21. 2. 2017 Naše řeč – K problematice překládání ruské publicistické literatury http://nase­rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4976 1/3 en cz K problematice překládání ruské publicistické literatury Jaroslav Porák, Stanislava Poráková (pdf) ­ 1. Publicistický styl je charakterizován určitým množstvím prvků hovorových na jedné straně a knižních na straně druhé. Nadměrné množství hovorových prvků může obsah díla znevažovat a tím snižovat jeho účinnost, nebo aspoň působí rušivě. Záporný účinek má i nadměrné, stylisticky neodůvodněné  užívání  prvků  se  slabším  nebo  silnějším  zabarvením  knižním:  výklady  mohou působit  suše,  strojeně,  nadneseně,  jsou  méně  čtivé.  Proto  při  překladu  publicistické  literatury [238]je  třeba  hledět  nejen  na  stránku  věcnou,  ale  je  nezbytné  dbát  také  na  to,  aby  překlad nevybočoval z ustálených zvyklostí publicistického stylu. Chceme si všimnout jednoho překladu z oblasti politické literatury a zaměřit se především na jeho  stránku  stylistickou:  do  jaké  míry  vyhovuje  tento  překlad  požadavkům  a  zvyklostem publicistického stylu. Jde o brožuru Stranická propaganda a současnost, kterou vydalo v r. 1962 Nakladatelství politické literatury v překladu G. Holínkové. Ruský originál vyšel v Moskvě r. 1961 pod  názvem  Партийная  пропаганда  и  современность  a  jejími  autory  jsou  L.  F.  Iljičov,  V.  I. Snastin a V. I. Jevdokimov. Brožura pojednává o otázkách stranické výchovné práce a je určena širokému aktivu propagandistů jak v organizacích stranických, tak i v organizacích mládeže. Rozebereme  překlad  po  stránce  stylistické  (2),  dále  si  všimneme  některých  nedostatků stylizačních (3), rusismů (4) a nepřesností věcných (5). 2.  Překladatelka  podle  našeho  názoru  zbytečně  a  neústrojně  posunula  překlad  k  rovině knižnosti tím, že jej naplnila nadměrným množstvím knižních prvků. Tyto prostředky nejsou ovšem samy  o  sobě  nesprávné,  ale  vybírá­li  si  překladatelka  z  dvojice  neutrální  ×  knižní  prostředek většinou nebo dokonce stále jen prostředek knižní, má to vliv na celkový stylistický ráz překladu. Ukážeme si to na některých příkladech. V překladu se nápadně často objevuje knižní příslovce lze (nelze) v jednočlenných větách s významem možnosti nebo nemožnosti. V těchto větách bylo užito: jedenkrát může se, 3krát možno, 21krát  lze,  nelze;  tedy  jen  jednou  zcela  neutrálního  prostředku  (může  se)  a  v  96  %  výrazů  se silnějším nebo slabším knižním zabarvením.[1] Knižní slova lze, nelze pak výrazně prostupují celý text (84%). Veskrze se dává přednost poněkud knižnímu příslovci již před běžnější podobou už (např. s. 55, 74, 76, 90, 95, 101, 102, 107). — V krátkém úseku textu na s. 48—49 se třikrát vyskytuje knižní slovo tudíž. — Připomeňme ještě užití nikterak m. nijak (např. na s. 47), zastaralou podobu 4. pádu zájmena co s předložkou (več doufají…, s. 33), knižní spojku aniž (např. na s. 33, 60). Rovněž  přípustkovou  spojku  jakkoli  pokládáme  za  poněkud  knižní,[2]  např.:  Avšak  jakkoli jsou rysy a úkoly tohoto období četné a rozmanité, hlavní z nich jsou tyto (s. 16). Je to doslovný překlad vazby как ни многочисленны и разнообразны черты и задачи (s. 8), která je stylisticky neutrální. Ovšem k takovým překladům vedou i naše rusko­české slovníky, které překládají vazby кто ни, как [239]ни  většinou neurčitými zájmeny a příslovci s částicí koli nebo konstrukcí typu ať přišel kdo chtěl (кто ни пришел) a neupozorňují na jejich přípustkový význam a tedy na možnost překládat je v některých případech přípustkovými spojkami stylisticky zcela neutrálními. Ruské задача состоит в том, чтобы… se zpravidla překládá českým úkol tkví v tom, že/aby…, což je ve srovnání se spojeními úkol záleží v…, úkolem je dosti knižní. Ke  knižním  prostředkům  je  třeba  přičíst  také  několik  přechodníků,  podle  našeho  názoru zbytečných,  např.:  „Nejdůležitější  úkol  stranické  propagandy  spočívá  v  tom,  aby  vycházejíc  z historických  zkušeností  revolučního  hnutí  a  živých  faktů  současné  skutečnosti,  dokazovala pracujícím neporazitelnou sílu tvůrčího marxismu­leninismu“ (s. 64). Tady jde kromě stylistického posunutí  také  o  nepřesnost  významovou,  proto  citujeme  originál:  „…  чтобы  на  историческом 21. 2. 2017 Naše řeč – K problematice překládání ruské publicistické literatury http://nase­rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4976 2/3 опите…, на живых фактах … раскрывать“ (s. 47). Smysl originálu je tedy tento: „aby ukazovala na historických zkušenostech a na živých faktech ze současnosti … sílu“. Žádný z prostředků, které jsme tu uváděli, není nesprávný; na určitých místech, v některých ustálených konstrukcích je užití knižního prostředku v publicistickém stylu zcela na místě. Ovšem zbytečným  a  nepromyšleným  nahromaděním  knižních  prvků  dochází  k  jistému  vybočení  z celkového stylu, k nadměrné a dosti výrazné knižnosti. V takovém větším množství prvků knižních pak působí záporně i ty jednotlivé knižní prostředky, jejichž užití je ze stylistických důvodů zcela na  místě.  Překlad  po  stránce  stylistické  neodpovídá  originálu  a  zejména  v  našem  případě nevyhovuje poslání brožury. 3.  Vedle  toho  najdeme  v  překladu  různá  stylizační  nedopatření  a  neobratně  přeložené, výjimečně i zkomolené a nesrozumitelné věty. Dobrý  stylista  by  se  jistě  snažil  vyhnout  opakování  slov  nebo  slovních  základů („Bezprostřední  styk  s  posluchači,  možnost  ostře  a  otevřeně  rozebírat  různé  otázky  umožňují přednášejícímu aktivně působit…“, s. 71) nebo hromadění genitivů a podstatných jmen slovesných, jako např.: „Jednou z hlavních cest prohloubení sepětí propagandy dějin strany se životem“ (s. 87), „… k upevnění sepětí propagandy dějin strany se životem“ (s. 89). Začíná­li odstavec větami: „Růst úlohy morálních podnětů k práci nikterak nesnižuje význam materiálních podnětů. Materiální a morální stimuly k práci se rozvíjejí současně“ (s. 47), musí nad první větou čtenář chvilku přemýšlet, než jí porozumí, než pochopí, co čím vlastně není snižováno. Nejasnost věty je způsobena tím, že u podstatných jmen růst a význam zní 1. a 4. pád stejně, a když ani  předcházející  kontext,  ani  následující  věta  nepomohou  k  rozlišení,  co  je  podmětem  a  co předmětem, je věta nejasná. Toto nebezpečí je zvlášť velké u abstraktních podstatných jmen (např. ve větě dítě zpívá píseň, v níž je užito konkrétních podstatných jmen, nebude nikdo na pochybách, kdo vlastně zpívá). Proto je třeba takové věty formulovat jinak, např.: „Růst úlohy … nevede ke snižování významu“ nebo [240]převést větu do konstrukce pasívní. V ruském originálu (s. 33) je věta zcela jednoznačná, protože předmět je tu v genitivu záporovém (возрастание не снижает значения). Uveďme ještě jeden podobný případ: „Neustále vzrůstající podíl ze společenských spotřebních fondů  každé  sovětské  rodiny  bezprostředně  podporuje  neustálý  růst  osobní  zainteresovanosti sovětského člověka na zvětšování těchto společenských fondů“ (s. 48). Tato věta je bohužel bez originálu  naprosto  nesrozumitelná.  Proto  citujeme  ruské  znění:  „Ведь  тот  факт,  что  доля потребления в каждой советской семье на счет общественных фондов неуклонно ворастает, имеет  своим  прямым  результатом  непрерывный  рост  личной  заинтересованности  каждого советсково  человека  в  увеличении  этих  общественныцх  фондов“  (s.  34).  —  Především  v českém překladu není tvarově rozlišen podmět od předmětu (podíl podporuje růst); srozumitelnější než  jmenná  vazba  by  byla  vedlejší  věta  v  souvětí  тот  факт,  что  доля  …  возрастает,  имеет  … результатом рост… Dále není pravda, že každá sovětská rodina má společenské spotřební fondy, jak by vyplývalo z formulace podíl ze společenských spotřebních fondů každé sovětské rodiny; je tu totiž nesprávně odtržen genitivní výraz přívlastkový každé sovětské rodiny od svého řídícího jména podíl. Gramaticky i obsahově správné by bylo znění podíl každé sovětské rodiny ze společenských spotřebních fondů. Vhodnější překlad by však zněl např. takto: procento spotřeby ze společenských fondů se v každé sovětské rodině zvyšuje. — Konečně není pravda, že „podíl (1. pád) bezprostředně podporuje  růst  (4.  pád)  osobní  zainteresovanosti“,  ale  že  tento  „růst  osobní  zainteresovanosti  je přímým důsledkem vzrůstajícího podílu…“. Je přece určitý významový rozdíl mezi tím, zda něco vzrůstá za podpory něčeho nebo v důsledku něčeho. Podobných případů tvarového nerozlišení podmětu a předmětu (vzhledem k tématu brožury jsou  to  většinou  abstrakta)  je  v  překladu  více;  i  když  nejsou  vždy  nesrozumitelné,  přece  jen zbytečně zatěžují pozornost čtenáře, odvádějí ji od obsahu. Proto se jich měla překladatelka pokud možno varovat. 4.  Některé  chyby  vyplývají  z  mechanického  doslovného  překladu,  jsou  to  rusismy.  Tak bychom hodnotili vazbu dojít k něčemu přes něco (rusky прийти к чему через что), např. „Dojít k tomu lze teprve přes nejpřísnější zachovávání zákonů“ (s. 28). Tato vazba je v češtině běžná ve významu místním (přes Malou Stranu jsme došli na Petřín); v přeneseném významu je vhodnější 7. pád (k tomu dojdeme zesílením kontroly nebo ještě lépe: toho dosáhneme zesílením kontroly). — Ruské родной язык se do češtiny překládá obvykle mateřský jazyk, mateřština, nikoli rodný jazyk (s. 55). Při shodě přísudku s několikanásobným podmětem bývá přísudek v překladu v množném čísle, zpravidla podle originálu: „ještě více se prohlubují jednota a semknutost lidu“ (s. 16), „Dnes … 21. 2. 2017 Naše řeč – K problematice překládání ruské publicistické literatury http://nase­rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4976 3/3 doznaly jak agitace, tak i propaganda podstatných změn“ (s. 68). Zatímco v druhém případě, kde jsou  oba  členy  několikanásobného  podmětu  zdůrazněny,  je  plurálový  tvar  slovesa  na  místě,  v prvním pří[241]padě  bychom  dali  přednost  jednotnému  číslu  (ještě  více  se  prohlubuje jednota  a semknutost); v podmětu jsou synonyma. K rusismům patří i některé jevy, o kterých jsme se zmínili v bodě 2, např. přechodníky. 5.  Upozornili  jsme  už  na  několik  případů  nepřesného  anebo  nesprávného  překladu; poznamenali jsme si ještě tyto další příklady: важнейшая задача (s. 18) — důležitá úloha (s. 29) místo  velmi  důležitá  nebo  nejdůležitější  úloha.  —  „Naléhavá  potřeba  sbližování  a  vzájemného obohacování socialistických národů se jasně projevuje i v rozvíjení jazyka jednotlivých národů“ (s. 55): autor tu má namysli jazyky národů Sovětského svazu (национальные языки s. 40), a to český překlad  jazyk  jednotlivých  národů  nevyjadřuje  a  nevyplývá  to  ani  z  předcházejí  cího  kontextu. Vůbec celá vazba rozvíjení jazyka jednotlivých národů (rusky развитие национальных языков) je neobratná; především slovo jazyk by mělo stát v množném čísle, místo o rozvíjení se u jazyka mluví zpravidla  o  vývoji  nebo  rozvoji,  takže  překlad  by  mohl  znít  např.:  rozvoj  národních  jazyků Sovětského svazu. O  nepříliš  pečlivé  práci  překladatelské  svědčí  toto  mechanické  zasazení  překladu  citátu  do kontextu:  „Přechod  ke  komunismu,  jak  učil  V.  I.  Lenin,  je  možný  teprve  tehdy,  až  „lidé  …  si poznenáhlu  zvyknou  zachovávat  elementární  pravidla  společenského  soužití,  …  že  si  zvyknou zachovávat je bez násilí“[3] (s. 25). Toto souvětí nedává smysl. Bylo třeba bud citát v překladu uvést jinak, nebo změnit spojku že v citátu na až. 6.  Překlad  brožury  Stranická  propaganda  a  současnost  má  řadu  nedostatků.  Chtěli  jsme upozornit  zvláště  na  známou  zásadu,  že  překladatel  politické  literatury  nemá  jen  skládat překladatelská řešení jednotlivých vět k sobě, ale že se musí na překlad dívat také jako na určitý celek a z tohoto hlediska pak i posuzovat, jednak do jaké míry tento celek odpovídá originálu po stránce stylistické, jednak jak vyhovuje účelu knihy. Vždy to souvisí s tím, že překlad má odpovídat normám  a  zvyklostem  českého  publicistického  stylu.  Na  překladu  brožury  je  jasně  vidět,  jaké důsledky má zanedbání této zásady. Uvedené ilustrační příklady svědčí o porušení obecně platné zásady jasnosti a srozumitelnosti jazykového projevu. [1]  Do  této  statistiky  jsme  nezahrnuli  překlady  citátů,  které  jsou  převzaty  z  existujících překladů příslušných prací. Ani na jiných místech k těmto citátům nepřihlížíme. [2] Ačkoli Slovník spisovného jazyka českého u této spojky žádnou stylovou charakteristiku neuvádí, domníváme se, že není tak běžným a zcela neutrálním prostředkem spisovným, jako jsou např. spojky přestože, i když. [3] Vynechávky v textu jsou od autorů brožury. Naše řeč, ročník 46 (1963), číslo 5, s. 237­241 Předchozí Milan Jelínek: Podstatná jména slovesná se zvratným zájmenem Následující Igor Němec: O původu místních jmen Střekov, Postřekov a Strečno