T 3 esej

Lidská tvář v nekonečnu

Petr Drulák

Román Tma o polednách se řadí k pronikavým obžalobám totalitních systémů dvacátého století. Jeho
autor, Arthur Koestler, podobně jako George Orwell či později Alexandr Solženicyn, vystihuje na
základě osobní zkušenosti nelidskost komunistické diktatury. Koestler se jako mladý novinář ve
třicátých letech nejprve angažoval v komunistickém hnutí, aby se po konfrontaci s praxí sovětských
bolševiků s hnutím radikálně rozešel. Román Tma o polednách z roku 1940 představuje počátek tohoto
životního obratu.


Děj knihy je poměrně jednoduchý. Začíná zatčením hlavního hrdiny, vysokého stranického funkcionáře
Rubašova. Následují výslechy doprovázené různými druhy spíše psychologického než fyzického nátlaku,
prokládané hrdinovými vzpomínkami a sebereflexí. Rubašov posléze přijímá poslední stranický úkol,
když se ve veřejném procesu přiznává k účasti na protistátním spiknutí a ke spolupráci s
nepřítelem. Asi není nutno dodávat, že jak obvinění, tak i přiznání jsou smyšlená. Román končí
popravou.


Kniha je významná rokem vydání — patří k nejranějším literárním obrazům sovětského mlýnku na lidské
maso. Vychází pět let před Orwellovou Farmou zvířat a devět let před jeho dystopií 1984. Zajímavé
jsou rovněž podobnosti mezi fiktivním hrdinou románu a některými prominentními oběťmi stalinských
monstrprocesů třicátých let, na něž v doslovu k současnému vydání upozorňuje Ondřej Slačálek.
Přesto v době svého prvního vydání kniha téměř nikoho nezaujala (k mála výjimkám patří právě
Orwell), její sláva přichází až se studenou válkou, kdy už se Koestler literárně věnuje jiným
tématům.


Je proto namístě položit si otázku, zda se význam knihy s koncem studené války rovněž nevytrácí.
Při její letošní reedici asi nelze počítat s takovým čtenářským zájmem jako při prvním českém
vydání počátkem devadesátých let, kdy zdejší čtenáři žíznili po dříve zakázaných knihách
zobrazujících hrůznost právě zkrachovalého režimu. Pokud bychom Tmu o polednách chtěli číst pouze
jako literární svědectví doby, čemuž nasvědčují i některá hodnocení Koestlera jako výborného
novináře, ale nijak výrazného myslitele, asi by ani nebylo nutné knihu znovu vydávat. To bychom
však křivdili jak knize, tak i autorovi a především bychom se připravili o podnětnou možnost
podívat se na naši současnost prizmatem otázek, kterých se Koestler dotýká způsobem přesahujícím i
tu nejlepší novinařinu. Jeho rozbor selhání komunistického systému nám pomáhá pochopit také vady
systému liberálního.

http://casopis.hostbrno.cz/aktualni-rocnik/2016/10-2016/lidska-tvar-v-nekonecnu