12655^	
	o Zeyer MAHULENA
RADÚZ A	
SVĚTOVÁ ČETBA S V. 254
Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
/ JULIUS ZEYER \ ^(1841—1901)
pražský rodák, básník, dramatik, hlavni představitel českého novoromantismu7"D3' svýcfT~cTvaceti let hojně cestoval, ve vlasti pak žil s oblibou v ústrani (léta např. ve Vodňanech)
a vénoval se intendvni umělecké Činnosti. Jako básník je Zeyer především epik, zpracovávající látky mythologické čí legendární různých věků a národů: české (Vyšehrad), románské (Karolinská epopeja, Z letopisů lásky), keltské (Ossianův návrat, Kronika o sv. Brandanu), ruské (Zpěv o pomstě za Igora) aj. Rozsáhlá a různorodá je Zeyerova Činnost prozaická: fantastické novely (Fantastické povídky, Dobrodružství Madrány), historické romány {Ondřej Černy-ěev), tzv. obnovené obrazy (O věrném přátelství Amise a Ami-la, Sestra Paskalina, Gompači a Komurasaki), psychologický román Jan Maria Plojhar a Dům u tonoucí hvězdy, vrcholná díla autorova, z konce života pak řada látek legendárních (Tři legendy o krucifixu). Z , Prací dramatických f nejedna čerpá 2 historie, např. Neklaň) je nej lepší slovenská pofSaKäTTJTľ---. Radúz . „a__Mahulena. Sebrané spisy Julia" Zeyera "obsahují 34 svazků. I když řada těchto děl je dnes spíže jen historickým dokumentem, svědčícím o autorově idealistickém světovém názoru, o jeho vztahu k mythologii a umeleckom snažení novo romantickém, přece mnohé z prací—a j sou to především ty, které ukazují jeho upřímný lidský vztah k trpícímu člověku — si zachovaly dodnes svou uměleckou hodnotu.
Julius Zeyer RADÚZ A MAHULENA
Slovenská pohádka o Čtyřech jednáních
STATNI NAKLADATELSTVÍ KRÁSNÉ LITERATURY, HUDBY A UMÉNÍ
Praha 1961
L
I 26557/*5V
DRAMA LÁSKY K SLOVENSKÉMU LIDU
Vychází v roce, kdy uplynulo 120 let od básníkova narození a 60 let od jeho smrti
I ,
•\* v-
N|3)
FILOSOFICKÁ FAKULTA
ÚSTÍiEDNf KNIHOVNA
BBNO, A, Nováku é, ď
Dramaticko bJseró uRadúz a Mahulena''je spolu ^ s~lřetí \egendou_p krucifixu, pohádkou o ,\ůamku~ *'Ptákovi"j ^ýrazejti1 vroucí;, lašlíý českého ~b~dsnika Jz^slovenskému^ lidUj projevem soucitu s jeho ponížením a Utrpením'í viry i) konečné vítězství lásky. 'a swďVedľnosfTT Umělecké ztvárnění těchto Zeyerových sympatií k Slovensku vrcholí pak v postavě Slováka Rojka, tragického hrdiny novely „Dům u tonoucí hvězdy",
Zeyer tu navazuje na nepřetržitě úsilí českých básníků od poloviny XIX, století, aby láskou a pochopením pro slovenskou národní svébytnost prekonali chlad, který nastal mezi Čechy a Slováky v důsled-" ku nesprávného chápání vývojově nutného konstituování Slováků v samostatný národ. Hledání této no^Á-cest^^^ShjvexisMu a jeho liáď zahajuje již v prvním almanachu Máji z roku 1858 Božena Němcová svou ,,Chyží pod horami", na ni navazuje Hálek, Neruda, zvláště pak Adolf Heyduk a Rudolf Pokorný. K nim se připojuje i pfední básník lumírov-ský; svou bájí podává ruku slovenskému lidu i jeho literárním mluvčím, což zdůrazňuje vrelou dedikací přednímu tehdejšímu básníku Svetozáru Hurbanovi Vajanskému „i těm, co s ním tak strastně milují lid slovenský a s ním tak hořce trpí a tak těžce snášejí".
A
7
Julius Zeyer patří spolu s J. V. Sládkem a Jaroslavem Vrchlickým ke skupině autorů, ktefí od sedmdesátých let minulého století programově^usi-lují, aby česká literatura překonataT zařžění, způsobené následky pohromy bělohorské, prisvojila^ si celé bohatství kultury světové a sjpojilaje narmoničky s národní tradicí.
Tito básnícit ktefí se seskupili kolem časopisu Lumír, založeného roku 1S73 Janem Nerudou a Vítězslavem Hálkem, byli nazýváni a i sami se nazývali kosmopolity. Jejich odpůrci jim vytýkali, že porušují kontinuitu národní tradice a zaplavují českou literaturu látkami a formami čerpanými z cizích zdrojů. I když určité nebezpečí z náhlého pUlivu motivů z nejširší oblasti kulturního tvofení světového pro národní ráz literatury tu bylo, výtka nečeskosti u těchto básníků rozhodně oprávněna nebyla.
Lumírova nikdy nechtěli odtrhnout českou literaturu od jejích domácích kořenů. Svým přesvědčením byli vroucími českými vlastenci, snažili se, aby českou kulturu povznesli na světovou úroveň a tím vydobyli Čechům rovnocenné místo mezi národy, jejichž kultura nebyla zasažena krizí a zdržena ve svém vývoji. Českou tematiku neodmítali, nýbrž chtěli ji včlenit do širokého rámce kultury světové.
Avšak i tato jejich světovost měla své zvláštní české zaměření. Lumír ovci se snažili odpoutat českou literaturu od převažujícího vlivu literatury německé a navázat kontakt s kulturním dědictvím i současnou tvorbou národů románských— Francouzů,
Italů, Španělů — i 5 kulturou anglosaskou. Všímali si vsak i některých menších a méně významných kulturních oblastí evropských, např. kultury skandinávské. Zvláštním okruhem jejich intelektuálního zájmu byl také Orient — Indie, Persie, Čína, Japonsko.
Bylo jim vytýkáno, že si málo všímají kultury slovanské. Opravdu také pronikavější zájem o slovanské tvofení projevili až jejich žáci a následovníci z mladší generace, ktefí tak světovou orientaci lumí-rovskou vhodně doplnili. Avšak slovanský svět zaujímal své ne bezvýznamné místo i v tvorbě vlastních lumírovců, uznaných vůdců školy. Vrchlický měl velmi vfelý poměr ke kultufe polské, pro Zeyera pak velmi důležitý byl styk s literaturou a lidovou tvoři-vostí ruskou.
Slovanská složka u lumírovců se úzce pojí k domácí složce české, která v jejich díle nikdy nechybí úplně, průběhem doby se však uplatňuje stále silněji. Vyplývá to především odtud, že tito básníci cítí nutnost dokumentovat českost své světovosti i přímo domácími látkami s vlasteneckou tendencí; zároveň pak působí prudké zaostření národně osvobozeneckého boje Českého v letech devadesátých, kdy se jeví naléhavá nutnost zesílení národní aktivity právě na tomto úseku prácp.
U Zeyera je takový vývoj velmi patrný. V letech devadesátých se stávají téměř dominantou jeho díla národní české motivy, naplněné burcující tendencí a žádající integrální dovršení národního boje až k posledním důsledkům dobytí národní svobody. Spolu $ nimi se silněji uplatňují i látky ruské a k nim
8
V
9
se připojuje nový motivický okruh slovenský. Vývoj, jehož výrazným dokumentem je právě pohádková hra „Radúz a Mahulena'' (poprvé otištěná v Květech roku 1896 a pm-nfídftná na'scene hárodnlho divadla y&kwi8y8), včlelíující motivy slovenské do širokých ^-souvislosti slovanských a světových, vyplývá ovšem logicky z celého předchozího života a tvofení Zeyerova,
Autor „Radúze a Mahuleny" se narodil v Praze roku 1841 ze zámožné rodiny měšťanské; rod jeho otce, majitele velké dílny tesařské, pocházel z Francie. Julius měl po otci převzít závod; proto vystudoval reálku a byl poslán do ciziny, aby se dokonale vyučil otcovskému řemeslu. Osvojil si práci fysickou, ale praktická obchodnická činnost při vedení závodu jej odpuzovala; zároveň pojal prudký odpor k celému buržoasnímu prostředí ve svém okolí. Do světa zcela jiného jej v dětství uvádělo vyprávění chůvy, které mu otvíralo pohádkovou říši lidové fantasie a v ní prostý, nezkřivený a nezkalený morální pohled na život Člověka a společnosti. Na tyto dětské dojmy i jejich lidovou prostřednici po celý život nepřestal vzpomínat a navázal na ně později studiem složitějších útvarů světové kultury. Toto ponoření do začarované oblasti světového kulturního dědictví bylo mu zprvu prostředkem k úniku z prostředí, jež jej duševně ubíjelo, později se však stalo náplní a cílem celého jeho života.
Mladý Julius si konečně dobyl v rodině právo věnovat se cele svým intelektuálním zálibám a stal se spisovatelem. Jeho život probíhá mezi osamělým
básnickým tvořením a velkými cestami do zahraničí. Zeyer je ve své době snad nejzcestovalejším z českých básníků; poznává nejen skoro všechny kulturně významné kraje v Evropě, zvláště i Rusko, kde několikrát pobývá po delší dobu, ale dostává se i do blízkého Orientu, Doma v Čechách si volí k pobytu místa stranou velkoměstského ruchu; žije ve vile v Liboci u Prahy, nejplodnéjší období svého života v letech 1887—1S99 tráví v jihočeských Vndfí^n^nh v kruhu literárních přátel, Františka Heritesa a Otakara Mokrého. Roku 1901 umírá a je prvním básníkem, pochovaným ve vyšehradském Slavíně,
Zeyer byl povahou samotář, vzdaloval se veřejného života; neznamenalo to však, že by byl k němu lhostejný. Byl naplněn přímo vášnivou láskou k českému národu, hluboce trpěl jeho ponížením. Rovněž silný byl jeho odpor k vrstvám privilegovaným, aristokracii a zvláště' k zbohatlické buržoasii, toužil přiblížit se k lidu, ale nalézal k němu cestu jen nepřímou, prostřednictvím pokladů lidového tvoření.
Jestliže se v jeho tvorbě zvláště z počátku skutečně projevuje touha po úniku od reality, která jej obklopovala, což do značné míry souvisí s jeho rozchodem s vlastní společenskou třídou, průběhem doby prostupuje jeho tvorbu stále silněji společenská náplň a občanské zaměření, které konečně ústí v osamělou vzpouru jedince proti společenskému řádu ve jménu zneuctěných práv národa, zbaveného svobody a tím možnosti důstojného života, i člověka, uhněteného sociální nespravedlností. Tato tendence poprvé s vášnivou silou proniká v románu „Jan Maria Plojhar"
10
a pokračuje pak v celém díle posledního desítiletí jeho života.
Nejvlastnější oblastí Zeyerova uměleckého tvorení je velká poesie epická. V prvním období své tvorby je Zeyer vlastně jediným ryzím epikem v české poesii. I tímto svým zaměfením sleduje tendenci, určující dílo jeho i ostatních lumírovců, snaží se zaplnit citelnou mezeru v českém literárním vývoji.
V české poesii až do poloviny XIX. století velká epika téměf úplně chyběla. Nebyla zastoupena v Českém folklóru jako u Rusů a Jihoslovanů; nevytvořil se u nás epos renesanční, barokní ani klasicistický jako u Poláků. Epické pokusy puchmayerovců jako celá ostatní jejich tvorba si neudržely životnost. Velmi působivé epické básně Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského byly spíše rapsodiemi a jen jejich záměrně fragmentárni podoba je približovala velké epice. Romantismus přinesl lyricko-epickou poemu byronskou, representovanou u nás skvěle Máchovým „Májem", a poemu filosofickou, s níž se setkáváme v tvorbě J. E. Vocela a V. B, Nebeského. Avšak v tomto básnickém typu složka lyrická a reflexivní naprosto převažuje nad složkou epickou; ostatně kvantitativně není tento žánr příliš početně zastoupen a většina přímých následovníků na tomto poli ani zdaleka nedosahuje velikosti svého vzoru. Platí to i o básnické družině, která se sama přímo označovala za Máchovy „epigony", o májovcích; větší epika, zastoupená tu především byronskými poemami Málkovými, je nejslabší složkou jejich díla.
Tak v sedmdesátých letech, zatím co lyrika a drob-
ná epika u nás už bezesporně dosáhla světové úrovně, a slibně se rozvíjí próza i drama, zeje tu nevyplněná mezera po velké epice. Je proto pochopitelné, že snažení celé nové generace, a to jak básníků tzv. Školy národní, tak i kosmopolitů, je v neposlední řadě zaměřeno k vytvoření velké epické poesie, ač tento žánr v ostatní Evropě zřejmě upadá, epos i poema ustupují prosaickému románu.
Ve dvacetiletí mezi rokem 1870—1890, kdy vedení v české poesii má skupina Ruchu a kruh Lumíra, vzniká neobvykle velký počet epických poem různého obsahu, formy i zaměření, z nichž ovšem mnohé nepřežily dobu svého vzniku. U dvou předních básníků se pak velká epická poesie stává nejvýznamnější složkou jejich díla: je to Svatopluk Čech a Julius Zeyer.
Mezi těmito vůdčími epiky jsou však zásadní rozdíly: kdežto epickou poesii Čechovu od počátku silně prostupuje živel lyrický a dramatický, její forma i obsah se až rozmarně střídají,.Zeyer si vytváří jednotný typ epické poemy, zachovávající stále tytéž základní znaky; používá téměř výhradně jediného typu verše — desítislabičného jambického blankversu; okruh thematje sice velmi pestrý, pokud jde o dobu a prostředí, odkud jsou látky čerpány, v základní podstatě je však vymezen zeyerovským pojetím tzv. obnoveného obrazu. Básník vypráví s ryze epickým odstupem, nemísí do vypravovaného děje vlastní reflexe ani ohlasy osobních citů a prožitků. Tento postoj se ovšem mění koncem let osmdesátých, kdy náhle do celé Zeyerovy tvorby proniká zjitřený lyrický
12
Subjektivismus, což lumírovského epika velmi približuje nové básnické generaci.
Zeyerovy „obnovené obrazy",, k nimž svým způsobem patrí sTíow všechny epické skladby prvního období jeho tvorby, zpracovávají volně staré látky mythické, legendární, historické i literární různých věků a národů, zvláště těch, které si básník nejvíce oblíbil, tj. Francouzů, Italů, Skotů, Irů, Rusů (Karolínska epopeja, Z letopisů lásky, Ossianův návrat, Kronika o sv. Brandanu, Zpěv o pomstě za Igora) a ovšem i Čechů (Vyšehrad, Čechův príchod, Griselda). Autor obvykle vychází z nějaké předlohy, které se pridržuje velmi volně po stránce obsahové i formální, snaží se však postihnout specifické rysy národní povahy, to, co jeho i následující generace nazývaly „národní duší". Díla tohoto druhu Zeyer nazývá „obnovenými obrazy".» ■     . '
Zeyer oživuje tzv. národní mythus v tom smyslů, jak jej teoreticky Í prakticky uváděl tehdy do umění Richard Wagner a v souhlase s ním řada básníků a umělců různých národů této doby. Za takový mythus jsou pokládána stará podání různého původu, která přešla do úst lidu, zde v tradici žila dále a stávala se výrazem světového názoru, estetického i morálního cítění národního kolektivu. Tak příběhy, které se možná odehrávaly nebo byly vytvořeny v rámci časově i místně přesně vymezeném, nabývaly charakteru obecného a nadčasového, zdůrazňujíce to, co v národním bytí je stálého a trvalého. Takovýto mythus může být obsažen ve staré pohanské báji, křesťanské legendě, historické pověsti nebo i v látce, zpracovávané
básníky, je však nezbytně, aby se tu odráželo kolektivní cítění národní.
Zeyer chápal mythus vysloveně demokraticky, jeho nositelem byl mu lid, Široké masy, které stavěl do ostrého protikladu k vrstvám privilegovaným a mocným jedincům. Proto i tam, kde zpracovává látky vysloveně feudální, snaží se do svého podání vložit odraz myšlení a cítění širokých národních mas lidových.
Toto Zeyerovo pojetí mythu je jistě v mnohém poplatné své době a idealistickému názoru básníkovu; jako odraz hlubší ideální skutečnosti Často tu ožívají staré romantické fikce; snaha po proniknutí k nej-původnějŠím prakořenům kultury lidstva, v nichž se pod povrchem specifických rysů, jimiž se národy a kmeny od sebe odlišily, projevují stopy původní jednoty, vedou Zeyera často k ahistorickému spojování mythů různého původu a charakteru. Avšak uvědomělá snaha proniknout k lidovým kořenům národní i světové kultury je nesporně rysem pokrokovým, projevem básníkova ryzího demokratického cítění.
Láska k „lidu" se u Zeyera pojila s nenávistí k ,,davu", za jaký pokládal nekultivovanou a sobeckou hordu těch, kteří se na bedrech lidu drali k osobnímu zisku a prospěchu, nechápajíce nebo přímo nenávidíce a bezohledně ničíce všechny hodnoty kulturní i mravní, které jim v jejich dravČím zápase překážely, K tomuto davu mohl patřit i nevzdělaný, brutální král se svým šlechtickým dvorem, ovšem i úzkoprsí, chamtiví měšťáci a maloměšťáci. Ve svém prostředí viděl Zeyer dav ve zpanŠtělé Vídni i ve-
l5
doučí vrstvě rakouských Němců a Madarů, utiskujících a vysávajících český a slovenský národ, ale i ve zbohatlických pražských maloměšťácích, kteří se nedůstojně plazili před cizáckým panstvem, ničili ze ziskuchtivosti umělecké a historické památky staré Prahy a neměli pochopení pro skutečné, pravé umění. Tento názor je nejjasněji vyložen v předmluvě ke „Karolínske epopeji".
Zeyer nepoužívá ovšem jen formy veršované, nýbrž ve stejné míře píše i prózu a pěstuje drama. Jeho dílo prozaické prochází vývojem značně složitějším a je formálně i obsahově daleko méně jednotné než ver-Šovaná epika. Počíná dokonce humoreskou, ač jinak humor v Zeyerově díle téměf úplně chybí.
V prvním období své tvorby píše Zeyer hlavně novely, v nichž uplatňuje zvláště principy literární fantastiky (Fantastické povídky, Dobrodružství Madrány). Fantastické prvky, přecházející Částečně v mystiku, pronikají i do jeho nejobsáhlejšího díla tohoto období, historického románu >tOndřej ČernyŠev"; děj románu je vzat z historie ruské v období Kateřiny Veliké a svým zpracováním se nejvíce blíží typu historického románu, který v evropské literatuře zpopularizoval Alexandr Dumas.
Žánr historického románu však Zeyer dále nerozvíjí, jeho próza se látkové i formálně ze značné části přimyká k veršovaným „obnoveným obrazům". Pojetí národního mythu i jeho svérázné zpracování, jak je známe ze Zeyerovy epiky, stává se podkladem řady větších i menších prozaických prací, které se jen uvolněním veršovaného schématu liší od obdobných
16
jeho básní (Obnovené obrazy, Román o věrném přátelství Amise a Amila, Sestra Paskalina oj.).
Rozhodujícím obratem nejen v Zeyerově próze, ale v celém jeho díle je román „Jan Maria Plojhar", který vzniká v letech 1887—1888. Je to psychologický obraz člověka, rozvráceného myšlenkovou krizí konce století, bouřícího se proti nedůstojnému postavení českého národa a otrockému duchu, s nímž většina jeho současných krajanů snáší národní ponížení, V tomto díle epická objektivita je potlačena prudkým subjektivním zaujetím, časové i krajové oddálení ustupuje žhavé národní a společenské aktuálnosti. Román vyznívá sice tragicky a pesimisticky, je však naplněn dynamikou vzpoury a boje; není únikem ani výzvou k pasivitě, nýbrž plameným povzbuzením k odporu.
Na této cestě pak Zeyer pokračuje, ač neopouští proto ani svůj nejobvyklejší způsob tvoření. Obojí postup se spojuje ve ,,Třech legendách o kruci-' fixu", kde historické, legendární a pohádkové látky jsou naplněny  symbolikou, promlouvající k současnosti. Cesta, nastoupená v „Plojharu", dospívá k svému vrcholu v novele „Dům u tonoucí hvězdy", v níž se autor nejvíce přiblížil duševním otřesům, jež prožívala evropská i česká inteligence jeho doby. K tomuto typu Zeyerovy tvorby se druží i veršované „Trojí paměti Víta Choráze", jedno z jeho děl posledních, v němž se básník snaží dospět ke kladnému, optimistickému řešení své duševní krize.
Podobně nejednotný vývoj pozorujeme i v Zeyerově tvorbě dramatické; některé výkyvy jsou tu ovšem
dány nejen stfídavým příklonem k různým tradičním formám, ale i potrebami jeviště a požadavky diváků. Zeyer patril ke generaci, která hned v počátcích své životní dráhy prožila opojení kolektivním nadšením při dobudování Národního divadla. Stejně jako Vrchlického a jiné jeho vrstevníky neopouštěla jej touha, aby se uplatnil na nové representativní národní scéně. Také divadelní správa mela zájem na spolupráci s předními básníky lumírovského kruhu. Tyto vnější okolnosti spolupůsobily při divadelní tvorbě lumírovských básníků a byly příčinou i některých jejich chybných kroků a zklamání. Štěstí epika Zeyera, stejně jak lyrika Vrchlického na divadelních prknech bylo velmi vrtkavé. Pěkné, někdy i pronikavé úspěchy se střídaly se zklamáními, která oběma básníkům přinášela mnohé chvíle trpkosti.
-Jfeifípn-ům dramatikem Zever nebyl, jeho scénické JTťfaff TTiflJÍ přeiiÁ^ně daleko více hodnot básnických rnež ryze dramatických. Pěstuje převážně drama bás=-nické v duchu silně r'omantisujícím._ Jeho dramatické 'práce vesvé koncepci i provedení daleko nejsou tak jednolité jako autorova veršovaná evika'Airamatick± děj bývá silně prostoupen živlem_epickjfm a zvláště Jyrich&m. formálně shledáme se tu s velmi různými postupy] od volné italské commedie delľarte až po přísně stylisované drama v duchu francouzského klasicismu. Látkově jeví drama Zeyerovo obraz neméně pestrý než jeho veršovaná epika a próza. Je pochopitelné, že Zeyerovi dramatikovi nemohl zůstat cizí Shakespeare, a to již pro vysoký prestiž, jemuž se těšil nejen na české scéně, nýbrž i v celé evropské
18
dramatické literatuře XIX. století. Snad největším divadelním úspěchem Zeyerovým bylo drama z nej-starších dějin českých, „Neklaň", v němž autor podle vlastního přiznání sledoval příklad slavných historických, tzv. královských her anglického drama-iika.fĎrama o Radúzovi a Mahuleně, které v Zeyerově tvorbě hned následuje, druží se k němu podobně, jako se k shakespearovským Richardům připínají jeho kouzelné hry pohádkové.
Dramatická tvorba byla velmi vhodná pro uplatnění Zeyerovy koncepce mythu. Vždyť bylo to právě na poli tvorby divadelní, od starověkých dyonysií až po Richarda Wagnera, kde současně Friedrich Nietzsche hledal kořeny nadčasového, mythologisují-cího umění. Proto i značná část dramatických prací Zeyerových je podobně pojata a sleduje podobné cíle jako základní, epická složka jeho díla. Do této kategorie především patří právě „Radúz a Mahulena", drama, které je typickým příkladem zpracování národního mythu.
•Smf látku naírl Zeyer vr dvonjlovenských poJiádJ kácru zaznamenaných mimo jiné i._RQŽ£RQU--Něm-jmo&J*J^Odtud čerpal jakpoetická jména titulního páru svých hrdinů, tak i hlavní motivy dějové.
Slovenské pohádky nejsou však jediným pramenem Ziéý&ovgtfi utMtkké bdsné. S motivy velmi yfibužlv^~ mi můžeme se totiž setkat i v dávných podáních
Vr šurina krdl a Otolienka; Mahulena krásná panna — B. Němcová, Slovenské pohádky a pověsti; podobné motivy jsou i ve sbírce Slovenských povestí Aug. H. Škultétyho a Pavla Dobšinského, vydané poprvé roku 1891.
19
indických, zpracovaných nejslavnějším staroindickým ^^nTHě^Kážidásou^^rjá^té' v dramatu o jgfeun£llgt Žgygr 'nepochybně čelpaTiz tohoto^irÚhéHopramene a činí tak vědomě a záměrně, jak svědčí j prolog_ Itjeíiv dramatu,"'jjhce^tím dokumentovat genetickou ^^^^ost-siowwťÍbájaQhd3Sv 5 neiddvněišími trádls Zemi indoevrovskýmij V duchu své koncepce nevidí Zeyer v této kontaminaci indického a slovenského mythu spojování odlehlých živlů ani narušení základní myšlenky uměleckého vyjádření národní spe-, cifičnosti slovenské, nýbrž naopak její \zdura_znáľýt\ včleněním do velkého rámce světového, vselid^^l v lak toto dřalfla bylo tá^ecKápáno nejlepšíml kri-tiky. F. X. Šalda o tom píše (Česká revue, 4, 1900—or, str. 662): „V tomto smyslu jsou kupř. typicky slováckými ,Radúz a Mahulena' nebo ,Samko-Pták' — jsou slovácké tou vegetatívnou dřímotou, tím roztouženým a nyvým cítěním hmoty a jejího života, tím přírodním symbolismem tak citově zvlněným a měkkým, tím ethickým mysticismem trpné, pokorné a prosté mysli."
Toto Zeyerovo pojetí tkví ovšem svými kořeny hluboko v evropském romantismu. Tam se zrodila myšlenka, která nalezla uplatnění i ve vědeckých teoriích následujícího období positivistického, že národní látky evropského folklóru pocházejí ze společného staroindic-kého zřídla; tam v duchu rousseauismu vyrostla představa ideálního, nezkaženého primitivního lidu, jak ji ze Zeyerova dramatu vyčetl F. X. Salda. Podobně si ovšem dříve čeští romantikové stylisovali i venkovský lid Český. Právě v posledním desetiletí
20
i XIX. století je tato Huse stále silněji rozrušována ■ prudkým vývojem moderní civilisace i nových výrobních vztahů, pronikajících do nitra domněle neporušeného venkova. Mizející ideál je nyní částečně přesunut na Slovensko, do jehož venkovské struktury moderní vývoj ještě tak rušivě nezasáhl.
Ovšem ani tam už neodpovídal tento obraz skutečnosti. Uvědomoval si to i Zeyer a ke svému Samkovi Ptákovi, lidovému prosťáčkovi, a k idealisovaným milencům národního mythu připojil v „Domu u tonoucí hvězdy'* složitý typ Slováka Rojka, prožívajícího s největší intensitou duševní krizi moderního člověka.
Zeyerův „Radúz a Mahulena" je nepochybným, uelmi vřele cítěným a silně akcentovaným projevem básníkovy lásky k Slovensku. Vzniká ve stejném období jako ostatní slovenské motivy jeho tvorby. Není také asi bez určité spojitosti, že v téže době Zeyer pronáší a vydává tiskem přednášku o svém příteli a podporovateli Vojtěchu Náprstkovi, jehož dům byl znám nejen jako středisko umělců a ohnisko reformních snah pokrokového měšťanstva, ale i jako pohostinné útočiště slovenské chudiny, procházející Prahou.
! Nepřekvapí proto, že Zeyerovo slovenské drama bylo vykládáno i alegoricky; v Radúzovi, připoutaném ke skále, byl viděn obraz zotročeného Slovenska, v jeho vysvobození předpověd štastnějŠí budoucnosti. Byl to ovšem výklad poněkud násilný, neodpovídající celku obrazu, a byl také většinou kritiky odmítnut. Pokud bychom v tomto díle chtěli najít skutečně
dobově aktuálni smysl, pak by nejspíše byl v závěrečné sentenci o síle lásky, překonávající zlobu kletbyj Autor mohl tu narážet na citové odcizení Čechů a Slováků po jazykovém rozchodu, bolestně v této době pociťované přáteli slovenského národa; to mohlo být symbolisováno v odcizení Radúze a Mahuleny v důsledku kletby a v jeho překonání láskou.
Skutečná cena Zeyerova dramatu netkví ovsem v násilných, bezpečně neprokazatelných alegoriích, ani v koncepci mythologisující, na kterou nepochybně sám autor kladl hlavní důraz, nýbrž v uměleckých a myšlenkových hodnotách díla samotného.
„Radúz a Mahulena" patří k nejúspěsnějším a jevištně nej životnějším dramatickým pracím Zeyerovým. K trvalému úspěchu hry jistě značně přispívá hudební doprovod^Josefa Suka^který básníkův text zvracwMl-iake- r^^drtrrn.J^vsak dramatická báseň ^bájných slovenských milencích je i sama o sobě silně působivá. Především jí nelze upřít skutečnou dramatičnost, která velmi Často chybí dílům tohoto druhu; to bylo jednou z hlavních překážek jevištního úspěchu dramatu lumírovského. Děj se tu živě rozvíjí, v každém ze čtyř aktů dochází k neočekávanému obratu, celek pak přesvědčivě vyúsťuje v optimistické zakončení, které je ve shodě jak s charaktery jednajících osob, tak i s vnitřní zákonitostí lidového pohádkového žánru.
Dalo by se vytknout — a Část kritiky skutečně to vytýkala —, že Zeyer natolik se snažil zůstat věren primitivnímu světovému názoru lidové pohádky, že se tím přespříliš vzdálil myšlení a cítění moderního
22
Čtenáře a diváka. Týká se to pfedevŠím motivace hlavní dějové zápletky působením kletby a pak jejím navenek náhodným zrušením. Avšak nepůsobí tu jen _tento vnější iracionální činitel lidové víry. Je tu Í tra-^        t gická vina Mahuleny, která vyvolává kletbu tím, i že jde za svou láskou i proti vlastní matce. Její j jednáni je sice odůvodněno zlým charakterem ajedná-\ ním královny Runy, přece však je tu narušení jednoho ■: z nejposvátnějŠích svazků staré rodové společnosti. Fatalismus, vyplývající ze světového názoru primitivní společnosti, je tu pak v duchu lidového myšlení a cítění řízen jako v každé pohádce: dobro nakonec vítězí nad zlem. Tak tu Í činy neuvážené nebo přímo zle zamýšlené vedou k  neočekávanému dobrému \  výsledku. Zákeřné vyslání Mahuleny Runou k spou-*K        ;  tanému Radúzovi s Číší jedu poskytne příležitost -. k jeho vysvobození; pokus královny Nyoly podtít strom, do něhož se vtělila milenka jejího syna, splní bez jejího vědomí podmínku, nezbytnou k zrušení působnosti kletby.
Tak vše v dramatu vede v duchu logiky literárního 1 žánru k závěrečné morální pointě, že ,,je láska sil-
' nější než všechna nenávist a milování kletby moc-
nejsi .
Charaktery jednajících osob jsou, opět v souhlase "s typickými znaky literárního žánru, zjednodušeny, L zřetelně je oddělen jas a stín, dobro a zlo.
j" ~" Přes svou nepochybnou dramatičnost je toto dílo \ silně prostoupeno prvky lyrickými, zvláště v milost-
I ných scénách hlavních hrdinů. Básnická působivost
textu je zesílena i formou. Drama je psáno sice bás-
t »3
nickou prózou, ale tak silně rytmisovanou, že se Často přirozeně člení v zeyerovský pětistopý nerýmovaný jamb.
„Radúz a Mahulena" patří k nejtypičtějším Zeyerovým dílům; projevují se v něm základní rysy jeho světového názoru i uměleckého tvoření, přičemž některé slabiny, pro jeho tvorbu rovněž typické, jsou značně převáženy klady. Lidovost námětu a základní myšlenka, která je projevem ušlechtilého cítění mravního, optimistický závěr i manifestační projev sympatií k utiskovanému lidu slovenskému zařazují toto Zeyerovo dílo přes jeho pohádkově vysněný rámec do literatury společensky aktivní, bojující za lepší a spravedlivější život, prodchnutý a řízený láskou.
OSOBY DRAMATU
JEDNÁNÍ I. *
STOJMÍR, král tatranský RUNA, jeho žena PRIJA
ŽIVA í   jejich dcery
MAHULENA J
RADÚZ, královic v \fyg«*f.Ll y 1 ^ KRÁLOVNA NYOLA, jeho matka RADOVID, starý sluha Radúzúv PRIBINA, důvěrník Stojmírův VRATKO, díevorubaf
Vysoký štít Tater v oblacích. O skálu opřena stojí lepá dívčí postava v bílém rouše, hrající prostou, dojemnou píseň na housle. Plavé její vlasy jsou propleteny věncem z pestrých květů, na čele svítí jí hvězda. Zdvoj duhových, jiskřících se barev plyne jí volně ve velkých záhybech od hlavy k patám. Na rameně jí sedí bílá holubice. Píseň dozní a dívka mluví.
Lid v Maguře a Tatře Jinoši a panny Družina královská
PROLOG
Jsem pohádka. Kdo se mnou půjde, povedu jej do modrých krajů báje. Zde z těchto olbřímých štítů po starých cestách, mechem porostlých a, listím dávných jesení zavátých, sestoupím dolů, tam v slunné nivy slovenského lidu. Znám tůně jeho duše a pradávné jeho sny v mém nitru žijou. Vždyť stála jsem u jeho kolébky! Závojem čarným obestírám děje věků zapadlých do mlžin paměti. Pod třpytem jeho řas však ty dávné lidské touhy křídla svoje rozpínají a lidská něha plá zpod jeho záhybů a lidské slzy tekou lesklou jeho tkaninou a vroucí, věčně lidská srdce bijou, tu vášnivě, tu snivě pod krytem jeho volně vlajícím... Vzhůru!... Po starých cestách, hučícími lesy, kol mořských ok vás v tichou
«7
I
í
SlovaČ povedu. Mým závojem ji uvidíte, rodnou sestru árijského toho lidu, jenž pije z Gangy. Ta .Slovač, kterou uvidíte, turanské jařmo ještě nenese, ta nezná ještě žal, jenž nyní let už tisíc proráží nebesa, tak bez proměny, jak věčné její hory v blankyt strmí. Barnavé mračno těžkých osudů stín ještě nevrhá na slunné stráně, kde tráva větrem vlní se a jasné vody tryskají. Lid volný žije ještě v hoí-rách volných. Však nesvár plfecrTrir svoji zhoubu koná. Dvě knížata se v záští potýkali, než zrozen \ Radúz byl a Mahulena, o jejichž strastech dnes vám povím vše...
Jsem pohádka a rodná sestra oněch, jež Ganga kojila, i těch, co na iráiiské^sočině snily, kde nej-jasnější hvězdy hoří, i těch, co v skandinávských divočinách půlnoční rudé slunce znaly, i těch, co v řeckých hájích vedle dávných moří v bílých chrámech z mramoru jak vlaštovice hnízdily, i posléz těch, co v mračných doubravách, kde druidi bledou lunu ctili, kol šedých menhirů své reje křepčily... Jsem pohádka. Dým mystický se nese přede mnou, a za mnou duje vítr pravěký... Kdo za mnou chodí, vidí dávné sudic předivo... Co dnes však uzří, to prosté je jako srdce mého lidu, je prosté jako jeho tiché chatky pod zelenými grúněmi. Je chatka mého lidu prostá, věru — však zlatý věnec tam leží pod prahem: čar je to jeho vroucí básnivosti!...
4.
Sestupuje pomalu se skal, hrajíc píseň na houslích. Když zmizí a píseň dozněla, jeví se údolí lesnaté s velkou loukou v popředí. Na jedné straně prýští ze skály jasná studánka. Nedaleko ní spí RADÚZ v trávě. Je ráno.
RADOVID (přichází)
"Zde posléze jsem vyšel na den boží! Už zdálo se mi, že soumraku těch stromů ani konec nebude. Kde asi jsem ? Kam jsem to asi zabloudil ? A bloudím marně! Marně volám do všech úhlů světa: Královici Radúze, Radúze královici! Jen ozvěna se posmívá a bujný vítr slova ode rtů mi rve, by do prázdna je zahazoval.
RADOZ (ze sna)
ó, neblahý... co jsem to učinil!
RADOVID
Je šálení to běsa, nebo opravdu jeho hlas? RADÚZ (ze sna)
Ta krev je horká... jak mi tryskla v tvář!... RADOVID (jej zahlédne, běží k němu)
Můj královici! Ó můj Radúze! Tak jsem tě tedy
našel, konečně! RADOZ (probuzen)
Kde smyj u krev... Kde jsem? Co děje se? Je
ráno! Slunce vzlétlo opět, zlatý pták! A, Rado-
vide, jsi to vpravdě ty? RADOVID
Jsem já to, ano, drahá duše moje!
28
29
RADÚZ
Vítej tedy, vítej! Jak jsi mě našel? A proč jsi mě hledal? RADOVID
Jak jsem tě našel? Pouhou náhodou. Tak aspoň zdá se—ale kdo to ví ? Snad, vidíš, vedlo mě srdce moje toužící, nebo dobrá snad sudička, jež tobě přeje. Proč jsem tě hledal? To je zlé, že tak se tážeš, věru. Co jiného jsem mohl či niti, když po dva dni jsi doma scházel a otec tvůj a matka strachem hynuli? A všickni v zámku marně hádali, kam asi jsi se poděl. Já mlčel, tušil jsem ale,.na kterou stranu jsi se asi vydal. Což neví dával jsem tě tak často, často hledět v zadumání, v divném snění směrem sem k těm horám nej-vyšším, jež zdají se, že věčně zdáli hrozí Magure? Co lákalo tě asi vždy v tu nebezpečnou dál? RADÚZ
Co v dál nás vůbec láká? To, co v ní pro nás neznámé. Je pravda, vábila mě vždy tajuplnost těchto lesů, jež věčně vidím Černati se na obzoru, vábily mě povždy vysoké ty horské štíty, jež každé ráno do zlata a do růžová mladá zora zlíbá! Ty zkazky chtěl bych znát, co jim vypravujou oblaka. A oblakům a ptákům záviděl jsem vždycky, že zírat mohou volně s nebes až na dna úvalů a dolin hlubokých, v tom neznámém mi kraji. RADOVID
To bylo v letech dětských, chápu. Ale ted? Ted víš to přece, že ani zde ni jinde nic jiného než doma neuvidíš.
4»
RADÚZ
Tak moudrým posud nejsem, příteli. A sám máš trochu viny, že nejsem moudřejší. Což. neživil jsi vždycky dětské moje sny _j>y^mi_ pohádkami.?.. Kdo "vypravoval mi o slunci, že má svůj zámek někde v Matře, že tam mu slouží dvanáct věčně mladých děv? Kdo líčil mi ty černé lesy, tajuplné, jež kolem světlé louky němě stojí, louky prokvetlé vším kvítím čaroplným, na níž se třpytí oblakový slunce dům? Tak budíte už v dětech věčně touhu po tom, co není, žel, a co nám pak věčně schází! RADOVID
Snad nechceš říci, že jsi vyšel do hor, bys našel oblakový zámek slunce? RADÚZ
To netvrdím — však co bys tomu řekl, příteli, kdybych ti svěřil, že jsem jej našel? Uprostřed černých lesů jsem jej dnes v noci viděl, tu louku viděl jsem a zámek sám a tři z těch panen stály před domem — RADOVID
To zdálo se ti u té studánky, zde, kde jsi spal? RADÚZ
O žádném snu ti, Radovide, nemluvím. Slyš ale, jak jsem přišel sem. V onen den, když z domova jsem zmizel, vyšel jsem najoy^a nemyslil na žádnou dalekou k horám výpravu. Bloudil jsem lesem a tu zahlídl_jsem náhle jelena,^ bílého jako padlý sníh. Zdál se mi krotký, neprčhal přede mnou už z daleka. Tu blížil jsem se mu,
avšak divukrásné zvíře, jak by si hráti chtělo, rychle ucouvlo a běželo, ne'daleko však. Zase stálo a zas mě vábilo a lákalo a vždy a vždy zas uprchalo hlouběji do lesa. Tak šlo to celý den a celou noc! A pokaždé, když unaven jsem klesl do mechu, stál jelen tiše opodál a čekal na mě, jako v posměchu, až se znova dám zase za ním do honu! A tak to šlo až v noci na dnešek. Ač stokrát jsem si myslil: ted je dost — přec nepřestal jsem za ním utíkati. RADO VID
Toť podivné! Zdá se mi, že asi nějaký, lesní běs tě takto škádlil? Co ale stalo se v noci na dnešek? RADÚZ
Ach, stalo se, že jsem jej dohonil... Ach, žel, že rozzloben tím dlouhým, marným honem, jsem stal se otrokem své slepé vášnivosti! Když chytl jsem jej posléze za paroh, Radovide, tu vrazil jsejn_rniijTij^^ Krev jeho horká
stříkla mi v tvář a na ruce a slzy padaly mu z očí. Klesl a vzdychl jako člověk! Srdce se mi svíralo, bylo mi jak po vraždě! Nesnesl jsem vyčítavý pohled skonávajícího zvířete. Zahodil-jsem zbraň a utíkal jak hříchem štván!... RADOVID
Jsi příliš lítostivý a byls tak vždy a miloval jsi vždycky až příliš zvířata. RADÚZ
Jsou naši bratři, zem též je jejich matka jako naše. Však poslyš, co se dělo ještě dále. Prchal
32
..jsem naslepo, nevím, jak dlouho to asi trvalo. \   Pojednou řidl les a z jeho kraje viděl jsem na lhouce plné květů velký, bílý dům. Byl lunou po-v   stříbřen a zdál se jako oblak. Tři panny, bíle \  oděné, stály mezi květy na louce, dvě z nich \ zpívaly a hladily každá bílého jelena, jelena ta-\ kového, jak byl ten, jejž jsem byl zabil před I chvílí! Ta třetí stála opodál a mlčela. Smutná byla f a hleděla k měsíci. Tu viděl jsem, co jsem to zlé-f ho spáchal! To zajisté byl jelen její, jenž v krvi ležel, tam ve hvozdě — a byla smutná mojí ^vinoul RADOVID Sel jsi blíž?
RADÚZ
Kde byl bych srdce vzal jí hledět do tváře? Ne, ziiovaprcial jsem zpět do lesa a hledal vody, . abycntu krev smyl z rukou... Jak oheň pálila! Zde konečně jsem našel studánku. Pak vrhl jsem se v trávu, chtěl jsem spát. Tou vrbou ale zde, jež v noci zdála se jak oblak zelenošedého dýmu, hleděl měsíc na mě a bylo mi, jako bych viděl její, té dívky, bledou, truchlou tvář dívati se na mě mezi.temnými čárami větví, pnoucích se do Šíra. Posléze usnul jsem přece nepokojným snem... RADOVID
Tys dítě! A jsem pošetilý jako dítě též, že poslouchám a poslouchám a zcela zapomínám,
["abych tě k spěchu pobádal! Mám velkou obavu,
\ že stojíme na půdě krále Stoj míra.
33
ftmm i r
RADÚZ
Toť pravděpodobné, že v tatranské jsme oblasti. Olbřímé štíty hor jsou blízko tak! Jak pyšně čelo vznášejí! A orli všude krouží nad nimi! RADOV ID
Pravda, pravda! Ted ale rychle pojď. Myslím, že tímto směrem běží naše hranice. Pojď.., Co váháš? RADÚZ
Váhám, protože tvůj spěch se příliš útěku podobá. Kdyby se tatranští dověděli, že jsem odsud utíkal, pozdní jejich potomci by ještě potupné písně o mně zpívali!
RADOVID
Oni se však nikdy nedovědí —
RADÚZ
Čeho? Že jsem utíkal? Ó, zajisté že ne, neb neučiním tak. Tím vědomím bych se věčně zardíval. RADOVID
Vydáš se tedy raděj, možno, v kruté ruce nepřátel? RADÚZ
Präč..]e..ale.Jkrál Stoj mír tak urputným protivníkem rriéha otce?
RADOVID
Protože byU..JtodW*í>Ěáíeli.4 že byli
si jak rodní bratři. Ta nenávist je vždycky nej-prudŠí, co zaujímá místo lásky dřívější. Vsak nyní poj dme!
RADÚZ
Co spěcháš tak? Zde milo je. Hle, jak ty vážky
34
zlatozelené se chvějou nad vodou... Tak si byli tedy někdy jako bratři... RADOVID
Šli do světa co dobří bohatýři. Tam někde za horami stál starý hrad, tam dívku uzřejj, a^ jofra i    vzplanuli strastnftu,, ^skou: Ona zvol i 1 a tvého píce. Técľ vlechno víš. Mluvil jsem o tvé matce, RADÚZ
To bylo bolestné pro krále Stoj míra. Tak zůstal tedy sám, jen se svou nenávistí. RADOVID
"""Sám nezůstal jen se svou nenávistí, neboť pojal ženu zjrodu knížecího, ale zlou! Ta nedala mu nikdy zapomenout. Žárlivá _na památku své někdy sokyně, rozdmychovala stále jeho záští i proti tvému otci, proti tvé matce, proti nám j všem! Věř, že by tě zabili, kdybys jim přišel do j rukou, a proto pojcľ — RADÚZ
Nuž, tedy — však co to? VRATKO (zpívá za scénou)
Tři byly sestry, co se rády měly,
a přece se jak ptáci rozletěly,
jedna je za Váhem a druhá za Dunajem
a třetí bloudí, plačíc, kdesi za šuhajem!...
RADÚZ
Co tasíš, Radovide, meč? Ten není nebezpečný. RADOVID Tak zdá se, věru.
35
VRATKO (s dřívím na bedrách)
Tři byly sestry — (Zahlédne Radúza a Radovi-
da.) Budte zdrávi! RADÚZ
Zdráv bud, příteli. Jsi veselý a zpíváš jako skřivan v tom zlatém jitře. VRATKO
Váš kroj je jiný, než zde nosíme, jste tedy cizinci. Budte zdrávi, hosté. RADO VID
Jsme cizí, pravda. Zabloudili jsme v těch lesích. Kdo vládne touto krajinou? Ty. povíš nám?
VRATKO (složí dříví)
Kdo jiný vlád by zde než náš pan král?
RADOVID f Král, který?
VRATKO
Král Stojmír, jak se sluší.
RADOVID (Radúzovi)
Ty slyšels? Poj dme, spěš!
RADÚZ
A daleko je odsud na hranici? < VRATKO
To myslíš do Magury? Tam je blízko. RADOVID
A kterým směrem půjdem, kdybychom chtěli tam? VRATKO (ukazuje)
Tu horu nechte pořád po pravici a slunce v zádech!
36 i
RADÚZ
Dobře! Tvůj pokyn platí, až půjdem do Magury. Však pověz mi, ty dobrý člověče, víš, komu patří velký, bílý zámek tam za kopcem, kde černý les se končí na světlé louce? VRATKO
Nu, panu králi, komu jinému? Přebývá tam vždycky, když stromy kvetou. Má jich mnoho v krásné zahradě. RADÚZ
Když stromy kvetou, ale to je ted! Tož najdem ho dnes jistě v zámku — půjdeme-li tam, VRATKO
To najdete i Runu jeho ženu. a jejich dcery tři. RADÚZ
Tři jeho dcery? Jsou tedy tři? Jsou krásné? Ty je 2náš? VRATKO
Jak bych je neznal? A krásné jsou jak hvězdy, věř. A jedna z nich je dobrá jako matka země, co nám chleba dává. Má zlaté vlasy; když se usměje, tu zdá se ti, že jí růže v ústech kvetou, a když zapláče, že se jí perly z očí sypají, a kam se postaví, snad zlatá tráva roste! Tak aspoň moje žena pravila. RADÚZ
Ty viděls tedy plakat ji a usmívat se? VRATKO * Jak tebe vidím, krásný šuhaji, tak zblízka jsem ji viděl a viděl jsem ji plakat, když vešla v naši chatku, tenkráte, když dítě naše stonalo, a viděl
37
jsem ji potom se usmívat, jako když denička na nebi vzejde, když dítě moje zase se uzdravilo a když je, zpívajíc, chovala. Ah, jak je krásná, krásnější než měsíc! To uvidíš, jestli ji zahlédneš. Však přímo na ni, tak najednou, se nesmíš podívat! To mohlo by tě omráčit jak náhlý blesk, když z temné barny vysvitne a celé nebe ohněm zaplaví. Nejdříve jen na nohy, co jsou jak lilie v střevíci ze zlata, se podívej, pak zvedni oči k pasu a posléze, když jsi už takové kráse zvyk, se podívej na jasné její čelo... Jak jsem se zapovídal! Půjdu domů k ženě, k synkovi. RADÚZ
Tys dobrý člověk a mnoho potěšils mě řečí svou. Čím se živíš? VRATKO
Nu, rubám dřeva v lese a políčko mám též. RADÚZ
A kolik asi denně vyděláš? VRATKO
To, pane, dost. Tři celé groše.
RADÚZ
A to ti stačí, bys se uživil? VRATKO
Tři groše denně utrácet? Ne, jeden živí mě, ten druhý půjčuji a třetí vracím. RADÚZ
Jak to myslíš ? Nerozumím dobře.
VRATKO
Pane, je to tak; starého otce mám, ten vychoval mě, a tomu vracím nyní. Pak je tu synek můj,
má radost! Nuž, tomu půjčuji. Až budu stár a sláb, pak bude vracovat mi on, jak nyní otci já. A groš ten třetí, tedy, z toho žijem. RADÚZ
Ty líbíš se mi, bohumilý člověče. Zde mám tři peníze. Ten vezmi pro otce, ten pro sebe a tento
^j>ro syna.
VRATKO
To svítí, pane... Jsem jako oslněn, až jsem se lekl, hnedle bych zapomněl ti říci děkuji! To je jak slunce... Je to jako zlato? Je to zlato?
RADÚZ Jest.
VRATKO
Ne, jsi ty boháč!... A doopravdy mi to zlato
dáváš ? RADÚZ
Doopravdy. VRATKO
To je jako ve snu!... A ta hlava na těch penězích, to jako obraz králův. Má korunu na hla-
v
ve. RADÚZ
Toť obraz mého otce, A nyní buď mi zdráv. (Odejde s Radovidem.) VRATKO (hledí udiven za ním)
Obraz mého otce, řekl. Jest otec jeho tedy králem a on je královic ?... Bude to doma divení a radostí ... Ani se mi nechce to dříví s sebou brát, bych lehčí nohy měl a dříve doma byl. Však stůj, zde je král Stojmír sám a jeho družina. To ne-
38
39
smím z úcty mu vkročit do cesty. Nu, zůstanu zde vedle studánky.
Vejde král STOJMÍR, RUNA, muži z družiny královy, mezi nimi PŘIBINA,
RUNA
Toť neslýchané! Tak blízko domu zabít jelena, a to z těch tří, již bílí, zasvěceni luně jsou a na nichž dcery naše jezdívají! To považ, králi, že to každý ví, byl tedy zde zlý úmysl nás urážet a nám se rouhati! V tom vidím vzpouru!
STOJMÍR
Meč ještě jednou ukaž, Přibino. PRIBINA
Zde jest, jak vidíš, je to cizí meč, ta práce není zdejší. STOJMÍR
A pravíš, zahozen že ležel na zemi? PŘIBINA
Tři kroky od kaluže krve, v které jelen skonal. STOJMÍR
Jaká to záhada! Však daleko ten zločinec být nemůže, když, jak mi pravíš, rána zvířete je čerstvá. RUNA
Tu stojí člověk, snad to on? PRIBINA (Vrátkoví)
Kdo jsi? Co hledáš zde?
VRATKO
Jdu domů, pane. Byl jsem na dříví a nesu je tecT ženě.
40
RUNA
Kdy šel jsi do lesa?
VRATKO
Hned s úsvitem. RUNA
A nikoho tam neviděls, nikoho neslyšels? VRATKO
Jen laňky viděl jsem, když u potoka pily, a ptáky slyšel jsem, když zpívali, by přivítali den. RUNA
Jsi bloud, či smělý tak, že tropíš si z nás smích? Neviděl jsi celé ráno člověka? Na to se tebe ptám. VRATKO
■ V lese ne. Před chvíli však jsem viděl šuhaje,
tak dobrý byl jak krásný. RUNA
To byl on, ten zlosyn! VRATKO
Tím nebyl zajisté. Ať slunce jej a země obdaří! Tři dal mi peníze, jsou ze zlata. Lekl jsem se toho lesku tak a bohatství, že bych byl málem z nohou spadl! Nikdy jsem nic takového neviděl. (Hledi na peníze v dlanu) PŘIBINA
^    A kterým směrem šel?
^ VRATKO (ukazuje)
\    Tam zmizel mi. Mám po něm památku! A na Ljtěch penězích je obraz jeho otce, sám to řek. STOJMÍR
Ukaž mi blíže ten svůj poklad.
41
VRATKO
A s radostí, můj pane králi. (Ukáže peníze.)
STOJMÍR
Peníz krále magurskéhol Runo, hled!
RUNA
Syn jeho zde! ó, za ním! Krev a pomsta! Je v našich rukou kletý nepřítel!
STOJMlR
Přibíno, rozděl muže, kruhem obejdeme les, je náš, je náš! RUNA
I kdybys chytrý byl jak pták a okřídlený, ted neujdeš, magurský královici, a těžkou naši ruku ucítíš!
Všickni odejdou rychle směrem, kudy odešel Radúz.
VRATKO
Přeběda mně, co jsem to učinil! ó, radosti ty moje mnohomluvná, ty devaterou zradu raě-las pod jazykem! To zlato ted mě pálí na dlani. Pryč ode mne, proradné peníze! S vámi neštěstí by veslo pod mou střechu! (Zahodí peníze do studánky a odejde.)
Za jevištěm slyšet hudbu, pak vyjdou PRIJA, ŽIVA, MAHULENA s družinou dívek a mladých mužů. Všichni jsou ověnčeni pestrým kvítím lučním.
42
PRIJA
Zde chlad a vůně, širé prostranství a tráva vysoká a měkká, zde dobře bude prováděti hry. Těch věnců jsme se dost už napletli. 2IVA
A zde ta naznačená studánka, kde měli jsme se sejít s otcem, s matkou. Toť podivné, že ještě nepřišli, šli cestou kratší. PRIJA
Ach, nestarej se, přijdou včas. Ty staré lesy nejsou tak hluboké, by se v nich ztratili. Nuž, budme veselí. Co ty však, Mahuleno, stranou stojíš?
2rvA
Zdá se ti snad zas o něčem, co není ? PRIJA
Co nebylo a nikdy nebude? ŽIVA
O královici snad, letícím na stříbrném koni oblaky? MAHULENA
Proč se mi posmíváte? Což jsem vám ublížila? PRXfA
Jsme zlé, yicT, že jsme zlé? Zlé jako strygy! MAHULENA
Já nikdy neřekla vám, že jste zlé. 2TVA
Však pohledy tvé nám stále vyčítají. MAHULENA
r~TMé srdce o tom neví... Ah, netrapte mě, sestry, í  Jsem smutná jen, že mi můj jelen zaběh do
43
lesů. To zvíře bylo rozumné a přítulné — a přec mě opustilo. Je vidět, že mě rádo nemělo. (Pláče.) PRIJA
Toť směšné plakat pro tak malou příčinu. Až chytnou jelena, nuž, dej ho zmrskati.
MAHULENA
To spíše sama bych ty rány snášela!
ŽIVA
Nuž, tedy plač neb neplač, jak ti libo. My ale ted se dáme do hry. PRIJA
Co bychom hráli, Mahuleno, povezl MAHULENA
Hrát?,.. Nevím věru. Snad na vítání ptáků, chcete-li. PRIJA
To nechcem, to je pro děti. Vždyť věděla jsem, že něco nejapného povíš. Jsi stále malé dítě s malým rozumem. ZIYA
Na labutě a pávy, to je veselé, tu můžeme se
honit divoce až dosyta! VŠICKNI
Na labutě a pávy, ano, ano! PRIJA
Tak tedy rozdělme se na řady!
Jinoši se postaví, držíce se za ruce, na jednu stranu, dívky jim naproti na druhou, držíce se taktéž za ruce.
SBOR JINOCHU (zpívá)
Hoj a, lalja, hoj a! Letíme pávi z daleka, hoj a, lalja, hoj a, přes hory, lesy, jezera, hoja, lalja, hoj a! Zde porosena niva je, hoja, lalja, hoja, zde odpočinou perutě, hoja, lalja, hojaí
SBOR DÍVEK (zpívá)
Hoja, lalja, hoja!
Labutě modrem veslujem,
hoja, lalja, hoja,
a plujem s bílým oblakem,
hoja, lalja, hoja,
pod námi luka, jeden květí
Hoja, lalja, hoja,
tam odpočinou perutě,
hoja, lalja, hojal
Obé řady jdou si vstříc, jinoši, držíce se za ruce, zdvihají ramena, pod jejichž obloukem děvy, pustí-ce se, projdou, pak stojí obě řady si opět naproti, ale nedrží se již za ruce.
44
45
3
JEDEN Z JINOCHU (zpívá)
Jaké to labutě v té zelené dubině? Třpytí se perutě padlý jak sníh!
JEDNA Z DÍVEK (zpívá)
Jací to pávi jsou v Šumivém háji? Pohledte, labutě, jak se jim perutě jiskrami třpytí!
JEDEN Z JINOCHO (Zpívá)
Každá z těch labutí v zelené dubině korunu nosí, chvaťme je, chvaťme je, mezi ně, mezi ně, hoj a, lalja, hoj a!
Jinoši se honí za utíkajícími nyní dívkami, herou jim, dohoníceje, bud prsten nebo kytici z pasu. Vtom ozve se hluk za jevištěm. Polekáni ustanou ve hfe.
RUNA (za jevištěm)
Jen těsnej, těsnej pouta stahujte! I kdyby krev zpod nehtů vytryskla.
46
MAHULENA
Mne mrazí v duši, co to znamená?
\   Objeví se král STOJMÍR,  RUNA, družina, \  PRIBINA, vedou spoutaného RADÚZE a RA-DOVIDA.
SfÓJMÍR
Ač nerad, přerušuji vaši hru. Vy udiveně na nás hledíte. Vítězoslavný je dnes pro nás den. Ten jinoch, jejž zde v poutech vidíte, je magurského krále syn, můj tedy a váš nepřítel. RUNA
A víte, co ten zlosyn učinil? V své bujnosti zabil zasvěceného jelena, o němž jsme myslili, že zaběh do lesů a že tam posud bloudí.
MAHULENA (pro sebe)
Ubohá němá tvář. Jsou lidé krutí!
RUNA
Přiznej, žes ten zločin dokonal. Je to tvůj meč?
RADÚZ . , Je to môj meč. Kdybych jej byl třímal, když jste mé přepadli, byl bych svůj život draze prodal vám. Že jsem ubohé to zvíře usmrtil, to za hřích počítám si sám. Však nevěděl jsem, že je váä a že je zasvěceňT
RUNA
fVšak budeš, věř mi, trpce pykat za ten hřích. Však větší hřích tvůj ten je, že jsi královic z Magury. Ty mlčíš? Chceš to tedy zapírat. Hled,
47
j
uvěřím ti, že nejsi synem královny Nyoly, když ji bez odkladu prokleješ! RADÚZ
Tys hrozná, ženo! Jsem příliš hrd na jméno svého otce, než abych na okamžik jen ho zapíral Jsem Radúz královic. RUNA
Ty bloude odvážný! Co hledals zde! Jsi špeh? Ty přišels v nenávisti, přiznej se. RADÚZ
Zabloudiv, přišel jsem jen mimoděk. O velké
nenávisti proti vám však mnoho nevím. Vždy ;  slýchal jsem, že nepřáteli jsme, my Magurčané ' a vy Tatranští, však v srdci zášť jsem nikdy ne-I cítil. My měli bychom, králi Stoj míre, se vlastně
milovat, když v širším světě tolik nenávisti zeje
kolem nás. STOJMlR
Nech sladkých slov, tvá smířlivost je vynucena tvojím neštěstím. RADÚZ
Je pravda, spoutanému hrdost sluší jen.
RUNA
Tvou hrdost zkrotím, brzy uvidíš. Ó, poznáš muka! RADÚZ
Nach tvého roucha je jak krve proud, v němž ploveš s tváří zbledlou záštím, a oči tvoje jsou jako z oceli. RUNA
O krvi nemluv příliš nahlas, sic vzbudíš ve mně
chuť, bych závoj svůj v tvé smočila a poslala jej pak tvé matce jako dar. :. RADÚZ
<   ô matko moje ubohá!
''runa
tChce se ti plakat, sketo?
RADÚZ
Ty nejsi žena, ač tvá postava a tvář tě za ni vyptávají, tys vlčice! Ó králi Stoj míre, jsi muž, ^OrVTpč trpíš pohanění svého zajatce? STOJMlR
Těch hádek, Runo, dost. Pověz mi, Radúze, kdo je ten muž zde s tebou?
RADOVI D
Jsem starý jeho sluha Radovid. Zab mě, jej ale pusťl Výkup nesmírný ti král můj vyplatí. STOJMlR
Tvé jméno jen jsem slyšet chtěl, ne radu tvou. Baštím tě, bys dones do Magury zvěst o smut-;Ä|0a královice osudu. O výkupu ani nemluv. '    $ř»d zachce se mi pozděj krve toho jinocha, v* ÉP»d jeho smrt mi zlata dražší bude.
Tak mluvíš jako král a muž! Snad měli bychom :<\ kupčit o toho otroka? RADÚZ
Kdo otrokem zde, pověz, královno! RUNA
Ty, tyl Neboť uvrhnu tě v pouta železná a umo-řím tě prací nejtěžší! Ó, jako vlk se budeš rváti ;^||svým řetězem a zoufale jej hryzat zuby!
48
49
RADO VID
Ty zmije! Že ruce moje spoutány! Před svatým sluncem aspoň úctu měj, před svatým oblakem, plujícím ti nad hlavou, když nemáš úcty k vlastní koruně a k svému ženství, které šlapeš v prach!
RUNA (udeří jej)
Bídný rabe! Mluvit smíš?
RADO VID Bud kleta!
RADÚZ
ó nebe, slunce! Větry dující! Jste svědci našich neslýchaných křivd! Můj Radovide, běda mně, ty trpíš vinou mou! A vy, co kolem stojíte, což nikdo, nikdo z vás nezná lítosti?
ŽIVA
Proč na mě hledíš? Mám snad plakati a prosit, by tě pustili? Mně, věru, zdá se, že jsi pláči blíž, než bývám já, i když mi nejhůř je. Proč doma nezůstal jsi, smutný hrdino? Chceš přeslici? RADÚZ
Jsi krásná, ale krutá. Mně tebe líto je, že srdce tvoje je tak kamenné. Pro Radovida o slitování prosím, ne pro sebe. PRIJA
Chceš zdát se statečným? Proč tedy dýcháš těžce tak, to nesvědčí o klidu chrabrosti. RADÚZ
Já žízním, věz to, proto těžce dýchám. RUNA
Svou žízeň ukoj svými slzami.
50
JJOJMlR
Dost nyní posměchu! Přibino, pod tvou stráží Radúza ponechám. Radovida pusťte na samé hranici, by dones domů svoji novinu. Jdu domů /\ ted. Zajatce vedte a uvrhněte jej co nejhloub jdo I věže te staré^jež stojí v temném lese pod skálou \_V3äefä zakletou se nazývá. RUNA
Tam do tmy, mezi havěť hoďte jej! RADOVI D
ó Radúze, ó královici můj, že tak se s tebou loučím! RADÚZ
Radovide, jdi a netruď srdce moje nářkem svým. Chceš, aby pohnutí mé nový vzbouzelo posměch? Mé matce rci — Ó Radovide! RADO VID
Ni slova víc! Já vím, co říci chceš! (Odejde s některými z družiny královské.) STOJMÍR
Ted vzhůru, pojdte. Přibino, ty plň můj rozkaz přísně.
Odchází s RUNOU, všichni za ním, jen MAHULENA zůstala pgj&du. Blíží se RADÚZOVI, který stojí nedaleko od studánkyfPRIBINA a dva muži něco opodál za ním.
RADÚZ (Pribinovi) Vedte mne. (Uvidí Mahulenu, stojící ted vedle něho.) Ty posud, panno, mlčelas a nerouhala
5i
jsi se mému neštěstí. Ted vynahradíš, co jsi zmeškala?
MAHULENA
Ty žízníš?
RADÚZ
Proč se tážeš? MAHULENA (nabere vody do dlaně)
Pij! (Zvedne dlaň až k jeho rtům.) RADÚZ
Já nemohu... Mne rty se chvějou jako srdce moje... nad tvojí dobrotou... Já jako mlhou viděl tě, jak stálas opodál a úzkostí jsem zmíral, že budeš také zlá... jak byly ony dvě... Ó, vysměj se mi!
MAHULENA Radúze, smát se — když pláču I
RADÚZ Proč pláčeš, rci...
MAHULENA
zte více nemohu než plakati!...
RADÚZ
Ó, nikdy rosa světější nepršela z nebes, než ta, co padá nyní z blankytu tvých očí! Kdo jsi? MAHULENA
Jsem Mahulena... Král je můj otec... Ó Radúze, nenenáviď jej příliš... můžeš-li!
RUNA (za scénou)
Kde meškáš, Mahuleno?
MAHULENA (lekne se) Hlas matčin! (Radúzovi.) Ó, netrap se mi příliš... duše moje! (Odejde.)
PRIBINA
i\ÍŽd,Pvěn Splním'co mi král můj ká2al- ač
RADÚZ
Mahulena! (Odchází zamyšlen s Přxb nimi.)
mou a ostat-
Opona
52
JEDNÁNI II.
Velká, stará zahrada u zámku krále Stojmíra. Je plná stromovitě vysokých a košatých rostlin, tvořících různé krásné skupiny mezi stromy. Na jedné straně vodojem, vroubený omšenými kameny, stíněný klonícími se břízami a visutými vrbami. Ranní Červánky svítí stromovím. V pozadí je vidět část zámku. VRATKO nedaleko něho zaměstnán uřezáváním květin a kvetoucích ratolestí z keřů, jež skládá do
koše.
PRIJA, ŽIVA a MAHULENA přicházejí od zámku. PRIJA a ŽIVA pozdvihují ted proti slunci ruce, držíce v nich Šňůry perel a lesklé šperky.
PRIJA
Ty jasné, Čisté, svaté slunce, ty vidíš vše a házíš hrstky zlata štědře na hory, doly, nivy, jezera! ŽIVA
Ty osvětluješ lesy hluboké, úrodná pole, hrady strmící, mohyly vysoké! PRIJA
Na všechno liješ libou jasnost svou, nás osvěť též! Svou krásu na nás lij! ŽIVA
Svou lepost na nás lij a milostnost!
PRIJA
Ať zkvetem jak tvůj luzný červánek! ŽIVA
Jak zora tvoje zlatosmavá, radostná! PRIJA
Dej krásu nám! O slunce, vyslyš nás! (Obě kleknou u vodojemu a proplítají si vlasy perlami a připínají šperky.), 2IVA
Nechť záříme, jak obraz náš ted z modré této vody, již prosvětlují mladé tvoje paprsky, ó slunce! (Obě rosí si obličej a vlasy.) PRIJA
Dej třpytnou krásu nám a milostnost. Ty zlaté, jasné, svaté slunce! (Vstanou.) ŽIVA
Ty, Mahuleno, proč se nemodlíš a slunce ne-vzýváš ? MAHULENA
Vzývám slunce... Ty jasná záře nebes osvěť mě a dej mi dobrotu svou... vyslyš mě!... PRIJA
Je krátká tvoje modlitba. Zas stojíš nepohnutě, věsíš hlavu, ruce visí po boku... O krásu neprosíš?
MAHULENA
K čemu? '
2IVA
Jak tupá otázka! Dnes dorazí sem charvatský_ • královic, už přišli jeho posIT, velký' bude u nás v zámku hod — nuž, nechtěla bys krásnou být
54
55
a zalíbit se bohatýrovi, jenž mlád a mocen jest a ženu hledá? PRIJA
Je hrdá Mahulena! Myslí as, že krásná nazbyt je, a nevidí, že bledá je jak měsíčková máť, co sedí v šeré jizbě předouc. ŽIVA
Ó Mahuleno, jsi jak mátoha. Na tvoji krásu, věru, nežehrám a není strach, by královic si tebe vyvolil! PRIJA
Pojcľ, Živo. Pokud rosa třpytí se, květů natrhejme, tak voní nejsilněji. (Odejdou.) MAHULENA
Ty vlasy na hlavě... jaká to tíž... (Uvolňuje vrkoče, sedne na obrubu vodojemu, vidí se ve vodě.) Je pravda, co mi řekly, bledá jsem... (Ruce kles-• nou jí v klín.) Ach, jak mi teskno. Jak dlouho tomu už? Co asi dříve bylo, než jej přivedli? Což bylo dříve něco? Tenkrát stromy kvetly, když ho zajali, a dnes jsou odkvetlé, je tomu tedy dávno! Co bylo dříve?... Zpívávala jsem, tak se mi zdá. Kam odlétly ty moje staré písně? (Mlčí, za chvíli počne tiše zpívat.)
Těch dvanáct panen změnilo se v holubice a sedly na javor, žalostně vrkajíce, a pravily: Kdo velké naše hoře by prozradil, ať oněmí---
Ne, tak to není... Či snad přece... Nač ale
zpívat? Ach, raděj chtěla bych na světě nebýt...
nebýt... (Propukne v tichý pláč.) VRATKO (byl se nesměle přiblížil)
Panno... Mahuleno... To rve mi srdce, když
tě tak tiše plakat vidím. MAHULENA
Tos ty. Bud vítán. Tvoje děcko zdrávo? VRATKO
Ne, neusmívej se tak slzami, to bolí skoro ještě
více! Já vím, co trápí tě... MAHULENA
Kdo ti to pověděl? VRATKO
ó, nelekej se! Kdo by to velké tvoje hoře prozradil, ať oněmí! Tak bylo to v tvé písní. Smím mluvit, smím? MAHULENA
Co chceš mi povědět, můj dobrý Vratko? VRATKO
O Radúzovi rád bych s tebou mluvil. MAHULENA
Ó Vratko, Vratko, kam jej odvedli? V té věži není už! Je živ, je zdráv? VRATKO
r'Znáš nedostupné vrchole tam za lesem... Tam někde Radúz trpí. Však stezky strmé jsou a skry-
MAHULENA
ó laňky moje ukázaly mi ty stezky, znám je a noha moje nese mě tak bezpečně a jistě, jako
56
57
orla silná jeho křídla. Kde tedy je, kde dýše, trpí Radúz?
VRATKO
To nevím, nemohu napevno tvrdit — MAHULENA
Tak vraždíš mě! Dřív podáváš mi naději a pak mi ji zase béřeš! VRATKO
Kdybys jen trpělivě slyšet chtěla! Já mluvit nedovedu obratně, mně slova v ústech jaksi se převalují, málo mluvívám, více hvízdám s ptáky, a když ty smutné tvoje oči tak na mne hledí úzkostlivě, už nevím, co že říkám! MAHULENA
Můj dobrý Vratko, mluv a budu mlčet, trpělivě naslouchat. VRATKO
Pět tomu dnů, co starý otec můj byl na mýtině v lese. Já vynáším jej někdy na slunce, by prohřálo ty vetché jeho údy. Byl tedy v trávě vysoké jak na svém loži a zpola dřímal. Tu zaslechl mnoho kroků. Má bystrý zrak a bystrý sluch, ač jinak sláb je jako děcko, šli kolem něho blízko dost ti muži, co vedli královice, spoutaného. Neviděli otce, byl v trávě ponořen. A jeden z nich, ten nesl těžký kruh a řetěz, a Runa, královna, tvá matka, byla s nimi a lála mlčícímu Radúzovi a řekla mu, jak bude přikován prý ke skalnatému štítu hory, čnícímu prý do samých nebes!
MAHULENA *"
Každé tvé slovo jako hrot mi vniká v srdce!
Kéž raději by ještě ležel ve věži! Však ne, to horší bylo, byl věčně po tmě jako slepec! VRATKO
Však nebyl opuštěn, jak nyní, panno. Vždyť plížil jsem se mnohdy v nocí kolem věže a snažil jsem se slova útěchy mu volat v tmu... A vím, že jiná ještě tvář, tak jasná jako nebe, se někdy milosrdně k úzkému oknu jeho vězení tlačila! A sám mi řekl, že tři zlaté vlasy s hlavy, pod sluncem prý mu nej dražší, na mříži jeho okna zachytly se a že mu svítily jak měsíc do vlhkého šera jámy žalářní!
MAHULENA Tak pravil, pravil tak?
VRATKO , Vždyť o tom zpíval! Slyšel jsem tu jeho píseň, vznášela se z hloubi a tak se chvěla tichou nocí, jako list, jejž vítr nese! Ubohý Radúz, plavý královic! Tmu pretrpel, ted trpí jiná muka!
MAHULENA
Tvůj otec tedy viděl — viděl, pravíš — VRATKO
Viděl směr, kady se brali s Radúzem, však nevím jistě, kam jej vedli. Snad vypátráš to sama? To jen ještě vím, že pás mu dali kolem boku železný, a z toho visí řetěz, který přikovali ke skále. A železo pásu a řetězu že očarováno, má , vlastnost tu, že žádný meč a žádné kladivo a r žádný pilník se ho nedotkne a železný ten pás ' že je klíčem uzavřen. To vše vítězoslavně hlásala
58
59
královna s posměchem Radúzovi po cestě. Můj otec slyšel to.
mahulena
ó, běda, běda! Přikován jak vlk! A snáší znoj a chlad a déšť! Snad usmrtí jej blesk, snad divé šelmy lesů jej rozsápou!.,. Vratko, proč jsou srdce na tom světě z kamene? vratko
Jsou zase jiná, jak to tvoje, a v tom je spása všech. mahulena
Jak jej spasím, jak? Kterým směrem, pravíš, vedli jej? vratko
K východu, kde ční hory nejvýše. To není ale
ještě vše, co ti říci mohu, mahulena
Mluv, tedy, mluv. vratko
Mám děcko, víš to, Mahuleno, a miluji to chlapče nade všecko. Nuž, a ten můj synek kůzle má, tak milé zvíře, že bys je líbala, radost, jak umí skotačit, a někdy zdá se mi, že se usmívá, věř, ta němá tvář! mahulena
Můj dobrý Vratko, věřím ráda tobě... však nyní o tom nevypravuj, o Radúzovi chtěls mi něco říci. vratko
Však právě! O čem bych ti vypravoval, ne-li o něm? Na druhý tedy den, co vedli lesem Ra-dúza, přišel jsem večer domů a můj synek hořce,
60
hořce plakal. To jeho kůzle někam zaběhlo a žena přála, že snad odnesl je~vlkT Tu děcko znovu rozplakalo se, až srdce usedalo. Co měl jsem počít? Sel jsem kůzle hledat, ač byla hustá tma, ba <čirá noc... Znáš propast blízko zámku v lese, T :tu příšernou, kde dole hluboce ta temná, divá
j voda hučí? Když tam jsem přišel, tu slyšel jsem Izřejmě v hloubce naše kůzle plakat! Spadlo tam !a posud žilo! Bylo mi úzko. Spadlo až na dno? "Mám se spouštět dolů ? Myslil jsem na radost svého syna, až přinesu mu zachráněné zvíře — a opatrně jal jsem se pomalu do propasti sestupovat, mahulena
Ty trýzníš mě! Proč mi to vypravuješ? vratko
Však uvidíš... Už byl jsem hodně dole, konečně už i kůzle měl jsem a makal po porouchaných • jeho údech i celoval jsem zvíře v soustrasti — ! když náhle nade mnou se kroky ozvaly, pak sy-i pala se mi hlína na hlavu, kameny padaly, hu, I j jak duněly hlouběji pode mnou! A polekán
^když jsem vzhůru hleděl, tu spatřil jsem tvář strašnou! Měsíc tak jasně na ni svítil a tvář v j ta bledá, klonící se nad propastí, byla mi známá i —tyářjRuny_ královny to byla! Já lekl se, jak ty i se lekáš ted, a v stínu bez pohybu stál jsem, jak * j ty ted. Ústa její ale otevřela se a strašné zaklínání, ; černá modlitba vyletěla z nich — chceš slyšet je?
maíHjlena
Ne, nechci. Jak mi úzko!
61
VRATKO
Pak pravila: Jak nikdo víc na tomto světě klíč tento nenajde, ^ak^fodý více železný ten kruh muTtela-fiesejde! Ať pevně drží jej, jak smrt nás drží, když se chopí nás, ať drží jej, až bílé jeho kosti, deštěm smyty, sluncem zbělelé, o skálu drkotati budou, větrů hra a kořist. MAHULENA
Zadrž! Mlč! To o něm mluvila? VRATKO
pA hodila klíč do propasti a padl k nohám mým.
i Ó panno, ty bílá jako měsícrTyTtebřajako matka
!, země — hle, zde je ten klíč!
MAHULENA (vytrime mu-jej^ ruky)
Ó poklade, ty nejdražší mi pod nebem, tak pevně, pevně k srdci tisknu tě, až v hrud mou vejdeš a nikdo víc mně tebe nevyrve, leč kdyby srdce vyrval s tebou zároveň... (Omdlí.) VRATKO
Mahuleno, vzpamatuj se! Oči otevři, když tvůj žal tě neutrápil, má tě radost zabít? Oči otevři, pro jeho spásu! Ach, ted vrací se ti dech! MAHULENA
Vratko, Vratko, kdo ti odplatí? Zde, zde ten klíč! Mám závrať... (Uschová klíč v roucho.) Vratko, kolena ti objímám... (Vrhne se mu k nohám.) VRATKO (pláče)
Ty zničuješ mě! Vstaň! Vzpamatuj se přece! Já odčinil jen, co jsem provinil! Víš, jakou zradu nevědomky spáchal jsem! A ted jsem pomohl jej
spasit. A sami do zahrady zavolali mě, k vůli těm hostům, tolik práce zde, a poslali mě květů nařezat... a tak jsem s tebou promluviti mohl!... Bud rozvážná a snaž se vypátrat, kam vedli jej... MAHULENA
Ó, chytrá budu jako pták, jenž chycen, z klece vyvázl! A Vratko ty — jak bratr budeš můj! Jak sestrou budu tobě!
VRATKO
ó, nemluv tak... Však nutno odejít, než někdo přijde,.. MAHULENA
Tedy, Vratko, jdi! Až na shledanou! Dík tobě, duše milá! (Vratko odejde.) Kam skryjú se s tím drahým pokladem? Však skrývat nesmím se, ted musím s nimi být a pátrati! Zda štěstí moje nestojí mi zrádně psáno na čele? Ó, moje štěstí sladké! Radúze! Já spasím tě, svůj domov uvidíš, na muka svoje zapomeneš tam... Proč je mi náhle smutno i v té radosti.,. Ach, on odejde... tu nové hoře vejde do srdce.Však zanikni, ty smutná myšlénko! Je dosti času k pláči později — ted srdce radostí jen tluč a nadějí! (Odejde.)
Král S TOJ MÍR a R UNA přicházejí z druhé strany.
RUNA
Tam prchá! Viděla nás zdaleka a vyhýbá se nám. STOJMÍR
Ty příliš tvrdá jsi a přísná, ženo, a Mahuleně křivdíš, věř.
62
63
runa
To dítě nemohla jsem nikdy milovati vpravdě.
STOJMlR
To proto snad, že její porod stál tě téměř život. runa
Ji rodíc, krásu ztratila jsem svou a mladost, však dítě takové, se říká, matky nejvíc milují. To není tedy příčina. Však zdálo se mi už, když nosila jsem ji ještě v lůně, že nosím zármutek svůj budoucí, že ve mně zraje, co mě rmoutit bude, a srdce moje netřáslo se radostí, když čekala jsem na ten nový život, nýbrž neurčitým strachem jakýmsi, že vyjde na světlo, co někdy proklínati budu! STOJMlR
Ne, Runo, klameš se, ty čekala jsi syna a proto nevítala jsi Mahulenu radostně. runa
Nuž, bud jak bud, to ale pravím ti, že není Mahulena moje dítě jak Prija nebo 2iva. Nemá moji krev. Což viděl jsi ji někdy vzdorem vzplanout, i když ji sestry její trýznily?
stojmír Je pokorná a tichá.
runa
Jen domluv: jako ta, o níž jsi snil po celý život a kterous miloval před sňatkem naším?
stoimír
Runo, co to mluvíš!
runa
Jen to, co je mi jasné. Však nechrne toho. Pra-
64
I-
vím ti, že varoval mě sen. Mně zdálo se, že vinula jsem k srdci dítě, tiché, s tak pokornýma očima, jak má je Mahulena, a s výkřikem a v hrů-i ze vzbudila jsem se, neb uštklo mě to dítě jako
rhad zuby tak ostrými a hluboce tak do srdce! Ach, ještě cítím to, a mráz mi tělem jde. STOJMÍR
To zlý byl sen, proč ale vykládáš jej tak, že právě Mahulena má tím hadem být? RUNA
Protože vím, co se v ní děje! Vždyť pravím ti to zřejmě. Což nevidíš, jak smutná nyje? Což nevidíš tu její bledost a nevidíš, jak někdy bez pří-^Činy se zardívá... Ty její dlouhé vzdechy, hlubo-■ ké a tiché! A od které doby vše to pozoruji? 1W 'Od měsíce, co Radúz královic je v našem plenu.
\To nestačí ti, bloude? A když ti pravím, že jsem vyzvěděla, že v nocích mnohdy vykradla jse z domu, že utíkala jako beze smyslu tam do jtemna lesu, že jako mátoha kol věže bloudila, íkde Radúz v jámě ležel — STOJMÍR
Proč lépe jsi ji tedy nestřežila ? To minulo však, I Radúz není více ve věži.
í RUNA
! Je o něj postaráno. Má láska ustlala mu lože
|jt _ tvrdé dosti. Ta skála pevná je, jak vlastní moje
f vůle, ta nepovolí a to železo, jež drží jej, je
|; f"silné jako osud. Ne darmo sluji krajem jako I j   čarodějka. Dle skrytých věd je řetěz jeho uko-
í L ván.
STOJMÍR
Co tedy více žádáš? Je Radúz v poušti, neví Mahulena, kde hledat jej, a kdyby našla k němu cestu, přec pouta nesejme mu slabá její ruka, RUNA
Ta nikdo nesejme! Klíč, který otvíraje, je v lůně země — ta ho nevydá! Však pouhá myšlenka, že Mahulena miluje Radúza, že by chtěla jej spasit, zachránit — (Tasí dýku.) Zde, viz ten nůž. Já krmila ji vlastním mlékem svým a přece chtivě se mi ruka třese, a míří, míří — kam? Ty uhodls. STOJMÍR
Zrak příšerný tvůj výmluvný je dost! Jde z tebe hrůza! RUNA
Jak slabí jste, vy muži! Tak málo jako milovat i nenávidět umíte! Chceš dítě svoje uchránit? Nuž, tedyzab Radúzä a bude Mahulena v bezpečnosti přede mnou. STOJMÍR
Ne, nepotřísním se tou jeho krví! Jak nenasytné je to tvoje záští! Dost jsem ti povolil, dál ani o krok nepůjdu! Proč nezměrně tak dychtíš po jeho životě? RUNA
Protože jsem našla skryté vody tvého k němu smilování, protože vím, odkud že temeni! Já postřehla tvůj zamyšlený zrak, když jednou pra-■vils neprozřetne, jak Radúz podoben je matce své... Ha, trhls sebou ted? Ty rád bys někdy
1
t t I
: Nyole vrátil toho syna! Té ženě útěchu bys přál,
':- té žene, k vůli níž tak dlouho trpěla jsem těžce!
^Po-celé mládí! Chladný byl jsi se mnou, však v nocích, když jsem hořem nespala, tu ve snách šeptával jsi vroucně její jméno... A já tě tehdy milovala!... Prokletí!...
STOJMÍR
Co se to s tebou děje, ženo? Tak nikdy ne-mluvilas posud... Nech minulost a její hlubé stíny, ta zapadla -— RUNA
Nezapadla, žije! Vždyť strmí jako hora v přítomnost! Ta minulost, ta značí moje mládí, ta značí zmařený můj život! ó, říkají, že zlá prý jsem. Vím to, vím. Kdo ale o tom mluví, že mě trpkost kojila a hoře krmilo? Ó Stojmire, jsem ze všeho až chorá v duši a hnusí se mi celý svět! Mé nitro vyprahlé je jako poušť, tam ovšem není vody blahodárné, jen záhuba tam číhá, zmar, toť její dech! Tak ve mně zlo, neb to, co nazývá se tak, přežilo blahodarnosť. Zlo tedy můj je živel, v něm jen mohu žít jak ryba ve vodě nebo pták ve vzduchu. Dobro, zlo! Je živel jako živel. Nuže, chceŠ-li, ano, zlá jsem tedy! STOJMÍR
Tvá slova tíží mě a rozrušují. Kdo praví, že jsi zlá? Jsi vášnivá. RUNA
Ó, tys prý dobrý! Říkají ťo tak, ti bloudové! Což nevidí, že pouze slabý j si a sobec? Ty povolils mi, abych Radúza tam přikovala k tvrdé skále, to
67
z dobroty snad ke mně učinils ? A k němu dobrota, kde zůstala? Já povím ti, proč jsi mi povolil. Když slyšel jsi, že charvatský ten královic nás navštíví, tu bylo nepohodlné, by našel královice druhého v té staré kieci v lese, ne, neodvra-) cuj oči, přiznej se jen! Chceš mužem celým být i v mých očích? Tedy povol a vydej Radúza mi
úplně! STÓJMlR
Ty chceš jej usmrtit! To nelze, věř! Lid vlastní můj už reptá, a kdybych násilím se zbavil Radúza, tu vzplanula by celá Magura a válka strašná nastala by pak — a nebyl jist bych věrností svých vlastních lidí! RUNA
A nezemře-li a nepustíš-li jej, tu Magura zůstane tichá ? STOJMÍR
Je slabší než jsme my, a proto váhá dlouho a stále naděj má, že přistoupím na velké výkupné. RUNA
ó, řekni krátce, že se bojíš! STOJMlR
Já nebojím se, ženo, ale couvám. RUNA
Ta zbabělost, tuším, nazývá se moudrostí! Ó moudrý králi! Stoj mír moudrý! Tak bude někdy nazývat tě lid. Ten najde vždycky licoměrné jméno, by nectnost králů skryl, za niž se stydí, STOJMÍR
Ty dráždíš měl
RUNA
Jak pravda vždycky dráždí tajného viníka. Já pravím ti, že moudrost v tom jest, zbaviti se Radúza, neb pokud žije, hrozí ti po tom, co se už
rstalo! Já dále pravím ti, že hřeješ hada na svých rprsou, že Mahulena zradí tebe, mne, nás všech-I ny! Ty netušíš, co láska z ženy učiniti dovede! i STOJMÍR
ITy znepokojuješ mě zhluboka! Každé tvé slovo zdá se střelou! Však nevěřím v tu lásku Mahu-, leny —
i RUNA
I Chceš důkazů? Tam přichází se svými sestrami.
i Já důkaz podám ti! Však rci, ty třtino, pak vydáš
j konečně mi Radúza?
L STOJMÍR
Co chceš s ním učinit? — Jak míníš — , RUNA
i Zhubit jej? Znám čáry tajuplné, ty to víš. Já
připravila nápoj, jenž ho bleskem do stínu noci strhne. Nuž, krátce mluv, když dokážu ti vinu, < _zxadu dcery tvé, pak dáš mi královice v ruce ? i STOJMÍR
Kam trháš mě! Do jaké propasti mě vlečeš! RUNA
, Bud mužem, slabochu, a rci mi ano krátce.
] STOJMÍR
~ Nuž, bucfsi, Runo, ne —
^ RUNA
Ty řekls budsi. Bude tak. Však nyní ticho, jsou | už blízko. Živo, Prijo! Hledaly jste nás?
68
69
ŽIVA, PRI]A a MAHULENA přišly.
PRIJA
Hledíme z kopce dychtivě do dálky, zdali se zdvihá prach už na obzoru, hlásající, že hosté jedou. 2IVA
Však marně posud, půjdem na věž ted, odtamtud je dále vidět. Jak bude v domě veselo! Co zpěvu bude, smíchu! RUNA
A ty, Mahuleno, ty se netěšíš ? PRIJA
Jak bez duše chodí s námi, nemluví a kam ji postavíme, stojí. RUNA
Je pravda, Mahuleno, co Prija tvrdí? MAHULENA
Pravda?... Já přeslechla, co řekla. ŽIVA
Vzbud se přece! (Zatřese jí.) O čem sníš? MAHULENA
Já zamyslila se. RUNA
A nad čím, dítě?
MAHULENA
Ted... věru, nevím už. PRIJA
Směšný je to tvor. RUNA
Nuž, nechte ji a slyšte samy novinu, jež právě
f
i ■
'i. ■v
v'
i
došla nás. Váš otec nad ní je velmi zaražen, jak vidíte, je smutný. ŽIVA
Tak je to tedy smutná novina? RUNA
Pro MagurČany, ano. MAHULENA (stranou)
Pro Magurčany, dí? RUNA
Ten zajatec, ten plavý jejich královic, ten Radúz, L^co nám tolik hněvu způsobil — PRIJA
Co s ním? RUNA
\ Je mrtev. Náhle zemřel. ^HULENA
| Ah!... &TOJMÍR (tiše)
Ó Runo, tys ji zabila!  Mahuleno! (Podpírá
RUNA
Co bledneš, dítě, a proč vrávoráš ? 2IVA
Je mrtva... ledva dýše!
PRIJA
I A zrak má v sloup... Je němá jako kámen. RUNA (tiše Stojmírovi)
Je dosti výmluvná ta její němota? STOJMÍR
Ubohé srdce dívčí!... Mahuleno, sedni. Je ti volněji?
70
7i
MAHULENA (sedne na obrubu vodojemu)
To zlý je sen? RUNA (Stojmírovi tiše)
Chceš ještě další zkoušku? STOJMÍR (stejně tiše)
Netrap ji! A s ním — čiň, co ti libo... (Odejde.) RUNA
Živo, Prijo, jděte za otcem, a třeba na tu věž, chcete-li. Však to, co pravila jsem před chvílí, to byl jen žert. Ten královic je zdráv. Já pouze pro vaši kratochvíli jsem vymyslila pohádku. Jsi příliš lítostivá, Mahuleno, jak můžeš jen tak prudce hned se polekat. A teď zas pláčeš!
MAHULENA
Když o smrti tak náhle slyšela jsem —
RUNA
Nuž, mladá jsi a smrti bojíš se jak děcko... Jen zotav se... Vyjděte, s Mahulenou zůstanu, celá se ještě chvěje. (Živa a Prija odejdou.) Je ti už volněji? MAHULENA
Jest. Jsi dobrá, matko. Dík. RUNA
Tak se polekat! Co záleží\ti na tom královici?
Však není mi to proti mysli, že tak dobrá jsi. Ty
dojalas mě, Mahuleno. Jsem drsná, vím to.
Drsná s tebou někdy též, však věř, že nejsem zlá. MAHULENA
Ne, nejsi, matko... RUNA
A tvoje sestry nerozumějí ti! Ty nemyslí dnes
73
< než na ty slavné hody, na chorovody, zpěv a vese-
lí. Ty nemiluješ hluk a bledá tvoje tvář by divně vyjímala se tam mezi ostatními. Tvá bytost je
* jak píseň slavíka neb drozda, je nej krásnější v samotě. Nuž, dovolím ti, abys k hodům ne-
i přišla... Jsi spokojena?
MAHULENA
I Jak okřívám! Je každé tvoje slovo jak krůpěj
! balzámu... Ó, dej mi ruku svoji celo vat!
! RUNA
' Nuž dobře, dobře, dítě... Ještě něco! Jsem ku-
i podivu měkká dnes... Ten královic, já nenávi-
I dím jej, je pravda, však kvůli hluboké tvé sou-
I strasti chci dnes i proti němu méně krutou být!
I Když v celém domě bude tolik plesu — ať ra-
L .duj e se též ten královic. MAHULENA
Ó matko, moje matko! Jak žehnala by ti královna magurská za toto slovo! j RUNA
*: ó, bude žehnati mi, není pochybnosti, až jen se
doví, co jsem učinila dnes. MAHULENA S podivným úsměveťn to pravíš.
* RUNA
Nuž, vzpomněla jsem si, jak krutě nakládala jsem s tím jejím synem, a proto přišla mi ta
* pochybnost o jejím žehnání. Už není Radúz ,           ! ve věži. Je přikován najiejvyšším štítu Orlí skály.
Pět kroků jen tam může kolem chodiTíraiáší : bouře, vichry, deště... Nebledni více zase, ne-
I
! 73
plač, dítě. Vždyť ulevím mu brzy. Nasytila se má pomsta. Ty znáš tu strmou stezku na štít hory? Je dobře skryta, jen němý posel zná ji, co Radúzovi chléb a vodu vždy nosí. Však nebojíš se, kdybys přišla tam, že by tě zardousil? Má ruce volné. MAHULENA
Je dobrý Radúz jako smavé slunce jara, jež prohřívá a zlatí celý svět! Je srdce jeho jako krotká holubice, jež neví, co je zloba! A onu stezku znám a mnohdy seděla jsem u paty toho Štítu, tam ticho je, jen lesy- hučí dole a ptáci, co tam hnízdí, zpívají jak nikde jinde! RUNA
Nuž, tedy dobře. Vejdi do mé spalny. Ve výklenku nad krbem najdeš zlatem nádnhur-^V ní nápoj jest, jenž léčí každou bolest a vrací ztrace-nýčlověku klid. Toť balšám vzácný! Vezmi onu nádobu a dones ji na Orlí štít a nalej Radúzovi — ať pozná, jak mu přeje Runa královna! Však pozor dej, bys nevylila ani krůpěj, a sama neovlažuj si jí ret, budeš-li mít žízeň po cestě. Je málo toho nápoje a každá krůpěj, kterou zmaříš, znamená pro Radúza nenahraditelnou ztrátu. Jdi, milá Mahuleno. Až vrátíš se, pak pověz mi, jak se tvé srdce potěšilo, tvé srdce soustrastné a něžné. Chléb bílý též a med mu dones, chceŠ-li. Dej pozor však, by nikdo neviděl, kterým se dáváš směrem, ne každý chválil by mou slabost, kdyby věděl, kam s mým svolením se ubíráš. Jdu za tvým otcem, brzy přijdou hosté... Nuž, jsem
tak zlá, jak jsem se ti zdála někdy snad? (Odchází.) 1 MAHULENA
í Sním nebo bdím? Co se to se mnou děje? Proč
^ mrazilo mě náhle, když podivně tak usmívala se?
j Proč nemohla jsem vyznat se jí ze všeho, i když
j tak dobrá byla ? Cos neznámého drželo mi srdce,
Í stahovalo hrdlo!... Toť podivné, toť věru podiv-
| né... Však jedno jisté jest — že spasím jej!
] ó radost nevýslovná! (Odejde rychle.)
j Opona
t
i
i i i
I
\ i
74
proměna
Skalnatý štít horský. Na velkém balvanu RADÚZ. Od železného jeho pasu visí řetěz, přikovaný k skále za Radúzem. Jediný strom vyrostl z kamení, stranou, níž než balvan, na němž Radúz polo stojí polo leží v unavení.
radúz
" ' Jen duj, duj, větře, boží silný orle, jen vlasy moje rvi a ber mi dechu, proč měl bys více slitování mít, než maji lidé! Jsi, vichře, jediným ""tecT druhem mým, když horečné ty moje výkřiky už všechny ptáky vyplašily z hnízd! Dřív některý z nich občas náhodou o čelo moje křídlem zavadil a zdálo se mi pak, žc milující ruka matky chce pot mi stírat jako v těžké nemoci!... Ó úzkost nevýslovná této samoty! Bezedné prázdno zeje nade mnou, závratná hloubka zeje zdola! Nesmírnost prostoru, jaká to hrůza, toť příliš velká tíž pro tvora slabého, jak člověk je, a bez přestání zírati v tu velikost, jež jako moře bez břehu se valí na mou malost, to způsobuje posléz šílenství! Můj mozek vyprahlý mi hoří v hlavě a straší tisícerými mátohami! Ta němota těch neobsáhlých dálek je děsuplnější než bouře řev! Rev posléz umdlí, němota však nikdy...
Jak strašidelná jesti příroda, když neustále v tvář jí hledíš! Ze všeho vystupují věčně příšery! Když po úmorné noci den se rodí, zdává se mi, že nebe hlubokou se ránou otvírá a svět že zalívá se krví v plamenech!... A vrcholky těch nekonečných lesů, tam dole v propasti u nohou mých, když vítr rozvlní je, podobné jsou jezeru, jež temné, příšerné na skálu moji útočí, by podvrátilo ji... Už cítím, jak se třese, už úzkost toho pádu do prázdna mé chytla útroby... Ó strašná závrať!... (Zakryje si oči.) Ah, minulo to zas... Hle, hejno divokých holubů se vzneslo z lesa!... Ó ptáci nebes, kam to letíte? Snad v neznámý ten kraj, kde spravedlnost přebývá? Ó, povězte tam, jak zde trpím bez viny! A nikdo, nikdo se mnou necítí! Vy, bílá oblaka, co pyšně modrem veslujete, déšť roňte na mě svůj, a budu mysliti, že zaplakala jste!... (Zamlčí se na chvíli.) Ach, moji rodiče, zda zemřela i vaše láska?...  Ó smilování více nežije, ze světa vymizelo naprosto! Však, přece, přece... jedno srdce zná je... Jak byla krásná, bílá jako měsíc a krotká jako pták, když oči svoje žalu-plné ke mně zvedala a měkkou dlaň, a „pij" mi řekla!.., ,,Ó, netrap se, ty duše moje..." \ tak mi pravila... Ó Mahuleno, hřích lidí zlých (je. vykoupen tvým tichým slitováním!... Kéž "nlas mám silný toho větru, bych v širý svět to její jméno volal, tu všechnu světa ozvěnu bych vzbudil, a lesy, hory, sluje, oblaka, vše se mnou volalo by: Mahuleno! Mahuleno! Mahuleno!
76
77
MAHULENA (za scénou)
Radúz! Radúz! On volá mne! Já jdu! RADÚZ
Tlukot mého srdce zastavuje se! Ô radost nevýslovná! Je to možno? Je to klam? ó Mahuleno!
MAHULENA (objeví se)
i Radúze můj! Radúze!
RADÚZ (trhá řetězem) Jsem spoután, přikován a k tobě nemohu, vší silou trhám pouta... ó, prokletí, jsem sláb — (Padne .)
MAHULENA (spěchá nahoru k němu)
U nohou tvých, zde, zde, ó moje duše! ó, polož nohu svou na moji Šíj a trestej mě, že tak tě trýznili!...
RADÚZ
Kéž zemru, Mahuleno, v tomto okamžiku, než zase odejdeš — (Drzí ji křečovitě.)
MAHULENA
Já spásu nesu ti a volnost!
RADÚZ
Ach, neklam mne! Co z tebe mluví, je pouhá útrpnost a vřelé přání! Co slibuješ, jak bys to vyplnila?... MAHULENA
Klíč pout tvých nesu, hled... Já líbám jej... Jen ruka moje ted se příliš třese... Já sotva udržím jej... Přece... Ted v zámku je a skřípe... pouto padá tvé! Radúze, volný jsi... ted prchej... Jdi a nech mě zemřít! (Padne na tvář.)
RADÚZ (tahá ji k sobě)
Ty moje spáso! Duše přemilená, ty umíráš! Já střemhlav se skal vrhnu se... MAHULENA
Ty šílíš radostí jak já... Hleď, žiju... Však nyní pojda netrať času... (Sestupují spolu s balvanu.) Jak nejistý tvůj krok... O Radúze, jak, ach, tě mučili! ó, sedni pod strom na chvilku, ty příliš chvěješ se! Jsi bled, má duše. Ty ale brzy síly nabudeš. Povedu tě stezkou skrytou, tu znám jen já a moje laně... Pak půjdeš směrem, jak ti naznačím... Slyšíš, co mluvím? Ty vrátíš se k své matce, k otci, domů... Ó, vid, že někdy na mě vzpomeneš?... Však nyní pojď, mám strach, že přijdou za mnou. Ty nevíš, příteli, j jak umí nenávidět... ti dole v zámku... Nápoj ' dali mi, bych ti jej nesla sem... Tak sladce mluvili, tak náhle sladce, že podezření mlhavě se ozvalo v mé mysli... Do Číše z křišťálu jsem vlila nápoj jejich a křišťál, který falše nezná, | rozpukl se okamžitě... Ah... moje ruka měla jed ten jejich podati rtům tvým jako balšám!... Tak na mé srdce namířili krutě, zrádně a na tvé žití mladé zároveň! RADÚZ
Ó krutost neslýchaná! Neplač, Mahuleno! MAHULENA
Pravda, kdybych všechny slzy svoje ted* už vylila, co zbylo by mi, ty až odejdeš? Ó Radúze, ty na mě nikdy nezapomeneš, rci, nikdy, nikdy?
)
78
79
radúz
ó, nemluv mi o žádné rozluce! To slovo smyslu nemá! Mahuleno, což ti se loučí, již se milují? Já miluji tě, slyšíš? Ne proto jen, že jsi mě zachránila, ne proto jen, že pro mě trpěla jsi, ne pro tvé velké smilování, ó ne, ó ne, já miluji tě proto, že... nuž, nevím proč, a vím jen, že tě miluji! To slovo do nedávna cizí bylo mi. Vždyť nikdy ještě moje rty je nepronesly dřív než teď! Ó, kde se vzalo? Kde se hvězda vzala, když poprvé se na nebi rozbřeskla! Tvou drahou hlavu držím v třesoucích se rukou a chtěl bych líbat jasné tvoje čelo... já, který nikdy posud nelíbal než matku svou... Však strach mi jakýs brání, nevím jaký! Šlépěj tvoji však, tu líbati se přece odvažuji...
mahulena (brání mu, klanícímu se jí k nohám) Radúze můj, co činím, nevím, věru, však velký klid mi náhle skanul v duši a chce se mi, bych položila hlavu, tak, na tvá prsa, jen na okamžik, bych slyšela, jak srdce tvoje tluče... A na své oči ten pocel, zde, můj vezmi, na jasné svoje oči... (líbá jej na oči) a na tvé rty, ten druhý pocel, zde...
radúz
Mahuleno, jak mocné kouzlo z tvých vane rtů? Jsem náhle jako změněn, co se se mnou dělo? Už nejsem, kdo jsem byl, jsem s tebou jedno, cos nového, co nikdy nebylo a co ted bude věčně, se ve mně ozývá! Cos neskonale lepšího než to, co dříve bylo! Jako bys ve mne byla vešla! Jen
80
tvými zraky hledět dovedu ted a tvým jen dýchat dechem! Vše moje myšleni jen tvoje jest a jeden tlukot pojí naše srdce... Kdybys ted odešla — tu zanikl bych v nic! Rci, to je snad, co láskou nazývají? Ó, pověz! Mně zdá se, ty že všecko, všecko víš! MAHULENA
Vím, Radúze, jen to, že šťastna jsem. (Drží se v mlčení v objetí. Náhle.) Však neblahá, já zapomínám! Ó, prchni, Radúze, pokud je ještě riías! Ó, prchni! RADÚZ
rBez tebe? Šílíš? MAHULENA
Ty chceš, bych s tebou šla, bych s tebou byla.,. RADÚZ
Než tebe pustit, raděj zase chci být přikován tam k oné skále nebo potmě ležet v jámě mezi havětí. MAHULENA
S tebou, Radúze, věčně musím býti, pravda, s tebou žít a s tebou třeba zemřít! To říci snad jsem chtěla, když jsem tě líbala? To prosté tak, být jinak nemůže! Pojd! Prchejme! RADÚZ
_Před námi ráj, za námi zatracení!... Co v sloup
tě obrátilo náhle však, proč bledneš, kam to ukazuješ v hrůze?... Zkáza! Tvoje matka!
RUNA (pokryta drahokamy, v purpuru, stojí proti nim)
Mé tušení, můj nepokoj, můj strach mne neklamaly! Já zanechala hlučnou dvoranu a kvas
81
a hosti a jela za tebou, co kůň můj bystrý stačil! Bez dechu dostoupila jsem strmého vrcholu, a přišla včas! ó, tys mě přelstila! Ty chytrá zmije, bledá mátoho! Jak mohlas uvolnit ten neporušitelný řetěz? Ty vylila jsi jed? Kéž pila jsi ho sama! Však včas jsem ještě přišla! Sama nejela jsem, jen rychleji jsem hory dojela, než ti, co za mnou přijdou! Jste oba němi! Zdá se mi, že k bledým sochám mluvím, nebo k spícím, nebo k mrtvolám! Kletá zmije, kletá zmije! (Trhne Mahulenou.) MAHULENA
Ó matko, matko, neklň mi, ty krutá! ó, pomni, jak jsi srdce moje chtěla mučit, když nápoj tvůj jsem jemu podat měla! Jemu, jenž mé duši drahý tak! RUNA
Ó, nestoudná jak fena! Smíš v tvář mi metat hanbu svoji růjnou? Jak budeš pykat, ó, jak budeš pykat!
RADÚZ
Pojd, Mahuleno, že z ní jsi brala život, kdo by uvěřil ? Jak z morového bahna tak jasný mohl vytrysk-nouti paprsek? Pojd, spěšme, zachraňme se! RUNA
A myslíš, že tě pustím? Ty dlouhým utrpením zeslábl jsi a já jsem silná jako muž! Ó( já tě zadržím!
MAHULENA (vrhne se mezi ni a Radúza)
Prchni, prchni, duše moje! Prchni sám, já chráním tě!
i
1
runa (tasí nůž)
Zde, zmije! Zemři! radoz (vytrhne jí nůž)
Což nebojíš se, že tě smete hrom! Ty krvavá a kletá! runa
Kéž hromem vládnu! Však na tebe se věším a zadržím tě pevně, uvidíš! Ó, třeba bodej nožem, co mi po tom, zabiješ-li mě, jen když tě zdržím, aby do sítě tě lapli, vlku, vlku, vlku! (Drží jej zoufale.) RADÚZ (zápasí s ní, držící jej za ruku)
GPři prabohu, věř, že tě usmrtím! Ty sama chceš to, tedy trp — (Zvedá nůž.) mahulena (zadrží mu ruku) Radúze, ne... to nedopustím... Měj slitování se mnou... (Bere mu nůž.) RUNA (držíc ho)
\  Pomoc! Věrní moji, pomoc! Zde vraha držím,
\ vraha! Ó.,. co váháte! Kde jste!
ttfcDÚZ
| Hlas její mocně zní, ah, uslyší ji v dálce a ruku / z její vymknout nemohu... Dej, Mahuleno, nůž, | jsme ztraceni! jZShulena
Radúze, zemřela bych!... Ó matko, pusť nás! Slitováni měj! RÄĎUZ
Tu marně prosíš... zápas jen mě zbaví...(Zápasí s Runou.) RUNA (zápasíc)
Mě nepřemůžeš! Pomoc, moji věrní! Kde sílu
82
83
béřeš... V zoufalství ?... Otroci prokletí, co otálíte ?... Kdo první přijde, měj tu korunu za odměnu! (Strhne si jednou rukou diadém, vlasy její se rozpustí.)
radúz (chopí ji za vlasy) Ted mám tě v moci —
runa
Odkud síly béřeš... sketo... Pomoc! Pomoc! Ó, proklatě, ó, zabloudili v lese!
radúz (vezme ji kol pasu a vleče ke stromu) Zde svých věrných tedy dočkej se, my ale spásu nájdem v útěku... (Váže ji, bránící se, vlasy k silné větvi, jíž ona dosáhnouti nemůže.) Jsou
\ dlouhé tvoje vlasy, díky osudu...
rijňa
Bud proklet, proklet!... Ještě nikdo zde!...
Proč nezardousila jsem jej,.. a ji!... Což nelze
mi ty vlasy přetrhnout?... radúz
Ted, Mahuleno, rychle! runa
Stůj, Mahuleno, slovo ještě slyš! Jsem tvojí matkou, tyto ruce tebe chovaly a z těchto prsou sála jsi svůj život! Stůj, stůj, tak velím ti!
mahulena Nech mě, Radúze, mně nohy kamení —
radúz (vezme ji kolem pasu)
Pojd... nepůjdeš-li, pak násilím tě odvleku —
runa
Slyš, Mahuleno, slovo jediné — pak jdi!
84
i
1
■1
4
MAHULENA
To slovo, matko? RUNA
Kletbu vrhám na tebe, kletbu těžkou, kletbu
V_strašlivou!
MAHULENA
Matko! Matko! RUNA
Kletbu na tě vrhám nejmocnější, ta půjde za tebou a štvát tě bude, štvát do smrti, jak plachou laňku smečka vzteklých psů! Nebem proklínám tě, proklínám tě zemí! O země, ty jsi matkou též, ty vyslyšíš mě, ty slyšet musíš mě, bud zkáza tobě, zůstaneš-li hluchou! Má kletba silná jest jak vichr, oheň, moře! Jak slovo čarodějné, děsuplodné, jež trhá hvězdy z nebe! Mou kletbu nepřemůže ani osud!
MAHULENA Ô, zadrž, zadrž!...
RADÚZ
Pojd, Mahuleno... (Táhne ji za sebou.) MAHULENA
Klesám, nemohu... rtjna
Ať srdce tvoje všechna muka pozná a všechnu úzkost duše tvoje, Mahuleno! Ty žiješ v něm, on v tobě? Nuž, lásku vaši tedy proklínám! Ať zapomene Radúz tebe, ať ani nezná tě, bud cizí mu, jak cizí jsi ted mně! Ať touhou zmíráš, žalem hyneš, ať strádáš tak, že srdce tvoje, těžké jako kámen, tu jedinou jen touhu bude znát,
85
by ponořilo se do tůně nepaměti! Až život tvůj a všechno myšlení se utrpením velkým zhroutí v neurčitou mdlobu, ať i v tom otupění strašlivém ti zbyde jedno přece vědomí: tvá bolest! Žal bud tvým dechem, žal tvým chlebem, žal tvým živlem jediným! radúz
ó Mahuleno, nermuť se a pojd! Je láska mocnější než nenávist, to uvidíš!
runa
t "Svůj omyl poznáš, Radúze! Má kletba padá na *-té též jak na ni! Ne menší bude tvoje utrpe-j ní, ač bolestnou ti bude záhadou^ Jakmile jiné í ženy celující ret se dotkne tváře^lvé, tu béře ) moje kletba počátek! V tom okamžení zapome-! neš ji, a znát ji nebudeš, svou Mahulenu, bys ) rj,a ni třeba neustále hleděl! O její jsoucnosti ni stopy nezůstane v tvé Čarem jaté paměti! A rána, kterou chápat nebudeš, ti bude krváceti v srdci, krváceti, až rozum tvůj se zamží trudem tvým! Ó kletba moje stojí jako Tatry pevně! Ty slyšelas ji, země, naše matko, ty slyšelas, tvé zachvění jsem ucítila! mahulena (vrhne se na zem a líbá ji)
Tak jak tě líbám, matko země, tak se mnou lítost měj a smilování! Ty nejsi matka, která proklíná, jsi matka plná něhy pro své děti, slyšelas kletbu, slyšíš též můj pláč! radúz
Pojd, Mahuleno. (Odvádí ji, klesající, směrem, kudy ukazuje.) Jak se chvěješ, duse moje!
86
runa
Kletba, kletba, kletba vám! mahulena (už za scénou)
Běda! Běda! runa
Za nimi, kletbo moje! Za ní, za Radúzem! Kletba, kletba, kletba! —
Opona
JEDNÁNÍ III.
Řidnoucí les v Maguře. Na jedné straně vyhlídka daleko do pahorkovité krajiny; rozprostírá se tam utěšená niva, je vidět velké zahrady, za nimi na ob-zoru ukazuje se fantastické město. RADÚZ a MAHULENA přicházejí z hustší části lesa a zastaví se u ohromného dubu, v jehož stínu leží kupa vysokých
balvanů.
RADÚZ
ó Mahuleno, vítám ten zde strom jak z mládí přítele! Co dítě jsem zde hrával, a vyhlídka od omšených těch kamenů je velká v širý kraj! Ó, hled, ó, hled! MAHULENA
Jak oči tvoje planou, drahý můj!
RADÚZ
\ Bud* vítán mi, drahý můj domove! Oh, Mahuleno, vítej moji vlast! Ta niva, zaplavená září slunce, ta zrodila mě! Ty zahrady mě vonným stínem těžívaly, a tam, tam, moje město! Ten starý zámek, čnící nad bílými hradbami, to moje kolébka! Ó, kdybys věděla, jak dům je útulný! Vlaštovky ho milují, hnízdo vedle hnízda se tam k sobě tulí pod starou římsou! A tam pod vysokým tím krovem, kol něhož bez ustání krouží na sta bílých holubů, tam žije moje mat-
ka, otec můj! Ó, svatá půdo rodná, vítej mi! (Klekne a políbí zem.) MAHULENA
Před tebou město tvoje, Radúze, a za mnou moje vlast, tam v tichém zadumání stojí staré i lesy vysoké, v nichž přebývají temné stíny,
* f a dveře otcovského domu zavřela jsem naposle-
dy za sebou, jich veřeje se nikdy více neotevrou, Jjy mě vítajíce vpustily! RADÚZ
Mahuleno, Mahuleno, nermuť se! Je možno, že by radost moje zasmušila tě? MAHULENA
Ne, Radúze, ne radost tvoje, cosi jiného... (Sedne na kámen.) Ted teprve cítím únavu. Pojd, sedni vedle mne a dej mi odpočinout... Toť podivné! Ted zdá se mi, že bych si přála, aby ty hlubé lesy, jimiž jsme bloudili po tři dni, nás ještě kryly vlhkým šerem svým. My byli tam tak sami, sami. My patřili tak nevýlučně druhu druh, tak jedině! Ruku v ruce šli jsme spolu a zdálo-li se mi, že slyším někde kroky po mechu, tu polekána tak jsem se k tobě tulila, tak těsně, a když tvoje objala mě ramena, tu cítila jsem pevně, že pro mě není nebezpečí na šírém světě, neb úsměv tvůj tak něžně a tak hrdě pravil mi, že chráníš mě! RADÚZ
Ted ale nebezpečí všechno minulo, proč tedy leží na tvém čele stín zamyšlení? Proč nezáříš radostí jak slunná moje niva?
88
89
mahulena
Tvůj kraj je slunný, pravda, drahý Radúze, tvůj kraj — jsemť cizinkou však v něm. radúz
Proč slovem takovým mé srdce zarmucuješ ? Ty cizinkou, kde doma já? mahulena
Radúze, odpusť mi. (Klade mu ramena kolem krku.) Ty nevíš, čím mně jsi, ty moje duše! Jsi bratrem mým, mým otcem, matkou, vším! Mé srdce přetékalo něhou od dětství a nikde, nikdy nenašla moje láska ohlasu, až ty jsi přišel, jak ta hvězda v soumraku, jak ta vlaštovice z dálky, co pod tou římsou vaší hnízdo svoje má! Ty, Radúze, jsi celou mojí rodinou, jsi domovem mým. Vždyť vyvržena jsem z lůna lásky vší, tys ale více mi než náhradou! Radúze, ty jsi dechem mým, mým okem! Bez tebe jak ten kámen jsem, slepá, hluchá, mrtvá. O tebe chvejú se, můj Radúze! Chmura oné strašné kletby — radúz
Nedomluv, Mahuleno, ta kletba minulosti náleží a zapadla do šera lesů tatranských, jimž stejně kinu — mahulena
Neklň jim! Já zrodila se tam! Ô, dovedeš též krutým být a nenávidět? radúz
Promiň, promiň mi! Já žehnám jim, tys vyšla, světlá, z nich! Však nyní zapud chmury veškeré. Už odpočinulas? Mě domov mocně vábí a ne-
trpěliv toužím projít branou města. Pojd, Mahuleno, jdeme domů! Slyšíš? Domů! Slovo pře-sladké. mahulena
Přesladké slovo tobě — ve mně však jaké to budí smutné obavy! Tvůj otec, tvoje matka! Zdá se mi, že je vidím před sebou, jak ruce jejich, třesoucí se radostí, po tobě sahají, jak k sobe 'táhnou tě, jak pláčou Štěstím, že tě našli zas!... A pak, pak pohled jejich zasmuší se a budu němou otázku v něm čisti, otázku bolestnou — kdo je ta cizí dívka a co hledá zde? Jak šťastné jsou ty vaše vlaštovice, ty vítá každý radostně, neb jaro přinášejí s sebou — a já? Já kletbu matky své jen přináším. (Zakryje si tvář.) RADÚZ
Ty rozrývaš mi srdce, Mahuleno! Ty mýlíš se! Vždyť milovat tě budou draze, draze, moji rodiče! Vždyť syna vracíš jim, jediné dítě jejich! A jak štědře jsi mě obdařila, ty volnost ztracenou mi vrátilas, ty život zachránilas můj a láskou svou jsi posvětila život ten a tak jsi korunu mu dala! MAHULENA
Radúze můj, líbám oči tvoje holubičí, ty lijou světlo v chmurnou duši mou! Ty hledíš na mě jako jasné nebe, tvým zrakem ale na mě hledět nebudou tam v onom městě... Kdo dal tu dívku tomu muži? Tak otec tvůj se bude tázat a matka zamyšleně poví si: My nepřišli ji žádat pro syna, a lidé v městě, v domě budou šeptat: To
9°
9i
nezvaný jim přišel host! Ach, Radúze, má duše plaše chvěje se, jak oči pozvednu? Já hanbou hynu! radúz
Ty na mě uvaluješ hroznou tíž! Cos takového, jak jsi pravila, mi nenapadlo nikdy... Kdyby to možné bylo, Mahuleno, že by se stalo to, co nyní pravíš — už nemiloval bych je více — ty svoje rodiče! mahulena
ó, nemluv tak! Tak ukrádám jim tedy tvoje srdce? Já pošetilá! Radúze, zapomeň, co jsem ti řekla. Už ničeho se neobávám, nebojím. Pojd, pojd, už neváhám. radúz
Ne, Mahuleno, ne! Ty nesmíš vejít v dům jak host, jejž nikdo nečekal! Před tebou půjdu tam a povím vše, cos pro mě konala a snášela, a přijdou se mnou pro tebe sem pod ten dub, můj otťc, matka, celý dům a celé město a klanětí se budou před tebou! Jako královna, jak velký vítěz vejdeš slavnostně branou svého města a pod střechu svého paláce! V dům svého chotě, Mahuleno moje! mahulena
Ty odcházet... ty opustit mě zde... ó, zůstaň, zůstaň! Když odejdeš, tu zapomeneš mě! radúz
To ranilo mě, Mahuleno! Tak slabá tedy zdá se ti má láska, že zhasnout mohla by za krátkou hodinu?
MAHULENA
Ne, nemyslím to! Nesmyslně mluvím, rty moje pouze pronesly to slovo osudné, však srdce
0 nich neví. To úzkost pouze ze mne mluvila, pod tlakem oné hrozné kletby, která mi stále v sluchu zní. Však ty jsi zachmuřen a neslyšíš mou omluvu a oči tvoje jsou ted temnější, to láska tvoje přece snad že zhasíná?
RADÚZ (líbá ji vášnivě)
Zde odpověd! Je milování moje chladné ? MAHULENA
Bud shovívavý se mnou, Radúze. Jsem tvor tak slabý, plachý... Nyní pojd, já půjdu s tebou,
1 kdyby chladně přivítali mě, mám srdce tvé a více pro mne není na široširém světě, Radúze!
RADÚZ
Já půjdu sám a chci, by se mnou přišli sem tě přivítat a slavně v průvodu tě odvádět! MAHULENA
Ach, proč jsem sama nepokoj v tvé mysli budila! Jdi tedy, Radúze! Jsem ubohá a slabá... Jsem tvá a tedy sluší mi, bych činila, co kážeš. RADÚZ
To bolí, Mahuleno, to zní jak výčitka! MAHULENA
; Pak odvolávám, co jsem pravila. Máš pravdu ve všem. Radúze, jdi. Jsem klidná, hled! Jdi a vrať se brzy. Zde pod dubem mě najdeš. Čas fchle ubíhá, já budu přemýšlet a zpívat... toužit též. Jdi, Radúze. Však nezapomeň na tu ' letbu.
92
93
radúz
Ta věčně děsí tě!
Slyšet hlas surmy, zvuky táhlé, blížící se. mahulena
Jak příšerná to hudba, strašidelná, co to znamená? Ty zbledls! radúz
Mne jímá cos jak hrozné tušení. Ty zvuky smutečních jsou surem. Tak hlaholí, když velké neštěstí se stalo v městě — nebo v domě, královském. Přichází blíž a blíž to smutné zasur-mění, hlas hlasatele slyším též, ač slova jeho nejsou zřetelná. Už vidím je, jdou sem ti muži! Ted stojí, poznávám je, ó toť Radovid a smuteční má háv! Což nevidí me? Teď se odvrátil, lid se sbíhá z polí —
Zazní surmy docela blízko. Když dozní zvuky, mluví za scénou.
RADOVID
Kdokoli nablízku, ať slyší truchlou moji zvěst, již nesu já a mnozí jiní od hory k hoře, od vísky k vísce, až k nejzazším Magury končinám! Jak volám smutnou zprávu svou do čtyř úhlů světa: fŽalujte a plačte, Maguřané! Váš dobrý král je mrtev! Mrtev je váš král! Král váš je mrtev, mrtev je váš král!
Mlčení, surmy zazní znova, vzdáleněji. MAHULENA
Ó, promluv, Radúze! Můj Radúze, ten němý žal té udusí! Jak kámen bledý jsi, jak kámen nehybný a studený jak skála! RADÚZ (vrhne se na zem) Můj otec, ubohý můj otec!
V dáli opět slyšet surmy, mnohem slaběji.
ó strašné zvuky! Mahuleno, žal! MAHULENA
Žal, Radúze můj, ó, neplač příliš tak... Vstaň, spěchej domů. Pro matku tvou, jaká to útěcha, až obejme tě! RADÚZ
Ach, Mahuleno, nikdy více slova neslyšet z těch úst... Ty žehnající ruce chladny jsou... ty zraky zavřené na věky, věky... Ach, matko, matko, jak tvé srdce nyní krvácí! MAHULENA
V náruč její spěchej... Ty slzy tvoje ale zlíbám ti, tvůj žal je můj, jak byla radost tvoje...
RADÚZ Pojď se mnou, Mahuleno.
MAHULENA
Ne, Radúze, teď zůstanu, jak chtěls. Teď je mi jasno, co činiti mi jest. Teď patříš jí, která tě zrodila. V tom prvním okamžiku shledání, kde žal nad ztrátou, radost nad tvým návratem jí
94
95
v boji srdce rozrývati budou, v tom okamžiku patříš zcela jí, jež krutě snáší. Já zůstanu, neb půjdu pomalu pak za tebou... Jdi, obraz tvůj je v duši mé, ten bude se mnou zde. radúz
Jdu, Mahuleno, jak jsi rozhodla. I v žalu nej-krutějším však mi ani na okamžik z mysli nevyjdeš. Jsi v duši mé, a to je víc, než mít tě před zrakem, jejž slzy moje kalí. (Obejme ji.) Ted jdu.
mahulena
A kletby pamatuj!
radúz (vrací se k ní)
Pamatovat budu, neboj se! Jak těžce je to s tebou loučit se! I na okamžik!
mahulena
Tvá matka volá, útěchu jí nes!
radúz
Jdu, ty to chceš. (Odejde.) mahulena
Jak ráda volala bych: stůj! Srdce se mi svírá. Už zmizel mi tam za stromy... Sarna! Bez něho! (Sedne pod strom,) Jak smutný je ten les, jak divně lká a žaluje zde vítr...
Zdáli slyšet slabě surmy.
Smrt! Ó, je mi teskno. Pošetilá jsem, on přijde brzy pro mě, kdyby nepřišel, tu za ním šla bych v město... Proč raděj přece nešla jsem hned s ním?,.. Snad přijde brzy... Kdyby
nepřišel... tak jak v té staré písni... (Mlčí a za chvíli zpívá tiše.)
Pod stromem seděla a dlouho čekala. On nepřicházel, nepřicházel, plakala, když slzy vyschly, mroucím hlasem děla: mně teskno tak, jako bych zemřít měla!...
Ta píseň smutná je. Kdo ji as vymyslil? Snad vskutku se tak někdy dělo... Tomu ale dávno asi je. NaČ na to myslím ?... To proto snad — že mi tak k smrti teskno... (Položí si hlavu v klín J
Opo
na
96
PROMĚNA
Velká louka v zahrad f královského paláce, na jedné straně skupina bříz podrostlých křovím. Vzadu část paláce se sloupořadím a zavřenými vraty, kam několik širokých stupňů od louky vede. Lid obojího pohlaví přichází ze všech stran s posunky, jevícími zármutek
a rozčilení.
MUŽŠTÍ
Je mrtev král! Je mrtev! Tak zčista jasna udeřil ten hrom! Vždyť ani nestonal. JINÍ
Tak zdálo se, však zármutek o syna sžíral jej, jak plamen olej lampy. STARCI
Co s námi bude? Změna každá nosí v klíně nebezpečí, už nejistota nebezpečím jest. JINÍ
Je zármutek host nevybíravý, on všude vejde, v chatky naše nízké i přes práh vkročí příbytků zlatem oplývajících. U lože krále sedá jako žebráka. JINÍ
A smrt nás srovná všechny, nízké, vysoké, a spravedlivě klade v zemi nás bok po boku.
MUŽSTl
Těm blaze jest, těm pod mohylou — však ti co zůstali ? ŽENY
Je vdovou královna, a stejně smutno vdovou být ať v zámku nebo v chaloupce. JINÉ
Je osiřelá nyní naprosto! Ni syn, ni manžel s ní! Co žena bez podpory ve světě, kde hrubá síla vládne jen a bezpráví ? DÍVKY
My přišly plakat s ní. Ó neblahá! MUŽŠTÍ
Tiše! Těžké dveře domu zaskřípaly na zrezavělých stěžejích. Hle, vdova! ŽENY
Krásná posud i v smutku je, s korunou na hlavě. JINÉ
Jak bledá je, jak bledá. • DlVKY
Krok její nejistý, hle, o sloup podpírá se ted. JINÉ
Ubohá! Ted zvedá hlavu! MUŽŠTÍ
Tiše, promluví. NYOLA (vyšla z domu s dvořanstvem, jež pozadu
zůstává, královna učiní několik kroků a zůstane
stát na nejvyšším stupni schodů, vedoucích dolů na
louku)
Něm posud byl můj žal a skrývala jsem v stínu nej hlubším zde v starém domě vašich králů ve-
98
99
lebných svůj smutek, vdoví, smutek matky oloupené o syna, vy ale přišli jste své slzy mísit s pláčem mým, a proto vyšla jsem vám tedy vstříc, síň zlatou zanechala jsem, abych zde na zem usedla uprostřed vás, bych setřásla svou těžkou němotu a v Žalování s vámi propukla a z cesty prach na hlavu sypala si neblahou! (Sedne na zem.) LID
Ženo, truchlící nad rakví manželovou, matko toužící po synu ztraceném, své duši ulev, volajíc třikrát žal! NYOLA
r 2alL.Bftrial.2aIl Ô, bolest moje, nebuď němou více a volej běda v celý Šírý svět. ó lide, lide, se mnou plač a truchli! LID
Běda! Běda tobě, běda nám! Ó královno, my s tebou pláčeme, a kdybys závoj roztrhala svůj a vlasy rvala, zalomila rukama — kdo z nás by
^ divil se a řekl: příliš jest? Ó, běda, běda!
NYOLA
V svá prsa biju, slepá slzami už nehledám zářivého oka dne, když světlo duše všecko moje uhaslo. Můj choti, běda, proč zde nechals mě? Můj synu, proč odešel jsi ode mne? Jsi také v stínu navy, hluch a něm pro moje výkřiky jak otec tvůj? Jsi také bied a slep jak ten tam v domě na márách, jenž člověkem byl do nedávna a ted je přízrakem? ó běda, běda, běda mně!
LID
Běda! Zall NYOLA
Už narovnána trčí hranice a hladoví už oheň lakotný po zbytcích toho, jenž králem někdy nazýval se a pánem mnohých osudů! Jazykem sterým oheň, nejdravější zvěř, po mrtvém šlehá muži hladově a ztráví jej a neponechá nic než popel po mém blahu, popel smutný, mrtvý, k ničemu — jak to srdce zde! STARCI
Dej pozor, ženo, aby v rouhání se nezměnil tvůj oprávněný stesk! Je oheň svatý, popel lidský posvátný. NYOLA
Je snadno tomu napomínati, jejž divá bolest ne-bičuje do krve! Vy ztratili jste krále pouze, já však vše!... Ted znova spáry zaťala mi v srdce zoufalost!... Už slyším v domě kroky příšerné (vstane), hlas tlumený těch, již máry zdvihají, by tělo vynesli co kořist plamenům! Již nezvu vis, byste běda! zvolali ni žal! Mlčeti nám nyní z úcty jest a kráčet za rakví a sebrat popel pak a nasypat vysokou mohylu, to činit vše nám jest, na sebe zapomínajíce úplně!... Pak teprv klesnu zpět do živé bídy své a mrtvé nicoty! STARCI
My s tebou půjdem, ženo nešťastná! Nechť slzy tvoje tekou v tichosti. Je sudba člověka, by zanechal zde vše a na hrud matky země vrátil se. Je moudré podrobit se osudu, tak tiše, v míru,
jako v jeseni strom vadne bez hlesu. I slunce zapadává — může tedy Člověk věčně žít? NYOLA
V tvých slovech prostých pravda je. Už skláním hlavu tiše před věčným, nezměnitelným od počátku věcí pořádkem.
RADÚZ (za scénou) Matko! Matko!
NYOLA
Slyš!... Proč srdce moje bouřně zatlouklo ne-včasnou radostí, na samém prahu, za nímž nebožtík? Byl hlas to mého syna nebo klam, jenž rozplynuv se, ještě hrozněji mi připomene siro-bu?
RADÚZ (se objeví)
Matko!.., Nohy se mi třesou, vázne krok a vrá-vorám... Tak sláb jsem radostí i žalem zároveň!...
NYOLA (hledí jako ve snách)
Kdo kráčí tam a zdá se, že je živ... je bled, jako by z hrobu vstával, mátoha, a smutek nesmírný jej halí jako v temné roucho... A ruce vznáší... Zmiziž, vidino, netrap mě lživým zdáním a nemuč srdce moje prázdnou nadějí!...
RADÚZ f ""Matko! (Blíží sejí.) NYOLA
Stíne, ty hlásáš mi, že Radúz nežij e 1 LID
Nech blouznění, toť on, tvůj syn! Je živ! Vítej, královici, vítej nám!
L
102
RADÚZ
Lide, lide! Matko! (Obejme jí kolena.) Ó matko, Radúz jsem, tvůj syn! Jsem živ a blažen, neboť objímám, ty velebná, tvá drahá kolena, jež v dětství sladkém kolíbala mě! O, schyl se ke mne, nepoznáváš mě? Jsem zachráněn, <5, jako zázrakem! A spasil jsem se útěkem, zde jsem, zde jsem, ó matko předrahá! (Líbá její roucho.) NYOLA
ô blaho nevýslovné, Radúze! Tys živ, tys zde... Ó, radost neusmrcuje.,. jsem živa posud! (Chce jej líbat.) RADÚZ
__^í>íe, matko moje, dražší nad duši, ne, nelíbej
mě. Nediv se mým slovům, povím ti — NYOLA
Já rozumím, můj drahý Radúze! Tam v domě leží mrtvý otec tvůj a bráníš se té divé radosti mých polibků, ty nechceš radost mít, i nej-světější, v truchlivý ten těžký okamžik. Mé srdce ovšem odolati nemohlo a přemožena zajásala jsem tě opět vidouc a nedovedla uvážit, co větší býti má, zda radost shledání či smutek nad ztrátou. Ty uvážil jsi však a zazdálo se ti, že větší je ta ztráta, kterou utrpěls, než radost opět matku uvidět. Tvůj otec na márách kdyby to věděl, zajisté že spokojen by byl — mé srdce ale reptá poněkud... Nuž, nezazlívej slzám pošetilým mým, jež zadržeti nedovedu, ó, nedovedu--
103
RADÚZ
Ne, matko, mýlíš se! Mé srdce není chladné, neuvažoval jsem, jak se domníváš, vše povím ti —
Zazní hudba truchlivá v domě. NYOLA
Ó Radúze, tecf ani slova víc! Již otce tvého nesou k hranici--Ó Radúze!
Objeví se dvořanstvo v smutku, nesou na márách mrtvého krále pod příkrovem.
RADÚZ
ó těžká, temná, hrozná hodino!... Postavte máry, ach, a popřejte mi, bych jednou ještě zlíbal jeho tvář a ruku... Otče, otče můj!
Máry byly postaveny na zem.
NYOLA (odhrne příkrov)
Patř! Rozluč se a slz svých nezdržuj!
RADÚZ (vrhne se na mrtvolu)
Můj otče, k srdci svému přiviň mě! Já strádám, slyšíš? Strádám bolestně! O okamžiku, v němž bych objal tě, jsem v mukách snil... A nyní kamenná tvá ramena se vzpouzejí, by obejmula mě... Ó, jest mi, jako bys mě v hněvu odpou-zel... a zdá se mi, že půda kolíbá se pode mnou! \ (Klesá přemožen vedle mar.)
NYOLA
r   Běda, hyne! Jak by umíral! Radúze, chtěl bys zemřít náhle též jak on a nechal bys mě v čiré sirobě? Co hledíš na mě okem skleněným, jak bys mě neznal? Jsem matka tvoje, drahý Radúze, a o tebe bych se smrtí se rvala zoufale! (Líbá jej vášnivě.) RADÚZ (odstrčí ji prudce s velkým výkřikem) •     Běda! Vraždíš mě! NYOLA
Co znamená ten výkřik zoufalý a zoufalejší ještě posunek? A proč se chytáš malomocně za čelo a proč se díváš jako ve snách tonoucí, tak mátožné a nezemsky?.,. Mé dítě, mluv, co s tebou děje se? RADÚZ
Já nevím sám... Zde v hlavě strašná bolest zachvátila mě a bylo mi, jako by struna praskla zde, zde v srdci, v samém srdci... A cítím smutek jakýs neznámý a neurčitý... Proč?... Má paměť kalí se....
NYOLA Pro otce pláčeš...
RADÚZ
Ano, však cos jiného mi žene slzy palčivé ted do očí... NYOLA
Jsi celý změněn. Výraz tváře tvé mi cizí jest. Proč divoce tak vzkřikl jsi a proč mě odpudils? RADÚZ
Já tebe odpudit? Ne, v tom se mýlíš, matko
drahá. (Lichotí se k ní.) Útěchu retů tvých hledám žíznivě... Snad měl jsem nával horečných myšlenek, jak někdy velká bolest působí je... Co dělo se, to nevím, to však, žel, mi jasné jest, že otec můj zde leží na márách a že mi srdce krvácí... nyola
Nuž, opět vložte drahé břemeno své na bedra a poj dme k hranici. Ty, Radúze, bud mojí podporou na truchle pouti ted...
Zavěsí se mu na rameno a podpírá o něho. Oba kloní se chvíli nad mrtvolou, již NYOLÄ opět pňkrovem přikrývá. Vtom zjeví se MAHULENA na louce mezi lidem.
mahulena
Ó, pusťte mě! Ó, milosrdně pusťte mě! Ta úzkost usmrcuje! Kde je dům... Kde Radúz je... Kde je váš královic? Ô, tam, tam, vidím jej a strachu konec je! lid
Zpět, pošetilá! Co to počínáš? Jsi smyslů zbavena? Kam tlačíš se? mahulena
Ó, nehledte tak hrozivě a zle! Chci k němu jen... Mně úzko bylo k smrti v lese tam a letěla jsem za ním... Vždyť vidíte, že sotva dechu mám! lid
Tvá mluva zní nám cizí poněkud... Vsak cos jak ptačí švehol lahodí nám v hlasu tvém...
106
Nám líto tebe, hledíš blouznivě, jak pomatená hledí... Rozum měj a tiše stůj. mahulena
F" Ne, ne! Jen pusťte mě, vy tvrdí jste! Chci k němu, a nepustíte-li mě hned, pak s vámi se všemi se v zápas dám! Radúze, slyš! Radúze, brání mi, bych k tobě vrhla se v své úzkosti!
nyola
Kdo ruší ticho posvátné té hodiny? lid
Dej pozor, bloude, abys nevznítila hněv těch, kteří mocní jsou! mahulena
Toť jeho matka zajisté!... Je hrdá, zdá se mi.., (Prodere se lidem.) Radúze můj... Ach, nyní teprve ty máry vidím... Odpusť mi... Já půjdu s pohřbem též, jen za vámi, a tichá budu, němá, uvidíš a pokorná před pyšnou matkou tvou. radúz
*~ Kdo je ta dívka a co chce? mahulena
Krev ve mně stydne!... Ty se tážeš, Radúze, a na mě cize hledět dovedeš?... Radúze můj, rci, jak? ty že neznáš mě? radúz
U Já tebe znát? A odkud? Mýlíš'se. mahulena
Zem boří se a hroutí nebesa a nikdo ruku nepodává mi, bych neklesla... Ty zapomněls na naše loučení tam pod dubem? To tklivé loučení, jak v staré písni plakala snad sama zem, na níž jsme
107
stáli, a ptáci též na dubu sedící... Ty odešels a náhle bylo mi, jako by někdo srdce tvé mi bral... Tu letěla jsem laňkou za tebou, slepá, hluchá, strachem šílená... a ted jsem zde... Já, slyšíš, já jsem zde... Při všem, co je ti drahé na světě, při lásce matky své, při této mrtvole, při slunci, zemi tebe zaklínám, při mukách svých, ó, znej mě, znej mě, znej, sic žalem zahynu! (Klesne pfed ním.) NYOLA
Ihned odvlečte ji! Jakým právem mluvit tak se odvažuje? MAHULENA
Ty tážeš se, ó královno? Nuž, jeho taž se, ať ti odpoví. Ať poví ti, kdo že ho zachránil, kdo vyved z otroctví, ach, taž se, taž se jej, o to prosím jen! A nehleď na mě opovržlivě... Jsem z rodu královského jako on! Že šat můj rozedrán? To učinil ten les, ta hlubá tmáň, ta divá, pustá, ta drahá tajuplná tmáň, jíž jsem vedla jej... Tam stopy moje najdeš krvavé po ostrém kamení, ty stopy vedou zpět až k domu pyšnému, jejž zanechala jsem, bych spasila jej... svého Radú-za, neb milovala jsem jej víc než otce svého, rodnou matku svou, a proto s ním jsem šla! Radúze, milování moje věrné jest, jsem posud tak, jak v Tatrách byla jsem a v hlubém lese, vedle studánek ... ó, běda mě, ty neodpovídáš... Ó, raděj vytas nůž a usmrť mě! NYOLA
Můj synu, slyšels, tedy odpověz.
RADÚZ
Mně líto jí. Jak trpící je její tvář. Jak pomateně blouzní. Já nikdy neviděl ji, neznám ji a myslím, ubohá, že šílí.
MAHULENA
Ó, zajisté, v tom velká pravda je. Já šílím zajisté! Vždyť není možné, že by dělo vskutku se, co ted se zraku mému zdá a sluchu! Tak mluvit a tak hledět Radúz nemůže! Což možné bylo by, že by můj hlas mu v srdce nevnikl ? (Vezme jej záruku, sladce.) Radúze, duše moje přemilá! RADÚZ
Co to? Co to? Ach, matko, ve mně bolest taková... a mlha v hlavě... Zbav mě horečky... NYOLA
f Ty bledneš smrtelně, můj synu ubohý. (Líbá jej.)
MAHULENA (divoce)
Ted jasně vím, co jsem už uhodla! ó, nelíbej ho! Zpátky! Každé tvé celování nová kletba je! Každé tvé políbení novým prokletím!... Já pouze líbat smím jej, pouze já! Ta duše patří mně, ta tvář mým pouze rtům, ty setrou stopy
^tvého líbání!... (Chce jej políbit.)
RADÚZ (couvne) Odstup ode mne!
NYOLA
ó neslýchaná posud nestoudnost! Za tebe, drzá, zardívám se já! Zpět trhejte ji, odvlečte ji hned!
NěkteH se chopí Mahuleny.
MAHULENA
Radúze, viz, co trpím pro tebe! Jen jedno slovo, pohled jediný! RADÚZ
Já neznám tě, však lítost s tebou mám. (Zahalí si tvář.) NYOLA
Ted máry zvedněte a pojdte k hranici. Zaplašte vzpomínku na výstup šílený a v zbožnou myšlenku se nořte, v modlitby!
Zazní hudba surem.
MAHULENA
Radúze můj!... Ted zapadá můj svět!...
RADÚZ, NYOLA a celý průvod odcházejí.
MAHULENA (slabě) Ach, Radúze!... (Padne na tvář.)
Průvod pohřební zmizí, jeviště je prázdné, jen několik žen a dívek stojí kolem MAHULENY.
ZENY
Ty ubohá... vstaň... Rychle odejdi, než vrátí se. Je nebezpečno mocné rozhněvat. DÍVKY
Ty mnoho trpělas, to vidno je, a tak se zkalil rozum tvůj. Pôjd s námi... Cizí jsi... Kde doma jsi? My cestu lesem ukážeme ti, bys došla svých. Ty hlavou potřásáš?
1
MAHULENA
Nemám ni matky, otce ani domova. Jsem jak ten kámen, který leží zde. ZENY
Poj d s námi... Na den dva ti krovu popřej em. Zas hlavou potřásáš,., Co mužem učiniti pro tebe? MAHULENA
Mě nechat... samu... ležet na tváři... tak.,. tak,.. (Padne na tvář.) ZENY
Nuž, nechrne jí... Chlad země snad že krev jí utiší a přijde za námi. Pojdme za pohřbem. (Odejdou pomalu.) MAHULENA (pozvedne za chvíli hlavu) Sama... Ve mně soumrak, mrtvo, chlad... Což jsem to já, a to vše se stalo mně?... Je podivné, tvor některý že všeho postrádá. Já nemám otce, matky, sester... ni domova, ni střechy... ani rakve! A zdá se mi, že světlo očí mých ted hasne též, že Život uniká... Kdo vlastně zemřel mi?... Ach, ano, láska moje... Na zemi ležet, toť to jediné, co se mi ještě chce... Ach, matko země, matko země, tys mi zůstala, ty jediná jsi věrná pod nebem, tys jediná, jež ne-odpuzuješ... Ty nejsi jak ti ostatní, my milujem je, oni klnou nám, my milujem je — a oni znát nás nechtějí a zapomínají za okamžik... Po tobě slapem, a ty, ty s láskou stejnou chováš nás... A ted, ted konejšíš můj hrozný žal a šeptáš mi, jak sladký je to úděl nemyslit a necítit, jak skály,
které trčí z hrudi tvé... Co dáváš jim, ten mrtvý, těžký klid, dej mi jej též, jsemť také dítě tvé... Ó, dej mi to, co dáváš trávě zde a stromům svým... Ty zůstati zde smějí, zde, kde dýše on, jenž více nezná mě! Ô, vyslyš mě, či slyšíš pouze kletby zlé a plníš je?... Chci tebe, matko, pevně držet se, jak stromy svými kořeny... ó, slyš mou modlitbu!,.. Měj slitování se mnou nešťastnou... (Líbá zem.) Ted ale v hlavě dělá se mi divná mha... (Vstane.) A nohy moje do půdy se boří... Co to je ?... Ó sladký sne, jenž sedáš na víčka... už vidím vše jen šedým soumrakem... Co údy moje divně křehnou tak?... Vše mizí, mizí... jen ta bolest zde, kde srdce posud tlouklo... O, to je smrt? V mé paměti jak mouchy bzučení... toť slovo nějaké... (Slaběji a slaběji.) Radúz.., Radúz... Radúz..,
Mezi koncem reči mění se MAHULENA v štíhlý topol, v němž podoba její se ztrácí úplně, listy stromu
i
topol, v nemz yuuvuu      *------- r    ■ -
ševelí a v šumu jejich zmírá pomalu slovo Radúz.
Opona
JEDNÁNI IV.
Tatáž dekorace jako v jednání tretím, s topolem, v němž MAHULENA začarována. Je noc, palác královský je uvnitř skvěle osvětlen, jinak tma. Z domu je slyšet sbor zpívajících hostu.
ZPÉV V DOME
C mladosti, jsi jako zlatý pták,
co vzlétl zoře vstříc, křídloma třepotaje,
a dole tmí se les, barnavý mrak,
kam brzy dopadneš! V života truchle taje
se ponoříš, a třeba mihotaje
se vlastní obraz tvému ještě zjeví zraku —•
ó, marně po něm sáhneš! Padá do soumraku,
jenž minulostí sluje.
ó mladosti, proč krátká tak tvá vesna,
když stesk tak dlouhý po vzbuzení ze sna?
Žel mladosti, že pluje
tvá nav tak rychle, tak uniká zraku!
ó žel, že zachází vše do soumraku,
vše do soumraku!
f"PfÍ pomalu doznívajících zvucích písně vychází měsíc, osvětlujíc zahradu, kmen stromu Mahule-nina stává se průhledným, je dívku v něm vi-
děti, zdá se jako v polosnu. Listí zašelestí jako silnějším příbojem větru a dívka mluví jako ve [jvidění.
MAHULENA
Mé srdce krvavý je květ. Co bolí mě, co bolí? Proč stále chvěj u se? Nad hlavou mou když mračna táhnou, za nimi bych chtěla — nevím proč a kam. Má touha jako moje větve pne se věčně do dálky... Tam ale k tomu domu toužím především, kam můj stín padá... A tak mé srdce stále bolí a stále kape z něho krev... Jsou ptáci sladcí hosté, na ruce moje ztuhlé sedají a zpívají... snad by mě konej šili, kdyby ten květ, ten krvavý, to srdce stále nebolelo mě... Ach! Jak zhluboka ta matka země dýše... Jak zhluboka to ohvězdněné nebe... To divno je, já dřív to nevěděla, že také dýsou! Proč ale matka zem mě drží pevně tak? Já myslila, když vítr zalomcoval mnou, že snad mě porazí, že ruce moje zláme... On ale pouze listy oderval; ty zvadlé listy, které padaly jak moje slzy... někdy... nevím kdy... Pak nápad sníh a přišla dřímota, to srdce ale stále krvácelo... A přišla vesna^ nové listy zas a mladí ptáci s písni starou, věčnou a vše se kolem měnilo.,. Je smavě tak a matka země dýše tak silně, plna něhy... Ale moje srdce, květ krvavý, to stále bolí, bolí, bolí... ó, ó... (Zavře oči, vzdychne zhluboka a kmen se zatemní, takže ji vidět už není.)
Královna NYOLA a RADOVID vycházejí z domu.
NYOLA
Zpěv jejich mel být veselý a podobá se pláči... Nedivím se, sám vzduch toho domu je nyjící jak zmírající jeseň a plaší radost jako smuteční to roucho, jež asi ponesu až do konce jak ten svůj zármutek.
RADOVID
Královno, nepoddávej se tak svému žalu! NYOLA
Což mohu jinak? Celý rok to trvá, stále stejně. Celý rok už moje muka trvá. Zpočátku myslila jsem, že to žal nad ztrátou otce, co Radúze tak trápí, zničuje, co zamlžuje jasný jindy jeho rozum. Teď ale dávno je to zřejmé, že čaru jaké-Pmusi podléhá. Vše bylo marné, co jsem podnikala, trudnou jeho mysl nerozjaří žádná veselost, nač strojím hody, nač pořádám chorovody, zpěvy! Videls, jak byl zase smutný po celý dlouhý kvas? A když jsem mezi jejich zpěvem pohled jeho hledala, pátrajíc, jak píseň na něj účinkuje, tu */iděla jsem, že místo jeho prázdné. Kam odešel? Ó, uvidíš, že přijde zase k tomu stromu, tak zázračně zde vyrostlému v čas pohřbu mého muže. Cím vábí jej tak neslýchané mocně ta-jjupíný tento topol? RADOVID
O čaru mluvíš, paní, a myslím, že se nemýlíš. Ten topol není jako jiný strom. Náhlý jeho vzrůst
je záhadný jak celé jeho bytí. Když zdaleka jej vidím, vzbouzí ve mně obraz zahalené jakés ženy, truchlící a čekající někde vedle cesty na někoho, kdo dlouho nepřichází, a pohlédnu-li na něj zblízka, zdá se mi, že touží zoufale na-přáhnouti větve svoje až do oken síně, kde Radúz divně sní, mám dojem, jako by ten topol celý jedno oko byl a neustále zíral vroucně! A maně na mysl mi tedy přišlo, že duše oné dívky záhadné snad v stromě dlí, o níž jsem slyšel po návratu z cesty truchlivé, již konal jsem po kraji, hlásaje smrt královu. NYOLA
' 'O šílené té dívce mluvíš, jež při pohřbu tak pohoršila mě? Hned druhý den jsem ji všudy hledat dala, ale zmizela tak náhle a tak podivně, jak strom ten náhle zjevil se a podivně. Též já už podezření cítila, jež vyslovil jsi ted. Ó, kdybych věděla, že nemýlím se, že vskutku čar v tom topolu a docela snad její duše — tu vlastní rukou skácela bych jej! To zřejmě vím, že všechno moje neštěstí pochází z proklaté té země, kde Radúz úpěl v okovech! Ta dívka přišla za
/^ním odtamtud a s ní to zlo, jež nyní snáším! ŘADO VID
Dej pozor,' abys nekřivdila jí. Vždyť nejevila žádnou nenávist, jak pravilas mi sama. Naopak o lásce mluvila jen v pláči, zoufale. NYOLA
Vše záhadou je, všecko hádankou! To ale vím a každý tuší to, ten strom že účasten je jaksi
116
v pomatení mého syna, Proč tedy měla bych dlouho váhati? Dám porazit ten topol. RADO VID
Ó, nepřenáhli se, má královno. Kdož ví, jaké by z toho byly následky? Radúz tak strastně miluje ten strom a všechen lid ho má za posvátný. Nikdo beze znamení úcty se mu nepřibližuje a Radúz ani nedovolí, by stromu někdo příliš blízko šel, sám nejkrásnějším kvítím věnčí jej. Snad chodí právě nyní zahradou, by květy natrhal, jimiž by jej zdobil. NYOLA
í Jsi také čarem zmámen? Ó, jak nenávidím jej, [_ten strom! Už, věru, zdá se, že nejsem ani paní v domě vlastním a ani matka více svého syna! Lid více úcty k tomu dřevu má než ke mně, a syn můj láskou lne až modloslužnou k němu a pro ten topol zapomíná mne. Když v domě zdržuji jej, sedíc vedle něho, a mluvím s ním a líbám jeho vlasy, tu pozoruji, Radovide, s bolestí, že roztržit mne téměř nevidí a neslyší, že slídí jen po stínu topola, jenž jako temný had po bílé dlažbě síně se plouži k jeho nohám lichotivě, a přelétne-li sluncem mrak a zmizí-li tak stromu stín, tu Radúz vzdychne, vzdychne. — Ó Radovide, jak se zbavit toho prokletí? Však vím to, vím! Zde v křoví leží moje spása, velká to sekyra a těžká, tu číhá dávno jako kat. — Pojd, chceš ji vidět? Blýská se ve svitu měsíčním, jako by se smála, na svou práci těšíc se! (Jde ke křoví pod břízami.)
117
rado vid
Ó, nepřenáhli se, má královno! Ruce spínám! Náhlý jakýs strach mě zachvacuje jako předtucha. nyola
Tiše! Hle, Radúz! Bloudí zahradou, má plnou náruč květů. Jako ve snách chodí. Ustupme sem a pozorujme ho! (Zajdou za skupinu bríz.) radúz (přichází somnambulně)
Sivá holubice sedí na mohyle a žaluje! V té mohyle je její štěstí pochováno... Proč na mě obrací krotké svoje oči... proč vyčítají mi ty smutné zraky? V nějaké písni také o tom pějí, že holubice krotká křivdu nepáchala, že seděla na skále a že pila vodu — a přec ji zardousili... Ach, též ke mně bílá, zdá se mi, že vznášelase holubice krotkých zraků.., Ne, dívka jakás stála v děsné poušti a vodu zprahlým rtům mým podávala v dlani... a já ji zardousil! Ó hrozné přízraky... A nikde pokoje a nikde klidu a stále tesknota a lživé vidiny! Vždyť pravda není, že jsem spáchal to... či přece?... (Klekne před stromem.) Jen zde, jen zde je tomu trudu úleva! Zde jedině je sladký spánek možným! Ty šeptající, drahý topole, ó, konejši mne zase! Hle, vonnou nesu tobě oběť... (Zdobí strom.) Tam v domě smutno tak a pusto, u tebe však je blaze. Má země matka mnoho, mnoho dětí, má lidi, zvířata a rostliny. Rostliny ale jsou jí nejmilejší, ty drží pevně, pevně na ňadrech a nepustí je nikdy! Jak ušlechtilé dítě její jsi, ty šepotavý, útlý
118
topole, ty zadumaný strome plný něhy, neb vím, že pouze něhou chvěješ se, ne strachem jako lidé. Ó, přej mi, abych ubohou svou hlavu po-depříti směl o tvůj štíhlý kmen, a šeptej mi
^ a šeptej, topole... (Sedne pod strom a podepírá
J o něj hlavu.)
nyola (tiše)
\ Spí nebo bdí? A mluví v horečce nebo s rozu-
1 mem ? Pusť mě, bych se přesvědčila,
j radovid
; Stůj, paní. Přej mu úlevy, vždyť vidíš, že tiše
jako dítě spočívá. nyola
Proč o má prsa nepodpírá hlavu tak, vždyť po tom toužím v slzách, v bolesti! t radovid
Jak podivně se zachvěl nyní strom. Mně jest, jak by se něco díti mělo.
nyola
Pozorujme tedy tiše.
Strom stává se průhledným, šelestí a MAHULENA v něm viditelná mluví.
ľ-
mahulena
Celá má bytost silněji se zachvívá a v bolest moji se mísí sladkost nevýslovná. Toť on, toť on, po němž tak nesmírně vždy toužím, žízním, prahnu! Mha paměti mé vyjasňuje se a zase vím, čím jsem a jak se jmenuji! To Radúz je, u nohou leží mých, jak v lese dávno, dávno! O peň můj
119
hlavu plavou opírá a dechem jeho třese se mé srdce obolené, raněné až k smrti. Toť on, toť on! To všechny hvězdy nebes spršely mi k nohám z výše!,.. Nad ním se sklánět, jaká blaže- / nost! Zaplakat nad ním, jaká útěcha! ó žel, že [ více není dáno mi! Kdybych to sladké jeho jméno j vykřiknout! mohla v hvězdnou noc!... Ach, uslyšev hlas můj láskou prochvělý, vzpamatoval by se, to vím, to vím! Však promluviti s ním, to dáno není mi, jen když tělo jeho ve snách tone, tu duch můj mluvit může k jeho duchu — když ale probudí se, zapomene hned, co se mu snilo, a odejde, a hned i já zas klesám v rostlinnou svou dřímotu! Jak jiskra v popel padá jméno jeho mně a moje jemu v nepaměť! Jaký to žal, jaký to žal! ý
nyola i šum tohoto stromu hrůzou plní mě! Mně zdá * se, jako lidský hlas bych slyšela v tom šelestu! Má ruka jímá mimoděk už sekyru — pusť, Rado-vide, pusť mě, já překazím ten čar!
radovid
Ne, královno, pro lásku svoji k Radúzovi, stůj! Cos šeptá mi, že bys jej usmrtila! Hled na tu bledou jeho tvář, tak bíle osvětlenou lunou, ted jako úsměv cos mu bloudí kolem úst, úsměv tak j snivý a plný štěstí! j mahulena F ó hvězdo moje utěšená, tělesného pouta zbaven, Radúze můj sladký, drahý,, schopen jsi ted slyšeti můj hlas a rozuměti, co duše moje duši ;
šeptá tvé! Cítíš ve snách rosu stromu na tvé čelo padat? To moje něhyplné slzy jsou, ó Radúze! A v sladkém bolu skláním větve svoje nad tebou, vanutí nyvé noci napomáhá mi... Má hvězdo utěšená, jsemť tvoje Mahulena, slyšíš? Tvoje Mahulena jsem! Té strašné kletby tíž ted sňata na okamžik z nás, jsou zase svoji, svazkem sna, Radúz a Mahulena!
radúz (ze sna)
Ó sladké jméno, jako Šelest stromu! Tak tedy přece vrátilo jsi se v mou chabou paměť! Ted všechno, všechno vím... Na štítu stojím hory... Ty přicházíš, má spáso! (Vznáší ruce do prázdna.) Ó, zadržím tě, zadržím... už nikdy, nikdy neunikneš mi s mou chorou pamětí..,
mahulena
Utiš se, má duše přemilená! Utiš se a slyš! Je spása tobě možná! Když nejsi blízko mne, jsem v dřímotě a více rostlinou než tvorem lidským! Však v polovědomí tom podivném mám matné vidiny a slyším hlasy, jež lidské ucho nikdy neslýchá! Jest zvířatům a rostlinám a hvězdám mnoho zvěstno, co nepochopno člověku. Ze země, naší matky, blahé zvěsti stále stoupají, prorocké věštby, jimž zasvěcený pouze rozumí... Jak míza z kořenů podivně cos hrne se mi někdy k srdci, k hlavě, z nejhlubších hlubin země věštící... Radúze, takto vím, co matka moje klnoucí nám zamlčela, vím, že paměť tvoji chorou zhojit může moje krev! Slyšíš? Moje krev! Jak ráda vylila bych ji všechnu, všechnu
120
l
pro tvou spásu, Radúze! Však nemohu, jsem ztuhlá jako kámen, jen vítr vládne mnou, ne vůle moje! Ó, zraň mě, zraň mě, Radúze můj sladký! Ó, vezmi ji, tu krev, a zhojen bud! Radúze, vzbucf se, vzbud a vezmi lék svůj, všechnu mého srdce krev! radúz
Ó strašná slova... Mahuleno, Mahuleno!
(Vzbudí se prudce. Strom se zatmí.) mahulena (mroucím hlasem)
Ach!... radúz (vyskočí)
Sny plny hrůzy... Krev... krev její? Koho?
To jméno... ach, zas uhaslo jak jiskra, kterou
zašlápneš... Ó strašná bolest v hlavě! Zde byla
myšlenka, zde za tím čelem... A uletěla zas, zas
prázdno zde a pustol Ó bole preukrutný! Žal
a běda! (Vrhne se na zem.) nyola (vystoupí s Radovidem z úkrytu se sekyrou
v ruce)
Můj synu Radúze! (Pustí sekyru a spěchá k němu.) Co trápí tě a děsí, ó, netrap se, má duše! Má hvězdo utěšená! radúz
Hvězdo utěšená! Ta slova, matko, ještě jednou pověz... Ta někdy slyšel jsem už! Kde a kdy? Ó, víš-li to, pak rychle mi to pověz, snad jako řetěz přitáhnu to ostatní, co zde, pod tím čelem zhaslo! Ta slova, matko, kde jsem slyšel je? nyola
Ty chvěješ se jak list! Ta slova prostá jsou
122
a mnohokrát jsi slyšet mohl je! Snad jsem ti sama mnohdy pravila je, když dítětem jsi byl a dětský nějaký žal tě zarmucoval. radúz
Ne, ne! Ó paměť, moje paměť! Matko, pomáhej mi přece, já chci, já chci a musím vzpomenout si! Vždyť život můj a Štěstí na tom visí! A ono jméno, které do snů mých mi šeptá strom! To jméno aspoň povězte mi! Ó, vy to víte, ale trápit chcete mě, vy nevíte, co smilování je, ty, matko, tvrdá jsi, ty, Radovide, též!
radovid
Můj královici! (Zakryje si tvář.) nyola (pláče)
Tak, synu můj, mi křivdit! Vždyť mru a hynu, vidouc tak tě trpěti, a svého srdce krev bych za to dala, kdybych tě zhojit mohla! Běda mně!
radúz
Promiň, promiň, matko! Co mluvil jsem? Já nevím, co jsem mluvil. Však zas jak ohlas zněla tvoje slova... O krvi mluvilas a spasení? Stůj! Už to vím... tak šeptal též ten strom. Krev? Chce moji krev?... O, dám ji!
radovid Ty blouzníš, královici!
nyola
To nelze snášeti, to nelze přetrpěti! Můj synu, pojd, pojd, odsud... Proklet bud ten strom!... radúz
Matko, matko neproklínej! Toť jak by ránu srdce ucítilo, hned zdá se mi, že strašně krvácí...
123
NYOLA
Nuž, ne, ne, neproklínám... Pojcf ale odsud, je zde strašídelno... Pojd do domu, tam zpěv a hodování! RADÚZ
Mně všude úzko, všude teskno, smutno, jen pod tím stromem cítím úlevu. Jdi matko, jdi, a nech mě zde.
NYOLA (sedne pod topol)
Bez tebe nepůjdu, můj Radúze. Zde na zem sednu... Můj žal je jako kámen, ten také k zemi tíhne... Ó Radovide, povídej o dávných slzách, dávných utrpeních lidí... Snad zapláču nad nimi v soustrasti a zapomenu na své vlastní žaly.
RADÚZ
Má dobrá, dobrá matko. (Sedne k ní.) Co bolí tě? A proč jsi smutná?
NYOLA
Radovide, on se táže! Slyšíš? RADOVID
Je jako dítě, prostý, krotký, tichý — NYOLA
Nuž, polož hlavu v klín můj, Radúze. (Radúz tak učiní.) Jsi klidnější? Tak bývali jsme často pohromadě v zahradě, když byl jsi děckem, a tak konejšívala jsem chlapecké tvé nepokoje... Tak povídávala jsem ti své pohádky a zpívala ti dávné písně... RADÚZ
To krásné byly doby, matko drahá! Ty posud žijou zde, v mé paměti. To nevyhaslo v mysli...
194
jak to ostatní... Pojd blíže, Radovide... blíže, věrný příteli... RADOVID (klesne k němu)
Můj Radúze.,. Dej ruku mi... tak... tak.., RADÚZ
Povídat pohádky! Ah, to je milé... Ted ale já vám budu povídat... Ne pohádky, ne, ne. Cos jiného, a snad si vzpomenu tak pomalu, tak pomalu, tak kus po kusu... na vše.
NYOLA
Ne, raděj o tom mlč, můj Radúze! Vždyť stokrát jsi už začal, začal... a vím, jak končí to vždy v zoufalství! Kéž raděj nežiju! RADOVID
Nech mluvit jej, má paní... Odpor dráždí jej, snad podaří se přece... NYOLA
Ty doufat ještě umíš? Jak ti závidím! RADÚZ
Nuž, matko, posloucháš? NYOLA
Ano, dítě, ano... RADÚZ
A Radovide, ty, ty též? Víš, v lese tam za naší hranicí, tam našli jsme se u té studánky, kde spal jsem klidně, ráno za zory... Matko drahá, jak mi volno! Vždyť na vše, na vše nyní vzpomínám... Ó, ještě vidím, jak se rosa třpytila, jak hory čněly nad hvozdem a bílí holoubci jak kroužili nad stromů vrcholky a oblak lehký, bílý jak se nesl nebem... Vím, jaký měl tvar, byl jako ryba
"5
dlouhá, dlouhá... My žertovali, zdá se, s Rado-videm a ještě s někým... Byl to dřevorubec, člověk, jejž jsem rád měl od prvního pohledu... A pak, pak zajali mě... A uvrhli mě krutě do věže, tam byla tma... Však ne, před tím, než tam mě vedli, bylo ještě něco... zjev jakýs světlý oslnil mi zrak, cos jako krásný pták... Ne, bílá lilie, již ozářila ranní zora... Co bylo to? Má paměť kalí se!... NYOLA
Ty později si vzpomeneš, nehled tak smutně, zmateně... Dál vypravuj... (Stranou.) Ô Ra-dovide, jak snášet, snášet? RADOVID
Do věže uvrhli tě, vid, můj královici? RADÚZ
Tam byla tma a dlouho jsem tam ležel... ale jakýs paprslek mě navštěvoval... Jaký byl to paprslek? Nemohu, nemohu si vzpomenout... Mě bolí, matko, zde, vlož ruku na mé čelo... tak... tak... NYOLA
Nech, synu, nyní vzpomínek. Ty přišel jsi a vrátil jsi mi život! Jsi jediná má útěcha, ó Radúze, má duše! RADÚZ
! Na štítu skály pak mě přikovali. — Tam jsem žšŕtelf Teá^jevyrnátožné a neurčité se mísí v horečný rej děsných myšlének!... Rej divé radosti a strastí nevýslovných mým chorým mozkem burácí... Má duše vlastní opouští mě s hroz-
126
ným smíchem... uniká mi... chci ji lapit,.. (Vyskočí.) Ted unikla... Tma kolem mne a rudý zase oheň a znoj a mráz... Vy všickní mučíte mne... Já nechci býti, nechci žiti, a vy mne držíte a trápíte!... hyola
Mé srdce umučené, raděj pukni! Ó Radúze, ty dítě preukrutné! RADÚZ
Matko, matko! Co jsem mluvil? Jsem bídný tvor, jsem, vím to, šílený! NYOLA
Jsi chorý jen, však ty se uzdravíš! Ó, utiš se, ty moje hvězdo utěšená! RADÚZ
Ted mluvíš opět jak ten drahý strom mi Šeptal! ó, vím to určitě ted, ta slova slyšel jsem! Ten strom, ten strom. (Chce obejmout jeho peň.) NYOLA
r~Couvni, Radúze! Ten strom je zdrojem vší tvé choroby, to nyní je mi zřejmé! Zlou má nad tebou, divnou moc. Zlý je v něm duch, a vím, kdo poslal jej! To Runa byla, nenávidí mě, a když jsi jařmu unikl jejímu, tu poslala ta kouzelnice zlá nesvätou jakous sílu, aby zhubila tě. Já ale vyhojím tě, dítě moje, a spasím tě a sebe, vím to jak! Je Runa mrtva, přišlo poselství dnes ráno do zámku a já to tajila, nechtíc o smrti mluvit mezi hodem. Je Runa mrtva, ta tam její Čaromoc a zlý ten duch, jejž poslala nám sem, ten odstoupí
|^—až porazím ten strom! Tak budeš uzdraven!
127
radúz
Kdo na ten strom by sáhl — běda mu! Je dražší mi ten topol než můj život a bránit budu jej, uvidíš, zoufale! nyola
Toť věru více, než snášet dovedu! Nuž, tedy věz, že nenávidím prokletý ten strom, jenž lásku tvou mi béře, úctu povinnou! Ten strom před tvýma skácím očima! Svou silou chorobu tvou překonám, když něhou svou jsem cíle nedošla! Tys dítětem na mysli naprosto a tedy sluší jednat za tebe. Zde, Radovide, pozvedni sekyru a čiň, co kážu ti. rado vid
Bud mírná, paní moje, vášeň svoji kroť a jednej s rozvahou! radúz
Matko, tak mluvíš ty? Tak tvrdě? Sluchu svému nevěřím! nyola
Uvidí oči tvoje!
Hosté vyjdou z paláce.
hosté
Co děje se ? Hlas tvůj, ó královno, jak v sporu zněl. nyola
Ó, přišli jste co svědci v pravý čas. Na mysli skleslou vidívali jste mě celý dlouhý rok! Ted uvidíte, že zas paní jsem své vůle a že vím, co chci. Radovide, třímáš sekyru...
radovid
Zde, paní, je, však pomni, cože počínáš. Chceš ve sporu žít s vlastním dítětem? A nač ten spor? Pro pouhý strom!
nyola
Čas minul, Radovide, smírných rad! Mě zou-falost přivedla k povinnosti zpět. Ať třeba Radúz nenávidí mě, jen když jej zhojím! Ustup, Radúze! A Radovide, ty jdi, poraz strom, ted, hned před jeho, mýma očima!
radúz
Ni kroku neučiníš! Velí král! nyola
Jsi králem, pane, já však tvoje máť, a ne-li v království, jsem v domě první a sluší činiti, co velím já. Chceš převraceli dávný otců řád? Je dítě víc než matka? radúz
Před tebou hlavu kloním, matko moje... Však t    strom ten chráním vlastním životem. ; nyola
A vlastní život raděj dám, než ustoupila bych v tom. Ciň, Radovide, co jsem kázala. radúz
j    Já v cestu však se stavím, běda tomu, dím, kdo }   nepřátelsky by se stromu přiblížil! nyola (vezme Radovidovi sekyru)
Pak tedy běda mně, tvé matce! Nemáš, vidím, zbraň. Zde moje dýka... Nuže, vezmi ji, jak jinak chceš mi zabraňovat přístupu tam k topolu?
128
129
VŠICKNI
Hrůza! Hrůza! RADOZ
Matko, matko, ukrutná ta slova z úst ti vyjít
nikdy neměla! NYOLA
Tedy ustup! RADÚZ
Nemohu!
NYOLA
^ Pusť mě! Prokletý ten strom ti saje duši, srdce, mozek, a proto zhyne! (Utíká k stromu, pozvedne sekeru oběma rukama.) RADÚZ
Matko, stůj! NYOLA
L,   Do prachu, duchu zlý! (Uderí strom.) MAHULENA (v stromě)
Ach!... HOSTÉ
Ó úžas! Lidský hlas z topolu ozval se! RADÚZ
Vzdech... Jaký to vzdech... Mou prošel útrobou!
MAHULENA (dřxmavě a slabě)
j" Ó, bij, bij... Srdce ale neraň moje... to krvácí
(_j bez tvých ran!
NYOLA (pustí sekyru)
Mne jímá strach a lítost mimoděk... Ó běda mně! Ted tryská z kmene krev, co znamená to, bledá luno, mluv, tam na nebi... Ty mnoho víš... my lidé bloudíme...
RADÚZ
Můj strom, posvátný topol můj, má útěcha! (Objímá ho.) Krev z tebe tryskla? Na mé čelo roň ji a propal je, ať zhynu žalem tím! Matko, ted krev na hlavu moji dopadla... Co to? Náhlý jas je ve mně... Duše jásá mi... co to?
MAHULENA (hlasem silnějším)
^ Můj Radúze, můj sladký Radúze! Má krev te zhojila... Ta tam je kletbat Radúze!
RADÚZ (vykřikne velice)......
Mahuleno! Ted to jméno mám a s jménem tím má paměť vrací se!
ř Strom se rozpůlí a MAHULENA stojí před RADÚZEM.
VSíCKNI
Ó úžas! Úžas! Div! MAHULENA
Co děje se? Kde jsem?... To Radúz můj! Už t^vím, už vímlje láska silnější než všechna nená-^ vist a milování kletby mocnější! Ty tenkrát chodíš to, Kaduze, na štítu hor! NYOLA
! Kdo je ta dívka luzná podivně a obestřená jako čarem snů? RADÚZ
Toť ona, jež mi v Tatrách pouta sňala a k tobě, matko, vedla zpět... Ó, vše ti povím, budeš plakat, plakat! Žehnej ji! Hled na ni, na mou holubici bílou!... Mahuleno... Ty bledneš strašlivě!
mahulena
Já krvácím... (Omdlévá.) radúz
Krev na tvém rouše, na rameně... nyola
Běda! To ruka moje spáchala! Já zabila ji? radúz
Mahuleno! Mahuleno! Oči otvírá! A úsměv její září! mahulena
Ten hlas mě volá zpět v to blahé, sladké žití! Rána moje není hluboká jak moje radost... Jak ted bych mohla zemřít, když jsem tvá? nyola
Ty odpouštíš? Radúze, za mě pros! mahulena (klekne)
f Ó matko mého Radúze, ty velebná! Mně matka moje klnula, že jsem jej milovala, ty tedy žehnej umi!
nyola (objímají)
Ty krotká holubice! radúz
Pojd, matko, v dům! Ať odpočine Mahulena! nyola
Jsem znalá mnohých léků a rána její brzy zacelí se! radúz
Mahuleno, podepři se o mne — nyola
Ne, o mne raději! Polož hlavu na mé srdce! radúz
O lásku tvoji s matkou budem zápolit!
mahulena
Matko! Radúze! Což je tak velké štěstí možné ?
(Odchází, podepírajíc se o oba k zámku.)
rado vid (hledí za nimi)
O, budou pozdní ještě pokolení si vyprávět o věrném jejich milování! Toť jako v pohádce, jak šťastni jsou, Radúz a Mahulena!...
Konec
132
EDIČNÍ POZNÁMKA
Zeyerova slovenskí pohádka o čtyřech dějstvích , .Radúz a Mahulena"vznikla row 1806j tebdirtaké^ryjíto tjľlfpm na pnlfrfnV.-yáni v Květech, a to s menšími redakčními úpravami, které provedl pravděpodobně šéfredaktor časopisu Svatopluk Cech. Knižně byla vydána za Autorova života pouze roku 1898, a to dvakrát u nakladatele ffl. Šimáčka. Pro obě tato vydání i pro všechna další (3.—7. Unie /906—1939, 8.—9. Orbis 1955 a 1959) byl převzat text, otištěnýpjůvodně v Časopisu Květy. A tak také zazněl, s hud-bou Josefa Suka, poprvé z jeviště Národního divadla 6. dubna i8q8,_ kdy postavTTTyfahuleny i Prologu vytvořila Hana Kvapilova. Od té doby bylä tato hra v Národním divadle znovu nastutiovana. "jgsTg^éitkrát, naposledy roktrrgryg;
Před text dramatu připsal autor toto věnování: Svetozdru Hurbanovi Vajanskému i těm, co s ním tak strastně milují Ud slovenský a s ním tak hořce trpí a tak těžce snášejí, věnuji tuto bdseň svou, dobře věda, že prosté svoje kvítí nekladu na rov bratrského národa pod Tatrami, nýbrž na prah jeskyně, ozářené úsvitem spásonosné budoucnosti, na prah té jeskyně smrtelných muk, z níž lid ten ušlapaný na světlo vyjde jako někdy Lazar, jejž k novému žiti vyvolal TEN, jenž pravil strádajícím k věčné útěše a naději: Já jsem vzkfišení a život!
J- Z-
V roce tisícím usurpace Hunů.
Protože při každém vydání i jevištním provedení vycházeli editoři a inscenátori z textu upraveného, rozhodli jsme se pro naíe vydání, v pořadí desáté, vrátit se k autorovu rukopisu a dát tak čtenářům do rukou text Radúze a Mahuleny" poprvé bez všech redakčních či scénických úprav, připravený ovšem podle dnes běžných edičních zásad.
Ludmila Kopáčova
135
VYSVETLIVKY
28 — árijský lid —- mdoiránský, indoevropuký lid;
— - Ganga.—(Ganges) posvátná indická reku;
— turanské jarmo — turecké, zde maďarské jařmo; ■—■ barnavý — temný, tmavohnedý;
— druid — keltský kněz;
— menhir — prehistorická památka v podobe vysokého balvanu;
—ygxúá-*^. ä^ah, úbočí, stráň;
30 -f- Magura -r- jméno vrcholků v Tatrách i Karpatech, zde
"Mrórr^TsIovenská říše pod Tatrami, sousedící s Tatrou!" "
31 — Jvľotra — jedno z karpatských pohorTj ■---
38  — bar na —- bouřkové mračno;
43  — stryga — pohádková ošklivá ženská bytost, čarodějnice; 65 -*~ je v našem plenu —- je v našem zajetí;
73 — chorovody -   dívčí sborové tance, provázené písněmi bez
průvodu hudby;
74 — spalna —■ ložnice; 82 —■ růjný — smyslný;
94 — surma - - starý hudební dechový nástroj ze skupiny cinkú. Zvukem odpovídal žesťům, ač byl dřevěný. Jeho trubka byla potažena koží a opatřena dírkami; náhubek, který byl ze slonoviny nebo tvrdého dřeva, měl nepatrný otvor;
100 — nava — záhrobí, podsvětí;
113 — nav — loď.
137
světová Četba
Svazek 254.
Řídi Zdenek Štolba
JULIUS ZEYER RADÚZ A MAHULENA
K vydání připravila, ediční poznámkou a vysvětlivkami opatfila Ludmila Kopáčova. Pfedmluvu napsal Karel Krejčí. Graficky upravil František Muzika.
Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p., jako svou 1255. publikaci v redakci krásné literatury. Praha 1961. Odpovědný redaktor Vladimír Justl.
Vytiskl MÍR. novinářské závody, n. p., závod 1, Praha 1 4,32 autorských archů, 4.43 vydavatelských archů D 08*01298
Náklad lo 000 výtisků — Tematická skupina 13 j5 — Vydáni desáté, v SNKLHU první
Cena kart. 3,40 Kčs 63/vm-2
Vv-
±-
a<1
ic
íl.. *a
i s h
s
!Z "o
:e ), 1-
o ti e o
ý