(Úvod do dialektologie, 2018)

2. Nářeční skupina slezská


RYBÍ (814)

Nečekaný nocležník

žena, nar. 1886

Ale jedenkrat sem hruze zažyła. Tož ve dňe jeden sedlag mi pravi, pry: „Paňimamo, ja mam na oteleňi
kravu, a jag buďe, dyby v nocy to trefiło^1, ja budu potřebovaď gořałku, otefřťe mi, jag zaklepu.“
Ja pravim: „Vemťe sy ju račy fčyl^2.“ – „Ale ja, to ja ňemožu, to ja, my bysmy to vypili a v nocy
byh ňemjeł.“ – „Tož dyž ňemožeš, toš to zavołajťe.“

Tak – było puł jedne v nocy – mjeła sem małe svjetełko uďełane, edem^3 skrz ďeťi, taku nočňi
lampičku. Gdosy ťuka na okno. Tož ja sem sy praviła: To je ten sedlak, co ma zamłuvene, že mu
otevřu. Tuž ja jidu otvirať. Jéminačku, vojak. Z vreckem^4 na řbeťe, jak to nosyli ty… Ja sem honem
chťeła, jak sem viďeła vojaka, zaviraď dveřy. On ale do ňih ždurnuł^5 a dostał se do syňe a dale a
fčyl... Proboha, prosył, aď ho tam ňecham na noc, že zabłuďił.

^1 kdyby to přišlo v noci, ^2 teď, ^3 jenom, ^4 s pytlíkem, s tornou, ^5 strčil



















MOKRÉ LAZCE (807)

Záchrana koní

žena, nar. 1899

Pravje smy chčeli objedvač. Mjeli smy vyletu polefku na taleřach a chčeli smy objedvač. A tu
najednum bling nam do oken a už była polefka plna škła^1 a uš smy ot stoła učekli. A uš smy
prajeli^2, už je koňec. Mušymy do sklepa, do pivňice. Tak smy šli do tej pivňice. Mjeli zmy tam,
cera mjeła třymjesyčňi džečo^3. Tak co s tym džečem, božatkem? Tuž zmy vatu temu navinuli na ušy,
aby temu błanky ňepopukały.

A ja potym raz vylezu po schodach se podžyvač, tak se mi zdało, že pršy. Vylezu ven se podžyvač.
Próboha! Tu už hore^4! Tu nam hore strom, tam hore kolňa, tam hore stodoła, tu zaz druhy strom, tu
zem horała! Tuš sem... křyčym do sklepa: „Honem, honem, vylezajče, bo^5 horem!“ A chałupa horała, u
sušeda horało, na tej straňe, na tej straňe. A to přet tym přelečeło letadło a to letadło nasypało
jakehosyk teho, tej hořlaviny. Fčyl se mi spomjeło: Hónem, proboha, mamy pot kolňum koňe! Tuš co ty
koňe? Tuž vołam: „Chłop^6, honem učekaj pro koňe!“

^1 skla, ^2 řekli, ^3 dítě, ^4 hoří, ^5 protože, ^6 muži



















 JANOVICE (827)

U kuchyně ve válce

muž, nar. 1893

Dy valka vypukła, tak štyry pory^1 kuňi se vyzvały na fořpon^2. A jo był f Krakovje jednadvaced
dňi. Tyn kuň omarodz’ił, tag mje posłali domu s tymi kuňami. Soford ^3 dostoł listek a narukovadz’
do Frytku do škoły, a hned do Hołomuca a abrystovany^4 a hned do pola do frunte. Joh był^5 pravda u
kuchyňe, u trynu^6, pravda, f Polskeh był, pravda, f Černe Hořeh był, v Italijih był na Pijavje. A
ňimocnyh ňebył aňi ros^7. A raňenych tež ňebył. Štyry roky f polu! Dale sym mjył dobře. Hładu
ňebyło, sme byli u kuchyňe, co? A zabijačka. No to se zabiło. Ňeska by maso do pola dovezli,
pravda, ale ve valku mus’eli bydło^8 voz’ic’, v lec’e^9, bo^10 to bydło se zasmradz’iło. Tag my
toch f polu zabijali. Było tolik, pravda, tolig řezňikuf, to se zabiło a vařiło se. A jes’i^11
były... to pras’a, to se vykopała škarpa^12 velka, dała se celta, s kotła voda, opařiło se, už były
troky. A hnotek^13? Był velky smurek^14, co? A na smureku sme pravda, ten hnotek, rubało^15 se na
tym. Do kotła, uš to było dobre.

^1 páry,^ 2 přípřež,^ 3 hned, ^4 vybavený, ^5 já jsem byl, ^6 trén, zásobovací oddíl, ^7 ani
jednou,^ 8 dobytek, ^9 v létě, ^10 protože, ^11 jestliže, ^12 jáma, ^13 špalek, ^14 smrk, ^15
sekalo se



















HRADIŠTĚ (832)

Pomoc ruským zajatcům

žena, nar. 1928

F Ćešiňe ućikli^1 Ruśi z lagru. A ći Ruśi, oňi tam m’eli takum starum stodołe, a ći Ruśi vleźli do
tej stodoły a tamek^2 nocovali. A žodyn^3 ňev’edźeł, že tam nocujon. Śostra šła na śano do kruf^4.
A teras jedyn Rus vyloz z automatym^5 a pravjył, že jag ih vyzradźi, že jum zastřeli. Ona
ňepov’edźała ňic, ene^6 to mamince pov’edźała, že tam ći Ruśi son^7. Tož my ešče śe nad ňimi
smiłovali... a navařili my jim jodła, dali my jim pojeść a potym tyn Rus uš śe tag ośm’elił, že
přišeł aj do kuchyňe, do jizby i chćoł po taćinkovi, aby mu but^8 spravił. M’ył rynke
pošaračonon^9, tag mu tum rynke zabandažovali, a oňi... taćineg mu zešił tyn but, dali my jim
pojeść a oňi zajś do tej stodoły šli a ob’ecali^10, že pujdon hnet s tej stodoły. A oňi tam zustali
ešče na drugi dźiň^11, tam ešče zustali. A že tu byli Ňemcy, my śe strašňe boli^12.

^1 utekli, ^2 tam, ^3 nikdo, ^4 pro seno pro krávy, ^5 vylezl se samopalem, ^6 jenom, ^7 jsou, ^8
botu, ^9 měl ruku poraněnou, ^10 slíbili, ^11 den, ^12 báli