Kniha Tovačovská,
aneb
Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova
zemského hejtmana markrabstvf Moravského
SEPSMÍ
obyčejů, řádů, zvyklostí starodávnych a práv
markrabství Moravského.
Dle rukopisu u Moravských dcsk zemských v Brně
vydal
KAREL JOSEF DEMUTH,
ci». kŕ. ředitel desk zemských a knčh pozemných, majrtník ci.i. Kokotuke vclkt' zlaté medaile za uměni a včdn, a král. Belgické zlat*! záslužnú medaile, úd c. k. Moravsko-Slozské ipole&iosti pro zvelebení rolnictví, poznání přírody a vlasti, ód a pokladník histor.statist. odboru téi společnosti, a ředitel jednoty úředníků pro opatřeni sluíného pohřbu svým údům a pro podporování jich vdov a sirotků.
Nákladem historicko - statistického odboru.
--—.^vwv\AAAA/Vuvv^.- -
V Hni e 1858.
V kommissí knehkupectvi Nitsche a Grosse.
Tiskem dědiců Rudolfa Eohrcra-
58
mu spravedlivost mojí spolkem neb jiným, mohu puohon prožalujfc pro pamét znovu pohnali, ale ten, ktož pohnán jest, poročnikem odbyti nemuož, než sám osobné stati. Kdyby kto umře), a nápadníci jeho po něm kterých póhonuov se doptali, jeátoby řádně po umrlém k tomu právo jměli, ten neb ti k úřadu přijdúce, budú žádali výpisu pohonu předka svého; — jmá jim dán býti a vypsán, když groš ') dadie. Ale když póhončie ptiohun k tomu oznámie, že pohnán jest, ten pohnaný muož k úradu jfti, a puohon sobě, dada groš, kázali čiesti; pakli jej chce vypsaný jinieti, nejma jemu dán býti, než tomu, ktož pohnal, ačby cedulí svú ztratil, jmá jemu od úřadu, když groš dá, vypsán býti.
Ilem, také útrata a náklad pohnaného, by pak i při obdržal a ee obránil, ani toho, ktož požene pohonem póhona, mstili nejma, a to pro chudé, tak stařf páni pravili, že spuosobeno jest, aby chudf svobodně bohatých mohli poháněli bez strachu; neb kdyby náklady pohnanému, an by se pří obránit, chudý bohatému platili jmél, nemohl by k své spravedlivosti pro strach přijfti. Než póhonové se ode pánuov kázie a ti, kteříž zle pohánějí a potvorně, jakž se na kom najde, jakož nahoře o tom povédíno jest. Když se pak to dokoná po právu vzdánie, již ke dskám otevření přijde.
S jakú poctivostí dsky mají vzaty býti od kapitoly Olomúcké v Olomúci, a z Brnenské v Brné.
Po vzdanie súdu král neb markrabie neb hajtman a páni nikam se tu nerozejdu, než hned pošlí do kapitoly k knéžím, aby dsky zemské úředníkem zemským vydány byly; a knězi mají s žáky s ně-kolka s svícemi jmieti, když tam pan komorník s jinými úředníky přijde k sklepu, kdež se chovají dsky, státí. A pan komorník, sudí a písař zemský na voze jeti mají, a menší úředníci podle nich pěšky jfti, aneb na koních a vedle voza, někteří pěšky a druzí na koniech, trubače majíce při vozu. A vstúpíc do sklepu komorník, sudí a písař s několika komorníky, a tu před nimi ohledají, jsú-lí pečeti celé
1) Třepáno v: „IV. gr."
50
i truhla; a kdy i tak najdu nepohnuté, ven truhlu vynesú, a úředníci menši ji vezmúce pred úřadem větším nesú, a před nimi svfce aí na vuoz vstavie. A na truhlu pan komorník vsedě, meč vytrženy nahý na rameni! drže, sudf s písařem proti néinu a jiní, komuž se rozkáže s menšími úředníky pešky i na koniech okolo vozu. A pan komorník jiná žúkóm nétco dáli, a tak zlehky kázati jeti, aby li, kteříž pěšky jdú, s vážností šli; a trubačom Irúbiti káže až před klášter svatého Michala. A tu když budú přivezeny, jmá pan hajtman i páni, i všickni zemane protiv niem vyjiti až ke dveřóm před kostel, a tu z voza je vezmúce, menší úředníci mají je nésti před panem hejtmanem a panem komorníkem a pány až do šrankuov, kteříž k tomu zvlášční mají býti hned připraveni rozkázániem pana komorníka; a tu na stuol tomu připravený maji býti postaveny, a okolo šrankuov páni stati a zemane, a pan komorník s sudiem, pana hajtmana toliko v šrancich při sobě majíce, opět přede všemi pečeti ohledali, jsú-li celé, okázali, a potom odvarujíc pečeti, každý svým klíčem úředník otevra zámek, dsky vyniti mají a okázali.
Při dskách kto v šranciech býti mají.
Napřed pan komorník, sudí, písař zemský, menší úředníci, písaři, pro hledánie, ačby komu bylo čeho potřebie. Pan komorník muoí také svého písaře při sobě jmieti, ale aby také přísahu učinil. A z téch žádný nejma u sebe jmieti žádného nože, ani skriplorála, ani kalamáře neb črnidla, krom písař zemský, ten jmieti muož a jmá črnidlo a péro pro vpisovanie do desk. A jestli nový komorník, jmá dsky s svým erbem nové spuosobiti, kdežto písař zemský jmá je v ruku jmieti, a což hodného, a pan komorník rozkáže, v né vepsali.
i
Z které příčiny dsky psány počaty česky.
Léta Buožieho MCCCCLXXX0 najprv v Olomúci, když práva a saud zaseděn jest, za úřadu pana Václava z Bozkovie, a v Brně pana Viléma z Pernštejna, těch panuov komorníkov, s vuolí pana hajtmana a pánuov i váie země — začali se v jich dsky nové če-