp) atd. Slovesa III. iniir. odrážejí koncové ,"j ; od ft^jj poručit) je Impf. pi. , juss. (j'swn). U sloves »"y u i"y je ň změněno v ó: fl^jj 'zemříli', impf. fflt5\ juss. hip. impf. fí>&, juss. flpi. Jak č, tak ô jsou oslabením imperfektové samohlásky jen s ohledem k historická mluvnici, z níž se toto oslabení dá pochopiti. 2. Jussiv slouží k vyjádření zákazu v 2. a 3. os. a k rozkazu i přání v 2. a 3. os. Záporkou je ba 'ne' (lat. ne): X2£1fl 'at vydal' 118 (rozkaz, Gen. 1, 24); ftfTB?řH?K 'neničí' (zákaz, Deuter. 9, 26). Po záporcc může býti jussiv zesílen též částicí XJ: ''ílt] XÍ-k?X ny|B 'ať není rozepře' (Gen. 13, 8). Předchází-li před jussivem imperativ nebo kohoi tativ, má jussiv význam kondicionálu v účelové větě: flb*1 ÍJJST.X Xiín 'vyved svého syna, aby zemřel' (Soude. 6, 30)."<>:pp B^IEXI "IM nin^-i7X IIWPT *Proste k Hospodinu, aby odňal (== a odejme) žáby ode mne' (Éxod. 8, 4). Pozn. Jiný název jussivu je apokopat (tvar zkrácený). § 67.. Kohortativ K 1. os. sg. a 1. os. plur. imperfekta připojuje sc n v konjugacích qal, pi"ěl a hip'H, před nímž se V kontextových tvarech qal a pľ'čl samohláska redukuje. Tento tvar sluje kohortativ a značí: 1. výzvu k sobě samému (žalm 31, 8; žalm 2, 3; Exod. 3, 3 v samomluvě), 2. žádost (Ueut. 2, 27), prosbu (Num. 20, 17), 3. účel (Gen. 27, 4 a j.), snahu, náklonnost atd. Příklady: nnot'Xl ílS^X 'cnci plesati a radovali se' (žalm 31,8); Slín nXlSrrrW nxnX"! XriTIDX 'půjdu tedy a podívám sc na to velké vidění* (Exod. 3* 3);Vej WflŘR TDJ?,* n*?3Xl 'V nntqxr\ n*DX a přines mi, af jim, abych ti požehnal, dřivé než zemru' (Gen! 27,4). Pozn. Jiný název pro kohortativ je voluulativ (vyjadřující hnutí volní) nebo energicus (vyjadřující úsilí). § 63. Imperativ 1. Má 4 tvary: pro 2. osoby muž. a žen. v sg. a pro tytéž osoby v plur. Shoduje, sc v 2. os. m. rodu s infinitivem constr.: bfop 'zabiji' V žen. rodě je koncovka i __, před níž se mění dvojí š"wá v : 'Stpp (§ 24, 7; 25, 1). Stejně je tomu v 2. os. pl. m.: I^pp. V 2. os. ž. pl. je koncovka iljSbp. 2. Imperativ 2. sg. m. může býti zesílen na konci fj___: 119 CJfžckókaiůifckeh*" arcibiskupského konsckutivuího nám umožňuje jeho prízvuk na konci (v 1. a 2. os. sg.), na př. nnnbn ^li} *iw nbv wij fanitih rrw na**] iSnija ÍJP.X' *J|td) ^Khsj] »JS»$3 řckí Juda'Šimonovi, svému bratru: Táiini vzhůru se mnou do mého údělu a budeme bojovat! (= abychom bojovali) s Kena'anským a já půjdu, ba právě já, s tebou do údělu tvého' (Soud. 1, 3). 3. Po imperativu má význam imperativní. 4. Po imperfektu má perf. též význam přítomnosti: tý?*1 bbW 2~}yb thlT\ f>¥, 1J3Ä5 '» j'tra rozkvete a měni se, za večera jej zkosí a uschne (žalm 90, 6); také význam budoucnosti: ijpS fíWn Rnpb) "sii mSicrn tpiH lSMh& nbw 'pošle posla svého s lebou a šťastnou učiní tvou cestu a ty vezmeš ženu mému synovi' (Gen. 24, 40). § 61. Jussiv 1. V 2. a 3. os. imperfekta přicházejí t. zv. jussivnl formy, které však většinou se nerozeznávají od indikativu. Vyznačeny jsou, pokud jsou odlišeny, zkrácením slova na konci ucbo oslabením poslední samohlásky. Slovesa silná mají jasně odlišený tvar jussivu jen v bip'íl, kde je místo »_ psáno _: impf. TtOpS jus. StDpV Stejně se mění i v P. u sloves slabých: u^i (od tJjjjj, 20? (od 2W)> atp« (od 2&), DjJ* ("d EňÔ). bi] (pdyp, tiXW (od X^a). 11 sloves laryngálnícb: "ioyi (od lny); slovesa třetího laryngálu mají v juss. hip. : |"jf?tíK jinak je všude krácení: cpi (od Ot}) *td. Slovesa III. inlir. odrážejí koncové n ; od poručili je impf. pi. ni2P> juss. (j'xutu). U sloves "]"y a >"y je u změněno v ô: ffjfi 'zcmřili', iriipl". j-fíjv, juss. ftjyi, hip. impf. f^fo1*, Juss-WS*. Jak č, tak ô jsou oslabením Imperfektové samohlásky jen s ohledem k historické mluvnici, z níž se toto oslabení dá pochopili. 2. Jussiv slouží k vyjádřeni zákazu v 2. a 3. os. a k rozkazu i přání v 2. a 3. os. Záporkou je ^x 'ne' (lat. ne): X2MP, 'at vydá!' 118 (rozkaz, Geii. 1, 24); rifí^rfSx 'neměl' (zákaz, Dcuter. 9, 26). Po záporce může býti jussiv zesílen též částicí X0: \"tíl XJ'^X HO/IO a' uenl rozepře' (Gen. 13, 8). Předcbází-li před jussivem imperativ nebo kohortaliv, má jussiv význam kondicionálu v účelové větě; flíM T[J3"]1X KJflfl 'vyved svého syna, aby zemřel' (Soude. 6,30)-''itpa oyi^hxn ip^i nirp-Sx nwrj >oste k Hospodinu, aby odňal (= a odejme) žáby ode mne' (Exod. 8, 4). Pozn. Jiný název jussivu je apokopát (tvar zkrácený). § 62. Kohortativ K 1. os. sg. a 1. os. plur. imperfekta připojuje se v konjugacích qal, pi"ěl a hip'11, před nímž se v kontextových tvarech qal a pi'el samohláska redukuje. Tento tvar sluje kohortativ a značí: 1. výzvu k sobě samému (žalm 31, 8; žalm 2, 3; Exod. 3, 3 v samomluvě), 2. žádost (Deut. 2, 27), prosbu (Num. 20, 17), 3. účel (Gen. 27, 4aj.), snahu, náklonnost atd. Příklady: fífítítftf] PfTiM 'cllci P'esati a radovali se' (žalm 31,8); b'i$n nxnsrrfiV nšnxi kVhibk 'Půidu tcdya podívám se na to veiícě vidění' (Exod. 3,3)V^ej Wj^jíi VQ.P}} n^k* »*? nx^rn flIOX Dnt23 a přines mi, a C jím, abych ti požehnal, dříve než zemru' (Gen'. 27,4). Pozn. Jiný název pro kohortativ je voluntaliv (vyjadřující hnuti volní) nebo energicus (vyjadřující úsilí). § 63. Imperativ 1. Má 4 tvary: pro 2. osoby muž. a žen. v sg. a pro tytéž osoby v plur. Shoduje se v 2. os. m. rodu s inlinitivem constr.: b'Op 'zabiji' V žen. rodě je koncovka i _, před níž se mění dvojí š"vv3 v : ^>fij5 (§ 24, 7; 25, 1). Stejně je tomu v 2. os. pl. m.: ^ap. V 2. os. ž. pl. je koncovka nj: HJ Sbp. 2. Imperativ 2. sg. m. může býti zesílen na konci _: 119 i Ciáekok.^.ii''!.^. ar. ibiskupského .Vada v i'rsáove írStó (qa(lä); ri2ľ\3 *pttľ iViatf 'stfezf rt33# W. Imper. hi'p-Sppn má ene'rg.'tvar n^Opil. 3. Imperativ se zesiluje částicí {! ...TOK JV3"Sx W^?} fróS *S "TÍt^** '•tDSlí^-Ssp 'zjevil jsem se domu otce tvého... a vyvolil jsem jej ze všech kmenů israelských sobě za kněze' (Í.Sam. 2, 27 n.). Po předložkách infinitiv absolutní není, nemá ani suffixů a nespojuje se s genitivem. 5. Infinitivus constructus je vlastně slovesné substantivum (gerundium). Může mfti suffixy objektní i possessivni, může stati též v státu constructu, ale člen mívá málokdy, srv. SH1 3lt3 flZHn 'strom věděni dobra a zla' (Gen. 2, 9). Po předložce b doplňuje inf. constr. určité sloveso: IÓkS "iqn 'řekl řka' (= pravil takto). 6. Po předložkách je inf. constr. zkrácením celé věty vedlejší: iyQ5£*3 'když slyšel'; 1J7JD3 'při oboření se na něho' = když se naň obořil (Num. 35, 19). 7. Inf. constr. vyjadřuje často účel:-VyľVJlX 'k podívání se na město' = aby obhlédl město (Gen. 11, 5). 8. Po n\1 vyjadřuje inf. constr. s b děj budoucí; fffl může býti i vynecháno. Znamená též modálni odstíněni děje a překládá se výrazy jako musil, měl, mohl a pod.: NttS $0$!! \T1 'a bylo slunce na zapadnuti' = chýlilo se k západu' (Gen. 15, 12). Wl ")13dS "ivsj'ŕ! "a by'a brána k zavření' = měla býti zavřena (Još. 2, 5). ^San ~iVV}~bi< k131? t*n 'nebylo (dovoleno) vstu-povati do brány královské' = nesmělo se vcházeti... (Est. 4, 2). 121 9. Inliuilivus constructus doplňuje slovesa všeobecného nebo neurčitého významu: S^TTIH TTIM"^ niSS tph) 'a pokračovala k zrození bratra jeho Ábela' — a opčt porodila (Gen. 4, 2). Tuková slovesa jsou: PJ^plH 'pokračoval', 731 'mohl', rrilN 'žádal si', ^>pfj 'měl zálibu' a pod. 10. Infiniliviis constr. přijímá sullixy slovesné v prvních osobách; v ostatních má zpravidla suíTixy jmenné. Ale lylo se ojediněle vyskytují i v 1. os. sing. Slovesnou jeho povahu vyjadřuje okolnost, že má u sebe pád, který vyžaduje jeho určité sloveso: -flX fíBŕTP 121$ rriX IflNIp? Clp-^O NITI iDySTIS tu vyšel král sodomský jemu vstříc po návratu jeho (Abrahamově) od potření Kedorla'omcra (akus.) (Gen. 14, 17); sloveso 13,1 (hip. od HSJ) vyžaduje akusativu a proto inlinitiv JT131 má také u sebe akusativ ipySllSTlX. 11. .1 menná povaha infinitivu je zase vyznačena tím, že môže státí v slalu conslructu. Někdy se obě povahy stýkají v jednom verši: QW^pj px DTtSx 111* fí)VV DV3 've uni stvořeni Hospodina Bona (gen.) země a nebe' (akus.) (Gen. 2, 4). Na infinitivu JflJWJ jo závislý geniliv Cfibx 111* a taleč předmětný akusativ D^týl Srovnali lze latinský infinitiv a gerundium. § 65. Participia 1. Participium má význam českého přechodniku nebo příčesti. a) V tvaru qal je dvojí: činné (aktivní): SíSp' žen. fTvtó 'zabíjející', a trpné: yfÚp' žen- nSlt2p> 'zabitý, -á'. Toto dvojí participium je jen u sloves aktivních. Neutrická slovesa maji jen participium činné s významem přidav, jména: 133 'těžký', "top 'malý'. Žen. rod má v aktivu vedle tvaru nSt3Í3 Jyště tvar sególátní nSttp, 122 b) V nip'al je předpona J, význam je trpný: StSJ5J> z- Pl'pEpJ. c) Pi"ěl má jen aktivní participium: Siäpl0> z> nSlSplS- sego-látni tvar JlSl3pt5» Zde, v pu"al, hip'il a háp'al je charakteristická předpona (3» d) Pu"al má particip. pass. významu: Sí£ftD> z- ítbsftä* e) Hitpa"čl má v part. předponu no, význam je reflexivní: bttpm n^tóm «egol. tvar n^BpJID. f) Hijj'11 má jen aktivní tvar: S^BpĎ' iTlppO* g) Háp'al má pari. trpného významu v tvarech Slppp (můqlňl) nebo b&pQ, >■■ riStSpD. Pózu. Nip., pu. a háp. mají v poslední slabice samohlásku_řf. Žen. rod má v nip. a hip. také sególátní tvary J"|Sí5p3> ľhlĎpQt Množné číslo tvoří participia stejně jako podsl. a příd. jména příponami gi a fl1. ., 2. Participia vystupují v řeči jako jména přídavná, zpodstatnělá i jako slovesa. Jako jména mohou býti i v státu constructu a mají suflixy přivlastňovací, jako slovesa mají u sebe vazbu přísluš. slovesa a přijímají objektivní suffixy. Srovnati lze rozdíl: 'tvořící ume' (creans me), ijyy 'meus creans' = 'crea-tor meus, můj stvořitel'. Příklady jmenného významu: p\*t^X XT 'bojící se Boha' (Gen. 22,12); TfJVp s2Jt£*1* 'obývající (plur.) domu tvého' (žalm 84,5); QWfjJfl t^inS 'oděný lněným šatem' (Ezech. 9, 11); ftyp Xft^ 'požehnaný Páně' (Gen. 26, 29); ve významu slovesném: CS»3 CIVÍ 'panující (plur.) v národě' (1. Král. 9,23); TH-fiX 2\V 'nenávidící Davida' (1. Sain. 18, 29); TJCX "112 H 'opásaný efodem' (1. Sam.2,18); 'JlTXOH (part.pi.) 'opásávající mne' (žalm 18,33) atd. 3. Participium se shoduje (stejně jako příd. jméno) se jménem, k němuž patří, v rodě a čísle: JilXlH D!TJ*y 'jejich oči vidoucí' ( = které vidí.). Jako sloveso má participium 123 n sebe touž vazbu jako jeho určité sloveso: ŕfl!t"Sy TO3 'doufající v Hospodina'. Má u sebe předmět i člen (žalm 18, 93, zkracuje vztažnou větu). 4. Se zřetelem k času má participium význam přítomný, minulý i budoucí, což lze zjistili jen ze souvislosti. Tak značí 'padající', 'padlý (padli)' i 'ten, jenž teprve padne' (casurus). Podobně fm 'umírající', 'zemřevši', 'mrtvý' i 'len, jenž zemře'. Pasivní participium tvaru qal (^'Ep) má význam jen minulý. A. Nejčastějši význam participia je přítomný; často nahrazuje participium určité sloveso a má význam přítomný: 13JX xt 'bojící se (jsem) já' *■ 'bojím se' (Gen. 32, 12); X3 "IHI Ätf Iľň 'pokolení míji a (jiné) pokolení přichází' (Kaz. 1,4); D^SrtiívSs D^Sň 'všechny řeky spěchají' (Kaz. 1, 7); E^p^lC ~"I"T ňfníVl^ 'zná Hospodin cestu spravedlivých' (žalm 1, 6). 13. Význam budoucí má participium na př.: 1Jpf,JX DTintJJO"^ rtjfl DIpsrTTX 'neboť zkazíme my toto místo' (Gen. 19, 13); 'BIpS ľWV ■OX'ip'X fix'1", co já učiním své vinici' (Izai. 5, 5). Srv. i Gen. 41, 25. Č. Minulost značí participium na př.: DfPStP D'p',"ip CH *řW 'a stalo se, že když oni vyprazdňovali své pytle' (Gen. 42, 35); H33 iyj"n:ni hle, chlapec plakal' (Exod. 2, (i). Srv. Soude. 13, 9; 1. Sam. 17, 23; Job 1, 16 a j. Po slovese má participium smysl minulého času trvacího: filílhřl VH *lp3H 'skot byl orající' (= oral) (Job 1, 14). Srv. Gen. 15, 17; Soúdc 16J 21. 5. Po částici 'lile!', k niž se připojuje přívěsné zájmeno osobní, má participium zpravidla význam přítomného času: 1|}TJ^ TjS CHJrtĎ I'PIK líí'y nsrt 'We, Esau, tvůj bratr, hledá upokojeni' vůči tobě (tím), aby tě zabil' (Gen. 27, 42); »JW '"lĎXrTJlX 'PpBO 'hle, já vyháním od tvé tváře Amorejského' (Éxód. 34,*ll).S'rv. Gen. 16, 11 a j. 124 r Někdy má i význam budoucí: ^aprrflX XOp ^Xl ^IXrf^y D^P 'a Já, 'de> uvedu potopu vodní na zemi' (Gen. 6,17). Srv*. Izai. 3, i; 7, 14; 17, 1. Málokdy má smysl minulého času: nn2>n D'p'pX d^xo UnjX nXT\ 'a hle. my jsme sta- věli snopy uprostřed pole' (Gén. 37, 7). Srv. Gen. 41, 17. Podobně i po sponě tý> se suffixy: yttflD ífti^-dx 'jestliže vysvobodíš' (Soude. 6, 36), záporně pomocí záporného »*x : flhvft W*£ DX 'jestliže nepošleš' (Gen. 43, 5). *■ 6. Hojně se uživá participia aktivního v stavových větách: Snxn-nrie nti*" xim xipp •gSxs flp>t vbtt xti 'a zjevil se mu Hospodin v doubravě Mamre a on (byl) sedicí u dveři stanu (= když seděl (Abraham) u dveří stanu) (Gen. 18, 1) (§ 85). § 66. Vyjádření přítomnosti > 1. Pro vyjádřeni praesentního děje užívá hebrejština (jmenovitě pozdější) opisu ze zájmeně osobního samostatného a participia; je to vlastně nominální věta typu ^p ip;x 'já (jsem) zabíjející' zabíjím. 2. Jinak se vyjadřuje přítomný čas perfektem (§ 55, 6, 5) nebo imperfektem (§ 57, 3). § 67. Silná slovesa 1. maji všechny tři kořenné souhlásky silné, nepůsobící žádných změn souhláskových (s výjimkou přesmyknutí v hitpa"ěl u některých) ani mimořádných samohláskových a jsou tudíž uváděna jako normální a vzorná. Ve všech tvarech silných sloves se objevují všechny tři kořenné souhlásky. 2. Xip'al: n po praclixech se assimiluje prvému radikálu, který je pak zdvojen; v inlinitivu a imperativu má druhotnou předponu jn, jejíž ;i se assimiluje následující souhlásce. 125 3. Pi"ěí má prostřední radikál zdvojen. Po něm je nejčastěji (3fJ lhal), někdy (hlavně je-li třetí radikál cmfatická hláska t, ?. ?) 'cbip osvobodil, vytrhl z nebezpečí; pgjjj znesvářil, zažehnával; nejméně často : Ig*. smazal hřích, "iprj mluvil, D33 P''al šaty. Patah je i před souhláskami neemlatickými: Ifib učil, kazil, V}^_p světil. Je původní. Dále je patah v 1. a 2. os. sg. i plur. místo sěrě. 4. P u" a 1 má za prvním radikálem , druhý je zdvojen. Pu"alové tvary nejsou svým původem perfekta a n|37; Jl'c 0 sekundární zdvojeni v původních passivních tvarech' konjugace qal (Bergstrusser II. str. 87 nn.) 5. Hitpa"ěl se poznává příznačnou předponou před tvarem pi"ělu, ale má po prvním radikálu patah. Je-li prvním radikálem sykavka ty, jy, j* nebo J{, nastane prosmýknutí této sykavky a předpony: kořen "la^ : místo IDĽTin jc *l!3flfrn> 'chránij si', -ino : .. "inoDD je innbrr. '■kryl**'. SlJUin Jc ÍHÍS2tn. 'ospravedlnil se'. Při tom se předpony mění po jj v (j, Před zubnicemi 1 a ID se ji předpony asimiluje těmto souhláskám (doklady jsou od slabých sloves): kořen : hit. : KÍ^IT 'hyl rozdrcen', XOfi : ! NBan. 'poskvrnil se', » Dttíl : » : ĎOřfli 'poctivě jednal s někým'. 6. V hipTl je v perfektu předpona ft, za druhým radikálem »_. V 1. a 2. os. sg. a plur. mění se toto hiraeq v patah. V imperfektu předpona j"j není. 7. V háp'al je předpona vokalisována_qämaes hätúp. Někdy se objevuje původní samohláska_: JJJ^řfl byl položen; IjSfrn 126 režií', impf. ^fettfa (12$) 'byl silný', ', impf. qal blP ; impf. 13^: npS 'učil'; 'čítal', 'byl vržen, převrácen', 3. pl. ^Sfril! 2.sg.impi'. ž. i^hvíF. (v unperf, předpona |"[ není.) Pozn. Příklady pravidelných sloves: 1Q& 'sl bl_2> luP- Snirt' impi. Y^p'1 oddělil'; "|JJ impf. ^aa*í bii 'uvl velký', hip. 'vychovával "IDT P'- "1S5T 'hrál, zpíval'; ~[^b 'vzal, chytil', 'učil se,' impf. "1í2t">, pi. "TS5^> impf. 7pD 'kamenoval' atd. Úplný přehled všech tvarů silného slovesa je v oddíle paradigmat, vzor bfap (č- 25—31.) § 68. Suffixy u tvarů slovesných 1. Předmět zájmenný v akusativě (zřídka v dative) vyjadřuje se připojením zájmeně osobního přívěsného (suflixu) k slovesnému tvaru. Kellexivní předmět (se, si) nevyjadřuje se suffixy, nýbrž slovesnými konjugacemi reflexivního významu (nip'al, hilpa"čl). Tvary suflixň u sloves jsou stejné jako sufíixy u jmen, jen v 1. os. sg. jc suffix >j (§ 28). 2. Slovesné tvary před sufíixy mívají jinou vokalisaci, poněvadž Suffixy byly přivěšovány ještě k tvarům původním, neredukovaným. Před sufíixy se nemění tvary hip'ílu, protože bip'11 má neměnné samohlásky. Kromě něho připojuji se sufíixy jen k tvarům konj. qal a pi"ěl, tedy k aktivním. 3. Původní formy silného slovesa v perf. qal před sufíixy zněly takto: pl. 3. os. sp.* qatálu 2. os. m.* qalaUú(mu) sg. 3. os. m.* qalůlu 3. os. ■/,.* qafálal 2. os. ni.* qaláUá 2. os. ž.* qaLúUi 1. os. sp.* qafáUl 2. os. i* qalallínna 1. os. sp.* qutálnu 127 Z uvedeného paradigmatu vyplývá, že formy slovesné 1. os. sg. spol. a 2. os. sg. žen. se suffixy rozeznají se od sebe jen podle textové souvislosti. Se suffixy mění se vokalisace forem původních, jak ukazuji příklady: *J5lpj? zabiI nme'' 2 Pův- *9a/ďa-n'. suffix způsobil posunutí prízvuku o slabiku dále ke konci, v ní však zůstalo ä (§ 8, 6; 21, 1), předchozí samohláska se před přízvukem prodloužila (§ 21, 1) a ve slabice nejdále od prízvuku nastala redukce (§ 21, 5). Jde zde tedy o aplikaci výše probraných hláskoslovných zjevů (§ 21 nn.) Pokud se prízvuku týěe, jest na suffixech od počátku jen v 2. plur. muž. OD— a na 2. os. sg. muž. ?| v kontextu v 3. os. sg. in. perfekta a imperfekta. Jinak byl prízvuk na poslední samohlásce před suflixem. 4. K formám suffixů jest poznamenali: v 3. os. sg. muž. *hu, s koncovým a slovesného tvaru po vypadnutí h (§ 25, 6) dá ô: "šamaráhu > *Hamaráij > -poty (ale je též irnotíf). 'hlídal jej'; s 2. os. slovesa: *qatalláhu >'*'qalalláii > IflSáp 'zabil jsi jej'. S 3. os. sg. žen. suffixu: *<]a[alá-lui > nSap 'zabil ji', s 2. os. slovesa: *qataltá-ha > HflSap 'zabil jsi ji'! Koncové *l-hu dá -íw, f»_j na př. *qafaltt-hu > VJlSap (alc MÍ WlíSap)- K°nc. 3. os. sg. žen. se suff. ^ dává též yi|_; }p,2}i 'ukradla jej*. 5. V imperfektu qal mají koncovky, končící samohláskami, prízvuk: tjDTOp' 'zabijí mne'. V žen. tvarech 3. pl. a 2. pl. je nahrazena koncovka koncovkou' mužskou i : 'ony mne zabijí' ('vy (ž.) mne zabijete'). U tvarů bez koncovek vkládá se před suffix samohláska _ (spojovací vokál): ^Spjľľ1 'zabije mne'. Před prízvučnými suffixy ?j a bez spojovacího vokálu udržel se koncový vokál imperfekta v podobě_a: ^Sap* /'í/ď/ffT, 'zabije tě', Qp'ptpjT jiqtálkxm, 'zabije vás'. 6. Vedle připojováni suffixů k prostým tvarům imperfektním jsou ještě spojení suffixů s imperfektem, rozšířeným příponou J_ (j_). Jde o t. zv. energicus, způsob zdůrazňování, vybízení 128 a záměrnosti (v arab. je to energicus na -an). Při tom nastávají hláskové a pravopisné změny; -án-ni, -xnnl > »»J_J -xn- ■kä > JL -;cWc<7; -xn-hfi > M_ ; -xn-hu > rt2 \; v 1. pl. xn--nu > yjl. Na př. ^Sap11. $Oj3> Vff^.' nffiffi.- 7. U imperativu jsou původní tvary *qutúl, 2. sg. ž. *qutúll, pl. *qutúlfi, *qufúlná. Z *quhil je náležité ^fcjj (§ 53, 5), ale se suflixem: *qutul-ě-ni > qäll-t-m (se spojovacím vokálem é, § 21, 6). Ostatní tvary se suffixy jsou: *ffftif> VlSap atd. 8. Infinitiv constructus (typ ^Bp. roven imperativu), je též z pův. *qutul, se suli. 1. sg. *quUil-i > '•btep- se spoj. vokálem iJ^tOp (má obojí sullixy, jmenné i slovesné!) Prvý tvar znamená tudíž: 'moje zabití', druhý: 'zabití mne'. 9. Suffixy se připojují ještě k tvarům pi"ěl a hip'il: př- iSap. nSap; f\bvp. ^Sap; nSap. jSap; crSap; IJ^ap (suffixy jsou v těchto případech připojeny k 3. sg. perf. múz.); hip. i^apn. n^apn; ^apn. ^apn; ra^ppn; D^apn. fS^apri; u^apn 3- os-'sg. Perf- muž.)- k 2. sg. impe- rat. muž. HflTO^tóíl 'dej hó usmrtiti!' 10. Analogicky se připojují suffixy k tvarům.sloves ostatních tříd, na př. středního laryngůlu: 3. sg. iinpf. muž. vjanty* (s PřiP-1. os. sg.), '?|^'^ľ^, (s 2. os. sg. m.); třetího laryngálu: 'Jiyoí^ (2. pl. m. imperii V s 1. os. sg.), ^n^ttf* sří- impf. m. s 1. os. sg.), ^jn^tfl (3- s8- topí. hip s. 1. os. sg.j; první nim: *3MT* (a- ■8- muž. qal impf. s 1. os. sg.); první jod (*wáw): ijyT> (3. sg.' muž. impf.); střední zdvojené: ÍJifĎD obklíčil jsem tě, "j|3pN 'obklíčím tě", i|napi 'obklíčí ho', hip. VIJp'i střední vv5\v: WP&ty 'položil jsem tě"," \JP,píí> 'položil jsi mne',' ^Q^N 'položím tě.', ÍJSV^ 'potře tebe' hip. inia*p* "pozdvihne jej'. 11. U sloves III / (w) (tertiac inlirmae) mizí před suffixy třetí slabý radikál úplnč: í^j, imper. I^M, imperf. "ii^M atd- a Mluvnice hebrejštiny 129 Přehled suffixů u tvarů perí. qal. Sg. 3. m. rtStsp nStep 3. ž. rmSep 2. m. — — nf6pp ap^Bp 2. ž. ^pSBp — — wr^Bp rPři^Bp l.sp. — ippSpp '.-t^Bp rpfiSBp Pl. 3. sp. •^Stop TpSBp imStap rfhtift 2. m. — — nipSap 1. sp. -ij^Bp! ™SBp rm'pBp mne tebe (m.) tebe (ž.) Jej ji Sg. 3. m. Op^Bp D^Bp 3. ž. UJlStpp nri^Bp 2. m. — dp.^Bp 2. i. — cr'ľBp l.sp. — dd^fiSap d'pSbp '•-l< Pl. 3. sp. C3lSBp afatífi 2. m. — ninSap 1. sp. — aai^Bp DIJ^Bp nás vás (m.) je (cos) 130 Přehled suffixů u tvarů iinperf. qal. Sg. 3. m. 7^ř? 3. ž. ?f^Bpn f^BpP I in'/tppr rr^Bpri 2. m. •"obBpr. — — inbBpp I^BpP 2. ž. ^^BpP — in^Bpp n^Bpp l.sp. — ^BpN nStapK Pl. 3. m. Tp^Bp"1 iniSEp^ n&Ep;1 lilii ••jiSiapp _ ini7Bpp. m^Bpp l.sp. — tm inSBpj nStppj mne. tebe (m.) tebe (ž.) jej ji Sg. 3. m. D^Bp" 3.ž. 2.m. E^Bpfl oSapri. 1. sp. n^BpN obapN - i ft " Pl. 3. DL DDI^Bp^ D^Bp* 3.Ž.2.EŽ. i^Bpn — DlSBpP 1. sp. — D?^BpJ nás vás 1 I je 1 131 § 69. Slovesa prvého laryngálu 1. Maji jako první kořennou souhlásku laryngál ,-f, pj. V'< v nip'al sem hledí slovesa první "). K slovesům I* srv. § 73. Laryngály působí samohláskové změny. Místo jednoduchého ša\v5 má první laryngál__; proti normálnímu imperat. btOp je zde "ipy 's< ůj'l 2. V imperfektu je po praeformativu za prvním radikálem bud š"w5 quicseons (3. sg. ni. -|fiy> 'modlí se') nebo složené š°w5, jehož levá část se shoduje se samohláskou praeformativu (3. sg. m. "IJBn11 'obrací'). Slovesa s kmenovým vokálem (samohláskou mezi 2. a 3. radikálem) ô mají v praeformativu a («^WJ 'opásal' : ")jn'>; pin> 'skřípal zuby' : pTrV). slovesa s kmen. vokálem a mají v praeformativu x (z *i) (sj^n 'nadával' : C|TřV; pTH 'pevně lpěl, byl silný' : prrp > pífT)- 3. U imperfektních tvarů, které mají koncovku, jsou u laryngálu místo plné samohlásky a příslušného hátěp dva plné vokály: npyrv npyri. host (prou -ibyn. noy;). V nip'al by měl býti první laryngál zdvojen, místo toho však dochází k náhradnímu zdlouženi samohlásky v praeformativu; v imperf. 3týrV Jest čítán', imperat. ISDNH 'shromážděte sel', inf. 70X11 býti pojídán'. Též u sloves prvé •): pHT 'vzdálí se', NBin 'býti uzdraven", njPN 'budu usmrcen (od P[3f"i). Pozn. Příklady sloves: K3n (BS/T1) 'mlátil (obili)', 'slřá-sal (plody)'; "ftpn ("©IT) 'měl nedostatek', bv>T\ (Slb/T) 'smiloval se, ušetřil'; -j-jn' CľW) 'byl zděšený', Jj^fl (J}irp) byl zpustošen, vyschl', fttnn*) 'by1 tichý', "jpw ("liy) 'pracoval', 3ty (3ty*) 'nechal na holičkách", r]£y (S^t2y'») 'zahalil sc, upadl do mdlob', pjjy (hip. piQyn) 'byl hluboký' (hip. 'hloubil'), JjjjJJ (Zipy*) 'lstivě jednal', "ipy Cí^JJ*) 'uspořádal', -ijpiJ? (^ry1) 'modlil 132 se k', Efly nip. CPifi 'zatemnil se', atd. Jako vzor je uvedeno v paradigmatech sloveso noy 'stál' (č. 32—38.) § 70. Slovesa druhého laryngálu 1. Maji na místě druhého radikálu laryngál, nebo *| jenž má místo prostého šnw3 vždy hatěp-patah. Imperfektum a imperativ základního kmene maji .__ za laryngálem. Infinitiv absolutní má psáno hólscm plene, detektivní hólscm je v infinitivu vázaném. V odvozených kmenech se objevuje v imperfektu nip'alu a pi"ělu _ za laryngálem. 2. Protože laryngály nepodléhají zdvojeni, kompensuje se tento nedostatek dloužením předchozí samohlásky a to před «i vždy. Původní tvar pľ'člu je *birrěk, příslušnou změnou 9*}}) břrčk. Před x je někdy prodlouženi, někdy není, na př. 6^X3 'cizoložil', |*K3 'rouhal se, opovrhoval') "1X3 m'' v ošklivosti', ale "1X3 'vtesal, vysvětlil', ^X3 'poskvrnil', |XS2 'zdráhal se', *|XB 'zdobil'. Před n je dloužení vzácné: vedle "jflj. je i nn3 'zhasil, káral'. V pu"alu sc dlouží původní ií v ii: "ipjj z *burrak. 3. V imperative a imperfektu základního kmene má laryngál : EnU/" 'poráží', méně často je 1 _ : ínx' 'chápe se'. Pozn. Příklady sloves: týyi (impf. tt»yT) 'třásl se, chvěl "C; V?B 'byl č'stý' híW« Pi' PÍ- inp 'očišťoval'); jr}2 'zkoušel' (]íí3»): nri3 'zkoušel, tříbil, vybíral' (-|p;3'»); cňb 'Jcd|. bojovaV' (impf. i. os. cnbx. nip. pf. cnS3> impf. Dni?,j; pno ([T»s) 'rozdrtil'; "•.-[C. pi.' pf. *irt». impf. SnO) 'pospíchal'; erij (Bhi»j 'řval (lev), naříkal; ^Xli* 'tázal s°. př*l si' ÔNtl"); P1- PTlí?' 'ničil, kazil"; pi. ftip 'obsluhoval; crp 'miloval, byl milosrdný', P'1- CH*; frp. impf. I. os. j'nlX> 'myl,'koupal se'; ppjlt 'smál se' (pna''); bn:' (bn?) '*fakai'i cnj 'mči zármutek' (nip-); Syp 'zavřel na závoru'; CV2 'byl půvabný' (Cyj11); ffl)J« P'- 7,113 133 'konal kněžský úřad'; ' ri^.l. Imp/. h'm*. 'ohoHl, ostříhal'; rT3í (TTÄf) 'obětoval, zabil (zvíře)'; jMJ OfÄ^ ,)yl vysoký; jn> (yT>),'poznal' (je zároveň slovesem I./); jfljijíWp*) Vpadl, rozštípl; yh} (S>W*) 'pohltil, zabral'; rjSlli OTMf*) 'šu'-prošel, vnikl'; ftfcS (rj!31C) 'P'ičel, rostl' a j. Pozn. Vzorem je nStý 'poslal' (y paradigmatech č. 40 -52). § 72. Slovesa první j 1. Nun jako první radikál se asimiluje (§ 213, 2) k následujícímu radikálu, ncmá-li samohlásku; ^53 'padl', iniperf. 'itj'i ;7/>pó7 z pův. *jinpôl. Před laryngály však trvá j, na př. pfts 'řval', impf. DÍ1J'1; výjimkou je cnj níhham (s virtuálním zdvojením (§ 13, 3)), nip'al slovesa |nf"jj 'úpěl', nip. 'litoval', z pův. *ninham. Nun odpadne v inliiůtivu constr. základního kmene, jenž přijímá ženskou 134 koncovku p : JitJjj. Je-li po druhém radikálu v imperativu také imperativ ztrácí 3 : místo *n3(]aš. Nun trvá, jc-li po druhém radikálu __: ">gj 'padniľ V passivu kausalivním je původní vokalisace podle vzoru *hup'al : *lningaš, tý5|"|. 2. Sloveso 'dal' asimiluje i třetí radikál následující počáteční Souhlásce koncovky: Perf. sg. 3. muž. ž. njiU 2. m. nrirO QlPJ) z Pl°lv- *na-ttinlá, 2. ž. z *natanti, 1. spol. ''fljnj; plur. 3. spol. 13nj> 2. m. DP.J13. 2. ž.Jflfl}, 1. spol. (misto*i|«iri3). Iraperf. na i > e sg. 3. m. (z *jinlěn ze staršího *jinlin), 3. ž. Jrlfi, 2. m. frlp., 2. ž. i. spoL |ňX, pl. 3. m. ijjb^ 3. ž. fisjajsj 2. m. Ijflfl, 2. ž. niKŤl> 1- si'"1- JJU Imperat 2. m. jfl, 'i. ž. tjfl, pl. 2.'m. 12fl. niiri. Infln, abs. pty cons. rin Nip'al fp}. inmf. häp'al jfli. 3. Sloveso ripn 'vzal' má časování analogické slovesu protivného významu; imperf. zní pjjp** (*jilqal_i), imperat. J7J3, jednou je np'p (Ľxod. 29, 1), zesílený fjfjh (Gen. 15, 9), inf. abs. nisS. cons. Jnnjľ) (s předložkou firip*?) žalm 31, 14); nip'al je pravidelné, flpSj, pu"al rt57, häp'al imperf. |"jp*> imperf. pu"al a perfektum napal není doloženo. Od hijpa"61u je doloženo jen participium (Exod. '.), 24 a lízech. 1, 4). Pozn. nľíh a ftEf1 Íc pokládáno některými za passivum kmene ) 'vytrhl, zničil'. HOlajin je v imperfektu charakteristickou samohláskou, ale u sloves, která jsou zároveň slovesy třetího laryng., je patah {jiggOp-jiggah). § 73. Slovesa první ^ 1. Rozeznáváme dva druhy těchto sloves. Prvý obsahuje slovesa, jež se chovají zcela jako slovesa prvního laryngálu, kdežto slovesa druhé skupiny potlačují někdy první x úplně. A. U prvé skupiny má xv imper. qal_: řjDX sbírej ľ V impf. má bud š^vá quiescens nebo : *pN* 'sváže', f]dx* shromáždí'. V praeformativu 3. sg. ni. impf. je ' u 'zavře'. Postou- pí-li přizvuk, mění se vokalisace a v _ případně _: 3. pl. muž. impf. TlpX'1 'sváži', s příponou zajmi. >;^ľ^CX, 'sváží jej', srv. pHQ»n 'postavil jsi', s představeným ") consceut.: B. K druhé skupině (vlastni slovesa P) patří jen slovesa -qx 'zahynul', UjH 'odešel', ^XH 'vzal zpět', bpH 'jedl', lax řekl', inX 'váhal', pi3X 'chtěl', "pJCM 'pekl' (obě' dvojnásob* slabá). V impf. 1. os. sg. původ, praeformativ 'n dá s prvním x « a to dá ô, jež se pak ujalo ve všech tvarech imperfekta: pův. 'ďkal dá ^x 'budu jisti.' Místo dvojího x P'še se jen jedno, v ostatních osobách je x v písmě zachováno, ovšem nevyslovuje se a slouží jen jako mater lectionis pro ô: "ioX11 /oVnar, 'řekne'. 2. Infinitiv construct. má x, jehož hátép po předložce b u slovesa 1QX zmizí, ale š°wä předložky se dlouží v ____: "ipxS lěmar, 'legendo, řka'; ale biitb 'jisti*I 136 3. Imperfektum má za druhým radikálem kmenový vokál bud _í nebo : ^px11 'Dude '!sti'' TH^'' (vedle TftX'0 'vezme, uchopí'. Po sousled. w6w sc ... mění v _ : "iBX'l 'a pravil.' 4. K slovesům druhé skupiny patří většinou tvarů i slovesa tnX 'vzal, chopil', 3nX 'miloval', pjpx 'sbíral', nflx 'pHiel.' 5. V imperf., imperat. a inliu. nip'al sc místo zdvojení x dlouží samohláska praeformativu v ___ : IfcH'1 (3. sg. impf. ta.), "OXn (infin. cons.), "ípxn (imperat.) Pozn. Za vzor slouží v paradigmatech sloveso ^x 'c<''' (č. 60—66). Příklady: SiX (inlPf- SpX") 'b>"' slm't"ý'; E"1X byl červený', hip. impf. C*':TX''> 'rl,(,ne', ™tP' CIKJV 'Jcví K červený, září (víno)'; SilX (^nX'1) 'obýval stan"; b]H 'oyl pevný,' hip. POÍjWJ 'věřil; |»aX (f-'ttKi) 'byl zmužilý'; Sjjx '•«Pa« bněval se''';'iý"x 'byl těžce nemocen'; "IEX (lEX*) 'opáaal, oděl'; cgx 'byl na konci, přestal'; b'JX 'položil* stranou, odňal', nip. hxxlJ 'Byl oddělen'; gix 'nastrojil lesť (impf. 31X''); TW ']>y' ''louhy', dloužil se', hip. IJ^xn 'prodloužil'! jyiX 'zasnoubil se'; Dli*X (Clt'X) 'obtížil se vinou' (impf. etthC). § 74. Slovesa třetí x 1. Slovesa aktivní sem patricí mají v 3. os. sg. perf. 111. qal za druhým radikálem u, neutrická č: XÄD nalezl, X7O byl plný. Koncové J vzniklo náhradným dloužením po zániku doslovného x. 2. X se drží jako mater lectionis všude i před koncovkami perfekta, začínajícími souhláskami ;afl: Tlxi'S' tiKX&i v °4v©ze- 137 ných konjugacích a u neulrických v qal je x malcr leclionis při ě v perfektech, při x v imperativech a imperfektech žen. tvarů plur. i v qal: 3. sg. m. perf. pi. X3C», 2. sg. m. perf. pu. flXl'p. 3. pl. impf. ž. qal njKáttfl. 2- Pl- imper. ž. qal n;XÍ?pp,. ' 3. Začíná-Ii koncovka samohláskou, je x jako pevné nasazeni (ráz) normálni souhláskou: nx^Q mäfŕä (jako qäl'lú). Vzácně se ncvyslovované x ani nepíše: 'tfttQ, ip^, což je psaní fonetické a nepřesné (Ninu. 11, 11. Job. 32, 18). 4. Infinitiv od xtl^ 'zvedl, nesl' má žen. kouc. ^ : pxi.* (■■>"'<"/)> s předložkou pxíi''? 'itišěl. 5. V tvaru PJtSnX (Gen. 31, 39) se nepíše x (správné psaní by bylo rT|í<í3*íx» ód slovesa xCn 'spáchal'.) Psaní je podle sloves III jjw (leiiiae inlirmae.) 6. Svou laryngální zálibu v a-ových samohláskách podržuje x před některými zájmennými příponami. Místo š°wľS má halějí patah: Tfi^ľ] ("'f- '»1 X*D 'narodil se', lizech. 28, 13), T-X^CN (Pis. 8, 1). Též před přizvuě. sulľixy atd. 7. Participium cj:il v ž. rodě má tvary s kone. f|, při čemž x na konci slabiky se vysune a i se dlouží náhradně v č: pxi'p ((éž psáno pX2£1!2 Pl* 10) z *mäďt; se seriptio defectiva" bez x v tvaru pjfp (Dout. 28, 57). Pozn. I. Příklady sloves, sem hledících: x"2 vymýšlel si'; X^3 'stvořil'; XDJ I"- 'pil, pohlcoval'; Ryj 'potřel, rozbil'; xá>"1 'pučel (o rosliiiiě)': xSt2 'hi'1 záplatovaný1; X!3Í2 *l>yl nečistý'; X*l» 'bál se'; xSs 'zdržoval, zbraňoval: x*J 'prorokoval'; X2D 'srkal, popíjel';'x^o 'cenil, hodnotil'; xSĎ'hyl podivuhodný''; K2¥ 'konal tluibu, jm. vojenskou'; X22Í 'žíznil'; xift 'horlil'; 'křičel, volal'; xfi*l 'lóCiľ; Kftf 'rostl'; x±* 'nenáviděl'; Xaŕl 'hřešil'; xíí^J 'zvedal, nosil'. Pozn. II. Vzory xjjp a xSp v paradigmatech č. 67—73. 138 § 75. Slovesa první •) a i 1. Slovesa první 1 splynula se slovesy první >, nebol náslovné 1 se změnilo v hebr. v »; proti arab. walada je hebr. yy*, proti arab. walaba hebr. 2Vfi- v některých tvarech se udrželo původní "|, ba ovládlo i u některých tvarů sloves I. /. 2. Původní 1 se udrželo jako souhláska v nip. a lo v imperf., imperat. a iniin.: iní. "iSin NnwSll& (z *ldn-wt~děd) vznikl assimi-laci J předpony k následujícímu }, které stojí na počátku slabiky (hiw-wľt-lčd). Také v liilp. přichází někdy "] : rnlPi"t 'přiznal se' (Lev. 5, 5, od pT)- 3. V háp. splývá t se samohláskou n v fr. yflfl z *hu-wlad; v perf. nip. tvoři s předchozím pův. a dlouhé ô: "íSu z *na-wlad > *nmjlad. 4. Všecka slovesa I. w a většina sloves I. j tvoří hip. s V které dá s pův. a dlouhé u: -pŠlfb SH1PI- u několika sloves I. / se v hip. * udrželo a způsobilo, že praeformativ má (z *ai): ftiy* (z *ja-jniq > *jainiq), perf. jjVp£| (od p;i 'ssál.'). 5. V imperf., imper. a lni. qal jsou dva způsoby tvoření; v prvním typu zůstává kmenová souhláska •> a dává s předchozím praefor. vokálem ř, v drahém typu se celá první slabika i s kmen. souhláskou vysune. 6. V impf. prvého typu je kmenový vokál (za 2. radikálem) , praeformativ má ř (z 'osvojil si', impf. týl"; 'vyschl', impf. &y, «h 'spal', iínpf. JfcJW; p}\ 'ssál', im]>'f. ppi, imper. py>, mí. p'y*. Též, je-li sloveso III.' neutrickč: XV- 'hál se', ini])f. frf*. U sloves III. w;j (iniirmae) je kmenový vokál a praeformativ s n;t 'zběsile si počínať, Impf. fl}*; n T 'házel', impf. fty*l ''zářil, byl krásný', impf. p£.tv 7. V druhém typu je kmenový vokál ; současně je v praefor-inativu také (pův. ji-lid, ji-šib po ztrátě w): -p*. 3t!^> TV 139 (od 'sestoupil'); též a sloves III.': ^ST 'vyšel', impf. N2f. Slovesa druhého typu s laryngálem mají v poslední slabice - : JH» 'znal, věděl', impf. -jr»i 'byl spolčen', impf. "jfpj ypi 'odrazil se, vyvrkl se (o svalu nebo údu při úderu)', impf. ypi! V impcrat. qal je t odsuto: -|^, jh (pl. hS. wt), též v inlin. constr., jenž má žen. koncovku f\: pftj, J"|JH. 8. Několik sloves, která mají současně I. / a II. f, assimiluje > následujícímu J{ :i připomíná v lé příčině slovesa I. /). Sem patří na př. p%i 'lil', impf. jiffOq, hip. jyyjjj hissíq; "jjp 'tvořil', -)J>'\ £gi postavil', hip. a*äJHi njTi nip. r^i'J 'byl spá'len', hip. JVi'rT 'pálil'. Nastalo zde asi sekundární zkrácení praeforma-tivní samohlásky, které si vynutilo zdvojení druhého radikálu. Nadto působily i analogie se slovesy I. n. 9. Sloveso "ifhn 'šel' má toto časováni: imperf. qal: ?|S\ ^p, Tjbfl, *pfyg> t& naSp.. Ksbfy rupbp, f>: Infill, absol. í Po ítráté 10 a / opírá se vokalické dos,k)ví o h jako mater Jeclionis a h je tím domněle třetím radikálem. 140 Pozn. « se vyskytuje výjimečně v *fíHíf 'odpočíval jsem' (Job 3, 20) od nbwt* (*«'">) přikloněním k flpV? "klid, bezpečný život'. 2. Koncové n je mater lectionis u všech perfekt pro a (n*JJ, nSj;. rhh nHp nbsn. rtart. n^rn)u všech imperfekt a participii pró .ř"(nSiv rrSaV 'r^>ř. 'n^r. nSa*> nSr. irjifl) GlbJb nSj3. atd.),\i všech'imperativů pro <: (HSj. n7ÍH. nVi Btd*)'. u nbsolul. infinitivů tvarů pi., hip. a háp. pro ě (n?3. n^3H. mSjH) ■ 11 absolut. infinitivů tvarů qal a nip. pro ä iřhi, -'-;;)'• Třeli radikál mizí před koncovkami, začínajícími samohláskou (3. os. pl. perí. ^JJ, 2. os. ž. imperal. 2.. os. ž. imperf. sg. ^jjjl atd.) a pred'suffixy fSji :|U1Ó V 3. os. sg. muž. je suhíx i,-r: vrjy. 3. Třeli radikál " v perfektu qal, pi., hitp. a hip. dává s předcházející samohláskou í před koncovkami, počínajícími souhláskou (na př, 2. osoby m. sg. fifyt, fíhl, fíh^f}> Pi^PH)' v nip., pu. a háp. v téže posici i (fíb}3< řf?3< ľ\"biH)- » imperfektech a im-peralivech je před těmito koncovkami iě:2. os. ž. pl. imp. nj^Sj: 2. os. /.. impf. pl. nySap, ald. 4. Ve 3. os. sg. ž. perf. by měla být koncovka f\_ (zachována na př. v fitJTJ? 'dělala'. Lev. 25, 21, srv. usus aramejský!) Prolože u všech slovesných třid konči 3. OS. ž. sg. na n__■ by'11 i tato koncovka uplatněna (flflfM). P" lom sc s koncovým j\ nakládá, jako by to byl 3. radikál; odtud na př. se sulT.: i*p{í>y. 5. V jussiv. I varech a v sousled. imperfektu odpadne koncové "I (srv. nip. KT< nezkrác. rtNT1)- V 'lil' ;1 v niP- vznikne na konci slova skupina dvou souhlásek, klerá se podle bebrej. usu odstraňuje. A. a) V qal však skupina dvou souhlásek trvá, je-li druhou souhláskou některá ze skupiny 2ri3BP. Při čeniž bu(I 141 stane v praeformativu původní i ($tyty nebo se 2. mění i pod přizvukem v ě (^3»1)- b) Je-li druhá souhláska jiná, ale orální, vkládá se mezi obě souhlásky pomocné , při čemž bud 1. trvá původní i foyt, Exod. 2, 12) nebo 2. se i dlouží v č (Wnjg, Num. 16,15). c) Při druhém radikálu fc» se vkládá pomocná samohláska: tty_, Exod. 5, 21, od viděl; ale v konsek. imperfektu je tvar v němž se ^ vůbec nevyslovuje (vysl. waj-jar). d) Je-li prvním radikálem laryngál, má před sebou i za sebou B. V hip'11 analogicky vidíme tytéž zjevy; proti jrm (od |-jflB 'byl otevřený', hip. 'rozšířil') je ^ji (z pův. bl** jako je fJja z *malk); u laryngálů: ^yi (od nStf 'vystupoval', hip. 'vyváděl, vynášel'). VLkonjugaoíchJse zdvojením střed, radikálu se zdvojeni v dosloví ruší: pi. |f}3f\ zkrác. "]^, podobně ^js, ^jjjjj, Ijjfl^ (Gen. 9, 21). Místo « přichází vzácně Ji ^ (l.'Sarn.' 21,14)': a čmáral' (od rtw>. 6. Imperativ někdy ztrácí v tvarech nip., pi., lup. a hitp. v 2. os. sg. m. koncové p[_, takže v těchto konjugacích jsou dvojí tvary, delší a kratší. Od"njfi 'poěítal': fíJOfí a pni !"I3D. Wp! PUOn. jot naprin. jójjn.'' 7. U tří sloves se objevuje •) jako třetí radikál v některých tvarech: a) nntS 'napínal' (neuživ, v qal), jen particip. pi. ve výraze fflKJ ^ntttt 'napínači luků, luěištníci' (Gen. 21, 16); b) !fíO 'seděl, bydlil'.[(neužív. v qal), pi. rpNJ 'byl krásný, zdobil, slušel' (srv. žalm 93, 5); c) nnfr 'kionii se', híp. rinprt> hítp- nin.nfrn. imperf. mrmtíK 'konal proskynesi' (Gen. 2.3, 7; 37, 7 a j.j 142 8. Ke slovesům III j/w patři i dvě slovesa: HTI 'byľ a ľVft 'žil'. Jejich tvary jsou: a) perf. sg. 3. m. nYT. 3. ž. fí^fít 2. m. £r»pj> 2. ž. f|V>r> spol. wn- p1- 3- spol'^n. 2. m.'Djn^n.2- 1. s'po1- Wi Stejně i n\-!. b) imperf. sg! 3. m. řWft 3. ž. nVIřl. [2- m. n*nj> 2. ž. w-jfl, 1. spoi. i-pru*. pi- 3- m. w\ 3?ž. n^rrfl. 2.' m. ^nri, 2. ž. nyvrn. í.'špôi- njru- c) iniperat. sg. 2. m. HYl, 2. ž. "n, PL 2. m. VH, 2. ž. prjWJJ, Sloveso nT! 111 •» imperativ fm, , d) infinitiv absolutní rtTt. 1\"í. constr. od slovesa fW| je absolutní flirt' constr. nVH. e) jussiv w> virv tik. f) participium nVI. žen- fWTiJ t> žen- >VTl> p1- muž- ff^PI Nif/ai: perf. »nv>rrj. 2. m. ň^nj. 2. ž. fi«n'j. 3. m. rvro, 3. ž. nmia. Hip. vnvrirr. 2. m.'^nri. 2. ž. ri^nn. 3- m. rHrrrt. p1- 2. *m. Bfpwtt inhn. nisnn. Imperat. nTjn. 2. pi. m. vnn- Pom. Některá slovesa III //»: Ht3 'podceňoval, pohrdal'; pjjj) 'plakal'; ,-|J3 'stavěl'; p|"U pi. 'vyvolával spory'; ríbl 'eerpaľ; nĎŤ 'by' podobný'; 'ničil'; nit 'byl ěistý, bezvadný'; n'^S'končil, končil se'; UJO 'počítal'; nD!3 bip. 'rozpouštěl, zbavoval mysli'; mi2 'by' vzp'urný, neposlušný'; nfrD 'vyláhľ; n^D 'potlačoval'; ITlČ 'vykupoval, vysvobozoval, zachraňoval'; nÄB 'otvíral'; nrÍ2 'byl pošetilý, dal sc oblonditi'; j-jpjí 'nadouval so'; n*1Í£ 'stopoval, loviľ; nap 'uěinií konec'; fl^p'přihodil sc'; pi. 'budoval klenbu'; ri^jp 'býl'tvrdý, prudký'; ni"l 'byl početný, mnohý'; pili 'měl moc, panoval'; j"jr"i 'nechal zmizeli, zničil', nip. 'zhubeněl'; nol 'házel, vrhal'; fl^-| 'nacházel zalíbení'; fftfc} 'odváděl do zajetí'"; 'njfr 'opakoval'; 'flpfr nip. 'byl zatopen'; pu. 'byl napojen'; hipľ 'napájel'; njfl 'rozděloval dary', pi. 'chválil'; niH 143 'vzplanul'; ntfi 'viděl'; fjD3 'přikrýval'; '*el vzhůru'; ,-|jrj 'tábořil'; 'odpověděl'; yj»j4 hip. 'velebil'';'-[jj^ 'byl unaven''; 'očekával, doufal'; fTQJ pi. 'poroučel'; Jj« 'obracel se'; ,-jnj 'vedl'; njyy 'činil'; "73 j bip. 'udeřil'; n^|{ý 'pil;; HNI 'viděl', nip'. 'objevil se'. Vzorem je sloveso fp) 'obnažil' (Paradig. č. 74—80). § 77. Slovesa střední ■) a > 1. Původní předpokládané podoby kořenů jsou £1p, jfljj, {ý^j, u střední i Q*{y. Aktivní slovesa v perf. qal maji v 3. sg. m. Dp> Op' neutrická _ a ): pQ, {£713. Před afformativy, počínajícími samohláskou, je lap, nap. v zavřené slabice sed měni v Oj flOj5. Driap; u néutrickýclí typu aq: 3. sg. ž. -|fip. 3- P1- inp. áič rtr.o. '"•no. orip; u #13:3. sg. ž. ,-tehi. 2. o*, ppi, 2. pl. Cflii>3 bášliem. 2. V imperfektu drží se u sloves II. h) všude. 0: dp\ před afformativy se samohl.: »pipfl, Iňlp^ P'ed afformativy se souhláskou vkládá se M podle sloves III. /: nepípli. a'e vedle toho n33tbpl (ocl 31t!>)- Jussiv Qpi, imperf. konsek.' pp^ wajjSqam. V 2. pí. ž. imper. ;-[jpp. Samohláskové řadě těchto sloves Ci-d-á odpovídá zcela u sloves II. ;': i, ě, x: impf. r^jyi (pl. VS*fe*)< imperat. 3. pl. ž. njptyp- ]U88, Diy>, Impf. konsekut. Qp*\ Inf. abs. (a const.) nip. D^- Part- (lal akt. £p, DÍ?> u neutric-kých fia (ž. rod JtPp. rozdíl v přizvuku proti 3. sg. ž. pcrf.I), IP13 jsou vlastně přídavná jména. Part. pass. p*Jj, Qi^r 3. Nip. DIpJ, 1>1. lOlpJ (přízvuk je na předposlední u tvarů s afíormativem na samohlásku); před afformativy se souhláskou se vkládá samohláska o (podle sloves II. gemin. § 78, 3): DT11DJ3J rťqůmútxm, při nepřizv. o dává toto ú: >nlD1|3J rťqúmóťi. 144 U imperf. cíp* panují analogie podle sloves II. gemin.: 10lp\ nyplpP. .Inlin. srv. v paradigmatech. Part. DIpJ. 4. Iliji. C'pTl' praeíixová samohláska je analogická podle sloves původ. I. / (§ 75, 4). Pl. la^p,n. U afformativů na souhlásku se kmenový vokál krátí: pppVj, nebo se vsouvá ó: pfttfpfl. Je-li praefix daleko od prízvuku, oslabuje se jeho samohláska na : DPIO'pn. v imperf. na nrp/pp. Imperfektum je stejné jako u sloves II. /, bud s vkladným vokálem nyp^pP. nebo bez něho: HJppI*. Inf. absol. Dpľ1> constr. D^pH (podle sloves I. /.). Participium D^pQ. I>lllr- Cp^pp. Hip. sloves II. / má v impf. tvary stejné a je k nerozeznáni od impf. qal. 5. Máji. se shoduje s tvary sloves I. /'. podle úměry: p'OTl : pm =. CpH ! Cpin. Imperf. BjJW part. má dlouhou samohlásku: Qp1|2. 6. Pi"ěl a pu"al tvoří se zřídka zdvojením středního radikálu; zpravidla se tak děje opakováním 3. radikálu podle sloves II. gem., čímž vznikají tvary póle], pólal: Dp1p> impf. Dplp11; DDlp> hiipf. Cp1p\ 'vary s koncovkami splývají u obou konjugaci; na př. lISpjp- fipplp ísou tvary i pólělu i pólalu. Rozlišení jen v 2. a 3. os.'pl. žen.: njppIpP, - Pólči. njODlpn -pólal. 7. Hitpa'Vil je roven pólělu až na praefix flfl (hitpólěl). Pozn. Jako vzor slouží sloveso g!]p 'vstávali' (č. 98—104). Příklady: 'naléhali'; y/ft 'svítili'; Qyr\ 'mlčeti'; piH 'uše-třiti'; 'býti dobrý'; íip 'přenocovati'; Síjq 'obřezati'; f^J 'odpočívali'; buj 'prchali'; "flJJ 'loviti'; yp 'hrabali, vyhloubiti', pilpěl: 'rozbiti, roztlouci'; |>ip 'býti omrzelý'; piy hip. 'potlačo-vati'; J^y 'létati'; Ei*|j 'býti nemocen, trpěti'; tíQ 'pokropiti'; 10 Mluvnice hobrojätlnr 145 yij 'pohybovati se'; q1j 'dřimati'; 531'} 'zahaliti'; f)b 'ustoupiti'; "i1d n'P- 'změnitise'; fl!p 'těkali'; fl>n'ěichatť; ^"i'pozvcdnoutise'; fpn 'ohvétl se, třásti se'; ftfl 'vyprázdnili'; {Jj^ 'býti chudý'; 21fr 'vrátili se'; |"[>|ty 'poklonili se, sklonili se'; 'píchali, poranili'; ~fity 'viděli, dívali se'; y\Q 'vzdáliti se'; hip. 'vzdálili'; 'styděti se'; p") 'běžeti'; 'kolísali se'; *iq 'rozplývali se'; 'přebývati, meškali'; ff|2 biji. 'postavili'. Slovesa II. ?: ^vj 'ob- vyprazdňovati', 'radovali se', ^v^ 'vypravili se na cestu' a p. Příkladem v paradigmatech pp 'pozorovali, rozuměli' (ě. 105—111). T i ——..... —* , ui|>. . slovesa 1 dělávali pole, ěiiíiti úrodným'; pjf 'kvésti'; 'vy TÍ 'jásati', flity 'položití', i>«y 'zpívali', pvfr 'radc § 78. Slovesa střední zdvojené (mediae geminatae) 1. Tato slovesa maji druhý a třeli radikál slejný. 3. os. sg. muž. perf. qal má u neutrických sloves podobu (kořen "]*]t3) 'zhořkl, je hořký'; slovesa aktivní mají v tělo osobě opakovaný druhý radikál a mají podobu 2,2,0 (kořen 220)- 'obklíčil'. Toto rozlišeni je možné i u stejného kořene, na př. "pjj (pův. sttrar), 'spoutal' (akt.) proti "ijj (pův. .von';) 'je stísněn' (neutr.). 2. V qal tvary s alTormativy jsou bud podle silných sloves: ,1220 (š"wá compositum místo jednoduchého!), FD2C> Dfl22D> nebo jsou se sraženým 2. a 3. radikálem, při čemž vokál před nimi je krátký: J-fl2D> Tll2E> Cn12D. V imperfektu je očekáváno *jasbub (jako *jaqlul), ale místo toho je výchozím tvarem *jimibb s prosmýknutím samohlásky; z toho náležité 20* [impf. kons. 2D*ll> 3. pl. ^Ř1' podobně imperat. 2D> MuL cons. 20. V otevřené nebo v zavřené přízv. slabice u se mění v ó, v nepřízv. zavřené trvá 11, proto 3. pl. žen. nO^ŠpP. Podobně u neutrických sloves: "yh (bbp) 'ie 'ehký, rychlý', imperf. z *jiqall, a to z *jiqlnl; inrpf. "ipi; plur. \9pť. 140 3. Začiná-li koncovka souhláskou, vsouvá se mezi ni a slovesný základ ô v perfektu, ä7 v imperf. a imperat.: VTJofr (1- sg. perf.), nj^ISfr (2- P'- ž- imper.), flWfiltřfl (2- a 3. pl. ž. impf.). Tvary s 6 jsou analogicky tvořeny podle sloves III. 10, a to v době, kdy 3. radikál byl ještě původní podle vnější podoby: *sabbaulä jako fíftVtli stažením j"fl20. Tvary s ä; jsou tvořeny analogicky podle sloves třeli jod: njVSDíl. 4. Samohlásky praeformativů impf. qal jsou dlouhé, poněvadž po sražení 2. a 3. radikálu jsou v otevřené slabice: pb* ja-sůb. Stejně je lomu se samohláskami v perfektech nip. (2D0)> mP-(3D!"J); l'äp- Jc podle sloves I. w (2D1H)- 5. Nip. tvořen byl původně předponou 1111, která se před prízvukom /.dloužila: 20J- P'- 12DJ. ^r poloze daleko od prízvuku se samohlásku praelixu redukuje: EÍ112D2. Imperf. pravidelně 20\ Druhý vokalisační tyj) v nip. je fpj (od fJ2> 'plenili'), imperf. Tp'1. 6. V hip. je v praelixu M (při redukci daleko od prízvuku n), v imperat. a inlin. fl. Kmenový vokál bývá ě (z *í) nebo a, někdy od téhož slovesa doloženy jsou tvary obojí; a) ě: 2DH> 2- sg. m. ryiapn. imperf. 2pv pL 12b*. b) «■ 2prr. 3. pi. i2pri- bpn. 1>r° inf. abs., constr. a imperat. je 2DH. Participium je analogické podle sloves II. 10. 7. V imperf. qal, biji. a háp. jsou ještě zvláštní tvary, v nichž se náhradně místo 2. radikálu zdvojuje první. Tyto tvary vypadají jako tvary sloves I. n a jsou původem aramaisiny: qal 2D'1 (jako b& od Sej). St bbi 'vbwtľ, jako týy od '"p- 2pv háj). 2D''- 8. Pi"ěl, pu"al a hitpa"ěl jsou jako u sloves II. w nahrazeny tvary polěl, polaj a hitpolěl: c»ltý> DOlfr. Cplnfrn. (D»fr 'býti pustý'). Někdy je i tvoření jako u sloves silných, ale se změnou významu: 220 'změnil' proti 220 'obešel'. 147 Sloveso bhi vá'e''. tvoří intensivum opakováním prvních dvou radikálů: 7j7s1 reflex.: SíSonH -'de tu o typy pilpěl a hilpalpěl. Pozn. Příklady sloves: 'byl milostivý'; "Ht^ 'zničil, zplenil, zloupil'; "py 'obnažil se'; EÍ2P 'skončil, skončil se'; QBgJ 'byl pustý'; tl>5£jy 'byl rozpadlý'; "*y-\ 'byl jemný'; 'hlasitě volal'; ^JJT 'rozbíjel'; pp"i 'plival'; 'valil'; jjy pi. 'tvořil mraky'; "T"|J 'dal se do pohybu, prchl, vzdálil se'; T|2U> 'uklidnil se'; pi. 'rozhodl, potrestal'; 222 'počítal'; t»^J 'zářil'; bhv hilpalp. 'někomu něco činil'; ťTJ? 'dával na jevo sílu' atd. Pozn. Jako vzor je uvedeno sloveso 22D (2D) obklíčil' (č. 112—118). § 79. Slovesa dvojnásobně slabá Mnoho sloves má některou ze slabých hlásek na místě dvou, někdy i všech tři radikálů. Kromě sloves, jako ,-pn> n2X- nCX- atd. patři sem: 1. slovesa s první nun a třetí *51 tuj>: XJJřJ 'nesl, zdvihl', iniperf. Xt£^> "nper. XtS>> *KÍP< >niin. fíxto (teí xife> axty;); X22- není doloženo v qal; niji. znamená 'prorokoval' X2J-stejný význam má i hitp. RJJftfl (X23!t); 2. slovesa s první nun a třetí infirmae: 'roztáhl', má perfektum zákl. kmene jako slovesa III. inlir. imper. fijjj, inf. cons. fflJJS, imperf. ngi, jussiv jji, gs^, -£»1, part. akt. part. pass. i^j, žen. fl^Čl Nip'al: perf. n^J, imperf. |"[BjIX. Hip'Il: perf. fljjfl, imperf. juss. Jj*, inlin. Ji1Bľ|, imperat. PIBľt> zkrác. imperat. J3I"[_ fTIbj 'opominul, zapomenul', nip. |"|tyj> imperf. fflÉ^J* se suff. ♦Jtttopl (Izai. 44, 21), hip. frjjřn, imperf. |7»r\ 148 npj 'byl čistý', v nip. nj5J 'by1 "stý', 'bez viny', pi. -|pj 'zprostil viny'. nDJ 'vyzkoušel', pi. nco. n3J 'prorazil', v qal neuživ., nip. n3J 'byl proboden, zabit' (2. Sam. 11, 15), hip. nSH- imperf. juss. "!jt, imperat. njjrt, inf. abs. n#J, c'°ns. flfiřj, Part. nSO. háp. riSfl. jednou ,1211 (žalm 102, 5), imperf. p(3^» part. fíSQ. 3. slovesa me.dine geminatae, u nichž první radikál je bud < nebo J: yy> 'vyl, naříkal, bědoval', hip. perf. ^»f!< toperf. S^IT (Izai. 52, 5), fj^w, 1. os. sg. spol. ^V^K; ~nj 'pohy- boval', 'pohyboval se', 'prchal' atd., po. "HU, hip. tj|-f, háji. imperf. -||», part. -jj^ '"i- TTUflTl. 020 'chřadl', part. cpi (Izai. 10, 18). 220 'vyhloubil', part. pass. 212.3 'dutý'. ' T 4. slovesa s první jod a třetí infirmae [■j"y> 'hodil, vrhl', imperf. JTJ*\ inf. abs. jýyi, cons. fí\y>, imperat n«|», part. fTTT*. nif1- fTTtJi imperf.' hip. 'rhW 'vrhl', 'svlažil', 'ukázal', 'učil', iniperf. fpjpj HJ11 'běsnil', 'potla-čoval', imperf. pM*, hip. nOlft; HfT 'hodil', pi'.''házel', imperf. (Pláč 3, 53),' infin. Jflíp (Zacíiar! 2, 4); hip. "nin. imperf. nňr. rnirr. ut irjyjřL 5. slovesa první jôd a třetí '5la;p: X")* 'bál se", imperf. XI*. imper. XT- inf- X"^- niP- X11i> imperf. xi_1\ pi- X*)\ X2P 'vyšel', iniperf. XJT. imper. xif. inf. X2p. cons' P,X2i« Par1- 'ijjm hip. xw. 149 r 6. slovesa první '5la;p a třetí infirmae; slovesa H3X ■ HBX víz § 73, 1 B. n*7S 'přisahal', imperf. n*?X\ HflX 'piišeľ, imperf. n,HX\ 7. slovesa druhé \v3\v a tretí "51a:p X13> Perf- X3> 'vstoupil, vešeľ, imperf. X3*. '"iper. x13> infin. X13> nx3 (i- Krái. 14,12), lup. yixsrr.'a. sg. m. x^n. P>-ij^nn.' cnxnn. anx'ori. im. ^nrt. imperat. x^n. imperf. X>^, part.'x'-na. hiP- Xai*. imperf. X2V, part. X3!». 8. Slovesa druhé wäw (jôd) a třetí infirmae: nvr rpn víz s 76,8; viz § 7°. 5 c. § 80. Slovesa čtyřsouhlásková Těchto sloves je velmi málo. Sem patři tvary tylo: t£>BtO") 'čerstvý, štaviiatý', vlastně pari. pu. kořene {^BHI, 'zazelenali se znovu', Job 33, 25. níOD13H> 'pustoší ji' (3. os. sg. muž. imperf. od QD*13 s ľ'ipon. 3. os. sg. ž. rodu, žalm 80, 14). SsiSp 'oblečený' (part. pu. od ^313; 1. Páral. 15, 27 (*>!13 ^yOS 'p "n*T)i 'a David byl oblečen v byssový plášť.) Srv. dále TKhp Job! 26, 9, 'roztahuje', ^XOtľ- 2- Sam. H 19 b^úÚľlb' 'obrátili se nalevo'. Tenlo Lvar má formu hip'Il; je pi"čí. Čtyřradikální podobu mají i tvary pilpěl, zdvojeni dvojradik. útvaru: y£>y5i>, 'měl zalíbení', (žalm 94, 19 aj.), pas. ytítylý (rzai. 66, 12), reílex. y$yfíp?l (lzai. 29, 9), od původního WÍÍý< 'cvrlikal' (lzai. Ú', Í4) od řpjj; bŕ?5 JĽ pilpěl od bb}, 'vaiiľ, hitp. bibinn- Od Sis. 'mění', je pii'pei b^b?. iwpf. Ssbp'1' 'vydržel', paš. ^3^3 (I. Král. 20,27). Časování viech těchto tvará je totožno s časováním tvarů pi"ěl, pu"al a hitpa"ěl. 150 § 81. Slovesa příbuzná původem a významem I. Málo sloves má doloženo všechny konjugace (kmeny). a) Někdy od některého slovesa je doložen určitý kmen a pro jiné kmeny se užívá slovesa jiného; kořen nj"|íj> má jen qal a impf. nip. a odvozeninu ip»J> 'pití' (Kaz. 10, 17), ale jinak slovesné tvary od HjIJtý' které však nemá qal, nýbrž hip. "j35#n> pu. impf. nptý* a nip'. Ytpsň b) Často se setkáváme se zjevem, že některá slovesa mají 2 silné stejné radikály a liší se ve třetím slabém, při čemž bud a) mají význam shodný: a T\X2' 'opovrhoval'; ^2£j a 'zářil, kvetl', nebo /?) význam podobný: "HJf 'spoutal' (arab. sami), 'je úzký', *|>r\{ 'uzavřití, oblehnouti' (jiného původu je 'útočil', arab. (lana). c) u některých takových sloves sc tvary navzájem doplňují: ^ji 'bál se' (peří. od ~\$, I. /.), y)y>, imperf., 'bojí se' (od "flj, II. w). ČÁSTICE § 82. Vyjádření spony slovy jmen. nebo příslov. původu 1. Spona jetí se vyjadřuje částicemi jmen. nebo příslov. původu, které vyznačují existence nebo neexistenci v různém slupni. Je-li podmětem vely jméno, kladou se v st. conslructu, je-li podmčtem zájmeno, připojují se k nim sullixy. Jsou to slova: 1. tjK -ty 'jesť, 2-*K. nsK* 'kde (jest)', 3. 1^, 1^ 'dosti (jest)', 4- rCPT 'hle, (tu jest)', 5. -fjjff 'ještě (jest)', 6. I^X. fX 'není'. 151 1. tý> znamená 'jest, byl, bude', i v množném čísle. Se suffixy zní: M* (Soud. 6, 36) 'jsi'; 1J{p> (Deuter. 29, 14) 'jesť, Qjjjjl (Gen. 24,' 49) 'jste' (muž.). Přichází ve vazbě -jp^ 'Js'"i takoví, kteří': C"ipX ItýN íft (Nehem. 5, 2) 'a byli takoví, kteří říkali', s dativem znamená 'míti': {yi 'jest mně' ■=> mám, Gen. 43, 7; 44, 20; 'fc-fch "ip/X-^S 'cokoliv měl' (Gen. 39, 5); |-|pp, 'b'W' 'jest mně naděje' = 'mám naději' (Ruth 1, 12). Po tázací částicí n 'zdaž'?': nSan_i?X nb"13"lS t£>*n 'zdaž máš co mluviti ke králi?' (2. Kr.4,13); " ": "": 2. ix> eon. "i^ spojuje se rovněž se suflixy: ,-[3»X kde jsi?' (Gen. 3, 9); 1>x 'kde je on?' (Exod. 2, 20); Q>x "kďe jsou oni?' (Izai. 19, 12). 3. vrj, V} (sl- cons.): M«] 'dosti jest li' (Přísl. 25, 16), o»n 'dosti je jim' (Exod. 36, 7). 4- run srv. § 87. 5- my: »J"JW 'dosud jsem' (Josue 14, 11); í|«py 'dosud jsi' (Gen. 46,30); nrjw 'ui,!ii,<11,y,i>' (nbpn-cy n-k-a n:nw i. Král. 1, 22: •'ještě mluvila (Bcthsabe) s králem'), •s-fly''dosud jsi' (1. Kr. 1, 14.); ETjy 'dosud jsou' (Exod. 4, 18.) °- rX ^U zílpor k ®V 'nejsem', <^px 'nejsi', ^X 'nejsi', i,?)^' 'není', -||3»K 'není* (žen.), n?J*X "'nejste', q>x (la^X) 'nejsou'. Též ve vazbě fo 'není mně' = nemám: bxitľ)3 **X 'nebylo krále v Izraeli' (Soude. 21, 25), 1133 tlDT^M 'nebylo Josefa v cisterně' (Gen. 37, 29), K2 "'XT Y*H 'nebylo ani vycházejícího ani vcházejícího' (JÓs. 6^,' 1). Pozn. {ýt je původně podstatné jméno s významem 'bytí, to, co je', též 'majetek' (srv. Přísl. 8, 21.) p|( je také jméno s významem nebytí, nicota, nic' (srv. «1^2 Izai, 40, 17; pj*^ Izai. 40, 152 23; |>xp Izai- 41 • 24>- Přichází též tvar px : ... nB"ttf; fif] 2")n"1X nsJn a není zde... oštěpu nebo meče?' (1. Sam. 21, 9). ^"(abs. <,x)' 'kde?' je tázací příslovce. Slova -[fff a jsou vlastně podstat, jinéna, značící 'trvání, dostatek'. f]ffj je citoslovce ve významu 'hle, aj, ejhle' (§ 87.) . § 83. Příslovce 1. Příslovce jsou svým původem dvojího druhu: 1. primárni, od jiných slov neodvozená a 2. sekundární, odvozená od kořenů jmenných nebo slovesných. Tak jsou na př. záporky xb a původní, příslovce yfla 'proč?' odvozené od kořene yT> 'poznati'. Primární příslovce nemají žádných přípon ani předpon. K nim patří na př. IN 'tehdy' ?X 'zajisté' •>X 'kde?' "'"xp 'odkud?' n 'zdaž?' (= *min 'ajin) xb 'ne' C# 'tam' nl» 'Ještě' (§ 82, 5) *| 'lak' nfe 'zde' nS tak' "IPIX 'vzadu' 2. Podstatná jména s předložkami původem jsou: IP1! 'zvlášť, sám' (§ 84, 6, 7) flj^g 'zvnitřku', -1X123 'velmi' pň» 'zevně' inX3 'l>»s|)ohľ r pod. . -Jjfc Sem hledí i ustrnulé Bfcagfip jako pBK 'J'ž n«D 'velmi', a se čteném: 'tohoto dne' = dnes. Od podstatných jmen se odvozují příslovce koncovkami: 1. -j_ (nepřizv. pův. akus. kone.): riSlít 'k zemi', n^VP 'vzhůru'; tjyp 'málo' ;-pX 'kde?* atd. 163 2- c r-: D|<1 'zdarma'; cjox 'zajisté', QhV^ 'marně'; 3. Q' : QVtfbp 'předevčírem', CXfiB 'hned'. 3. Příslovečný význam mají často ženské tvary příd. jmen 'hojně, dosti'; ňVjftU 'nazpět', fli-nm 'židovsky'), zájmena C*TJ 'zde- nyní'), číslovky C"WHWť1 'nejprve') a absolut. inliaitivy hlavně z kmene kausativního ("jain 'mnoho'). 4. Tázací částici je J-j 'zda', které má před orálními souhláskami hatěp, před š"wa jednoduchým a Jaryngály patnh, před laryngálem, jenž má qamajs, s°gôl: "^bitl 'zdaž vytáhneme?' (1. Kr. 22, 15); "?H ÍJS1? flařPrt 'zdali pak'sis všiml?' (Job 2, 3); CflIHVT 'zdaž znáte?''(Gen. 29, 5); >!j^n 'zdaž půjdu?' (Ľxod. 2,: 7); "vjixn 'zdaž já?' (Job 21, 4). § 84. Předložky 1. Předložky jsou v hcbr. dvojího druhu: 1. o jedné souhlásce, spojené s následujícím slovem a s nim psané dohromady a 2. o více souhláskách, samostatně stojící před svým jménem a odděleně psané. 2. K prvni skupině patří: 3 'v, při, s,' ^ 'k', 3 'jako, podle'; místo redukované samohlásky je plná před jiným š'°wá: 'v mém jménu'; nT)!"pS (*lij>ifitlfi), 'Judovi'; i-igj 'jako ovoce'; a odpovídající plný vokál před hátěpěm: v>)X3 'jako lev', bvSH1} 'k jídlu', 'v bídě'. Stojí-li mezi nimi a jménem člen, přejímají členovou samohlásku a n členu se vysouvá: c*pt#3 'v nebi'; 3 'holí'; 2. prostředek: fiX"Í»3 'skrze zrcadla' = 'ze zrcadel', Exod. 38, 8; 3. osobu, při níž' se přisahá: ffltf} *h y31S>x) "lbX7 '• Král. 2, 8 'a přisahal jsem mu při Hospodinu řka'; 4. OSObu, skrz níž se něco dělá: n^3 H35? Ľxod. 1. 14 'pracovali skrze nč' — 'přidržovali je k práci'. 5. osobu, k vůli niž se něco dělá: SmS D^ttf íflSVK 'budu ti slotóiti sedm let za Rachoť "(Gen. 29, 18")." 6. cenu: 1£)x Clpň-73 p]D3 pSx3 *B> PjSx WtfTIJ!T 'každé místo, na němž je 100Ô vinných "rév za 1000 stříbrných' (Izai. 7, 23); 7. čas: flte"řljtt>| VPÍŠ? "nSon 'v roĽe srarti krále Uziáše' (Izai. 6, 1); 8. místo: hŕ0 13ÍÓ3 'v poušti sinajské' Nimi. 1, l; 9. doprovod, s: Qy3 123 's mnohým lidem' (Num. 20, 20). 4. Ij opisuje dativ; zdůrazňuje zřetel: í|S",íjb Jdi sil' (Gen. 12, 1); vyjadřuje původce: lil1? IBtfi 'pí«'.ň Davidova'; směr: míB1? 'k východu slunce'; čaV: 'v |i**e*, (žalm 30, G); okolnost: npzb 'v jistotě', (Lev. 257 18); je'téi před infinitivem, na př! ífltWjfy "ibab atd. K opisování genilivu srv. § 41, 3. 4, dativu srv. § 41, 8. S osobními zájmeny přívěsnými tvoří dativy osobních zájmen, srv. § 84, 7, 3. 155 5. Samostatné předložky: !■ in« 'po. za' [Siaon ins* 'po potopě', (Gen. 9, 28.)] 2. ♦VlH 'Po, za' (sc suflixy Gen. 32, 19, Lev. 26, 33.) 3. Sk 'k, na (směrem)', obyčejně s maqqěp: -tftM D1|3tt_í?n ['na jedno místo' (Gen. 1, 9.)] 4. riX '»'• DTi^NuVlN Vtín tffärri 'a putoval Enoch s Bohem' (Gen. 5, 22 a24.) * " 5- bbl2 'Pro, k vůli' (se suli. "J^3| «MU nnTTI '• »* žije (bude žiti) duše má (= já) pro tebe5 (Gen. 12, 13.) B. 'mezi': ípjiy pj ffisfa 'a jako památka mezi očima tvýma' (Exod.* 13, 9). 7- lySi "11»3, 'pro, kolem, skrze, při*: HíSlnri 'přes zed (nebo skrze otvor ve zdi)', (2. Sam. 20, 21.) Ypfftfl lyg 'oknem' (Gen. 26, 8.) 8- rb)l *F[Tít< 'kromě': g^g Mi^lT 'kromě Kaleba' (l)cuter. 1, 36.) 9. 'pro, k viili', t^fiajJIJir^J) |yi 'pro všechny tvé odporné činy' (Ezcch. 5, 9); ITJp'wj k'vůli čemu' (Aggeus 1, 9). fVob 'P«>. k vůli', D^p^n D^'ian fJ/pb 'Pro padesát spravedlivých' (Gen. 18, 24). 11. tM| 'bs (od hb áata), 'podle', fati 153 'každý podle jidia svého' (každý takové množství, které mu stačí k nasyceni, Exod. 16, 21). Pan ssb 'podle (stavu, počtu atd.) dětí' (Gen. 47, 12). ]2- s2Sb 'P'ed' (od q*3JJ obličej, tvář), ni-*- 'JbS 'před Hospodinem' (Gen. 18, 22)' vjplj 'pre J svou'smrtí' (Gen. [27, 10.) Také 'JEJ značí 'přeď (se suli. Num. 12, 14. Deut.cr. 7, 24 a j.) " 18. fiN'"lp'? 'proti, vstříc" (Gen. 15, 10; 46, 29.) 14. SlO, Sl» 'naproti, před, k', psy 133 SlO W^S'" Pr'oližíš se (takže budeš) naproti synům Ammonovým' (I)euter. 2, 19.) 15. b píp 'vně': yvb priD irtn^l '■ zanechali ho vně města' (Gen. 19, 16.) 16. 713 z, Dl>ri-|l3 'z Hdu' (Exod. 16, 27); flfjl ni)3D z dcer hethit-ských' (Gen. 27, 46.); než: gjyflp Cp/líio' 'sladší než med' (žalm 19, 11); 'skrze, pro': SlSoh 'VpS 'skrze vody potopy, vodami potopy' (Gen. 9, 11.) Před laryngály je bud p nebo q. 17. 'před': "I J J 'před našimi bratřími' (Gen. 31, 32.) ■proti' (Nebem."3, 870 'naproti' (Exod. 19, 2, 1. Kr. 21, 10.) 18. n?3 'naproti', Exod. 14, 2, npj Exod. 26, 35. 19. 313D * následujícím b 'kolem, vůkol' (Num. 1, 50.); 31330 'od, z blízkosti pryč':; nip^sejp1? S'ODIS ^bvľ} 'odstupte od obydlí QSrabova' (Num. 16, 24.) 20. fy 'až k', pip""iy 'až k Sodomě' (Gen. 13, 12.) fljfj QKi IV 'až do tohoto dne' (Gen. 26, 33.) 21. bv 'nad, na, u, při' (Gen. 21, 13. 1. Sam. 4, 20. 2. Sam. 1, 9.) 'k' (navice) (Gen. 28, 9), 'podle' (Gen. 48, 6.) 22. ny V (Gen. 13, 1.) 23. finr. 'Pod', D'ptp'rrbs nrtr 'lmA celým nebem' (Gen. 7, 19.) Srv."| 84, 6, li. ' 24. bxH vedle', se sulT. 'S^X *u nlnĽ' (tlen- 39, lo) Uvedené předložky mají ovšem mnoho specielních odstínů významových, o nichž podávají poučení slovníky. Pozn. Z uvedených předložek jsou složené č. 5, 7 ('?), 10, 11, 12, 13, 15. Jsou ještě jiné složené, na př. ^Xř3- DUO 'oA' (z minim), ijg. S'lO-bK 'zpředu' a mn. j. 157 6. Osobní zájmena prívesná po předložkách a částicích. Suffixy se připojují také k některým předložkám a částicím. 1. kc g 'jako' (k rozšiř, tvaru 703), 2. 70 'oď, 3. 3 'v', 4. 's', 5. fílfV, 6. /7K1J31? 'vstříc', 7. 'odděleně'/ sám', 8. '•>Jpl? 'přeď, 9. bv 'na', 10. H- ňnrj "pod*. '2. Ifitf 'po' (ča- sově), 13. ny 'až' k, až do', 14. 3135 'kolem', 15. 713 'mezi'. Jejich tvary se suffixy jsou tyto: 1- yiD|: ípej! (1J1Ô3); imoSi rnosi nos; (732); nnr. DHJi }H3. ríf"?* V 2-1'1- tóžCStó?. v 3. pi o-nóá " ' 2- s:ab; rap; Třep; v*3. pi.'m. caV. '' 5- *jjiiti ?jpk (v p. TjpK): "Tfrx; inx; rmx; iä; carx; pPX; etik; 7Mi U složené předložky riXa ''od': ^o» ^PXp 6- *fiKTj31?; wiOTjsbs ^rxipb; inxnpS; nnxipb; wixipb; csnxipS; }%ttť]J»; cpxSpb; TfliňjsV '' 7- «13^: ipj37! 1W HW WlÄi tató im^s «■ hpppjj; -yje1?; v;^; mab; u*a>S; osysb; p"JBb; 158 9. ty ifa; yby: tty; rrtyi Vítyi o^ty fyby; ortty 10- T,^'; ^ 'rt* c5',i?x.; P^H' BQ^W n-Wfl'; Tfrinri; ^rnp; wjp; ífJgřiíi: wni?; oypnri; p^rnr,; nrřrirrp,; frrpnrVv s.'os.'pi. m. í brnn 12. nrrx; ff^nx;^inx; nnx; nnrrx; wnnx; ospnx; pnnx; annnx; '|nnnx.' 13. n.y; y^i ^nV; vny; nny; lipy; n^i»; pny; Dnny; 14. pop; tpySD! "ppp; 'ppp; nppp atd- nebo na rozšířený tvar• jfl .: 7fl3>3p/WJ13*$B "ťd. 15. ^3; Tpp; ^jp; ",Jp; nap; lipp; erap; pyp; onyp; 7, n*;p-: Předložky 8.—14. sc spojuji se sufiixy plurálnich tvarů. 7^3 přijímá suflixy, označující jednotné číslo, na tvar 7^3, plur. sufiixy na tvary ^13, 73131 (v 3. ós. pl. m. též QJTUp« 3. os. pl. ž. ^JTlUp)- — Tyto předložky jsou bud pův. skutečné plurály (č. 8, 11, l'i, 14, (15)) nebo jejich kmen končil na -aj ('Haj, 'ulaj, 'adaj),. které se mění stejně jako oj v plur. suli. podstat, jmen. 7. Od předložky flx 's' jest lišili částici flK ("fíHh která se klade před determin. akusativ. Ji se tvoří též po připojeni sufíixů akusntivy osobních zájmen: 'mne', 'tebe' (m., v p. T1PX). TľffiX 'tebe' (ž.), 7nlX 'J«J*. PlWK UfftX 'nas'. D3PX 'vás' (m.)| pnX 'vás' (ž.), DMX !■) Xn 'hle, ejhle' (Gen. 44, 23, Ezech. 16, 43). riT^H "nebudil tak, pryč s tím!' (1. Sam. 20, 2.) ftxrl 'hejsa!' (Izai. 47, 16; Ezcch. 25, 3.) X3X 'prosím!* (Gen. 50, 17. Nebem. 1, 5; též |-j>X 2. Král. 20,3.) 13 'prosím!' (Gen. 43, 20; 44, 18; Soude. 6, 13; 1. Sam. 1, 26 a j.) |I2X 'budiž tak, staň sel' (1. Král. 1, 36; Num. 5, 22; Deuter. 27, 15.) XJ 'prosím, nuže'; postponuje se: X.pj^ítfH 'deJ mi. prosím, píli!' (Soude. 4, 19.) ffl*' ip 'též' (Deut. 28, 67). njrj. jn "Mel" ((Jen. 3,22; 12, ig a j.) Spojuje se se suffixy: t^, -jj^, ^ atd. 2. Slovesného původu jsou asi tato citoslovce: 'pst! ticho! je vlastně imperat. pi. kořene j—[DPT (Hab. 2, 20, Sofon. 1, 7 a j.) K tomu je plur. flpj-| (Nebem. 8, 11.) -fiin 'nuže', imper. slovesa 3J-p 'dal', rozšířený přilvorkem n____. Žen. rod 1317 (Ruth 3, 15), mn! ě. !]3n (2. Sam. 16, 20.) "npí? 'nuže', imper. od >A» (§ 75, 9) s přítvorkem "|_ (Gen. 31, 44), mil. ě. (Gen. 37, 20.) ' 3. Příklady: D^SJ1? »1K 'běda jejich duši' (Izai. 3, 9.) "ľjx 'běda námľ 113X ípb *|K *'»'? 'komu běda, komu bídaV (Přísl. 11 Mluvnice hebrojätlny 161 23, 29). fffe -iritX 'běda tomu ani'' (J°el 1, 15). px TfS"''!* "123 *|3bptý 'běda tobě, země, když král tvůj je dítě" (Kaz! 10, íěo nora prah nýtfv rm rnn-rirnx ar^jg^s bv nptsS 'nad každou bránu jejich dám meč hrozící; běda, připraven jest jako blesk, naostřen je k zabíjeni!' (Ezech. 21, 20.) ■np ^nK"D» *rii?t^ Tjti**p ,ri*ir''3 »^ njm 'wwa mne, že přebývám v Mešech, bydlím v stanech qednrských' (Žalm 120, 5.) - - bril"*? ^"Ipp-bx nS*n IjTfQH *£ 'protože slovo tvé (bylo) hejsa! k mé svatyni, když byla znesvěcena' (Ezech. 25, 3.) — V 1. Sam. 20, 2: JflfcJ- xb fi^-J ib ICX""! P™vil mu: Ne-budiž tak, nezemřeš.' — '0ĽÍ Hospodinovy (jsou obráceny) k spravedlivým' (žalm 34, 1(5.) *J5JM> fWW ,Tkí>21 'kost má a tělo mé (jsi) ty* (Gen. 29, 14). ty<$ nt"73 norfto 'všichni lito (byli) mužové bojovníci' (Soude. 20, 17). ^IľlX ItýNrbs 11 "I* IpíHl u s'lnĚ budou ruce všech, kteří (jsou) s tebou'"(2. Sam: >3 nlfi^ fllIrlM T^nj) W»] SnIS^"?^ IIDn c'?'!S?S~,3 'a zanotovali střídavě chválu hymnem a díkůčiněními Hospodinu, že (jest) dobrý, že věčně [(trvá) jeho milosrdenství nad Israelem' (Esdr. 3, 11.). § 88. Včty verbální 1. Ve větách verbálních je podmětem podstatné jméno, prísudkom určitý tvar slovesný. Místo podst. jména může býti i zájmeno, obsažené v slovesném tvaru. Na prvním místě ve větě je zpravidla sloveso: říjne fp"* 'a probudil se farao' (Gen. 41, 7.) Je-li na podmětu důraz, může hýli i na prvním míslě, před slovesem: ^X^iT t^nôH 'ten had (o němž je zmínka v 3, 1) mne oklamal' (Gen. 3, 13). 2. Takováto verbální věta může býti rozšířena předmětem nebo příslovečným určením nebo obojim: SVpirmX CtfbN tWJ"! 'a učinil Hospodin oblohu' (Gen. 1, 7.). Při důrazu stoji na počátku jiná část včty než sloveso: ijiy ^ban'JIX 'krále viděly mé oči.' 3. Slovesný tvar s wáw conseeutivem skoro vždy stoji na počátku včty. Záporná částice je před svým slovesem: Tjy-j p,5jJjS( TinfTxS 'nepožádáš ženy bližního svého' (Exod. 20, 17). Jinak stojí záporka před slovem, jež popírá: JTIXfbs bvSi T\TC tib 'ne Hospodin učinil všechno toto' (t. j. někdo jiný to učinil) (Deuter. 32, 27.) 4. Často je vytčen větný člen na počátku věty a opakuje se ve větě suffixem: D2P23 1t£*£0 fTpl^H 11J3, D2t# 'Sichcm, syn můj — přilnula duše jeho k vaší dceři' (Gen. 34, 8) = duše mého syna Sichema... Zde je vytčený člen logicky ve větě neshodným přívlastkem v genitivu. Jindy je vytčen předmět: QD^JjS D2P01N Unií D^Sfc D'Ht 'vaše orná půda před vámi — cizinci požívají ji' = ciz. požívají vaši ornou půdu (Izai. 1, 7). 5. Slovosled ve verbální větě je obyčně: sloveso-podmět-přcdmčt: y>p"lfl-nX Crť?N tyy"l 'a učinil Bůh oblohu' (Gen. 1, 7). Ale důležitost příslušné části věty vede zhusta k tomu, že se ona část klade na počátek. Tak bývá též pořádek slovcso-předmčt-podmět na př. tJ2^n D^J íť?3t£^ 'děli zbavoval ženy meč tvůj' (1. Sam. 15, 33); podměl-předmět-sloveso: pjpi ifi'pBn niľP 'Hospodin mou modlitbu přijímá' (žalm 6, 10); předmět-slo-veso-podměl: QiTON 2HK mít Jej miloval otec jejich' (Gen. 37,4); přcdmět-podmět-sloveso : JHX ^JN HS>l^B"*3 'nebot viny své já znám' (žalm 51, 5). Pozn. Slovesa, která maji u sebe předmět v akkusa-tivč, jsou jmenovitě tato: slovesa, značici pobyt nebo pohyb (2KP 'bydlil', -r^bn 'šeľ. K12 'přijití', N2f 'vyšel,' nStf 'vystupoval', 'sestupoval'), oblékání a zdobení Gi>2'? 'oblékal', n£JJ 'pokrýval', ^f"| 'opásal se', "my 'korunoval'), plnost a nedostatek (xSl2 byl pln', ICn měl nedostatek'). Dvojí akku-sativ maji'slovcsa v hip'il: ÍBflTfllJ D| Wftbti *M fíWV} fífi) 'a hle, dal mně (akk.) Bůh viděli též tvé potomstvo' (Gen. 48, 11); dále u sloves stavění, tvoření "]gy 2~Xn"f1X • • • ITIH^ "Uŕ*1 'a stvořil Hospodin... člověka z prachu (akk.)' (Gen. 2, 7); ,"íJ3,*l n3tl3 B^2Nn"riK vybudoval kameny (v) oltář', (1. Král. i 8, 32)'. Akkúsaliv 'vztahu: 2py i:£^P, np.N1 ttfNI TJBIt^ MV1 'on bude tebe potírati hlavu (= tobě p. h.) a ty budeš potírati jej patu' (= jemu p.) (Gen. 3, 15). 165 § 89. Pravidla shody 1. Jestliže jde podmět před přísudkem, shoduji se v čísle: bx-"lD3 D'IBpD D^ttfrn 'nebesa vypravují slávu boží' (žalm 19, 2). — Je-li sloveso na počátku věty, je sice také shoda mezi podmělema přísudkem: EiTJfr \3',y njnpBfll EH EaTS? >3 'a otevřeny byly oči obou a poznali, že jsou nazí' ((ien. 3, 7), ale nemusí vždy hýti. Sloveso muže býlí v sing. muž. rodu, i když následuje podiněl v plur. žen. rodu: mXS5 M* 'a' isE0X1 □''NSríl C*yi D'lD 'a udá sodomští (byli) zlí a hříšní' (Gen. 13,' 13). Přídavná jména netvoří čísla dvojného a proto jsou v plur., je-li podmět v duálu: fí\21 Tixb 'O1!' '"''i Lelny (byly) bezvýrazné' (Gen. 29, 17). 3. Přísudek, vyjádřený přidav, jménem na počátku věty nominálni, je někdy v sing. muž. rodu, i když jeho podmět je v plur.: ípapfrp ifr^ 'a spravedlivé (jsou) tvé soudy" (žalm 119, 137); nyifr'' D^vihb Sim 'daleká (je) od bezbožných spása' (žalm 119, 155). 4. Někdy se užívá pro řeč o ženách tvarů muž. rodu: i;ri3X D^Ofrn npbiaS D^iapp 'my (ž(!I>y) pálíme kadidlo královně nebes' (Jerem. 44, 19). J mé u a významu kolek li v ni h o mají u sebe často sloveso v plur.: Qyn irO!!^ 'i odpověděl mu liď (1. Sam. 17, 30); "|(32ri nilihr; l\í 'skoŕ oral' (Job 1, 14); frOfr ľľCI "Betn- Šcmeš ( — obyvatelé města B.-S.) žali' (1. Sam. 6, 13); i^Jl rtTft B^M'DP a šli do zajetí (v pror. řeči: půjdou) lid aramský 160 do Qíru' (Amos 1, 5); pJCrSs rtTTtt se boji (plur.) před Hospodinem celá země' (žalm 33, 8); méně často maji kolektiva sloveso v singuláru, na př. ... G^run-fiN .EI»3 řlJíV nbt^l SNifr'p 3VDy no»i cyrrns ^rV'apošiaiiiospódín naiid hady... a štípali lid a mřel lid hojný z Izraele' (Num. 21, 6). Někdy je předcházející přísudek v sing., následující v plur.: iSsKÍI*! OVľl yiSlý*' '* slyšel (to) lid a měli žalost' (Ľxod. 33, 4). Jména, která mají plur. tvar, ale sing. význam, mají u sebe sing.: ffjpli "OlIN Hp'i '• vzal Pan Josefův jej (= Jo-sera)' (Gen. 39, 20; D*31*1K 7-n;u'i pán, pán domu). Podobně u Ds7j*3 majitel, pán vl. panstvo fljjjip vSyS'Dai ,akc ícno majitel nechť zemře' (Exod. 21, 29). Jméno boží CPíbx nla u sebe singulár, na př. QiJ-jbx X13 íT'frN'lS 'na počátku stvořil Bůh', (Gen. 1, 1), ale někdy V plurál, na př. riVpí ETJ7K q*1X '■ ''ek' Boh: Učiňme člověka.' (Gen. 1, 26). 5. U j m e n zemi a národů stává často sloveso v sing. žen. rodu: □"HICO m2N *3 yin Dian 'zdaž dosud nevíš, že upadl v záhubu Egypt?' (ExodVio, 7),!-]-i[5 3frn onsn TQf] -isno iKfe^ 'pozdvihnou (hlas) poušť a města její, dvorce, (v nichž) bydlí Qedať (Izai. 42, 11). 0. Množné číslo osob, které označuje jen část celku nebo jednotlivce, spojuje se někdy se singulárem slovesa: fiQy flfftj rpSSnp 'a znesvětitelé její (= sobot}') smrtí zemrou' (Exod. 31, 14). Plurály, značící zvířata, útly těla nebo abstraktní pojmy, mají přísudek často v sing. žen. rodu, na př. flfift V«W a °& J0'10 slá'y' (= byly nepohyblivé, slepé) (1. Sam. 4,'l5)*; j-^fl Hlfr ffltSjl? 'zvířata polní prahnou (po pití)' (Jocl 1, 20); |*bíl pii>-mrSD »J rrfíiq rtfí$n n?«$ tijn Ttoe Dipp-Ssni "neboť óď'východu slunce až k západu jeho Veliké (bude) jméno mé mezi národy a ve všem místě bude obětováno (part. pu"al od "|Ep), (obětmi) bude obětováno jménu mému, i čistá oběť (Mal. 1, 11). 168 Po neosobním pasivu mívá podmět před sebou částici flx: }pP l»*]3T"nX np3^*p 15*1 a kyhr zvěstována Rebece slova Esau-ovä* (Gen. 27, 42); YV&fc pJ^'T™* 'ať Je dána země tato tvým služebníkům' (Num. 32, 5). 4. Původce děje při pasivu bývá opatřen předložkami k nebo 3: fflfl** "fj "IfiJ^ 'dal se od něho (= jím) prošiti Hospodin modlitbou', ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); blSlSn *ttQ TflJ "líf?3"^3 niS^-XSl 'a nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy' (Gen. 9," 11); UM Dn«3 D"|nh Dl. ffCtJ^ '(kdokoli by byl) prolévající krev člověka, člověkem krev jeho bude prolita' (Gen. 9, 6). Tvary )b> D"1x3 Ísou skutečné podmety v pasivních větách, podobně jako instrumentál v čes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen je někdy zdůrazněno částicí flx, která sc klade na počátek věty a má asi význam čes. 'to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: ^ rilBS DIpOTIXl *Np3 Dlpp-ÍIK 'to (je) místo mého trůnu a to (je) místo chodidel mých nohou' (Ezcch. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bezpodmětá) slovesa (jako čes. prší, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. V-ppfrx1? 'nepršelo' (Amos 4, 7), •flX 'rozednívá se' (1. Sam. 29, lbj, ffWtM 'je bouřka' (žalm 50, 3), ^t^n11 tmi se' (Jerem. 13, 16) a pod. §91. Věty tázací 1. Tázací věty nemají někdy žádných tázacích částic a jejich tázaci význam je dán jen jinou melodii nebo jiným slovosledem. Zpravidla užívá se však tázacích částic, jako jsou: 1. 'zdaž', u otázek, na něž můžeme čekati odpověd bud kladnou nebo zápornou (Job 1, 8) nebo zápornou (Gen. 4, 9), připadne i kladnou (1 Kr. 21, 20). Má tedy význam všech tři lat. částic ne, 169 § 90. Podmět 1. Podmětem v ht>.br. jc podstatné jméno a ty části řeči, které mohou býti v syntaktické platnosti podsLatného jména, t. j. zájmena, participia, infinitivy, též i zájmenné podmety, obsažené v tvarech určitých sloves. 2. Neurčitý osobní podmčt („někdo", „lidé") lze vyjádřiti bud: a) 3. os. sg. muž. rodu, na př. v Gen. 16, 14: xip 'JZ'bv vl IN? "IKS1? 'proto nazvali studnu tu studnou živého mne vidoucího.' b) 3. os. pl. muž. rodu, na př. Esther 2, 2: 'ílbtib It2p3/ P.1*i2j "a£ hledají králi dívky." c) 2. os. sg. muž. rodu, na př. Jerem. 23, 37: *|OXfl 13 N*3J1"bi< 'takto budou říkati (dosl. budeš řikati) proroku.' d) passivem: ftjfp KIpS btjfí TK tehdy bylo počato se vzýváním jména' Hospodinova' (Gen. 4, 26), (Slil od Wwj, 'otevřel, uvolnil', hip. 'počal'). 3. Neurčitý podmět neosobni ('to','ono') bývá vyjadřován: a) 3. os. sg. muž. rodu: »"|* 'a stalo se' (Gen. 14, 1 a často); "^b ilin naS 'Proc sc rozpálilo (tvé rozhněvání) tobě' = proč ses rozpálil hněvem (Gen. 4, 6, vynecháno je v této írasi slovo PjN, bněv.) b) 3. os. sg. žen. rodu: -jíxp ^Xffi "llifll 'a bylo úzko Davidovi velice' (1. Sam. 30, 6). c) participiem: C*D3 bl13 1x130-121 &Q&-rT\lQO *3 niiip irnpi *pt2b step itppp cipp-brai 'neboť "ód' východu slunce až k západu jeho veliké (bude) jméno mé mezi národy a ve všem místě bude obětováno (part. pu"al od *)tpp). (obětmi) bude obětováno jménu mému, i čistá oběť (Mal. 1, li). 168 Po neosobním pasivu mívá podmět před sebou částici ft#: 1t92 *")31-flK 1p2lS 13*1 byla zvěstována Rebece slova Esau-ovä' (Gen. 27, 42)1 ^livS nkttj pKrrJTIl* JJV 'at Je dána země tato tvým služebníkům' (Num. 32, 5). 4. Původce děje při pasivu bývá opatřen předložkami ^, "p nebo 2: ,Tjn* )b ^"12*1 dal se od něho (= jím) prosili Hospodin modlitbou', ť. j. Izák prosil Hospodina modlitbou (Gen. 25, 21); Sl301 *00 112 It^S'bs Pn3*"říSl 'a nebude vyhlazeno veškeré tělo již vodami potopy' (Gen. 9, 11); lai C1N3 D1N1 Dl "C5t> "Sty"1 '(kdokoli by byl) prolévajíci krev člověka, člověkem krev jeho bude prolila' (Gen. 9, 6). Tvary fo, iqq, Q"1K3 J80" skutečné podmety v pasivních větách, podobně jako instiumcntál v čes. pasivní větě: Králem bylo obléháno město. 5. Nomen je někdy zdůrazněno částicí jj-|N> která se klade na počátek věty a má asi význam čes. "to, co se týče' nebo se ani nepřekládá: <í}f] n*fi3 CIpp-riNI *KD3 C1pp"nX 'to (je) místo mého trůnu á to (je) místo chodidel mých nohou' (Ezech. 43, 7). 6. V hebrejštině jsou i neosobná (bezpodmětá) slovesa (jako čes. prší, blýská se a pod.) Vyjadřována jsou bud 3. os. sg. rodu muž. nebo žen.; na př. TpprrX'? 'nepršelo' (Amos 4, 7), •ftH 'rozednívá se" (1. Sam. 29, 10), 1*12123 'jc bouřka' (žalm 50, 3), "jpípp 'tmí se' (Jerem. 13, 16) a pod. §91. Věty tázací 1. Tázací věty nemají někdy žádných tázacích částic a jejich tázací význam je dán jen jinou melodii nebo jiným slovosledem. Zpravidla užívá se však tázacích částic, jako jsou: 1. "i 'zdaž', u otázek, na něž můžeme čekati odpověd bud kladnou nebo zápornou (Job 1, 8) nebo zápornou (Gen. 4, 9), případně i kladnou (1 Kr. 21, 20). Má tedy význam všech tří lat. částic ne, 169 num, Bonne. V posledním významu bývá často částice X^n (Gen. 4, 7; 20, 5; Job 1, 10 a j.) 2. CX stává často před nepřímými otázkami (Pis. 7, 13; 2. Kr. 1, 2). Také ř! stojí před nepř. otázkou. 2. Dvojčlenné otázky (rozlučovaci) mají v 1. části *t, v druhó dm nebo In (lat. utrnm-an): U^^tjm ,"lf!X vhft 'zďôž s námi (jsi) ty či s nepřáteli našimi?' (Josuo 5, 13). Místil dn v druhé části je též nxi (Job 21, 0), v první části misto y může býti též S]Xrr (J"b 31, 17.) ix shledává se u Kaz. 2, 19 a Joba 1C, 3. Příklady: táz. věta bez částice: fljWf ij^ m n^x 'tý jsi ten syn můj Esau?' (Gen. 27, 21). S částicí ,-j': n'lŤ "lOX'l sík ^JbHmP Tfpb flDá>ri ?bjíí>řT^n 'a pravil Hospodin k satanovi: Zdaž jsi přihlédl k mému služebníku Jobovi'?' (Job 1, 8); *pÍH *TJ8 lOÍÍ^n 'Z(luž hlidecem bratra svého (jsem) já?' (Gen. 4, 9); iyi$ ♦jflR^Dn 'zdaž jsi mne nalezl, ne])řiteli můj?" (1. Král. 2i, 20)1 S ěástieí xS,T- NITI \nnX ^"IDN Níl pAjl 'zdaž on mně neřekl: Sestra má (je) ona?' (Gen. 20, 5.) Nepř*. otázka s qx: rrj >br;$ nvrx-cx • ■ • 313} byss rahn is1? 'jdete, vyptávejte se u Hn'ui-Zebuba,... zdaž se uzdravím že své nemoci' (2. Král. 1, 2); s jj: ijS ^Q Qvjpn ^ 1fii^ n^ npnXři 'a vyslal (Noe) holubici od sebe, aby se dozvěděl (ini\ cons. od ,-fX"1 viděl), zdaž opadly vody s povrchu země' (Gen. 8, 8). Dvojčlenné otázky: ^ ^tXl1« Q<,**m MrVQp n^íúx •WS exi a^p*3 Jiá? nrinn nxrt 'slyšte to, suřsi, a pozorujte, všichni obyvatelé země,'zdaž to bylo ve vašich dnech či ve dnech vašich otců' (Joel 1, 2); 0X1 tŤ13rp Í2£ÍŤ!? XJlfc PXH VP^Fi *l','32 p'HlC 'zdaž ten, kdo nenávidí pravo, bude panovali, či vysoce spravedlivého prohlásíš za zlého?' (Job 34, 17); iffi IX fíjřlj Dpnri yiľ1 a kdo ví, zda bude moudrý či pošc- 170 tiiec?- (Kaz. 2, to); n^fl v) npyprivt ix nivnrn1? j'pn 'zdaž (bude) konec slovům do větru či co tě podněcuje, že (tak) odpovídáš?' (Job 10, 3). § 92. Věty jistící Obsahují souhlas, přitakáni, potvrzení. V nominální větě bývá E>» (§ 78): Cp!33 i"!)?!) ty T?N 'zajisté bytí Hospodina na tomto místě' vpravdě jest H. na tomto místě (Gen. 28, 16.). Pojem „ano" se vyjadřuje v hebrej. příslovcem ÍJ (Exod. 10, 29. Jos. 2, ■ 4. Esdr. 10, 12) nebo se opisuje. V odpovědi se opakuje někdy sloveso tázací věty v příslušné úpravě a znamená ano: inflSfflpn 'zabil jsi ho?' 'odpnvěd: •"flSpS 'zabil jsem' = ano. V 2. Sam. 12, 19: riQ n»k»1 nVn npri nin lpXs1/a pravil David: Zdaž zemřelo dítě? Á řekli: Zemřelo (= ano).' § 93. Věty popírací 1. Popírání děje se v nominální větě nejčastěji slovem j^x někdy léž záporknu xS- Status absolutus WjJ přichází po slově, jehož existence se popírá, předchází-li zápor, je status construclus jiX- Částice xS popírá s důrazem jeden pojem. 2. V slovesných větách je. záporka xS u indikalivu, ^x u apo-kopálu (jussivu) a kohortativu (energiku.) 3. Popírací význam mají spojky J© s maqqčp, spojená s imperfektem ('aby ne' v účelových a ohavných větách) a iftb^h s imperfektem a častěji s inlinitivem; dále DDX 'nc vicu' (Amos 6, 10), 'ne' (Izai. 54, 15), ^3 'ne' (žalm 10, 11, přísl. 10, 30 a j.), ^ 'ne' (Gen. 31, 20, Izai Í4, 6, Ozeáš 7, 8 a j.) a D"]í? ještě ne' (Gen. 2, 5, Exod. 10, 7). Příklady: ^X"DX 13?1|53 ff[f[ 2>V1 'zdaž jest Hospodin uprostřed nás či není?' (Exod. 17, '7); D^N flfP. TttDn tíh *3 171 nD'THiTTIK |»N D"1X1 pXrrbP 'neboť neseslal dešť Ho- spodin Bůh na zemi a člověka nebylo, aby obdělával zemi' (Gen. 2, 5); pjJB Jtm pyp |^«) M^M 'a nebylo vidoucího a nebylo vědoucího a nebylo probouzejícího se' (= a nikdo to neviděl...) (1. Sam. 26, 12.) — ... qv^x Mg -ft pxi říjil} *JX niy flg] ÍTjíT "2H nySa DfcX~,| ••• WT 'Ja (j»em) Hospodin a neni více kromě mne, není Boha (kromě mne),... aby poznali,... že není kromě mne (žádného); já (jsem) Hospodin a není více (jiného)' (VjM***, 'kromě') (Izai, 45, 5—6). HKVbs rnj1? 'nebude se dívali (úž) nikdy' (žalm 10, 11). — Q*jp' «»x 'nebylo vody', Exod. 17, 1; spfyý ffí*$ "itfX ^"faTI sc stromu, o němž poručil jsem ti, abys s něho nejedl, jsi jedl?', Gen. 3, II. — MM V10X1 'a řekli: Neni (tu)' (1. Kr. 18, 10); T^X 'není nikdo jako já, není mi roven' (Exod. 9, 14); DIB "S-pX není v ni chyby' (Num. 10, 2); "ůi ... My 'nic' (Exod. 5, 11); invbľ • • • fX 'vůbec nic' (Soude. 18, Í0). Důrazný zápor vyjádřen slovem pxi3: ífÍ03 pxt? 'vůbec nic neni jako ty, neni ti rovno' (Jerem. 10, 6); q«jx pxp D^fOI JMjty fXO DTO 'měsla bez obyvatel a domy bez lidí' (Izai. 6, 11). Zápor, adjektiva: "lEpp *pX 'bezpoěctný', pjpj My 'bez peněz', fJJ mjj 'bez síly', "ijjn *px 'nezbadatelný'. § 94. Věty prací 1. Jsou uváděny částicemi »)7- 'kéž' (lat. ulinam) a QX stejného významu, ifl se pojí s imperfektem (Gen. 17, 18: "ppp ^X^iaty1 iS Tw? kčž by Izmael žil před tebou!'; Job 6, 2: bpP'' VOflf iS HfWJ 'kéž by řádně byl zvážen můj zármutek!'), s imperativem (Gen. 23, 13: tgmtf ^ 'kéž bys mne vyslyšel, vyslyš mne!'), s perfektem (Num. 14; 2: rrrrr lanes ix on>'p pxp ujip-iS 1Jľ1Ď"lb 'kéž bychom byii zemřeli v zemi egyptské "nebo v této 172 poušti kéž bychom byli zemřeli!'; Num. 20, 3: 'kéž bychom byli zemřelil', Izai. 63, 10: n^Sp p.jnfTXlŠ 'kéž bys roztrhl nebesaľ). cx se *pojoje s imperfektem (žalm 68, 14; 81, 9; 95, 7; 139, 19). 2. Slovesný tvar významu pracího se doplní v nominální větě, jako je DÍSe'' araD- 'assalämu 'alaika (-kum); v bibli má odchylný význam 'dobře, jste na tom, mějte pokoj'. 3. Prací věta má někdy podobu otázky: ^}Qp^Q i^ínsn, iDftttoryi í^-tit-t^x iftfrhp xii; *Ssn p>*3 'kdo by mne dosadil za soudce v (léto) zemi? A ke mně by přišel každý, kdo má spor a soud a já bych mu zjednal spravedlnost (= kéž by mne někdo dosadil...)' (2. Sam. 15, 4). 4. Pracími větami jsou všechny přísahy a zaklínání. Jsou uvedeny přísahou nebo zaklinači formuli, po ní je spojka p|í, v záporu x-rcx s nn lann-flx nfewrcx ipftoJ *rn nyipu 'jakože je živ Hospodin a jako že je živa tvá duše (= ty), jestliže učiním věc tuto (= neučiním to').*) (2. Sam. 11, 11). cx znamená pak vůbec jen 'vpravdě', xS'dx 'zajisté ne'. Zaklínací formule jsou: ffffi 'jako že je živ Hospodin', ?[£>B2 »tj 'jako že jsi živ', '"jx" *ľl 'Jako *c Ísoin živ'- Ví> BH přichází vlastně podmínečná věta 'jestliže to učiním', hlavni věta vyjadřující, co se má rušiteli přísahy stáli, se vynechává ze strachu (jen někdy se říká zvláštní úsloví pfp> rlDI Cílbx VflfclJ! H2 'tak ať. učiní tomu... Bůh a tak ať přidá' '(1. Sam. 3, 17;*20, 13; 2. Sam. 3, 35, smysl podle. Hejčla 'ať ho Bůh trestá a opět trestá.') § 95. Věty stavové 1. Slují tak proto, že podávají bližší určení hlavního děje tím, že uvádějí nějakou bližší okolnost, která děj doprovází nebo za níž *) l*odlc Kautzschovy opravy (Gcsenius-Kautzscli str. 404). 173 se děj odehrává nebo stav věcí, jenž je s hlavním dějem současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. halových větách (ar. hal = stav). Připojují se spojkou ). Obsahuji jakési příslovečné určení a mohou býti bud nominální nebo verbální. 2. Nominální stavová věta je na př. ..."inx tí^X VPI nJpSijt "IrOl^l byl jeden muž... a jméno jeho (bylo) Elqana' (1. Sam. 1, 1). 2& trh) 3*#3 HpTO CDxSan "1X3>1 □iD'iygjg 'a přišli dva andělé do Sodomy večer a (■■■■= když) Lot (byl) sedící (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbálni věty lze uvčsti: ftqb pfjpj* 1J113 XÍ3 1*OX!,'l vhtlb típm fí>$t) "OJHI pn3 nbVfl ■ pravil: Vatap, požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a míslo velbloudům?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova an, -a, -o (něm. butan) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou a sc zájmenem, ledy kopulalivně (na př. hledám ho a vidím a on si hraje = a vidím ho hrajícího si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácně vyjadřován je poměr vztažný tím, že následuje po některém slově ve větě bez vnějšího znamení závislosti včta relativního významu. Tak na př. výraz fgn X"? v Gen. 15, 13: cnS xb px? nyr. i "ir'o xnjg yi; ^-airA '* pravil Abramovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bude símě tvé v zemi — ne(ní) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izui. 42, 16: 1JH1 TT*1*13. Cli!'' 'TpS'i'Tl 'a povedu slepé po cestě — neznali' = po cestě, kterou neznali. Jména px a 1J"n Jsou neurčitá; i po určitých jménech je shledáváno toto prosté připojení: lS"jflJ "nyrl ITN 'kde (jest) to stádo — bylo dáno tobě' (= které bylo...) (Jerem. 13, 20). V takovéto vztažné větě je 174 někdy sufTlxem u slovesa naznačen vztah k pojmu, na nčmž je včta závislá (Deutcr. 32, 17). Vztažnou moc má někdy určitý člen, jenž stojí před slovesem vztažné věty (Josuc 10, 24). 2. Obyčejně se uvádí vztažná věta zájmenem "it^X (§ 33), jež se vsune zpravidla za určené slovo, od něhož vztah je závislý, a poněvadž je ncsklonné, je doplňováno osobním přívěsným zájmenem: (Gen. 28, 13) tftff 33J2J Jtrix ">!Í*X pxri 'země, která ty (jsi) ležící na ní' «■ země, na které ty ležíš; (Gen. 3, 11) "ITiJX fľ^n "13t5P",72N ''fl'ľP'p "ípJViri ten strom, který poručil jsem tobě nejisti s něho' = ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. U jmen, označujících místa, doplněno je zájmeno vztažné příslovcem £p 'tam': flbnx Dtý n,rt""1'2'K DlpaH 'místo, které byl tam jeho stan' -= místo, na němž byl... (Gen. 13,3). "UýX následuje i po neurčeném jménu (l)eut. 28, 49). Má-li platnost nominativu!, není po něm sulíix (Gen. 3, 3). Po 1. nebo 2. osobě je ve vztažné větě v doplňovacím zájmenu shoda: ECFíX PjC/'í'* *0N "Tlte nn*lľ3D"1tt'X Jil (jsem) Josef, váš bratr, který' prodali jste mne' = kterého jste prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je jen nota relationis a nikoli pravé zájmeno vztažné jako je v indoevrop. jazycích jenž, qui atd. K pochopeni hebr. vztažné vély je nejlépe uvčsti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: nb f»x apípn ľijjsi rfa rhzi i*njri *3 'něhot budete jako terebint, vadnoucí na svém listí, a jako zahrada, klcrá nemů vody' (Izai. 1, 30). — IfUmMí "ItrK ^'2 • 'VEXS CTI 'všichni, kteří měli dech ducha života vc svých chřípích... žcmřeíi' (Gen. 7, 22). — Tomu, jenž: "ltýxS "ía^*! i/VS""^ a pravil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43,16). — Toho, jejž: ytyt HECI fljM"^ tVi^li W^tt) budou pohlíželi na mne, toho, jejž probodali, a budou bědovati nad ním' 175 se děj odehrává nebo stav včci, jenž je s hlavním dějem současný. Jméno je podle arabské mluvnice, kde mluvíme o nich jako o t. zv. bálových včtách (ar. hal = stav). Připojují se spojkou <\. Obsahují jakési příslovečné určení a mohou býti bud nominální nebo verbální. 2. Nominální stavová věta je na př. ..."IHN tJ^N TPl nJfľlSN liatí*! 'a by] jeden muž... a jméno jeho (bylo) Ľlqana' (1. Sam. 1, 1). zp-i fcvfT, ymy -,^p Cpaben ty IKCl Dnp"iytýp 'a přišli dva andělé do Sodomy večer a (= když) Loť (byl) šedicí (= seděl) v bráně sodomské' (Gen. 19, 1). Za příklad verbální věty lze uvésti: flpb ľtfä 'VKf, Nl3 "lOK'l 0^O|S 01(501 fíWJ »fl>ŽB pJKI pnaneVfl 'a pravil: Vstup," požehnaný Hospodinův, proč stojíš venku, když jsem já připravil dům a místo velbloudům'?' (Gen. 24, 31). V češtině starší doby je užíváno v podobných případech slova an, -a, -o (učni. indem) a v obecném usu českém se uvádí často stavová věta spojkou a se zájmenem, tedy kopulalivně (na př. hledám ho a vidím a on si hraje ■» a vidím ho hrajícího si). § 96. Věty vztažné 1. Vzácně vyjadřován je poměr vztažný tím, že následuje po některém slově ve větě bez vnějšího znamení závislosti věta relativního významu. Tak na př. výraz Q^íb ^7 v Gen. 15, 13: lo^'l erib ab ps«p Tjsnt nvv i njpp ynri o-pKb 'a pravil Abramovi: Věděním věz (určitě věz), že cizincem bude símě tvé v zemi — ne(ní) jim' = v zemi, která není jejich. Nebo u Izai. 42, 16: tfb Wn ClW ■'FpblIT. 'a povedu slepé po cestě — neznali' = po cestě, kterou neznali. Jména p{< a jsou neurčitá; i po určitých jménech je shledáváno toto prosté připojení: ^"t^ TlVri rt*X 'kdc 0cst) to ttádo — bylo dáno tobě' (= které bylo..'.) '(Jerem. 13, 20). V takovéto vztažné včte je někdy suffixem u slovesa naznačen vztah k pojmu, na němž je věta závislá (Deuter. 32, 17). Vztažnou moc má někdy určitý člen, jenž slojí před slovesem vztažné vely (Josue 10, 24). 2. Obyčejně se uvádí vztažná věta zájmenem "fí^li (§ 33), jež se vsune (pravidla za určené slovo, od něhož vztah je závislý, a poněvadž je nesklonné, je doplňováno osobním přívěsným zájmenem: (Gen. 28, 13) yby Ppfr rlJTIsJ "ifrN pN!l 'zemC> ktcrá *J (M ležící na ní' = země, na které ty ležíš; (Gen. 3, 11) *)p?X p>n 1ipP"bpX ''■fibľlb "'^I^ "*eB strom> který poručil jsem tobě nejisti s neho' — ten strom, o němž jsem ti poručil, abys s něho nejedl. U jmen, označujících místa, doplněno jc zájmeno vztažné příslovcem 'tam': ilbnK Cfr nVVIfrK DlppH 'místo, které byl lani jeho stan' = místo, na němž byl... (Gen. 13,3). ")p>x následuje i po neurčeném jménu (l)eul. 28, 49). Má-li platnost no-minativní, není po něm suííix (Gen. 3, 3). Po 1. nebo 2. osobě je ve vztažné větě v doplňovacím zájmenu shoda: DpTjX P|Dl* OK 'flfc DrilpD'lfrX 'Já (jsem) Josef, váš bratr, který' prodali jste mne' == kterého jste prodali (Gen. 45, 4). Jak plyne z uvedených příkladů, je 1{J>K jen nota relalionis a nikoli pravé zájmeno vztažné jako je v indoevrop. jazycích jenž, qul ald. K pochopení hebr. vztažné věty je nejlépe uvésti usus obecné češtiny, v níž je ustrnulé co: pán (žena), co jsem ho (ji) viděl. Příklady: flS Mg D.V^ tjjflf íífoj nbxp WW *? 'neboť budete jako terebint, vadnoucí na svém listí, á jako zahrada, která nemá vody' (Izai. 1, 30). — niVflttpO "lfrX bš • • • V£N3 B**T1 'všichni, kteří měli dech ducha života ve svých chřípích ... zemřeli' (Gen. 7, 22). — Tomu, jenž: ItýN.b 1í"lO)"by 'a pravil tomu, jenž (byl) nad jeho domem' (Gen. 43, 16). — Toho, jejž: f^S HBDl llpVlfrX fiN >bli W^tTl 'a budou pohlíželi na mne, toho, jejž probodali, a budou bědovati nad ním' Í74 175 {Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: iSlN Dí* 13X' 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen' (Job 3,3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato vela byla samostatná. § 97. Věty podmčtné a předmětné 1. Podmělné věty jsou uváděny bud spojkou 13 že: -'3 pjx 1*"3*{fi ikb DYI^tt 10X 'zdaž tak (ne'" tomu), že řekl Hospodin: „Nejezte...' (Gen. 3, 1) nebo TfapfyQ "i^íTíkb T2K 3ÍÍ2 cbpľl X*?* 'IcPŠÍ jesl, že neslíbíš, než abys slíbil a nesplnil' (Kaz. 5,"4).: 2. Předmětné věty jsou bud nominální nebo verbálni a jsou připojovány k hlavní větě bud spojkou nebo beze spojky. Jako spojky užívá se 13 že: Sía-^ D*1*7X XT* 'a viděl Hospodin, že (to je) dobré' (Gen. 1, 10); zde je 13 před nominální větou. Před verbální vitou je v 1. Kr. 21, 15. Též ~|£>x uvozuje bud nominální nebo verbální větu předmětnou. Spojení prosté beze spojky je na př. v žalmu «.), 21: -fBŕl VftjM D*Í* 121* 'al' poznají národy, že jsou smrtelné (lidské podstaty)'. § 98. Věty příslovečné Vyjadřují příslovečné určení k hlavní větě. Podle druhá přísl. určení rozeznávají sc přísl. vély: a) časové, b) místní, c) důvodové, d) účelové, c) výsledné, f) připouštčcí, g) srovnávací, h) vylučovací a i) podmiňovací. a) Časové věty jsou uváděny spojkami: 13 'když'; 1H21X1 SsT^'' 123 *3 'když (byl) hochem Izrael, tu jsem jej miloval''(Ozeአ11, 1). Srv. Gen. 4, 12; Job, 22, 2. ItfK 'když'; n»^2W ^p'ľiH flKl .IfKB Ttjftt, 'kdvž otevřela země ústa svá a pohltila je' (Dcut. 11, 6). Srv. 2. Par. 35, 20. 176 1*2x3 'když-; b*2i-nx k ti n jnarj-bx aij5 Tijtoa w\ 'aataio se, když se přibližoval k iáboru, že spatřil tele' (Kxod. 32, 10). 19 'zatím co'; '"jSrP1?*4 b\kitf 131 12 *f|J*| 'a stalo se, zatím co mluvil Saul ke knězi...' (1. Sani. 14, 19). xVl2 'dříve než'; ftflňm ptf ní22 tfh'ip 'dřívc než učinil zemi a prostranství' (Přísl. 8, 26). Hb T2X 12 'dřivé než'; ny ^F.1113 *D*3 *^XT,3"riX 13* nyil *!3* 1X2*"«*? 152X 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). i*2k 12 'až'; riM in*i3i ipx 12 ••• b«T>2*-'*3 t ibrn 'a postupovala ruka synů izraelských (proti Jabínovi)... až zahubili Janina' (Soude. 4, 24). 12 'až'; a*B111 13*2-12 D*»* fí&bp Dt2 12*2*1 1111 1X2*1 ';> přišli na iioru a pobývali tam tři dny, dokud se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). 12 12 'až'; DÍM 112**2 12 až bude váti večerní větřík' (Pis. 2, 17). Srv. Pis. 3, 4; Soude. 5, 7. ^3 -iy ':iž'; tKp **1'-*3 12 ••• t2*Xfl bl**l 'a vzmáhal sc ten muž ... až se vzmohl velmi' (Gen. 26, 13). dk 12 'doiuiď; riřifrb ibs-nx 12 2xt2x ^ba;b cí 'také tvým velbloudům budu čerpali (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). *11X 'když'; 1*ri*1P. I^X* 130* *11X 'když byl prodán, bude ii ■ i Li právo na vykoupeni' (Levit. 25, 48). TPK nix 'když'; au2b nn*?ti*-i*2x *i*2xvr n**23 **3**-x**-nšatsií it2x nnx h&vň \b r&ňb nryipb 'nebude smčti její první manžel, jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (í)eulcr. 24, 4). 13 Mluvní,-. liľbivjSl.iiir 177 (Zach. 12, 10). — Vynechané zájmeno: Jjj T^ix OV 13^"' 'kéž by byl zahynul den, v němž jsem byl zrozen'(Job 3, 3). — Jak vidno z příkladů, slovosled vztažné věty je týž, jako kdyby tato věta byla samostatná. § 97. Věty pod metné a předmětné 1. Podmětné věty jsou uváděny bud spojkou 13 že: -13 iSp^fl tib DMSn ion 'zdaž tak (není tomu), že řekl Hospodin: „Nejezte...' (Gen.'3, 1) nebo «|tfR: Tnri&Q -ft/n^ 3ííd nWil 'lepší jest, že neslíbíš, než abys slíbil a nesplnil' (Kaz. 5, 4).'' 2. Předmětné věty jsou bud nominální nebo verbální a jsou připojovány k hlavní větě bud spojkou nebo beze spojky. Jako spojky uživá se 13 že: DVtbtf H 1*1 ':l viděl Hospodin, že (tO je) dobré' (Gen. 1, 10); zde je >3 před nominální větou. Před verbální větou je v 1. Kr. 21, 15. Též "fl&H uvozuje bud nominální nebo verbální větu předmětnou. Spojení prosté beze spojky je na př. v žalmu !), 21: nQH ttWJM OfŮ 'aC poznají národy, že jsou smrtelné (lidské podstaty)'. § 98. Věty příslovečné Vyjadřují příslovečné určení k hlavní větě. Podle druhů přísl. určení rozeznávají se přísl. věty: a) časové, b) místní, c) důvodové, d) účelové, e) výsledné, f) připouštčcí, g) srovnávací, h) vylučovací a i) podmiňovací. a) Časové věty jsou uváděny spojkami: *3 'když'; inirtJO hx*f&) iyj »3 'když (byl) hochem Izrael, tu jsem jej miloval' (Ozeás 11, lj. Srv. Gen. 4, 12; Job, 22, 2. iwx 'když'; oySnrii rpB-riisi pxn rríůM -ípx 'když otevřela země ústa svá á pohltila je' (Deut. 11,'6). Srv.' 2. Par. 35, 20. "fi^Hj5 'když-; bwrrni wpnjrran-bx 3*jj3 Tt#*J 'a stal° sej když se přibližoval k táboru, že spatřil tele' (Exod. 32, 19). -|y 'zatím co'; jnypbx b*,Hp 131 "15* VPl 'a sLal° se> zatím co mluvil Saul ke knězi...' (1. Sam. 14, 19). tíhmip 'drivc než'; nisrím nt>y tfb-w 'dříve než m":inil zemi a prostranství' (Přísí. 8, 20). tfb "WH ni> 'dříve než'; TTT.H3 V? "^t^"'"5* ni! n^in'^ď* 1N3',"}<7 "lt£>n 'pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než přijdou dny zlé' (Kaz. 12, 1). -itřN -iy 'až'; rtM irnsn ty - bíjn^ja t t^g 'a postupovala ruka synů izraelských (proti Jabíňovi)... až zahubili Jabina' (Soude. 4, 24). ip '«*'; nsBi'-iri tttpny dna; n^bt^ ctý ttfft rnnri #33 'a přišli na íioru a pobývali tam tři dny, dokud se nenavrátili pronásledovatelé' (Jozue 2, 22). Irt ■[y 'až'; B*i*H ITB'tý 15* až b"de váti večerní větřik' (Pis. 2, ' 17). Srv. Pis. 3, 4; Soude." 5, 7. X V3 TJ> 'ať; nxp b"TJ-',3 "1? ••• B>*Hi1 '■ vzmáhal se ten muž ... až se vzmohl velmi' (Gen. 20, 13). ck ny 'dokuď; Hfípb ^3-cx ny 3xrx ^aa*? Qj 'Laké tvým velbloudům budu čerpali (vodu), dokud by se důkladně nenapili' (Gen. 24, 19). nrix 'když'; rVrTnľl Pf^KJ *)3i?J nriN 'když byl prodán, bude míli právo na vykoupení' (Levit. 25, 48). •rate nns* 'když'; y&b nrhp"\p* pratein aby? •wrtó HKisan -rate ""jriK fitste1? i1? řrt^J rtfinp1? 'nebude smeti její první manželi jenž ji zapudil, znovu vzíti si ji, aby byla (jeho) manželkou, když (jest) poskvrněna (pro něho)' (Deuler. 24, 4). 176 13 Mluvnice hehrnjäiíny 177 istfx2 nnx'když': DnnnN cenin ixr itjtas nnx '(a bránu zavřeli), když vyšli pronásledovatelé za nimi' (Josuo 2, 7). 1#N líTN. 'když, po lom, co': ^yn nflSn It^N inN '(čtrnáctého roku) po tom, co bylo dobylo města' (lizech. 40, 1). "IňM 'když, po tom, co': flftpn D^HřTA* fjW? IfJK PílBn nriNI n^?rri1K '(jestliže by 'se navrátila'rána a rozmohla se v tom domě) po vytržen! kamenů a po oškrábáni domu a po vymazání jeho' (Lev. 14, 43). 1123 'dokud'; ,122X1 ""ŕiOiC sr< ibvi 11S>2 'dokud dítě bylo živo, postil jsem se a plakal jsem' (2. Sam. 12, 22). tttfi 'od té doby, co*; nÍ^B"*1>X \PIX2 TX01 'od té doby, 00 jsem přišel k faraónovi' (Exod. 5, 23). D1B3 'dříve než'; IMtOT JB33 *plSN C11S2 'dříve, než jsem tě vytvořil v životě, znal jsem tě' (psaní s "] místo *p"^n "d 112f) (Jerem. 1,5). rtjnS 'dříve než'; (ty tfap flOiptf Ffoi T?Crj3 W 'budou jako tráva střech, která dříve než vyrostla, uschne' (žalm 129, (i). b) Věty místní počínají příslovci místa (kde, kam ald.), na př. Nin DE* CHbbn lt£*N? 'kde(koU) jsou mrtvoly, tam (je i) on (= orci)' (Job 30, jbvt 1ti'X?1 "Sx >p)Fi I^N-Sn 'kamkoli půjdeš, půjdu, a kdekoli budeš přebývali, budu přebývali' (Roth 1. 16). c) Důvodové je vg 'prolože'; npN 111N JINÍ rVtWJ ''3 'protože jsi to učinil, zlořečený budeš' (Cen. 3, 14). 1#N. 'protože'; Gen. 34, 13: DWlN, flffí, fiX NOfc? ItfN 'protože poskvrnil Dinu, jejich sestru*. Dále je mnoho složených spojek: (žalm 42, 7); fffa by (Deuter. 29, 24); >3 (Deuter. 31, 17); Sy (Gen. 31, 20); f2"Ssr,'2 (Gen. 18, 5); ^-^y I^N 178 (Job 34, 27); 13 ?yi (Izai. 3, 16); "HjJn ^V"1 nebo jen jyi (Num. 20,12); -)tyN2 (Gen. 39, 9); "yvjl |yj (Levit. 26, 43); 7tfN 131'"'?? (Deuter 23, 5); 13 Jinp, (Deuter. 4, 37); ijjjn SjlP (Gen. 26, 5); »3 3» (Amos 4, 12);" (Num. 14, 24); l^l^K^S"^ 'právě proto, že' (Jerem. 3, 8); ItýNO (Izil-i. 43> 4)' 1£'N Jiní! 1. Sam. 26, 21). 'Protože ne' se řekne ^S-^y (Gen. 31, 20) nebo rjjjp (Deuter. 28, 55). Také pouhé spojovací w5w může míli smysl příčinný, na př. v Gen. 22, 12: jôty-j N"}' nr.X D\lSx XT-,,2 W "0I2D ... TJ^TIX 'věděl jsem, že jsi bojici se Doba a nezadržel jsi syna svého ode mne' (= 1 protože jsi mi neupřel svého syna). V žalmu 60, 13: ;c-jn pffl0p, Nlttfl IjSO nit? ^"I?,"! 'dej nám pomoc před nepřítelem B (-- protože) je marná pomoc lidská'. d) Účelové věty jsou uvozovány spojkami: 1E'N "ypb 'aby', nebo jen pouhým jyoS' na př. v Exod. 4, 5: nln*1 "''Sx nXIJ"^ U*Ofpť *»pb '"by uvěřili, že se ukázal tobě Hospodin'". 1tfN1ttJ>3:'^3iy iWn 12»? "72X1 fpSN1? ÍINSHI InlO ''JbS a přineseš otci svému a bude jisti, aby ti požehnal před svou smrti' (Gen. 27, 10); též pouhé -11323: "íplSfi 11222 nbpNl ffiOX D1tt2 ''týBJ a budu jisti, aby požehnala tobě duše má, dříve než zemru' (Gen. 27, 4); také pouhé ICtU značí 'aby'; :n»2 n\iN rtpiorap T^n itfx? »3 jwt ikx 'aby poznali. že jako jsem byl s Mojžíšem, budu (i) s tebou' (Jozue 3, 7). Záporné 'aby ne'se vyjadřuje: N1? IttfN (Gen. 11, 7); "•frWj (2. Sam. 14, 14). V knize Kazatel vyjadřuje se aby též £•: DVi^NH ViE^D INTC* ľlVV (3, 14) 'a Bůh (to) činí, aby se báli před jeho' tváří'; záporně též N"?tí* r.121"b» v 7, 14: . ..rirTiN C S npixo innN cixn xxo^ nW řnaT^p nflSxn npy "také" loto učinil Bůh, aby nenalezl člověk po něm nic'. 179 e) Výsledné spojky jsou: »J 'takže'; r^ii ''3 •Jjft 'Q nyip'^x -kdo (jsem) já, že bych šel k faraónovi' (= jsem tak nepatrný, takže...) (Exod, 3, 11); "ij^n v Gen. 11, 7: nS 1tt>x WlSty takže by nerozuměli'. ľ) Na poěátku vět připouštěcích bývají spojky: QN (Job 9, 15: •'rpl'i-DN 'třeba bych byl spravedlivý, v právu'); cs (Iz:ii- *». i-r>: frr^V ^ njrts^ri n^pu *> kdyby na tebe ony zapomněly, já na tebe nezapomenu'. *>3 rjJ (žalm 2.'!, 4). Též bv< J0b 1<>, 17; jffcm DOřTŇ1? S? 'ačkoli bezpráví neučinil' (Izai. 63, 9). g) Srovnávací včty mají v předvětí "HÍJN2 Jak', v závěti »3 •tak': nsí'S rfot^y nti) Tf » ••• ľijIMn r.zrs 1^3 "Vli'iri-bý '.iako lev rve tak sestoupí Hospodin zástupů klioji na horu Sión' (Izai. 31, 4). h) Vylučovací (exceptivni) věty jsou uvedeny spojkami: *3 db«. DM ♦S 'lede že'; >jfl372-ck *5 TO^tŕM tib 'nepustím tě, leda že mi požehnáš' (Gen. 32, 27). Q|| ,»riSľ3: ŤnH* D*Jti> 'oSfl HyÍJ"dn Tiba 'zdaž půjdou dva spolu, leda že' by se snesli?' (Amos 3, 3). Též pouhé ifl^s přichází (Izai. 10, 4). i) Podmínečné věty srv. § 99. § 99. Podmínečné věty 1. Vyjadřuje-ll podmínečné souvětí podmínku splnitelnou, užívá se spojky en 'jestliže', která má význam lat. si s indikat. Záporné 'jestliže ne' se vyjadřuje N b EN. ''ředvětí může býti bud větou nominální nebo větou verbální. Vztahuje-li se předvětí k minulosti, pojí se on s perfektem (Gen. 43, 9. Ester 5, 8: jrj TiN^p-DN Tjbřpri 'J* Jř2 'jestliže jsem nalezla milost v očích králových')'. Předvětí, které vyjadřuje potenciálni podmínku v přítomnosti nebo v budoucnosti, má imperfektum: *pffWft ijay *JJ7JTDM 'jest- 180 liže bys šla se mnou, půjdu' (Soude. 4, 8). Také se užívá imperfekta, je-li v předvětí minulý děj trvaci nebo opětovací. Po qn může býti i participium (Soude. 9, 15) nebo infinitiv (Job 9, 27). Místo on bývá někdy spojka 13 (Gen. 4, 12), někdy a to v ml. písemnictví ffl ([jako v bibl., aram. Dan. 2, 5] Job 40, 23, Izai 54, 15, Jerem. 3," 1). 2. V irreálních souvětích je spojkou ^ 'kdyby', později yfM z původ. i1? EN (Ester 7, 4, Kaz. 6, 6), záporně nSiS (Gen. 43, 10, Soude. 14, 18) a My (Gen. 31, 42 a Dcut. 32, 27) 'kdyby ne', nisi s konj. imperf. nebo plusquumpf. v latině. Předvětí je bud nominální věta (na př. v 2. Sam. 18, 12) nebo verbálni, v niž je bud perfektum: jnNT iS^tí*" *lD3n 'kdyby byli moudří, rozuměli by tomu' (Dout. 32, 29; srv. Num. 22, 29, 1. Sam. 14, 30, Soude. 13, 23), nebo imperfektum (Ezecb. 14, 15, Deut. 32, 27). Pozn. Na místě ^ může stáli též ON (žalm 50, 12, Ozeáš 9, 12), ale naopak tomu není. 2. Podmínečná věta může býti i bez spojky (srv. Gen. 44, 29, 2. Kr. 10, 15, žalm 139, 18, přísl. 18, 22 a j.). Příklady: fh TNern vrxr.'. «r^M lytK^Í] M^TSIJ D*fi*!V/3 'jestliže ho nepřivedu k tobě a ueposLavijn ho před tebe, budu vinen hříchem tobě po všechny dny' (Gen. 43, 9). iDn ims D3»^í| yfaft *rk im dpk r.pxa en fi$r\ nSK-řiM -??Mp.i ifiiMri-?p Bta msp, ^k-omi 'jestliže doopravdy vy mne pomazujete za krále nad scl>ou, pojdte, od-počivejle v mém stínu; jestliže ne, al vyjde oheň z bodláku a a stráví cediy libanonské' (Soude. 9, 15); ftfíZ&X ♦'IDMTJM wbz-M' *JÉ n3tyx 'jc-ll mé přemýšlení: Zapomenu na svůj zármutek, změním svou tvář a rozveselím se' (Job 9, 27); niy ri^M ansj-jn • ■ • 1mé>m-am k*M rhz* 'jestliže propustí muž ženu svou ... zdaž se k ní znovu navrátí?' (Jerem. 3, 1). 181 »Wfh_PJfl WSJBJ ninS^Sl n^vb klf) 'kdybychom za otroky a za otrokyne byli prodáni, mlčela bych' (Ľster 7, 4); X^lS VlTn DfM^B *Ó Dri^in 'kdybyste nebyli orali mou jalovicí, nebyli byste uhodli mou hádanku' (Soude. 14, 18); ]b nbi> vryp npb-tib iJn^nS irlnj fen "Myby chtěi Hospodin nás usmrtili, nevzal by z ruky naší zápalné občti' (Soude. 13, 23); rOXti> 'a (jestliže) jste vzali i tohoto od mé tváře (= ode mne), ...tedy jste uvrhli mé šediny s utrpením do podsvetí («= hrobu)' (Gen. 44, 29). část druhá PARÁD I G MATA HEBREJSKÁ 182 A. PODSTATNÁ JMÉNA I. skupina. Neměnná jména se suffixy (1—3) Sg.st. abs. D1D Tli* 1| Ttó nn Siná st. con. D1Ď bp Sg.3.m. ÍD1Ď iSip 3.ž. npiD nSip apris 2.m. to 2.ž. 1JD1D to l.sp. ♦pw *P +x

Inosť (Sut. 8. 1«. m. 3. sg. ž. ň^O); TBJ''pošetilce' 3. pL muž. BT*7»p3! rn^N. 'Bůh', mn. i. QtftSji (majestnticus), se suff. 3. sg. m. Vftjji Pl- sť. coňs. Vt^., I sutí. 1. sg. IffW 2. m. W^Wi 1>B3 lvíče, pi. a^T>33, s surr. 2. 1. ~ Zen. jména sem hlcdicí: ribfíP, 'pořdtck', fljpfl 'nadeje', mm 'příkaz', -ittln 'hradba', n^Bfl 'modlitba', n^nfl 'velebeni', nN*!" 'strach' a pod. ' '' Il.skupina. Proměnná jména s posledním , : (4-0) Sg.st.abs. Dm" 2DÍ3 st. con. BBttfp B3 npis Sg.3.m. ItDBKto ion 3.ž. ncBťp n?7 2.m. TO? • 2.ž. 1. sp. .'t?B#p 18b' P1.3.m. DBBíýp 1 do? 3.ž. JÍOBttfp m 2.m. D3t3Bt£>p 2.Ž. fpt?Et£Jp ppi JpIJiiX l.sp. IJP"! Pl.st.abs. D"t?B^a rfnp* □•opis st. con. IDBI^P nttfm úpis Sg.3. m. n^Bt^B 3. ž. n-fiEtfp 2. m. YPEtýp 2.ž. Y^epo l.sp. 'tDBt^p Pl. 3.m. DijnpB^e 3.ž. |n/fiBii>p KW 2.m. D3"taBtÍ>p 2.ž. ;raE^p l.sp. WtDBtfO Sem hledí: podle BBt#P: MtOpP 'důvěra'; n*ltp 'východ slunce'; 1EpP 'poOtť; ^X^P 'aňďčl, po'sei'; yfffltf 'slfl1'. 'píp dBr'- Jako lifiS' : 3t£fiD 'sedadlo'; fjMj> 'svít, vek'; "míJ '«aylý'. Jako 0«J : -p 'ruka', Jpl 'ryba'. 187 III. skupina. Proměnná jména s kone. dlouhou samohláskou kromě —: (7—10) Sg.st.abs. jnx DlpO 1^ st. con. tpb TVTri BlpB 1™ Sg. 3. m. 1T3B i:hx iaipp tovia 3.ž. I «TW runx SfilpD nsns 2.m. ttp» ^nx fpipp 2.ž. TTPf "!JpÍpP f31l3 l.sp. yňx pípa P1.3.m. DTpB c:nx cpipp - 3.Ž. ítp? fJinx fpipp 2.m. ĎÍTpfi osrnx B3»1pO □33113 2.ž. ptp? p»lpa l.sp. UTp? ujnx' WBlp8 Pl.st.abs. B*Tpfl B*J1"l|f ntelpa st. con. 'Tp? flÍDipO P113 Sg. 3. m. i*Tp? vaľix 3.ž. rn;pE rwiix 2.m. ťtp? •^riiDipp 2.ž. TO? pňx l.sp. j 'T&B »jprt»lpfi pna 188 Pl. 3.m. nrrji-tx 3. ž. FTP? 2.m. C3p"pE crri-ix B3*írtBlf)8 DSpl-Q 2.ž. P*Tp? pyňx * l.sp. w*Tp? irjinx 1'odle TpB! XpJ 'prorok', pl. C^XpJ (C,X3J)> st- colls- ^B-} sc surr. 2. m. xpxpi- 2-'pl- m. C3X\3> ^S-11 PUir- ,X'i3J>2-m- D3WPÍ; rT*tth3 'P»niiiz:iný, Mesiáš', st. cons. rptíJQ, snff. 1. sg. insttffi> 1. sg. pH plni-. WJjJO; 7*P, 'pravý; Klft>3 'luifóe'; £fäp\ 'dokonalý'. — Podle piX : tífcy ''"ír'; 311p 'l'ližnľ;'^Hp 'svatý''; b.tlf vclli>'" "!133 •y 'strom'. Jako 3^ ! "1BD 'Ptsaf; XS1 TékSř*J 3HX 'milující', 'přítel'; 712p 'zaufjcjlď; JJ-J3 'kníz'; 'slepý'; 'nčmý'; npB 'chromý'; fcjpto 'osidlo'. 180 V. skupina. Proměnná jména 0 vokalisacích ,,- (13—15) Sg.st.abs. p. st. con. p Sg. 3. m. 3.Ž. 2. m. w, Z. z. 1. sp. P1.3.m. 3.ž. m 2. in. 2.ž. m l.sp. □pi ddi *oon wtrpn Pl.st.abs. n-opt st. con. Sg. 3. m. 17*3) 3.ž. 2.m. TO ' "i 2. ž. l.sp. TO ■um 33» or-nan Podlé Qpn: ItoS 'maso', ^f™7J^) 'obec, shro- máždčiiľ, HJ 'íclta', st. cons. "B? ant -ziato', tco ': 33^ 'srdce'. I nan ♦31» ľodle l^'l: {J»3^ 'suchý', "133 "těžký*, 3^1 "hladový*. nscn PI. 3. m. Dl-OpT 3. ž. fl-Jpí 2. m. 0?N>p? D3*D3fl Dpnim 2. ž. TO! l.sp. irjpr VI. skupina. Nomina segolata (16—18) Sg.st.abs. 17» - 1W st.con. *hp Sg.3.m. 1 - "ilBD w-p 3.Ž. ipbp nisp nahp 2. m. "íflCD WTP 2.ž. ijicp T*TP l.sp. PI. 3. m. niep Dtflp 3. ž. pep 2.111. Dppbp Dpnpp DStÉhp 2. ž. ■piep ;;a»-p l.sp. Pl.st.abs. cobp onpp st.con. "1.BP Tip ťodlc ijSp-' 1D1 'milosrdenství', 1J11 'cesta', 13J*" 'služebník', týat^ 'slunce'. Podle Igp : 110 'slib', J235P' 'hůl, kmen', 13)7 'paměť. Podle r^-lp : yrp "hýždě", 1|33 'ráno', Spš* 'pokrm', •15 'mlať (■>'■ r,iji3) 190 101 Sg.l.m. v-ipp V plor. žen. koncovka : 3. ž. Tpbp nnep manp n? 'ro1''' 2. m. -jnsp 'duše', 'zemí', 2. ž. -p-jBp -ppnp 1 ■■• - 1. sp. PI. 3. m. crro^p BIJ^B 3. ž. jít-jbp 2. m. B^lBB 2. ž. 1. sp. VII. skupina. Jména (19—20) Sg.st.abs. Bi ph st.con. BM "PO Sg.3.m. ton ipn l.sp. PI. 2. m. i DBttM B?i?n Pl.st.abs. nlax B^IJ st.con. rtox PI. l.sp. »ÍTteH PI. 2. m. BD*j?ri bw prr %'i ny '•'••■>*•; 750 'itfťj p 'zahrada'; QJ» 'národ'; 'pevnosť, 'útočište'; *",s 'vše'; 2*1 'mnohý*! fjj'síla'; Q]*, 'nevinný'; 2 S 'srilce'; Qi 'mofe'. Jména sc středním původ. J : ty 'koza' (*'inz); P|X 'hnev, nos', "j"] 'patro v ústech'. 192 VIII. skupina. Jména na "j (21) Sg. st. abs. nm ny"i 'pastýř'; njpD 'siad»' st.con. njh Sg.l.sp. "Vi PI. 2. m. » t Pl.st.abs. 0*y"l ni-ip' st.con. in Sg.l.sp. ' n PI. 2. m. DpVTi-lty Ženský rod (22) Sg.st.abs. npiD Pl.st.abs. st.con. npiD st. con. Sg. 3. in. IflDID pi.dadid .1 t Sg. 3. m. T 1 pi. Br^írtĎW 3. ž. nripip tflplD 3.1. /TJTtolD 2. m. ■jripiD DpflDlD 2. m. ■fPiDlp 2.ž. ■fnpiD pnpiD 2.ž. ■p^riiDiD 1. sp. VJBM3 unpiD 1. sp. »írtWB 1JV1ÍD1D ii Mluvn k-o liebrcjätiuy 193 II. skupina: fJWI 'ryba', fítííf •rcť, ■'■ok'. njp noa 'výšiiia', flltp 'konec', fl^fl 'tehotná', rhii 'prokletí', nV 'krásná'. III. skupina: f73T3f 'spravedlnost', 'požehnáni', HKiflN 'půda', ftgh 'cihla'. Jména ženského rodu V. skupina: nOHS 'zvíře', n Ti 3 'zeď, ttptfft 'temnota', J—$3.5 'mrtvola'. VI. skupina: nsbň 'královna', nanx rtyŕ 'b°k'> rnyiy 'vlas', nSlll 'hanba', n^pj 'zpustošené, místo', [T)*IX 'jesle'. VII. skupina: /""Ipay 'hluboká', IV. skupina: ]"|2tí>l 'obyvatelka, fl^li 'nádhera', HÍHN 'majetek', sedieť, PlSíSp 'zabíjející', -|nt23 ilj^fj 'zasvíceni', 'důvěřující", fl^SK 'pojídajíc!'. VIII. skupina: ,-jy"| 'pastýřka'. Dual (23—24) St.abs. CtO") 'nol'y' CntýriJ 'dvojice iiiř- ninety 'rty' st. con. dínýeh pool' "net? Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. PI.3. m. Dirbri 3.Ž. 2. m. 2. ž. l.sp. 194 B) SLOVESA a) Silná slovesa Qal Perfektu m (25) Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. spol. PI. 3. spol. 2. m. 2. ž. 1. spol. nbbp ištap n?3 rnas ÍH33 robp *rubp Utop Imperativ Sg. 2. m. bbp. 133 2. ž. t^pp; pi. 2. m. wqjp, nap 2. ž. njšbp. ru-ôs Imperfektum Sg. 3. m. 3. ž. btopri 2. m. Stopn 2. ž. ,!?bpri •"HJA 1. spol. 1: . 'bpK 195 PI. 3. m. 3. ž. 2. in. 2. ž. 1. ipoL ruSapn » > |i • i i * ro-aar, t t - i • naan i i • runaan naaj uap- ruapri Infinitiv Absolutní SlBS "133 Constructus Sap "23 Partici])ium Aktívni Sap. >■■ nbťip, Pl m. pSap. ž- flíSap passivní Siäp. ž. -S'iäp. pi. m. -*Siáp> «■ rŕfrwj} Nip'al (20) Sg.3.ra. pf. SppJ nSap; nSap; r.šap; *ršpp; 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. P1.3.m. 3. i. 2. m. 2. ž. 1. sp. 196 impf. Sap* iinper. onSap: uSapj Sapr, *Sa?r. SapN! ruSapr, išapr ruSapn Inlin. : abs. bPpp.SbpJ SsJSfl 1 cons. Sppn *Sapn , Particip. ?ppj ž. nSapj p'- D*SßpJ iSapn iSt?p5J Pi"el (27) Sg. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. P1.3.m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. pf. Sap nSap ^špp riSap *riSap iSap -flbap ijStap mpf-Sap* Sapri Sapr, *Sapr Saps; ruSapn ímpcr. niSapr, Sap; Infin. Sap 'Sap - I iSap ruSap abs. Sap. Sap constr. Sap Particip. Sapa ž- nSape (nSapp) pi- D*Sapa niSapa Pu"al (28) Sg.3.m. 3. ž. 2. m. 2. i. 1. sp. Pl. 3. m. 3. i. 2. m. 2.1. l.sp. i pf. Sap nSap rSap p.Sap ^Sap iSan nriSap ijSap impf. Sap* Sapr, Sapr *Sapr Sapx iSap* njSapr išapr ruSapr Sap; imper. není Infin absol. btop constr. Sap Particip. pas. Sapp ž- nSapp (rSapa) pi. a*Sapp riSapa 197 Sg.3.m. 3.4. n^pni 2.m. flSppnn 2.}.. riSpprn l.sp. PL S.m. iSpprn i 3.2. .< 2. m. □flbppnn 2.2. fnbppnri l.sp. ijStspnn Hitpa"el ^pi>* n^pprui iSaprr, nj^ttpnfl (29) imper. — Infin. abs. b®pnr\ Stspriri cons.^ppm Particip. Spuria z- nSppria ibsspnn (nbppria) pi- n^ppria nibtspria Hap'ai (31) llip'Il (30) Sg. 3.m. pf- ^ppn impf. ^pp? im])cr. — Infin. 3.2. n^ppn ^Ppfl — absol. Sppn 2.m. cons. S^KSpn 2.4. 1. sp. PI. 3. m. 3.4. 2. m. i^ppn oriStapn ^PpN ^p. ^Pp? i^Ppn Particip. akt. S'-ppa n^ppa (r^ppp) 2.1. -;:Spp? n^ppn Jussiv l.sp. utapn ^PpJ — Sg.3.m. 3.4. 2. m. 2.4. 1. sp. P1.3.m. 3. 4. 2. ru. 2.4. l.sp. pf-Sppn nSppn r^pp~ iSppn Qfl^PO frSppn ij^pprr impf.Spp; ^Pp^l ^Pp« impcr. ncni I Infin. absoi. Sppn constr. Sfiftn roStopri Particip. pas. "jjppp *• nSppa pi- n*Sppa niSena |3) Slovesa laryngalnf 1, Slovesa prvniho laryngalu Qal (32) Sg.3.m. pf- nay impf.nay^ imper. — Inlin. 3.4. i"Hpy — abs. -nay 2. m. nnpy nay cons, ipy 2.4. l.sp. P1.3.m. 3.4. *NW »rnpy nay "ipyp ipyx i"ip^. nriayn Particip. akt. nay pas. -jiay 2.m. npyri nay 2.4. $npy irj-ipyr, nonby 1. sp. unpy 1 "i^yj — 198 199 Nip'al (33) Sg.3.m. impf, "lay imper. — [ Infin. 3.1 nnayj nayn « t| - — absol. -ipyj 2.m. 2. i. 1. sp. P1.3.m. pnay: nayn cons, loyn - »i ■ pnayj inayj 1 »1 v nayp nays* nayn Participium nay: 3.i. •• nj-ipyn — 2. m. ornayj ii»yp Hayn i it " 2.2. yrnay; runayp, nnayn l.sp. unay; npyj — Hi" el (34) Sg. 3.m. pf. nay impf, "lay1 imper. — Infin. 3.2. nnay nayp — nay 2. m. 2.1. l.sp. Ploy nayp npyp Particip. naya ■ •* i P1.3.m. nay Hoy' — 3.2. » njnayp 2.m. omay inayp! nay 2.2. ™"i»yp l.sp. j unay — i 200 Pu"al (35) Sg. 3. m. pf. -tay impf.-jay i 3.2. nnay nayp 2.m. rnay nayn 2.2. nayn * i \ : l.sp. 'rnay nayx PI. 3.m. nay nay t \ t 3.i. n:nayn t : - \ i 2. m. crnay nayn t % i 2.1. jpnay nnayn t i - \ 1 1. sp. may nay: Hitpa"el (3Ü) Sg.S.m. pf-naynn impf.-iaypi imper. — Infin. 3.i. nnaynn naynrj — nayrn 2. m. 2.2. l.sp. rnayrn rnayrn vnayrn nayrin naynrj naynx nayrn nayrn Particip. nayria PI. 3. m. 3.1. nayrn nayr^ mnaynri 2.m. ornayrn naypp nayrn 2.2. fmaym nnayrp nnayrn 1. sp. inayrn — 201 Hip'Il (37) Sg.3.rn. impf. "pay T- impcr. — Infin. 3.7.. nTpyrr — abs. -jpyn 2.m. cons.Tpyn 2.z. l.sp. P1.3.m. j-npyn rnnpyn wn • fit» *t»yn • • -ii - Particip. Tpyo 3.2. runpstti — Jussiv J 2- «n-' cr-pyn itdwi 2.z.'^ ympyn runpyri nnpyri l.sp. Tpy: — Iliip'a (38) Sg.3.m. pf- noyn 1 impf. ipy impcr. ncni Iniin. 3.z. nnpyri nprri abs. iprn " til T 2. m. 2.z. l.sp. nnpyn nnpyn wpyn npyn • Particip. T I 1| T P1.3.m. npyrr npy; 3.2. M 2. m. ompj-n 2.z. njnpyri l.sp. ipyj 202 2. Slovesa stfednfho laryngalu Qal (39) Sg. 3. m. pf. tanty impf. ttnty'' imper. — Infill. 3.7.. npnty Entyp, — abs. tOlnt^ 2.m. flpnty tontyp, cons, tcflty 2. z. 1. sp. P1.3.m. 3. z. flpnty' •npnty' •.priori - t T njprjtyri Particip. akt. tansy pas. ainp* 2. m. DPipnttf •tanjy 2.7.. jjntpnty narpnty l.sp. upnty anjy'j . — Nip'al (40) Sg.3.m. pf. tanii>* impf. tansy* imper. — Infin. 3.z. ntpnii>j — abs. taints* 2. m. ripnp>" tantyp, tan*y'n cons, jant^n 2.z. l.sp. P1.3.m. npntyj "pcnty: 'p_np>n Particip. T t ' 3.z. njpnti>n — 2.m. aripnp'j itantyp, itontyn 2.2. •rpnp'; n:pn*y'ri n:pntyn 1. sp. — 203 PP'čl (41) Sg.3.m. pf. ipa impf. >--Q> imper. — rutin, abs. 3. ž. rois — a cons. *p3 2. m. 2. ž. p,3-o rois "3."13 Particip. "T "litt l.sp. 'íl?*)? 11% — PI. 3. m. — 3. ž. •• napian — 2. m. Dfl313 i-j-isri 1313 -11 T 2.Ž. -ušlap, rušia 1. sp. TO — Pu"al (42) Sg. 3. m. pf- pi impf. -fjjjlj imper. neni Infln. neni. 3. ž. 2. m. 2. ž. nrna roia P,313 Participium: ■■lip l.sp. 'j-oii PI. 3. m. 13*13 3. i. » nj-ňip, 2. m. Dfl313 1313J1 2. ž. ■fl313 rupiiri 1. sp. usia "TO Hi tpa"él (43) Sg. 3. m. pf- panri impf- y#fí\ imper. — Infin. abs. 3. ž. nsisriri ?-sr,r — con. -jiann 2. m. 2. ž. rolám A3i3nn ?isrr 'p-sr.r "pann "pism Particip. l.sp. opíjam "|13"1N PI. 3. m. 1313m 13*12^ 3. ž. » nj3i3fin — 2. m. Dn3i3nn ttiann 1313m tit i * 2.ž. ■mism n3313A*1 n»iam 1. sp. 1J313A1 — Hip'il (44) Sg. 3. m. pf- pf>vp impf, ptyr imper. — Iniin. 3. ž. — p^tn 2. m. 2.ž. l.sp. rp?m rpyTr-yipjm 'pwr, Participium: PI. 3. m. ipwn ip^ — 3. ž. •■ n;psnr — 2. m. orpsm ipwr 2.ž. •ppyrn njpinri "upytn l.sp. i upyrn P*?u — 204 205 Háp'al (45) Sg. 3. m. pf- pni impf. pyj> impcr. není Infin. 3. ž. m 2. m. 2. ž. l.sp. flpyrn psnfi Particip. pjmp PI. 3. m. TO 3. ž. njp»m 2. m. DApytn WW 2. ž. l.sp. jjipinn »|l - 1 T pinj 3. Slovesa třetího Qal laryngálu (46) Sg.3.m. 3.ž. 2. m. pf. nStý ■ 1 1 T nribp nnbp impf. nSty'' vibpn rimbtin nbp: impcr. — nbý Tib® ■ t Infin. abs. rúbp cons. fíb& 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2.ž. l.sp. 1 Particip. akt. fib® pas. mbp 206 Sg.3.m. 3. ž. 2. m. 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. pí- nbp: nrtbp: mb&i T t - I ' F\nbp; i i ■ » i - i • ifínbv: I v I - i • Nip'al impf. nbtä'' nbtift nbpF\ 'nb&fí vtip niftbwn nb&i (47) imper. runb&n Infin. abs. ni^J cons, nb&n Particip. nbuti Pi"él (48) Sg.3. m. pf. nbp impf. ftbtf] imper. — 3. ž. nnbp nbppi — 2. m. nnbp nbpn nby 2. ž. nnbtä *nbpn l.sp. • nbp: Inlin. abs. rhp cons. Tibv) Particip. 207 Hi t pa "61 (50) Sg. 3. m. impf, f] ^nti)" impcr. — 3. i. nn'pfityrr — 2. m. 2. ž. r^pttfp l.sp. ^nnbpprj n^prtfx — PI. 3. m. wbrwfn irr'ppty — 3. ž. .. njn^ptfp, — 2. m. 2. ž. ]pnbppľj l.sp. r^ptýj — Infin. cons.n^ti>n Particip. 208 nip (51) Sg.3.m. pf. tphyn impf. n*f?í>J impcr. - - Infin. 3.ž. rrtrhtfi abs. nbpn 2. m. rnbp" cons. Wb&n 2.ž. n^týp Particip. l.sp. ♦jwr^tVi — rrb&a PI. 3. m. 3. ž. • > irvStíŕ rtinb&p. _ 2. m. Dprrbtfrr 2. ž. *p,nSt!>n ninbýp ninbpri Jussiv 1. sp. nSty * i " llňp'al (52) Sg.3.m. pf. nbprt impf, rr^h i 3.Ž. nnbprt 2. m. prib&n 2./.. nnbpri l.sp. >pnb\vn PI. 3. m. t t t 3. ž. 2.111. zpr-bvr. 2.2. •pnrtŕn njnSstfp 1. sp. abs. nSt*>n Particip. nutria 14 Mluvni<:> hpbrojStiny 209 y) Slovesa první J Qal (53) Sg.3.m. pf- two impf. #}-' imper.— Infin. 3. ž. — abs. tf-jjj 2. m. cons. jn^i] 2. ž. 1. sp. Pl.3.m. 3. ž. Tin W?ľ Particip. akt. ttfji pas. tí^lJJ 2. m. Dpp:: 2. ž. 1. sp. — Nip'al (54) Sg.3. m. pf. gjj impf. imper. — lniiii. 3. ž. — 2. m. 2. ž. 1. sp. Particip. PI. 3. m. — 3. ž. •< — 2. m. Qfípii 2. ž. ]npi: l.sp. — 210 Pi"ôl (55) Sg.3. m. pf- 0|j impf, ißiy imper. — Infin. 3. ž. — tfaj 2. m. ritrpoj Particip. 2. ž. Tajil tfajö l.sp. #JJn — PI. 3. m. — 3. ž. nTaari — 2. m. Taj 2. ž. nTajri ^TJJ 1. sp. i • tfajj — Pu"al (56) Sg. 3. m. Pf- impf. b>3J> imper. není Iniiii. 3. ž. 2. m. n^33 Particip. 1.1. Tajr, * i \ i tľJJO 1 \ i 1. sp. PI. 3. m. I % t \ i 3. ž. nTajri 2. m. Tain 2. ž. 1. sp. 211 H il pa"cl (57) Sg. 3. m. Impf, t£j*;jv Imper.— Infiii. 3.4. — 2.m. 2.4. 1. sp. "•n&jjjrn ^:nn I'.'i rlieip. PI. 3. m. — 3.4. •• — 2. m. entfern 2.4. 1. sp. - llip'H (5«) Sg.3.m. pf. th|pi impf, tyi^ imper. — fiilin. 3.4. abs. 2. in. eons. Jjhlfl 2.4. l.sp. P1.3.m. Particip. tt^p Jussiv 3.4. - 2.H1. 2.4. 1. sp, -L — . 212 Häp'al (59) Sg. 3. m. pf- tfjil impf. tfJJ imper. neni Inf'm. 3.4. tfafl abs. tfin 2. m. tfan - \ cons. tt»arr - \ 2.4. Particip. 1. sp. #ao PI. 3. m. * 3.4. 2.pi. origan 2.4. l.sp. tfaa h) Slovesa prvnl X Qal (60) Sg.3. m. Pf- S?« impf, blti" 3.4. 2. in. 2.4. l.sp. PI. 3. in. 3.4. 2. m. 2.4. naS^n l.sp. b?ka ♦Sa« Infin. abs. SlOtf cons. SiX Particip. akt. S?k pas. b\3* 213 Nip'al (61) Sg.3. m. 2. m. 2. ž. PI. 2. m. 2. ž. Pf- S?NJ podle sloves 1. laryng. impf. Sax; podle sloves I. laryng. imper. — njbpNrr Infin. bpxn Particip. SsNJ Pi'*ěl (62) Sg.3. m. 2. m. 2.ž. P'- b?N pravidelně impf. S?!sr pravidelně imper. — pravidelně Inlin. Parí icip. Pu"al (63) Sg.3. m. pí. hza - i pravidelně impf. SsN) pravidelně imper. není Inf. Ssx Particip. SjDNtt Hitpa"ěl . (64) Sg.3. m. 2. m. Sg.3. m. 2. m. 211 PÍ^JK/Vl pravidelně •mpf.SaNJT pravidelně imper. — Inlin. Ssxm Particip. SsKnO HipTl (65) pí- S>?Nn podle sloves I. laryng. impf. 7^3N podle sloves I. laryng. ijnper.bpNri podle sloves I. laryng. inlin. wMtn Particip. S"DXO Háp'al Sg. 3. m. pf- bíja impf.SsN* imper. není podle sloves podle sloves I. laryng. I. laryng. (66) inf. cons. Saxn Particip. blKQ e) Slovesa třetí X Qal (67) Sg. 3. in. perf. Nijp xSp impf. KiCa* 3.ž. nNxa nxbo saan «San 2. m. nava riNŠa xaan «bari 2.ž. n^ice nxSia 'N^pri l.sp. yiNÍa yiN^a n^ax N^ax P1.3. m. 1NJCO in1?? iK2fa' ixSa" 3.Ž. .< •• njNiari 2.m. oriN^a crxba ixjtpn iN^an 2.Ž. jriNba njxiari njxbari l.sp. 1JNÍa UN^a n^pj xbpj Sg.2.m. Imper. xitp Inlin. abs. řma 2. ž. <*:pp cons. P1.2.m. iN^a Particip. akt. xaa NT xV: 2.ž. ruxia pas. Nisa xityj 215 Nip'al (68) Sg.3.m. Pf- XX»: ' 'mpf- X^ps imper.— Infin. 3.7.. x^pn — xspj 2.m. x^pri xysn cons. Xiipn 2.2. l.S],. PI. 3. in. ♦rjxip: 1X2fOJ xicpx 1x2:12" Particip. XliDJ 3.2. » njxien — 2. m. crxsp: ixxpn ixaerT 2.2. n:xipn njxifpn 1. sp. xitpj l'i"el (69) Sg.3.m. pf- Xl'P impf. ttye) imper. Infin, 3.2. nxirp X2?Pfl abs. tfjfB 2. in. rixip xi'on * xyp cons, xitp 2.2. 1. sp. PI. 3. m. 3.2. nxstp ixatp "■xifpn xspx ruxipn ♦KVP • Particip. xitpp 2. m. arixap ixitpn wye ■ - ■ 2.2. Jflxjcp nixipn njxsp 1. sp. uxip xi'p: — 21« Pu"al (70) Sg.3.m. pf- xitp impf. KJtp> imper. neni Inlin. neni. 3.z. nxuts xuan Particip. 2.m. nxip xitpn xi'pp 2.1 nxitp "Xispri! l.sp. ♦jTUja x?px P1.3.m. ixap IKICD" 3.2. njxijpn ■ 2. in. Drjxi'p ixxpri 2.2. roxxpri l.sp. UXJtO xvpj Hitpa"el (71) Sg.3.m. pf- xjjpnn impf.KJ'QJT imper. — Inlin. 3.2. nxjtpnn xi'pr-r — cons. KJfpni 2. m. 2.2. l.sp. fixiprn nx-spra xxpnri 'Xitpfip. Xi'OilX xajprn *xi:»rn ' - ParUcip. xspnp PI. 8. m. 3. ■).. ixxprn •xi'pjv n;xi'priri — 2. m. Diixvpnn -xsprr ixiiprn 2./.. •rixiipm njxipnri njxipnn l.sp. uxi'pnri xvpro ■ 217 Hip'Il (72) Sg. 3. m. impf. K^PÍ impcr. — Inlin. 3. ž. nsripn — 2. m. nxiprr x^'pri cons. m^pn 2. ž. l.sp. PI. 3. m. flKVpfi ♦JíKSprr wipn Particip. n^'pp 3. ž. •• nj'ipri — Jussiv NXO* 2. m. W*¥Pfl ixripn 2. ž. nripri njxipn l.sp. ijNipn — Háp'al (73) Sg.3.m. pf. ksm impľ. Ni'a' impcr. neni Iiiľmitiv neni. 3. ž. 2. m. 2. ž. riNipn nxxan xxpri "Nirpr Particip. 1. sp. yiNipri kxbn i » i \ PI. 3. m. 3. ž. ixicpn r T\ njNipri 2. m. ixxpn 2. ž. jriNxprr njNion l.sp. UKŠQil 218 t) Slovesa tretí 1 a ' (tertiae infirmae) Qal (74) Sg. 3. m. pf- nbi impf. nSr 3. ž. 2. m. 2. ž. nbi l.sp. nbax PI. 3. m. ty ty 3. ž. 2. m. 2. ž. l.sp. laty imper. - ty ty ruty Inlin. abs. rtSj cons. niSj Particip. akt. jty, ž- nVi pas. Jussiv Nip'al (75) Sg.3.m. pf. rtya impf. r-ty impcr. — I 3. ž. rtrhi: 2. m. rtyn 2. ž. ntyj tyfl ty* " l.sp. uityj rty« — PI. 3. m. 3. ž. tyj ty njtyíi _ 2. m. Dfltyí tyfl tyl 2. ž. fôity} njtyfl l.sp. utyj rtyj Inlin. abs. nb:i cons. ni'ľjn Particip. Jussiv ^J> 219 Pi"cl (76) Sg. 3.m. pf- rhi impf, n^jj j impcr. tafln. 3.1 abs. rtVj> nft 2. m. n^n ♦flAl ■Al Aaj cons. 2. 1 l.sp. PI. 3. in. Particip. n-pjo.in^ö 3.4. Jussiv ^Jl 2. m. 2. 1 l.sp. — Pll"ill (77) Sg. 3. in. pf- rr-^i impf. pj^ impcr. neni Infin. nfa) V S, 1 2. in. Particip. n^O 2.1 l.sp. n^x PI. 3. in. 8.'/.. 2. in. i 2.4. i l.sp. Hi tpa"el (78) Sg.3. m. pf- nbinri impcr. — 3.1 n'panri — 2.m. rtbinrt 2. /.. l.sp. — PI. 3. m. A|fln — 3. 1 — 2. in. Dfp^iJPin 2.2. 1. sp. Infin. cons. h^nn Participiiiin jussiv bsrp Hip'il Sg. 3.m. pf- nbsrt impf, nb? 3.2. nnSan 2...1. nbin 2.2. 1. sp. n?:x PI. 3. in. tan 3.2. .. notan 2. m. c^tan 2.1 jntan notar 1. sp. utan nbi: (79) imper. -- Infin. — ) ab. n^n n?jn fiban <:cons-) ■■Vi hrrr; • - Particip. ! nbiü Jussiv ■w» 220 221 Häp'al (80) Sg. 3.m. 3.Ž. 2. m. 2.1. 1. sp. P1.3.m. 3. Ž. 2. m. 2.Ž. 1. sp. Sg. 3.m. impf, nbr 3.Ž. 2.m. 2.Ž. l.sp. P1.3.m. 3.Ž. nrbjfi 2. m. ibjri 2.Ž. 1. sp. imper. neni IllÜll. "IT PlbjH (cons.) Particip. ■n) Slovesa prvnř ' 1. (Jöd bylo původně wiw) Qal pf. * III 'ms-uns* impf. •fr ISN nj-ib/i imper. nj-ib Particip. akt. nb11 pas. ifo (81) Inf. abs. cons. Sg. 3.m. 3.Ž. 2.m. 2. Ž. 1. sp. P1.3.m. 3. Ž. 2. m. 2.1. l.sp. pf- "frj jjqfrj ♦rrfrj DP.-lSli Nip'al impf. -fr» ■fr/1 ♦"frfl * tl» * "fr* iit* !"frfl nrfrn (82) imper. Infin. cons. -[Sin -iSin "bin Particip. "frj Kořen (neutr., ale s pův. j) Qal (83) Sg. 3. m. pf. &y impf. imper. — 3.Ž. — 2. m.- 2.Ž. l.sp. tyn*N — P1.3.m. — 3.Ž. » t ■ * — 2.m. t • 2.Ž. T 1 - * * t • i l.sp. 0yj — 223 Kořen ZW Qal (84) Sg. 3. m. 2. in. pf. ij£ jako "A" impf. 3týi 1 imper.— jako iS* 3$ 1 jako iS"* Inlin.abs.;i{ýi com. rotí* Particip. a. p. mí* Nip'al (85) Sg.3.m. 2. m. pf. 3ff\j jako «/y> impf. Jfltfy jako imper. — jako yy' Iniin. Particip. y&M Pi"ěl (86) Sg. 3.m. 2. in. pf. ^ jako Stop impf. jako Sßp ini])cr. — at£ pravidelně Inlin. 3$, Particip. 3|tf*Q Pu"al (87) Sg.3.m. pf. 3D/< pravidelné impf. 2jy*i pravidelně imper. neni Iniin. _- \_ Particip. ag^Q llifi'il (88) Sg. 3. m. 3.ž. 2. in. 2.ž. 1. sp. pf. n^in na^in řiatfvi fiatfin ybaflři impf. aniMN ini[ier. - -atfin »a*aýn Inlin. ab. 3ti>in eons. 3*|*|řl Particip. antfio 224 P1.3.m. — i 3.ž. •■ nja^w _ ! 2. m. 2.ž. Jflatfln rnaém T 1 " l.sp. ua«hn aiehj _ 1 Jussiv Hap'al a hitpa"ěl (89—91)) Sg.3.m. pf- akjhn as^rn imptatfv a^ri" Imper. hitp. 3. 2. natihn atihn sg. 2. e ak^Wl 2. m. atfin pravidelně 2.ž. i t •atthn l.sp. * i ■ atfia P1.3.H1. latfv 3.ž. npatfv. 2. m. latyw 2.ž. ??atihn njatfw l.sp. i - atihj Inlin. háp. cons. ilíJin Inlin. hit. Particip. háp. atjha particip. hit. aij^rtp 1S Mluvnice hi'tm\líUtn>- 225 Slovesa první * 2. (Jôd je původní) Qal Sg.3.m. Pf- DJ) impf. pjM imper. — 3.ž. — 2.m. ripj; pJN? w 2.ž. ripr l.sp. *npj; pí** PL3.ro. v?: W- — 3.ž. ■ 2.m. cr.pr 2. ž. l.sp. upr — 226 Infin. abs. jjjjj cons. Particip. akt. pjj» pas. |3V Nip'al se nevyskytuje (92) Pi"ěl (93) Sg.3.m. pf. 2& impf. 2J3« imper. Infin. 2t3> 2.m. pravidelně pravidelně -- pravidelně Particip. aa^O ■ Pu"al (94) Sg.3.m. pf. - \ impf. imper. není Infin. M|» pravidelně pravidelně Hip'ii (95) Sg.3.m. pf. 2^\T impf, yjsw imper. — Infin. 3.ž. — abs. 2Í3VI 2. m. 3^ 2É2VI cons. S^lO'n 2.1. l.sp. P1.3.m. ♦JJIpttT! ♦3*$*n Particip. 3*ip*8 3.ž. — Jussiv 315*' 2.m. 2.Ž. nj2p\T 1. sp. — Häp'al (96) Sg. 3. m. pf- atom impf. imper. — Infin. jako 2i#> jako 2B>i Particip. Hitpa"ěl (97) Sg.3. m. pf- stjí^ri impf. 2a,|ÍT' imper. — Infin. 3^pn 2. m. pravidelně pravidelně 2B;ni Partie. itS'fiö 22? ft) Slovesa střední 1 Qal (08) Sg.3. m. Pf- Dp impf. jj*pj impcr. — i Infin. 3. ž. nap — abs. C1p 2. m. W? □ipr Dip cons. nip 2. ž. l.tp. Pl. 3.IU. 3.1 rap 'rap lap wipr Dips* iair> nraipri laipri "Dip Particip. abs. Cp pas Qlp 2. m. orpp iaip Jnssiv cpi 2.1 nraipri rU&S i j i l.tp. DIpJ — Nip'al (99) Sg.3. ni. Pf- C1p3 impf. pípl impcr.— Infin. 3.1 naip; mpri — abs. cípn 2. m. riaipj aipn Dipn 'eipn cons. oipn 2.ž. 1. sp. waipj 'oipr cípx Particip. Qipj PL 3. in. iaip: — 3.Ž. M "fpS|?ipr — i 2. in. onapj r 1 i iaipr laiprr 2.Ž. pniapj HJ'-plpP. njalpn l.sp. uiaip} •cíp: 228 Pi"ěl (polěl) (100) Sg.3.m. pf- caip impf. Bp-pJ impcr. — infm. nalp 3.1 2. m. 2.1 naaip raaip j-aalp oalpj-i caipri 'aaipr oaip •palp Particip. caipa l.sp. 'raaip caipx — Pl. 3. m. laalp laalp? — 3.1 •• njaaipri — 2.m. cnaalp laalpri laalp 2./.. fraaip njaaipn ruaaip l.sp. uaaip oaipj — Pu"al (pólal) (101) Sg.3.m. pf- Daip impf. Bgrtp; impcr. není Infin. B$1p 3.ž. 2.m. 2. ž. rtaaip raaip realp Daipp caipp "aaipri _______ Particip. oaipa l.sp. ••raaip oaipx P1.3.m. laalp iaa:ip* 3.ž. n;aaipr 2.m. nraaip laaipri 2. ž. fraaip njaaipn l.sp. uaaip calpj 229 Hitpa"ěl (hitpôlél) (102) Sg.3.m. pf • npipľn impf. CpípJV imper. — Infín. 3. ž. nppipni npipriri — cpiprn 2. m. 2. ž. 1. sp. riaaiprirt nppipm ^ppipm npiprw 'ppipľui cpipriN opiprn 'palprn Particip. PI. 3. m. ispiprin iisppjv — 3. ž. « npppiprifi — 2. m. cjnppiprn lopipriri laaiprn 2.1. jrippiprn njppipnn roppipn*! 1. sp. ijppipnn Dpipľij — Hip'Il (103) Sg. 3. m. pf- cpn impf. fjtpj imper. — Infin. 3. ž. □'pri — abs. opn 2. m. ^"pn irpjri Bi?n cons. c>pn 2. ž. l.sp. niaprr ypN Particip. D*pp PI. 3. m. ia"pn — JUSSÍV 3. ž. •• ruppn — 2. m.- wpn 2. ž. ftiia'pn T 1 |" T l.sp. ijiapn D*p; - Häp'al (104) Sg.3. m. pf- cpín impf. DJJV imper. není Infin. Cpín 3.ž. 2. m. 2.ž. nppw nppín pppín cpín DpVl ••ppín Particip. QplO l.sp. •'jippín DplX PI. 3. m. iapin iapv ■ 3. ž. n:apin 2. m. □napín lapin 2. ž. jjiapin ruapín 1. sp. ijppn □pi: i) Slovesa střední ' Qal (105) Sg. 3. m. pf. p impf. imper. — Infin. 3. ž. nú — abs. |Í2 2. m. r? cons. |«2 2. ž. 1. sp. ti" Particip. akt. p PI. 3. m. 3. ž. rr:,:,on — 1 < pas. pj 2. m. cr:? irpfi 2. ž. — l.sp. u? ' — 231 Niji'al (106) Sg.3. m. 2. m. Pf- fÍ3J jako c«p; impf. ^2* 1 imper. — jako nip* i Jisn • 1 jako D'ipn Infin. fan Particip. rtj^ Pi"ěl (polči) (107) Sg. 3. m. 2. m. pf- pta jako Doip - impf, pin1" I imper.— jako rjQipi pi3 ' 1 jako Daip Infin. ffta Particip. WÜÖ Pu"al (pólal) (108) Sg. 3. m. 2. m. Pf- pi3 jako BDft impf, pfcl jako op*}? Infin. pi3 liirlicip. natotožmo, IIip'11 (100) Sg. 3. m. 2. ni. pf- pag jako řj»pjj impf, pni jako tfjjj imper. — fan jako řjpn Infin. py| Particip. yi^a Jussiv J2* tlápa I (110) Sg.3. m. 2. m. Pf- J3VT jako npin impf. ?2!" jako Dpv — ! Infin. ttfl J Particip. pjlO Hitpa"ěl (hitpolěl) (111) Sg. 3. m. 2.m. pf- plsnn íakocaiprn •mpf.piSi?" jako Doipň" imper. —• piani jakooaipnn infin. piarn Parlicip. piano 232 k) Slovesa střední zdvojené Qal (112) Sg.3.m. 1 pf.33D(Dľl) \ imPf- abj imper. — Infin. „ j nap (naap .nan) 3bn — abs. 2Í3D 2.m. niip (nian) aPn 3D cons. 2p 2. i. 1. sp. Pí. 3. m. niap •rrtáp 13D (laao .iari) -1 T "36n abM ís6^ "3D Particip. akt. 23D pas. 213D 3.ž. . nyôpn — 2.m. nniap i3Ďn 13Ö 2.ž. *^3P .nrier n;"|p 1. sp. i;iap aba — Nip'al (113) Sg.3. in. pf- 3D3 impf. 2ÜS imper. — Iniin. 3.Ž. nspj 3pn — abs. 2ÍDn 2.m. ni3pj 3pn apn cons. 2Dn 2.ž. l.sp. P1.3.m. ní3D3 - i "ni3p: 13DJ *3pn 3DX 12p" "spn Particip. 2D3 žen. nSDi 3.ž. .. nj"3pn — 2. m. cnispj i3pn ispn 2.ž. ]jn.i3pa nrapn n:"fpn l.sp. I 1JÍ3D3 3DJ 233 — Pi"ěl (pôlčl) (114) Sg. 3. m. pí- 3pis impf. salo* t impcr.— Infm. 3. ž. npnio apiori — abs. 22iD 2. m. nppto 33ÍD cons. 23ÍD 2. ž. ri32ÍD 1. sp. 'ropiD ipídn — Particip. PI. 3. m. 133ÍD — i 3. ž. » ruppinr — 2. m. DMplp 132ÍĎ 2.1 7rinrjiD rrpppiDri HJppíD l.sp. • U23ÍD 33ídj Puc*al (pôlal) (115) Sg.S.m. P^ 23íd impf. 23«d» impcr. neui Inlin. 8.1 2. m. 2.1 nppio ľippio rnpiD apioji app apion Particip. l.sp. 'rOpíD 33ÍD0 PI. 3. m. 133ÍD 133ÍD) 3. ž. H ronaiDn t** t 2. m. nnnpiD 133ÍDA "1 t 2. ž. JfCpID njpii&n l.sp. IjpSíD Hitpa"ěl (hitpôlčl) (116) Sg. 3. m. pf- apinprr impf-apinp) impcr. — Infin. 3. ž. nppinprr npinpn — abs. apinpn 2. m. 2. ž. l.sp. rppiron ropinpn ^.ppinprr upinpn 'ppinpri npinpx apinprt "•painprr Particip. 33int>» i • PI. 3. m. liptoprr lapinp: — 3. ž. •• ruppinpri — 2.m. Dnppinprt lapinpn isainpn 2.1 jropiripn nppinpri n:ppinpn l.sp. ijppinpn apinpj — Hip'Il (117) Sg.3.m. pf- 2p,1 impf. 23> impcr. — Inf. 3. ž. -Pfl — abs. 3dh 2. m. -Píl cons. 3DH 2. ž. 1. sp. PI. 3. m. rtopn ^pn 2px 'ppn Particip. 3di3 ž- nppp 3. ž. •> rrfpn — 2. in. Bfilaprj laprv i3pn 2. ž. nrppn nrfprr l.sp. 2v: — 234 235 Háp'al (118) Sg.S.m. pf- nevi impf. BBľ1 3. ž. nspn 2. m. spin '1.1. l.sp. P1.3.m. \2&fí 3. ž. HJppín 2. m. BfllSDin • 2. ž. njppín 1. sp. utípvi jmpcr. nem Inf. abs. 3ĎVJ Particip. - Bio í- fi3D1D 236 I. PÍSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 101. Abeceda. Viz § 1. § 102. — 103. Písmena roztažitelná a koncová. Viz § 2.—3. Ve vědeckých publikacích se rozložitelných písmen neužívá. § 104. — 105. Rozdělení a výslovnost souhlásek. Viz §4.—5. § 106. Souhlásky explosivni a spirantní. Viz § 6. § 107. Označováni samohlásek. Viz § 7. 1. Aramej.ština používá písmen », ,-[ jako značek pro dlouhé vokály obdobně jako hebrejština, na př.: yiVl hötja', jva bii, nspin hß&pai, nison í44mí- Zatím co v hebrejštině « jako značka pro vokál je jenom tam, kde skutečně 1 drive bylo, aramejština ho užívá daleko častěji, často i na úkor týN"! NXV3 (st. determinatus), NITI (fem. -a, za správnější nvn)- 2. VÍz § 7. 2. 3. Viz § 7. 3. V punktaci biblické aramejštiny ;sou též he-braismy. Příklady v § 110. § 108. Výslovnost a psáni samohlásek. Viz § 8. 1. B. 2. c) Qämxs se čte výjimečně jako á v otevřené slabice v někt. tvarech předložky Dljy Dan 6> 19 (L): 7, 10, 2° (L); (ale VrtÔ^ft tamtéž 1"). b) bspS látfbel 'pro'. § 109. Scriptio plena a defectiva. Viz § 9. Souhlasí s hebrejštinou, jen x je častější. Srovn. § 107, I. 239 § 110. Palah furtivum. Viz § 10. § 111. S»wä. Viz § 11. § 112. S»wl compositum. Viz § 12. § 113. Dágěš lene a dagěš forte. Viz § 13. 1. Pozn. I. Na rozdil od hebrejštiny se v aramejštinč dvojhláska -aj- považuje za skutečnou dvojhlásku, takže se po ní souhlásky spirantisují jako po samohlásce: HíTO bajleh 'jeho dům'. § 114. Značky v písmu. Viz § 14. § 115. Q°rč, k"lib, mimořádné body a smíšené tvary. Srov. § 15. 1. Q'rě jsou v aram. částech SZ poměrně častější než v hebrejských. Vždy je u zájmena osobního 2. tg. m. (§ 127), u suflixu téže osoby (§ 127) a 3. sg. fem. (§ 128). 5. Jmčno Boži nii"P sc v aramejských částech Starého Zákona nevyskytuje. § 110. Prízvuk. Prízvuk v aramejštinč je též důrazový, ale patrně byl silnější než v hebrejštině. 1. Podobně jako v hebrejštině je v biblické aramejštinč prízvuk slovní většinou na poslední slabice: na př. 3í"H ďháb, často též na předposlední: rťjBJ 'padly', /»pp 'skončila', VltájJ 'na něm', KOÍ3 'takto', mjj 'kráľ. § 117. Akcenty. Aramejské partie Starého Zákona jsou opatřeny akcenty prosaickými (§ 17, 4) obdobně jako hebrejské. Vi|^ § 17: 1—6, !). § 118. Slabika. Srov. § 18. 1. a) Jako v hebrejštině začíná slabika jedinou souhláskou, b) Výjimka jako v hebrejštině: <] = ů- před retnicemi a před š^wa: Qgl 'a ústa', "iJJiyi 'a vlas'. 2. Slabiky otevřené a za vřené jako v hebrejštině. 3. Otevřené slabiky: a) s hlavním přizvukem mají vokál dlouhý (XJ*3 240 [§ 118] 'hledal', JO^Íl 'hledali jsme'); někdy krátký: 'řekněte!', 'muJ otec', P*M^ 'nohy', b) s vedlejším přizvukem maji vokál dlouhý (fôS** 'věky'); krátký jen pod vlivem laryngál (NfiJJtý' 'hodina', pV*S 'necht ony jsou', VTHJ 'moudrost') a v 6 ojedinělých případech (viz Bauer-Leander s. 15 n). c) neprízvučné mají vokál dlouhý (pbl 'hořící') nebo redukovaný (š^wá): fafí< 'zasedl', "Kjý 'vlna'); krátký jen před virtuálně zdvojenou laryngálou (jnp 'sli-tovati se') a před stejnými dvěma konsonanty OfŮM 'jeho srdce'). 4. V aramejštinč není otevřená slabika před přizvukem prodlužována, nýbrž sc redukuje: "Q«^ < *) (hebr. ")-.-). 3. Krátký vokál otevřené slabiky v 2. a 3. slabice před přízvukem se též redukuje: Nfib" 'tři'; Jl72p~ 'přijímáte'. 4. Jsou-li však před prízvučnou slabikou dvě otevřené slabiky s krátkými vokály, vokál druhé z nich sc clidujc, první v slabice tím zavřené zůstane [stejně jako v hebrejštině: npnin]- n> př. ^iha (< *maattn); rnpy (< *'abuiirl). ' 5. V zavřených slabikách a může přejit (postupně) v i: *kulbcl> ľi2ľ\y> *bašrň> NYvľp. v sousedství laryngál se a árií, viz odst. 4, poslední příklad). 0. i se někdy mění v zavřené slabice v e, zvláště v tvarech slovesných (viz § 154, 3), m. j. v participiích: ^Bp 'zabíjející' (ale: pb" 'hořící'). Srov. též § 119 na konci. 7. u sc někdy v zavřené slabice prízvučné mění v o (jen ve tvarech nominálních, ne u sloves): *gubb > 3 j (st. constr.) 'jáma' (ve stalu cmf. zůstává ií: X33)- Viz § 144, IV. V neprízvučné slabice zavřené přechází někdy u v á: *hunlial > -"J" 'byl dán dolů', jj 122. Změny dlouhých samohlásek. 1. Původní ä v aramejštině zůstává jako ä: -^X 'bůh', Xpbtý (st- emph.) 'pokoj'. [V hebr. á > ó: fíbx, DÍ ?Dl 2. Dlouiič vokály zůstávají i v zavřené slabice: jr\pty éämtä 'položil jsi' [v hebr. se krátí: možná též v xni~0 a pod., srov. § 144, VII, 2; s. '200. 1 1 I* i § 123. Změny původních dvojhlásek. 1. au dá všude ó: Qfl 'den', fc}- (< *fmá(j)u 'hodili'). 243 2. b) ai zůstává v zavřené slabice s hlavním přízvukem, při čemž se vsune pomocné i: qarnúin > -ájin J^JIp 'rohy'; někdy též tam, kde není na konci slova, 'dům', (ale ne vždy: ■piTIS'1 <-aihôn a j.). a) ni sc mění v i vždy na konci slova: ( tOrn 'zlato' (st. emph.). § 170, 2. 5. Před laryngálou s hajepem může být jen odpovídající ' plný vokál: K3rH. KJTfl 'ona hude', ^pjx 'jiná'. Při posunu prízvuku jsou před laryngálou i za ní dva stejné plné vokály: JVIStffl 'uděláte', pnb 'ony budou', fi?inn 'byla zpustošena'. § 109, 5. § 126. Souhlásky. 1. Původní w- na začátku slova přechází v /- (výjimka spojka y,. § 175, 1. 2. n se k těsně následující souhlásce asimiluje jen někdy: Sb'1 <*jinpcl 'dává'. Srovn. § 172. (Někdy zůstává, na př. ifty 'dává' [hebr. po př. sc zdvojená souhláska opět dissimilujc, viz 3.) 3. Uprostřed slova se někdy místo prvé ze zdvojených souhlásek objeví n: TOJl < *ha"cl. Srovn. zde odst. 2. a § 172, § 178, 1. 4. Zdvojené souhlásky na konci slova sc zjednodušuji: •for//>*.fl (Plur' Wt). Viz § 178: 1, 2; § 144: IV. 5. ' na konci slabiky se vysunuje a předchozí' vokál se dlouží: *jCkul> jfkul "93K» § 173, 1. 6. O prosmýknuti a připodobnění / a sykavek viz § 167, odst. 2 a 4 na konci. 7. Sykavky a zubuice aramejské a hebrejské si odpovídají takto: Původním [v arabštině zachovaným] interdentá-lám /ad odpovídají v aramejštině dentály t a d, v hebrejštině sykavky š a z. Podobně původní emfatické inter-dentály t a d daly v arabštině emfatické z a (/, v aramejštině dentální / a emfatické q nebo', v hebrejštině splynuly obě v f. Aramejské původní sykavky s, i, š, z odpovídají hebrejským, rovněž i původní dentály t a i. 244 245 aramejské ii t d ( '(q) ř Š Š S Z hebrejské l d š z t 9 9 * é š s z arabské t d i t t 4 * Š S 1 z (v starší fázi semitské se předpokládá) t d í Ú t t ů f i š s z Příklady: aramejsky hebrejsky arabsky význam zri) i'tih jfišab walaba hebr. a aram. 'sedě U' n rab. 'skákatľ (obojí se Oni ďhab 2Ht z3hah skřiženýnia noliama) dakab(un ) 'zlato' nHar WJ ntfsur nazara 'bleděti si'.'dávati j)ozor' 'ard( un ) 'země' (NftlN 'arqä) 24fi Sg. 1. os. na* '"ha 2. „ m. i k°tíi) nnjx ('antä ) \ q°rě fOX 'anť 2. „ f. nedoložena 3. „ m. hú(') 3. „ f. K*n MC) PI. 1. „ '"nť.hnä 2. ., m. jifuŇ 'anlun 2. „ f. nedoložena j ton (Ezr) hinunO 3. „ m. Tlttŕl (Dan) Irimnwn f. 'innňn 3. „ PI* 'innln V 2. os. sg. a pl. není n assimilováno k následujícímu /. (Pro 2. os. sg. f. je v elefantinských papyrech tvar iJiJX -asi 'anti). Tvary 3. pl. m. a f. pjx a pjM vznikly pravděpodobně z přívěsných zájmen u sloves (Bauer-Lcander, s. 270). [Srov. § 27 pozn.: arab. 'anä, 'anla, 'anti] § 128. Osobni zájmena přívěsná (suffixy zájinennč). 1. Viz § 28. 1. Suffixy u singuláru. (2X 'otec', a>x*1 hlava'). 247 [§128] 2. Suffix pro 1. os. u slovesa je -ni /l0m (EZr) Dílt^. ' l -»/ión (Ezr Dan) JíntbfcÓ 3. f. -°hčn (Dan) 4. První z uvedených vzorů je pro singuláry končící na vokál. Jsou zachovány jen uvedené 3 tvary. Druhý vzor je pro singuláry končící na souhlásku. (V elefantinských papyrech jsou i suflixy 2. sg. f. typu 'OISN)* U sufíixů 2. a 3. pl. rn. jsou doloženy tvary starší na -m a mladší na 5. Suffixy u plurálu (pluralický příznak -ni-): "í^y"! 'myšlenka'. Sg. 1. -áj í T (- -ó/'if) knih y>snr\ 2. m. { í, i [ -ak q°re 2. f. nedoložena 3. m. -6hi ,,ni3ľ,y"! ;-[> (= -á/n/i) kHíb rnwi 3. f. -áh q°rě noV-m 248 Pl. 1. -řínfT (?) doloženo jen u spony) 2. m. -ěTcón (Dan) paUViH 2. f. nedoložena 3. m. -éhum (Ezr) -ěVión (Ezr, Dan) pn'JiV'l 3. f. -čhěn (pn^i^p doloženo jen u předložky) 6. Tyto tvary mají sufíix stejný jako u singuláru, jsou však rozšířeny o duální a plurálni příznak -a/-. 2. sg. m. a 3. sg. f. se ve výslovnosti (q*r6) připodobnily tvarům při singulárů, -i- v 2. a 3. os. plur. vzniklo z -a/-. V 3. sg. m. -ajhú > -aw > -ô; suflix v dissimilovančm tvaru (-hfí >)-hi byl ještě navíc připojen. 7. Na rozdil od hebrejštiny se k plurálům (většinou ženským) na -3t r\ připojují stejné suffixy jako k singulárům: na př.: »]VT2,N 'm°ii otcové', ^flPnN 'tvé stezky', nfi23"!N 'Jeho kolena', pnrinOO 'jejich oběti". § 12í). Význam a užíváni osobních zájmen samostatných. 1. Ač jsou i v aramejštině osoby dostatečně určeny .svými koncovkami, užívá se ještě osobních zájmen, někdy nadbytečně, někdy pro zpřesněni: fl^lStý 'a Ja Jscm uslyšel', (Dan 5, 10). ,"IJN Vin 'duch můj, (já), Danielův', (Dan 7, 15). 2. Velmi často slouží jako spona (kopula): X'nSi íiniaiý pJM JO 'která jsou jména mužů' (Ezr 5, 4). Při tom nemusí být ve shodě rodem a číslem: nti>!0 Kín-rtrOK 'ty (jsi) hlava' (Dan 2, 38). J 130. Význam a užívání osobních zájmen přívěsných (suf figovaných). 1. U sloves jako v hebrejštině. 2. U jmen podobně jako v hebrejštině. 249 Pro aramcjské dialekty je příznačné časté předjímáni (prolcpsc) sulTixu vyjadřujiciho jméno, jež pak následuje. Tak podle masoretské akcentuace v Ezr 4, 11: Nri^nrilN-Sy VliSy irrôty 'poslali jemu, Artaxcrxovi' V biblické aramejštině jinak tato vazba ztotožňuje: K*T73 H3 'leže noci' (Dan 5, 30). XfllD^p 'z téhož království' (Dan 7, 24). Často je prolcpsc při vazbě s itj (viz § 133, 2, c). 3. I pro aramejštinu platí, že suflixii nelze užiti ve funkci zvratnč. K vyjádření vztahu zvratnélio (reflexivního) je nutno užiti opisu pomocí substantiva: ^22i5 JI^Btý"! X1? 'neponížil jsi sc(be)' (doslova: 'své srdce' Dan 5, 22). § 131. Zájmena ukazovací. 1. Pro bližší poukázáni 'tento' sg. m. ftjm d»ltJ, 'tato' sg. f. xi dl; 'tito' pl. pro oba rody: i'px 'ÄlP (= hebr.), (Jer 10, 11, Ezr 5, 15) k-ilb; ^Jjjj 'H (Ľzr 5, 15) (frč; yi'px 'illin (v Dan). [Odpovídá hebrejskému m, jft], 2. Má funkci substantívni i adjektivni: N»bn rm 'toto je sen'; (Dan 2, 36; 4, 15); XVXrip 'tento' roh'(Dan 7, 8); fi^ 'potom' (Dan 7, 6, 7). 3. Pro vzdálenější poukázání: Sg. m. »«| děle, í. *«| dJŕ (Ezr) I pro oba rody áikkěn (Dan) / Pl. ''"ě/f 'oni'. [Jinak než v hebrejštině; srovnej však arabské (Jaká = = 'onen'.] Užívá se ho jen adjektivně: XfVlp 'ono město' (Ezr 4, 13). ' ' ' * * 'onen', 'ona' 250 § 132. Zájmena tázací. 1. Substantívni pro osoby jp man 'kdo?' [Rozdílné od hebrejského, ale srovn. arab. man.] 2. Pro věci na 'co?'. [Stejně jako v hebrejštině a arabštině ma\. § 133. Zájmeno vztažné. 1. Aramejština má jediné všeobecné vztažné zájmeno »S| dl pro všecky rody a čísla [Srov. arab. (alla)di]. 2. Užívá se ho: a) samostatnč: abíýlTa «1 Nl?3,n 'chrám (jenž je) v Jerusalemě' (Ezr 6, 14), j-ľ>fn xfrx 'slrom' ktcrý Ísi viděl' (Dan 4, 17); ' b) vc spojení s jiným zájmenem: xS"',';l"JP ''do nepadne' (Dan 3, 6) (srovn. též § 134, 2); c) k vyjádření vztahu přivlastňovacího původně jen k jménu určenému: XHi7X"ri''3"'H X'JXffl 'nádoby domu božiho' (Ezr 5, 14), pak i k neurčenému: W**l IľlJ 'ohnivá řeka' (Dan 7, 10). Často je tento vztah pícdjat suffixem: XnSx-,,;T KOV? 'jméno jeho (totiž) Iíoha' = 'jméno boží' (Dan 2, 20). Tato vazba významem odpovídá vazbě státu konstruktu s geni-tivem (viz § 142, 3); d) jako spojky v různých funkcích (viz § 185). § 134. Zájmena neurčitá. 1. Není pro ně zvláštních tvarů. 2. 3. K sevšeobecňování se používá též zájmena tázacího: fntyn 'a kterékoli potřeby' (Ezr 6, 9), 2tflV> nol 'a cokoliv... bude (se zdát) dobré' (Ezr 7, 18).' Viz též § 133, 2 b. 251 4. 'Jedcn-druhý', 'navzájem' se vyjadřuje jako v hebrejštině opakovaním zájmena ukazovacího: nJVDy njfl ■p&'M 'spojené jeden s druhým, navzájem' (Dan 2, 43)'. 5. 'Každý', 'všechen' ^2 kol, před mnqqopcm -'•jg kál-(vlastně substantivum 'celost', arab. kull(un)). Vazby jako v hebrejštině: a) před neurčeným sing.: 'každý', t^JX"^ 'každý člověk' (Dan 3, 10); b) před určeným sing.; 'celý', KPlK"'?? 'celá země' (Dan 2, 35 a 3!)); o) před určeným kollektiveni: 'veškerý', XltťS'Sv veškeré tělo'; (Dan 4, 9); d) před plurálem: 'všichni', ^22 ,,0',2n b~b 'všechny mudrce babylonské' (Dan 3, 12). V aramejštině je kromě toho tvar x"?3 kolhl 'vše', •všichni'. n3"Xi?5!p fiTtS 'Jidl° P") všechny (bylo) ni něm' (Dan 4, 9,'l8). § 135. Clen. X 1. V aramejštině byl člen původně asi léž -Ixl jako v hebrejštině, ale protože se klade za příslušné jméno, podlehl jistým změnám. Stav jména se členem se nazývá status determinatus nebo cmphaticus. 2. U singulárů a plurálů na -<í[ je člen v tvaru -r7. Je na něm přizvuk, který působí na' určované slovo. M. sg. (JHK '•»7J/i, 'bůh', se členem xn^X '"Wlí 'Bůh'; f. sg. nÓĎrí> status construclus f\QSfí, status emphaticus *liůkmal-(l> xriODn 'moudrost'; plur. *y3ľ»X. st- constr. ľiyai'X. empn! xnypSX 'prsty'. 3. a) u plurálů na -In a duálů se člen *-hu připojuje k příznaku -aj- a dá s nim -ajj3 x" : V>1jň<> st- const. 252 spV < *-«/. st- emph. ffljfr 'dny'; duál X"0Ttfffl 'váhy' (Dan 5, 27) (ale Leningradský rukopis má: Ň^JT^tt)-b) u slov odvozených příponou i -dj je v plurálu st. emph. na -ajě (q°rě -3'ě): ****í^3: X^typ. q°ré 1X1^3 Xhaldejci". 4. Pro tvoření státu emphatiku feminin v singuláru a viech duálů a plurálů máme tedy praktické pravidlo, že se připojí k jménu ve státu konstruktu. (Bauer a Leander maji za to, že skutečně stat. emph. vznikl připojením členu ke státu konstruktu, s. 85). Nomina 136. Kořen. 1. I v aramejštině je základní význam slova spjat s kořenem, jenž je v naprosté většině tvořen třemi konso-nanty. Pro malý rozsah biblicko-aramejských textů je i počet dokladů menší: "*]bp mxUvk 'kráľ XnsSo malk'lň (doložen jen st. emph.) 'královna', 137Í3 mnlku 'království', 'vláda'. 2. Jednoradikální jsou jen částice (p, p, b< 1) a zájmena (XI' HO)' jednoradikální nomeii není doloženo žádné, neboť slovo pro 'ústa' [v hebr. npl bylo rozšířeno o druhý radikál m (asi zbytek označení neurčitosti t. zv. mimaeí): ob (se suit. nac)- 3. K dvojradikálnim patří na př. slova: 3X 'otec', HX 'bratr', ^\ 'ruka', njpj 'rok', -]p 'syn', 'jméno', yx [hebr. vp] 'dřevo', 'strom', ^.p (st. constr.) 'dva', 'ženy', nxp 'sto'. 1. Čtyřkonsonantiii jsou na' pí.: Dl2"in 'kouzelník', 1X11C 'krk'. * • 253 § 137. Tvorení jmen. 1. Původní dvojkonsonantní trojkonsonantní C]bb> V)it- ISn) a vieckonsonantni (DETl). 2. Odvozená (A) z kořene a) zdvojením středního radikálu: ^3)1 'hrdina', b) opakováním třetího radikálu: plH 'zelenající se', c) opakováním druhého a třetího radikálu: "iQ^a^j 'úsvit', d) opakováním celého dvojsouhláskovčho kořene: bíhi, 'kolo'. (li) c) praefixy «) '-: 9*ľlt$ lhcbr- ylltl 'paže', i)) m-: 72tt>0 'obydli', *n2_I>]2 'dílo'. Též k tvoření infinitivu qalu (§ 104, 2), 'l) '": NIHfl (st- emfat., od Wj) 'okruh', f!) h- a t) š- slouží k tvořeni infinitivů kausativnich slovesných kmenů bap'elu a šap'elu: ŕnotťn 'zhubili', TVftľlí} 'dokončili'. (C) f) sufrixy: " a)-äj [odpovídá hebr. -řj: ^fc»3 'Chaldejský', *D^S 'prvý', f) -ún [hebr. -än i > -On]: y">J3 'stavba', 'strom' [srovn. hebr. yibx]' t) -on [== hebr.]: myšlenka' (srovn. hebr. fiľih t]) -ř, st. constr. -U: t^riN- st;- constr. IľHfíi'," 'konec', fl) -ii, st. constr. -ut: ^bíZ> st- constr. fll^So 'království', x) -5, <\- (kanaanismus za -3, n ): 'daň', 'deset tisíc'. § 138. Rod jmen. 1. Aramejský rod mužský a ženský odpovídá hebrejskému. 254 2. Maskulinum nemá zvláštní koncovky, častá jsou i fe-minina bez koncovky: TJX 'kámen', 'zemč', 'oko', patrně též jy 'koza'. 3. Feminina se většinou tvoří příponami: a) -/ jen v -U a -07, kde mizí ve statu absolutu: st. abs. v-|ni<> st. constr. rVirTN 'konec', st. abs. 13^1?' st-constr. filoSö, st. empíi. Nfl'sSft 'království'. h) -al, z něhož asi jako v arabštině v pause vzniklo -ah, jež pravděpodobně jako v hebr. proniklo i do kontextových tvarů a dalo -íT, jf . (Misto tohoto v aramej-štině je často psáno ^ .) V ostatních tvarech sc -al udrželo: st. abs. j-pipj (nebo NTI"!)- st- constr. fffff, st. emph. KfllTI 'zvíře'. c) -i jen ve fem. Wjfl 'ůlfrl 'jiná' k mase. flHK 'j'ný'- 4. Jako obojrodá se jeví v biblické aramejštině. -fij 'oheň' (mase. Dan 7, 9; fem. Dan 3: 6, 11 a j.), 'pták'(mase. Dan 4, 9 k°tíb; fem. Dan 4, 9 q"rě; 4, 18). Pozn. I. Mase. s žen. koncovkou: .-[HB 'místodržicí', j-|J3 'druh'. Pozn. II. Kollektivs bývají fem., na př. í^í) 'vystčhova- lectvo'. Abstrakta bývají též fem., na př. t\y\ 'velikost'. 1 § 139. Cislo. Aramejština má tři čísla: singulár, duál, plurál. V tom i v jejich užívání se shoduje s hebrejštinou. (A) 1. Duál značí předměty párové: má koncovku v st. abs. -ájin yj^p 'rohy'; v st. constr. -ě (<*-aj) *\)"1J5; v st- emph. -aj)ä (< *aj + člen *M) X*3"lft. [Srovn. arab. -ajni , - 11- konc. du. pro nepřímé pády, -aj pro st. constr. du.] 2. Ve femininu se tyto koncovky připojuji k tvaru na -al: fflNO , 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou řadách) Dan l\ 7, >yy (st. constr.) 'oči', X'JfXa (st.cniph.) 'váhy', t. j. dvě misky vah (patři k „dualia taiitum"). Duál tvoři jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: f3131 piti* 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. Duál za plurál: *|p»y f?3")P ''Ľsct- r°hú'. Dan 7, 7. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. constr. i-|fl, fem. st. abs. pfllfl (< *-«/")• 'lurál. a) Starší způsob tvořeni plurálu opakováním je u adjektiva 2") 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu jsou ještě normální plurálové koncovky: mase. pp"j;n 'velcí', fem.: řMa"]. emph. XJ13121 'velké'. (Srovn. též odvozené suhst. *pj3"|31 'velmoži'). b) Všeobecně má plurál tyto koncovky: ul) maskuliiuiin ve st. abs. -In, p-: ppVp 'králové', pp'jn 'moudří'. [Srovn. arabské -lna, konc. plur. mase. pro nepřímé pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy na -ta: 0*5^0 'králové', Kzr 4, 13; Q^fi^M jako k'tih, opraveno však v tpri ppSx> 'tisíce', Dan 7, 10.) n2) maskulinum ve st. constr. -č, < - (< *-aj, jako v duálu): iqV 'dny', *g*JTÍ 'mudrci'. <3) maskulinum ve st. emph.; -ajfS, x*x (< *-a/+člen •ní): K'úl5 'dny'. [11) [emininum ve státu absol. -iín, ^ , (místo *-ňl, u analogicky podle mase. -In): ^ysýx 'prsty', 8. 250 (§ 139] f)2) ve st. constr. (původní) -dl, : fiKttCM' [13) ve st. emph. -dta, : XfWS^X-9. Některá maskulina maji v plurálu koncovku (ženskou) -3n: Qlý 'jméno', pl. /lítOSt* (constr.); XD13 'trůn', pl. pp"i3; nnx lev', pi. émpW. xriinx; *3x p>-sesuti, vmx. 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -In: rtba 'siovo', pi. p"pp; nn 'duch', pnm [v hebr. riinn]: plitý 'rok', pl. pjp>; pp>J 'ženy' (sing. nedoložen). 11. Zvláštni je slovo tyjx. Původně kolektivum 'lide', 'lidstvo' (slovensky 'sveť), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomocí státu konstruktu slova 'syn': sg- tVJX 13 (důležité místo Dan 7, 13), pl. XiPJX \J3 (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo {^jx někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5, 7; 6, 8, 13 (!)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo E*i 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji pp^i (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. ftfiý Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139(A>.) 13. Plurál od Jtj^x je pi7^«; značí v aramejštině [na rozdíl od hebr. QM^X = 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: ppľjl 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. onXáyx»a splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též ppn 'pšenice' jako zrní [na rozdíl od hebr. [-[{311 — 'obilí na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: yx 'dříví'; p^y 'ptactvo'; *ipy 'listi'; ")p>3 'maso', pak: 'živočíšstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejštiny 257 [8139] 3. Příklady: p^i 'ruce', pjtp" 'zuby' po př. 'kly' (ve dvou radách) Dan 7, 7, »W> (st. constr.) 'oči', K»Jt!|ÍC («t enipb.) 'váhy', t. j. dvě misky vah (patří k „dualia iantum"). 4. Duál tvoří jen jména podstatná. Příslušná adjektiva (a též zájmena a slovesa) jsou v plurálu: EMM ^ip 'velké zuby (kly)' Dan 7, 7. 5. Duál za plurál: -)jyy t?3*lP deset rohů', Dan 7, 7. tj. Duálová koncovka je i u číslovky 'dva'; mase. doloženo jen v st. eoustr. fem. st. abs. pfi"in (<*-ajn). (B) Plurál. 7. a) Starší způsob tvoření plurálu opakováním je u adjek- tiva 2"| 'velký', avšak u takto vytvořeného plurálu ](ou jeltÔ normální plurálové koncovky: mase. p2*l2"l 'velcí', fem.: f2"l2"!' emPn' N/1212T 'velké'. (Srovn. též odvozené subst. * p 3 2 "12 T 'velmoži'). 8. b) Všeobecně má plurál tyto koncovky: al) maskiilinum ve st. abs. -In, p-: ppbň 'králové', pp^SH 'moudří'. [Srovn. arabské -inu, koně. plur. mase. pro nepřímé pády.] (Pozn. V textu nalezneme i hebraismy na -fm: CdSo 'králové', Kzr 4, 13; CB^n jako k"líl), opraveno však v qcrě pE"7X> 'tisíce', Dan 7, 10.) f(2) maskulinum ve st. constr. -ě,i - (< *-«/, jako v duálu): 'dny', '•0>2n 'mudrci'. i3) maskulinum ve st. emph.: -a//J, X"N (•:*-«/! člen */iíi): X'ttV 'dny'. |11) femininum ve státu absol. -ďn, ^ , (mislo *-«/, fl analogicky podle mase. -In): fy2if;X 'prsty', 25G [§139] (12) ve st. constr. (původní) -fit, p : f|y22{X-83) ve st. emph. -Stá, : Xfl»2XN-9. Některá maskulina maji v plurálu koncovku (ženskou) -un: J2p 'jméno', pl. finiStý (constr.); XD13 'trůn', pl. pois; nnx iw, pi. empW xnnx; *2x p>-s'e'suff. •♦jgrjjjK. 10. Některá feminina mají v plur. koncovku (mužskou) -In: nba 'slovo', pl. pipp; nil 'duch', pnn tv hebr. nvirfl; ílití) 'rok', pl. pjlý; ptt>3 'ženy' (sing. nedoložen). U. Zvláštni je slovo t^JX. Původně kolektivum 'lidé', 'lidstvo' (slovensky 'sveť), (na př. Dan 4, 22), z něhož může být jedinec vytčen pomoci státu konstruktu slova 'syn': s§- ttfJK 12 (důležité místo Dan 7, 13), pl. xt^JN \J2 (Dan 2, 38; 5, 21). Ale i samo {yjx někde značí jednotlivého člověka (Dan 2, 10; 3, 10; 5, 7; G, 8, 13 (I)). 12. Plurál s koncovkou mase. i fem. má slovo fíp 'den', a to bez patrného rozdílu významu: častěji pp^i (na př. Dan 7, 9), jen 2 x st. constr. flOV Ezr 4, 15, 19. (O duálu viz § 139(A).) 13. Plurál od fl^x je pnbřj; znači v aramejštině [na rozdíl od hebr. Qtj-px = 'božstvo', 'Bůh'] vždy více bohů; je to plurál skutečný, numerický. (Též Dan 5, 11: 'moudrost bohů' = 'božská' a p.). 14. Některá jména jsou pluralia tantum: pOHI 'slitování' (pův. 'vnitřnosti', srovn. řec. mtXáyx*1* splanchna, pův. 'střeva'). Srov. též p*pn 'pšenice' jako zrni [na rozdíl od hebr. ftjflfl — 'obilí na poli']. 15. Kolektiva jsou např.: yx 'dříví'; p^y 'ptactvo'; *igy 'listí'; lt>2 'maso', pak: 'živočíšstvo', 'lidstvo'. 17 Mluvnice hebrejštiny 257 140. Status. V aramejštině může být nomen v trojím stavu (státu): 1. Status absolutus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Znaěl jméno položené samostatně. 2. Status constructus (jako v hebr., viz § 42, 2, 3). Před genitivem s oslabeným přízvukem. 3. Status emphaticus (determinalus) s poslponovaným členem -"\"l"- X'JXobi 'a pnnesH nádoby' Dan 5, 23; Díl b sobxtí* 'dotázali jsme se jich' Ezr 5, 10. (Pozn. Táž předložka "j vyjadřuje i vztah dativni: PP^nb ■•• ap* 'dává moudrým' Dan 2, 21; Dp7 P"OX 'Dl 'a takto k nim promluví' Ezr 5, 3). § 142. Determinace (určeni). 1. Vlastní jména označují určitou osobu či věc, a jsou tedy sama o sobě determinována: bx'J". bll3> přívlastek k nim musí být též determinován: XJ12~ 'b~2 'veliký Babylon' Dan 4, 27. 2. Determinace se provádí připojením členu, čímž vznikne status emphaticus (determinatus). [Na rozdíl od pozdější, aramejštiny a syrštiny je v biblické aramejštině tento stav výrazem jména určeného.] Této determinace se užívá [jako v hebrejštině a v arabštině], aby se některý pojem oznaěil jako známý a) je-li vytčen ukazovacím zájmenem: toft Xisblt 'onn socha' (Dan 2, 31); b) byl-li dříve zmíněn: NobľT '(určitý) sen', nebol! byla o něm řeč dříve (Dan 4, 3): řAň (bez determinace) (Dan 4, 2); c) jc-li všeobecně znám: a) jako jedinečný: XS71X 'země', Xilbx 'Bůh'; P) za jedinečný považovaný: NsblS 'kráľ par exellence, totiž perský; y) ze souvislosti: X*IDD Ht^)3t^ 'Š- P'sar' (Ezr 4, 8); [S 112] d) znači-li druh: KíllTl 'zvěř'; c) známá jména látek a abstrakta: R3fl,l 'z';lto' (Daň 2> 35). NflD2n 'moudrost' (Dan 2,' 20, 21). 3. a) Determinace následujícím genitivcm oslabí logicky i prízvukom determinované jméno, jež se dostane do (tatu konstruktu. Viz § 140, 2. b) Vazba lato je v araniejšlině poněkud těsnější než v hebrejštině, takže může být i přirovnána k složeninám (některých) jazyků indoevropských: "l"1*tJ""l*iy Kzr4, 10 a j. 'Zářiči'; '^an 4 'lidské srdce', něm. 'Menschenherz'. V češtině se vyjádři tudíž spíše adjektivem než gcnitivem substantiva. c) Determinace je jen u druhého (posledního) člena, a ta determinuje celý výraz: XS^Q JV3 '(určily) dům králův'; ,(2'l3n ')í,n 2, 12 '(jistí) mudrci babylonští'; "jrťpx jvs nins>n iksžJ Ezr 7,20 'ostatek potřeby domu Boha tvého'. d) Zálcží-li na tom, aby prvý člen byl determinován, determinuje se druhý, i když na jeho determinaci nezáleží: N'OV iTfiy Dan 7, 22 '(ten) Starý dnů (dny)'; bez determinace: ppi"1 p^pj} Dan 7, 9 'Starý dnů*. e) (Má-li být první člen neurčený, je nutno použit jiných vazeb, s h [jako v hebrejštině a arabštině] nebo s i-j: bN"l!£,','p "[bÓ ^"zr 5, 11 '(nějaký) král izraelský'.) f) Vazba státu konstruktu jmen ^yg 'pán' a *|5 'syn' slouží k vyjádření určité souvislosti s výrazem genitiv-ním (při čemž uvedená jména sklesnou na formálni slovce): Dyt3"bV3 ^zr 4, 8 a j. 'kancléř' (vl. 'pán dekretu'); RJf^pSJJ Ezl" c> 16> Dan 2> 25 a J' 'vy~ hnanci, exulanti* (vl. 'synové vyhnanství, exilu'). 260 g) Vazba státu konstruktu vyjadřuje na př. vztahy látkové (X3n"t rhÚ '*laté socha'), vysvětlovači (S?3 njHo 'k'"aJ babylonský'), vlastnosti (pa«i pPfíj) 'Starý dny, co do dnů', Dan 7, 9; pod. 7, 22). 4. Determinace suffixem je vlastně zvláštní případ de-terminape genitívni, při níž genitiv osobního zájmena je přivěšen k jménu, takže s nim tvoři celek považovaný za jedno slovo. (Připojováni suffixů viz § 128, 3—7). § 143. Deklinace. 1. Ve vzorech se uvádějí kromě tří států též příklady tvarů suffigovaných s lehkými suffixy (pro všechny osoby singuláru a 1. os. plurálu; jako přiklad se uvádí 1. sg.) a s těžkým suffixy (pro 2. a 3. os. plurálu; jako příklad 2. pl. m.). Protože biblické aramejské texty jsou nerozsáhlé, mnohé tvary se nedají doložit, a vzory jsou neúplné. 2. Koncovky nominálni jsou: pro mase. (a fem. bez koncovky) pro fem. 1 koncovkou Status Sg. du. pl. Sg- du. pl. abs. constr. emph. — -ájin -ín — -é -ä -ajjä -ajjŠ -5 (-i, -á) -iit (-U, -úl) -'■lií n. -la, (-il_a, -ula) -tajin nedoložen nedoložen -ín -ät -ala 3. Při deklinaci některé samohlásky podléhají zákonitým změnám. Nemění se však samohlásky: a) původem dlouhé (ptí>> QV) b) zůstávající v slabice stále zavřené ({J*Jft, 31) a) k nimž náleží i slabiky, které byly zavřené a vlivem „zavírající" laryngály se „pootevřely" vsunutím ha-tepu (i-inN < *'ahrt), 261 0) a slabiky, které se staly otevřenými po zjednodušeni zdvojené laryngály (JJJJ1Q < *m'ra"ď; < *barr, st. emph. x"13) c) š°w5, je-li dosti daleko od prízvuku (fjJHp, n2£j^)>. 144. Nominální třídy. A. Maskulina (a feminina bez koncovky). Druh proměnné vokály koncový konsonant Třida nesegolátni nescgolální nesegolátni nesegolátni segolátui nesegolátni žádný 1 (v ultimě) 2 (nanejvýš jeden) různé stále jednoduchý stále jednoduchý stále jednoduchý zdvojený před koncovkami jednoduchý (původně dva konsonanty na konci slova) původně /, tt», * (z toho > -č) I-II. III. IV. V. VI. B. Feminina s koncovkou. Odvozena od matkul. iridy I.—V. se silným posled- koncovka -íí (< -at) VII. ním radikálem VI. se slabým posled- koncovka -íí/, i, -ň VIII. ním radikálem Třída I. (Vokály neproměnné, konc. konsonant stále jednoduchý. Vzor: Q^i 'den' (mi lem. 'duch', flStf 'bůh', XTr* 'velký'; ^JpS 'chaldejský') abs. constr. Sg. D> D1» P1- ppi"- >9t Hp* emph. s leh. suff. s těž. suff. 262 [§ 144] Slova s koncovou laryngálou po dlouhém vokálu s výjimkou ä mají v bezkoncovkových tvarech patah furtivum: ni"l> a místo š°wa mobile u laryngály hatep patah: ponSx. Podobně nomina III' mají též hatep patah (p3X\í!y)> ale koncové ' se elidujc: WiP ^2> emph. xntí'S nel)0 ''NW3 Třída II. (Vokál poslední slabiky proměnný, koncový konsonant stále jednoduchý). Vzor: Q^y 'včk, věěnosť íem. 'ruka', exp 'stojící'). abs. constr. emph. s leh. suff. s těž. suff. sg. nbv cby nohy 'aby *\^aby pj- ppbý >riby a^y *»7?/ fiyd?y Slovo "j* má sg. s těž. suff. p3T. du. abs. p"p. Podle II. tř. se deklinují participia qalu OBJ3 nebo htíj 'zabíjející'). Participia qalu sloves II wjj mají na švu x. a'u ' sc drži ve výslovnosti před š"\v5: sg. abs. DXp> aDS- k°lib pOXp' q^rč pp^P. Podobně i pl. constr. Třída III. (Dva vokály proměnné, konc. konsonant stále jednoduchý). Zde je velmi názorně patrno, že v aramejštině redukce vokálů pokročila dále než v hebrejštině. Vokál poslední slabiky sc udržel jen ve st. abs. a st. constr. singuláru, kleré jsou tvarově shodné, na př. "^3 'maso' [odpovídají hebr. st. constr. *|ÍJ>3, zatím co hebr. st. abs. je "ŇJ>3]. V ostal meh tvarech se druhý vokál eliduje, prvý zůstává plný; u Suto 263 pi. {§144] v zavřené slabice přechází v i: *bašrá>^ty^ (st. emph.). Vzory: ^ 'čas', 'zlato'; participia hitp°'elu IT^S 'daný', "l~ýra 'udělaný'. abs. constr. cmph. s leh. suli. s těž. suff. fat fa? Njpr *»jjBt *fi3oat PJDT Opí NTÔ»! **J?Í *p30p? U laryngály místo š°w5 mobile je hatep" patah: X3i"H. pprvria. -pynp. Třída IV. (Koncový konsonant před koncovkou zdvojen). Na konci slova, t. j. ve st. abs. a const. singuláru je konsonant jednoduchý (<*rabb) 'velký', »53 'ústa'. Před koncovkou je zdvojený a) původně X3~ rabblí (emph.); b) pro udržení plného vokálu "QB (** suff.). Původid u se drží před zdvojeným konsonantem: X33 (st. cmph.) 'jáma', před jednoduchým ve st. abs. a constr. sing. přechází často v o: 33. 3- 'veliký' (plurál viz § 139 B, a) ~B 'ústa' (viz § 136, 2), DtD"!" 'kouzelník', p?ty (du.) 'zuby'"; i- (sg.) 'živý', p»-(pl.) 'živi', 'život'. abs. constr. cmph. s leh. suff. s těž. suff. sg- Dfcnn Dbin Kpcnn ••aai- "pseain pi- paoin 'aain K'aaňn *aä"in *p3,aa"in Třída V. Segolata. 1. Nomina, která se stala po odpadnutí pádových koncovek jednoslabičnými (*malku > *malli), byla vsunutím pomocného vokálu mezi koncové souhlásky opět rozšířena na dvojslabičná, při čemž přízvuk bud zůstal na původním kmenovém vokálu předposlední slabiky mxlxk 'kráľ, nebo se přesunul na vložený vokál slabiky poslední, 264 [§ 144] a původní vokál předposlední slabiky se redukoval cSlí .flem 'socha', PjCJ k'sap 'stříbro'. V tvarech s koncovkami zůstal plný vokál, při čemž a někdy přešlo v i: -p-(< *dab!i) 'oběť, pl. pfD". Plurál se tvoři z dvojslabičných základů typu qaial, takže se shoduje s plurály třídy III. Je-li třetí radikál 6, 17, d, k, p, /, je v plurále spirantisován: ppbp nwlkln (< *malakín). Typy qall a qill do značné míry splývají. Příklady: a) typ qall: viz výše, též: Kjpx (fem.) 'kámen'. b) typ qill: cbn 'sen', Nab~ (x < ''• působením laryngály); "Igp 'kniha', pl. p~Ep. c) typ qull: tátt*p3 'pravda'; x.~IJ3 'světlo', bfip 'zeď, pl. N'b-p. abs. constr. cmph. slch.suff. s těž. suff. sg. -bp r'-p íoba -pba prpba pí- ppbp "3pa N'ašp 'pšo ps'sbp 2. U kmenů II / (vesměs typu qall) se - qasät > /12fj!) st- aDS- a cs. V plurálu se drží íí) souhláskové: *fl};;'druli' mase, suffigované tvary plur. 2. U feminin na -ľ a -ů původní -t v st. abs. sg. vypadlo, udrželo se však v st. constr. a před suffixy. V plurálu slov na -ú je konsonantni w. nnX 'konec', 13^0 'království'. abs. constr. emph. s leh. suff. s též. suff. sg- nnx nnnx xnnnx "Tľnnx — i3^p rvošn x/iisSp *J?tt79 — pí- — rcobn »fl»^a — — 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem (mimo třídy) *2X 'otec'; sg. se suff. VQQ, ^Úii (viz § 128, 3). Plur. rozšířen o h: se suff. ViniX- X3H12X-*HX 'bratr'; pl. sc suff: Ezr 7, 18 "p^X k'í'b, "ijnx q°rě (dissimilace: a > x před laryngálou s ä). *13 (constr.) 'syn'; se suff. fl"|3: plur. constr. MJ, se suff. viih. prrja. X"I2 (constr.) 'pán'. *IT'3 'dům'; constr. ;-p2, emph. xn,3 (viz § 113, pozn. I.); plur. se suff. pS'JlS bälčkôn s explosivním jednoduchým /, p\ má dägčš lene. Viz' § 123, 2. t£>X1 (constr.) 'hlava'; se suff. viz § 128, 3. Pl. p£>X1> se suff. DHV^X1 Ľzr 5, 10 (hebraismus). (constr.) 'jméno', se suff. viz § 128, 3. Plurál je rozšířen o h (jako u 3x): constr. J"inpE>, se suf- DÍlíinpíi^. 267 § 146. Prídavná jména. 1. Koncovky singulární i plurálni stejné jako u substantiv. 2. Přivlaslkové adjektivum stojí vždy za substantivem, a shoduje se s nim v rodu, čísle a determinaci. § 147. Vyjádřeni stupňů přídavných jmen a) pomoci předložky 'z' za komparativ: nrnilTfa 21 "líH Dan 7, 20 'vzezřeni její (bylo) větší než 'jejích družek'; b> genitívni vazbou za superlativ: CtýJX ^Bíý Dan 4, 14 "nejnižší z lidí', 'docela nízký'. Číslovky § 148. Číslovky základní. 1. Od 1 —10 jsou doloženy tvary: pro rod mužský pro rod ženský st. abs. st. constr. st. ahs. (st. constr. ' "in — mn nedoložen) 2 ~~ (,"!p) prinři 3 xnbn. nnbn —' řtiň 4 ' nyiňx — yaix 0 - - n#. fíé 7 nyyp rq>$é — 10 nitry — it»y (I:* V náslovi elidováno; 2: dissimilace n v r před n). Číslovky 3—10 sloužící k počítáni mužských předmětů mají koncovky ženské, a naopak. 2. Z číslovek 11—19 doloženo jen '12' "|J>>y 3. Z desítek doltócny: pití>y '20', pfiŠÁ Wi ř"»J1t2> '60'. 'loo' nxa. '2oo' (duál) prixp, Moo' nWa »a-ix.;' '1000'; 'sg. abs. pj^N. constr. fj^x. emph. XB^X: Plur- 268 '10000' sg. constr. fety plur. Dan 7, 10 knih pan, q°rč 4. Ze složených čísel doloženy jen '62' pjffjjp^ pffljj a '120' pitrsp. nxa. § 149. Číslovky řadové. Doloženy jen: 'první': mase. pl. emph. KJfi^jJ' fem' s§- umPn- Kfl^1j3< pl. emph. KJt9*]J3. 'druhý': fem. sg. abs. n^JA 'třetí': fem. sg. abs. tfj^jfl knih, nXJVbn q3^- 'čtvrtý': mase. sg. emph. a fem. sg'. abs: XTJ'OI k°iit>. nxvoi crrC;fem- ss- emPh- Pro' čítání let a dnů v měsíci se užívá číslovek základních (Dan 7, 1, Ezr 6, 15). § 150. Ostatni druhy číslovek. Příslovce 'po druhé' fflMJft Násobný výraz 'sedmkrát' ny2tJ* "in. Slovesa § 151. Úvod a rozděleni. 1. Slovesné kategorie: a) osoba 1., 2. a 3. (1. společná, 2". a 3- rozdělená na mase. a fem.) b) číslo: singulár a-plurál (duál neni). c) čas (t. zv. tempus): Neodpovídá naši kategorii času, avšak nekryje se ani s videm slovesným; perfektum děj konstatuje, imperfektum líčí (Brockelmann, Arabische Grammatik, 11. vy d. 1948, s. 118). Vlastní vztahy časové a vidové se poznávají spiše ze souvislosti. Srovn. § 153. 269 [§ 151] d) způsob (modus): u perfekta ncrozlišcn; u imperfekta: indikativ a jussiv; imperativ. e) odvozené kmeny vyjadřují jednak slovesný rod (aktivum, reflexivum, řidčeji passivum), jednak míru a okolnosti děje. Srovn. § 152. f) Jmenné tvary jsou infinitiv a participia. 2. Kořen slovesa má tři souhlásky (radikály). A. Silná slovesa jsou a) orální se všemi radikály orálními; b) Iaryngální, je-li kterýmkoli z radikálu /i,',/i.Zc sloves s ' sem náleží jen ta, která mají 1 jako druhý radikál. Dále sem náleží též slovesa s r jako druhým a třetím radikálem. a) i iar. (n, y, n) e) n íar. (n, y, n; k; i)- V) iii lar. (n, y, |S|J 1). b. Slabá slovesa assimiluji (n) nebo eliduji nčktcrý radikál (u), /, '). a) jednoduše slabá a) i n (f'B). B) Assimilující sloveso slq p"5D. Y) i' (n"D)-fi) i w, j Oi"B)-s) ii w, j (»V'y). í;) iii infirmae — w,j,' (sf^, n"1?)-r\) ii (mediae) geminatae (y"y). Třetí radikál je stejný jako druhý. b) dvojitě slabá. Vesměs iii infirmae, při tom též; a) i n, 8) i \ y) i u>, ô) ii i. 270 3. Ve slovnících se uvádějí slovesa třemi radikály bež voka-lisacc. 4. Označení [hebrejskými písmeny podle"'vzoru v'z § 51. 4. 5. R-ozlišení aktivních a neutrických sloves ve vo- kalisaci kmene prostéhoJ(qal, p^al) je dosti nejasné, a malý počet doložených sloves nedovoluje jisté závěry. Perfekta na a jsou jak aktivní (;;-p 'dal') tak neutrická 603 'padl)'. * i Perfekta na'i po př. z něho vzniklé^c jsou (s jedinou výjimkou) neutrická (^3* 'mohl', B^tý 'vládl'). U imperfekt všech tří typů se vyskytují jak význam aktivní, tak neutrický: u: bz-H'1 'bude jíst', ^2* 'bude moci'; a: ^"S^ 'obleče', "nOX" '(nechť) zhynou'; i (e): ^pyi 'dá', 'padne'. K perfektům na a jsou doložena imperfekta na u a i. K perfektům na i (e) náleží imperfekta na u, i, a a. Je tedy nutno u každého slovesa uvádět jak perfektní tak imperfektní kmenový vokál. 5 152. Slovesné kmeny. 1. Systém aramejských kmenů slovesných se shoduje s hebrejským v tom, že má též 1. kmen prostý, 2. kmen intensivní tvořený geminací středního radikálu, 3. kmen kausa-tivní tvořený pomocí pracfixu.Jimž je kromě h- též'- fsrovn. arabštinu] a z akkadštiny převzaté í-. Avšak reflexivy s / převzaly většinou i funkci passiva; passivum tvořené vnitřní změnou vokalickou pomocí u se udrželo plně jen v kausativu na h-, kdežto v kmeni prostém je zastoupeno méně [více však než v hebrejštině] a v intensivním jen nepatrně. 271 [§152] 2. K označování těchto kmenů se užívá též vzoru p'l ^yg Pro aktivní prostý kmen se vedle p°'al [též v syrštině] užívá též hebrejského názvu qal 'lehký', 'prostý'. 3. Přehled slovesných kmenů v biblické aramejšliilč: kmen aktivní reflexivní (pass.) passivní prostý P*'al (= qal) hitp^el (jén perf. a partie.) intensivní pa"cl hilpa"al — kausativní (na .š-) hap'el, 'ap'el šap'el hištap'al liáp'al (perf.) 272 (Passivní participia IntensiVU a kausativu náležejí tvaroslovně k příslušnému aktivnímu kmenu). 4. Reflexivum (a passivum) má vždy jiný kmenový vokál než příslušný kmen aktivní: kmen prostý má aktivum na a, reflexivum na c, kmeny intensivní a kausativní aktivum na e a reflexivum (passivum) na a. 5. Význam kmenů. I. P°'al (qal) značí prostý děj aktivní nebo neutrický. II. Hilp^el je jeho rcllcxivum (p*JT Uan 4, 9 'živí se'), častěji passivum (nayrľ1 Ezr 6, 11 '(nechC) je učiněn'). III. Pa"el znáči obyčejně děj zesílený (^pp 'pobil'), často zasahuje i do funkce kausativní (p^a 'přestala': AttS 'působili, aby se přestalo', t. j. 'zarazili'), i v tom, že se tvoři denominativně (n^O 'slovo': bhú 'mluvil'). IV. Hitpa"al je reflexivní, po př. reciproký (VWflTl 'mísiti se (navzájem)') a passivní ("n^/in 'byl hledán'). V. Hap'el a šap'el jsou přechodné (£fíi 'seděl', 3ri1n 'usa" diľ), i někdy nepřechodné (PlbiTj 'mžl úspěch'). VI. Hištap'al: jediný doklad má význam passivní: ^hhpFp) 'jsou dokončovány'. VII—VIII. Passivní qal (= pe11) a háp'al jsou čistě passivní: rh^p 'byla zabita', pco 'byl zvednut' (od p^D 'vyšel'). § 153. Casy. 1. Aramcjskč perícktum a imperfektum odpovídají přibližně hebrejským a arabským, t. j. perfektum děj konstatuje, imperfektum jej líčí (srovn. § 151, 1, c) a lu tvarem i významem. Lze však říci, že tyto aramejské časy jsou poněkud bližší našemu pojetí časů než hebrejské časy. 2. Affixy perfekta: Sg. 3. m. i— — 3.f. -ál n-2. m. -IS, -i fl-, n- T I 2. f. nedoložena 1- 'Mi fl- Pl. 3. m. -ů v 3.f. -s n- 2. m. -tán pfl-2. f. nedoložena 1. -nä H3- V 3. os. pl. je zachováno původní rozlišení rodů. — Koncovka 2. os. sg. m. se vyskytuje v tvaru redukovaném i neredukovanom. Afflxy vokalické -u, -3 jsou (na rozdíl od hebr.) neprízvučné. V 3. sg. f. se drží původní / [v hebr. jen před suffixy]. Koncovky 2. f. v biblické aramejštině nejsou doloženy. (2. sg. f. v elefantinských papyrech je (li); 2. sg. pl. v pozdější židovské aramejštině -lln.) U Mluvnice hebrejštiny 273 3. Praefixy a aflixy imperfekta. Sg. 3. m. j-- ---1 3. f. t-^ - -fl 2. m. ť-- --p 2. f. nedoložena 1. '-- --K PI. 3. m. -íín p- -v 3. f. /'- -än f - -i 2. m. /- -ňn p- -p 2. f. 1. nedoložena n- — — -3 3. os. pl. f. má praeíix / shodně s 3. os. pl. m. (2. os. pl. f. v pozdější židovské aramejštině je tiqtlun). 2. a 3. os. pl. má na konci původní -n [zachované i v arabštině a částečně v hebrejštině]. (Podobně i 2. sg. f. -in v říšské a později i židovské aramejštině). Koncovka 3. os. pl. f. odpovídá příslušné koncovce perfektní: -un: -u = - e) 3*13. 3*13 rons. nnris. rop,2 ]-D*i3 (far.?) nedoložena 13M3 ■i naňs Pl. 3. m. 3. f. 2. m. 2. f. nedoložena 1- NJ3ÍÍ3 12JJ1) rnro nedoložena nedoložena íOpřlS Koncovky 3. p. m. a f. -ň a -íf jsou neprízvučné. 3. Vokál a v otevřené prvé slabice se všude redukoval: *katáb(a) t> 2tVž. V< hebrejštině se před přízvukem zdloužil]. Kmenový vokál i v otevřených slabikách zůstal, v zavřených slabikách uprostřed slova se změnil v e. V zavřených slabikách na konci slova bývá i i e. V 1. sg. se vsunuje před koncové -/ vokál: Ji^BJ 'zvedl jsem'. V prvé slabice zavřené bývá i, podobně i někde v 3. sg. f. npbp 'vyšla'. § 155. Význam perfekta. Perfektum značí děj: 1. minulý: *ťJJ J"n3tí?*l Dan 2, 25 'nalezl jsem muže', ny31 SlU Dan 2, 16 'vešel a zeptal se'. 2. předminulý: **|J Dan 6, 11 'když poznal'. 275 3. minulý zasahující do přítomnosti: xS Ezr 5i M 'není (ještě) hotov'. Perfektum se spojkou 1 má vždy svůj původní význam [i consecutivuin v aramejšlině není]. i § 150. Imperfektum. 1. K úpravě vzoru viz § 151, 1, 2, typ na a «<>«) Sg. 3. m. 3*13; 3. f. ■aron p P. P 2. m. p P. P 1. nrox (n) P P. P PI. 3. m. = = 3. f. = 2. in. j - = 1. p P. P U typů na a a ŕ (> c) jsou tvary bez koncovek (označené p), podobné tvarům typu na u jen s rozdílem kmenového vokálu; tvary oznaěené = jsou s nimi shodné, neboť, kmenový vokál je zredukován. Praelixový vokál 1. os. sg. je bud původní í, nebo vlivem laryngály ': i > íj'7n3>l"'5N Dan 4, 16 'ať tě neděsí'. Kohortativ v biblické aramejštině není. Srovn. § 157, 4, c). Imperativ. 1. Tvarové koncovky odpovídají imperfektnim 2. osob co do kvabty vokálu, avšak nemají koncový prízvuk ani-n. 276 277 Kmenové vokály jsou různé jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). Sg. m. f. 3H3 3-3 3J-I3 3-3 '3J1" ostatní nedoloženy 13113 Pl. in. an 2, 4 a j. 'králi, bud na včky živ'ľ; a ťojen kladné. (Zápor sc vyjadřuje jussivom s mbn)-(Zvlášt důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfektem, záporka je tfb- Viz § 157, 4, a). § 164. Infinitiv. 1. Infinitiv je v arainejšlině jen jeden. Odpovídá významem českému infinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p°'alu má prelix mi- -q: copp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -S ve st. abs., ve st. constr. -at nebo -ul, před suffixy jen -ill. P°'al: 3-3)3 Hilp°'el: Pa*cel: H3"3 Hitpa"al: Hap'el: -3P3- (ap'el: *-«. šap'el: -g» -3-3---3-3-- 3. Většinou vyjadřuje cil děje a bývá opatřen předložkou b 'k': 'vyšel zabíjet' nb^b Dan 2, 14. [Srov. německý inf. s "zu" a anglický s "to"]. 278 Se záporkou: PMs*A tib K3P.3 Dan 6' 9 'výnos k nezměnění, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je patrna z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: NJl-N1? Hlipb IISN Dun 3> 19 'poručil vytopit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (□}"£ --13nnt?)' D"> $ 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často sc i substantivisuje: nSnSrínp Dan 2' 25 'v sPě" chu'; ">32£Q3 Dan 4' 32 'P°dle' své vůle'. (j 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytují participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] -.fl- (nebo ~.~|2), se stálým 3. P) Passivní participium je typu 3S_2. b) Participia odvozených kmenů mají prefix m- (q). Voka-lisace aktivních (a reflexivních) je stejná jako u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] nktivnl passivní reflexivní Qal: (-.--) 3-3 Pa"el: (-.-,") nn?D Hap'el: 3rO"P (Ap'el: bp,-) 3.P3D) VP? 3rOp 3"3"» Hitp^el: 3-3fip Hitpa"al: 3-,3"» Hájľal: nedoložen. 271) Kmenové vokály jsou různé jako u imperfekta (§ 156, 2). Vokál 1. slabiky se redukuje (jako v perfektu, § 154, 3). Sg. ni. f. Pl. m. f. 3H3 nedoložen iris are. 2n: ostatní nedoloženy Tvoří jej jen kmeny aktivní. 2. Značí rozkaz: *filá Dan 7, 5 'vstaň (a) j ezľ, po př. přání v>n faSýS W?P Dan 2, 4 a j. 'králi, bud na věky živl'; a to jen kladné. (Zápor se vyjadřuje jussivem s (Zvlášf důrazný rozkaz či zákaz se vyjadřuje imperfektem, záporka je xS- Viz § 157, 4, a). § 164. Infinitiv. 1. Infinitiv je v araniejštině jen jeden. Odpovídá významem českému infinitivu, po př. podstatnému jménu slovesnému. 2. V p»'alu má prelix mi- -p: gjpp 'shromáždit'. V odvozených kmenech má koncovku -3 ve st. abs., ve st. constr. -al nebo -u(, před suffixy jen -ut. P°'al: 2fl3p Hitpo'el: Pa"el: H3J13 Hitpa"al: Hap'cl: naPOn WPWi šap'd: -ttř) npnsnn ninsnn 3. Většinou vyjadřuje cil děje a bývá opatřen předložkou ^ 'k': 'vyšel zabíjet' nbffipS Dán 2, 14. [Srov. německý inf, s "zu" a anglický s to J. 278 Se záporkou: rTWilb tíh *í| N2X13 Dlln 6- 9 'výnos k nezměnění, který nesmí být změněn'. 4. Slovesná povaha infinitivu je patrna z toho, že má u sebe předmět připojený stejnou vazbou jako u slovesa určitého: NJIfW1? Xípb "ÍOK Dan 3> 19 'PoruĽÍ1 vytopit pec'; 'nemáme zapotřebí ti slovo odpovědět (Q^HS ^rvonn1?)' Dan 3, ie. 5. Jmenná povaha se projevuje zvláště po předložkách často se i substantivisuje: nSn3ľl!"T3 Dan 2- 25 'v sPě" chu'; FPSJiDS Dan 32 'podle své vůle'. 165. Participia. 1. V biblické aramejštině se vyskytuji participia u všech kmenů, v reflexivních v jedné formě s významem reflexivním, u aktivních ve dvou: aktivní a passivní. 2. a) a) V kmenu prostém je participium aktivní v tvaru [proti hebrejštině původnějším, srovn. arab.] j;n3 (nebo 3J13)' se stálým (T. H) Passivní participium je typu 2T\2. b) Participia odvozených kmenů mají prelix m- (jj). Voka-lisacc aktivních (a reflexivních) je stejná jako u příslušných imperfekt; passivní se liší tím, že mají v poslední slabice a. [Srovn. arab.] aktivní passtvnl reflexivní Qal: brv) 3fl3 pa"ci: brH nrop Hap'el: 3^3110 (Apei: br,-)3ri3p) 3^3 sfop srorip iíitpo-ei: arorip Hilpa"al: arpnp Iláp'al: nedoložen. 279 3. Významem odpovídají aktivní participia českému přc-chodníku přítomnému: Ss5p 'zabíjeje', 'zabíjející'; pas-sivní českému příčestí minulému trpnému: P^pT 'vztyčený'. 4. Co do času odpovídá aramejské participium aktivní imperfektu, jehož funkci částečně přebírá. § 157, 2. Značí děj budoucí: p'T'tp 'vyženou tě' (pak 2 imperfekta) Dan 4, 22; i minulý nedokonavý: 'vyšly (perf.) prsty a psaly (pn3lV Dan 5, 5. Přítomnost je v biblické aramejštinč mnohem častěji vyjadřována participiem než imperfektem; na pf.: |"|}x P*P Dan 2, 8 'vím'; XJ3ŕl!3 Ezr 5, 16 'je stavěn'. 5. Participium má tedy větší rozsah a frekvenci než v hebrejštině. Často sc spojuje se slovesem ^ÍPI 'býti'; (NVIfl KdfttMĎ Ezr 6, 8 'bude dána') a se sponou WN (v'z § 182, pnSp p3VTk tib D*» 3, 14 'opravdu nectíte?'. Zajímavá je aramejská vazba participia "la^ 'říkající' po perfektu: piOijíl *\M Dan 2, 7, 10 a j., 'odpověděli a řekli". 6. Participium passivní může mít i význam přítomný: ^TH 'obávaný', pak 'strašný' Dan 2, 31 [srov. latin, 'tremen-dus']. 7. [Z participia s osobním zájmenem sc v pozdější aramejštinč vytvořil opisný présens; byl pak převzat i do novějši hebrejštiny.] (§ 166. Vyjádření přítomnosti. — Viz § 155, 157, 165.) § 167. Odvozené kmeny silného slovesa. U těchto kmenů mají perfektum a imperfektum vždy shodný charakteristický vokál. Je jim e v hitp^elu, pa"elu, hap'clu; a v hilpa"alu a háp'alu. Význam viz § 152, 5. 280 [§ 167] 1. Passivní qal (p°*Tl) sc vyskytuje jen v perfektu, jež je nutno lišit od participia passivního qalu. V 3. os. sg. m. tvarově se shodují, ale v ostatních tvarech jsou perfektní koncovky jasně vyznačeny. Doloženy jsou tyto osoby: Sg. 3. m. 3. f. íib*pp 2. m. nn^pn Pl. 3. m. 'byl napsán' Ezr 5, 7 'byla zabita' 'byl jsi zvážen' 'byly otevřeny' 2. Reflexiv qalu (hitp«eel) má praelix i- a před nim v perfektu předražené Id-, zřídka 'i-. Doložené osoby: Pcrf. sg. 3. m. áflflýi 3. f. růrism pí. 3. m. cřcnn 2. m. pařeni inf. nnmm Imperf. (ári-) apyfl pnrisrw panic, ansna 3. os. sg. f. má tvar scgolatisovaný. Je-li prvním radikálem sykavka, prosmýkne se před prae-fixové i: paptpfl 'bude zanechána'. Praefixové i sc assi-milujc k s a i, viz odst. 4, srovn. § 126, 6. 3. Intensiv aktivní (pa"cl) zdvojuje střední radikál. Praefixový vokál sc redukuje. 281 í 167] Doložené osoby: Perí. ins- ans Sg. 3. m. 2. m. 1. Pl. 3. m. 2. m. 1. rán? psribri Infinitiv (x-), ,-t?ri3. Imperativ pl. m. Participium aktivní 3flDD> passivní 3^30. 4. Intensiv reflexivní (hitpa"al). Doložené osoby: ľerf. Import. sg. 3. m. 3rorn (-«*) 3fi3n» 2. m. fi3P3nn pi. 3. m. «3ŕJ3rn 2- ««>• pP3P3ni Participium 3fi3^Q. K přcsmyknulí sykavky a připodob néní t víz odst. 3. Přiklad: J*3tÔlT ''"'"e skrápěn'. 5. Kausativ aktivní (hap'el,'ap'el,šap'el)mápracfixový vokál a. V impf. a partie, se vyskytují tvary s (a š-) i tvary s elidovaným prefixovým konsonantem [podobné hebrejským]. 282 Doložené tvary: Perf. s ha- (s '«-) Imperf. s ha- synkopované Sg. 3. m. 3J-13I-I. 3P3H 3P3X <3Pr)3fl3!T * : - 3. f. 3P3np — 2. m. 3P3HP (3P-) 3P3P 1. n3P3n — — Pl. 3. m. 13P3H p3P3,T 2. m. pp3P3n p3P3nr — 1. — 3roru — Sap'cl: perf.: 3fl3tt*. 13P3ti>; impf.: 3fl3^ Imperativ sg. m.: 3P,3!> 3P3X. Inľmitiv: n3P3ľ" ("X)- n3P35?>. Partie, aktiv.: 3P3np> (3Pr) 3P3D- 3P31Í>D. passiv.: 3Ppna. 6. Kausativ reflexivní (hištap'al): doloženo jen impf pSSprisy Ľzr '3' W 'jsou dokončovány*. 7. Kausativ passivni (háp'al): praefixový vokál je bud původní u nebo ä v zavřené slabice z něho vyvinuté. Doloženy jen některé osoby perfekta: Sg.: 3. m. 3fpn> 3- f. P3P.3n (-p). 1. rcrrr. M.: »• «• nron. 168. Slovesa sc suffixy. 1. S určitými i jmennými tvary slovesnými se spojuji objektu! suffixy, tvarově shodné se suffixy possesivními (§ 128, 2 a 3) vyjma 1. os. sg., kde je -n? »> (u possesivnich -i 1 -). Jsou jen u aktivnich kmenů. 283 i 168] (Infinitivy a participia mohou mít suffix objektní i possc-sivní.) 2. Protože připojením suffixu je většinou prízvuk slovesného tvaru posunut, mívá suffigovanč sloveso jinou vokalisaci než prosto. Je tedy nutno ji odvoditi z předpokládaného původního tvaru podle příslušných hláskoslovných zákonů (viz § 121, 1, 3, 4). V 3. Perfektum: Doložené osoby a sufľixy: Osoby: 1. sg. *qalall-: se suff. 3. sg. f.: nnSfflf"; "ffJ3 'vy- stavěl jsem ji'. 2. sg. m. *qalallá-: se suff. 1. pl.: XiriStij!) (dissimilace a před (T v a?); XJfiyTín 'oznámil jsi nám'. 3. sg. m. *qalal-: suffixy jako u tvarů nominálních (§ 128, 3):'hap'el se suff. 2. sg. m.: "-Stapn; qal se suli. 3. sg. m. nStap. 3. pl. m. *qulalA-: hap'el se suff. 3. sg. m. VflSlpn (suffixové -hu se po -u- dissimiluje v -hi; srov. § 128, 3, 3. sg. m.). Osoby: 1 Suffixy: 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. sg. f. í.pi. 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. pl. m. - fa* 4. Imperfektum má před sullixcm ještě -nn- zjednodušené někdy v -n-. [Podobně někdy v hebrejštině. Je to zjev obdobný arabskému energiku prvému jaqlulanna.] Osoby: | Suffixy: 1. sg. 2. sg. m. 3. sg. m. 3. sg. f. 2. pl. m. 3. sg. m. 3. pl. m, — — 284 Místo sullixů 3. os. pl. m. a f. jsou osamostatněná zájmena, vzniklá ze sufTigovaných: pjX> p2K (srov. § 127). ' 5. Imperativ: doložen v hap'elu sg. m.: \]byn 'přived mne!', a v pa'elu pl. m.: 7i<)'j3,ľJ 'zkazte jej ľ. 6. Infinitiv: qal: -""ppp 'jeho blížení'. V odvozených kmenech vždy na -QI-: hajľel '♦JJHliřTíní"?) 'oznámit mně'. 7. Participium se suffixy v biblické aramejštině není doloženo. 169. Slovesa prvé laryngály (h, h, '; nikoliv '). 1. Redukovaný vokál za laryngálou je hatep patah: "1"jX* 'udělal', HÍ1>. "IJflW. Viz § 125> 3- 2. U laryngály se drží a: flftjA (proti fl*jjl2)' 3. V imperfektu je v praeformativu bud a (ptjbrr 'promění se') nebo es ( 5. Je-li prízvuk vzdálenější, vyvine se za laryngálou odpovídající plný vokál: WPfppp 'děláte', r-HHfl hähärbat (háp'al) 'byla zpustošena'. § 125, 5. § 170. Slovesa druhé laryngály (A, h, ', ', též r). 1. Redukovaný vokál po laryngále je vždy a: p3jbxtS^ (se suff.) 'táže se vás'. §, 125, 3. 2. Po laryngále uzavírající slabiku se může vyvinout hatep: p".nW Jsou dáváni'. § 125, 4. 3. Laryngály se nezdvojují, v intensivu ledy je před jednoduchou laryngálou bud původní vokál krátký (virtuální geminace, viz § 125, lb), nebo náhradně zdloužený (viz § 125, lb). Virtuální geminace je u h vždy (xho* 'uhodí', 'flftřTT* 'vyděsí mne'), u li většinou: ',JÍJ7'í"f2.* 'zneklidní mne', u ' většinou: pjjyp'' 'budou kŕmiť. Náhradní zdlouženi je před r vždy (~"I2> 'žehnal', 2>~pfl 'přinášíš'; part. pass. pa. 'smíšený'), před ' někdy: IByTiN 'poradili se', před h jednou. § 171. Slovesa třetí laryngály (h, h, ', též r). 1. Jako krátký vokál před třetím laryngálniin radikálem na konci slova je vždy a (~qx 'řekl', "ijjx 'řekni ľ, "iqx 'říkající'); rovněž uprostřed slova: 1*|(5X 'řekněte!', BfíStf 'velebil jsi'. § 125, 2. 2. Po dlouhém vokálu poslední slabiky se vyvine.před laryngálou patah furtivum: rpStí^ &Rah (partie, pass.) 'po- • t slaný'. § 125, 2. 3. Mezi třetí laryngálou a koncovkovým -t (-1) je vokál -a-: 1. os. sg. hap'elu "~2týn 'nalezl jsem', 3. os. f. sg. hitpe'elu "n5flli^n 'byía nalezena'; ale 2. os. sg. m. rn?-|tt>~ s explnsivmm -/. 286 § 172. Slovesa lna sloveso s-l-q (pScO- 1. Kmenové n je assimilováno k těsně následujícímu kon-sonantu jen někdy (v hebrejštině vždy). Máme tedy tvary assimilované (Sb\ padne', p^b" 'padnete', ^äJÖ 'osvobozující', Jiří", < *lonhil 'sejmeš') a neassimilované: "ř~Új 'dá', pjjnj'' 'dají', fflJO 'dáti', SBJn 'vyvedl', flfjjj- 'byl sňať. Srovn. § 126, 2a). 2. V imperativu qalu se prvý radikál n vysunuje u všech sloves: f]pß 'vyjdětel' (pBJ). XĚ> 'vezmi!' (XÍi>3) [v hebrejštině jen u sloves s kmenovým vokálem imperfekta a a(i>)e]. 3. Podobně se u slovesa s-l-t] p^D 'vystupovati' assimi-lujc / k předchozímu s, jestliže není mezi nimi vokál: Hap'el: perf. IppH (< *hasliqü); hájľal: perí. pDp. Avšak zdvojené -ss- se může rozvést ve skupinu -ns-: hap'el Inf. *hauäqi > n|3D3H. § l'26' 3- [t t : - * 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilované byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa I' (x). 1. Všechna slovesa 1 ' vysunují v imperfektu qalu ' po prefixu, a předchozí prefixový vokál i se náhradně dlouži v č: (*jľkul >) Ssx'' 'J''ip*)öXfl 'řeknete'; jussiv hSx'' 'necht zhynou'. § 1^6,3. 2. Redukovaný vokál po ' je ' (*||2X 'řekl', i^Sx 'jez';, avšak imperatív slovesa 1£X 'říkati' má •': *löX> llÔX. Srovn. § 125, 3. 3. U laryngálního ' se drží a: jilftX řekl jsem', srovn. § 169, 2. 287 5. Je-li prízvuk vzdálenější, vyvine se za laryngálou odpovídající plný vokál: p"Oyfl 'děláte', flO^HH háhárbat (háp'al) 'byla zpustošena'. § 125, 5. § 170. Slovesa druhč laryngály (A, A, ', ', též r). 1. Redukovaný vokál po laryngále je vždy a: p^b^ty (se suff.) 'táže se vás'. § 125, 3. 2. Po laryngále uzavírající slabiku se může vyvinout hatep: pSnW 'Jsou dáváni'. § 125, 4. 3. Laryngály se nezdvoj ují, v intensivu tedy je před jednoduchou laryngálou bud původní vokál krátký (virtuální geminace, viz § 125, lb), nebo náhradně zdloužený (viz § 125, lb). Virtuální geminace je u A vždy (NnO*1 'uhodí', '•J^rn*' 'vyděsí mne'), u A většinou: ijjbn'ľ' 'zneklidní mne', u ' většinou: psyp*1 'budou krmit'. Náhradní zdloužení je před r vždy (""p2, 'žehnal', "ľl^fl 'přinášíš'; 3"iyj2 part. pass. pa. 'smíšený'), před ' někdy: "ItOVTlíK 'poradili se', před A jednou. 171. Slovesa třetí laryngály (A, A,', též r). 1. Jako krátký vokál před třetím laryngálnim radikálem na konci slova je vždy a ("1QN 'řekl', 'řekniľ, Iqn 'říkající'); rovněž uprostřed slova: njSWn. § 126> 3- 4. Je pravděpodobné, že i svrchu uvedené tvary neassimilované byly nejprve assimilovány, a teprve později byl zdvojený vokál pomocí n rozveden. Srovn. § 126, 2 a 3. § 173. Slovesa 1 ' ($). 1. Všechna slovesa I' vysunují v imperfektu qalu ' po pre-lixu, a předchozí prefixový vokál i se náhradně dlouží v č: (*jťkul >) Ijanj 'jí',piOKfl 'řeknete'; jussiv n$IP 'necht ( zhynou'. § 126, 3. 2. Redukovaný vokál po ' je ° ("ION 'řekl', i^SN 'jez';, avšak imperativ slovesa 'říkati' má »: *Wtt, "flON. Srovn. § 125, 3. 3. U laryngálního ' se drží a: fHQN 'řekl jsem', srovn. § 169, 2. 286 287 4. Hap'el a häf'al se tvoří analogicky podle sloves I w/j, na př.: JViaťP 'zničí', 'byl zničen'; další viz § 175, 2. " ' 174. Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. 175. Slovesa I w/j. 1. Původní W přešlo v / v Datlovi [arab. wahaba - Jtffl 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech1 kmene prostého a intensivního (na př. art^ľT1)- § 126i 1 ■ 2. Původní w zůstalo v kausativu a proniklo tam i u sloves s původním /: ^ľfln (<*hawlcb) 'usadil' od 2rp; 'oznámí' od yy, fiBOin 'byla přidána' od fp\ ' 3. Všechny tvary sloves původnč I w i původně I/sc tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou několika sloves, jež mají / v hap'elu (na př. <*hajbcl 'dopravil') a sloves I' sem přešlých (§ 173, 4): fISVT 'uvěřil', part. pass. f ono, od fegj »fl*fj| 'uvedľ, iní. • nvm od nnN. V šap'elu se píše s t sloveso převzaté z akkadšliny [imper. ščzib] 'vysvoboditi': perf. 'uiperf. 3t>ti*,> partie. 4. I v aramejštině sc tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý konsonant ;': ^foii (<*jajíab) 'je dobrý', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. ^ 'dej!', 'poznej!'. Avšak v imperfektu se druhý radikál (analogicky podle sloves II. gem. § 178, 3) zdvojí: ifli 'sedne' (perf. Jjp), ^ 'zmůže' (perf. ^y). Zdvojení se někdy rozvede'pomocí n: y^j^ (< *tid-da') 'poznáš', pttHJ* (perf. y^i). § 176. Slovesa III infirmac (pův. III 7, w, '). 1. V aramejštině splynula slovesa III 7, III w a též III'. Převládl typ III 7, od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouží ;-[ i bez ohledu na původní kořen slovesa: fífí Dan 5- 19 a i-> kjtj Dan 5- 19 a J* 'byľ. 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. konči na -ä: 'žádal'. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky je dlouhý nebo krátký: (*'ana-wal>) 'odpověděla', (*hawajat>) flin, jm 'byla'. V 3. os. pl. m. sc též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banájil> *banáu>) foj 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž affix začíná souhláskou, se u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ai- bud udržela (v 2. os. sg. m. HÍÍ' flvjl 'vzrostl jsi') nebo monoflhongisovala v i (i. tg. 'fltfi, 1. pl. Krpí 'hodili isme'- 2- p1- m-pnnn Mdäi jste'). c) U perfekt na i je 1. os. JWHJ (< *sabiwt) 'chtěl jsem', 3. pl. m. T>r,t^N 'Uttí s předřazeným *. 3. V imperfektu tvary bez affixů končí na -č: j"£jj3* (od x"1p) 'zvolá'; ninn 3. sg. f. '(ona) je'; NJpfl (od HJp) 'koupíš''; xy2X 'požádám'. 3. pl. m. končí na -un: ftfípí 'piji' (< *jišla(j)un). Sloveso nin „býti" má v 3. os. sg. m. a 3. pl. m. i f. prefix z- -b místo;- -v fcon'?; pnS Utk-wan; prib. 4. Imperativy jsou tvořeny různě: sg. m. v>n 'žiji', Nty 'vezmiľ, pl. m. 'budtef 5. Infinitiv a participium aktivní končí na -č: fcOpfi 'volali', -lína 'videu'; ni>3 'žádající', Rfjft 'volající'. (Femininum'na-/J: fpď ľPJtý> obojí = 'podobající se') 188 19 Mluvnice hcbrejäliny 289 4. Hap'el a liáf'al se tvoří analogicky podle sloves I w/j, na př.: [fl&fcp 'zničí', "t^jín 'byl zničen'; další viz § 175, 2. ' ' § 174. Slovesa III ' přešla k slovesům III infirmac: § 176. § 175. Slovesa I wjj. 1. Původní w přešlo v / v násloví [arab. wahaba - 'dal'], analogicky i uprostřed slova ve všech tvarech'kmene prostého a intensivního (na př. SfJW). § 126, 1. 2. Původní w zůstalo v kausativu a proniklo tam i u sloves s původním /: (<*hawkb) 'usadil' od jn^V 'oznámí' od y^i; JiBCTi 'byla přidána' od pp\' ' 3. Všechny tvary sloves původně I w i původně I / se tedy vyrovnaly a splynuly, s výjimkou několika sloves, jež mají /' v hap'elu (na př. <*hajbcl 'dopravil') a sloves I' sem přešlých (§ 173, 4): [P*fl 'uvěřil', part. pass. fp'TTp, od >ox: ^WfJ 'uvedl', lni. ■ nwriodnnx. V šajľelu se piše s 4 sloveso převzaté z akkadštiny [imper. ščzib] 'vysvoboditi': perf. imperf. partie. 4. I v aramejštině se tvoří imperfektum a imperativ qalu dvěma způsoby [srovn. v hebr. § 75, 5—7]: a) ponechává se prvý konsonant ;': 3,evi (< *jajlab) 'je dobrý', b) vysunuje se prvá slabika s prvým radikálem: imp. 2fl 'dej!', 'poznej!'. Avšak v imperfektu sc druhý radikál (analogicky podle sloves II. gem. § 178, 3) zdvojí: 3,1^ 'sedne' (perf. by 'zmůže' (perf. by)-Zdvojeni se někdy rozvede'pomocí n: yr^Jfi (<*lid-dď) 'poznáš', pJHJ» (perf. 288 § 176. Slovesa III infirmae (pův. III /, w, '). ti V aramejštině splynula slovesa III /, III w a též III'. Převládl typ III /, od něhož lze všechny tvary odvodit. Jako matres lectionis slouži |"| i X bez ohledu na původní kořen slovesa: fflJJ Dan 5, 19 a j.; Dan 5, 19 a j. 'byľ. ' 2. a) V qalu aktivní perfektum 3. os. m. končí na -3: XJ>3 'žádal'. V 3. os. sg. f. se vysunula slabá souhláska, vokál poslední slabiky je dlouhý nebo krátký: (*'a/io-u>at>) r\:y 'odpověděla', (*hawajal>) flJJJ, flVj 'byla'. V 3.' os. pl. m. se též vysunul slabý konsonant na švu slabik: (*banájd> *banúu>) fop, 'vystavěli'. b) V osobách, jejichž affix začíná souhláskou, sc u perfekt na a vzniklá dvojhláska -ai- bud udržela (v 2. os. sg. m. f&ft, 'vzrostl jsi') nebo monofthongisovala v i (í. sg.' flíýli í- PL 'hotlili jsme', 2. pl. m. pn\tPI 'vi3. 'žádající', X"1p 'volající'. (Feminlnum na-jä: ^Qr\, rpjttf, obojí = 'podobající sc') 19 Mluvnice hebrejštiny 289 6. Participium passivní končí též na -ě, avšak jeho první slabika je redukována: 'vyslavčn', Xlt^ 'uvolněn' (pl. jfi/fi. 7. Passivní prostý kmen (p°'íl), konči v 3. os. sg. m. na -í ft^| 'byl zjeven', ^j-j 'byl (pre)čten'), v 3. pl. m. na -iw (VIS*) 'byli hozeni'). 8. V odvozených kmenech jsou perfekta na -i (viz odst. 2c); 3. sg. m.: ''Sprin 'byl naplněn', )%-\ 'zveličil', 'ban 'zavedl do vyhnanství'; 3. sg. f. fl»13pX 'byla zmatena'; 2. sg. m. fí'Xä 'ustanovil jsi'; 3. pl. m, 'změnili', ViyH 'odstranili'. (Podobně jediný doložený imperativ prošlý >jq 'ustanoví'.) 9. Imperfekta a aktivní participia odvozených kmenů mají stejně koncovky jako u kmene prostého: KJSJV 'Jo stavěn', a XlPinj 'ukazujeme', mrttf? 'je 'rovnán', fl}fl&* 'mení se', ' fíffy, 'hledají', rtjŤj^ ťhalfwCm 'ukazujete', (podobně jediný doložený imperativ sufTigovaný ♦S^WJ 'ukažte mi!'); fcOpJia 'stavěný', K?VP "nwálW se', niynia 'odstraňující'.' 10. V infinitivu hap'elu rľ'Jl^íl 'změniti', a ve femininu participia passivniho pa"elu Í^Äto měnící s"e objevuje konsonantni /. Viz těž odst. 5. na konci. § 177. Slovesa II «■//. 1. Z předpokládaných kořenů typu q-w-m 'povstati', š-j-m 'položití', lze odvodit všechny tvary. 2. V perfektu qalu je vesměs prízvučné <1: Qp, Qjy, flBp 'skončila', rjjja, ygfy} i v slabice dosud nebo původně zavřené: 2. sg. m. ppjy, 1. sg. (Jediná výjimka: Q"l 'zvedl se'.) 290 [§ 177] 3. V imperfektu a imperativu mají slovesa II w vesměs u. gpft, fnp, 'budeš bydlili', aotf-Vflfl 'pošlapá ji', ^*1D*1|5,|> "'píp- Slovesa II / mají obdobně f: imper. ^\ff, (Sloveso *^hft 'jiti' má impf. •^■p a inf. *ijnp)- 4. V participiu qalu se střední radikál vysunul, přechodový konsonant se píše pomocí |tf: QXp. Srovn. však pl urál q"rě "pOjS. § 144, 2. 5. Perfektum passivniho qalu (p°'il) je zastoupeno tvary 3. sg. m. Qitjp o 3. sg. f. J-jttiy. 6. V hitp"'clu je prefixové / zdvojeno, patrně proto, aby byl počet konsonantů stejný jako u silného slovesa (anpjV)- Wť) /''"3•^í', 'živf se'. (Qpw a flOtyfíi mají J analogicky podle qalu). 7. IlajTcl má [jako v hebrejštině] vokál f po př. ŕ. Perf. 3. sg. m. c>pn. D>prr. 2- ss- m- wpn. s«- na^n- 3. pl. m. la^pn. SO suff.: 8. sg.'iii. s'o sulT. B, sg. in. na^pn, 3. pl. ni- se suíf. 1. pl. KJli^n 'odvelili nám'. Infinitiv nitn 'býti pyšný'. Imperfektum a participium maji v konsonanlním piv li x u před prízvukom dlouhý vokál: 3. sg. 111. CP^prP1 I11"'1- D^pnp (ať-' 3. pl. m. pnw)' Tvary synkopované: 3. sg. m. B*ip*t. 3. sg. I. Cjpjl. 8. pl. m. partie, cnp. 8. Haji'al má pro 3. sg. f. perfekta tvar fiíp^pH ("au 7, 1. srovn. v. 5 a varianty!) 9. Intensivy se tvoří řidčeji silně (ľip'p mliniliv pa"clu), častěji (podle sloves II gem., viz § 178, 7) opakováním posledního radikálu: od QV) 'býti vysoký': partie. pOlelu Dpíip 'vyvyšující', partie, hitpolchi fippilfin 'vyv\ šil ses'. 291 10. Jako silný radikál funguje střední w a ;' u sloves III infirmae (na př. 'býti') a u denominalivníhc slovesa aiPl 'užasl'. § 178. Slovesa II gcminatac (y"y). 1. Druhý a třetí radikál jsou stejné, a často splývají v gemi-novaný konsonant. Tento konsonant se na konci slova zjednodušuje (§ 126, 3). Často se místo druhého konso-nantu náhradně zdvojuje prvý [což bylo převzato i do hebrejštiny, § 78, 7]. Zdvojený konsonant se v aramejštině často rozvede vsunutím n na místo prvého z dvojice kon-sonantů (§ 126, 2 a 3), na př.: ^yj,-| (<*ha"el) 'uvedl', perf. hap'elu. 2. V qalu jsou doloženy perfektní tvary: ^y 'vešel', fyjjj 'uprchla', j-^y q»rě (fthbv k°tlb, Dan 5, 10), ttpfa, var. 1J3^ dtiqqu Dan 2, 35 'rozdrtili'. Jediný doklad pro imperativ je ^3 'vytněte!'.' 3. V imperfektu a v iníinitivu je geminován první konsonant; oba doklady mají zde zjednodušenou laryngálu: imperf. 3. sg. f. y-)fl (<*ärrô'; ô je hebraismus) od yy-) [hebr. PStll 'rozbiti';inf. pjp (<*mihhan) od ppj 'slitovali se'. Další doklady odsud převzatého způsobu tvoření u sloves I /, § 175, 4. 4. V kausativu je většinou zdvojen prvni radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. ^yjn (< *ha"cl, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. píTfl; v imper. sg'. se suff. 1. sg. ij^yn 'uved mneľ; v participiu plHO: iníinitiv jc nSyprj BBBO nbvíl (obojí z *ha"ulu). 5. Háp'al má doloženy tvary perfektní: bvíl byl uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'cl 3. sg. f. ^tflfl 292 'hledá si stín', a tvary šap'elu a hištap'alu slovesa SvSIť 'dokončiti': l^plý Ľzr 4> 12 I*1*! fibbDp- ftbbpp' 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: V pa"clu je perf. bbň 'promluvil', imperf. TfiSS partie, akt. 99130 (fem. nb^OtS); yyip (<*m'ra"ť) 'rozbíjející'; imper. Utjta 'vytněte'; v hitpa"alu participium pnillp 'prosící o slitování'. 8. Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intensivu Dlpífiti-'N 'zlrnuľ, od POtJř je tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, 8). § 179. Slovesa dvojitě slabá. Jsou v biblické aramejštině vesměs III iníirmae, a k tomu u) I n (1), B) I • (2-3), y) I w (4), 6) II, j (5). 1. H&y. qal 'vzíti': perf. NÍÍO> imper. 2. ntN: 9*1 'zapáliti': inf. XTÍ5> partie, pass. jnjM, 3- rak* q«i 'pfijíti': perf. nriN, xris: 3- p1- m- inni imper- P'- iní. XÍIDí partie, akt. .-[JIN- Hap'ol 'přiiiésti' podle sloves I /: perf. 3. sg. m. »flVT, 3. pi, m. V/Vn> inf. ["pflTl. Háp'al 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. fíifíft, 3. pl. m.'vnn. 4. 'dokončiti' (z akkad. ľíčsí): perf. (X)',2i'lty Ezr 6Í 15. 5. n^ľj qal 'žíti': imper. sg. iipj; 'ap'cl 'oživitľ: part. akt. NDD (jako u sloves II gem., pův. *hjj). § 180. Slovesa čtyřsouhlásková se v bibl. aramejštině nevyskytují. § 181. O příbuznosti sloves, jež se shodují ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). 293 '0. Jako silný radikál funguje střední w a / u sloves III infirmae (na př. 'l)ýti') a u denominativníhc slovesa TfíFi 'užasl'. < t § 178. Slovesa II geminatac (y"y). 1. Druhý a třeli radikál jsou stejné, a často splývají v gemi-novaný konsonant. Tento konsonant se na konci slova zjednodušuje (§ 126, 3). Často se místo druhého konso-nantu náhradně zdvojuje prvý [což bylo převzato i do hebrejštiny, § 78, 7]. Zdvojený konsonant se v aramejštinč často rozvede vsunutím n na místo prvého z dvojice kon-sonantů (§ 126, 2 a 3), na př.: bv)1 (<*hcTel) "uvedl", perf. hap'elu. 2. V qalu jsou doloženy perfektní tvary: ^y 'vešel', flrjj 'uprchla', pfait q"re (ľhbv k°tib, Dan 5, 10), !|p«j, var. \pt\ dlíqqů Dan 2, 35 'rozdrtili'. Jediný doklad pro imperativ je )r\l 'vytněte!'.' 3. V imperfektu a v Infinitivu je geminován první konsonant; oba doklady mají zde zjednodušenou laryngálu: imperf. 3. sg. f. y^fl (<*tirrô'; ô je hebraismus) od yy") [hebr. í*"""!]'rozbili'; inf. »np (<*mihhan) od ppj 'slitovali se'. Další doklady odsud převzatého způsobu tvoření u sloves Í U § 175, 4. 4. V kausativu je většinou zdvojen první radikál: Tak v hap'elu v perf. 3. sg. m. ^yjri (< *ha"cl, v. výše odst. 1.), 3. sg. f. píjf1; v imper. sg. se suff. 1. sg. ''J^yri 'uved mne!'; v participiu píjnp; infinitiv je nSypľl ncb° íl/WI (obojí z *ha"ulu). 5. Háp'al má doloženy tvary perfektní: bvíl byl uveden'. 6. Jako u silného slovesa jsou tvořeny 'ap'cl 3. sg. f. b^afl 292 'hledá si stín", a tvary šap'clu a hištap'alu slovesa *7"53ty 'dokončili': -fyf^ytí Ľzr 4, 12 q°rě; nS^Dlý- ľlhhztä' 7. Tvary intensivu jsou většinou tvořeny silně: t pa"elu je perf. yfjň 'promluvil', imperf. yf&\ partie, akt. bbtiO (fcm. nSbpp); yy^P (< ř^nWÍ*) 'rozbíjející'; imper. lUi'p "vytnete"; v hiipa"alu participium pflfip 'prosící o slitování'. 8. Jen perf. 3. sg. m. reflexivního intensivu Cpírt^N 'ztrnuľ, od DOty jc tvořeno způsobem běžným v hebrejštině (§ 78, 8). § 179. Slovesa dvojitú slabá. Jsou v biblické aramejštinč vesměf III infirmae, a k tomu a) I n (1), (!) I' (2-3), y) I w (4), S) II, / (5). 1. H(p*)i qal 'vzíti': perf. imper. xty. 2. pif^: qal 'zapálili': iní. X'd partie, pass. 3- nm: qal "přijití": perf. nm, 3- pi- m. iriN; 'mper. P1- inx: NflD; partie, akt. nnX- HaJPel 'přinésti' podle sloves I /: perf. 3. sg. m. 3. pL m. VílVii iní. nWfl. Háp'al 'býti přinesen': perf. 3. sg. f. ffffí,'3. pl. mVvfln. 4. i"»i{y 'dokončili' (z akkad. uščsí): perf. (X)',"'',,y Ezr 6^ 15. 5. ppn qal 'žití': imper. sg. "ni 'ap'cl 'oživiti': part. akt. NPIO (jako u sloves II gem., pův. *í//). § 180. Slovesa čtyřsouhlásková se v bibl. aramejštinč nevyskytují. § 181. O příbuznosti sloves, jež se shodují ve dvou radikálech, platí totéž, co v hebrejštině (§ 81). 293 Částice § 182. Částice. Podle pojmů nám běžných se mohou dělit na příslovce, předložky, spojky, a citoslovce. Na některých lze ještě poznat jejich původ z některého nomina nebo slovesa. Vyjádření spony příslovci: 1. Tfr 'ještě' (je): KP^O TÍ!4 Dan 4, 28 'ještě (bylo) slovo...' 2'*J3*i 'jest (existuje)': p-Qj Dan 3, 12 'jsou (zde) muži...'; t»»»x VPN'nS D*0 2, 10 'není ělověka____který by mohl'. Se suli. 2. tg. m.: "jn^NH I*f Dan 2, 26 q°rě. 3. (Vyjádření spony osobním zájmenem viz § 120, 2) § 183. Příslovce. 1. Původní: Místní: nan 'tam' [hebr. naŽM" ri3("1S*) '(až) sem'-Časová: p-jx 'tehdy,' s predložkami p"tX3 'ihned'. H^-fO 'oď té doby'. Způsobová: a XäJS 'tak'. 2. Záporky: -xb 'ne' [lat. 'non'] [= hebr. tf)]; ""tt* 'ne' [lat. 'ne',] [= íiebr. -^x]. 3. Tázací částice: Jj 'zda', na př. xSn 'zda ne'/'. Má tvar "j před souhláskou se š°w5 (bsfl zcla může'?') a před laryngálou ("jrpxr* 'Z('a Í*W*) Dan 2, 26 q°rě). 4. Odvozená: a) příponami: -u (původně akkusativni -a) a -ut: nlHK 'dole', 'nahoře'; |fl"J**JH 'podruhé'. b) od adjektiv a číslovek bez zvláštní přípony: |t*]te 'velice' (jako adj. = 'velký'); xi^Jt' 'jistě, ano' (jako adj. 'jistý'); ft*\>p{i 'velice' (jako' adj. 'veliká'). 294 5. Cizího (perského) původu jsou: faffltYlg 'správně', KJIBpN 'pečlivě'. | 184. Předložky: I. Jednoduché: A. Jednosouhláskové: 2 'v, na, skrz'; n 'k'; 3 'podle' (ve funkci spojky: 'jako'). 1. Před slovem začínajícím souhláskou se š°w5 mají tvar s i: K*ai^3 'v nebesích', yiJib 'k bráně.'. (Začíná-li takové slovo na /», splyne s ním toto i v i: ftv-f» 'ruce', *bi-j:i) pT3 'v rukou'). 2. Před laryngálou s halepem má předložka odpovídající plný vokál: f"pľ*3 'hlínou', !"HHi"' 'k zpyšnčiií'; někdy též u q hžpb läifbeí 'kvůli, pro'. 3. V ostatních případech je tvar s redukovaným vokálem: "bsS b'käl- 'všude', "\^} 'ke straně, 'proti', jffjajflpj 'podle jeho vůle'. 4. Sufligované tvary (srovn. § 128, 3): od p: »p, -Jp, ,"13. na. fíriii o(1 b obdobně, též xjb. nbb'ä fiob."ahS- B. Dvojsouhláskové: ay 's', se suff. igy, a pod. -»o 'od, z', se suď. t|ta, *j|p, -up. n:p; prua Dan 2,33 a j. q°rě. n se assimiluje jen zřídka (xy*1Xa 'ze země" Jer 10, 11), častěji zůstává: a^JJ^p 'jistě', nota aceusativi: jen pníV 'Je' ,)an 3, 12. C. Víccsouhláskové: *r\vb 'při': ^nib-fp '©/J tebe'- n JJ* 'proti'. Ssft 'před, proti': btth 'kvůli', pro', (viz zde A. 2.), bpjrb 'Pro' (= 7$fJ + b + 3)- 295 i ] D. Víccsouhláskové končící na *-aj, jejichž sufíigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): "iy (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co'. "bv (*'«'«/) 'na', 'naď; se suff. i'py; ^y k°tTb, >sj^y q°rě Dan 3, 12 a j.; >nÍ"7S*; Tthlt k^IJj, fl^y q°rě; K3^»i nŕfby. D"1jg P»d' (sc suff.-a/-podle, >jy): sp-jp, nÍÔ"!|3 a Pod- nirin 'i">(ľ: se suIT- niňlrrn a *niÄ|UJi •»3 'meď; sc sulT. prpi"3 kníh, [\T*ff**í q0rG Dan 7* 8' nrjH 'i>«'. 'za': sc suli. pn'nnx. Složené: Složených předložek je v aramejštinč mnoho. Viz výše »rrh> bzp: c-in. "Kiaa 'uvii'tř'- m Další na ph: "|flN3 'P°'> sc su[l- "^3; Předložkové výrazy příslovečné: Na př. řys a fljys 'nyní'; mPiS 'J:lk<> jeden', 'zároveň'; Bjtfjy-'B 'opravdu'; -JH ''IľTK "PotOnV! HJ-I3 '(jako toto) tak'; HÍT^S* 'proto'; flgj 'jak'. § 185. Spojky. 1. a) Spojka i íw má tvar ú- !| před retnicí a souhláskou se š°w5: miysi 'a jeho výklad', PI3T33! 'a dar'. (S /»-splývá v wi-: "|pv "ipvj 'a česť). Před laryngálou s hate-pem je příslušné š°w5: a řekl', týj^T a ělověk'. • má většinou význam slučovací. (V aramejštinč není waw conseeutivum). b) Může být i u prvého členu: Q£) ?\b p^V) 'měla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak * má i význam rozlučovací, odporovaci, vysvětlovači a účelový (pflty^ 'aby pili' Dan 5, 2). 296 2. Slučovací je P|&« 'také', vždy ve spojeni s v Pjfrq 'a také'. 3. Rozlučovací: 'n—fn-fn 'bud— bud — buď Ezr7, 26. 4. Podmiňovaci: |n 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: [H Dan 2, 5 a j., tffj 'ne-Ii' Dan 2, 11 a j. 5. Odporovaci: ^b 'ale'« 'nýbrž' Dan 2, 30 a j., B"13 'a'e' Ezr 5,13. 6. Relativní »íj má rozsáhlé uplatněni i jako spojka: a) vysvětlovači: 'neboť Dan 2, 20; b) všeobecně podřa-zujicí: 'že' Dan 2, 8: c) též k uvozeni přímé řeči [Jako řecké Sr'holi rccitativum]: Dan 2, 25 a j.; d) důvodové: 'protože' Dan. 2, 47; e) důsledkové: 'takže' Ezr 5, 10; e) účelové: 'aby' Dan 4, 3 (se záporkou |A >tj Dan 2, 18). 7. Účelovou funkci maji i HO"? 'aby "e' E/.r 4, 22 a H fP31 (lV)bv 'aby, proto' Dan 2, 30; 4, II. 8. Spojkou přirovnávací je 3 'jak(o)': tvary viz § 184, I, A, na př. Dan 2, 10, Ezr 5, 7. 9. Časové spojky jsou složeny s Vr\i »*J3 'jakmile' Dan 3, 7; n-flp 'od tc doby, co' Ezr 4, 23; wj "jy 'až' Dun 2. 9. 10. Důvodovou po př. připouštěcí funkci maji spojky složené s blfc (viz § 184, I, B): ■>t| blpb 'protože' (ľ./.r "au. 2, 8). 'ať 6, 13); n b>2p-b2 (p + •? + ?) 'protožev'(D koliv' (Dan 5,'22)'. § 186. Citoslovce. Krt! V1K5 ibx; vesměs ve významu 'hle'. I ! D. Vícesouhláskovč končící na *-aj, jejichž suffigované tvary vypadají jako plurální (§ 128, 5): ""V (*'adaj) 'až k', časově 'zatím co'. "bv (*'«'«/) 'na', 'nad'; se sud. »VjJ<; yfyy k°t7h, "by qTě Dan 3, 12 a j.; VTiby: Tfhlí k°i>h> PlHv bap. n-p. KttS '"vnitř' Další na př.: "lf/ixá 'P°'> se SU|Í- Tj"nri2 III. Předložkové výrazy příslovečné: Na př. fy- a -jyg 'nyní'; fHj-J 'jako jeden', tDtyp"fa 'opravdu'; '^nx 'potom'; " n;Tby 'proto'; nos 'jak'. 'zároveň'; atyp-pS 'opravdu'; V}jj|| 'potom'; '(jako toto) tak' § 185. Spojky. 1. a) Spojka "| w má tvar u- \ před retnici a souhláskou se š°w5: ni'tÍ>Bl 'a jebo vyklaď, fTStM 'a dar'. (S /»-splývá v u>t-: "|pi: *)p^ 'a čest'). Před laryngálou s hate-pem je příslušné š°\vá: "ÍQXI 'a řekl', týJXl 'a člověk'. \ má většinou význam slučovací. (V aramejštině není waw conseeutivurn). b) Může být i u prvého členu: nBI M S pj'VI 'měla i oči i ústa' Dan 7, 20. c) Avšak T má i význam rozlučovací, odporovací, vysvětlovači a účelový (p-{y^ 'aby pili' Dan 5, 2). 296 2. Slučovaci je p|X 'také', vždy ve spojení s y -|X"j 'a také'. 3. Rozlučovací: ttj.»fŕ| 'bud —bud —buď Ezr7,26. 4. Podmiňovací: p 'jestliže' [proniklo i do hebrejštiny]: Dan 2, 5; Ezr 4, 13; se záporkou: xb |H Dan 2, 5 a j., |~b 'nc-li' Dan 2, 11 a j. 5. Odporovací: pb'ale','nýbrž'Dan 2, 30 a j., p-Q 'ale' Ezr 5,13. 6. Relativní i- má rozsáhlé uplatněni i jako spojka: a) vysvětlovači: 'neboť Dan 2, 20; b) všeobecně podřa-zující: 'žc' Dan 2, 8: c) též k uvození přímé řeči |jako řecké lni holi recitativum]: Dan 2, 25 a j.; d) důvodové: 'protože' Dan. 2, 47; e) důsledkové: 'takže' Ezr 5, 10; e) účelové: 'aby' Dan 4, 3 (se záporkou xb s1 Dan 2, 18). 7. Účelovou funkci maji i "úb 'ahy ne' Ezr 4, 22 a *rj -y 'až' Dan 2, 9. 10. Důvodovou po př. připouštěcí funkci mají spojky složené s bpP (viz § 184, I, B): v- bapb 'protože' (Ezr 6. 13); Wj blp-bs (p + b + 2) 'pr'otožev'(Dan. 2, 8), 'ačkoliv' (Dan 5,'22)'. § 186. Citoslovce. Xn< 1"1X; ibs; vesměs ve významu 'hle'. 297 III. VĚTA Rozdíl mezi včtou nominální a verbální není v aramejštinč tak vyhraněný jako v hebrejštině. Přechodem jsou věty, kde je prísudkom participium, nebol; aramejskč participium má funkci spiše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1. Podmetom je podstatné jméno nebo zájmeno je zastupující, může též zůstat nevyjádřen. V prísudku ucní určitý tvar slovesný, nýbrž jméno podstatné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Obvyklý slovosled je: podmět — přisudek (S—P). Cas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. TBtý Čľ'By 'listí Jďo (bylo) krásné' (Dan 4, 9). t3t#(3 *ni"liyi3"b3 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Daň 4, 34).'x3i?»,y")ri3 SM*3*T1 a Daniel (byl) v bráně královské' (t. j. u dvora) (Dan 2, 49). 2. Jako spona bývá a) osobní zájmeno (viz § 129, 2), b) částice tffM (§ 182, 4). Njatfa I^N ,|rPN 'je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominální věty jsou od některých považovány ty věty verbální, u nichž sloveso nin 'býti' slouží jako „spona" jen k vyjádření času: flfl 'oko... bylo nad staršími' (Ezr 5, 5), nvip. 'království bude mocné' (Dan 2, 40). 298 3. T. zv. nominální věta složená klade zdůrazněné nomen napřed: nttfXI XísSlt 'socha, hlava její (je) ze zlata', 'hlava té sochy...' (Dan 2, 32). J 188. Věty verbální (slovesné). 1. Ve větě verbální je v prísudku vždy sloveso určité, podmět je vyjádřen nominem, jeho zájmenem, anebo může být neurčitý a tudíž nevyjádřený: píl-O"* nc~ dají', 'nebude se dávať (Ezr 4, 13); p*l"llĎ "!J7 'vyženou tě' (Dan 4, 22 a 29). Neosobní výrazy jsou: *01j3 1B5^ 'líbilo se mi', (jjjpw) 3XC ''^V 'líbilo se mu (zalíbí se inu)'; tt^MS 'nelíbilo se mu'. 2. V aramejštinč je nejčastějši slovosled: podmět — sloveso (S-V) npB3 Xflll 'a zákon vyšel' (Dan 2, 13); yfljj ba"Í1 'Daniel odpověděl' (Dan 2, 14). Pořadí sloveso — podmět (V-S) [nejčastějši v hebrejštině a v arabštině] je v aramejštinč řidší: Qjm (315y 'byl vydán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa fjjy a pod. Častý je chiasinus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přímý (akkusativní) bývá za slovesem: HÍnSo nbtt* Tlbs* Bůh můj poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobní, je často uvozen předložkou bWilb bi?}!! 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Srôvn. § 141, 6 a 7. § 189. Pravidla shody (kongruence). Podmět se shoduje s prísudkom verbálním i nominálním v rodě a čísle. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než femininum. Na př.: (n^Sifim (sg)- "a prorokoval^)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 299 III. VĚTA Rozdíl mezi včtou nominálni a verbální není v aramejštině tak vyhraněný jako v hebrejštině. Přechodem jsou věty, kde je prísudkom participium, ncboC aramejské participium má funkci spiše slovesnou než jmennou. § 187. Věty nominální (jmenné). 1. Podmětem je podstatné jméno nebo zájmeno je zastupující, může též zůstat nevyjádřen. V prísudku není určitý tvar slovesný, nýbrž jméno podstatné nebo přídavné, zájmeno je zastupující, nebo předložková vazba. Obvyklý slovosled je: podmět — přísudek (S---P). Čas není vyjádřen, je dán jen souvislostí. TBÍ# rTCy 'lurtl jeho (bylo) krásné' (Dan 4, 9). fi3t^|3 "niliýp-bs 'všechny činy jeho (jsou) pravda' (Daii 4, 34).'x3i7p,y'in2 Sn'JT] a Daniel (byl) v bráně královské' (t. j. u dvora) (Dan 2, 49). 2. Jako spona bývá a) osobni zájmeno (viz § 129, 2), b) částice .{ftj (§ 182, 4). X>Qp2 nSx *flit 'Je Bůh v nebesích' (Dan 2, 28). c) Za nominální věty jsou od některých považovány ty věty verbální, u nichž sloveso ff tí^XS 'nelíbilo se mu'. 2. V aramejštině je nejěastější slovosled: podmět — sloveso (S-V) HpBJ NfHI "a zákon vyšel' (Dan 2, 13); ytfQ Sx'jrj 'Daniel odpověděl' (Dan 2, 14). Pořadí sloveso — podmět (V-S) [nejěastější v hebrejštině a v arabštině] je v aramejštině řidší: EJ>E Qity 'byl vydán rozkaz' (Dan 3, 29 a j.); u slovesa fi^y a pod. Častý je chiasmus, na př. Dan 5, 24. 3. Předmět přímý (akkusativní) bývá za slovesem: HDnSíJ TrTí!} 'H^K 'Bůh můj poslal svého posla' (Dan 6, 23). Předmět určitý, zvláště osobni, je často uvozen předložkou fj: b&Ojnb h9XJ 'uvedl Daniele' (Dan 2, 25); Dan 2, 24 a j. Sróvn. § 141, 6 a 7. 5 189. Pravidla shody (kougruence). Podmět se shoduje s prísudkom verbálním i nominálním v rodě a číslo. Je-li sloveso napřed, není pak shoda vždy. Celkem lze pozorovat, že singulár bývá spíše než plurál, a maskulinum spíše než lemininum. Na př.: (N^SJJim (s8)- 'a prorokovali)... Chaggaj a Zecharjá' (Ezr 5, 1); 298 299 192. § 193. 194. (i-) nVaa (m-) n^ntym I nalezl(a) se... jedna listina (svitek)' EŽr 6, 2. Podmět. Podmčt neurčitý viz § 188, 1. Včty tázací. 1. Otázky slovní (včenč) jsou uvozeny zájmeny »|p 'kdo?' a na 'co?'> na př. Ezr 5, 3 a 9; Dan 2, 15. (Viz § 132.) 2. Otázky zjišEovací bývají uvozeny částicí « 'zda', na př. 'MlttJH^ ^3*n • • • fn^H 'mohl tč lvůJ ^'ul1 zachránit?' (Daň Č,:21)'(Viz § 183, 3). Vyjádření kladu. Kladná odpovčd na otázku uvozenou částicí H"M 'zda nc?' Jc na"1^"1 'jistě', 'ano' (Dan 3, 24). Věty popírací. 1. Záporka xS Jc vždy před popíraným slovem, tedy v záporných větách před slovesem či sponou »JVX. 2. Vazba xb h infinitiv s ^ — viz § 104, 3. 3. Záporka ^x — viz § 161« (a) Včty prací jsou vyjádřeny na př. jussivem: § 161. Věty složené } 194. (b). Včty prací souřadné. 1. Bývají spojeny spojkou y, nčkdy jsou beze spojky, zvlášté imperativy (§ 103, 2, prvý přiklad). 2. Po slovesech rozkazovacích je obsah rozkazu vyjádřen též větou souřadnou: 'poručil, aby... oblékli' >&3p}fft (Dan 5, 29). § 195. Věty stavové. 1. Vyjadřují vedlejší okolnost, a jsou tedy podřazené smyslem vždy, formou nčkdy. Mohou býti nominální i verbální: 300 xsbp cca arbü -iis> 'icštč (bylo> slovo v "Bh královýcli,' (když) tu spadl hlas s nebe' (Dan I. 1)| 'vítr je odnesl, takže žádná stopa po nich U .......I fnb nantfrr&ó nnx-bai (Dan 2,35). § 196. Věty vztažné. Jsou vlastně druhem vět stavových. V nramojl..... i IU vždy uvozeny vztažnou částicí *"!J, 'Podle moudrosti, jež jc v tobě' 1JTD_H (■ 1 'Strom, jejž jsi viděl fítjfí »TI ("au'-I. 17) I tázací zájmena slouží'jako vztn>.nA (nö 1 1 ' ' '' a souvztažná: X»"inV •• SD' xS-n_;0 '"'^ '■' " padne..., bude uvržen' (Dan 3, 0) Spojení xb n znnmcn* 'bo»' tyf kl,_"' ' l.....''11 (Ezr 6, 9).' § 197—8. Různé vély ipojl..... Příklady jsmi uvedeny li plul......Il |i i 1 • 1 § 199. Věty podmínko' I Líývnji iivii/.i'iiv >.|mi|I«imi I""""' i ip'iMii i v před vél i i \ . •............ dech v bibl. nrnuu-j-.liiii |< ......'..... př.:'Jestliže oznámili-(pnnn.....' 1 ''' ' dary' (Dan 2, 6). KnllH Crécko!.:iu.li Im .... PARADIGMATA A R A M E j S K Á OBSAH Seznam paradigmat v textu: Osobni zájmeno samostatné § 127, s. 247 Osobni zájmena přívěsné § 128, s. 248 -249 Nominální koncovky § 143, s. 2(51 Nominálni třídy: přehled . § 144, s. 262 vzorce třídy I.—VIII. S 144, s. 262—267 Silné sloveso (orální): perfektum § lf)4, s. 275 imperfektum § 156, s. 276 imperatív § 163, s. 278 infinitiv 1164,1.278 participia § 165, s. 279 odvozené kmeny: p°'il §167, 1; s. 281 hitpo'cl § 167, 2; s. 281 « pa"el § 167, 3; s. 282 hitpa"al §167, 4; s. 283 hap'el a p. § 167, 5; s. 283 § 168, 3 a 4; s. 284—285 Slovesa se sulTixy: Předmluvu...........................5 ÚVOD 1. Semitské jazyky......... 2. Skupina kenaanská........ 3. Hebrejština........... 4. Ilebrejskň bible po strance jazykové 5. Jazyky araniejskč........ 6. Aramejština biblická....... 7. VĚdecké zpracování hebrejštiny a arnmejstiiiv 7 K U II) II Ifl LITERATURA I. Literatura k studiu hebrejštiny II. Literatura k studili gramsjitln) část prvnI mluvnice hebrejštiny f 1—9!), sir. 23 IN . . IM ...........Uli ■ A . I I lil i I Ml IIVMII ► »MM<|I..... ,,HI M» .ll **t »iii I. PlSMO, PRAVoriV /Au *......A.d......»I 1. Abeceda........ M /II«/ 2. Písmena koncová....... 4m § 102.—103. Písmena rmlaíllrlnil n ' iMI »#» 3. Písmena ro/.tažitclná..... *l 4. Rozd61e.nl souhlásek...... H 1***1 49 1***1 6. Souhlásky explosivní a spiranlnl . . III 7. Označováni samohlásek (vokálň) •III * IM 8. Výslovnost a psaní samohlásek . . II § 9. Scriptio plena a defectiva § 10. 1'alal.i furtivum..... f 11. S»wí......... § 12. š 'w:i compositum .... § 13. Ililflř* leně :\ dSgřš forte . 302 PARADIGMATA A R A M E J S K Á iw.-iUí-ns..... O B SAH Seznam paradigmat v textu: Osobni zájmeno samostatne § 127, s. 247 Osobní zájmena přívěsné §128,8.248—249 Nominální koncovky § 143, s. 261 Nominální třídy: přehled § 144, s. 202 vzorce třídy I.—VIII. § 144, s. 262—207 Silné sloveso (orální): perfektum S 154, s. 275 imperfektum § 156, s. 276 imperativ § 163, s. 278 infinitiv §164, s. 278 participia §165, s. 279 odvozené kmeny: p°'il § 167, 1; s. 281 hitp°cel § 167, 2; s. 281 — pa"el §167, 3; s. 282 hitpa"al § 167, 4; s. 283 hap'el a p. § 167, 5; s. 283 Předmluv;! Slovesa se suľfixy: §168, 3 a 4: s. 284—285 ÚVOD 1. Semitské jazyky......... 2. Skupina kenaanská........ 3. Hebrejština........... 4. Hebrejská bible po stránce jazykové 5. Jazyky aramejské........ 6. Aram e j Stína biblická....... 7. Vedecké zpracováni hebrejštiny a nrnnicjštinv LITERATURA I. Literatura k studiu hebrejštiny II. Literatura k stadiu aramajttln) 7 8 » 10 11 ItV itv IN JI) ČÁST PRVNl MLUVNICE HEBREJŠTINY § 1—99, str. 23—182 ( As i i ni 11 MLUVNICE ARAMU' I IN V §101—1!)!), ttr, Iii I. PlSMO, PRAVOPIS, ZÁKLADY HLÁSKOSLOVÍ § 1. § 2. § 3. § 4. § 5. 5 e- § 7. § «■ § 9-§ 10. §11- 812. § 13. Ab e 211 cceda.................... Písmena koncová................ g 102.—103. Písmena rozložitelná a koncová...... Písmena roztažitelná................ 27 Rozdíleni souhlásek................. 27 j Výslovnost souhlásek................ 28 /)!«/ Souhlásky explosivní a splrantnl........... 311 /•'"/ Označováni samohlásek (vokálů)........... .'10 III VýslovnosL a psaní samohlásek............ 33 Bcrlptlo plena a deiecttva.............. 35 1'atah furtivum................... 38/1»«/ Saw,1....................... 38 /:'/«/ S"wň compositum.................. 40 /.""'/ liíiile.š lone a digeS forte............... 41 :'<» 302 30.1 § 14. Značky v písme................... 44 [240] § 15. Q"re, k°tíb^ mimofadné body a smíäené tvary...... 46 240 § 16. Prízvuk" ľ..................... 49 240 § 17. Akcenty...................... 50 240 § 18. Slabika...................... 51 240 110. Pausa....................... 54 242 § 20. §21. § 22. §2:). § 24. § 25. § 26. 8 27. § 28. § 25). § 30. |81. § 32. 183. §34. § 35. Hlavní jevy hláskoslovné Samohlásky....... Zmeny král kých samohlásek Zmeny dlouhých samohlásek Změny původních dvojhlásek Vložené samohlásky. . . . Změny samohlásek vlivem laryngál Souhlásky (bontonanty) . II. TVAROSLOVÍ Zájmena Zájmena osobní samostatná........ Zájmena osobni přívěsná (sufílxy zájinenné) . Význam a užívání osobnící) zájmen sninoslnlnýi Význam a užívání osobních zájmen přívěsných Zájmena ukazovací , . . Zájmena tázací..... Zájmena vztažná .... g 1X3. Zájmeno vzlainí Zájmena neurčila. . . . Čten.......... Jména — (Nomina) 55 242 57 242 59 243 60 263 G0 244 CO 244 61 24S 83 247 03 247 65 249 65 249 07 250 08 251 09 70 71 § 88. Kořen................ §.'i7. Tvoření jmen............ §38. Hnd jmen. .'............ § 89. Číslo jmen............. § 40. Duál (číslo dvojné)......... § 140. Status........... § 41. Vyjadřování pádů.......... § 42. Determinace. Status coustructus . . . § 142. Determinace......... § 43. Připojováni přívěsných zájmen (sufíixň) § 143. Deklinace.......... § 44. Deklinace............. § 144. Nominální třídy....... 304 251 251 252 73 253 74 254 76 254 78 255 80 258 82 2.5* 84 259 88 261 89 2fi2 § 45. Jména nepravidelná.................* 94 g 145. Nomina tvořená zvláštním způsobem....... 267 § 40. Přídavná jména...................97 26S § 47. Vyjádření stupňů přídavných jmen.......... 98 268 Číslovky § 48. Číslovky základní.................. 99 268 § 49. Číslovky řadové................... 102 269 § 50. Ostatní druhy číslovek................ 103 269 Částice § 51. Úvod a rozděleni.................. 104 269 § 52. Odvozené konjugace.................100 g 152. Slovesné kmeny............... 271 § 53. Časy....................... 109 273 § 54. Perfektum......................lil 274 § 55. Význam perfekta.................. 112 275 § 50. imperfektum....................114 27fl § 57. Význam imperfektu................. 114 276 § 58. Wäw consceutivinn.................110 § 50. Imperfektum konsekutivni..............117 § 00. Perfektum konsekutivni...............117 gl58--160.(Wůu)conscculivum).......... 1277] §01. Jussiv....................... 118 277 § 02. Kohortativ..................... 119 1277] § 03. Imperativ......................119 277 § 04. Infinitiv......................IM 27« § 05. Participia.....................122 27» § 00. Vyjádření přítomnosti................125 [ItfiJ § 07. Silná slovesa....................125 g 167. Odvozená kmemj silného slovesa......... 280 § 08. Sufílxy u tvarů slovesných..............127 § 168. Slovesa se suj fixy............... tli § 09. Slovesa prvé laryngály................ 132 285 § 70. Slovesa druhé laryngály............... 133 286 § 71. Slovesa třetí laryngály...............134 2«« § 72. Slovesa první } — In..........*......134 g 172. Slovesa 1 n a sloveso s-l-q........... 287 § 73. Slovesa první S — ľ................13(i 287 § 74. Slovesa třeli « — ///'................,37 (U*J § 75. Slovesa prvid ]!'-/»//.............. 1:13 288 § 70. Slovesa třetí 1 a 1 — III infirmat........s ... 140 2S9 § 77. Slovesa střední 1 a i — // voli............144 290 § 78. Slovesa střední zdvojené - II yeminalae........ 146 292 21) Mluvnico heb^JSUny 305 § 70. Slovesa dvojili slabá................ UH 293 § 80. Slovesa člyřsouhlásková............... 150 1203] § 81. Slovesa příbuzná původem a významem........ 151 [2031 Částice § 82. Vyjádícní spony jmen. a příslovcí, výrazy....... 151 294 s 83. ľŕfcilovcc...................... 183 294 § M. Předložky..................... 151 29.5 § 85. Spojky...................... 15!) 29« § 89. Citoslovce..................... 180 297 III. VĚTA § 87. Vři y nominální................... 103 293 § 88. Víly verbálni................... 104 299 s 8!). Pravidla shody................... N>IS 299 s !)(). Podmet...................... 1U8 300 s 91. Víly líizacl.................... 108 300 § 92. Víly jistíc!..................... 171 / 102. Vyjádřeni klmlu............... 300 t) Dii. Víly popirací.................... 171 300 § 91. Víty přad..................... 172 300 j 95. Víty stavoví.................... 17i! 301 § BO. Víty vztažní.................... 174 301 $ 97. Víly podmílní u pľcdniílné............. 179 § 98. Víly prísloveční.................. 17(i | 197 193. liúzné nflij spojkové........... 301 | 90. Věty podmínkoví.................. IM 3fli ČÁST DRUHÁ PARADIGMATA ARAMEJSKÁ PARADIGMATA HEBREJSKÁ ni: seznam sir. 183 -2H6 . na sir. 302 A. Podstatná Jména (I.—VIII. starobu)........185 -194 IS. Slovesa..................... 195 2:iU a) Silná slovesa................... 1í>5 |i) Slovesalaryngatai(1 -Illlar.)........... • '-»'•> y) Slovesa první J . . . ".....'.......... 210 fi) Slovesa první N................. 213 f.) SlCrftSa třetí H.................. 215 Ó Slovesa Ueti 1 a •> (lerliae inľirmae)......... 219 t|) Slovesa prvni <.................. 222 fl) Slovesa sl řední 1................. 228 i) Slovesa střední *................. 231 x) Slovesa střední zdvojení.............. 2li:i 301) ČESKOSLOVENSKA AKADEMIE VEL) Sekce, jazyka a literatury Dr Otakar Klima — Dr Stanislav Scgerl MLUVNICE HEBREJŠTINY A ARAMK.ISTINY Včdccký redaktor Dr Otto Munclcs Obálku naorhl JIH l.edr Technickí'} redaktor Oldřich Danka Hebrejskí) a aramcjski'/ text vysadili dosel Matik a František Fantuš Vydalo Nakladatelství Československé akademie vid jako svou 442. publikaci o knižnici Jaztjkovčdné. příručky a učebnice, si/. 6. Odpovědná redaktorku J lana Nulwdiloiiá /. nové snzljy písmem l-Yaaeeiizska latinka vytiskla PrAco 01, tiskařsko Zilvudy, ii. p., — l-'onuul papíru i;i — la.ň-l nutorskycli areliň — 13,87 vydavatelských arcliň — HSV mO'J/aO/SVJ/OSSO U — D-022-n Dotisk 1. vydáni 3 500 (901 — 4 400) výlisku — 1211ti Cena oáz. lylisku 20,05 Kčs 56/11 - 9 T901857 Dr Otakar Klíma — Dr Stanislav Sogert: mluvnice 11KB hej Stíny a aramf.jštixy ERRATA ET CORRIGENDA Str. 26: v abecedě č. 18 je přemísti ti pořadí ve sloupci Tvar. 45i ř. 5 shora: bráni 6 shora: q°t5lánl 11 zdola: 8 zdola: ifx 1 shora: »fl7|| 8 shora: obyčejně Str. Str. Sir. Str. Sir. 52, ř. 57, ř. Gí), ř. 11-1, ř. Sir. 105, ř. Str. 250, § 130,3, ř. 3: lpi"?