ČÁST PÁTÁ
Konec o svatém muži a ctihodném mistru Janu Husovi, horlivém milovníku pravdy Ježíše Krista,
a jeho utrpení, jež pokorně vytrpěl]1[
[i]   POSLEDNÍ POKUS
Potom téhož léta Páně 1415, pátý den měsíce července, v pátek po Prokopovi, urození páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu byli posláni od římského a uherského krále Zikmunda s jinými čtyřmi biskupy, ]2[ do žaláře menších bratří v Kostnici, aby slyšeli konečný úmysl mistra Jana Husa, chce-li svrchu řečené články, z jeho knih, jak jest napřed uvedeno, vybrané a z procesu pře a skrze udání svědků proti sobě předložené držeťi, anebo zda je chce podle vyznání koncilu, jak bylo napřed uvedeno, odpřisáhnouti a odvolati. Když ho vyvedli ven ze žaláře, řekl mu pan Jan z Chlumu: „Hle, mistře Jene, my jsme laikové a neumíme ti poraditi; a proto viz, cítíš-li, že jsi v některých věcech z oněch, které se ti vytýkají, vinen, nestyd se dáti se o nich poučiti a je odvolati. Pakli však se necítíš vinen tím, co se ti vytýká, podle příkazu svého svědomí žádným způsobem nejednej proti svému svědomí a nelži před tváří boží, ale raději stůj až do smrti v té pravdě, kterou jsi poznal." A on, mistr Jan Hus, s pláčem pokorně odpověděl: „Pane Jene! Věz, že kdybych věděl, žeť bych něco proti zákonu božímu a proti svaté matce církvi psal nebo kázal, chtěl bych to pokorně odvolati, Bůh jest mi svědek. Ale vždy si přeji, aby mi ukázali písma lepší a hodnověrnější, než jest to, co jsem psal a učil, a budou-li mi ukázána, chci velmi ochotně odvolati." Na ta slova odpověděl jeden přitom stojící biskup mistru Janovi: „Zdaž ty chceš býti moudřejší než celý koncil?" Ale mistr mu pravil: „Já nechci býti moudřejší než celý koncil, ale prosím, dejte mi nejmenšího ze sboru, který by mě lepšími a hodnověrnějšími písmy poučil, a jsem ochoten ihned odvolati." Na ta slova biskupové odpověděli: „Hle, jak jest zatvrzelý ve svém kacířství!" A po těch slovech, rozkázavše odvésti ho do žaláře, odešli.
[2]   HUS PŘED KONCILEM 6. ČERVENCE 1415
1SOV1,
e, v pátek po iu byli posláni d biskupy, ]2[ ŕ úmysl mistra ak jest napřed roti sobě před-ik bylo napřed
ze žaláře, řekl é a neumíme ti oněch, které se odvolati. Pakli svého svědomí elži před tváři poznal." A on, ú Věz, že kdy->ti svaté matce i, Bůh jest mi hodnověrnější, na, chci velmi i stojící biskup ý koncil?" Ale .cil, ale prosím, odnověrnějšími lova biskupové
A po těch slo-
Dne pak následujícího, který byl šestý den července, jinak v sobotu po Prokopovi, v oktávu svatých apoštolů Petra a Pavla, byl řečený mistr Jan Hus přiveden od arcibiskupa rižského k většímu chrámu města Kostnice, ]3[ kde se konalo obecné zasedání prelátů za předsednictví římského a uherského krále v koruně. ]4[ A uprostřed toho zasedání a chrámu byla jakási stolice na způsob stolu do jisté výše povýšena a na ní byly na jakémsi špalku položeny roucho a ornát mešní a oblečení kněžské k odsvěcení mistra Husa. Když pak byl přiveden do kostela, přišed před řečenou stolici, poklekl a velmi dlouho se modlil. Zatím biskup z Lodi, ]5[ vystoupiv na kazatelnu, měl kázání o kacířstvech a mezi jiným objasňoval, kterak kacířstva v církvi boží mnoho škodí a ji podvracejí, a kterak ke královskému úřadu patří taková kacířstva a zvláště svatoku-pecké z církve boží vykořeniti.
Zatím povstav Jindřich de Piro, prokurátor ]6[ koncilu, předložil návrh žádaje, aby ten koncil ráčil proces pře proti mistru Janu Husovi až do konečného odsouzení dokonati. Tehdy jeden z biskupů ]7[ od koncilu určených, stoje na kazatelně, četl průběh sporu dlouho mezi M. Janem a pražskými arcibiskupy a preláty u římské kurie a jinde vedeného, a po jiných věcech četl články proti mistru Husovi z jeho knih a postupu pře vybrané, které doslovně zároveň s poznámkami a omezeními z rukou samého mistra Jana Husa poznamenané v žaláři a nám předložené jasně níže budou popsány. A mezi ně zde několik vložím, abych položil jeho slova, když tenkrát ústně odpovídal. Z nich první byl tento: Jediná jest církev svatá obecná, která jest sbor vyvolených atd. Na ten, když byl čten a vyhlašován a na jiné následující mistr Jan hlasitě odpovídal týmiž omezeními, která vlastní rukou k nim zde, jak se napřed uvádí, vložené položil a zaznamenal. Když pak odpovídal, tehdy mu kardinál cambraiský ]8[ řekl: „Mlčte ted, dobře potom najednou na všechny odpovíte." A mistr Jan odpověděl: ,,A kterak mám na všechny najednou odpovídat, když si je nemohu najednou všechny pamatovati?" Když tedy se opět pokoušel na jiné sobě vytýkané tamže předčítané odpověděti, povstav kardinál florentský ]9[ mu pravil: „Mlč ted! Vždyť jsme tě již dostatečně slyšeli." A opět povstav, pravil sluhům: „Nařidte mu, aby mlčel." A mistr Hus sepjav ruce hlasitě prosil řka: „Prosím pro Boha, slyšte mne, aby se tito, kteří stojí okolo, nedomnívali, že jsem držel bludy, vždyť potom se mnou učiníte, co vám bude libo." Když mu však bránili, aby nic nemluvil, anebo aby neodpovídal na to, co mu bylo vytýkáno, poklekl, sepjal ruce a pozdvihnuv oči k nebi velmi zbožně se modlil, svoji při Bohu, nejspravedlivějšímu soudci, poroučeje. A to opětovně tehdy činil.
[3]   ČTOU SE VÝPOVĚDI SVĚDKŮ
Když tedy skončili články vybrané z jeho knih, četli články z průběhu pře, které prý s výpovědmi svědků proti němu byly dokázány a jemu