sobotu den Obsaženo též i v Praze, ze
"vři na hrade Děje Třebe-
r 25. Brno.
purkrabího í trh každé
lovný Guty. B. 1327 byl zastaven Benešovi z Vartemberka a r. 1337 prodán jeho synovi JeSkovi. Ale přes to prese všechno jest této listiny dotčeno jak v potvrzeni jičínských městských privilegii Albrechtem z Valdštejna r. 1623 (zachováno jen v opise v městském archivu jičínském) ták i ve zmíněném již vidimdtu Hradeckých z r. 1667.
Otiskl J. Emler, Begestcfll, č. 1909, str. 821. — Srv. též Josef Metoděj Jakubička, Katalog archivu a knihovny musejního spolku v Jičíně (v Jičíně 1905), str. 2—3.
Že Jičín byl město jií na počátku 14. stol., dokazuje formule ve vzorci Summa Ger-hardi z doby Jana Lucemburského (otiskl F. Tadra v Archiv für österreichische Geschichte, «v. LXIII, 1882, str. 360, č. 32), kterou český král osvobozuje obyvatele města Jičína (civitatis Gyozinensis) na dva roky ode všech platů s výjimkou úroku, jímž jsou povinni královské komoře. Tato listina se v pozdějších potvrzeních jičínských privilegií nepřipomíná, patrně proto, že měla jen přechodný, nikoliv trvalý význam. — Také v druhém formuláři z doby krále Jana, zv. Codex epistolaris Johannis, regis Bohemiae (vydal Th. Jacobi 1841 o tomto názvu) jest několik vzorců, patřících obsahově do let 1331—1346 (č. 32, 38, 46, 47, 61), které se zmiňují o platech jičínských měštanů králi; těmito povinnými částkami uhrazovali královy dluhy bratřím Jindřichovi a Janovi z Lipé, jakož i pražskému měšťanu Frenclínovi Jakubovu.
cimus um-Benessii de i se in con-iliter incli-rdinawes2), m qualibet endo dieto ilium regni maiestatis 5etri, Basi-i, principis Kalendas lie quinto,
ikváře Starve vidimátu é (v archivu
Jičína, dílu <Jéves bylo jen ar. král. čes. :ládá, že tato tle něho stoji po smrti krá-
16.
1302 červenec 28.
Pražský biskup Jan, IV. potvrzuje mestečku Roudnici vysazení zákupným právem, jež učinil již biskup Tobiáš. Ten odevzdal rychtáři Pavlovi 43 lánů; z každého se platí hřivna stříbra pražské váhy ročního úroku s výjimkou rychtářova lánu, který neplatí nic. Z12 masných krámů se odevzdává po jednom kamenu loje, třináctý rychtářův neodvádí nic. Krčmy platí po jednom vérdunku stříbra nebo po jednom vepři, podsedci po jednom lotu stříbra.
Nos Johannes, Dei grácia episcopus Pragensis,1) notum esse volumus universis presentes literas inspections, quod olim recordacionis pie predecessor noster dominus Thobias, Pragensis episcopus,2) volens condicionem ecclesie Pragensis faoere meliorem, opidum suum forense in Rudnicz, in quo quadra-ginta tres lanei usualis ibidem mensure continentur, honesto viro Paulo, tunc ibidem iudici, vendidit seu locavit iure theotonico, quod purchrecht vulgariter dicitur, quemlibet laneum pro tribus marcis argenti monetě arrarum, quod in vulgari podaezie nuncupatur. Quam eciam pecuniam ipse predecessor noster ab eodem iudice et hominibus opidi predicti recepit integraliter et ex toto ac integraliter predicte ecclesie totaliter posuit et convertit sub condicionibus et pact is infra scriptis, ita videlicet, quod ipsi homines opidi memorati unam marcham argenti puri Pragensis ponder is de quolibet laneo, medietatem in festo beatiGeorgii et aliam medietatem in festo beati Galii, sibi et successoribus suis annis singulis census nomine solvere teneantur eo salvo, quod idem iudex vel alter, qui pro tempore ibidem fuerit, unum laneum sine census honere libere possidebit. Item de tredecim maccellis carnium de quolibet unum lapidem sepi
29
collati excepto tredecimo iudicis similiter in festo beati Galli solvere tenebuntur. Preterea de qualibet thaberna, quotquot ibidem fuerint, fertonem argenti aut porcum valentem fertonem, quod in predieti predecessoris nostri consistebat opcione.simili modo in festo beati Galli sibi et successoribus suis omnimodo persolvent et assignabunt. De subsidibus eciam, qjiotquot in opido predicto habebunt, a quolibet lothonem argenti in sepedicto festo sancti Galli census nomine solvent et explicite contradiccione qualibet procul mota. Et de hiis omnibus et singulis supradictis nobis per testes idoneos facta extitit plena fides. Verum quia bomines et pauperes opidi iam dicti privilegium super locacione seu vendicione predicta ab eodem domino Thobia, predecessore nostro.per simplicitatem et ignoranciám recipere neglexerunt,timentes,ne per nos vel aliquos successores nostros, Pragenses episcopos, de predictis locacione seu vendicione possit forsitan in posterům dubitari et ex boc ipsis hominibus aliqua questio suboriri, nobis humiliter supplicarunt, quatenus loca-cionem seu vendicionem predieti predecessoris nostri rite et racionabiliter factam approbare et confirmare necnon innovare per nostras et ecclesie nostre literas ad predictorum pauperum nostrorum cautelam de benignitate solita dignaremur. Nos ipsorum peticionibus racionabilibus atque iustis favorabiliter inclinati, locacionem seu vendicionem prefatas ratas et gratas habentes, appro-bantes et eciam innovantes, de nostri capituli connivencia et assensu per pre-sentes literas nostras et ex certa nostra sciencia confirmamus, promittentes pro nobis et successoribus nostris contra ipsas locacionem seu vendicionem prefatas ullo umquam tempore non venire, sed ipsas pocius inviolabiliter observare, renuncciantes insuper pro nobis et successoribus nostris omni iurium, tarn canonici quam civilis, privilegii, statuti et consuetudinis seu aliquo quovis auxilio, quod nobis et successoribus nostris contra predicta vel aliquod predictorum competit seu competere possit modo quolibet in futurum. In cuius rei testimonium atque robur et predictorum bominum nostrorum securitatem et cautelam firmiorem presens scriptum fieri et tarn nostri, quam quam[!] predieti capituli nostri sigillorum munimine fecimus roborari. Actum et datum anno Domini millesimo trecentesimo secundo quinto Kalendas Augusti, indiccione quintadecima, pontificatus nostri anno primo.
Originál ztracen, apis v II. knize erekóni (archiv kapituly pražské), jol. 80—80 v.; zněni zachováno také v potvrzeni, jei vydala dne 21. září 1595 Polyxena z Rožmberka a na Roudnici a jež vidimoval dne 24. listopadu 1610 purkmistr a rada mesta Litoměřic (uloíeno v zámeckém archivu v Roudnici, zn. N 17 j la). Těí v potvrzeni roudnických privilegii, uloieném v archivu ministerstva vnitra v Praze, odd. SM P 106, R 23, kde je přiloíen i starý Seský překlad: My Jan, z Boží milosti arcibiskup (!) prasky, oznamujem tímto listem obecně přede všemi, kdežkoliv čten aneb čtoucí slyšán bude, že někdy slavné paměti předek náš, pan Tobiáš, biskup prasky, chtíce kostela Praského statek vzdělati a polepšiti,mnestečko své trhovní Roudnici, v kterémžto 43 lány takž, jakž v tomž místě míra a obyčej se zachovává, poctivému muži Pavlovi, na ten čas rychtáři, prodal a odevzdal právem purk-rechtním,az každého lánu tři marci stříbra monety tak rčenó od téhož vejš jmenovaného
30
tenebunfcur. argenti aut consistebat omnimodo ido predicto Galli census . Et de hiis xtitit plena gium super aredecessore ntes, ne per edictis loca-x hoc ipsis atenus loca-icionabiliter Jesie nostre litate solita avorabiliter rites, appro-isu per pre-ittentes pro ionem pre-r observare, irium, tarn quo quovis od predicto-[n cuius rei uritatem et a[!] predicti latum anno , indiccione
—80 v.;znéni a a na Boud-'ufoíeno v zá-gii, uloženém i starý český stem obecně i předek náš, ti,mneBtečko abyčej se za-rávem purk-menovaného
Pavla a obyvatelův vejš psaného mnestečka zcela přijal a k záduší chrámu Páně Praskému na níže položené termíny odkázal a poručil, tak totišto, aby vejš jmenovaného mnestečka obyvatelé polovici z každého lánu činže při svátku svatého Havla platiti povini byli, a to každoročně oni i budící [!] je j ich (zde scházejí slova o polovici splatné při sv. Jiří),■po kterémž -to placení jeden lán aneb interesse z něho nadepsaný Pavel rychtář, aneb který na ten čas na místě jeho zvoleni budou, beze vší těžkosti a překážky svobodně požívati moci bude. Za druhé z třinácti krámův mastných z jednoho každého kámen loje krom třináctého, z kteréhož podobně rychtáři, při svátku sv. Havla dávati povinni budou. Za třetí z jedné každé hospody, kolik jich tam koliv jest, jeden ferton stříbra podobným spůsobem při svátku sv. Havla vyplacovati budou. A to že ze vším spůsobem obyvatelé mnestečka Roudnice i budoucí jejich beze vší odpornosti a protivnosti vejš jmenované dny a čas složí, pravdě a věrnosti jejich pozůstavujeme. (Ustanovení o podsedcích chybí.) Poněvadč pak mnestečka již řečeného chudobní obyvatelé potvrzení a zapsání na vejš jmenovanej prodej od téhož pana Tobiáše, biskupa praského, předka našeho, skrze svou sprostnost a nevědomost vyžádati opominuli, obávajíce se tehdy, aby bud skrze nás anebo skrz budoucí naše, biskupy praské, o vejš jmenovaném prodeji pochybnost nevzešla a jim k ne-příležitosti a ke škodě nebyla, nás v po[ko]ře a v poníženosti žádali, abychom jim prodej předka našeho, spravedlivě jim náležející, aprobirovati, potvrditi, konflrmirovat; a ob-noviti skrze nás a záduší našeho list k jich ochraně a protekci z milosti naší ráčili. My pak k jich slušným a spravedlivým žádostem milostivě nakloněni jsouce, prodej a obdarování jim náležející z jistým naším vědomím potvrzujeme a konfirmujeme, připovídajíce za sebe a za budoucí naše, že nikoliv proti zvrchupsanému obdarování naprotimyslní nebudeme, nýbrž raději po všecky časy neporušitedlně jej chrániti a ochranou rukou [!] nad nimi držeti připovídáme. Aby pak našemu tomuto milostivému povolení tím snadněji vjeřlno bylo, a oni nadepsaní mnešťané a obyvatelé zvrchupsaného mnestečka Roudnice tím ubezpečenější a jistější býti mohli, přítomný list jsme učinili a jej naší i kapituly našé pečetí utvrditi a upevniti poručili. Dán léta Páně 1302 27. Julii etc.
*) Byl jím v letech 1301—1343 (O. Friedrich, Bukovét křesíanské chronologie, v Praze 1934, str. 238).
«) Byl jim v letech 1278—1296 (tamie str. 237).
*) Soudnice byla stará trhová osada pod biskupským, hradem, kterou vysadil na mestečko biskup Tobiáš, a to nejspíše právem magdeburským (J. V. Šimák, české dějiny I. 5, etr. 970). — Srov. též výše 6. 2.
Otiskli J. Emler, Begesta II., č. 1933, str. 833 a Kl. Borový, Libri erectionum I, str. 148—149.
17.
1302 listopad 6. Praha.
Král Václav II. potvrzuje nové vyměření lánů v Budyni nad Ohři, jež učinila Oriffina, vévodkyně sandžská, aby byla napravena chyba, která vznikla při měření za míšeňského biskupa Bernarda. Obyvatelé jsou ve věcech soudních vyňati z pravomoci zemského soudu a podřízeni svému rychtáři nebo zástupci krále anebo kněžny Griijiny. Z lánu platí po pul hřivny, osm litoměřických měr žita, ječmene, pšenice a ovsa; o sv. Michalu odvádějí šest kur. Krčmy jsou osvobozeny od poplatků za várky. Bezzemci platí lot stříbra. V alter, rychtář v Černuci, i jeho dědicové mají
I
31
19.
1307 leden 22.
Oldřich z Lichtemburka, který vysadil s pomoci Gottfrieda, dříve rychtáře v Bílém Podolí, mŠsto Bonov v 39 lánech, určuje platy z jednotlivých těch lánů i dobu jejich splácení. Město dostává právo města Čáslavě. Z pivovarů, pekáren a zahrad neplatí měStané nic a dostávají ještě právo loviti ryby v řece Doubravě, a to od mlýna ležícího pod jarou. Táhne-li král vojensky za hranice, přispívají z každého lánu své vrchnosti polovinou čtvrtce. Bychtář Gottfried dostává dědičně rychtu s třetinou pokut, krčmu, krám pekařský a masný, dva podsedky, dva lány polí a mlýn na řece Doubravě.
In nomine Domini amen. Cum ea, que geruntur sub tempore, una cum ipso per motum ipsius temporis evanescant, ideoque gesta hominum solent scriptis testimonioque virorum honestorum firmissime perhennari. Notum igitur sit omnibus boc scriptum inspecturis, quod nos Ulricus dictus de Lucbtemburg, baro regni Boemie,1) habita matura deliberacione pariter et consensu nostre di-lecte coniugis ac puerorum et ahorum omnium amicorum locavimus bereditarie ac perpetue possidenda Gotfrido, quondam iudici in Podol2), ac suis concultoribus nove plantacionis nostram civitatem Konow8) cum quadraginta laneis minus uno condicionibus et iuribus infrascriptis, ita tarnen, quod singulis annis annuo-que sub oensu de quolibet laneo altera dimidia marca nobis nostrisque beredibus semper cedet. De quibus laneis viginti quatuor subsides in medio laneo colloca-bit, quorum quilibet alteram dimidium iugerum possidebit, medium fertonem sub censu annuo nobis dando. De taberna vero predicte civitatis nostre unus ferto singulis annis nobis cedet et tam in iudiciorum forma quam in agrorum mensura ius Czaslaviensis opidi4) plenarie possidebunt. Terminisa) autem solucio-nis predicti census erit tocius iste, videbcet in festo Michaelis media pars et in festo beati Georgii reliqua media pars census nobis nostrisque heredibus semper cedet. Quidquid in suis areis construxerint nostri cives utilitatis et proventus, utpote braxatoria, pistrina, ortos, bee omnia ad usus proprios convertent, nobis nostrisque beredibus nichil dantes, piscacionesque omnibus bominibus, inbabitantibus eandem civitatem, in flumine Dúbrav a molendino sub parro-cbia situato in terminis, qui ad nos pertinere dinoscuntur, concedimus piscari libere ex nostra gracia speciali. Et si expedicio regia evenerit extra metas regni Boemie, extunc de quolibet laneo medius fertob) in expedicionis subsidium nobis dabunt. Nos autem, moti pietate plenitudinis erga prefatum Gotfridum, nostrum iudicem, sibi suisque pueris seu beredibus et volentes condigne respondere sue nove plantacionis laboribus, conferimus iudicium cum tercio denario emenda-rum in ipsa civitate et imam tabernám, duo maccella, scilicet unum panis, reli-qum°) carnium, duos subsides et duos laneos agrorum et unum molendinum in flumine Dúbrav, situm ante ipsam civitatem, quiete, libere, bereditarie, perpetue hec omnia possidenda. Ut igitur hec locacio rata, grata ac firmissima a
34
1307 leden 22.
a, dříve rychtáře tlivých tich lánů ivovarů, pekáren v řece Doubravě, anice, přispívají dostává dědičné isedky, dva lány
?e, una cum ipso n solent scriptis btum igitur sit í Luchtemburg, sensu nostre di-mus hereditarie is conoultoribus ba laneis minus lis annis annuo-isque heredibus o laneo colloca-dium fertonem is nostre unus am in agrorum autem solucio-edia pars et in redibus semper ? et proventus, os convertent, ius hominibus, no sub parro-edimus piscari ra metas regni ibsidium nobis idum, nostrum espondere sue íario emenda-ím panis, reli-olendinum in reditarie, per-3 firmissima a
iL
nostris heredibus ac ipsorum sucoessoribus inviolabiliter teneatur, ideo hanc literám subnotatis testibus nostri sigilli munimine fecimus roborari. Testes autem huius sunt: dominus Wenceslaus de Zleb, Stoyslaus de Hostowlicz, Przibko de Lipka, Dulo de Lypolticz, Heinricus, iudex Czaslavie, Heinricus iuvenis, scabinus, Heinricus Reezo, Domoslaus de Luchin, Fridricus de Wrd, Heinricus de Sytenicz, Pesko de Wrd, ülricus de Podol et alii viri quamplurimi fidedigni. Acta sunt hec anno Domini millesimo trecentesimo VII°XI Kalen-das Februarii.
Originál není zachován, známo jen z potvrzeni hrdlem Václavem IV. ze dne 25. března 1397 (níže 6. 158). — V Heskem překladu Václavovy listiny z doby kolem r. 1400 (perg. liatina v archivu ronovském) zní tato listina takto: Ve jméno Boží amen. Poněvadž ty věci, kteréž se dějí, pod časom spolu s hnutiem jeho pomíjejí, protož skutkové lidští bývají popsáni a poctivých lidí svědomím uvěčněni. Protož bud známo všem, ktož tento list uzřie, že my Oldřich, řečený z Lichtemburku, šlechtic králolevstvie [!] Českého, s dospělým rozmyslem i také svolením našie milé manželky i dětí i všech jiných přátel vysadili sme dědičně a k věčnému vladařství Gotfridovi, někdy rychtáři v Podole, i jeho spolusúsědóm nového štiepenie našeho města Ronov bez jednoho se čtyřidcieti lány pod výmienkami a právy dole psanými, tak ovšem, aby po všecka léta pod roční plat s každého lánu puol-druhé hřivny nám a dědicóm našim se dostalo; s kterýchto lánóv čtyřmezcietma podsed-kóv na polúlání osadí, z nichžto každý puoldruhého jitra držeti bude, po puol věrdunku platu ročnieho nám dávaje. S krčmy také svrchupsaného města našeho jeden věrdunk po všecka léta nám přicházeti bude. A tak sudové jakožto dědin rozměřovánie práva města Čáslavě úplně požívati budú. Ale časové k placení ůrokóv svrchupsaných tito budú, totiž na sv. Michala polovice a na hod sv. Jiřie druhá polovice platu nám i našim dědicóm vždy platiti mají. I cožkolivěk na svých městištích naši měštěné vstavili by, úžitkov a duochodóv sobě přivedli, jakožto povovary [!], pekárny, zahrady, ty všeckny věci k svému užitku obratie, nám i dědicóm našim z toho nic nedávajíce. Také ryb lovenie všem lidem v témž městě přebývajícím v řece Dúbrave od mlýna pod faru ležícieho až do cílóv, kteříž by nám příslušely, půjčujeme loviti svobodně z našie zvláštnie milosti. A jestliže by potřeba královská přišla z královstvie Českého táhnuti, tehdy s každého lánu puol věr-dunka nám dáti mají. My také, hnuti jsúce plnosti milostí k napřed jmenovanému Gotfridovi, rychtáři našemu, jemu, dětem i dědicóm jeho, a chtějíce hodně odplatiti jeho úsilí nového štiepenie, dáváme súd s třetiem peniezem vin v témž městě a jednu krčmu, dva krámy, totiž jeden chlebný a druhu (!) masný, dva podsiedky a dva lány role a jeden mlýn na řece Dúbravě, ležící před tiemž městem, ku pokojnému požívání a věčnému vladařství těch všech věcí. Ale aby toto vysazenie pevné, utvrzené a jisté bylo a našich dědicóv i jich náměstkóv bez prerušenie zachováno, protož tento list předle [!] jmenovanými svědky naší pečetí kázali jsme upevniti. A svědkové toho jsú tito: Václav ze Zlebóv, Stojslav z Hostovlic, Přibek z Lipky, Dubso z Lipoltic, Jindřich, rychtář čáslavský, Jindřich [!] mladý, konšel, Jindřich Roze, Domoslav z Lüchten [!], Fridrich z Vrd, Jindřich [!] z Sitěnic, Pešekz Vrd, Oldřich [!] z Podola a jiní mužie mnozí viery hodní. Stalo se léta Božieho M°CCC°XXXVir [!] volánka jedenádstého měsíce února.
a) Správně terminus. — b) Správné medium fertonem. — °) Správné reliquum.
1) O ném A. Sedláček, Hrady XII, str. 34.
2) Bílé Podolí, s. o. Čáslav.
a) Bonov nad Doubravou, s. o. Čáslav.
*) Čáslav se fidila jihlavským právem (J. Čelákovský, Codex II, str. 262—266, č. 154).
35