02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
1
Staroslověnština
1. Velkomoravské a přemyslovské období (863–1097)
Předpokládaná doba působení v počátečních fázích vývoje češtiny:
 od r. 863 na Velké Moravě,
 v 10. a 11. stol. v přemyslovských Čechách (od Bořivojova křtu do 1. pol. 12. stol.).
Vedle latiny plnila funkci psaného jazyka. Její pozice posílena a zároveň oslabena funkcí jazyka
liturgického.
Ovlivnila především slovní zásobu a frazeologii v oblasti církevní komunikace.
Staroslověnština mohla navázat na domácí moravskou a českou tradici christianizace, kdy byl
pozdní dialekt praslovanštiny užíván ve funkci náboženského „čtvrtého jazyka“, tj. jazyka
zvaného lingua quarta nebo také misionářský jazyk. S největší pravděpodobností stsl. tuto
tradici dále rozvíjela, a tak nelze u řady slov rozhodnout, jsou-li stsl. importem do češtiny nebo
českým (moravským/protočeským) importem do stsl. Týká se to zejména těchto dvou skupin:
a) Slova latinského původu, která byla zprostředkována němčinou nebo která byla latinou či
němčinou kalkována: kmotra, koleda, mnich, oltář, papež, póst, prorok.
b) Praslovanská slova, jejichž význam nebo slovotvorná motivace se měnily pod latinským
nebo řeckým vlivem: blahosloviti (v české podobě blahoslaviti), div, duch (svatý), dušě,
Hospodin, hřiech, (po)káti sě, licoměrný, milosrdie, milostivý, modliti sě, modlitva, mučeník,
naděje, nebeský, otpustiti, spásti, spas, svatý, smilovati sě, trojicě, tvořec, (s)tvořiti, stvořenie,
učeník, viera, všemohúcí, zpověď, zpoviedati sě, zpovědník, zvoleník aj.
Předmětem sporu je, jak mohla stst. češtinu ovlivnit, když se časově nepřekrývá existence stsl.
a stč. jako psaného jazyka: patrně svou roli sehrála ústní tradice a kolektivní paměť udržující
biblické citáty a české části liturgie.
Staročeské stopy evidentních paleoslovenismů:
hramotina, -y f. napsané dílo, vzdělání, učenost,
prvenec, prvěnec, -ncě m. prvorozenec, dítě narozené jako první; prvotina; jedinec zaujímající
přední postavení v společenském hodnocení
přěsnicě, -ě f. nekvašený chléb; židovské Velikonoce;
biser, -a/-u m. perla; kulatý kamínek podobný perle
Stopy stsl. lze sledovat v nejstarší vrstvě stč. duchovních písní: mir, spas, žizn v písni
Hospodine, pomiluj ny, zkomolené znění řeckého Kyrie eleison ve formě Krleš, které je kromě
jmenované písně doloženo také nejstarších latinských kronikách (na stsl. tradici ukazují
nepřímo také písně Svatý Václave a Jezu Kriste ščedrý kněže)
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
2
Stopy stsl. (čerpající z tradice byzantské kultury) lze vysledovat ojediněle v stč. onymii:
 ve jméně Kliment (se stsl. -i- podle byzantské řečtiny na rozdíl s -e- podle lat. Clemens,
které však je ve stč. taktéž doloženo),
 v toponymech Mitrov, Mitrovice odozených od Dimitr / Dmitr; jde o patrona Soluně,
tj. rodného města obou slovanských věrozvěstů, k jehož svátku byl na Velké Moravě
složen stsl. liturgický kánon byzantského typu.
2. Emauzské období
R. 1347 pozval Karel IV. chorvatské mnichy z ostrova Pašman do Prahy. Usadili se
v Emauzském klášteře (Na Slovanech). Zde pěstovali písemnictví církevní slovanštiny
charvátské redakce – v několika případech podnítily církevně slovanské lexikální jednotky
Klareta k tomu, aby je užil jako ekvivalety řeckých slov bog, věca, svet, vedle stč. lexémů
užitých jako ekvivalenty latinských slov buóh, snem, svatý.
Latina
Latina jako hlavní jazyk evropské vzdělanosti ovlivňovala podobu spisovné češtiny od
středověku až přibližně do přelomu 19. a 20. stol. Latina byla hlavním prostředkem a médiem
klasického vzdělání, které determinoval náhled na národní jazyk(y). Vliv latiny byl určen
především následujícími faktory:
 latina byla univerzální jazykem církevní a vědecké komunikace,
 latina byla vyučujícím jazykem na školách (vyššího) vzdělání,
 v rámci vzdělání se vštěpovala znalost latinské gramatiky (Donatus, Priscianus, Varro
Reatinus, Isidor Sevillský),
 vysoké prestiži se těšilo učení klasické rétoriky (Quintilianus, Cicero, Rhetorica ad
Herennium),
 vysoké prestiži se těšil jazyl děl kanonických autorů (Cicero, Vergilius, Ovidius,
Caesar ad.).
Míra latinských vlivů na češtinu se liší podle období vývoje (vyšší je ve 13. a 14. stol., zesiluje
za humanismu a baroka, během 19. stol. klesá), jednotlivých autorů i textů. Obecně platí, že se
spíše uplatňuje ve vyšším stylu a v textech se speciální (zejména odbornou) slovní zásobou.
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
3
Latinský vliv, a tedy i latinismy v češtině jsou také součástí souhry vzájemných vlivů latiny
a evropských vernakulárních jazyků, tj. místních jazyků stojících původně v protikladu
k latině jakožto společnému a spisovnému jazyku západní bohoslužby a vzdělanců. Např. řada
slov latinského původu přišla do češtiny z němčiny (renovírovati, študýrovati).
I Gramatika
A Flektivní morfologie
V oblasti morfologie vznikly skupiny přejatých jmen vytvářející vlastní skloňovací podsystém:
a) Původně feminina s latinským zakončením -tio, -sio adaptovaná se zakončením na -cí a -sí
se ve stč. skloňovala podle starých ьja-kmenů processio → procesí; suplikací ‚písemná žádost,
prosebný list‘. Později přešla ke vzoru stavení (provázeno změnou rodu
femininum → neutrum).
b) Podobně adaptovaná maskulina Antoní (← Antonius), Alexí (← Alexius), která se skloňoval
jako ьjo-kmeny. Později přešla ke vzoru pán.
c) Neutra na -um a -ns (z lat. -um, -ns): privilegium → privilegium, v češtině původně
nesklonná.
B Syntax
Bezprostřední vlivy latiny:
a) Některé spojovací prostředky: quam diu (jak dlúho), quam prius (jak brzo, jak náhle, jak
rychle), non solum / tantum – sed etiam (netoliko – ale i / také).
b) Některé infinitivní vazby zejména instrumentálu s infinitivem kmen stromový, jejž pravili
palmovým býti (CestHar) ‚kmen stromu, o němž tvrdili, že je palmový‘.
c) Ekvivalenty latinského participia v ablativu absolutním
genitiv sediecích jich a jedúcích vece jim EvOl Mk 14,18 ‚Když seděli a jedli, řekl jim‘
dativ a scházejícím jim z huory přikázal jim EvOl ‚když scházeli z hory‘
instrumentál aby umy, tě pomáhejícím, opravil Kar ‚s tvou pomocí‘ – tě je forma ak. namísto
instr.
d) V syntaxi se rozšiřuje užívání pádových vazeb podle latinského vzoru, např.:
genitiv vlastnosti: jest srsti a postavy koňské (CestHar) ‚má srst a tvar těla jako kůň‘
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
4
genitiv zvolací jako nápodoba lat. akuz. zvolacího: Ach, mého hoře! (KomLab) ‚Ach, mé
hoře!‘, dial. Kýho výry, Kýho čerta
genitiv se slovesem být jako vyjádření přináležitosti, příp. povinnosti: uškrnouti se mravného
jest, chechtati se nezdvořilého (KomDveře) ‚slušný člověk se ušklíbne, nezdvořilý se
chechtá‘
dativ přivlastňovací se slovesem být: hrabě jeden velmi mocný, z císařské krve narozený,
jemuž bylo jméno Otto Bílý HájkKron ‚jeden velmi mocný hrabě, potomek císařského rodu,
který se jmenoval Otto Bílý‘
e) Vznik analytického pasiva dřěvo ješto vsazeno jest ŽaltWittb 1,3 lignum quod planantum
est, ustaven sem králem 2,6 ŽaltKlem constitus sum rex
Některé jevy přitom nejsou z latiny přejaty jako nový prvek, který se dosud v češtině
neobjevoval, avšak latinský vzor zvyšuje frekvenci českého prostředku oproti jeho českým
konkurentům, které v latině nemají oporu. To platí např. pro řadu slovesných a deverbálních
forem:
1. Obliba pasiva v latině (forma s fakultativním vyjádřením původce děje) zvyšuje frekvenci
opisného i reflexivního pasiva v č., přičemž existuje možnost vyjádřit původce děje u obou
forem, tedy – na rozdíl od moderní č. – i u zvratného pasiva: mezitím Česká země od lidu
vojenského {…} se hubiti nepřestávala DačPam ‚mezitím byla česká země stále ničena
vojsky‘.
2. Častěji se vyskytují přechodníkové vazby, u nichž je po vzoru zejm. lat. ablativu absolutního
běžné předřazování podmětu či vřazení podmětu do přechodníkové konstrukce uslyšavše
Moravané i Čechové o takové zlé příhodě, starali se o to, aby mohli co nejdříve bratřím
a sousedům svým proti nepřátelům retuňk a pomoc nějakou dáti PaprZrc ‚Když Moravané
a Češi uslyšeli o této nepříjemné situaci, snažili se, aby mohli svým bratrům a sousedům
poskytnout co nejdříve podporu a pomoc proti nepřátelům.
3. Adj. v komparativu v přísudcích jmenných se sponou mohou být nahrazena tvarem adverbia,
a to na základě homonymie obou tvarů v latině: Nebo poctivěji bylo by zprávci zborův Páně
s Eliášem prorokem nad zprzněním svatých služeb v církvi, nežli s Vallou Vavřincem nad
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
5
pokažením jazyka a ozdob jeho naříkati BlahGram ‚Bylo by totiž správnější, aby správce sborů
Páně naříkal spolu s prorokem Eliášem nad zkázou svatých služeb v církvi než s Vavřincem
Vallou nad úpadkem jazyka a jeho zdobnosti‘.
4. Infinitivní vazby po slovesech smyslového vnímání jsou domácí: Vidím otce přicházet –
nahradily původní vazby akuzativu s přechodníkem a neupadněte v túž chudobu, v jakéž mě
ležiec vidíte ŠtítKlem ‚ve které mě vidíte ležet‘.
Vedle toho nepůvodní konstrukce akuzativu s infinitivem (v lat. po slovesech mluvení
a vnímání v aktivu): mním to dobré býti EvOl, znamenal sebe býti mocného Háj.
5. Konstrukce nominativu s infinitivem (v latině po slovesech mluvení a vnímání v pasivu,
zejm. po slovese videri ‚zdát se‘); v češtině po ekvivalentech slovesa zdát se bez ohledu na
slovesný rod: některým z tovaryšstva našeho viděla se {suchalozská voda} býti kyselejší nežli
jiné (JordVod) ‚zdála se kyselejší‘), výjimečně po dalších slovesech v pasivu n. pasivního
významu: protož sem túžil na Štěstí, kteréž i poctivosti i zboží věří se býti ředitel (Piccolomini)
‚proto jsem si naříkal na Štěstí, o němž se věří, že vládne nad důstojností i nad majetkem‘.
Nepůvodní vazby nominativu s infinitivem manželstvo svaté a dobré býti dokázno jest Kruml
6. Doplněk ve shodném tvaru místo v instr.: nesmrtedlného by se učiniti mohl KomLab.
7. Zájmeno se odkazující k podmětu nadřízené predikace: ptal se těch sedmi knížat pekelných
okolo sebe stojících Historia o životu doktora Jana Fausta.
8. Vyjádření zákazu pomocí slovesa neroditi, nechtíti s inf. podle lat. noli s inf.: ignoscere tu
tibi noli; nam nullum crimen vini est, sed culpa bibentis. – Udá-liť se kdy zapíti, neroď vína
tiem vinniti; toť člověk nemúdrý činí, ktož víno opilstvím viní SvatRuk ‚Nevyvlékej se z viny;
neboť přečiny nepáchá víno, to je vina pijáka. Pokud se někdy opiješ, neobviňuj z toho víno;
to dělá člověk nemoudrý, že obviňuje víno za opilství‘; Protož, synu, nechtěj se diviti, když
vidíš proměňovati se věc před očima tvýma skrze mocnost síry Lullius ‚Proto se, synu, nediv,
když uvidíš, jak se něco před tvýma očima promění díky silnému účinku síry‘.
9. Kondicionál ve vedl. větách obsahových: poslové vaši oznámili, že byste sobě jiného krále
vzíti chtěli Picc ‚vaši poslové oznámili, že si chcete vybrat za krále někoho jiného‘; I vidúci
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
6
žena znamení, mněla, že by její byl frejíř Konáč ‚Žena vidouc to znamení, domnívala se, že to
je její milenec‘.
10. Kondicionál ve větách vztažných s významem účelu: tři janičaře k stráži, kteří by
{= aby} nás opatrovali…, poslal VratMitr ‚poslal tři vojáky janičáře, aby nás opatrovali‘,
nebo s interpretací účinku: myl {tj. omyl} žádný nebuď tak velký ve mně, jenž {= že} by mne
odvedl od té lásky tvé ‚ať u mne nedojde k tak velkému omylu, že by mne ten omyl odvedl od
lásky k tobě‘.
11. Některé spojovací výrazy, např. relativum s interpretací ‚a ten‘, které může připojovat
i relativně samostatné jednotky (tzv. nepravé věty vedlejší s navazvacím relativem): každý,
kdož chce práva znáti a v nich s prospěchem sobě čísti i také potom v čas potřeby nastalé jich
požívati, má předkem věděti a znáti, co jest právo a odkavád svuoj začátek beře. Kteréž (jakž
učitelé práva pokládají) na spravedlnosti založeno jest Kristián z Koldína ‚každý, kdo chce
znát práva a číst si v nich tak, aby z toho měl užitek, i jich užívat, pokud toho bude třeba,
musí nejdřív vědět a znát, co to je právo a z čeho pochází. Právo (jak říkají učitelé práva) je
založeno na spravedlnosti‘; Protož k Vaší Milosti v potřebě tak důležité se utíkajíc, se vší
snažností žádáme i prosíme, že na místo Vencesilai Sixti jinýho pomocníka hodného již
jmenovanému správci též školy Vysokokostelské obrati a z ouřadu svého jemu připojiti a to
pro dobré a užitečné předně církvi, potom i města našeho ráčíte. Což když se stane, my jakž
jedného, tak druhého v své péči míti a ruku ochrannou nad ním držeti a Vaší Milosti všelijak
volnými službami ve všem dobrém odměňovati a odsluhovati se rádi chceme List
kutnohorských rektorovi university M. Petrovi Codicillovi ‚Proto se s tak naléhavou potřebou
obracíme na Vaši milost a velice snažně žádáme a prosíme, abyste na místo Václava Sixta
ráčil vybrat výše jmenovanému správci vysokokostelské školy jiného vhodného pomocníka
a ze své moci mu ho přidělit, a to pro dobro a prospěch především církve a dále i našeho
města. Pokud se tak stane, budeme pečovat o jednoho i o druhého a držet nad ním ochrannou
ruku a jsme připraveni se odvděčit a na oplátku posloužit Vaší milosti libovolnými službami
ve všem dobrém‘).
12. Rozličné slovosledné modifikace
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
7
a) Předsouvání rozvíjejících částí před část řídící: lékař jemu, aby po všem domu chodil,
jediné ze dveří nevycházel, odpustil KonHod ‚lékař mu dovolil, aby chodil po celém domě,
jen aby nevycházel ze dveří‘; předkové naši tu pochvalu vždycky měli, že jsou víry své
zdrželiví VelKal ‚naši předkové byli vždy chváleni za to, že se drží své víry‘. Tak se dostává
neshodný přívlastek do antepozice: předešlých časuov historiae KonHod.
b) Postponování shodných přívlastků: … porodila jest syna pěkného a utěšeného KonHod.
c) Přísudkové sloveso na konci věty: Nemáť se velmi dobře, neb sukni ztrhanú má, třevíce
děravé, že mu prsty vyhlídají, hladem také mře, an mu již po krčmách nechtí věřiti FrantPráv
‚Nemá se příliš dobře, protože má roztrhanou sukni, střevíce děravé, že mu vykukují prsty,
také hladem mře, protože mu v krčmách už nechtějí dávat na dluh‘.
d) Interpozice
A tak dlúho chodivše přišli až do toho hradu, kdež [jich milý syn]1 přebýváše [Julianus]1
PovOl 274v
Protož již vrať [muži]1 ženu [jejiemu]1, neboť jest prorok a budeť sě modliti za tě a budeš živ
BiblMlyn Gn 20,7
e) Postpozice tázacího slova za téma otázky: obřízka co byla? Svátost KomKazat ‚Co je to
obřízka? Svátost‘; A tak skrze to hajtmanuov lakomstvie jak velmi veliké biedy a psoty,
kdežkoli táhnú váše vojska, trpie, kto toho nevie? HrubJel ‚A kdo tedy neví, jakou obrovskou
bídu a nouzi trpí kvůli chamtivosti hejtmanů tam, kudy táhnou vaše vojska?‘
II Stylistika
Vliv latiny se neprojevoval jen v přejímání slov nebo syntaktických konstrukcí, ale také
v přejímání zásad klasické rétoriky, a to jak v rámci středověké, tak také humanistické tradice.
Typické prostředky, které se uplatňovaly také v češtině:
1. Zejména pro vyšší styl je jeho typickým znakem užití koordinovaných synonym v širším
smyslu, někdy ve vztahu gradace, která vytvářejí výraznou jednotku po eufonické a rytmické
stránce: Toť nám dotvrzuje zkušenost na těch, kteří šlechetně a pořádně živí jsou. Jejich živá
barva, neporušená síla, veselý a vzbuzený duch, bystrost smyslů, mrštnost a obratnost oudů
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
8
svědčí o ctném jejich chování a naplňuje naději vysokého a prodloužilého věku – činí je
schopné ku každému umění, ke vší užitečné práci, a k vyplnění svých povinností; {…} I zdali
chlípníci a nečistí takovými dary se honositi mohou? ‚To nám dokládá zkušenost u lidí, kteří
vedou šlechetný a pořádný život. Jejich živá barva, neporušená síla, schopný a čilý duch,
bystrost smyslů, mrštnost a obratnost údů svědčí o jejich ctném chování a naplňuje naději na
vysoký a dlouhý věk – dává jim schopnost věnovat se jakékoli činnosti, jakékoli užitečné
práci a splnit své povinnosti; {…} Mohou se však takovými dary honosit lidé vulgární
a nízcí?‘ Kašpar Melichar Hrdlička, Důvěrné slovo v čas potřebný, 1818.
2. Charakteristické je také užívání rytmických klauzulí na konci kól a vět, založených na
střídání přízvučných a nepřízvučných slabik (na rozdíl od latiny, kde rytmus klauzulí vychází
ze střídání slabik dlouhých a krátkých):
cursus planus | áaa| áa|
A v této řeči svatého Pavla nevidím, by posluhovala neb potvrzovala co o moci světské ani
o tom rozdělení trojího lidu, jenž jest nazván tělem Kristovým ChelčLid ‚A nevidím u této řeči
svatého Pavla, že by nějak obhajovala nebo potvrzovala světskou moc ani ono rozdělení na
trojí lid, který se nazývá tělo Kristovo‘
cursus tardus | áaa| áaa|
‚Chce-li kto vážiti, spatří, že králové, kniežata, páni, rytieři i měštěné nemají tak plnost
k rozkoši v hotově HusVýkl ‚Pokud si to někdo chce porovnat, zjistí, že ani králové, knížata,
páni, rytíři a měšťané nedisponují tolika zdroji blahobytu‘
cursus velox | áaa| áa| áa|
Neb i dsky všecky i nálezové všickni nejinak než česky se píší a z práva tak budúcně psáti
mají Všeh ‚Neboť i všechny desky, i všechny nálezy se píšou jedině česky a podle práva se
tak také mají psát v budoucnosti‘
cursus trispondaicus | áa| áa| áa|
A protož byť se dlouho stavěl blázen moudrým, šibal upřímným, užralý střízlivým, předce
vystižen bývá v činech svých a při konci i vysmán Žer ‚A proto i kdyby blázen ze sebe dělal
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
9
moudrého, podvodník poctivce, opilec střízlivého, stejně ho v jeho činech odhalí a nakonec se
mu ještě vysmějí‘
3. Za typický vybroušený útvar vyššího stylu, který se objevuje zejména v exponovaných
místech humanistických památek (např. předmluvy), se považují následující prostředky
výstavby textu:
a) Perioda, tj. rozsáhlejší souvětí skládající se zpravidla z rozvitého předvětí a závětí, k jehož
znakům patří vedle charakteristik uvedených výše také symetrie a rozsahová vyváženost,
popř. gradace (později uvedené členy mohou být rozsáhlejší) na úrovni vět i nižších jednotek:
Nestálost přirození našeho a nejistota spůsobu všeho světa vždycky až posavad s sebou to
přinášela, že netoliko každému člověku obzvláštně, ale každé obci, a zvláště v regimentu
a v správách světských postaveným lidem potřebí jest, bylo a zůstává povědomosti příkladův
předešlého i přítomného věku, a to jako dobrých a ctnostných pro následování a naučení, tak
zlých pro uvarování CestHar ‚Nestálost naší povahy a nejistota chodu celého světa po celou
dobu vždy vedla k tomu, že nejen každý člověk jednotlivě, ale i každá obec, a zvláště lidé
činní ve vládě a ve státní správě potřebují, potřebovali a budou potřebovat znalost příkladů
z minulé i přítomné doby, a to jak dobrých a mravných pro následování a poučení, tak
špatných pro vyvarování‘
b) Časté užívání prostředků textové koheze, tj. spojek, relativ, navazovacích částic,
přechodníkových vazeb: Nejprvé pak pravíme, že chudí ti více sobě stýskati a naříkati zvykli,
nežli je bolí, nepodařilých psů obyčeje v tom následujíce, kteréhož dotkne-li se kdo neb
pohrozí jemu, běží odtud s divným skvičením a sobě stýskáním, ježto se patrně vidí, že ho
nebolí KomList ‚Za prvé tedy tvrdíme, že chudí se naučili stěžovat si a naříkat víc, než je to
bolí, přičemž se řídí zvykem nezvedených psů, neboť takového když se někdo dotkne nebo
mu pohrozí, běží odtud s hrozným kvičením a naříkáním, a přitom je jasně vidět, že ho nic
nebolí‘.
c) Propojování textu pomocí zvukových figur, a to shodný začátek slov (aliterace), n. shodné
zakončení slov (homoioteleuton): A protož hnuti jsou duchem dobrým, vědúce a rozomějíce,
že všecky tohoto světa věci jsou padúcí a minulé, ale pravda pána Jezukrista, boha
všemohoucího, zůstává na věky: My, Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Roháč z Dubé {…}; my
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
10
všichni svrchu psaní ke všem i všech prosíme, řádně napomínajíce přikazujeme i chceme
tomu, aby řádné poslušenství bylo; nebo skrze neposlušenství a neřádné vejtržky veliké škody
i jsme brávali na bratřích i na statcích a hanbu často od nepřátel božích a našich trpěli
ŽižkaŘád ‚A proto vedeni dobrým duchem, s vědomím a porozuměním, že všechny věci
tohoto světa jsou pomíjivé a dočasné, ale pravda pána Ježíše Krista, boha všemohoucího,
zůstává na věky, prohlašujeme: My, Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Roháč z Dubé, […]; my
všichni výše uvedení všechny a u všech prosíme a s důraznou žádostí přikazujeme
a vyžadujeme, aby ve vojsku vládla náležitá disciplína; neboť kvůli nedisciplinovanosti
a svévolnému výtržnictví jsme několikrát utrpěli veliké škody na bratřích i majetku a často
jsme museli snášet hanbu od nepřátel božích a našich.‘
Užívání periody se ojediněle vyskytuje ještě v textech v 19. stol.: Pročež když po mně zkoumatelé
šťastnější – a kéž se nám jich brzy hojně dostane! – naleznou to, že mluvě o všelikém starém řádu i neřádu,
zůstal jsem tytýž jen jako na povrchu, aniž proniknul až do jádra otázky: já nebudu moci než litovati, že mne
nepředešli a nepoučili Palacký.
III Lexikon
Přímé kontakty češtinou s latinou sice ve středověku existovaly, avšak množství latinismů
bylo nicméně zprostředkováno jinými jazyky, nejčastěji němčinou, event. románskými jazyky
1. Pračeská a staročeská fáze
Na přelomu 13. a 14. stol. lze sledovat rozšiřování českého lexika jen v těch významových
okruzích, které se uplatnily ve sféře psaných textů. Je to především náboženská terminologie
a pak civilizační vrstva slovní zásoby související s pokročilejším stupněm společenské
organizace. Z latiny se přitom přejímalo buď přímo, nebo již zmíněným prostřednictvím
němčiny, v řadě případů byla latina rovněž prostředníkem a přejaté lexémy jsou původu
řeckého.
Do stč. slovní zásoby se v této době pronikly dostaly latinismy do následujících oblastí:
a) náboženská terminologie, např. anjel, anděl ‚boží posel‘ (← lat. angelus, řeckého původu),
evanjelium, evangelium ‚vylíčení života a skutků Ježíše Krista‘ (← střlat. euangelium,
řeckého původu), biřmovati ‚udělovat jednu ze svátostí‘ (← lat. firmāre ‘upevňovat,
utvrzovat’ prostřednictvím střhn. firmen), apoštol ‚jeden z dvanácti učedníků Kristových‘ (←
lat. apostolus tv. ← ř. ἀπόστολος ‚vyslanec‘), mšě ‚mše‘ (← lat. missa tv.), oltář (← k střlat.
altāre tv. patrně prostřednictvím sthn. altāri);
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
11
b) lékařská terminologie, např. podagra ‚dna‘ (← lat. podagra, původem z řečtiny), klister,
klistr, klistera ‚klystýr‘ (k lat. clystēr ‚nálev‘ něm. prostřednictvím), gargarisma ‚kloktadlo‘
(← střlat. gargarisma);
c) terminologie přírodních věd, a to do terminologie mineralogie, např. alabastr ‚sádrovec‘
(← lat. alabastrum, řeckého původu), galaktid ‚světlý kámen, vápenec‘ (← střlat. galactites),
citrín ‚kámen žluté barvy‘ (k střlat. citrinus ‚žlutý‘), aloe ‚tučnolistá rostlina, aloe‘ (← lat.
aloē, původem řeckého), fiola, fiala ‚drobná voňavá květina‘ (← lat. viola, prostřednictvím
sthn. vīole);
d) terminologie související s rozvojem v oblasti administrativní správy a práva (ve 14. stol),
jako interdikt ‚církevní trest, klatba‘ (← interdictum ‚zákaz‘), majestát ‚vznešenost,
panovnická moc‘ (← lat. maiestās ‚velikost, výsostnost‘), ciesař (← vl. jm. Caesar
prostřednictvím gót. kaisar), persona ‚osoba, jedinec‘ (← lat. persōna);
e) slovní zásoba z oblasti běžného života německým prostřednictvím, např. cihla ‚stavební
materiál‘ (← lat. tēgula ‚taška‘ prostřednictvím střhn. ziegel ‚cihla‘), kuchyně (z lat. cucīna
prostřednictvím sthn. chuhchina).
2. Středněčeská fáze
Mnoho slov latinského původu proniklo v průběhu 15.–17. stol., zejména zásluhou rozvoje
vzdělanosti inspirované humanismem:
a) terminologie školská, jako akademia vzdělávací ‚zařízení‘ (← lat. Academia, řec. původu),
autor ‚tvůrce‘ (← lat. auctor), docent ‚vyučující na vysoké škole‘ (← lat. docens ‚učící‘),
rektor ‚správce, ředitel školy‘ (← střlat. rēctor);
b) do terminologie administrativní a právní, např. akta (← lat. ācta ‚úřední spisy‘), appelací
(← střlat. appellatiō ‚předvolání, obsílka‘), audiencí (← lat. audientia ‚slyšení‘), exekucí (←
lat. exsecūtiō ‚vykonání, provedení‘), kvartál (← střlat. quārtāle odvozeno z lat. quārtus
‚čtvrtý‘), mandát (← střlat. mandātum)‚ ‚příkaz; pravomoc‘) aj.;
c) do běžného jazyka, jako např. kalendář (← střlat. calendarium tv. prostřednictvím něm.
Kalender), formule ‚vzorec, obrazec, výraz‘ (← lat. formula ‚podoba, pravidlo, předpis‘),
globus (← lat. globus ‚koule‘), orloj ‚hodiny, měřidlo a ukazatel času, později zvl. hodiny
mechanické (natahovací)‘ (← lat. hōrologium ‚sluneční nebo vodní hodiny‘ ř. původu, snad
prostřednictvím střhn. ōrlei).
3. Novočeské fáze
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
12
V nové době se do češtiny doslalo velké množství původem latinských slov prostřednictvím
moderních evropských jazyků: vedle vědecké terminologie jsou to slova z nejrůznějších
tematických oblastí, mnohé z nich byly vytvořeny uměle na bázi latiny a/nebo řečtiny:
a) oblast společensko-politická (aspekt, asertivita, reputace, reprodukce, republika, senát,
kongres, revoluce, byrokracie, imperium, prezident, ministr, provincie, gubernie, kontinent
aj.),
b) oblast obchodně-právní (konsorcium, konsensus, statut, restituce, konkurence,
nomenklatura, norma aj.),
c) oblast umělecko-kulturní (literatura, beletrie, poezie, próza, sonet, fólie, artefakt, artista
aj.).
Latinské termíny se zčásti prosadily i v jazykovědě, jako např. názvy pádů (nominativ,
genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál), názvy kategorií čísla (singulár, plurál,
duál), dále různé slovesné kategorie infinitiv, prézens, perfektum, préteritum, imperfektum,
imperativ, konjunktiv, aktivum, pasivum, názvy hlásek konsonant, vokál, sonanta, aspiráta,
velára aj.
V internacionalismech tvořených na bázi latiny vykazují nezanedbatelnou frekvenci výskytu
některé lat. prefixy, např. ab- (← lat. ab ‚od‘): absolutní, ablativ, absolvovat, absorbovat,
absurdní aj.; a(d)- (← lat. ad ‚k, při‘): adaptovat, adheze, adoptovat, asimilovat, aparát aj.;
de- (← lat. dē ‚od, z‘, často má v těchto prefixátech význam opaku): degenerace,
deminutivum, demonstrace, decentralizace, demobilizace, degradace aj.; e(x)- (← lat. ex ‚vy-,
z-‘, ve vztahu k osobám ‚bývalý‘): excelovat, expedice, experiment, explikace, exkrement, …;
exministr, exprezident aj.;
Některé z těchto prefixů se uplatňují nověji i při tvorbě derivátů od slov domácího, resp.
nelatinského původu: exmanžel, restartovat, subdodavatel, subtropický; supervýhodný,
superlevný, supermarket, superman, ultralehký, ultrapravicový, ultrafialový, ultrakrátký,
ultratenký, ultrazvuk aj.
Řada z nich (ať už řeckého nebo latinského původu) se nachází na pomezí mezi afixem a
lexikálním kořenem: auto-, bio-, dia-, euro-, fero-, foto-, mono-; mikro-, mini-, mono-, termo-
...
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
13
Vlivy němčiny na češtinu
Vliv němčiny na češtinu se realizoval v řadě jazykových plánů, tj. kromě slovní zásoby také na
úrovni fonologické, morfologické a syntaktické stavby češtiny. Míra těchto vlivů byla zejména
v oblastech ne-lexikálních objektem ostré diskuze, jelikož se za ní mnohdy ukrývaly
společenské (politické) postoje. V české jazykovědě lze pozorovat dvě extrémní stanoviska:
 vliv němčiny je mimořádný – východisko puristů snažících se od 1. pol. 19. stol. do
období 1. republiky vymýtit z češtiny všechny skutečné nebo domnělé germanismy,
 němčina ovlivnila jen slovní zásobu – v ostatních plánech jsou všechny jazykové jevy
podobné němčině výsledkem autonomního, tj. na němčině nezávislého vývoje češtiny.
Konvergentní vývoj mezi jazyky různého původu však lze pozorovat i v jiných
středoevropských jazycích (němčina, čeština, slovenština, maďarština, polština?, slovinština?,
chorvatština/srbština?), zejména v oblasti slovní zásoby a fonologie, zčásti též gramatického
systému:
 trojúhelníkový vokalický systém,
 vokalická kvantita jako distinktivní rys,
 pevný dynamický přízvuk na první slabice,
 znělostní opozice konsonantů /h/ – /ch/,
 odstranění korelace měkkosti u konsonantů,
 trojstupňovitý systém kategorie slovesného (absolutního) času + analytická podoba
minulého a budoucího času; pro němčinu je typické tvoření futura pomocí auxiliáru
werden majícího původně inchoativní význam ‚stát se‘, kdežto ostatní germ. jazyky ho
tvoří pomocí modálního slovesa (typicky s významem ‚chtít‘),
 systém modálních sloves (muset – müssen),
 syntetická jmenná deklinace,
 číslovky typu jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet,
 syntetická forma stupňování adjektiv,
 analytické pasivní a rezulativní kosntrukce typu mám uklizeno (?),
 systém modifikačních částic, a to bezprostředně (holt, furt, kór (gar), ausgerechnet)
anebo zprostředkovaně (přece – doch).
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
14
Na základě těchto a jiných paralel a na základě shod v lexikálním systému vznikly rozličné
koncepce, které v tomto prostoru počítají s fenoménem jazykového svazu.1
V odborné
literatuře se operuje se třemi typy:
 centrální (Lewy),
 středoevropský (Skalička, Skála, Nekula, Kurzová, Newerkla, Thomas),
 podunajský (Décsy) – v této koncepci se však němčina vyděluje od ostatních jazyků.
Další podobnosti, které bychom mohli stanovit mezi češtinou a němčinou, jsou:
 onkání a onikání (onkání zčásti i v maďarštině),
 nominální oslovení s titulem v rakouské němčině, češtině a zčásti ve slovenštině,
Vlivy němčiny ve slovní zásobě
1 Období před německou kolonizací
Nejstarší přejímky z němčiny pochází již z období pozdní praslovanštiny (od 8. stol. do
10. stol.,) tedy z období západoslovanské mise vycházející ze Salcburku, Řezna a Pasova.
Týká se významových okruhů spojených s doménou církvevní a náboženské komunikace,
část slov byla do němčiny předtím přijata z latiny: almužna, biskup, mnich, oltář, opat, papež,
postit se, žalm, žaltář atd.
2 Období vlády posledních Přemyslovců a Lucemburků
Období 13. a 14. stol. je obdobím německé kolonizace, kterým začíná fáze česko-německého
jazykového bilingvismu, trvající až do konce 40. let 20. stol. V období 13. a 14. dochází
k enormnímu přejímání lexikálních jednotek z němčiny, které zasahují rozličné významové
okruhy (odhadem 1500 lexikálních jednotek):
 církev a náboženství (např. bekyně, biřmovat, hřbitov, původně břitov, kacíř, klášter
aj.),
 rytířstvo, život u dvora a feudální správa (např. helma, hold, léno, man, pancíř, rytíř,
šlechta, šorc, turnaj, terč, truksas aj.),
1
Jde o termín z oblasti kontaktové lingvistiky. Jazykový svaz je tvořen nejméně třemi jazyky rozdílného původu
(z hledicka příbuznosti), které na základě vzájemného kontaktu začnou sdílet stejné jazykové vlastnosti. Obvykle
jsou takové jazyky v jazykovém svazu bez mocensky hegemonního jazyka (tzn. jeden jazyk není hegemonem
těch zbývajících – to není pro střední Evropu do konce roku 1918 typické, neboť hegemonem je němčina,
později němčina a maďarština). Typickým příkladem je balkánský jazykový svaz.
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
15
 vojenství (např. dráb, hejtman, herold, houf, kapitán, knap, knecht, mustrovat,
plundrovat, puška, rota, šturmovat, taras, žoldnéř aj.),
 hornictví a hutnictví (např. cín, halda, havíř, hunt, huť, klejt, ort, pavovat, perk,
perkmistr, šachta, šichta, šmelc, štajgr, urbura, utrých aj.),
 řemesla a živnosti (např. arkýř, cech, fermež, hamr, hoblík, malíř, parléř, perlík,
platnéř, šlejfíř, šrotéř, truhla, valcha aj.),
 města a městské právo (např. clo, činže, forberk, frejd, frejmark, frýd, glejt, jarmark,
kšaft, kšeft, mazhaus, ortel, špitál, pranýř, purkmistr, purkrecht, rathaus, ryn(e)k,
šoltys, šos, uberman, ungelt aj.),
 polní a lesní hospodářství (např. bažant, fládr, fořt, hejduše, krumpolec, manhold,
milíř, miřík, nunvice, páv, šafář, troky, věrtel, vochle aj.),
 kuchyně, jídla a potraviny (např. bochník, calta, cukr, heryn(e)k, kaldoun, kapusta,
knedlík, kuchyně, meloun, pánev, preclík, pretovat, rendlík, rýže, spíž(e)/špíž(e),
varmuže, žemle, žufeň aj.),
 hra a zábava (např. eso, flus, hazard, kejklíř, krychle, šach(y), tanec, touš, vr(c)hcáby
aj.),
 negativní a podvodné chování (např. hamižný, hampejz, helmbrecht(ník), láryně, lůza,
merhyně, spíle, šantročit, šmejd, štercíř, tatrman, trulant, žertovat aj.),
 lékařství, léčivé rostliny a koření (např. anýz, baldrián, barvínek, bertrám, dejvorec,
dragant (též tragant), encián, flus, galgán (též galgant), kafr, kerblík, kerhart,
koriandr, lékořice, lektvar, libeček, ošlejch, ožanka, pastrnák, petržel, polej,
puškvorec, šafrán, traňk, tymián, žanykl (též ženykl), žindava aj.),
 látky (např. barchet, cvilink (též cvilich), čaloun, haras, jircha, kment, šamlat, šarlat
aj.)
3 Období habsburské monarchie
I v následujících stoletích trval vliv němčiny na češtinu. Kromě již zmíněného
česko-německého bilingvismu byl za něj zodpovědný nástup Habsburků na český trůn 1526,
postupná ztráta svrchovanosti zemí Koruny české po r. 1620 a stím související průnik němčiny
do oblasti státní správy, vojenství, soudnictví, vyšší vzdělávací soustavy a následně i běžných
oblastí vyšší společenské komunikace od konce 18. stol.
Vliv němčiny je diferencovaný a realizuje se na úrovni:
 spisovného (prestižního) jazyka,
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
16
 mluvených variet němčiny, včetně nářečí.
Nelze úplně jednoduše vymezit významové okruhy, do kterých zasahuje němčina, neboť se její
vliv týká téměř všech oblastí společenské komunikace.
Ne všem výpůjčkám se ovšem podařilo prosadit se ve stejném rozsahu, což souvisí s jejich
pojmenovávací funkcí, sociálním zázemím a příslušností k varietám českého národního jazyka.
Na jejich rozšíření také měly vliv puristické tendence z 19. stol., které řadu slov vytlačily do
sféry nespisovných, často expresivních výrazů. Podle míry rozšíření můžeme vydělit několik
okruhů:
 Lexémy pojmenovávají reálie v české prostředí do té doby neznámé (jak např. drilich,
karfiol, kolba, kvecíř, mandl, parketa, pendrek, pišingr, pozoun, prejz, raketa, ranec,
rašple, sulc, šalovat, šanon, špenát, tolar, tréma aj.),
 Výrazy z vojenské oblasti, které se čeští vojáci naučili u rakouské armády,
a) přejímaly se do spisovného jazyka jako odborné termíny (např. aprovizace, asanovat,
asentovat, celta, ešus, gardedáma, kartáč, kasárna, kastrol, kavalec, šarže, ubikace aj.),
b) většinou se staly součástí hovorového substandardu (např. cuksfíra, fízl, flanc,
hapták, lágr, kasírovat, kriminál, obrst (též obršt), pinkl, pucflek, šamstr, urlaub,
vachmajstr, viks aj.).
 K některým reáliím existovaly v češtině již v době převzetí výpůjček vlastní výrazy: ze
vzniklých synonym potom časem jedno převážilo nad druhým (srov. štrúdl – závin).
Jak již bylo řečeno, přejímky se postupem času ocitly pod tlakem puristů, a tak bývají starší
běžné germanismy v novějších obdobích nahrazovány slovy jinými: akštajn – jantar, kšaft –
závěť, grunt (krunt) – 1. základy (stavby), 2. půda, pozemek, příp. statek, 3. (srdce ap.) hloub,
hlubina, nejhlubší místo, 4. základ, podstata, 5. důvod, příčina.
Silou zaváděná bilingvnost v časech protektorátu Čechy a Morava neměla na češtinu zásadní
vliv. Byla přejata slova, která souvisela s reáliemi nacistického režimu (např. anšlus, esesman,
gestapo, haknkrojc, rajch, rajchsrát, treuhänder/trojhendr, wehrmacht aj.), někdy i se
zkomolujícím a vědomě karikujícím podtextem (např. šajsmark aj.).
Po odsunu německého obyvatelstva jsou sice přijímána německá slova, ale v srovnání
s předchozími etapami jde o nepatrné množství. Vesměs jde o slova mající povahu
internacionalismů, resp. výrazů spjatých s německy mluvící společností (auslendr,
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
17
bundesbanka, bundesliga, gastarbeit(e)r, kindervajíčko, landsmanšaft, parkplac, pendler,
puzzle v chybné výslovnosti [pucle], špílmachr, wunderkind atd.).
Integrační procesy
Slova německého původu jsou v rámci procesu přejímání vystavena procesům adaptace:
 fonologické, morfonologické,
 morfologické,
 slovotvorné.
Fonologická integrace
 náhrada německého fonémy, pro který (stará) čeština nemá patřičný protějšek
střhn. phlaster, pflaster → stč. plastr, flastr ‚náplast‘
varwe → stč. barva, barba ‚barva‘
 asimilace
rhn. feldscher → felčar
rhn. buntschuoch → punčocha
 disimilace
stč. střhn. arkēre → stč. alkéř (vedle arkéř) ‚arkýř‘
 elize
rhn. durchschlag → duršlog
rhn. werkstatt → verštat
 metateze
něm. Molch → mlok
 vkládáním hlásek
střhn. zibōrje → cimbuří
Wiener (Heller, Pfennig) → vindra ‚drobná mince‘
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
18
Expresiva něm. původu si uchovávají příznakové fonologické kombinace: v iniciální slovní
pozici cv-, čv-, ks-, kš-, kv-, pš-, šk-, šm-, šl-, šp-, št-, uprostřed slova -ajc-, -ajs-, -ajz-.
Morfonologické a morfonologické adaptace
V češtině se vyskytují sufixy, které byly při přejímání výpůjček z němčiny v jednotlivých
historických fázích produktivní. Zvláštní případ přitom představuje sufix -unk-/-uňk-, který byl
rovněž převzatý z němčiny a časem se těšil určité produktivitě dokonce i v č., čímž došlo
k vlastním derivátům jak z německého, tak i z č. jazykového materiálu (meldunk, štelunk,
mišunk, …; šizunk, …).
Zvláštní skupinu přejatých sloves tvoří taková, která svým způsobem tvoření pomocí
afixů -ír- + -ova- + (-t) (tj. -írovat) explicitně demonstrují svůj cizí původ: dranžírovat,
gustýrovat, hofírovat, kašírovat, kopírovat, lavírovat, natrapírovat, parírovat, prubírovat,
špintizírovat, tupírovat atd.
Germanismy = internacionalismy
 dík(y) + dat. – grâce à – dank + dat. – blagodarja + dat.,
 následkem + gen. – en conséquence de – infolge + gen. – vsledstvije + gen.,
 bezúspěšný – bezuspešnyj – erfolglos,
 vyloučeno – exclu – ausgeschlossen – isključeno,
 listovati – feuilleter – blättern – listať //perelistyvať.
Gramatické jevy hodnocené puristy jako germanismy:
 kalky Mit-leid – sou-cit, Aus-druck – vý-raz, durch-setzen – pro-sadit,
 kompozita blitzschnell – bleskurychlý, Großstadt – velkoměsto, Jahreszahl – letopočet
Baumreihe / Baumgang – stromořadí, Kleinbauer – malorolník,
 ústup záporového genitivu: nemám peněz → nemám peníze,
 „něm. vazby“: dobýti města → dobýti město,
 epistémické užití modálních sloves: náš soused má býti velmi řádný muž,
 modální užití předložky k + DAT dějového jména: je k dostání,
 ukazovací zájmeno v superlativu: Hle, ten nejvěrnější sluha,
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
19
 proměna významu prefigovaných sloves: vorwerfen – předhazovat komu co (ve
významu ‚vyčítat, vytýkat‘), übertreiben – přehánět co (ve významu ‚nadsazovat,
zveličovat‘),
 ztráta kongruence přechodníků,
 koncové postavení slovesa ve vedlejších větách,
 některé předožky nebo „předožkové výrazy“: in Folge von – následkem, hinsichtlich
einer Sache – ohledně čeho, wegen – stran(u),
 některé spojovací výrazy: und zwar – a sice, so dass – tak že,
 některé případy verbonominálních spojení: Eindruck machen – dělat dojem, in Zorn
kommen – přijít do hněvu,
 onkání / onikání: Oni dovolejí, pane supernumerář,
 změna vazby v modálních konstrukcích typu Je vidět Sněžku → Je vidět Sněžka.
Možné vlivy němčiny, které zůstaly stranou pozornosti puristů nebo které jimi nebyly
kritizovány:
 modální slovesa musěti, drbiti,
 absentiv Petr se byl koupat.
Romanismy
Výrazy z romanizované lidové latiny, resp. obtížně specifikovatelné hovorové románštiny,
které přešly do praslovanštiny v období 2. pol. 1. tisíciletí n.l.). V tomto období prokazatelně
existovaly kontakty mezi Praslovany a latinsky mluvícím obyvatelstvem v oblasti Podunají a
Balkánu.
Existuje skupina slov, tradičně hodnocených jako latinismy, u kterých je nutno předpokládat
spíše původ románský: kříž, biskup, mše, sobota, košile, mísa, ocet, kmotra, třešeň, aj.
Galicismy
Mezi českými zeměmi a Francií od středověku čilé kontakty:
a) styk mezi mnišskými řády,
b) čeští studenti na francouzských univerzitách,
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
20
c) dynastické svazky Lucemburků a s tím související pobyt české šlechty ve Francii a naopak
pobyt francouzských osobností na královském dvoře,
d) od konce 17. stol. výrazná frankofonní orientace české šlechty (některé rody dokonce
francouzkého původu),
e) od 19. stol je Francie a její kultura objektem obdivu a mimořádného zájmu českých elit:
francouština je v této době prestižním mezinárodním jazykem (kultury, diplomacie a vědy).
Přejímání galicismů do češtiny končí přibližně v pol. 20. stol.
Ve stč. období byla slova francouzského původu zpočátku přejímána prostřednictvím němčiny.
StčSl.
čaprún ,krátký pláštík s kapucí‘ ← střhněm. schaperûn, schaprûn, tschaprûn ← franc.
chaperon
čiňek, čiňk, -ňka / cink, cinek ‚bělmo‘, pětka (pět ok) na kostce ← zing, zinke quinio, pětka na
kostce ← franc. cinq ← ital. cinque
déka ‚dýka‘← střhněm. degen ← franc. dagueI
v mladších obdobích hrála zprostředkovatelskou roli němčina mašírovat ← něm.
marschieren ← franc. marcher, princ, plakát, flétna, pozoun, partaj, marod, oficír, lajtnant,
portýr, generál, divize, manévr, kadet, mušketýr, arkebuzír, bastion. Od 19. stol. přímé
přejímky.
Karpatismy
Speciální slovní zásobu přinesly na východní okraje českého národního jazyka valašští
kolonisté. Na naše území přicházeli od konce 15. stol. z oblasti dnešního Slovenska. Šlo o
končící vlnu kolonizace obyvatel vyznačujících se schopností hospodařit ve výše položených
oblastech, která vzešla z oblasti dnešního Rumunska. Tito obyvatelé ovšem během svého
postupu splývali s domácím obyvatelstvem a přijímali jazyk rozšířený na území, na němž začali
hospodařit. Zachovávali si jen specifickou vrstvu slovní zásoby, která souvisela s jejich
hospodářským životem a kulturou (s tzv. karpatským salašnictvím: nářadí, stavby a jejich
názvy, kultura bydlení, chov ovcí, popř. koz, technika zpracování hrubé ovčí vlny, mléčná
produkce, výrazivo geomorfologického rázu: terén, terénní útvary atd.).
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
21
A. Vašek rozlišuje tři lexikální vrstvy spojené se salašnictvím:
 původu rumunského (např. brynza (fem.) ‚ovčí sýr‘, cap (fem.) ‚kozel‘, koliba (snad
z ř.) (mask.) ‚ohrazený kout v chlévě, chlívek‘, gaura (fem.) ‚vykotlaná díra ve
stromě‘, gúry (pl. tantum, fem.) ‚výslužky ze zabíjačky, především podbradek‘, vakeša
(fem.) ‚ovce okolo očí černá‘);
 původu maďarského (aldamáš (mask.) ‚litkup‘, gazda (mask.) ‚hospodář‘);
 původu ukrajinského (prlič (mask.) ‚trlič; hořec žlutý, Gentiana lutea‘).
Hispanismy
Existuje řada slov španělského původu, která byla ve starších fázích přejata zravidla
prostřednictvím němčiny, později jako internacionalismy (chunta, ranč, mulat apod.).
liga (← něm. Liga ← šp. liga)
armáda (← šp. armada)
major (← něm. Major ← šp. mayor)
barák (← něm. Baracke ← fr. baraque ← šp. barraca, zřejmě katalán. původu),
flotila (← něm. Flotille ← šp. flotilla, patrně z fr. flotte)
kamarád (← fr. camarade ← šp. camarada)
Rusismy
Vliv ruštiny je spojen s činností obrozenské generace J. Jungmanna, pro kterou byla ruština
důležitým zdrojem doplňování slovní zásoby spisovné č., ale také vzorem slovanského jazyka
Ruština ovlivňuje češtinu především v lexikonu: blahý, bol, chrabrý, jařmo, kormidlo,
průmysl, příroda, sloh, vkus, vzduch, záliv. Jeho rozsah není úplně snadné stanovit, neboť
řada přejímek má společnou ruskou a polskou předlohu, někdy také jde o slova vyskytující se
ve stč.: předmět, příroda, řešiti.
Doplňkový instrumentál typu Rozvíjela se jarním kvítkem, Toto místo sloužilo hrobem mé cti.
Různé genitivní vazby (Silnější byl otcovského práva, Miluji Francouzů).
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
22
Modalní predikativa typu dlužno, možno, nutno.
Původem polská pasivní konstrukce, která v 19. stol. přechodně objevila v češtině –
bezesponové příčestí minulé trpné s akuzativní rekcí typu Do maloruštiny mícháno polštinu
i latinu; chybějící sponu má přitom společnou i s odpovídajícími ruskými konstrukcemi.
Vliv polštiny
Determinován několika faktory:
1. objevují se oblasti, kde žije (žilo) české a polské etnikum vedle sebe nebo společně
(slezskočeské dialekty v bezprostřední blízkosti dialektů slezskopolských, na uzemí Těšínska
jazyková situace mísení češiny a polštiny); na území jazykově polském několik českých
jazykových ostrůvků (Baborów, Zelów);
2. čeština plnila ve Slezsku v období raného novověku roli jednoho ze spisovných jazyků;
3. existovaly kulturní česko-polské / polsko-české kontakty, které zesílily v období národního
obrození, kdy byla polština jedním ze vzorů pro rozvoj moderní spisovné češtiny (především
Jungmannově generaci).
Nejstarší polonismy se objevují v 16. stol. – a) mezi botanickými termíny v českém překladu
Mattioliho herbáře (1563): rdest, kručinka, vitečky, b) v českých vydáních Paprockého děl
bočan ‚čáp‘, mohyla a otčizna ‚vlast‘, c) ve slovnících D. Adama z Veleslavína častovati
‚poskytovat‘, flet ‚nádoba‘, resp. ‚druh hudebního nástroje‘.
Vliv polštiny je patrný u J. A. Komenského, který v letech 1628–1656 s přestávkami žil
v polském Lešně – blankytný, čupřina, náčelník, varle nebo výměr a také v podobě slov
německého původu, která se v p. užívala dříve než v č. (pantofel, vymordovati, zprubovati).
Největší vliv polštiny na češtinu v době národního obrození, jednak v krásné literatuře, jednak
v odborné terminologii. Jak už bylo řečeno výše, řada těchto přejímek má společné
východisko polské a ruské a/nebo má své paralely ve staré češtině: průliv, záliv, chrabrý, mih.
Polština stimulovala frekvenci některých slovotvorných
sufixů -ka, -ný, -ík, -ek, -ice, -ost, -ec, -ce a -stvo.
02 Historická slovotvorba a syntax
Vlivy cizích jazyků na češtinu v jejím vývoji
23
Výše bylo uvedeno, že polština měla také jistý vliv na přechodný výskyt pasivních konstrukcí
typu Do maloruštiny mícháno polštinu i latinu, na jejichž přejetí měla zřejmě vliv i ruština.