Kateřina Remundová



Neoddělitelná etika a estetika


Luxus je vlastně spíše způsob života – životní styl – než způsob výroby nebo zpracování. Luxus
odkazuje především na potěšení, vytříbenost, dokonalost stejně tak jako na vzácnost a nákladné
ocenění toho, co není nezbytně nutné. Tento životní styl tedy musí být definován jako spojení
určité etiky a estetiky.

Co se týče etické roviny, v luxusu musíme brát v úvahu nejen hodnotu absentující potřeby, ale také
absentující možnost naprostého ovládnutí světa – vše není ihned k dispozici, nic není dané předem.
Luxus znamená přijetí, snad dokonce nárok na ztrátu moci nad světem. Materiály jsou vzácné nebo
choulostivé a nikdy nemáme úplnou kontrolu nad časem, který se odhaduje pro výrobu daného díla nebo
předmětu. Jsme daleko od proslulé honby za mocí, která představuje navíc moc nad ostatními.

Jinak řečeno, luxus připouští zamítnutí – v tomto vidíme jeho etickou stránku – že je vše
ovládnutelné a spočitatelné. Je to tedy zamítnutí všeho ekonomického. To, že toto zamítnutí by mělo
být dále předmětem sdělení ostatním, abychom se touto etikou „pochlubili“, to už je věc druhá.  A
to, že by toto sdělení mělo být dle definice sjednocené a jasně stanovené, to je ještě další věc.

Takový je tedy hlavní paradox všech luxusních značek. Každá z nich usiluje o její zachování a
rozvoj. Každá z nich proto vyžaduje, aby ekonomika byla tím kýženým principem i v jejím vedení.
Luxusní značka má ale povinnost životně důležitý princip ekonomiky sladit s etickým zamítnutím
všeho ekonomického, které je součástí samotné myšlenky luxusu.