92/1994
Český časopis historický
Číslo
moravští novokrtenci
(Společenské a politické postavení předbělohorských heretiku, sociálních reformátorů
a pacifistů)
JAROSLAV PÁNEK
Novokřtěnství - radikální proud evropské reformace - patří pro své náboženské a spo-j lečenské směřování stejným právem do dějin herezí i do historie sociálních hnulí.j Evropská a americká historiografie mu také věnuje soustředěnou pozornost už po řadu j desetiletí a tento zájem v posledních letech nabývá na intenzitě. Projevuje se tu však pří-j značné soustředění na dramatické počátky novokřtěnství vc dvacátých letech 16. stoletá a na nejbouřlivčjší epizodu, "Múnstcrskou komunu", v letech 1534-1536, popřípadě na) její vyznění a důsledky.1) Méně úsilí bylo věnováno pozdějšímu vývoji novokřlěnců, ze-j jména jejich stabilizaci v hostitelském prostředí jinověrců a jejich sociální integraci, i Zvláště příznivé podmínky pro takovýto výzkum, ostatně zahájený již pozitivistickým
1) Z velmi rozsáhlé evropské a americké literatury novějšího data uvádím alespoň několik charakteristických ^ prací: Robert STUPPERICH, Das Münsierixehe. Täuferium. Ergebnisse und Probleme der neueren t& Forschung, Münster in Westfalen 1958; Claus-Peter CI.ASEN. Die Wiedertäufer im Herzogtum Württemberg und in benachbarten Herrschaßen. Ausbreitung, Geisteswelt und Sozilogie, Stuttgart 1965; j§ Aldo STELLA, Dall'atusbaltismo eil socinianesimo nel Cinquecento veneto. Riccrchc sloriche, Padova 1967; William Echard KKENEY, The Development of Dutch Anabaptist Thought ami Practice from 1539- K 1564, Nieuwkoop 1968; Irwin B. HORST, The Radical Urethren. Anabaptism and the English Rcformali- g on to 1558, Nieuwkoop 1972; James M. STYER, Anabaptists and the. Sword. Lawrence (Kansas) 1972, g 2. vyd. 1973; Claus-Peter CLASEN, Anabaptism. A Social History. 1525-1618. Switzerland, Austria, Mo- S ravia, South and Central Germany. Ithaca-London 1972; TÝŽ, The Anabaptists in Smith anil Central fk Germany, Switherland and Austria. Their names, occupations, places of residence and dales of conversion: : 1525-1618, Goshen (Ind.) 1978; Christ WINDHORST, Taufe risch es Taufversiäiulna, Balthasar llubma-U iers Ijehre zwischen traditioneller und reformatorischer Theologie, Leiden 1976; Marc LIF.NH ARD (ed.), |f The Origins and Characteristics of Anabaptism, The Hague 1977: Hans-Jürgen GOERTZ. (Hrsg.),» Umstrittenes Täuferium 1525-1975. Neue Forschungen, Güttingen 1977; TÝŽ, Die Täufer. Geschichte', und Deutung. München 19X0; 2. vydání; Berlin 1988; James M. STAYER - Werner O. PACKUI.L (wis.). Ute Anabaptists and Thomas Mucntzer, Kantlall 1980; Kenneth R. DAVIS, No Discipline, No Church: An Anabaptist Contribution to the Reform Tradition, 'Hie Sixteenth Century Journal (SCI), XI11/4. 1982, s.gj 43-58; Taira KURATSUKA, Gesamtgilde und Taufer: Der Radikalisicrungsprozcß tu der Reformation g Münsters: Von der reformatorischen Bewegung zum Täuferreich 1534/45, Archiv für Reformall onsgeschichte (ARG) 76, 1985, s. 231-270; Werner C. PACKULL, In Search of the "Common Man" i«P>. Early German Anabaptist Ideology, SCJ 17, 1986, s. 51-67; Gary K. WAITH, Vic Anabaptist Movements in Amsterdam and the Netherlands. 1531-1535. An Initial Investigation into its Genesis and Social Dyna-8s mies, SCJ 18, 1987, s. 249-265; TÝŽ. Trom Apocalyptic Crusaders to Anabaptist Terrorist: Anabaptist °i Radicalism after Münster, 1535- 1544, ARG 80, 1989, s. 173-192; Günter VOGLER. Das Täuferrcich ;ufe Münster im Spannungsfeld von Täuferbewegung und Rcichspolitik, Zeitschrift für Geschichtswissenschaft 36. 1988, s. 23-35: Ronnie Pü-chia HSIA, Gesellschaft und Religion in Münster 1535-1618, Münster £ 1989; James M. STAYER, The German Peasants' War and Anabaptist Community of Goods, Montreal ;| 1991; George HunLston WILLIAMS. The Radical Reformation (3rd ed.. rev. and expanded), Kirksvillc; 1992 (obšírné souhrnné dílo s kapitolou o moravských huterilech na s. 314-354, 637-657. 1063-1078). -1 Soubor studií 0 dějinách novokřtěncíi v Tyrol ich a dalších středoevropských zemích byl zveřejněn v časopise Der Schiern, Monatszeitschrift für Siidtiroler Landeskunde (Bozen) 63, 1989, Heft 11. s, 595-680. - / O širším kontextu německé selské války a vzniku novokřtěnství pojednává rozsáhlá literatura, kterou nejnověji v syntetické podobě shrnul a v průvodní reprezentativní bibliografii zachytil Eduard MAUR, TomdS>t Müntzer, Praha 1993.
242
dějepisectvím, ) skýtá Morava, v 16. a na počátku 17. století "zaslíbená země" no-vokřienců. )
Právě na Moravě se dokázali novokřtčnci, huterile, toufaři čili habáni zvlášiě úspěšně j!äžft S domácím prostředím, ale přitom si udržet svou víru i sociální osobitost v míře, kterou sami pokládali za žádoucí. Moravská stavovská společnost v nich viděla svébytný, zároveň však vysoce produktivní a dokonce pro obecné blaho navýsost potřebný prvek, a proto jim šlechtická reprezentace země neváhala poskytnout mocenskou podporu."') V tomto kladném stanovisku se promítaly jak ekonomické zájmy šlechty, tak i jedinečná konfesijně politická tradice Moravy. Vrcholná tolerance vůči hnutí jinde krutě pronáslc-dovanému přesto ani na Moravě nebyla samozřejmostí. Také lam byl vztah jednotlivých íiyrstcv starousedlého obyvatelstva (zejména šlechticů a měšťanů) společensky podmíněn a diferencován, také tam zaznamenával v "novokřtěnském století", vymezeném lety 1526 ál622, značné výkyvy. IPříchod dr. Balthasara Hubmaicra do jihomoravského Mikulova a vznik tamní no-jkřtĚnskč obce, stejně jako názorová diferenciace bojovných Hubmaierových stoupenců na jedné a pacifistů v čele s Hansem Hulcm na druhé straně patří do převratného dění kolem roku 1526, kdy zanikala jagellonská a rodila sc habsburská monarchie a kdy byly Středoevropské země zmítány sociálním neklidem i podmanivou vlnou německé reformace. Tyto skutečnosti byly již mnohokrát osvětleny, a proto není třeba se k nim podrobněji iVraceL ) Nutno však zdůraznit, že měly zásadní význam pro zakotvení anahaplismu v zemích České koruny hned z několika důvodů. Především působení vůdčích osobností no-vokřtenského hnutí připoutalo k Moravě pozornost souvěrců v ostatních evropských zc-mích. Naprosto jedinečná benevolence Linharta z Lichtcnštcjna, majitele mikulovského panství, který dokonce po vzoru přistěhovalců přijal nový křest, dávala novokrtěncum
sledu i i
2) Srov. práce Johanna LOSERTHA, Františka HRUBÉHO a dalších autorů, citované poznámkách.
3) Ze zahraničních příspěvků k dějinám moravského novokřtěnství mají (vedle výše uvedené Clasenovy monografie) zvláštní význam práce rakouských, německých a amerických badatelů: Robot ERIEDMAN.Y Die Schriften der Hutterischcn Täufcrgemeinsehaftcn. Gesamtkalalog ihrer Manuskriptbücher, ihrer Schreiber und ihrer Literatur 1529-1667, Graz-Wien-Köln 1965; Christoph MÖIII., Die Herren von lic-chlenstein und die Wiederläufer in Mähren, Jahrbuch des Historischen Vereins für das Eürslenlum I.ie-
■ chtenstein 77, Vaduz 1977, s. 119-171; Die lltitlcnschcn Täufer, Geschichtlicher Hintergrund und Handwerkliche Leistung, hrsg. vom Bayerischen National museum München, Bolanden 1985 (sborník studií věnovaných Heřmanu Landsfcldovi); Die Hutle.rischcn Epistel 1527 bis 1767. vol. i, hrsg. von den Hutterischcn Brüdern in Amerika, Elie (Manitoba) 1986; J. I). WEAVHR, Hubinaier versus Hui on ihr
p   Workof Christ. The Fifth Nicolsburg Arlielir. ARG 82, 1991, s. 171-192.
4) Na olomouckém sněmu v listopadu 1563 hájili moravští stavovští předáci novokřtínce před králem Maxmiliánem II. slovy, že "těchto času veliký nedostatek při dělnících, řemeslnících i čeládce v této zemi jest, a mezi temiž, kteří novokřtčnci se jmenují, čistí, umělí řemeslníci všech řemesel jsou. kteříž v této zemi nemalý, než veliký opravy sou sdělali, ježto kdyby jich nebylo, mnohý na to myslili by neuměl"; Moravský zemský archiv v Brně. Památky sněmovní II, voi. 222v; otisk úryvku: František KAMENÍČEK. Zemské sněmy a sjezdy moravské III. Brno 1905, s. 4X2, pozn. 1.
5) Johann LOSERTH. Doclor Balthasar Hubinaier und die Anfänge der Wiedertaufe in Mähren, Brünn Í     1893; TÝŽ. Der Communisttius der mährischen Wiederläufer im 16. und 17. Jahrltuiulcrl, Archiv lür
österreichische Geschichte XI, 1X9-1. s. 135-322; Lydia MÜLLER. Der Kommunismus der mährischen Wiedertäufer, Leipzig 1927; Wilhelm WISWEDEL, Balthasar Hubinaier. der Vorkämpferfir Glanbens-und Gewissensfreiheit, Kassel 1939; srov. též Gunnar WESTIN - Thorsten 8EŘGSTEN (Hrsg). B. Hubmaici, Schriften, Gütersloh 1962; Thorsten BERGSTEN, Balthasar Hubinaier. Seine Stellung zu Reformation und Täuferium 1521-1528, Kasse! 1961. Úlohu novokřtěnství v dějinách Moravy druhé čtvrtiny 16. století zhodnotil Josef JANÁČEK, České dějiny. Doba předbělohorská 1526-1547. l/l, Praha 1971 (2. vyd.), s.218nn. Další literatura o dějinách moravského anabaptismu uvádějí obsažné bibliografické přílohy knih: Jarold K. ZEMAN, The Aiiahaptisle and the Cz.ec/i Urethren in Moravia 1526-1628. A Study of Origins and Coutacts, The Hapue Paris 1969, s. 3S0nri.; H.ms-Jiirgen GOERTZ, Die Täufer. Geschichte und Deutung, München 19X0, s. 2l2nn.
243
netušená naděje do budoucnosti. Neméně důležilé bylo, žc vydavatelská činnosti Simprcchta Sorga-Froschauera v Mikulově zpřístupnila v letech 1526-1527 výsledky i Hubmaicrova teologického a sociálně-polilického myšlení. ) Konečně i Hubmaicrovo zaměření na moravskou šlechtu, jíž. adresoval své spisy, naznačovalo orientaci vůdců no-vokřtěnského hnutí na potenciální ochránce.7) Epochální udáiosii druhé poloviny dvacá-1 tých let 16. století, jež sc odehrávaly na Moravě, v historické retrospektivě zastínily děníj v ostatních zemích České koruny. Přesto však ani ony nebyly bez významu, a j;ik se zdá, Slezsko a zvláště Čechy, hrály alternativní úlohu při hledání nové vlasti novokřtčnců.
Závěr jagellonského období v českých dějinách byl ve znamení poklesu panovnické moci, ostrých kontroverzí mezi stavy a živelného šíření německé reformace. Vedle katolictví a utrakvismu působila v Českém království Jednota bratrská a řada drobných itábo-| ženských společenství. Pod náporem luterství a pod ohlasy německé selské války vzniká-' la značně nepřehledná situace náboženského a sociálního kvasu, v němž bylo velmi nesnadné nacházet ideovou a politickou orientaci. Mocenský zápas uvnitř české stavovské obce právě v roce 1526 tento chaos ještě umocnil a vytvářel v politickém systému! vakuum, jež. umožňovalo nezákonným sektám vcelku snadno pronikat do země. ) Z ná-R boženských společenství zahraničního původu toho využili zejména novokřtěnci, kteří sejfe" brzy objevili v Praze, Jáchymově, tehdy druhém nejvčtším městě Čech, i v dalšíchE báňských městech v Krušnohoří a v jižních Čechách. Zatímco do severní poloviny zemci proudili patrně novokřtěnci zc středního Německa, do jižního pohraničí pronikali po§ frekventované cestě z Horních Rakous novokřtěnci bavorského a tyrolského původu. Nw dominiu nejpřednějšího českého rodu, pánů z Rožmberka, a v jejich sídelním městě Českém Krumlově vznikala dosti početná novokřtěnská obec, v níž zjara 1528 působil kazatel Virgilius Platmcr z tyrolského Rotlcnbcrgu.9)
Zároveň s nástupem novokřtěnství došlo však v Čechách k hluboké vnitropolitické změně. Volba ambiciózního rakouského arciknížete Ferdinanda českým králem vnesla do dualistického zápasu mezi panovníkem a stavy zcela nové prvky. Rozpory mezi českou šlechtou a měšťanstvem umožnily Ferdinandovi první úspěchy ve směru vládní § centralizace a náboženské unifikace.10) V oblasti církevní politiky se Ferdinand 1. čes-g kým stavům zavázal, žc bude respektovat a chránit vedle katolicismu také ulrakvismus,| čímž si uvolnil ruce k zásahům proti stoupencům všech ostatních konfesí. Důsledky této-*-panovnické orientace brzy dopadly na novokřtěnce, o jejichž, vyhlazení král nezakrytěf usiloval od roku 1527. Nejpozději od února 1528 jednal sc stavovskými předáky, jak spo-1 léčnými silami vykořenit tuto "bludnou sektu". ') Využíval obav z recidívy němccki| a tyrolské selské války a varoval před povstáním anabaplistů proti vrchnostem, jež mčlo'i být údajně připravováno na jaro 1528. Další pomluva spojovala novokřtěnce s tureckým;.:
6) Zdeněk V. TOBOLKA. Knihtiskař Simprechl Sorg- Froschaucr, Časopis Matice moravské 53. 1929,.« s. 501-508. Ä
7) Srov. Metoděj ZKMEK, Pokrokmi prvky jihomoravských habánu, Jižní Morava 15, 1979, s. 164-182. zvi. -s. 167. I
8) Srov. podrobnější výklad v monografiích: Josef JANÁČEK. České dljiny 1/2. Praha 1984; Winfried: EBERHARD, Konfcssionsbildiing und Stände in Böhmen 1478-1530, München-Wien 1981.
9) František MARES, Novokftinci. Český časopis historický 13, 1907, s. 24-36, zvi. s. 26; srov též Johanu-J LOSIiRTH, Deutschböhmische Wiedertäufer, Mitlheilungcn des Vereines für Geschichte der Deutschen iní Böhmen 30. 1892. s. 404-422.
10) Blíže Jaroslav PÁNEK, Das Ständewesen und die Gesellschaft in den böhmischen Ländern in der Zeit vot; der Schlacht am Weißen Berg (1526-1620), Historica 25. 1985. s. 73-120; srov, tri literaturu citovanou* v pozn. 8.
11) Snimy české l Praha 1877,s. 270.
nebezpečím a hrozila, že lilo sektári využijí vpádu osmanských vojsk do střední Evropy a pobijí vrchnosti i jinověrce.'2)
Zanedlouho se ukázala ncojxxLsiaměnost tendenčně šířených zpráv, ale mezitím již královská moc rozpoutala v Čechách tvrdou perzekuci novokřiěnců. Popravy v Praze roku 1528 dodávaly váhy následujícím sněmovním usnesením, jež. hrozila hrdelními tresty všem přistiženým novokřtěneckým kacířům, a vrchnoslem nařizovala, aby je vyháněly ze svých panství a ;inabaptické k;izatcle aby přcdáviily do vězení na Pražský hrad. ) Z příkazu krále došlo v roce 1528 k systematickém vyšetřování novokřtčnců v jižních Čechách a krátce nato (1531) byli vyhnáni z měst v Krušnohoří.14) Pronásledování donutilo většinu imigrantů, dočasně usedlých v Čechách, k odchodu na Moravu. V roce 1535 se přestěhovala také podstauiá část obce z Českého Krumlova, mezi jejímiž asi 80 Členy byli při odchodu do Slavkova Hans Ainon a Lconard Lanzcnstill, pozdější představitelé celé moravské komunity. Zbytky novokřtčnců sice zůstaly v Českém Krumlově přinejmenším do roku 1537, avšak novokřtěnství jako masové hnulí bylo v Čechách již y průběhu třicátých let 16. století zlikvidováno.15)
Ani po energickém zákroku panovníka nezůstal problém anabaptismu pro obyvatelstvo Cech cizím pojmem. Hospodářské úspěchy, jichž, dosáhli novokřtěnci na Moravě ve druh! polovině 16. století, budily velký zájem české šlechty a mčštanslva o jejich výrobky. ) Přední velmoži utrakvistického, českobratrského i katolického vyznání, stejně jako bohatší pražští měšťané (v naprosté většině utrakvisté) nakupovali novokřtěnskou keramiku a železné zboží, jež se pro pražské nožíře stalo skutečným vzorem dokonalosti. ) Na statcích jihočeských magnátů - člena Jednoty bratrské Petra Voka z Rožmberka "& katolíka Adama II. z Hradce - působili v poslední čtvrtině J6. stolcu' novokřtěnci pozvaní z Moravy v úloze tesaře, hodináře, správce vinných sklepů, zahradníka aul.18) Šlechtici vyhledávali rovněž služby proslulého mikulovského lékaře Gcorga Zobela a jiných ranhojičů, ) jejichž, konkurence vyvolávala nevraživost pražských chirurgů.20) Při cestách na Moravu se pak nevyhýbali ani ubytování v jejich společných obydlích - "haus-habenech". ) Pozoruhodný doklad o tom, žc v Čechách nešlo vždy jen o kontakt
12) Zikmund WINTER, Živa! cirkevní v Čechách. Kultúrnohistorický obraz z XV. a XVI. století. I, l'rah.i 1895 s. 307.
13) Snimy české I, s. 381, 385 (k roku 1534); srov. tamtét s. 437. 611. 621: Rudolf WOl.KAN (cd.), Geschicht-BuchderHutlerischenBríider, Standoff-Colony 1923, s. 182.
14) F. MAREÄ. NavokUčnci, s. 26nn.
15) Josef BECK (ed.), Die Geschichts-BUcher der Wiedertau/er in Oesterreich-Ungam, Wicn 18X3, s. 86n.; R. WOLKAN (ed.), Geschiclu-Buch der Hutterischen Bruder, s. 65; J. LOSERTH, Dculschbohmische Wiedcrtůufer, s. 404nn.; František TEPLÝ, O posledních novokftěnctch v ji*m'clt Čechách, Časopis Společnosti přátel starožitnosti 37, 1930, s. 95-102.
16) Doklady o oblibě tiovokřtěnského zboží v domácnostech pražských měšťanů podal Zikmund WINTER. Přepych umeleckého průmyslu v měšťanských domech XVI. veku. Časopis Musea Království českého 67. 1893, s. 46-104, zvi. s. 69 a 84; TÝŽ, kcmeslnietvo a iivnosti XVI. viku v Čechách, Praha 1909, s. 484, 534. Dokumentaci o objednávkach keramiky pro českou šlechtu (Slavatové /.Chlumu, Trěkové z Lípy aj.) shromáždily Jana KYIJAf.OVÁ a Jarmila NOVOTNÁ v katalogu dosud ncjvěLší výstavy novokřtěnské keramiky z československých sbírek, nazvaném Ilabanské fajáns 1590-1730, Praha-Brno I9XI. s. 29nn., čísla 3, 15,31,37, 45.46.
17) Dokladkroku 1591; Zikmund WINTER. Český průmysl a obchod v XVI. viku, Praha 1913, s. 368.
18) Fnnušek TEPLÝ, Dějiny mlsla Jindřichova Hradce 1/2, Jindřichův Hradec 1927, s. 3X4; TÝŽ, O posledních novokřtinclch, s. 98n.; Jaroslav PÁNEK (cd.), Vríc/ov Břežan. Životy posledních Rožmberků 11, Praha 1985, s. 473, 511.
19) F. TEPLÝ, Dljiny 1/2, s. 384; TÝŽ, O posledních iwvokftincích, s. 96n.; J. PANľ-K (ed.), Březpn. Životy II, s. 547, K Zobelově léčbě císaře Rudolfa U. srov J. LOSERTH, Der Communismus, s. 276n.; R. WOLKAN (ed.), Geschicht-Rueh, s. 407n., 469.
20) Roku 1616 bylo pražským chirurgům v jejich vlastním organizačním řádu zakázáno stýkat se s novokňčn-ci; srov. Z. WINTĽR, Český průmysl a obchod, s. 283.
244 %í
s jednotlivci, podává existence novokřtěnskč obce v jihočeskem městečku Hluboká nad Vltavou kolem roku 1576.22)
Nebyly to jen hospodářsko motivy, jež probouzely v Čechách ochotu ke klidnému soužití s novokřtěnci. Určité náznaky lze vysledovat i v náboženské oblasti. Třebaže jednání o případném sjednocení anabaptistu s Jednotou bratrskou na konci dvacátých let 16. sto-; letí nevedlo k úspěchu, právě zásluhou Bratří zaujal celý nekatolický tábor k novokřtěn-cum smířlivé stanovisko. Na ncjdúlcžitějším zemském sněmu druhé poloviny 16. století j v roce 1575 - došlo ke sblížení nekatolické většiny českých stavů v novoutrakvislicko-bralrském spojenectví, které se postavilo na odpor proti nastupující habsburské rekatolij zaci Čech. ) Náboženskou základnu této konťcsijně-politickč opozice se stala Čcskáj konfese (Confessio Bohcmica) s výraznými prvky luterství, husitismu a čcskobrairství. Její tvůrci pokládali za potřebné objasnit svůj vztah k jiným vyznáním a původně za-J mysleli distancoval se od kalvinismu, zwinglianismu, arianisniu a anabaptisinu. Ale po zásahu bratrského duchovního Jiřího Strejce a po zralé úvaze se pouze neadresně vyslovili proti "bludným učením".24) Ncjauioritativnější dokument českých nekatolíků z doby před bitvou na Bílé hoře takto i v teoretické rovině ukázal možnost koexistence s no-j vokřlěnci pacifistického zaměření.
Současně s královskou ofenzívou v Čechách uskutečnil Ferdinand 1. rovněž útok proti! novokřtěncům ve Slezsku. ) Zpočátku utm nacházeli anabaptisté oporu zejména] u vládnoucího knížete Fridricha II. Lednického, pod jehož ochranu se uchýlil po odchoduj z Mikulova v letech 1528-1530 také knihtiskař Simprccht Sorg. Avšak ani v rychle lu-g teranizovaném Slezsku nenašli novokřtěnci bezpečí. Pokud se uchýlili na statky lenníl šlechty, měl panovník dostatek možností donutit vrchnosti k vyhnání anabapusúckýchl sektářú ze země. Už kolem roku 1540 bylo rozhodnuto o tom, že se Slezské knížectví! nestane významnou základnou novokřtčnského hnulí. )
Vlny perzekuce se vc dvacátých a třicátých leleeh 16. sloletí nevyhnuly ani Moravě,^ klcrá sehrála v dejinách novokřlčnslví na území českého stálu zdaleka nejvýznamněji úlohu. Když novokřtěnci pacifistického zaměření, kteří se sami nazývali hutcrilští biatfi,| bilancovali své ztráty v jednotlivých zemích, napočcUi na Moravě dokonce více obětí (131 popravených osob) než v Čechách (11). Nicméně při počtu imigranta, kteří sem přicházej li, a při obrovských ztrátách, jaké utrpěli v Tyrolích, Rakousích a Německu, to nebylo! číslo vysoké. Vždyť na obě české země připadla během prvých desetiletí anabaptismu ne* celá dvě procenta ze zhruba 1580 evidovaných mučedníků. )
21) Například v únoru 1588 přijal nocleh u novokřlěnců v Bohunicích českobratrský velmož Pcír VcU| 7. Rožmberka; J. PÁNEK (cd.). Břežan. Životy II, s. 488.
22) F. TEPLÝ, O posledních novokřlěncích, s. 9Kn. &
23) Podrobněji Jaroslav PÁNEK, Stavovská oponce a její zápas s Habsburky 1547-1577. Praha 1982; I Y2,3| Tlie opposilion oj the estates in the Hegmings oj lite Habsburg re- Calholicization of Bohemia. In: IlistonS and Society. Prague 1985, s. 353-380: TÝŽ, Vjápas o Českou konfesi, Praha 1991. H
2-4) Rudolf ŘÍČAN (cd.). Čtyři vyznáni, Praha 1951, s. 274n.; srov. 1-'. HRBJSA, Česká konfese, její vnuk. poi*$ stataadčjiny, Praha 1912. s. 12Inn., 150.
Sněmy české I, s. 270. . B
Z. V. TOBOLKA, KnihtiskařSimprecht Sorg-Froschauer, s. 502n.; Ewa MAI,E< "/.YNSKA, Frydcryk■ legnicki wobec lewcgo nurtu Tcfonnacji na Šlqsku. In: Studia z dziejów polskich i czechoslowacluch 1 • Wrociaw 1960, s. 225-248. I Jelikožsc zde nemohu zabývat SirSíproblematikou slezského novokřténství.odkazuji alespoň nastal hwr: MALECZYNSKF.. Gabriclowcv slasry. Odrodzenie i Reformacja w Polsce 6. 1961, jí. 17-28, a na dals:s studie této autorky. Srov. též PeterC. ERB. Schu-enekfetd in His Keformation Selíme. Pcnnsburg 197i~ Horst WĽ1GELT. VÍelchwenckfelilcrl iňSilěsta, Pcnnsburg 1985; André SEGUENNY, The ChriltoioM of Caspar Schwcnckfcld, Lewiston- Queenston 1987. „_„„ ,
Srov. "Martyrcr Tafel". In: R. WOLKAN (ed.). Oeschteht-Buch, s. 182nn.; J. BEC.K (cd.). Geschichts-Biichcr, s. 277nn.
23) 26)
2: i
Každý historik novokřtěnství si proto nutně položil otázku, v čem tkvěla výjimečnost Moravy mezi evropskými zeměmi a koneckonců i v rámci českého slátu. Odpovědi vy-| znívaly ve zdůraznění různých stránek politické a náboženské situace, v poukazu na náhodu, jakou bylo osobní zaujetí Linharta z Lichlcnštcjna pro radikální evangelické prou-ídy, dokonce v akcentu na mírné jihomoravské klima, které prospívalo přistěhovalcům z jihu atd. Výčet a kritický rozbor těchto argumentu a jejich kombinací by vystačil na sa-Juostatný příspěvek, a to um spíše, že někteří autoři v různých fázích svého ideového "atelského vývoje postupně přesouvali důraz z jedněch argumentů na druhé.29) Sám domnívám, že zde zapůsobila neobyčejně příznivá souhra ekonomicko-sociálnich a konfesijně-politických okolností.
^Jelikož k významu novokřlěnců pro moravskou ekonomiku se ještě vrátím, uvedu nyní alespoň skutečnost, že Morava, zejména její jižní část, splňovala výchozí předpoklad pro přijcu' početné imigrace. Byla územím dostatečně úrodným a po zpustošení za česko-uherských válek ve druhé polovině 15. století populačně nenasyceným, lakže byla schop-bez nesnází uživit větší počet obyvatelstva, než jaký v prvé čtvrtině 16. století měla. imě toho procházela obdobím budování ranč novověkého režijního velkostatku, němuž šlechta nezbytně potřebovala další pracovní síly. Konečně padal na váhu mocenský poměr mezi šlechtou a královskými městy, jejichž relativní slabosi dovolovala Šlechticům podpořit novokřtěnskou řemeslnou a obchodní činnost na úkor středověké privilegovanosti měst." ) Hospodářská a sociální skladba země vytvářela tedy vhodné předpoklady, avšak sama o sobě ještě nevysvětluje výjimečnou otevřenost Moravy pro novokřtěnce. Ta byla totiž nemyslitelná bez mimořádně rozvinuté tolerance a bez lakového poměru politických sil, který by náboženskou snášenlivost účinně zajišťoval. 1 Morava, stejně jako Čechy (nikoli však severní polovina České koruny - Slezsko a Lužice) měly za sebou více než stoletou cestu k rozrušení ideového a kulturního monopolu katolicismu a zakotvení koexistence dvojího vyznání jako zákonné normy. Česká reformace poznamenala mentalitu obyvatelstva Čech a Moravy natolik, že v době nástupu novokřtěnství přijímalo náboženskou rozrůzněnost s mnohem větší dávkou samozřejmosti než Mé v zemích, jež se teprve nedávno setkaly s důsledky německé a švýcarské reformace. Až potud byla situace v Čechách a na Moravě v hlavních rysech shodná. Specifika Moravy tkvěla v tom, že se zde výrazně neprosadila utrakvistická církevní organizace (jež byla v Čechách formálním ztělesněním legalizovaného husitismu), a naopak daleko většího vlivu nabyla Jednota bratrská, společenství nezahrnuté do zákonné úpravy náboženských poměrů. V důsledku této situace došlo na Moravě mnohem dříve než v Čechách ke vzniku skutečného konfesijního pluralismu. Zatímco v Čechách se Jednota bratrská musela formálně skrývat vc sunu utrakvistu a stoupenci ostatních náboženských společenství zůstávali na okraji společnosti, na Moravě se v sociálním myšlení a v politickém životě začala uplatňovat ušlechtilá zásada, že víra je darem Božím a Že pro víru nemají být křesťané jakéhokoli konfesijního zaměření pronásledováni. Tento prvek
29) Například vynikající znalec této problematiky František Hrubý ještě ve své české práci z roku 1929 kladl hlavní důraz na ekonomické aspekty, kdežto ve své známé německé monografii vyzvedl naopak především důvody náboženské; srov. František HRUBÝ, Novépříspěvky k dějinám moravských novokřtěnci. Jejich význam na poli hospodářské a průmyslové výroby. In: Českou minulosti (Sborník k 60. narozeninám V. Novotného). Praha 1929. s. 213-229; TÝŽ, Die Wiedertílufer ,n Mdhrcn. Leipzig 1935 (zvláštní otisk z Archiv fúr Rcformationsgcschiehle 30-32, 1933- 1935).
30) Srov. František MATÉJHK. Feudální vclkoslate k a pod.n na Morav? s přihlédnutím k přilehlému území Slezska a Polska. Praha 1959; Josef VÁLKA. Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě, Praha 1962.
246
0»
i
247
stavovského myšlení sc stal východiskem široké tolerance, a pokud byl podepřen reálnou silou svých nositelů, mohl sehrávat významnou úlohu v politickém životě zemi. )
Moravská stavovská obec skutečně požívala rozsáhlých práv a široké autonomie, kterou získala v 15. století, v době zápasu o Moravu mezi českými a uherskými panovníky. Moravskému markrabství sice vládl český král a dokonce i česká stavovská obec si činila jisté nároky na nadřazenost, ale skutečnost byla jiná. Panovník byl přijímán do země jako první člen landfrýdu a jeho možnosti zasahoval do zemské samosprávy byly velmi omezené. V průběhu 16. století se situace postupně měnila vc prospěch Habsburků, avšak v době, kdy na Moravě vznikaly první osady novokřtěnců, měl lam král méně příležitostí k intervenci než v Čechách. Zvláště důležité bylo, že při nástupu Ferdinanda I. na český trůn se moravští stavové nespokojili S legální zárukou katolictví a utrakvismu, ale od počátku hájili princip, že vládce nemá právo zasahoval do konfesijních poměrů na šlechtických panstvích. Tato otázka sc stala předmětem četných kontroverzí mezi králem a stavovskou opozicí, zásadně však nebyla řešena právní kodifikací náboženské situace, nýbrž rozhodována případ od případu sc zřetelem k reálnému poměru sil. Uvolnění či naopak utužení unifikačního daku Habsburku bylo důsledkem jejich větší či menší angažovanosti na bojištích v Uhrách a Říši, momentální závislosti na stavovských daních, či personálního složení moravské vlády (sboru nejvyšších zemských úředníků). Pokud byla evropská konstelace Habsburkům příznivá a jejich exponenti mezi moravskou šlechtou nabyli převahy na sněmu, podařilo sc králi prosadit nepopulární opatření a mezi nimi také ostré zásahy proti novokřtčncúm. Zit méně příznivých mezinárodních a vnitropolitických okolností, a zvláště když čelná místa v zemské vládě zaujali jihomoravští páni (bezprostředně zainteresovaní na hosptxlářském rozkvětu huteritských komun), postavení novokřtěnců sc zlepšovalo.32)
První těžkou zkoušku zažili moravští anabaptistč po smrti Ballhasara Hubmaicrajf v roce 1528. Krvavá perzekuce, která postihla brněnského kazatele Thomase Waldhausc- g ra a několik jeho souvěrců v Bmč, Olomouci a Znojmě, ukázala, že brány královských | měst zůstanou novokřtčncúm uzavřeny. Neméně vážným problémem sc staly vyhrocené Ř názorové rozpory mezi radikálními a umírněnými skupinami anabaptistů. Jejich pokračo- m vání mohlo vést až k úplnému rozkladu tohoto hnutí na Moravě, jehož výsledkem by I bylo zvětšení počtu drobných sekl a popřípadě splynutí s většími nekatolickými církve-1 mi.33) Náznakem takovéto možnosti se stalo první jednání novokřtěnců S Jednotou^ bratrskou, vyvolané snahou některých moravských šlechticů uchránil anabaptisty picd I pronásledováním. Ukázalo sc však, že Jednota prošla od svého vzniku dalekosáhlým vý- g
31) K vývoji náboženské situace srov. Anton GINDELY, Geschichte der Böhmischen Hrüder I. IVag 1X61; Rudolf ŘÍČAN, Dějiny Jednoty bratrské, Praha 1957; Amcdco MOI.NÁR, Česká reformace, ve sborníku Český ekumenismus, Praha 1977, s. 57-98 (lani jsou i další bibliografické údaje); vi/, též práce citované & vý.íc v pozn. 5, 8. 10 a 23. K otázce dvojvěři Anna SKÝBOVÁ. Politische Aspekle der Existenz zweier Konfessionen im Königreich Bahnten bis zum Anfang des 17. Jahrhunderts. In: Martin Luther. Leben-«? Werk- Wirkuna, Berlin 1983, s. 463-480.
32) F. HRUBÝ, Die Wiedertäufer in Mähren, s. 7nn.; Josef VALKA, K otázkám úlohy Moravy v české re- v.; formaci, Studia Comeniana cl historica XV/30, 1985, s. 67-80; TÝŽ. SUrvovská Morava (14-10-1620). Přehled dějin Moravy II, Praha 1987; TÝŽ. Die Stellung Mahrem im Wandel des böhmischen Lehcnsstaaics. {. In: Europa 1500. Integrationsprozesse im Widerstreit: Staaten, Regionen, Personenverbände, Christenheit, M hrsg. von Ferdinand SKI BT und Winfried HBKR1IARD, .Stuttgart 1987. s. 292-309; TÝŽ. Morava a Česká !' koruna na přelomu 15. a 16. století, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, C 35, 1988, fi s. 143-155; Jaroslav PÁNEK, Politický systém předbělohorského leskéiw státu, Folia Historie« Bohemia • 11, 1987, s. 41-101.
33) F. KAMKNÍČEK, Zemské sněmv III. s. 467nn.; J. JANÁČEK. České dějiny 1/1, s. 218nn: František KA-LESNÝ, Habáni na Slovensku, Bratislava 1981, s. 13nn.
I vojem a vzdálila sc zásadám, které ji sbližovaly s anabaplisiickým radikalismem. Rozdíly E ,v pojetí křtu, eucharistie, antropologie i cúckých a sociálních otázek zůstaly příliš velké, I než aby bylo sjednocení možné. Přes veškerou názorovou rozkolísanost projevili tu no-vokřtinci dostatečné sebeuvědomění, na něž mohl po příchodu na Moravě, koncem dvacátých a počátkem třicátých let 16. století, navázat Jakob Hutcr.3"4) i Mimořádné osobní schopnosti tohoto jihotyrolskčho reformátora, znásobené trpkými zkušenostmi z nedávno ukončené tyrolské selské války, umožnily llulcrovi vnést do chaotického stavu moravského anabaptismu pevný řád a uplatnit v něm zásady pacifismu a organizovaného soužití při společné držbě všeho majetku. Důležité bylo, žc Hutcr za svých čtyř pobytů na Moravě v letech 1528-1535 nepůsobil jen slovem a osobním příkladem, ale také prostřednictvím svých nejbiižších přívrženeft. Organizovaně, "immer eiu Vólkl nach dem andern", jak praví novokřtěnská kronika3 ) je posílal z Tyrol na Moravu, aby vc Slavkově, Hustopečích a jinde posilovali vyhraněný, ale zároveň sjednocující proud huteritskč orientace. Především jejich působením se postupně dařilo překonával názorové a organizační rozdíly mezi skupinami odlišného regionálního a sociálního původu. Třebaže nedokázali strhnout všechny moravské anabaptisty, přece jen získali většinu. Novokřtčnslví zůstalo i nadále pluralitním hnutím, avšak zásluhou Jakoba Huleni a jeho tyrolských krajanu sc ve své ncjpodslalnější složce zkonsolidovalo a povzneslo na vyšší úroveň. Společenství hulerskýcii bratří (Huttcrische Brúder) udávalo tón dalšímu vývoji moravského novokřtčnslví a bylo schopno nejen přcsiát další vlny perzekuce, ale také si zajistit dlouhodobou hospodářskou a společenskou prosperitu.36) • Výrobní a spotřební komunismus hulerského ražení představoval v moravské stavovské společnosti naprosto cizorodý prvek, který nebyl vnímán v jakékoli souvislosti s někdejším chiliasmem vznikajícího Tábora.37) Zkušenost s huterskými komunitami moravskou šlechtu přesvědčila, žc revolučních otřesu sc od novokřtěnců nemusí obával; naopak, žc pevnč mravní zásady a organizovanost huterských bratří jsou nástrojem hospodářské efckLivity a lim i zdrojem zisku pro hostitelské vrchnosti. K překonání obav, jež svými mandáty a sněmovními propozicemi vytrvale živil Ferdinand I., přispěla rovněž iniciativa novokřtěnských představitelů, kteří vyložili své sociální zásady. Od obávané můnsterskč komuny jakožto díla ďáblova sc distancoval Jakob Hutcr v listu moravskému zemskému hejtmanovi Janu Kunovi z Kunštátu (1535) a podobné stanovisko zaujalaTOvokřtěnskáobec i později (1545) vc svém memorandu moravskému zemskému sněmu. ) Teoretická prohlášení i praxe moravských novokřtěnců přesvědčily tamní vrchnosti, žc v huteniech získávají pokojné poddané a že je v zájmu jich samých, aby nepřipustili úplné vyhnání novokřtěnců ze země.
Smířlivý postoj vrchností se projevil za dvou velkých vln pronásledování novokřtěnců, které v letech 1535-1536 a 1546-1554 rozpoutal král Ferdinand I. Moravská šlechta
34) A. GINDELY, Geschichte der Bohmisíhcn Briidcr l. s. 21 Irm.; R. ŘÍČAN, Déjiny Jednoty bratrské s. 131; J. K. ZEMAN, TheAnabaptisls, s. I77nn„ 31 In.
35) R. WOLKAN (ed.), Gesrhichl-Burh, s. 65; k pobytu Jakoba Hutcra na Moravě srov. tamté}, s. 64nn.. 70nn._ 76nn.; ke stěhování tyrolských novokřtěnců na Moravu též Josef MACEK, Tyrolská selsktí válka a Michal Gaisnuitr. Praha 1960, s. 543n.
36) J. K. ZEMAN, Tlíc Anabaptisls, s. 313, a další literatura citovaná v tomto díle, s. 350nn.
37) Srov. Josef MACEK, Täbor v husitském revolučním hnuti III. Praha 1952-1955; František Š MAHEL, Dc jinyTábora 1/1 (Do roku 1421). České Budějovice 1988, s. 145- 306.
38) Huteniv list /, roku 1535 otiskl R. WOLKAN (cd.), Geschieht-Buch, s. IlOnn.; list r, roku Ivlí J HHCK (ed.), Die Gesehirhts-Buehcr, s. 169nn. Srov. též odsouzení "Des Teufels Spicl durch die Múnsterischen". In: R. WOLKAN (ed.), Geschirht-Burh. s. 107. K otázce hulerského pacifismu a ztráty revolučních cílu srov. J. JANÁČEK, České dějiny l/l. s. 220u.
248 VI. V
249
tehdy odmítla přijetí všeobecného zákona o vypovězení všech anabaplistů a v podsiatč ponechala na každé vrchnosti, jakým způsobem naloží se "svými" novokřlčnci. Zdůrazňovala - a to v tčio dobč již plným právem - hospodářský přínos přistěhovalců a snažila sc mezí nimi formálně (ovšemže nekontrolovatelně) rozlišovat podle toho, zda žijí společně (v haushabencch) či jednotlivě. To vše byla oddalovací taktika, jež vedla k dočasnému odchodu novokřtěnců z hlavních sídel na jiná místa, do úkrytů nebo na statky uherských šlechticů na západní Slovensko. Po opadnuli perzekuční vlny sc novokřlčnci vraceli nazpět; výjimku činila pouze některá místa, zejména na statcích duchovenstva, jak lomu bylo v případě Hustopečí.39) Šlechtici si počínali benevolentně, a pokud vydali příkaz k vyhnání novokřiěnců ze svých panství, nečinili tak z obav před jejich bouřlivým vystoupením či z náboženského fanatismu, nýbrž výlučně proto, aby si udrželi přízeň panovníka. )
K vypuzení novokřtěnců z Moravy nepomohly ani mandáty, které je zakazovaly zaměstnávat a prodávat jim potraviny.4 ) Postihovaly totiž pouze jednu složku dvoustranného ekonomického vztahu. Nezáviseli jen novokřlčnci na domácím obyva-S telstvu, ale také ono sc stalo v průběhu třicátých a čtyřicátých let 16. století závislým mm výrobcích a službách novokřtěnců. Toto zájmové sepělí působilo i na ty vrchnosti, jež B neměly mnoho porozumění pro toleranci jinověrců, a přetrvalo až do definitivního vy-H hnání anabaplistů z Moravy v roce 1622.42)
Zřetelným výrazem zapojení novokřtěnců do hospodářské a sociální struktury země seg stalo jejich pravidelné zdanění. Uvalení daní ovšem huterští bratři nevítali, neboť sc prá-ff vem obávali, že jejich peněz bude využito k válečným účelům. Proto často odmítali dančg zaplatit a raději pasivně přihlíželi, jak výběrčí zabavují jejich dobytek či jiné zboží, abyl je pak prodali na úhradu daňových pohledávek. Moravští stavové prokázali určité poro-£ zumění pro ideové výhrady huteritů, když jim podle možnosti přislíbili použít jejichÉ peněz na mírově účely (v roce 1585 to bylo na finanční zajištění zemských lékařů). NeJ hledě na zábrany novokřtěnců, zavedení daní v roce 1570 znamenalo uznání jejich právají na pobyt v zemi. Došlo k němu sice bez výslovného souhlasu panovníka, avšak siavyŕí jako jeden ze dvou základních subjektů dualistického zřízení byly v tomto ohledu dosta-8 tečnou autoritou. Od této chvíle nebyli novokřlčnci z milosti trpěnými hosty, nýbrž, I řádnými obyvateli Moravy.) Nesli spolu s poddanými a měšťany břemena, jež na nčlí osiatnč až do konce 16. století nedopadala příliš tíživě. Postupný růst daní byl pravděpodobně rychlejší než vzestup výnosu novokřtěnského hospodaření, avšak zvláště za dlou-i hč habsbursko-osmanské války (1593-1606) trpěly podobně i ostatní neprivilegované;! vrstvy. Po uchopení moravské zemské vlády radikálními katolíky sc v roce 1600 posta-4 vení novokřtěnců poněkud zhoršilo enormním zvýšením daní a zákazem budování no-js vých haushabcnů, ale o vyhnání ze země nebylo ani řeči. Jak ukázal již František Hrubý, nelze přeceňovat ani nářky huterských kronik nad utrpením v důsledku průtahů a ubyto' vání císařských vojsk, či vpádů povstaleckých oddílů Štěpána Bočkajc. Podobná příkoří?™
39) Podrobnou rekonstrukci zápasu mezi panovníkem a moravskými stavy o novokřtčncc podali F. KAMENK* ČEK, Zemské .sněmy III, s. 472nn., a ]-'. HRUBÝ, Die Wiedertäufer in Mähren, s. 7nn.
40) Kromě řady známých pramenů dokumentují tuto skutečnost nepublikované listy moravského magnátaI a královského dvořana Jaroslava z Pernštejna z let 1550-1551 (Archiv Národního muzea v Praze, Ms. 275, fol.37v, 132r).
41) J. BlšCK (cd.), Pie Geschickts-Bäcber, s. IX1): R. WOLKAJN (cd.), Geschicht- Buch, s. 252.
42) O snaze katolických vrchností udržet ve svých službách novokřtčncc ještě po roce 1622 psal F. HRUDY, I Die Wiedertäufer in Mdhrcn. s. 9Knn.
43) Srov. F. KAMENÍČEK, Zemské sněmy III. s. 4K?nn.: F. HRUBÝ. Die Wiedertäufer in Mähren, s. 47, 1 52nn.; názory novokřtěnců zachytil mj. R. WOLKAN (cd.), Geschicht-Buch s. 399, 415. 431.
museli snášet i mnozí čeští a moravští poddaní a měšťané. Rozdíl spočíval jen v tom, že se rozlehlé a dobře zásobené komuny stávaly snadnou kořistí žoldnéřů, neboť huterité se na rozdíl od ostatního obyvatelstva násilnostem nebránili. Přes všeobecné zhoršováni situace v zemi byla Morava domovem novokřtěnců a zůstala jím až do katastrofální poráž-.Jty protihabsburského povstání českých a moravských stavů v roce 1620. )
Novou vlastí novokřtěnců se ovšem nestalo celé Moravské markrabslví, nýbrž pouze jižní část země. Dosti podrobně propracovaná topografie novokřtěnských osad dovoluje tento region blíže vymezit i v jeho historických proměnách. ) V prvém desetiletí po příchodu na Moravu (1526-1535) budovali novokřlčnci svá sídla v blízkosti hlavní komunikace, jež vedla z Vídně přes Mikulov a Brno na střední Moravu a dále do Čech.46) Na tomto území přibližně vymezeném Mikulovem, Slavkovem, Rosicemi a Sakvicemi, zaujalo centrální postavení městečko Hustopeče. V následujícím mezidobí (1535-1547), Ij. po těžké perzekuci, sc novokřiěnské osady jen výjimečně posunuly dále na západ, zato však došlo k výrazné expanzi na východ k Břeclavi a Hodonínu, přičemž loto osídlení pokračovalo dále na slovenské území, přes hranice Uherského království. Ve druhé polovině 16. století sc lento jihovýchodomoravský areál v hlavních rysech udržel; došlo jen k dílčímu průniku na jihozápadní Moravu a hlavně dále na západní Slovensko. Celkovému posunu na jihovýchod odpovídalo po roce 1558 laké vybudování nového administrativního střediska Nové Mlýny poblíž Břeclavi 4 )
Region obývaný novokřlčnci sc ledy oproti původní situaci postupně rozšiřoval, a to kromě několika poddanských měst především do městeček, vesnic a samot. Naproti tomu pokus 0 zakotvení novokřtěnců v královských městech hned zpočátku ztroskotal, neboť v nich přistěhovalci narazili na odpor městských rad ovlivňovaných panovnickou mocí, ale také na ekonomicky podmíněnou nevraživost cechovního měšťanstva, jež bránilo své výsady proti konkurenci novokřtěnských řemeslníku. Ncjpříznivčjší podmínky nalezli anabaptisté na panstvích šlechticů a usadili sc především pod ochranou pánu z Lichtenštcjna, Zcrotína, Lipé, Boskovic a Kounic. Právě na těchto statcích se zapojili do budování režijního podnikání tak vydatně, že od prvých let vrůstali do jejich ekonomické struktury. Tím lze vysvětlit relativní kontinuitu sídel, do nichž sc novokřtěnci s podporou vrchností vraceli po skončení opakujících sc vln perzekuce.48) ■ Sídla imigrantů vyrůstala zpravidla v těsném sousedství obydlí domorodců, kteří sc ivětšinou hlásili k českému jazyku a z nichž jen menšina mluvila německy. Občasné konkurenční spory, nepřátelská politická agitace a poplašné zprávy o tom, že novokřtěnci
44) Srov. J. BECK (ed.), Die Gcschichls-Bücher, s. 3I3nn.; R. WOLKAN (ed.). Geschieht-Buch, s. 441nn.: F. HRUBÝ, Die Wicderiaujčťm MalIrénTš^Sn.. 59nn.
45) Soupis panství, na nichž sídlili novokřtěnci, a tamních haushaheníj podal F. HRUBÝ, Die Wiedertäufer in Mähren, s. 107nn.: topografii dále propracoval Jarold K. ZEMAN. Historien! ľopography of Moravum Anabaptism, Mennonitc Quaterly Review 40, 1966. s. 266-27X; 41, 1967, s. 40-7X, 116 160; řadu příspěvků publikoval Metoděj 7.FMĽK. Habáni na jiijú Moravě (1561-1622). Jižní Morava 16/1, s. 54-89: TÝŽ, Sociální struktura habánů na jilní Moravě, jižní Morava Í7, ]9X1, č. 20. s. 122-155; TÝŽ, Habánské lokality podle původní habánské kroniky. Jižní Morava 18, 19X2. č. 21. s. 141-163.
46) Srov. Atlas československých dějin, red. Jaroslav PI 1RŠ, Praha 1966, mapa č. 9a. Kartografické znázornění novokřtěnských lokalit nejnověji přinesly práce: F. KALESNÝ, Habáni na Slovensku, s. 45; Wactaw URBAN, Der Antitrinitarismus in den Böhmischen Ländern und in der Slowakei im Iii. und 17. Jahrhundert, Baden-Baden 19X6. schematický nástin v příloze.
47) Srov. František Vácslav PEŘINKA. Znojemský okres, Brno 1904, s. 34, 415; Karel HI.AVINKA - Jan NOHÁČ, Hodonský okres. Brno 1926. s. 161. 227nn.: Ladislav IlOSÁK. Huslopecký okres, Brno 1924. s.99nn.; Vladimír NEKUDA a kol.. Bfeclav.sk». ilrno-Mikulov 1969, s. 531.
48) Srov. František MACHÁT, Společenské řády Novokřtěnci iui Morové. Český časopis historický 3, 1X97. s. 349-35X: F. HRUBÝ. Nové príspevky, s. 2l4nn.; J. VÁLKA, Hospodářská politika, s. 46, S2n.; M. ZEMEK, Pokrokové prvky. s. I64nn.
250 1
251
zaplavují Moravu, sváděly některé současníky i pozdější historiky kc kvantitativnímu přeceňování jejich početního růstu. Moravské regionální dějepisectví mělo a dodnes má sklon k přeceňování populačních důsledků přílivu novokřtěnců. Jestliže se různě odhady maximálního počtu novokřtěnského obyvatelstva na samotné Moravě pohybují v rozpětí' od 12 000 do 50 000 (popřípadě až 80 000) osob, pak moravští historikové se blížili spíše horní hranici.49) Vynikající znalec moravského stavovslví František Kameníček kdysi odhadoval jejich počet na 45 až 50 000 a regionalista Metoděj Zemek, jenž se zabýval to-'! pografií jihomoravských "habánů", dospěl k ještě vyššímu číslu. )
Jde o důležitou a zároveň složitou otázku, u níž je nutno se na okamžik pozastavit. No-.: vější (Zemkovy) odhady vycházejí z revize podstauiě nižších čísel, jež ve své klasickej; práci z roku 1935 uvedl František Hrubý.51) Na základě široké znalosti pramenů a jejichl; střízlivé interpretace dospěl Hrubý k názoru, že před konečným vyhnáním novokřtěneúí z Moravy (1622) tam bylo 45 komunit - haushabcnů a v nich 15-20 000 osob. Pozoru-| hodné je, že k počtu haushabcnů se dopracoval nezávisle na soudobém znalci moravská: vlastivědy Janu Amosi Komenském, nicméně se s ním shodi. Naproti tomu Zemek uvádí," že na přelomu 16. a 17. století zjistil asi 110 haushabcnů a přes 50 000 osob. Avšak tylu j výsledky vycházejí z příliš oplimisúckého a ne vždy korektního přístupu k pramenům.': Nc každá lokalita, pro niž tento autor zjistil doklady o výskytu novokřtěnců, byla totiž' sídlem haushabcnů, u něhož by bylo možno použít koeficientu 300 resp. 450 osob.
Kdybychom přijali Zemkovy propočty, pak by při tehdejším úhrnu moravského obyvatelstva (700-750 tisíc) činil podíl novokřtěnců zhruba 7 % a na samotném jihovýchodě-země by šlo o přírůstek skutečně impozantní.52) Po zvážení historicko-topografických a demografických souvislostí se lze přiklonit spíše k odhadu Hrubého, byť s dílčí ko-| rekturou. Podle mého názoru jc poměrně nízký jeho odhad počtu dětí v jednotlivých^ haushabcncch a neúplný je také zřetel k místům, v nichž žily menší skupinky, popřípadě; jednotlivci zaměstnaní ve vrchnostenských službách. Proto pokládám za výstižnější horni; hranici odhadu - 20 000 osob. To by pro počátek 17. století znamenalo, že novokřtěnci| představovali asi 2,75 % obyvatelstva Moravy a zhruba desetinu obyvatel regionu,., v němž se dlouhodobě usídlili.
Při tomto podílu na jihomoravském obyvatelstvu nemohli novokřtěnci rozvinout výre-:!; bu v rozsahu, který by ohrožoval holou existenci ostamích řemeslníků. Avšak nářky S tehdejších odpůrců novokřtěnského podnikání byly přece jen do jisté míry oprávněné. ) • Novokřtěnci totiž vytvořili velmi tvrdou, dříve neznámou konkurenci. Působili mimoi rámec omezujících cechů a dík vyspělejší technice, lepší organizaci práce, nákupu suro-l vin a výrobě ve velkém dosahovali vyšší produktivity i kvality. Uplatnili se v běžných re-;;-meslech textilních, kožedělných, dřevozpracujících a kovodělných, ale největší váhy na byli tam, kde se soustředili na nedostatkové zboží. Výrobou nožů, která v Cechách a m Moravě zaostávala za zeměmi jejich původu, se stali pro domácí řemeslníky téměř nedostižným vzorem. V oboru keramiky využili technických poznatků severoitalských výrob.;
49) Vůbec nejvyšší odhad v české literatuře (70-XO tisíc) uvedl M. MÁCHAT, Společenské řády. s. 352.
50) V. KAMENÍČEK, Zemské sněmy III, s. 48I; M. ZEMEK., Pokrokově prvky, s. 170nn. (odhady pro druha čtvrtinu 16. století); TÝŽ, Habáni na jiíní Moroví, s. 122 (odhady pro přelom 16, a 17. století; SO (U* osob uváděno jako dolní hranice).
51) I'". HRUBÝ, Die Widcrláufcr in Mähren, s. 63nn., 70.
52) Odhad celkového počtu obyvatel Moravy v ] 6. sloletí: J. JANÁČEK, České dřjiny I/I, s. 162. ;
53) Srov. F. KAMENÍČEK, Zemské sněmy III, s. 489nn.: J, VÁLKA, Hospodářská politika, s. 51 nn.: h MATĚJE K, Feudální velkostatek, s. 178; šrov. léž Václav DOK, Polemické spisy Kryitofa Erharda prott nu-.-ravskýmnomkřiSncům, Strahovská knihovna 20-21.1990, s. 65-81.
252 ^
ců fajánsc a zároveň výtečných moravských surovin (jemných a plastických jílů) a dovedli ji na překvapivě vysokou úroveň.51) Jejich umělecky /pracované bílé stolní nádobí sc stalo módním artiklem, neboť nejlépe vyhovovalo hygienickým a estetickým nárokům renesančního člověka, a vytlačilo z náročnějších domácností šlechty a měšťanstva staré cínové nádobí. Technická vyspělost, která sc neustále zvyšovala přílivem nových specialistů ze západoevropských zemí n vystláním mladých tovaryšů z Moravy na zkušenou, se uplatnila při náročných stavbách, při budování vodovodů, při výrobě pohodlných cestovních kočárů, v hodinářství atd. Právě šlechtickou klientelu, z níž pocházeli jejich mocní ochránci, si získávali novokřtěnci nadprůměrnými výrobky, na jaké nestačili obyčejní cechovní řemeslníci a jež bylo jinak nutno dovážel zc zahraničí. Novokhčnskc zboží sice nebylo zvlášť laciné, nicméně uspořilo dovozní náklady, a přitom uspokojilo vysoké nároky renesanční šlechty. Navíc je bylo možno objednat ptxlle speciálních přání zákazníka, což v obchodním styku s Itálií či Nizozemím přinášelo jisté nesnáze. V tom spočívala velká přednost tohoto luxusního zboží a jeho přitažlivost pro šlechtice, kteří tvrdili, že si nedovedou svá panství bez íiovokřlčncň představit.55) ■ Bez významu však nezůstala ani řemeslná výroba běžného spotřebního zboží a účast novokřtěnců v zemědělské činnosti. Auabaplislé přispěli svými zkušenostmi a pílí kc zdokonalení vinařství a zahradnictví, stejně jako uplatněním pokročilejších metod péče 0 dobytek napomohli kc zvýšení výnosu skotu.5') Tím vším sc novokřtěnci a jejich hospodářské podniky začlenili do rámec šlechtického velkostatku a pozvedli jeho úroveň v odvětvích, v nichž Morava dříve zaostávala za západní Evropou. Tato činnost zajišťovala zisk jak vrchnostem, tak i samotným novokřtěneúm, jej ich/, společenství nahromadilo značné finanční rezervy." ) Najkvalitnejšími výrobky novokřtěnci přesáhli hranice do-minikálnuio a regionálního trhu, uplatnili je v exportu z Moravy do Čech, Slezska aRakouska a do jisté míry jimi ovlivnili také tamní produkci.58)
Význačné místo zaujali novokřtěnci, proslulí svou poctivostí a spolehlivostí, také ve sféře služeb. Šlechtici jim svěřovali správu dvorů, mlýnů, vinic a jiných hospodářských podniků. Vyhledávali rovněž jejich lékařské, lékárnické a lazebnické služby. ) Přitom se novokřtěnci sbližovali s domácím obyvatelstvem a navazovali těsnější styky s moravskou stavovskou společností. Střcudy se tak dvě protichůdné vývojové tendence. Na jedné straně si huterští bratři jako každé výběrové společenství cílevědomě udržovali odstup od ostatního moravského obyvatelstva a pěstovali čilé kontakty sc souvěrci na všech stranách Evropy, od Itálie po Prusko a od Nizozemí po Uhry. ) Tuto tendenci podporoval příliv stále nových přistěhovalců z Tyrol, Švýcarska, severní Itálie a německých teritoriálních států. Na druhé straně však dlouhodobé zakotvení v moravském prostředí nutilo huterity hledat s ním styčné body.
Nejprve se rozvinuly styky na úrovni náboženské ideologie, při nichž novokřtěnci prokázali, že se nehodlají pasivně podřídil patronátu Jednoty bratrské; zato však osvědčili
54) J. KYBAI.OVÁ - J. NOVOTNÁ. Ilabánsktí fajáns, s. 7nn.; k italským inspiracím .srov. Lež W. David KJNGERY. Painterly Mttiotira of the Italům Renaissance, Technology and ("uliure 34. 1993. s. 28-48.
55) F.HRUBÝ, Navěpffspivky, s. 2Í4nn.: TÝL Die Wiedertäuferin Miihren, s. 23mi.
56) Srov. Alois LfCMAN, Náboženské pomery ve Slavkově od počátku XVI. století do protireformace, ("'.i«> pi.i Matice moravské 36, 1912, s. 385nn.: M, ZEMEK. Sociální struktura, s. 13 Jmi,
57) K páiránípo novokřtěnských penězích na Moravě po roce 1620 vi/. í;. HRUBÝ. Ote Wiedertäufer in Mähren, s. 83 n n.
58) O exportu novokřtěnského zboží pojednal F. HRUBÝ. Pie Wiedertäufer in Mährcii, s. 28m>.
59) Srov. F. HRUBÝ, Pic Wiedertäufer in Miihren, s. 23nn.
60) O zahraničních slycích moravských nnvokřiěncú pojednal najwsledy W. I iRBAN. Per Anfiírinitarismus, s. 85nn.
C 253
snahu vlastní misijní činnosti ovlivnit a získat část domácího obyvatelstva. Zpočátku na-. ráželi němečtí kazatelé na vážné jazykové bariery, takže sc například ve styku se /-Apa-1 doslovenskými posluchači neobešli bez tlumočení pres latinu. Ve druhé polovině 16. slo-1 letí se již mezi huterskými bratřími vyskytli čeští kazatele. Zdá se však, žc ani potó| nenabyl příliv Čechů mezi moravské novokřtěnce většího rozsahu. )
Mnohem intenzivnější byly konlakty v hospodářské oblasti. Styk s vrchnostmi, vý-| běrčími bemí, sc zákazníky či sousedy ve městech a vesnicích vykonával na huterityl soustavný tlak a odhaloval jim společné teritoriální zájmy, přesahující konfesionálni hra-S nice. v 16. a na počátku 17. století ještě nedošlo k rozkladu huterilskčho společenství,! nicméně jeho představitelé i řadoví členové si začali jasně uvědomovat, žc nepatří jen své| komuně, ale že mají určité závazky také vůči ostatnímu obyvatelstvu Moravy. Tato sku-| tečnost vystoupila na povrch za stavovského povstání v letech 1619-1620, kdy se někteří! novokřtěnci vzdali netcčiiosti vůči politickému dění a projevili aktivně své sympatie! k protihabsburskému boji. Svých konspiračních zkušeností a sítě mezinárodních stykuj využili ve službách vůdci moravských stavů Ladislavu Velenovi ze Žerotína, jemuž poj máhali při zprostředkování korespondence do zahraničí. ) Rovněž zvolenému českčmuj. králi Fridrichovi Falckému při jeho cestě na Moravu okázale projevovali svou oddanost,! pozvali jej do jednoho ze svých haushabenů a obdarovali ho nejlepšími ukázkami svého? uměleckého řemesla. )
Slibné náběhy k těsnějšímu sepětí novokřtěnců s moravskou stavovskou společností; definitivně ztroskotaly porážkou stavů v bitvě na Bílé hoře, po níž následovala destrukce.,; dualistického zřízení a přechod od náboženského pluralismu ke konfesijnímu absolutis-j mu. v úsilí o násilnou rekatolizaci Moravy neměli již. Habsburkové rovnocenného soupeře, a proto mohli hned po roce 1620 začít s drastickou perzekucí jinověrců. Násilné zása-jj hy proti novokřtěncům a patent o jejich vypovězení z 28. září 1622 byly jen logickým, vyústěním tohoto vývoje. Novokřtěnci odcházeli hlavně na západní Slovensko, kde sc část z nich usídlila již v 16. století. Nyní mohli oni oplatit svým moravským příznivcům dřívější ochranu; vc svých haushabcnech skutečně poskytli přechodný útulek evangelickým duchovním, kteří byli vypovězeni z Moravy roku 1624. ) Převážně neúspěšné snahy o obrácení novokřtěnců na katolickou víru, jejich pronásledování a odírání o zbytky majetku moravským místodržícím kardinálem Františkem z Ditiichštcjna tvořily;, smutný epilog moravského období v dějinách novokřtěnců, jež se vc dvacátých letech 171 století definitivně uzavřelo.65)
Co z tohoto téměř stoletého soužití jazykově německého novokřtěnství s jazykově čes-, kou moravskou společností zbylo? Zajisté to nejsou jen novokřtěnské hřbitovy, jež s pi-| etou odkrývají moravští archeologové.66) Mnohem důležitější je kulturní odkaz hi*|
lehkých bratří. Na prvém místě je to pozoruhodná kronikárska tvorba, která osobitě glosovala jak vývoj anabaptistického hnutí, tak i moravské a české dějiny.67) Opomenout
61) J. BECK (ed.), Die Geschichts Bücher, s. 300n.; R. WOI.KAN (ed.), Geschick-Buch, s. 131, 329, 36l;; F. KAI.ESNÝ, Habáni na Slovensku, s. 19, 119; Václav BOK. Osudy novokftlnce zjitnich Cech, Jihočai ký sborník historický 41, 1972. s. 68-74.
62) F. HRUBÝ, Die Wiedertäufer in Mäliren, s. Sinn. [llťí.
63) Karel TIEPTRUNK (ed.), Pavla Skály ze '/hore Historie leská, III. Praha 1867, s. 444ii.; Joset JANACfcK (ed.), Pavel Skála zc Zitoře, Historie česká, Praha 1984.S. 224, 407.
64) František HRUBÝ, Karel sl. z Žcrotina a moravštínovokřtínci, Český časopis historický 43, 1937, s. 68v
72 . I
65) Srov. F. HRUBÝ, Die Wiedertäufer in Mahren, s. 92nn.; též. Pavel BALCÁREK. Kardinál FiantiM*
z Ditrichštejna (1570-1636), Kroměříž 1990. s. 65n. , J
66) ScľJiam dosud odkrytých pohřebišť, jež lze připsat novokřtěncům. přináší stal" Josefa UMjRA No-,-vokřlénský hřbitov v Mikulovi, Jižní Morava 20, 1984, č. 23, s. 258-260; srov, též Ifeřman LANDS FELD,I Výroba habánské keramiky ve svčlle vykopávek, Český lid 40, 1953, s. 205-212; TYZ, Lidové hrnčlřsti a dibánkahtvl, Praha 1950.
nelze ani další literární vXtvory a zviasie uucnovm pisne, jez nczustaiy bez vlivu písňové tradice Jednoty bratrské. ) Ještě výrazněji působí v obecném povědomí dědictví hmotné kultury, zejména keramické umění. Neomezuje sc na několik desítek zachovaných kusíi novokřtěnské fajánsc, ale spojuje také novokřtěnský základ s pozdější lidovou tvorbou moravských a slovenských hrnčířů69) Avšak nad všemi zmíněnými kulturními hodnoia-mi stojí pacifistické krédo hulerských bratří, upřímně zavrhující válečné běsnění. Jejich odsudek třicetileté války - "croUcr, unmcnschlicher Tyrannci in dicsem gottloscn, verfluchten, teuflichen Kricg"7 ) - doléhá srozumitelně i k nám a zůstává etickým odkazem nadčasové hodnoty.
Příloha:
Představení obce hulerských bratři na Moravě ("pastýři a biskupové", "Hirte und Bischöfe")
1533-1536 - Jakob Huter (Huclcr), z Tyrol (t 25. 2. 1536) 1536-1542 - Hanns Amon, z Bavor (t asi 2.2. 1542) 1542-1565 - Leonhard Lanzcnsiill, z Bavor (t 3. 3. 1565) 1565-1578 - Peter Walbot (WalpoO, z Tyrol (t 30. 1. 1578) 1578-1583 - Hanns Král, z Tyrol (t 14. 11. 1583) 1583-1611 - Klaus Braidl, z, Hcscnska(t 21. 1. 1611) 1611-1619 - Sebastian Dietrich, z Württembcrska (t 8. 12. 1619) 1619-1621 - Ulrich Jaushng (Jaussling), zc Švýcar (t 8. 4. 1621) 1622-1631 - Valtin Winter, z Wiiritembcrska (t 29. 11. 1631)
Prameny: J. BECK (ed.), Die Geschichts-BUcher der Wiedertäufer in Oesiereich-Ungam, Wien 1883; R. WÜLKAN (ed.), Geschicht-Duch der Hutterischen Brüder, Slandoff-Colony 1923; A. J. F. ZIEGLSCHM1D (ed.), Die älteste Chronik der Hutterischen Brüder, Ithaca (New York) 1943.
67) Srov, BECK (ed.), Die Geschichts-Bücher; R. WOI.KAN (ed.). Gcschieht-Huch: A. J. F. ZIHGL-JŽCHMID (ed.), Die älteste Chronik der Hutterischcn II rüder, Ithaca (New York) 1943. I Y/„ Das■ Klcin-Geschichtsbuchder Hutterisrhcn Brüder, Philadelphia 1947.
68) Srov. Ferdinand MF.NČÍK. Über ein Wiedertäufergesangsbueh, Prag 1896; Rudolf WOI.KAN. Die J Jeder der Wiedertäufer, Berlin 1903; Václav BOK. Zur Zeilkritik im Liedschaffen der deutschen Wiedertäufer in Mähren (Huterer) im 16. Jahrhundert. In: Renaissanccliteraiur und frühbürgerliche Revolution. Berlin-Weimar 1976, s. 229-240. Ke kulturním dějinám novokřtěnců nejnověji Simona VLČKOVÁ, No-vokřténské Školství a jeho význam v kultuře předbělohorské Moravy. Vlastivědný věstník moravský 40, 1988, s. 45-55; TAŽ, Moravští novokhínei a jednota bratrská, Z. kralické' ivrze 16, 1989, s. 56-58.
69) J. KYBALOVÁ - J. NOVOTNÁ. Habánskáfajáns, s. 7nn.; Jana KYBAt.OVÁ. Habánské fajansové kvřti-náf.e na zámku v Miulfiehovt Hradci, Památky a příroda. 1979, s. 129-132: Pavel KURFÜRST, Kproblémům identifikace křtinských fajánsů z let 1580-1622, Studie Kromčřížska. 1982, s. 71-80; Jaroslav PÁNEK, Hmotné památky moravských novokřtěnců, Folia Historici Bohémi ca 4, 1982, s. 382-385; podklady k srovnávacímu studiu novokřtěnské keramiky přináší sborník Die Hutterischen Täufer, Rolanden 1985, s. 74nn.
70) R. WOLKAN (ed.), Geschichl-Iiuch, s. 565. Srov. lež K. A. WEDEL, History as Truth: The Hutterian (habänský) experience in Moravia during the Thirty Years' War, Studia Conicniana el historica XX1/43, 1991, s. 41-60.
254
255