K SYSTÉMOVÉ ANALÝZE STREDOVEKÝCH MÉST FRANTIŠEK HOFFMANN Uplatnění systémové analýzy znamená novou etapu studia středověkých měst. Je proto účelné alespoň nastínit vývoj tohoto studia u nás, jeho hlavní výsledky a zároveň se pokusit o vymezení některých pojmů.1) 1) Vývoj městské historiografie nebyl dosud samostatně zpracován, ale dostalo se mu dílčí pozornosti v přehledných dějinách našeho déjepisectví.2) Zájem o města u nás je časově omezen samou dobou jejich vznikání od 13. století. Ve středověku však nelze mluvit ani podle dobových měřítek o studiu měst v náročnějším slova smyslu. Jednak se o nich objevovaly všeobecné zmínky, vyznívající v souladu s biblí většinou negativně, jednak jednotlivé zmínky o osudech různých mést. Zřetelněji obrazila městskou problematiku poezie, beletrie a některé druhy naučné literatury. Ojediněle se objevovaly městské sebereflexe v literárním žánru chval měst, ale mnohem výrazněji vystupoval městský život v nejrůznějších kritikách jednotlivých vrstev městské společnosti. Živěji se rozvíjely práce o jednotlivých městech v podobě kronik během 15. a zejména od 16. století. K hlavním střediskům kronikárske činnosti, dosud plně nezhodnocené, náležela Praha, Cheb, Plzeň, Hradec Králové, Jihlava, Brno, Olomouc i další města. Tyto kroniky zůstávaly v rukopisech a zájem o ně jen zřídka překračoval hranice města, takže již z tohoto důvodu nebyly vydávány tiskem. Teprve v prvních stoletích novověku Václav Hájek z Libočan, Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Pavel Stránský ze Zap učinili náběhy k popisu českých měst v pracích širšího zaměřeni, Paprocký též k nástinu jejich vzniku a historie. Podobný přístup k městské problematice trval potom až do 18. století. V netištěných dílech J. Kr. Bořka se již projevoval výrazný zájem o hospodářské postavení měst. Teprve v osvícenském období, za nástupu kritické historiografie, docházelo k proměně i v městském déjepisectví. Některé práce o dějinách jednotlivých měst zůstávaly nadále na úrovni kronik, jiné tuto mez začínaly překračovat, takže můžeme mluvit o prvních městských historicích. Zároveň doba dozrávala k tisku těchto prací. Karel Josef Biener z Bienen-berka, František Jelínek, František Švenda, Josef Vojtěch Sedláček, František Novotný se věnovali dějinám Hradce Králové, Litomyšle, Dvora Králové, Plzně, Mladé Boleslavi. Obdobně tomu bylo na Moravě a ve Slezsku. V jiných městech, například v Jihlavě, pokusy o tisk ztroskotaly. Průkopníci městských dějin měli četné nástupce a pokračovatele, takže do první světové války téměř žádné město a městečko nezůstalo bez zpracování vlastních dějin a s určitým časovým odstupem byly jeho děje zachyceny třeba i několikrát. V náročnějších pracích o jednotlivých městech se rodilo během 19. sto- ') V tomto nástinu upouštím až na výjimky od podrobnější poznámkové dokumentace, nebot řada otázek by vyžadovala samostatná pojednání. 2) František KUTNAR (a Jaroslav MAREK), Dějiny českého a slovenského déjepisectví, I—II, Praha 1973, 1977. Partie o regionálním městském déjepisectví jsou nevyrovnané a neúplné. 252 letí vědecké zkoumání měst a jejich dějin. Během druhé poloviny 19. a první poloviny našeho století si udržovala tato produkce obdobný metodický postup a ideové zaměření. Jeho jádrem bylo úsilí o poznání minulosti města, vyzvednutí světlých stránek a připomenutí pohrom astrastí. V různé míře vystupovala národnostní tendence česká i německá. Úhrnem práce směrovaly ke shromážděni dosažitelných poznatků o minulosti města a v různém stupni k jejich kritickému zhodnocení. Práce vyšší úrovně usilovaly o vědomý pozitivistický přístup. Z této produkce je třeba připomenout alespoň několik nej závažnějších děl. Václav Vladivoj Tomek napsal své Dějiny Prahy v duchu přísného objektivismu, shrnul v nich množství historické látky a včlenil je do šir-1 šich souvislostí. Rozsáhlé práce obdobného rázu najdeme v Dějinách Kla- tov od Jindřicha Vančury nebo u Františka Teplého, jenž napsal Dějiny Jindřichova Hradce a dalších měst. K tomu se připojilo několik městských monografií Augusta Sedláčka. Městské déjepisectví tohoto druhu vyvrcholilo monumentálními Dějinami Pelhřimova Josefa Dobiáše. V obdobném pozitivistickém duchu začal psát své Dějiny Litomyšle Zdeněk Nejedlý, který později podal v jediném svazku osobitou syntézu historie téhož města se značně subjektivním hodnocením skutečností. Na Moravě se vyvinula soustavnější organizace regionální historiografie. Ve Vlastivědě moravské, která od sklonku 19. století dosáhla několika desítek svazků podle soudních okresů, jsou zachyceny popisy i dějiny jednotlivých měst. Vedle toho vznikaly další městské monografie. Podobně se rozvíjela i tehdejší městská historiografie německá. Kromě četných prací o městech v Cechách uveďme alespoň dějiny Jihlavy Ch. d'Elverta, Brna B. Bretholze, Olomouce J. Kuxe. Ze slezských měst % patřilo nejvíce pozornosti Opavě. Z hlavniho proudu městské historiografie zaměřené na dějiny jednotlivých měst se jen pomalu začínaly vyčleňovat během 19. století práce obecnějšího zaměření, které se zpravidla omezovaly na určitý časový úsek anebo na některé stránky městského života. Tak je tomu například ještě v knížce F. J. Zoubka o zakládání měst v Cechách z roku 1378, v obdobných soudobých pracích německých a také v historiografii moravské a slezské. Teprve od posledních desetiletí 19. století se začínaly v obecném pozitivistickém pojetí v dějinách měst úhrnnějšího zaměření zřetelněji vy-hraňovat metodické a metodologické přístupy. Studium měst ovlivňovalo nejprve právnické hledisko předních historiků, kteří se zabývali obecnými otázkami jejich dějin. Právnické pojetí se tak stalo první vyhraněnou metodologií a zároveň etapou studia městských dějin. K předním představitelům tohoto směru patřili Jaromír Celakovský, Bohuš Rieger, Jan Kapras, z německé strany Johann Adolf Tomaschek a především Adolf Zycha, později Otto Peterka a Wilhelm Weizsäcker. Celakovský vytyčil plán velké ediční sbírky právních pramenů českých měst, jenž se zčásti realizoval kodexem listin, na kterém se potom podílel zejména Antonín Haas. Celakovského plán znamenal největší organizační čin české městská historiografie, a to jak v plánovaném neuskutečněném rozsahu, tak i ve skrovnější realizované části. Vydávání městských knih-uvázlo na ojedinělých edicích. Souběžně se rozvíjelo vydávání listinářů měst převážně německými, ale též českými historiky. 253 V tomto směru pokračoval od počátku 20. století velkým úsilím o hlubší poznání práva, správy, znaků a pečetí, ale i národnostního a kulturního vývoje měst Václav Vojtíšek. Stručný přehled, první souborné vylíčeni vývoje českých měst v našem dějepisectví,3) představoval pouhý výtah z obsažnější práce zaměřené na právní a stavební vývoj i osudy některých měst, kterou autor nakonec nevydal, ačkoli již byla z větší části vysázena v tiskárně.4) Kromě nepříznivých vnějších podmínek k tomu snad vedla sebekritičnost a poznání, že se studium měst rozšířilo novými směry a nabylo kvalitativně nové povahy. Vedle převládajícího právního proudu se obracel jiným směrem Zikmund Winter, inspirovaný německou školou kulturně historickou. Jeho souhrnné práce o českých městech 13.—17. století přinesly neobyčejné množství pramenného materiálu, ale nepodaly výklad základních jevů a stránek městského života. Platí to i o jeho poslední, posmrtně vydané práci, Zlatý věk měst českých z roku 1913, která je věnována kromě středověku zejména období předbělohorskému. Přibývaly nové oblasti studia a vedle historiografie přicházely významné podněty z dalších vědeckých oborů. Zatím jenom ojedinělými poznatky přispívala archeologie. Rozsáhlejší poznatkovou matérii přinášel národopis zejména dílem Z. Wintra a C. Zíbrta, ale toto studium se vyvíjelo odděleně od hlavního proudu bádání o městech. Vcelku izolovaně postupovalo zkoumání měst i v dalších vědních odvětvích, zejména v geografii. Od popisného stadia se pokusil přejít ke stadiu „kausálnímu" F. ítíkovský.5) Pod vlivem francouzských geografů vymezil řadu základních funkcí měst zejména podle soudobého hlediska, ale dotkl se i jejich historického vývoje. Pokračování jeho bádání zmařila smrt hned v počátcích okupace. Městská historiografie ke své škodě nevzala do povědomí významnou sociologickou studii Innocence Arnošta Bláhy,6) která v různých ohledech předjímala proslulou studii Maxe Webera z roku 1921.7) Podala nástin vývoje města od starověku, vymezila „hmotnou organizaci" měst a zejména jejich funkce hospodářskou, politickou, kulturněpsychickou. Velmi časně se zabýval sociálními dějinami Cech včetně jejich měst německý historik Julius Lippert. Později jej následoval v hospodářské a sociální oblasti František Vacek. Hlavnim představitelem nových směrů se však stal Bedřich Mendl, jehož plodné působení ukončila předčasná tragická smrt za okupace. Vydal řadu důležitých prací k dějinám Prahy, českých, moravských i slezských měst, jakož i vynikající edici knih počtů města Brna. Mendlovy práce se staly mezníkem ve vývoji naší městské 3) Václav VOJTÍŠEK. O českých městech, Svazky úvah a studií č. 14, Praha 1940. 4) Města (a měšťané), 127 sloupců. Dochováno v Archivu hl. města Prahy, V. Vojtíšek, Pozůstalost, inv. č. 2277, sign. III D 3, karton 75. 5) František RÍKOVSKÝ, Základy k sídelnímu zeměpisu Československa. Spisy odboru Československé společnosti zeměpisné v Brně, řada 5 B, Brno 1939. 6) Innocenc Arnošt BLÁHA, Město. Sociologická studie, Praha 1904. K tomu K. GALLA, I.A. Blaria's sociological studies of the town, SPFFBU XIX, 1970, G 14, s. 43—52. 7) Max WEBER, Die Stadt. Der Begriff und Kategorien. Z dalších otisků: Die Stadt des Mittelalters I, ed. C. HAASE. Wege der Forschung, Bd. 243, Darmstadt 1969, s, 34—59. historiografie a přispívaly k tomu, že její těžiště se přenášelo z oblasti právní do oblasti hospodářské a sociální. Po roce 1945 si razila cestu i v bádání o městech marxistická historiografie. Navazovala na Mendlovy podněty a soustřeďovala se k dějinám hospodářským a sociálním. Marxistický přístup přinesl první komplexní pohled na městskou problematiku. Ve vlastní historické produkci však jeho aplikace vedla nejednou ke zjednodušení, zploštění nebo i zkreslení. Projevovalo se to zejména zjednodušováním vztahu mezi základnou a nadstavbou, jednostrannou koncentrací na hospodářské a sociální složky, i tam zjednodušeným pojetím hlavních městských vrstev, zejména patriciátu a chudiny, jakož i měšťanské opozice.8) Nejednou se autoři spokojovali s floskulí o městě jako cizím prvku ve feudální společnosti. Teprve později byl formulován celistvý marxistický pohled na městskou problematiku.0) Zatímco již od šedesátých let pozornost k hospodářským a sociálním dějinám začínala ustupovat a teprve v osmdesátých letech se obnovovala,10) neustále rostl přínos k poznání středověkých měst nejen zásluhou speciálních historických věd, zejména dějin literatury, dějin umění a obecně dějin kultury, ale i dalších samostatných vědních disciplín. Velmi výrazným způsobem začala přispívat ke zkoumání měst historická archeologie. Dlouho se tam projevovala tendence rozšiřovat pojem města i na starší pravěké kultury, postupné se však omezoval na období keltské a velkomoravské, kdy některá sídliště je možné označovat jako „prvotní města", se zárodečnými nebo v různém stupni vyvinutými funkcemi.11) Zejména od sedmdesátých let výsledky práce historických archeologů přispěly téměř převratným způsobem k poznání prostředí, ve kterém začínala vznikat středověká města, spolu se studiem osídlení k poznání přechodné fáze před vznikem měst. k období vznikání měst a posléze i k celé středověké etapě vývoje. Studium hmotných pozůstatků kombinované s užitím písemných pramenů podstatně prohloubilo obraz středověké městské společnosti.12) Ve srovnání s archeologií se projevoval pro středověké období méně výrazně přínos národopisu. Zaměření převážně na menší města a městeč- 8) Zejména František GRAUS, Chudina městská v době předhusitské, Praha 1949. 3) Zejména Věra HROCHOVÁ, Byzantská města ve 13.—15. století. Příspěvek k sídelní top0grafii středověkého Řecka, AUC, Hist. et philos., Monographia 20, Praha 1967; Luďka KOBYLKOVÁ—Vlasta KUBIŠOVÁ, Západoevropská historiografie o sociálně ekonomickém vývoji měst, CSCH 29, 1981, s. 581; Luďka KLUSÄ-KOVÁ, Evropská města na prahu kapitalismu, AUC, Phil. et hist., Monographia 104, 1984, Praha 1986, s. 16—24. . lu) Srovnej František HOFFMANN, Struktura městského obyvatelstva v českých zemích do počátku 16. století. In: Struktura feudální společnosti na území Československa a Polska do přelomu 15. a 16. století, red. J. Čierny, F. Hejl, A. Verbík, Praha 1984, s. 320—342. Z nových prací je třeba připomenout studie F. Smahela k dějinám Tábora a řadu studií J. Cechury. Kromě definic J. Bohma, V. Hrubého, J. Bouzkai a dalších viz naposledy B. DOSTÁL, Raně městské prvky hradiště Břeclavi — Pohanska. In: Rodná země, Brno 1988, s. 146—155. 12) Viz zejména sborník Archaelogia hístorica, dosud sv. 1—13, 1974—1987; Urbes medii aevi. Investigationes archaeologicae. XV. celostátní konference archeologů středověku, Praha 1984. 254 255 ka, jako na přechodné pásmo mezi venkovem a městem,13) vedlo ve spolupráci s geografy k novému pokusu o definici nebo spíše charakteristiku města V. Scheuflerem.1'1) Cezura v rozvoji sociologie se projevila i tím, že se dlouho neobjevovaly z tohoto vědního odvětví ani práce ke středověké městské problematice. Lze zaznamenat jen dílčí příspěvky k sociální skladbě středověkého města.15) Nové impulsy dostával obor nazývaný urbanistika. Vyrůstal z praktických potřeb současných měst a postupné vyspíval k teoretickému vyjádření jejich problémů. Zároveň se nevyhnutelně obracel i do minulosti, kde se setkával zejména s dějinami umění a památkovou péčí. Od prvotního zaměření architektonického, technického a umeleckohistorického se urbanismus postupně rozšiřoval na vědu objímající komplexně veškerou městskou problematiku.16) Z této oblasti vzešla také souhrnná díla věnovaná městům českých zemí, která však ve svých obecných částech zpravidla nepřekračují meze urbanistiky v užším slova smyslu a jen v nástinech jednotlivých městských rezervací se dotýkají různou měrou též dalších stránek městského života.1') Se zřizováním odborně vedených archivů a muzeí souvisel rozvoj práce na dějinách jednotlivých měst. Velké monografie dostala zejména Praha, Plzeň, Brno, Ostrava," Přerov, Uherské Hradiště. Některá města přikročila k projektům i konkrétní přípravě několikasvazkového zpracování svých dějin. Přehledné historické shrnutí dostala mnohá další města, zejména na Moravě. Úroveň těchto prací je rozličná a jejich přínos pro poznání středověkých měst by vyžadoval samostatné zhodnocení. Je to široká škála knih metodologicky a metodicky náročných a stylisticky zvládnutých až po téměř komerční práce rychlého střihu nebo diletantské úrovně. Je příznačné také pro naše bádání o dějinách měst, že v poměrně rozsáhlé produkci téměř úplně chybějí úvahy metodologické povahy. K výjimkám patří jen některé práce J. Hrůzy zaměřené k urbanistice,18) J. Kudrny o italských a jiných evropských městech, J. Kejře a několika dalších badatelů k počátkům našich měst. Na rozdíl například od polské městské historiografie máme jen skrovné náběhy k městské typologii, strukturálním modelům a dalším teoretickým otázkám. S tím souvisí, že v městské historiografii nebyla programově uplatňována strukturální, případně strukturálně funkcionální metoda. Nesporné rozmnožení i prohloubení poznatků o středověkém městě díky naznače- 13) Venkovské město. Sborník příspěvků z IX. strážnického sympozia..., 2. sv., Uherské Hradiště 1986—1987. H) Tamtéž, s. 11—12. >') Práce K. Hrubého a M. Vidláka. ,6) Zejména v pracích O. Dostála, E. Hrušky, J. Hrůzy, D. Líbala, J. Muka i dalších. 17) Zejména Oldřich DOSTAL a kolektiv, Československá historická města, Praha 1974. Též anglicky v řadě vydávané E. A. GUTKINDEM; J. HRŮZA, Československá města, Praha 1976; D. LÍBAL, Starobylá města v československu. Stavba jako obraz dějin, Praha 1970; Kolektiv autorů, Pamět měst. Městské památkové rezervace v českých zemích, Praha 1981. Pro jednotlivá města tomu odpovídá ediční řada Státní památkové rezervace, Praha, Odeon, jež přesáhla již 30 svazků. lf) J. HRŮZA, Teorie města, Praha 1965; TÝZ, Slovník soudobého urbanismu, Praha 1977. 256 ňému mezioborovému přístupu přímo vybízelo k teoretickému zobecnění, zejména když se ukazovala neudržitelnost některých dogmatických marxistických tezí a posléze byla uznána slučitelnost strukturálního i systémového přístupu s marxistickým pojetím. Setkáváme se jen s faktickým, vědomým i méně vědomým uplatňováním strukturální metody zejména v oblasti sociálních a kulturních dějin a v národopisných studiích. Tolik je jisté, že právě programové uplatnění tohoto směru mohlo znamenat ústrojné pokračování díla započatého B. Mendlem a další etapu středověké městské historiografie. 2) Heslovitý nástin ukázal, že naše středověká města se stala velmi brzy předmětem historického zájmu, který v posledních dvou stoletích dostával vědecký charakter a v několika vývojových etapách vyznačujících se rostoucí metodologickou i metodickou náročností přinesl nesmírné množství poznatků, jejichž bilanci nelze v tomto příspěvku podat. Pokusil jsem se o to v knize o českém středověkém městě.19) Ukázalo se, že poznatkovou látku lze utřídit do několika hlavních tématických okruhů: prostředí, výstavba, obrana, hospodářství, společnost, právo a správa, kultura a život, dědictví středověkého města. Čtyři desítky kapitol pak vyjadřují hlavní otázky, k nimž je možné studium a jeho výsledky soustřeďovat. Při shromažďování a zpracování látky se projevilo, jak nerovnoměrně středověké město známe a v jakém rozpětí kolísá hodnota, spolehlivost a použitelnost jednotlivých poznatků. Teprve v posledním desetiletí, kdy se probudil zájem o ekologické otázky, podnítil některé práce věnované vztahu měst a přírodního prostředí, kterému předtím věnovala pozornost jen geografie. Nové cenné práce vzešly zejména z dílen archeologů. Množství poznatků bylo nahromaděno B k výstavbě měst, ale i v této oblasti zbývá objasnit mnoho otázek od vý- voje městského domu a dalších prvků až po celkový stavební charakter hlavních typů měst. Obdobně je tomu u obrany měst. Od Mendlových dob bylo vykonáno velmi mnoho k poznání hospodářských a sociálních poměrů. Pozornost k těmto otázkám se ještě zvýšila v marxistické historiografii, ale ani v této oblasti nebyly uspokojivě objasněny namnoze ani základní problémy. V období, kdy převládalo právní pojetí, bylo nashromážděno mnoho poznatků o městském právu a správě, které byly rozmnožovány i v dalších desetiletích. Zbývá však vykonat ještě velmi mnoho, neboť se ukázalo, že i zdánlivě samozřejmé kategorie, jako jsou královská města, potřebují objasnění. Kulturním dějinám byla věnována pozornost od minulého století a trvala potom v různé intenzitě. Poslední dvě desetiletí přinesla zvýšení zájmu a nové pohledy na tuto širokou oblast, ale ve srovnání s jinými zeměmi se teprve znovu začíná věnovat soustavnější studium například dennímu a svátečnímu životu. Nevyrovnanost zpracování neposkytuje dobrý základ ani k výkladu celkového vývoje měst. Dokonce neexistuje ani solidní úhrnná práce o osudech měst v preferovaném období husitské revoluce, kdy hrála mimořádnou roli. Obdobná nevyrovnanost vládne i ve zpracováních dějin jednotlivých měst, takže získat fakta a data použitelná ke srovnánííj-e velmi nesnadné a za dané situace namnoze i nemožné. 19) F. HOFFMANN, České město ve středověku. V tisku. Kniha zahrnuje také moravská města, v menší míře slezská. ■ 257 Živelnosť studia provázená pomíjením závažných stránek městského života i v posledních desetiletích souvisela kromě jiného s tím, že se u nás nevytvořilo aktivní středisko, které by orientovalo studium měst, jako je tomu v jiných zemích, zejména v NSR, Rakousku, ale i na Slovensku, a přispívalo k soustavnému zpracovávání městské tematiky. Činnost Komise pro dějiny měst při bývalém Ústavu československých a světových dějin ČSAV v Praze se po prvním rozběhu fakticky neprojevovala. Jen postupně dospívají k obecnějšímu zaměření konference o městských dějinách pořádané Archivem hlavního města Prahy. Za těchto okolností, vzniká otázka, za jakých předpokladů lze uplatnit ve studiu našeho středověkého města systémový přístup, který znamená zvýšené nároky na kvalitu poznatků i na metody jejich zpracování. 3) Systémový přístup, metoda i metodologie, vycházející z kybernetiky a teorie systémů, v posledních desetiletích obecně pronikl do přírodních i společenských věd nemarxistického i marxistického zaměření.20) O jeho; uplatnění v historiografii pojednávají v různé úplnosti nové úvody do studia historie.21) Vynikajícím způsobem užil systémového přístupu J. de Vrieš v díle o urbanizaci Evropy v prvních stoletích novověku.22) U nás se uplatnil ve studiu měst zatím vzácně, a to u mést novověkých.23) K faktickému použití se přibližují poslední práce F. Smahela věnované Táboru. Systém je definován jako účelově vymezená množina prvků a množina vazeb mezi nimi, které společně určují vlastnosti celku. Systémová analýza znamená vlastně pořadači princip poznatků z dané oblasti. Důležité je vymezování celků a prvků hmotných i psychických, postižení jejich statických vztahů a dynamických funkcí. V určité oblasti zkoumání se postupně vytváří hierarchie systémů. Pro města je důležité propracování postupu při analýze makrosystému u sídelních soustav a infrasystému u jednotlivých měst.24) Vedle verbálního či literárního výkladu se užívá modelů, jež mohou mít u prostých vztahů podobu grafů, ale dospívají též k náročnému vyjádření složitých společenských procesů.25) Systémová analýza vyžaduje odpovídající informační základnu. Z podaného letmého nástinu je zřejmé, že výsledky dosavadní městské historiografie k tomu nepostačují. Chybí dokonce i bibliografický přehled o této produkci.20) Má-li být využito moderních technických možností, Viz například Jana PURŠOVÁ, Vývoj systémových teorií společnosti, Praha 1984. al) Srovnej například Miroslav HROCH a kolektiv, Úvod do studia dějepisu, Praha 1985, s. 212—214, kde systémový přístup je v podstatě zahrnut mezi metody strukturální. *•) J. de VRIES, European urbanization 1500—1800, London 1984. *) Zejména G. CELECHOVSKY a V. SIPLER, Města jako systém, Praha 1983. Viz též J. HRCZA, SioimíJs soudobého urbanismu, Praha 1977, s. 258. Z dalších prací: František SVÁTEK, Město Praha jako organizátor kulturního života české společnosti, ve 2. polovině 19, století, Documenta Pragensia 5, 1985, s. 124—128; Anna MAG-DOLENOVÁ, Systémový přistup v historickém výskumu so zreteJom na dejiny kultury, HC 36, 1988, s. 241—247. *) Srovnej staf V. ŠIPLERA v uvedené knize Města jako systém, s. 123 an., zaměřenou ovšem na současná města. J. Topolski navrhl již v roce 1973 vypracování modelu pro historii Poznané. F. SVÁTEK, Město Praha jako organizátor, s. 127. *) Výběrová bibliografie obsahující na 800 titulů je připojena ke knize o íeském městě uvedené v poznámce 19. 258 hlavně výpočetní techniky, což je u náročnějších úkolů systémové analýzy nezbytné, je třeba znovu věnovat pozornost historickému faktu ve vztahu ke zpracovávání informací a vytvářet k tomu i organizační předpoklady. Ještě obtížnější je dosáhnout srovnatelných dat u vazeb a složitějších procesů. Srovnáváme-li například tabulky řemeslných odvětví a jednotlivých řemesel z různých měst, zjišťujeme jednak pozitivní propracovávání třídících hledisek, jednak nedbání nebo neznalost uznávaných postupů, což samozřejmě ztěžuje zobecňující soudy. Postup bádání způsobil, že četná obecné tvrzení — ve městech existovalo trojvrství patriciátu, střední vrstvy a chudiny; patriciát ovládal město po všech stránkách; husitská revoluce byla revolucí měst atd. — jsou vratká a hodnota pravděpodobnosti je velmi nízká. Naproti tomu jinde úhrn nových poznatků již dovoluje pokoušet se o zobecnění. Tak by bylo možné vytvořit alespoň hypoteticky model horního města, jeho vzniku, vzestupu, skladby, života, ústupu a případných renesancí nebo zániku. Poznání Kutné Hory dovoluje formulovat alespoň křížové vazby typu: politická konsolidace v polovině 15. století — hospodářská rekonstrukce — rozvoj města s řadou větví, například: bohatý patriciát — mecenášství — rozkvět umění, ale-též: hospodářství — sociální diferenciace — konflikty — represe, se vzájemnými dalšími vazbami. Jiným příkladem by mohl být model morové epidemie s postižením netušených souvislostí jevů od nemocí přes sociální důsledky až po výtvarné umění.27) V systémové metodě je možné integrovat veškeré starší koncepce, přístupy a metody, které se v ní jeví jako dílčí. V městské historiografii středověku to platí o právním přístupu, sociálních a hospodářských dějinách, dalších jejích odvětvích, i o přístupu strukturálním. Téměř všechny jevy a procesy, jež zahrnuje nebo zahrne systémová metoda, byly již. v městské historiografii různými způsoby dotčeny. Někde jde skutečně jen o vyjádření týchž skutečností novými termíny. Například sociologické termíny statika a dynamika, vztah, interakce se objevují v nových označeních nebo interpretacích. Zároveň ovšem nejde o pouhá slova, ale o funkční pojmenování a zejména konkrétní využití. Obdobně to platí o modelech, které se užívají v městské historiografii odedávna. V prosté podobě k nim náležejí grafy, nákresy, schémata.28) Zhuštěnou sumu informací přinášejí v různém stupni mapy a plány. Propracovanější modely ať již pro konkrétní dobovou situaci,29) anebo jako zobecnění složitějších. procesů30) jsou zatím vzácné. Při této kontinuitě má u systémového přístupu zásadní význam skutečnost, že se přechází od pouhého popisu k metodicky propracované interpretaci strukturních vazeb i časového pohybu a proměn. Systémová metoda klade na historiky vysoké nároky a nejed- ol Látku k tomu podává Eduard MAUR, Morová epidemie roku 1380 v Cechách. HD 10, 1986, S. 37—71. Například Josef PETRÁŇ a kolektiv, Dějiny hmotné kultury I. 1—2, Praha 1985, zejména z oblasti výstavby, obrany a hospodářství našich měst. ^ Například města ve schématu táborské strany v letech 1427—1434, František SMAHEL, Organizace a skladba táborské strany v letech '1420—1434, HT 9, 1987, s. 48. 30) Například Luďka KLUSÁKOVÁ, Evropská města na prahu kapitalismu, s. 131 — obecný model vývoje města, s. 134 — obecný model vývoje městské sítě; Dějiny-hmotné kultury 1.2, s. 700 — model soukenictví. 259 nou odhalí jejich prohřešky. Spolu s městskou typologií by měl systémový výklad ve vyšší fázi poznání určovat alespoň do jisté míry charakter těch měst, jež mají chudší prameny. Obecná mezerovitost dochovaných pramenů k dějinám středověkých měst ovšem znamená vážnou překážku, jež omezuje úplnost informací a tím i výsledného poznání. Konečně je významné, že systémová metoda by měla vylučovat různé ideologické predestinace a směřovat tak k objektivnímu postižení skutečnosti. 4) Má-li být uplatňována systémová metoda, je nezbytné alespoň v podobě pracovních hypotéz vymezit pojmy města, jeho funkcí a typů. V naší historiografii31) se dlouho uplatňovala definice města V. Vojtíška, vycházející z právního pojetí měst, ale v širší formulaci přihlížející i k jejich dalším funkcím.32) V posledním období učinili náběhy k nové definici J. Tomas,33) V. Hrochová,34) L. Kobylková—V. Kubišová,35) v jiné podobě pak V. Scheufler.36) Na druhé straně, i s přihlédnutím k obdobným pokusům v jiných zemích, se projevila skepse k definici měst, kterou nejvýrazněji vyjádřil J. Kejř.37) Bylo již uvedeno, že vymezení měst je nezbytné. Ostatně každý, kdo se městy zabývá, má určitou představu města a bylo by možné ji z jeho prací vyabstrahovat a zkonstruovat. I při uvědomění si všech předchozích nedostatků a trvajících úskalí je třeba se o definici města pokoušet. Nesporné je, že město je druh lidských sídlišť, a to vyššího vývojového typu. Můžeme proto od počátku mluvit o sídlištním systému. Ve starověkých i středověkých společnostech postupoval vývoj pravidelně od lo-vectví a pastevectví ke stálejším zemědělským osadám a později k vytváření tržních středisek, kde bylo možné směňovat zemědělské a řemeslné výrobky. Vedle různých specifických sídelních útvarů dospíval vývoj k sídlištím městského typu, a to nerovnoměrně. Jen v některých zemích byl přebírán nebo dobyvateli uplatňován sídlištní typ města bez naznačeného dlouhého vývoje. Přitom vznik měst nebyl samozřejmý vývojový znak feudální společenské formace. Dokonce se této formaci s jejím základním protikladem feudála a poddaného vymyká a je tam pokládán za cizí prvek. Kdyby tento výrok klasiků marxismu byl brán doslovně, byl by prostě chybou myšlenkové konstrukce, neboť alespoň v Evropě bylo město v období feudalismu nepochybnou skutečností. Jestliže však město chápeme jako složku společnosti, která kvasivým způsobem přispívala ke vzniku vyšší kapitalistické formace a tím feudalismus rozleptávala a pomáhala překonávat, pak označení města jako cizího prvku nabývá pozitivního významu. V českých zemích byla města od vrcholného středověku 31) Také zde uvádím jen výběr názorů. 32) V. VOJTÍŠEK, O českých městech, s. 5; Z právních dějin československých měst. In: O našich městech a patrimoniích ..., Praha 1934, s. 3. ■13) Jindřich TOMAS, Sídlištní aglomerace tržního typu v raném českém středověku. In: Historický vývoj českých mést..., Praha 1970, s. 14. 3'') V práci o byzantských městech uvedené v poznámce 9. 35) V práci uvedené v poznámce 9, s. 578—585. 3S) V. SCHEUFLER, Nástin klasifikace českých měst. In: Venkovské město, s. 11 až 13 (spíše charakteristika); K. FOJTÍK, Úloha venkovského města, tamtéž, s. 13 až 16. 3:) Jiří KEJŘ, Nad počátky našich měst, CSCH 24, 1976, s. 377—380; TÝ2, O počátcích pražských měst. In: Najstaršie dejiny Bratislavy, Bratislava 1988, s. 229—231. Tamtéž zejména západoněmecká literatura k této otázce. ,1 neodmyslitelnou a integrální složkou feudální společnosti. V menším počtu vznikala prvotní nevyzrálá města již v období raného středověku a dokonce i v obdobích ještě starších. Vznikem měst se uplatnil i v českých zemích nejvyšší typ lidských sídlišť, který podstatným způsobem obohatil strukturu společnosti, přispěl k jejímu pokroku a v některých obdobích pro ni nabyl klíčového významu. Ve městech narůstalo množství prvků a vztahy a procesy, které odtud vznikaly, se stávaly stále složitějšími. Tento pohyb se snažíme postihnout v podobě hlavních funkcí, které chápeme ve smyslu sociologickém jako pravidelné vztahy prvků určující provoz města a jeho vývoj. Funkce se vytvářely v dobově a prostorově proměnlivé podobě a zároveň se stávaly jeho určujícími znaky. Některé z těchto funkcí mohly také být v zárodečné formě bezprostředními motivy vzniku města. Z hlediska našeho poznávání měst jsou jejich základní funkce zároveň kritérii městskosti. Dnes lze již sotva pochybovat o tom, že rozhodující funkcí města, jež také podmiňovala jeho vznik, byla funkce ekonomická. Vznik města souvisel s hospodářským procesem dělby práce, zejména s jejími vyššími fázemi. Znamenalo to vyčlenění řemeslné výroby a obchodní směny jako zvláštních hospodářských odvětví, která se pak mohla rozvíjet k vyšším vývojovým stupňům. Naopak existenci města nelze zužovat na jeho ekonomickou funkci, neboť město představovalo celek složitější struktury. Postavení města silně ovlivňovalo přírodní prostředí a poloha v krajině. Některá města vznikala spontánně na vhodných místech ze starších sídlišť prostšího typu, u jiných rozhodovala o umístění racionální volba. V obojím však působila určitá zákonitost, v níž se uplatňovaly přírodní podmínky. Tyto motivy se však projevovaly i v provozu města, ve formování jeho užšího i širšího areálu, v jeho vztazích k zemědělskému zázemí i k dalším městům a jiným složkám společnosti v bližších i vzdálenějších okruzích. Ve vzniku i provozu města tak zřetelně pronikala jeho funkce v krajině. V obecnějším rozsahu lze mluvit o urbanizační struktuře krajiny. V hierarchii a struktuře sídlišť se stávala hlavním protikladem města vesnice. Tento protiklad nabýval od počátků velmi vyhraněné podoby a ideologizoval se v duchu vládnoucích mentalit a myšlenkových soustav. Již ve středověku bylo spatřováno ve městě středisko zla, jež mělo historický původ u Kaina, který založil podle bible první město, a idealizována vesnice jako sídlo prostého nezkaženého člověka. Tento antagonismus měl pradávné kořeny, vracel se v dalších stoletích a žije i v současné době v hesle světové vesnice v ideologii krajních politických směrů, vznikajících v rozvojových a zaostalých zemích. V protikladu k vesnici vyrůstalo město po stavební stránce jako útvar mnohem náročnější a diferencovanější. Od pouhé ochrany před nepřízní přírody vyspěla primitivní obydlí ve městech ve výstavné domy, k čemuž pak přistupovaly velké veřejné budovy. Zevně především architektonický ráz činil město městem. Sídliště městského typu.\se''stalo perspektivním sídlištěm lidské společnosti. Po celý středověk a dlouho do novověku poskytovalo město svým obyvatelům větší bezpečnost díky pevnostnímu systému a vnitřní organizaci městské hotovosti, které vytvářely jeho vojenskou funkci. Spolu s městským hospodářstvím znamenala základ politického významu měst. Jejich 260 261 zapas o prosazení, udržení i plnější uplatnění náležel ke klíčovým problémům feudální epochy a různé nárazy již v pozdním středověku předznamenávaly budoucí proměnu společnosti. Proto lze právem mluvit o politické funkci měst. Specifický příklad vyhraněné politické funkce se širokou škálou důsledků pro další stránky života města poskytovalo sídelní město panovníka, případně hlavní město země. V městském útvaru narůstala společnost do složitějšího uspořádání než v malé a prosté vesnici. Početná řemesla, obchodní živnosti, městská správa, církev, škola a další zařízení sloužily nejen potřebám obyvatel, ale vytvářely též novou městskou společnost se složitějšími vztahy a nesporné vyššího typu než ostatní sídlištní útvary. Tato městská společnost měla zásadní význam i pro další vývoj celé společnosti feudálního státu. Město tím nabývalo zvláštní funkce sociální. Hospodářské a sociální vztahy i potřeba správy města podle určitých zásad nezbytně vyžadovaly právní řád. Soubor ustanovení městského práva s výrazným principem samosprávy měl základní význam pro fungování města, ale i pro veškerou feudální společnost, vývojově potom i pro další epochy. Město tím vykonávalo jak samo o sobě, tak v širším dosahu Junkci právní, která různými způsoby souvisela zejména s funkcí politickou. Vesnice měla svou prostou kulturu. Město přineslo nové možnosti, jež vedly k jejímu zmnožení a prohloubení. Značnou roli tu hrála diferenciace společnosti, volný čas v různých podobách u jednotlivých vrstev, jakož i role církve. To vše opravňuje mluvit o kulturní funkci města, rovněž s vývojovou dimenzí obecného dosahu. Městský organismus nemohl zůstat nedotčen institucí tak významnou, jakou byla ve středověku církev. Ve větších městech, ale nejednou i v menších, nebyl jen farní či děkanský kostel, ale též kláštery, zejména dominikánů a františkánů. Tyto kláštery nemohly existovat v sídlištích vesnického typu, a proto již zjištění kláštera v určité lokalitě je spolehlivým kritériem její městskosti. Města zároveň znásobovala možnosti působení církve, kde se s kulturními vlivy prolínaly složky ideologické, hospodářské a mocenské. K základním funkcím středověkého města českých zemí, které byly právě uvedeny a které vytvářely nový způsob života a novou městskou mentalitu obyvatel, přistupovaly některé další, buď úzce specifické, anebo méně výrazné. Ani základní funkce nebyly zastoupeny ve všech městech v úplnosti a ve stejné intenzitě. Přes společné rysy bylo každé město individuální, nezaměnitelné s jiným. Proto je velmi nesnadné utřídit je do skupin, aby alespoň takto bylo možné zvládnout jejich mnohost. Dosavadní třídění a pokusy o typologii měst vycházely většinou jen z některého, byť základního znaku, anebo z několika znaků. Rozdíly mezi městy se projevovaly tak zřetelně, že k jejich třídění docházelo již ve středověku. Jako samozřejmé se nabízelo dělení podle vrchností: města královská a královská věnná, poddanská se zvláštním druhem panovnických měst komorních, při čemž podle postavení vrchnosti se poddanská města dále dělila na církevní (biskupská, klášterní), šlechtická a později i městská. Zároveň se rozlišovala velká města (civitates) od městeček (oppida). Města se třídila i podle dalších znaků, například na hrazená a nehrazená, nebo podle právního postavení. Původního třídění měst se dlouho užívalo i v novodobé historiografii a dalších vědách. Teprve v našem století vznikají pokusy o utřídění měst podle vědeckých kritérií, o městskou typologii. Vedle obecně zaměřené typologie M. Webera se uplatňuje zejména třídění měst Horsta Jechta, které je zaměřeno na města středověká, případně raně novověká. Vychází z hospodářského charakteru měst a snaží se postihnout i odpovídající strukturu sociální. Pro naše města upravil toto třídění Josef Janáček.38) Nově se pokusil o utřídění měst V. Scheufler.39) Hospodářská a sociální struktura je nepochybně důležitý a mnohdy i základní znak města, nevyjadřuje však plně jejich charakter. Cestu k utřídění a typologii měst poskytují jejich funkce, jejich početnost a kvalitativní povaha. Je třeba připomenout, že jde výlučně o města českých zemí ve 13.—15. století, mezi nimiž se například výrazně exportní město nevyskytovalo. Podle uvedených hledisek docházíme k těmto hlavním typům: U sídelních, případně hlavních měst zjišťujeme plné zastoupeni všech hlavních funkcí, a to ve velmi rozvinuté podobě. Patřila k nim Praha, v menší míře a omezeném časovém úseku Brno a Olomouc, v dalším odstupu městská sídla biskupských a nejpřednějšíeh šlechtických vrchností. Stará kategorie královských měst má své trvalé oprávnění, neboť u nich byly zastoupeny všechny nebo alespoň většina hlavních funkcí. Přímé podřízení panovníkovi jim zaručovalo vyšší právněpolitické postavení a umožňovalo výhodnější uplatnění v oblasti hospodářské. O poddanských městech platí v podstatě inversní charakteristika královských měst. Ve většině z nich byly hlavní funkce méně rozvinuté t a vždy ani nebyly všechny zastoupeny. Všeobecně tam mělo zvýšenou úlohu zemědělství. Při početnosti měst tohoto typu.se nejrozvinutější z nich přibližovala slabším městům královským a některá nenaplňovala charakter městského sídliště. Mezi poddanskými městy se již ve středověku začínala odlišovat městečka, pro která byla charakteristická značná redukce městských funkcí, takže se někdy podobala větším vesnicím. Tato kategorie měst je zatím nejméně propracována. Konečně je třeba odlišit kategorii měst s dominantní funkcí, mezi něž náležela zejména města horní, lázeňská, se silnou říční dopravou, za husitské revoluce i města revoluční. Oprávněnost této kategorie je zřejmá, i když jinak šlo o města královská nebo poddanská. Uvedené kategorie umožňují v podstatě jednoznačné zařazení všech měst. Výjimkou jsou ta města, kde se průběhem doby měnilo jejich po-* stavení i jednotlivé funkce. Vedle moravských královských měst posti- hovaly hluboké změny zejména města horní. Nyní je snad již možné pokusit se o definici, která ovšem i nadále má především pracovní povahu: České středověké město bylo vývojově vyšším druhem lidského sídliště, které mělo funkcej ekonomickou, geografickou, stavební, vojenskou, sociální, politickou, právní a kulturní, jejichž 38) Josef JANÁČEK, Řemeslná výroba v českých městech v 16. století, Praha 1961, s. 184 an. 39) Viz poznámku 36. 262 263 souhrn vytvářel v každém městě specifickou strukturu a vyhraňoval skupiny měst k určitým typům. Toto čtyřsměrné vymezení města jako druhu lidského sídliště, jeho hlavních funkcí, specifické struktury a typů umožňuje zahrnout pod jeho pojem sídliště v dostatečné šíři i v potřebném omezení a zároveň přihlížet jak k hlediskům diferenciačním, tak zobecňujícím. Raně středověká nebo i pravěká sídliště, která měla městský charakter, ale jejichž funkce se dosud plně nerozvinuly, bývají nazývána rovněž města, předlokační města nebo „protoměsta". Jde o města jiných dějinných etap, která by bylo třeba samostatně přesněji definovat. Pokud existovala v českých zemích, což se týká keltských oppid, hlavních střeL disek Velké Moravy a Prahy od 10. století, je účelné pro ně užívat nezvu „prvotní města", 5) K prvním předpokladům uplatnění systémového rozboru náleží znalost počtu a rozložení měst a městeček. Ani v této prostší rovině dosavadní historiografie nepřipravila půdu dostatečným způsobem. Vznikla řada velmi cenných studií sídelní povahy, první náběhy ke zpracování měst podle krajů, ale dospíváme k překvapivému zjištění, že dosud nebyly známy přesnější celkové počty měst alespoň k hlavním časovým mezníkům. Bylo věnováno dosti úsilí na zjištění celkového počtu sídlišť, ale města přitom ustupovala do pozadí. Přitom některé náběhy se týkají pouze Cech, zejména v souvislosti se zjišťováním počtu obyvatel,40) zatímco pro Moravu a část Slezska, jež dnes náleží k našemu státu, je pokusů ještě méně nebo vůbec chybějí. Pro Cechy se objevují první spolehlivější, aie stále ještě rozkolísané počty měst od 16. století. Kupodivu se velmi přiblížil ke skutečnosti Václav Hájek z Libočan, který v seznamu uvedl 421 měst.41) V moderní historiografii odhadl R. Nový počet poddanských měst a městeček v době předhusitské na 290.42) K prvnímu přesnému číslu, alespoň pro dnešní Západočeský kraj, dospěl J. Pelant počtem 75 měst,43) což znamená vůči R. Novému u poddanských měst o 12 více. Na vznik měst a městeček působily rozmanité okolnosti obecného i specifického charakteru, kterými se zde nemůžeme zabývat. Omezujeme se na zjištění, že během středověku se vytvořila v českých zemích hustá síť těchto sídlišť, jejíž růst zachycujeme k rokům 1300, 1400 a 1500. Rok 1300 vyjadřuje výsledek první fáze zakládání měst a městeček v přemyslovském období, druhý mezník 1400 situaci před husitskou revolucí, rok 1500 stav na přelomu středověku a novověku. Východiskem byl dnes nejúplnější soupis městských sídlišť podaný v soupisu městských znaků.44) Ukázalo se však, že jeho údaje o vzniku i charakteru městského sídliště ve středověkém období jsou v řadě pří- <0) Zdeněk BOHÁČ, Postup osídlení a demografický vývoj českých zemí do 15. století, HD 12, 1987, s. 70; Eduard MAUR, Historické zprávy o lidnatosti Cech a jejich hodnota, HD 5, 1971, s. 25—28. 41) E. MAUR, Historické zprávy, s, 27. **) Rostislav NOVÝ, Poddanská města a městečka v předhusitských Cechách, CSCH 21, 1973, s. 73. u) Jan PELANT, Město a městečka Západočeského kraje, Plzeň 1984, s. 13. w) Jiří CAREK, Městské znaky v českých zemích, Praha 1985. 264 1 padů nepřesné. Proto údaje byly korigovány podle dalších souhrnných pomůcek, zejména zemskými místopisy, soupisy místních jmen, dílčími soupisy a posléze i speciální regionální literaturou. Je pochopitelné, že k sestavení přehledu i map nemohl být podniknut pramenný výzkum ke každé městské lokalitě, jejíž charakter není bezpečně ověřen. Vypracování přehledu a map naráželo na řadu potíží. Dosavadní literatura k jednotlivým městům má různou kvalitu a v řadě případů neumožnila spolehlivé určení povahy sídliště k uvedeným časovým mezníkům. Jde jednak o určení městského charakteru sídliště vůči vsím, jednak o jeho kategorii, zejména o rozlišení města a městečka. I v nových hodnotných městských monografiích zjišťujeme proměnlivé označování bez náležitého zdůvodnění, Tím horší je situace tam, kde je k dispozici jen starší literatura, neboť například většina starších svazků Vlastivědy moravské je k těmto účelům nepoužitelná. Další nejistota vzniká z dočasného zániku městského sídliště, jeho poklesu na ves nebo opětného vzestupu. Někde pak vůbec chybějí prameny, takže buď nelze sídliště k danému mezníku prokázat, nebo určit jeho charakter. Bylo proto nutné odvažovat se i odhadů podle povahy osídlení a vývoje oblasti. V řadě případů zůstává otazník, v mapách výslovně nevyjádřený. Je třeba počítat s tím, že zjištěná čísla mohou být dalším bádáním zpřesněna, ale tolerance by neměla překračovat 10 %. Nicméně i v této podobě mohou být čísla tabulky i jejich mapové zobrazení relativně spolehlivým východiskem rozboru. Podle takto sestaveného soupisu dospíváme k celkovým číslům královských a poddanských měst i městeček a k jejich vyjádření v mapách. 1300 Í400 -ct3 M % « -■3 g.33 Cechy Morava Slezsko úhrnem 32 18 53 a ni cu o'S a a 37 19 4 60 95 38 3 136 164 75 13 252 ■s-B 37 12 e 55 q n! cc TJ ^ -n m o 64 38 10 112 262 na 3i'9 CJ 363 168 25 556 1500 '5 c S a £ •v t ■S a —t TI W P: E 39 6 5 50 83 47 14 144 296 152 456 1L& 205 27 650 V Cechách se vytvořila do roku 1300 téměř úplná osnova tří desítek královských měst. Určovala ji jednak stará sídelní oblast podél Labe, dolní Vltavy a Ohře, jednak pásma podle zemských "hranic. V jihozápadním pásmu ležely v první linii u hranic České Budějovice, Vodňany, Sušice, Klatovy, Stříbro, Tachov, Cheb, ve druhé linii Písek a Plzeň. Na severozápadě tvořily první linii od Chebu Loket, Kadaň, Most, Ustí, druhou Zatec, Louny, Litoměřice. Vně těchto oblastí a pásem vznikl jen Beroun a Rakovník. Bez královských měst a vůbec chudá na města. 265 266 MAPA MĚST A MĚSTEČEK V ČESKÝCH ZEMlCH K ROKU 1400 Navrhl F, Hoflmann Kresli! B Stehlík o f tl Č Kamen ze PodiroUříffl 0 'o'^Jatlorne @6Wíbv n. PI. s » Podj. Oä.ko„ CTw''» fV* Kra.arso 'H»I""I Ceíký Dub ©Duchoov J BliisvedlyO 0 ,idY ^"'OBIIin. f ©Uétekj0,Usbi0Dok.,o+" Maiohc :ho„™j@' #most V4t!ľ0M£f!l0E b^p- tH"iä. KADAŇ 0UÍ"" , ^»^S™yo^/V«» o ta,d4 Lub, / » LOUNY Jvw-I VtlvaiY--■) ľ1' „ KARLOVY qMi.io. ŽATEC °Tjnai o £~kL W.nitky n.J. LCKET/^VARY °Do.po«aeulkMio. o P'"™, Vf_ Starif c,, „ JCr N.pím,n0 ., °»lälr>» SlANVJI V^'*>J*-vBiil«liií.NYMBURtd Sokolov®—oVroulok m c í j ) nLa^' rC / ©L.aí S> 1 K/nép«rk n.fflľ/ 0H.SI6Ä0».o Bocbcv Oliryr, N,SHtä«l ^ar,„jj, „. f^^bZ*«LJS^J PH&efiniceQ J**' OSTR0VV *CHEB Boíovn.TBplouO ^ulim cr„ss;;. LiinlR.nh.,1 oTspl4 ;N*íny ^J<»l°™« OKoU.n, OBetdrdiíca ^ Zbiroh ©rebrík Míato jR.Slic. 0 _ oL«r,°'. STŔlBRO-^To^ ^ MSg. Hol,icOH°"° TACHOV Rokycan. řtojKnin0 ,od yn°^"»« 4Nl.^*W V*. tata.*""- J| TONOVÉ M. o ®' HSbin/ KOĽftlM Jílové oMnicho.iee ~) OSW-mú Skaii- N»p>^ S«".b.rkoř n. S j oBanašo. -Vo!*4^ ONa.eklo. - ™™í .J V. ^_H°T»°ľt:' \ OMuienin^g)^._^Stankov ® . DOMAŽLICE Blairů Mirolica/ 6/ Ztakmío (J'f""'™' / GKascjov [^KLATOVY ) PlinioaO Velký 3or Janovice *. Ú/ WaíÝ Bt« oHoTaidotfice °Sl,áiov O t , StrtlCOriLM ů'achTOvO ^fevji^wJ pfSEK cíťJ.Můatoiiko Hírť-pr.'k Miíe'gko "'J^lK'Ci. PWFtfyO Sazimovo Usli ©_ OCliJTiDV Baciiyné^ g. Kamenioe n. L ; Týn. n. Vil. feerdaSova ,, ,,. 'D.BukcvBkf JPíaíiM Jindrův "•i'»iV%a»p0r«k»H0ry° B™0V ®VODŇANY ciP^rec™\? S. y a™„k™»on.B. )L0rr,nlcS@\s.rli5.N.ô™t' CEsfe ^TfBboň ' w „ , fSBUDÉJOVICE ChvslSin^ Llls6l„ J*cv*S«tny Csský KrumlovSÍ^ °, >*v* Hjdy EaneĚovS i?floíďaioi/ic9\ ONnahnnice Tífibacliovk KRÁLOVÉ! . o^h"-^- ^'Chlumocn.C. J Tynlfilé n. OX. c^Jtalac r.. O _X Puiäie lerk Mlrdkrv^äijj^ h«Vchruoim Ä".^,,! n.C ®KUTNA HORA o o ® :'včÁSLAV .„ Naaavrky " oPrcsai o'rhova Kímenice ®VYSOKE MYTO čeaká TfpbovíO Skutii ©Lilomyíl Ja';loiinB [ n-Q- Šumperk \ SRUNTAU .' Zábřeh® / „ Rýio»rsiě 9 o.ore."*'.--''OHradse I \ S0v,™oH„io»á O Blld(g5««lJn.Hiir.| M,™ (UtovUN|Cov © @ gŕ, ä^Vílkov | ® Mor. Berojn V_ ^ plicvcŕ] Mor.pebová Ľ na H.O Prostéjov^ i-Umbravita o Tovačo-vo n.5 Drahany ^^^^^ P:ariRka C l iysťioe p, H. ( I Pelhřimov © o N.R»dhno.oV>sky" OBoíeio.- /JIHLAVA .^Poíiik, Stoo.ro. I , ValB"»S BRNO j VVS.ov oMotovia a^aaice © | \ áL„ „ """'fÄľ"d° (*,3"V4ír^C ^ UHERSKY BROD I JEi.Wk.E q8»iimi« sEROHOftaiCE Vr.co.o ©y ^Lihetsky Ostroh «s»w ***** HiV'f- J.A.Mm^^vu» L L>^-Í1 1 '•'••* álrachctico iHridsk, OHavlin ) J f ® mím krtlbvikl 4hoI © m6)1o o méstadko VranOí JfJOJMO 00lBksl>vig 268 269 MAPA MĚST A MĚSTEČEK V ČESKÝCH ZEMlCH K ROKU 1500 Kreolil B. Stehlík ,, Chfaatava Jablonna Navrhl F. Hoífmonn hlavni změny jmen měst dnesnI jméno středověké jméno ^ Belá pod BBľdozem - Nový Sazd&ř __ ji . / 'Wtaeneaov>ft. h Benátky nad J™rou - Nové BenÉlky ť"*'topk.á ÚST(N. L-L , ®Z,n|510ri„kl Lip. Stárna ■ Kolitejn J Hmoo ,Sr„n™ &<~V » .rí'-'-"' " Bírdhcná - ftyOlan. nad Moravici J^/ Oaako mZt V* A ° „' Mimofl .vody - SlarnBsrk nad Sálavou! j,*0v ®m0st Y JĚLTOMĚRiCE °Ouba Bělá p. /t1™1'1'," Gollwoldov ■ Zlín ^^homolm © o Il.b.nioo1--^ _ ,, ©B- X a \ ' DS.ról;n n".'í Hodkavibaj Cfiiký Ojb Siroíilcso nr'SpleaUv 5JMĚLNÍK ,£3raic, ly*Te» Sfn.J. Vlitou %g■ v-v - f w Vo|v karlovy „Maítov ŽATEC Tynac @ T X JJE«"W n J. Kyrsporknjw^ oKSUvtagBoohov 0»,»» ŕ**" ^í" hBr"d>" 'F^^^N SSIEB Becov^®^"' ® °fe,..„f D.íar*» "fouHm «?*§»*«• 0 p -Mnichov . Urne Rynlvitl u Q-fopla oínerf Pláni oBaidrolic. N. Slto&ad EuSlahrjd *~*»9 ©Rakovník Unwaí braiíiBiy q OKoilany OBSTARÉ Úvahy ajC-ESKY MALÁ STRANA' ŕ''1ESI0 ° ER0D , MALA bTKANAin>,NOVr m mk„[íc j^^&ik, ( Jílové oMoicho*i« Č. ^Rwijí i&srfc "•3- qB«p.oIow ^Vo^T .SiraŕJcs Dobfiä sJ,«!_flíJ Kamýkn.Vll/SadS*ní Votísa ,.,intovVl.iiin ÍĹJ"DíWanr SpilanaPoKíl 0IJiL qf O « 0™n~S Cachll. EJ farnic Hon n. Mi OMilXln M*l .DOMAŽLICE PoS"fg, KLATOVY Kolinea C( °3trílov ° Hevlliktlv Brod • Smilůverod,\CVolhBfVl Horní DvofřStů - MySlan/ Iw-^rm Jeseník Frývaldow ■ >w Jesifel>l (o. ŕeská Lľp3l-Kru5ina \ Karlovy V.Try Teplé Lázn& Kašperské Hory- Hory ZFalô ParkrejchtiĚtejr. Krajková Kocengryn Krásné Údůil - Sonial Křížovi Kruc&mburk Ky'pärk MScISnec KupJerberfe. Nový Malin FrankStat Odry Vyhnanov Sangerbsrfc Purkarec B ru nzej f Srrifdov r^kůiív Fakriov Stóré Wésto'pod LandStejnem - Landätejn S!írv Búíiumln - DohiLimín, Gchunil SSÍty ^p^CuTTlOTiOkíO Kámanic* n, L % @ lev® 00*11*4 ^rÍTýn. ru. Vit. Kudílow*... ,_. Li , OMI.Voii« , SlarASudlo UBOro-ln Hotapnlk1 Hoiaid&víco -SUŠICE- Můsloiko voí^ů - ľ----Ôv&|| i - KaäparaleHory0 ^ ®VODřlANY iP^Jf\"' ® VhiparkO Mu.inaco @ ribboklQ/ n. b „ l a n ,i - J w ■ a.vn í Ulov^ (^\M.uya!nce^ Zábla'.IO ©PRACHATICE lôESfe %TI«bpí ISBU11ÉJ0VICE V ■V°*' / °Ltdania. Kíaml.o Jta,,,,, C>"*'-5: WaSn J*"«S,iay ŮMkrKnjr.lov^, !Ío,*H|d, V D.VliaviC* V. Sen«lov5 Zlnlá Hory (o. Benežav) t Kamíjerk Zlai4 hoíy (aBfímtál) ■ Cukmantl í*cléf - EomlIOE. Gemsladt Žulová_jyrrýrjberk_ 270 I „ KLUCll OVyaokú" n J OJtlaatni M Q^avanska p. Troakánii rg. OLomaiaa n.P. \Hoů1inné S ,-. oboikar ON. Páka > W j \ g pBouia. ,Qjliln p»a»» OÍ1m\ HariaaO U"" \í*£&" QKopidtna ^rlÁROMĚR kí~£.Mlilovicl|,\ / rw ©Dobruška MOV, ®j 0„"*?"™í° Tlabachovica eSolni PodabSd, ) kralové^..."..^ ©Ry^"".^". /J7|' <&_^-9fcklan,aca.C. \ Týnili* n.řtf 0 hVwlal« n. O. \ -řr) i3.j.miaa fca^ii^ gWjjj** ľ<.' ^ PTaloií"— (Bľ-nrdubiai Brandýan.O. Lalahmo^ *l"bli»>n* I MS*'"'pHRUDIV"|vYSOKĚMYTO Mi ^Slarý Bohumín 'Banilov,/^ ®FRYStAT , .^©Mcavakit |KHratovla«f f Oatrava \ ! Bnisperk \ * TÉSlN^ I A. ® \®Frýdek ^bor}\ oSirambark ) \ OFíaniiarp.R. ri; KUTNA HORA o ® j oSrlryi ® tŘani»n.D . _h ?'o" ,, „). íaaklllebavío Ma,si«CASUvfe S^2™^ strai ©Lhomyél GoliO. Zlftí „ ř o 0PJ«rll-.rad( O, JenlkmO V Maaavrly oP,O09l; ^ZbrsBlavica Habrr Uhelné Oirhovů Kamenica Sliavka o 7 opfibram @Unlkroun J Zábřeh® Mor Třebová ©HBeneaov "^PAVA \ Bruntál1 \ © Rýmaíov \ ® -'v, BrídliínéO- ^n^ij".'' c . Dvorca ^j,T" ©Hradec Ulg' ^UNIČO.r ^ @ ©l.B^VIlkov | © u...,._Mor. Beroun 13 glip,^) " :l Sliavka o oPUbram 0Hli k POLIČKA /'©Svitavy7T>ť»™^ Mohelpio*H»«l!%. qDoriialwn.aÄlneir®-, . . 0 chot4bo,@Q ^t.,k, e ^ o£^äž^^t ° |:±® KC' O ^TSC? - ta, V. Bysiřice Oleiricej Leloviw KnínJc* K^o» OLOMOUd ^Lipi? Y nu B. KobibIbo ^ ..,1^ Nový Jir....^. Lei°vi« Knfnic* Koni^ OLOMOUC^ Liprfk n, B, o9H[BnS3„St|jfj, Cerokav; , y -a£i Bil t LI I ' ů Tela' ľM°D OB>!;fiS O SsvfiSkf- ..1S Procléióy^ ÄS^f'jU o (r/JVL,f:'uinK Etkincko O J ujov ni ^ ■fckŕ Bllyůků Méfln StráískDt,u^" O Wií*imw0 0sMá Loinnio i Vel.Mezifiái ° ODcblin irlnice TaaovO ® I Vol. Bil» ř„„, ■ á_ ® i„„SL. EJikovioe Mol, Kramiov ) Židlochuioa rS°™"K' P Bier.eo 1 f\SlEtéJ