František Pražský, Kronika, I. kniha, kap. 31 (FRB, Series nova I, ed. Jana Zachová, Praha 1997, s.
158-160)


Zármutek pro cizí štěstí je závist. A jako je láska nejznamenitější ze ctností, tak je závist
nejhorší špatností. Dejme tomu, že se každou špatností vlévá do lidského srdce jed dávného
nepřítele, v žárlivé závisti se otřesou všechny vnitřnosti a všechny ctnosti se vypudí. A je jako
řecký oheň, jenž nemůže být uhašen vodou. Kdo je roznícen touto nepravostí, nezhrozí se žádného
zločinu, nešetří nevinného ani vinného.

Touto neřestí nakonec naplněn původce špatnosti, nejhorší strůjce podvodu, Durynk levoboček
Jindřich ze Šumburka, jenž se vydával za probošta litoměřického, způsobil, že ctihodný otec pan Jan
IV., dvacátý sedmý biskup pražský, byl povolán k římské kurii, v době nejsvětějšího otce a pána
v Kristu, pana papeže Jana XXII., jenž tehdy sídlil v říšském městě Avignonu. A na tom dvoře
svrchuřečený důstojný pan biskup zakusil mnohá protivenství, která ho však jako oheň zlato, brus
železo, cep obilí očistila a ve všech ctnostech upevnila a z nichž ho slavný Bůh svou mocí
vyprostil a ochránil od veškerého zla. Přece však vedl tam s řečeným levobočkem Jindřichem ze
Šumburka po jedenáct let soudní proces. A pam biskup byl shledán nevinným a spravedlivým a řečený
levoboček protivník se všemi jeho soky a nepřáteli prohráli. Proto mu velmi mnoho kardinálů,
arcibiskupů, biskupů, prelátů, přívrženců a milovníků víry blahopřálo. A tak dosáhnuv vítězství a
obdržev od papeže povolení a požehnání s mnoha milostmi, odjel beze všech překážek léta Páně 1329,
v dvacátém osmém roce od svého vysvěcení, do své pražské diecéze a v den blahoslavených mučedníků
Processa a Martiniána vstoupil s převelikou slávou do svého kostela města pražského, při čemž mu
vyšli s nesmírným jásotem vstříc všichni preláti, vyňatí i nevyňatí, páni, šlechtici, měšťané a
ostatní četné množství duchovenstva i lidu. A zvláště mu vyšli v procesí naproti z jeho Pražského
kostela preláti a kanovníci s jeho kněžstvem, s ostatky svatých a praporci. […]

A protože biskupské statky byly za dlouhé nepřítomnosti ctihodného pana biskupa rozchváceny a od
šlechticů království zabrány, získal je s velikými náklady a námahou zpět, opevnil tvrze a na
různých místech obnovil mnoho bytných budov a hospodářských stavení. A nejen obohatil službu boží,
vzdělávaje kněžstvo svatými naukami a ustanoveními, ale i vystavěl ve svém biskupství i na jiných
místech své diecéze mnoho kostelů, kde dříve nebyly, a s velkou slávou je zbožně zasvětil Bohu a
jeho svatým. A chvályhodně získal pro rozmnožení statků církve nejen vesnice a městečka, ale i
mohutné a proslulé hrady, totiž Herštejn a Biskupskou horu, zvanou dříve Kyšperk, se všemi statky a
veškerým příslušenstvím.