Studijní materiál 9.
Vyučující PhDr. Petra Mertová, Ph.D.

Resize of Vzorník-páskové vsadky.jpg

žBenátská krajka – šitá  krajka/ typ retičela
žRozvoj od počátku 16. stol.
žAteliérová výroba
žNejsou zprávy o běžném životě krajkářek, dochovány pouze pracovní písně (ještě ve 20. stol.) –
severní Itálie
ž
žJanov – pevná krajka ze silnějších nití k výzdobě šátků a střevíců. Motiv – pšeničný klas.
Manufaktura ve vesnici Albissola – hedvábné černé, bílé i barevné krajky.
žMiláno – od 18. stol. krajky napodobující vlámské vzory.
žOblast okolo Komského jezera Como)  – nápodoba benátské krajky. žOstrov Malta – od roku 1833
nápodoba janovských krajek, motivy pšeničného klasu a maltézského kříže (Lady Hamilton z Chicestru)
14 herdule Malta.jpg italie-sever.gif
•Benátky

žNejstarší doklad o krajkářství ve Flandrech -1495 obraz na křídle oltáře sv. Petra v chrámu
v Lovani - paličkující dívka s poduškou = symbol flanderských městských řemesel. Krajkářstvím se
živilo v 16. století mnoho rodin. žPo nástupu španělských Habsburků na trůn (zejména za vlády
Filipa II / 1556-1598) nastává odliv krajkářských rodin z Flander vlivem pronásledování
protestantů. Část odešla do Francie, část do severního Německa a velká část do Anglie (v letech
1563-1568). Emigrace = šíření paličkování po celé Evropě. V novém prostředí krajkářství zdomácnělo
a přijalo místní vzory a nové podněty. Pojem flanderská krajky se zanedlouho stal synonymem pro
krajku.
Nizozemí.jpg belgie-mapa.jpg
•Nizozemsko
•Belgie

žPo exodu v zemi zůstalo mnoho krajkářských rodin (včetně jeptišek a žen v klášterech), jejichž
produkce zachránila Flandy před hospodářským úpadkem, protože před pronásledováním uprchli i další
řemeslníci – soukeníci, pláteníci a země rázem zchudla. žPřestože ve Flandrech platil zákaz nosit
krajku (zákaz platil ve všech zemích ovládaných Španělskem), nebyl nikdy úplně dodržován ale
ovlivnil místní prodej = ve 2. pol. 16. stol. se krajky začaly vyvážet do zahraničí legálně nebo se
pašovaly do zemí, kde byly zakázané (Francie, Anglie a Španělsko).
ž
03 Belgicka krajkarka.jpg

žPočátkem 17. století, po smrti krále Filipa II., se do Flander  vrátili někteří vystěhovalci (z
Francie), kde se začínají koncem 16. století pronásledovat protestanti– hugenoti. Po roce 1620 se
díky zpětné reemigraci oživilo krajkářstvím v tradičních oblastech od Valenciennes přes všechna
větší flanderská města až po Antverpy, Lille a Bruggy. žPo válkách mezi Francií a Španělskem ve 2.
pol. 17. stol. část Nizozemí ovládl francouzský král Ludvík XIV. (dnes severozápadní Francie od
Sedan k Lille a Calais) – tím se velká část flanderských krajkářských center dostala pod
francouzskou vládu (města Valensiennes a Lille a další) a od té doby se začaly označovat jako
francouzské a krajky postupně přijaly nové motivy.
ž
belgie-mapa.jpg

žFlanderské krajky – nejstarší typy napodobovaly benátské a janovské krajky. Záhy se vytvořil
vlastní styl označovaný jako belgický (Point de Bruxelles). Od 17. stol. se v krajkářských centrech
na jihu Nizozemska produkovaly nové typy krajek, které až do 19. stol. ovlivňovaly krajkářskou
produkci v celé Evropě.
ž
žJméno krajky neoznačovalo místo vzniku, ale sídlo obchodníka, např. krajky vyrobené ve Flandrech
získaly označení Malinek (krajky z Mechelinu).
žNejstarší krajky z Flander jsou spojeny s Bruselem
ž
ž- Mechelská krajka - rozšířena až po roce 1630, tvořena buňkovou půdicí s jemnými motivy.
ž- Antverpský typ – hrubší krajky, typickým motivem byly vázy s květinami.
ž- Valencienské krajky – podle města Valenciennnes (dnes ve Francii) se objevily po ½ 17. stol.,
záhy se vyráběly i v Gentu a dalších flanderských městech. Typické je pro ně kosočtvercová půdice
z řetízků a motivy karafiátů, lilií a růží.  ž- Bince – „vypadala jako sněžení“, byla z kvalitního
lnu, jemná - používalo se na ní až 500–1000 paliček, dala se prát.
ž
Binche_.jpg

žKoncem 18. stol. se objevila technika aplikací – půdice se zhotovila zvlášť a na ni se našívaly,
nebo se speciálním lepidlem lepily, květinové motivky, které byly díky tomu jemné a pružné. Na
aplikaci navázaly v 19. stol. strojní krajky. Nejprve se jednalo o aplikaci (tyl a paličkované
motivy) a novější krajky byly celé zhotovené na strojích. V Nizozemsku byl tento proces velmi
rychlý a strojní výroba brzy ovládla trh. Ruční výroba se přesunula do polohy umělecké a zájmové
tvorby.
ž
ž
hedrule Belgie.jpg

žŠpanělsko patřilo v minulosti v nejvýraznějším krajkářským oblastem. K rozšíření krajek v lidovém
oděvu došlo v 17. a 18. století. Užívala se k výzdobě ženských kabátců, košilek, halen a šátků =
typických rozměrných plen, zvaných mantily, také na ubrusech, stolních přehozech, ložním prádel
apod.  žProtože zde byla velká spotřeba krajek lidovými vrstvami, brzy byla manufakturní výroba od
2. pol. 19. století nahrazena strojní, v důsledku poptávky po velkém množství krajek – po  levnější
produkce strojové krajky. Proto již ve 2. pol. 19. stol. tradiční výroba v mnoha centech upadla.
ž
žNa krajkářství Španělska měl velký vliv přítomnost Arabů, kdy byl celý poloostrov vystaven
působení orientální dekorativnosti a mnohem vyspělejší textilní technologii, než jaká byla ve
zbytku křesťanské Evropy.
ž
mapa spanelsko.jpg

žNejstarší doklad krajky zhotovené síťováním - 16. století, Alhambra. žKonec 13. stol. - ve
Španělsku doložena pozamentérská výroba = výzdoba na církevním oděvu uloženém v Episkopálním muzeu
ve Vich (výrobcem snad biskup sv. Bernato Calvó). žOd 14. století se ve Španělsku brojilo proti
přepychu v rámci obrodných snah křesťanství, a byly vydány zákazy výzdoby oděvu zlatem a stříbrem.
1537 - zákaz pozamentérské výroby v celém Španělsku a koloniích, včetně dekorování oděvu vyšíváním,
aplikací zlata a stříbra, či šití šatů z brokátu. Zákazy nejvyšší kruhy samozřejmě nedodržovaly.
ž
11 Spanelska dilna.jpg

žAndalusie (jih Španělska)
-Výroba v krajích Sevila, Huelva, Cádiz.
-Paličkovaná krajka se nazývá punto de doce bolillos = dvanáct paliček. Název odvozen od původní
výroby úzkých krajkových pásků zhotovovaných 12–16 paličkami. -Starší krajky s renesančními vzory,
od 18. století se objevuje motiv lotosového květu a granátového jablíčka. Postupně se přidávají
květinové vzory, až vznikl vzor zvaný jarro (váza s květinami).
žVe 20. století ruční krajku nahradila strojová.
žNejdéle se krajkářství udrželo v okolí Sevily a v obcích Sanlúcar la Mayor, Brenes, Santiponce.
ž
žPodušky - tvar rukávníku (válec s prostorem uvnitř). Variantou je herdule (arabská almohada),
která se upevnila na jednoduchou trnož, nebo na dřevěný stojan.
žPodvinek – picado
žPaličky - pallilo
ž
06 herdule rukavnik spanelsko.jpg

žGalicie
žKrajkářství bylo prací rodiny (muži – rybáři nemohli v určitý čas vyjíždět na moře).    žVýroba od
16. století, snad díky válečníkům, kteří vlastnili místní hrady (např. hrabě Paréz de Andrade) - po
návratu z Flander přinesli ukázky krajek. žV 18. století se krajkářství organizovalo systémem
rozptýlené manufaktury. Ve městech při pobřeží byly zřízeny domy (faktorie), kam krajkářky odnášely
k prodeji své zboží a dostaly nové vzory, případně i nitě. Krajky se odtud exportovaly přes přístav
La Coruňa do Jižní Ameriky a na Kubu.
ž
ž
11 herdules Galicie.jpg

žVýroba byla celoroční, ženy se často scházely v některém z domů a povídali si. Mladí se účastnili
také, protože zde nebyly školy, kde by se mohli naučit paličkovat. žKrajky - hlavně z hedvábné,
jemné, vzory - slunce, rákosový list, hvězdy, kola. žPoduška - obdélníková a po stranách bambusová
podložku, která sloužila jako podpěra. Na spodku býval malý kousek kůže – aby krajka lépe klouzala.
Pracovalo v podřepu.  žNa konci 19. století krajkářství zaniká, ve 20. století umí paličkovat pouze
některé ženy ve vsích Magía, Javiňa, Puerto de Merejo a v okolí města Corcubión.
ž
09 herdule Galicie 2.jpg

žKastilie (střed poloostrova, hl. m. Madrid)
ž
žKrajkářská střediska - oblast La Macha (jižně od Madridu) a města Almaro, Moral de Calatrava,
Venezuela de Calatrava a Granátula.
ž
žV Almagro založena první manufaktura roku 1766 – Don Manuel Fernandéz a jeho manželka Doňa Rita
Lambert. Podnik záhy zanikl. Od konce 18. stol. nová manuf. – Don Félix Lambert spolu s několika
obchodními domy - systém byl založen na běžném výkupu od krajkářek z okolí, které dílo odevzdaly
v místní výkupně, odkud se odeslalo do centrálního skladu. Krajky se prodávaly ve všech španělských
městech a vyvážely do Jižní Ameriky. Výroba přežila do poloviny 19. stol. a pracovalo pro ni přes
8000 žen. Ruční výroba se zde udržela až do počátku 20. století, kdy ji oslabila strojní výroba.
07 herdule camarinas.jpg

žV oblasti Salamanca (severozápadně od  Madridu) – spíše pro místní trh, místní lidový kroj patří
k nejhonosnějším z pohledu krajek. žV oblasti okolo Toleda (JV od Madridu) – krajkářství zde
zanikalo již na konci 19. století, roku 1903 zde byla zřízena uměleckořemeslná škola s výukou
krajkářství
ž
žPodušky - protáhlé, potažené tmavomodrou látkou. Někdy se na ně upevňovala žebírka z rákosu.
Sedělo se na zemi na rohožce se slámy nebo kůže, žebírka z rákosu z podušky vyčnívala a opírala se
o zeď. Vedle této velké podušky se užíval také malý polštářek zvaný mundillo – k výrobě úzkých
krajkových pásků.
ž
ž
10 herdule.jpg

žKatalánsko (SV pod Pyrenejemi, hl. m. Barcelona)
žV minulosti střediska - města na pobřeží, např. barcelonský přístav. Zde se velmi záhy začaly
napodobovat flanderské a benátské krajky. Od 18. stol. výroba v Katalánsku velmi rozšířená. Dokonce
se o ní zmiňují i cestovatelé, kteří navštívili Barcelonu – popisují paličkující malé děti
(3-4leté), výrobu černých krajek i krajek z aloe – při praní se lepily, proto nebyly příliš
oblíbené… .
11 Spanelska krajkarka.jpg
•Střediska výroby v 19. století - Torera, Malgrat, Pineda a Calella. Převažovaly krajky černé,
hedvábné (chantila) a lněné. Krajkářství bylo postupně nahrazeno strojní krajkou, ve 20. století se
udrželo pouze v Arenys de Munt –  vesnice v údolí u Středozemního moře.
•
•1862 - založení soukromé krajkářské školy v Arenys de Mar (zde je největší krajkářské muzeum na
světě). Dochovalo se zde takřka 10 000 vzorů, které se dodnes paličkují díky škole.
•
•Další škola byla v městě Sarriá.
•

žDekory katalánských krajek – odvozeny z francouzských vzorů, užívaly se silné nitě – na krajky
určené pro ručníky, přehozy, ubrusy. Na krajkách pro církevní prostředí - motiv slunce a obilí.
Populární vzor byla škeble – „patrina“. žPodušky – cylindrický tvar, potahovaly se jasně zelenou
látkou nebo domácími materiály, na většině byl připevněn obrázek Svaté rodiny. Oblíbené byly
špendlíky se skleněnými barevnými hlavičkami. Ty dostávaly krajkářky také jako odměny na
krajkářských soutěžích.
ž
11 Katalanska krajkarka.jpg

žValencie (provincie Valencie a Alicante na středomořském pobřeží, jižně od Barcelony). žOd konce
18. stol. – výroba především v okolí měst Monóvar, Alfou a Novelda (zde skoro 2000 krajkářek).
žOrganizace výroby krajek – kromě výkupu krajek obchodníky (v roce 1936 ve Valencii dvě továrny –
pro výrobu mantil) prodávaly krajky mnohé rodiny samy. Cestovaly po celém Španělsku a na trzích či
po domech nabízeli zboží - metráž. Hedvábné a kovové krajky se zhotovovaly pouze na objednávku.
Často se užívaly barevné nitě (růžové a jasně modré). žVzory byly velmi rozmanité, označované
čísly. Jména se dávala jen podle královské rodiny nebo veřejně známé osobnosti – pro lepší prodej.
Krajky se staly turistickými suvenýry.
ž

žVýroba od vlády španělského krále Filipa II. (polovina 16. století). Krajky se používaly místní
ale i španělské.
ž
ž1755 - první manufaktura v Lisabonu, zřejmě brzy zanikla. ž1887- v Peniche založena průmyslová
škola pod patronací královny. Vyučovaly se zde různé krajkářské techniky. Škola brzy zanikla.
žkonec 19. stol. - v Lisabonu vzniklo hnutí za obnovu krajkářského umění. žpoč. 20. stol. - centra
paličkované krajky – jižní provincie Algarve (vesnice Fago), okolí přístavu Peniche (severně od
Lisabonu), Vieny de Castello (na severu při hranici se Šp.) a Lisabon.
ž
mapa portugalsko.jpg 13 portugalskoB.jpg

žSoučasnost - paličkuje se v Peniche, Villa de Conde (sever Portugalska).  žKrajky napodobují
španělské vzory z Galicie a Kastilie, domácí vzory napodobují portugalský filigrán.
ž
žPoduška - podobná andaluzským (kratší a kulatější rukávník). Upevňovaly se ke stojanu z vrbového
proutí, v Peniche se používala herdule cylindrická (almofada), upevněná na vysokém stojanu pleteném
na způsob košíku. Pracovalo se na ulici, proto pomůcky musely být lehké - přenositelné. Podvinek –
pique, paličky - bilro.
ž

žOd poloviny 16. stol. - šitá i paličkovaná krajka, navazovala na benátskou krajku a byla ovlivněna
flanderskými krajkami (díky protestantským uprchlíkům z Flander - dostali se do Francie mezi lety
1563 až 1568).  žVe Francii byly krajky také zakazovány za vlády Jindřicha IV. (1589-1610) v letech
1594, 1600, 1601 a 1606. Přesto se nosily dále.  žOd konce 16. století se vyrábí místní domácí
krajky - vycházely různé zákazy jejich dovozu z ciziny. Zhotovovaly se krajky kovové ale i šité,
dosti často popisované ve vzornících (Les singuliers et nouveaux pourtraicts … et ouvrages de
Linderie - od benátčana Vincioly , vydáno roku 1587 a 1623 v Paříži) jako reliéfní  = kombinace
paličkované a šité krajky.
ž

žpol. 17. stol. - zákony proti přepychu a kontroly na hranicích měly zamezit přísunu luxusnímu
zboží. Předpisy se obcházely a kvetlo pašeráctví – pašovaly se například krajky v rakvích, nebo na
tělech speciálně cvičených psů. Situaci vyřešil až Jean B. Colbert (+ 1683), po svém jmenování
ministrem financí roku 1658 inicioval opatření, jež přinášela zisk do státní pokladny i lidem.
Vysokým clem omezil dovoz a založil státní manufaktury, kam povolal benátské krajkářky. ž1655 - po
zákazech nošení krajek byl vydán dekret, v němž panovník Ludvík XIV. (1643-1715) zakládá královskou
krajkářskou manufakturu ve městech Guesney, Arras, Rheims, Sedan–Thierry, Loudun, Alecon, Aurillac.
Zhotovovaly se zde krajky podle benátských vzorů a záhy získaly označení Point de France. ž1678
získala Francie i „vlastní“ kvalitní paličkovací centrum, poté co jí připadlo vlámské město
Valenciene, Lille (od 1668 součást Francie), Chantily a Cean (zde mají původ krajky typu blonde).
Módními byly krajky černé - ve Valenciens a krajky blonde (původně z okolí Cean).
ž
ž
15 herdule Francie.jpg

ž17. století - francouzské krajky měly v Evropě velký odbyt, byly módní a dokonce se exportovaly do
zámoří. žV 18. století – stagnace výroby, mizí náročné vzory, krajka se stala v období VFR symbolem
královského dvora – proto byla ničena a krajkářky pronásledovány. Mnohé z nich řemeslo opustily.
žV 19. století – objem výroby prudce klesl, kromě krajek z Valenciens a krajek stylu blonde se
paličkovaly těžké krajky jako přehozy a dečky na nábytek. Produkovaly se v oblasti města Le Puy u
řeky Loiry. žKonec 19. stol. - ruční krajky nahradila strojní produkce.
ž
Francie a Anglie _20002.jpg

žVe středověku slovo lace označovalo spíše výšivku. žKrajku pravděpodobně přinesla s sebou do
Anglie, či spíše znalost její technologie, Kateřina Aragonská (1485-1536), manželka Jindřicha VIII.
Tudora (1491-1547), která pocházela ze Španělska. žV roce 1533 byla ze dvora vypuzena po rozvodu s
Jidřichem VIII. a učila pak venkovanky v hrabství Bedforshire novou techniku. Dochován je starobylý
vzor královny Kateřiny.
ž
žRozvoj anglického krajkářství od druhé poloviny 16. stol. a v 17. stol. – vlivem dvou velkých vln
přistěhovalců z Evropy (protestantů z Flander za vlády Filipa II.). V Anglii je vítali a
organizovali jejich útěk – ekonomický zisk.
ž
19 Anglicka krajkarka.jpg

žEmigrace z Nizozemska
ž- první vlna v roce 1563 – usadili se v městečku na pobřeží hrabství Kent na pobřeží, ž- druhá
vlna  – hrabství Kent a Sussex, Southwark, Bermondsey ž- v roce 1568 - z Mechelnu přišlo několik
rodin do vesnice Cranfield v hrabství Bedfordshire. Další vlny pokračovaly hlouběji do vnitrozemí –
hrabství Buckinghamshire. Uprchlíci z Bruselu došli až do hrabství Devonshire. -hlavní vlna
emigrace – 1563-1568. Díky tomu vzniklo anglické středisko krajkářství, které převzalo flanderské
vzory a techniky. Starší typ krajky – Honiton napodoboval bruselské krajky, krajka „Devonshire“
vycházela z mechelské.
-
ž
ž
Francie a Anglie _20002.jpg
•Bedfordshire
•Kent a  Sussex

žEmigrace z Francie
-po Bartolomějské noci (1572, na svátek sv. Bartoloměje) -  masakr protestantů – uprchli poslední
přeživší. ž1/ Z Bruselu uprchli na hrabství Devonshire (Honiton aj.) ž2 a 3 z Lille – do hrabství
Buckinghamshire a Northamptonshire.
ž
ž
ž
england map.gif
•1
•2
•3

žHlavní vlna emigrace – 1563-1568. Díky tomu vzniklo anglické středisko krajkářství, které převzalo
flanderské vzory a techniky. žPo Bartolomějské noci (1572, na svátek sv. Bartoloměje) -  masakr
protestantů – uprchli poslední přeživší. Z Bruselu uprchli na hrabství Devonshire (Honiton aj.), z
Lille – do hrabství Buckinghamshire a Northamptonshire. žExodus pokračoval do roku 1598 – do vydání
Nantského ediktu, který zaručoval náboženskou svobodu ve Francii – zrušen 1688 = poslední vlna
exodu (přinesli nové vzory, francouzského krajkářství).  žVýsledkem bylo na konci 16. stol. –
anglické krajkářství syntézou flanderských a francouzských vzorů. Rozvoj podpořil i anglický dvůr
(královna Alžběta I. /1558-1603/ a další panovníci.
žS krajkou obchodovali obchodníci a speciální kabinety „frippery“.
ž

ž20. l. 17. stol. - dovoz cizích krajek (pašovaných) způsobil odbytové potíže. Což vyústilo v zákaz
dovozu krajek roku 1653 (Karel I.) = pašování. žPo popravě Karla I. 1649 nastalo období útlumu
výroba - Anglie republikou, Oliver Cromwell se stal lordem protektorem  = střídmá móda
žVláda Karla II. od roku 1660 = restaurace královské vlády, krajky v módě.
žPoč. 18. stol. - organizace výroby nákladnickým systémem = krajkáři pracovali pro faktory, kteří
krajky prodávali obchodníkům na trzích konaných ve městech. Zde dostali peníze i materiál na nové
krajky.
ž1720 - v Londýně první manufaktura na krajky.
ž1784 – další manufaktura v Aylesbury.
žpolovina 18. stol. - společnost pro podporu krajkářství „Society of Anti-Gallicans“, která
oceňovala nejlepší krajkářky.
ž

ž1826 - zrušena dovozní cla na krajku = zaplavení trhu levnější francouzskou krajkou. Královna
Viktorie (1837-1901) - podporovala domácí výrobu tím, že nosila domácí krajky a její dvorní dámy.
žOd počátku 19. stol. - krajka strojní, nejprve jako aplikace, později jako celý výrobek. Do konce
19. století ruční výroba zanikla.
ž
ž
ž
ž

žPodušky- kruhové, později válcové s otvory na bocích (duté), protáhlé (Downton). Pro domácí práce
se ve 20. stol. užívají i ploché podušky – pokládané na stůl. Pro úzké krajky se používala
poloviční poduška. žŠpendlíky – nejprve hrubé, pak jemné s hlavičkami  skleněnými červenými či
z umělých perliček, se zlatými či zelnými hlavičkami. žPaličky – vyřezávané geometrické s písmeny
či celým věnováním, zdobené korálky navlečenými na kovové sponě (aj. - spangle).
ž
ž
ž
Anglie paličky.jpg Anglie paličky 2.jpg Anglický polštář.jpg Angliká krajkářka _ 2.jpg
•E. P. Robinson: Mrs. Claridge, pracující Buckinghamshirskou krajku, 1900.

ž1/ Honiton
ž- výroba v Honitonu a Devonu, v Honitonu byl trh na krajky a odtud vedly obchodní cesty do
Londýna, krajky zhotovovány celou rodinou, výroba také v blízkém okolí, jednalo se o drahé krajky –
jemné, dlouhá výroba - proto si je kupovaly zámožné vrstvy,
ž- vykazují podobnost s vlámskými a flanderskými krajkami
ž- krajka pracovaná z dílů, vzory (květy, lístky - sedmikrásky, růže, třásně, listy břečťanu,
motýly, lilie, kamélie, mák, trojlístek, kapradí a žaludy) se sešijí dohromady.
boniton.jpg Honiton_web.jpg england map.gif

ž2/ Midland (středoanglická krajka)
ž- navazuje na francouzské vlivy (francouzských Hugenotů), souhrnné označení pro skupinu krajek
z oblasti hrabství Buckingham, Bedford, Nothampton, Wiltshire a Suffolk.
ž- krajky poměrně úzké – 6-100 mm,
ž
ž
ž- různé podtypy:
žTorchon,
žYak (hrubá z vlny, výroba Oxfordshire, Buckinghamshire,  Northamptonshire)
žCluny,
žBuckingamshirská krajka – „Bucks“,
žDownton,
žBedfordshirská maltská krajka
ž
ž
ž

ž2/ Midland (středoanglická krajka)
žpodtypy:
žTorchon,
žYak,
žCluny,
ž
ž
žBuckingamshirské krajky - Bucks,
žDownton,
žBedfordshirská maltská krajka
ž
ž
ž
torchon.jpg cluny lace.jpg bedfordshire maltese lace.jpg downton-lace.jpg bock points lace.jpg

žtradice krajkářství ovlivněna přínosem flanderských exulantů (protestantů, z Brabantska) ze 16.
stol. – usadili se v severoněmeckých městech. Zde se krajka stala součástí typického
protestantského oděvu jako jediná přípustná ozdoba. žPravděpodobně se Barbora Uttmannová seznámila
s technikou brabantské krajky – ovlivnila krušnohorské krajkářství žKrajkářky z Francie se dostaly
až do Berlína, kde pracovaly výhradně pro potřeby braniborského kurfiřta.   žNěmecko v 17. – 18.
stol. krajky spíše dováželo. Význam měla produkce severoněmeckých měst (omezeně) a krušnohorská
produkce z 18. – 19. stol. (saská strana Krušných hor). Vývoz krušnohorské krajky směřoval i do
Ameriky pro Němce, kteří se vystěhovali za oceán.
ž
Annaberg.jpg