My Ondrášek rychtář, Prokop Fegal, toho času purkmistr, a Johánek, konšelé, přísežní a měštěné města Nového Plzně, vyznáváme Uemto listem obecne přede všemi svědčiece, že poctivý muž Mikuláš Hynkovic," náš spoluměštěnín, leže u božie kázni a v těžké nemoci, ačkolivěk jsa nemocen na těle, avšak dobrého rozumu požívaje a při celé paměti jsa, nás k sobě na svedomie přivolav a připrosiv, toto své poslednie rozkázánie učinil takúto mění a také chce, aby po jeho smrti mezi jeho dětmi nižádní svarové ani kteří ústrkové nebyli. Najprve chce, aby všichni jeho dluzi, kterýmiž by spravedlivě komu povinen byl a kteréž jest on popsal, napřed z jeho statku byli dlužníkóm dáni a zaplaténi, aby to na jeho duši neostalo. Item odkazuje a dává paní Kačce, ženě své, lán dědiny a čtvrt dědiny za Škvrňany vedle Cílkovských dědin se vším osením na ,těcli dědinách i se dnem a k tomu rúcho postelnie, na kterémž Mikuláš Hynkovic léhal, a rúcho chodiecie jejie. Item Hynáčkovi, synu svému, odkazuje a dává ten duom í s městiščem, v kterémž Hynáček sedí. Item Jankovi, synu svému odkazuje a dává dvuor svój v predmestie našeho města, řečený Kozinec s měsciščem a k tomu jemu dává puoldruhé Čtvrti dědin u kříže vedle dědin Bartle Pšeničky, se vším osením i se dnem a lúkú v Dudlevcích se dnem a třidceti kop grošuov, když na dlužníciech poručmci dobudu, aby Jankovi k tomu dvoru, k dědinám a k Mce bylo přidáno. Item panně Machné, dceři své, týž Mikuláš Hynkovic odkázal z svého statku dáti sto kop grošuov, když by byla za muž vdána; a ostatek všecko, což mimo toto rozkázánie zuostane, s nábytkem i s jinými věcmi, buď toho mnoho nebo málo, odkázal i odkazuje Mikulášovi, synu svému najmlaž-šiemu, aby v tom po jeho smrti dědil. Pakli by nynie jmenovaný Mikulášek prve, nežli by k letóm došel, s tohoto světa smrtí sšel, tehdy to všecko, v čemž by on Mikulášek po svém otci měl dě-diti, a mimo to svrchupsané rozkázánie což jemu zuostalo, má na Hynáčka a na Janka a na pannu Máchnu, doněvadž by pannu zuostala a za muž nebyla vdána pravým rozdielem připadnuti. Též ač by panna Machna nejsúcí ještě vdána, smrtí s tohoto světa sešla, tehdy těch sto kop grošuov jie otcem jejie odkázaných a daných, na svrchupsané Hynka, Janka a Mikuláška, ač by živi všichni třie zuostali, pravým rozdielem má připadnuti. Kteréhožto všeho svého rozkázánie, což v tomto listu od nadepsaného Mikuláše Hynkovic rozkázáno a popsáno jest, učinil svého statku a svého syna Mikuláše najmlažšieho mocné poručníky a správce urozeného Hřka z Nebělov, švakra svého, a opatrné Hynáčka a Janka, syny své, aby všichni třie společně a jednostajně toho jeho rozkázánie spravovali, učinili a vedli, jakož jim toho douťá, ale Hřek, švakr jeho, aby v domu Mikulášovu seděl a hospodář-stvie spravoval a Mikuláška vedle sebe choval a jeho k dobrému vedl a dobrým mravóm učil, jakož jemu toho mimo jiné všecky doufá; kterýchžto poručníkuov nižádný člověk přívuzný ani ciezie v tomto poručenstvic nemá hyndrovati ani jim v tom kterak pie-kážeti, ani kterého zamatku činiti, než je při tom zuostaviti, což jim jest svěřil. Toho všeho na svedomie ku prosbě Mikuláši; Hynka nadepsaného pečeti naše s naší volí a vědomím k tomuto jsme listu přivěsili, jenž jest dán po božím narozenie čtúc léta tisícieho čtyřstého a třideátého, tu neděli před svatým Jakubem a Filipem, apoštolov božích. Z nejst. knihy priv. a závětí f. C. 11. 305. 1430. 5. kvPUa. Kněz Jakub syn Jana řč. Lampas z Nového Plzně ustanoven farářem při kostele svt. Petra v městě Kladrubech. Emler, Libii confirm. 1421—30. p. 157. 306. 1430. 23. května. Ondřej Strhla z Přívětic, měštěnín plzeňský, činí poslední pořízení o statku svém. Já Ondřej Strhla z Přievětic, seděním v Novém Plzni, známo činím zjevně přede všemi tiemto listem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že znamenav neustavičnosť a netrvalosĚ světa tohoto, váže i rozmietaje na své mysli smrtedlnost, že vždy umřieti, ale nevěda dne ani hodiny smrti, učiniv potaz sám sebú a s dobrými přátely, kterak bych měl svój statek, kterýž mi jest na tomto světe pójčen od pána boha, po své smrti zóstaviti k chvále božie a k polechčenie HISTORIE - KULTURA itiv« •5» •rW^jJřít.tfJ 8y» o^(bv) fi^i^u^Sic i*Si ■áfíSyjMt OWm «j ^»iMťyi» ">* "*«fr»A- ílírr %<«j' "_•*< w( íť^o -t£ftᣠju .-Volh" (imM.^ TvíjTiwř ^v^í" 46 46 ŘEHOŘ MOLER ČINÍ POSLEDNÍ VŮLI A POROUČÍ SYNŮM BERNARDINOVI A VÁCLAVOVI PO 500 ZLATÝCH A SVÉ ŽENĚ ANNĚ DŮM, SKLEP, SLADOVNU A KLENOTY; KDYBY BERNARDIN CHTĚL STUDOVAT, MÁ MU MATKA DÁVAT 18 HŘIVEN; DĚDIČNÁ VES ČERTORYJE A PŮL SLUŽÍNA, ÚROKY Z RADNICE PODLE PORUČENSTVÍ WEIGLOVA PATŘÍ MARKÉTĚ, JEHO TCHYNI, A PO JEJÍ SMRTI ŘEHOŘOVĚ MANŽELCE A JEHO DĚTEM; K JEHO POZŮSTALOSTI PATŘÍ VES ČECHOVICE, PŮL SLUŽÍNA, DUBANY A SKALICKÁ, CELKEM 767 1/2 ZLATÝCH A 20 GROŠŮ ŠIR. A 70 HŘIVEN; SKLEP (KRÁM?) A SUKNO 500 ZLATÝCH A SLADOVNA 100 ZLATÝCH; DLUŽNÍ POHLEDÁVKY ČINÍ 400 ZLATÝCH; P0RUČNÍKY ČINÍ MIKULÁŠE ERLHAUPTA, KMOTRA, A HANUŠKA LINKA 11. února 1466 Statni okresní archiv Olomouc, Archiv města Olomouce, Knihy 1540, f. 195v Přepis: .Testamentům Gregoríi Moler. Anno domini 1466 feria III post Scotastice Gregorius Moler učinil jest poručenstvie a svů poslední vuoli, kteréžto svú vlastni ruku popsal v přítomnosti Hanuška Linka, Stanislava Kazemprota. Jakuba konváfe a Jana miscktho písaře, jenž jest z jeho poručenstvie vypsal i ústní tak seznat. Item najprve vyznal jest, že což má zbožie, má najvlce na všech na Čihoviciech 411 zl. a 12 širokých gr. Item na vsi Služíně polovici 242 1/2 zl. a matka ženy mí má druhů polovici. Item na vsi Dubanech 114 zl. a 8 širokých gr. Item na vsi Skalická 70 hř. peníz drobných, summa toho činie 767 1/2 hř. den. Item početl sklep a sukna najmen za S00 zl. Item dluhy, kteříž jemu povinovati jsů, za 400 zL Item sladovni za 100 zl. Z tej sumy svrchupsanej poničil synům svým Bernardinovi a Václavovi každému po 500 zl. Item paní Anné. Žení své, poručil duom, sklep sladovni i to všechno, což jest v sklepe i v domis klenoty i se všiem zbožiem mohovitým i nemohovitým, ničehuož nevynimajice, bez příkazy a naříkáni bratra miho Vmcencia i všech přátel svých i sice od každého tak, aby ona détom mým diel jejich svrchupsaný zpravila a je chovala až do let rozumných. Pakli by pán buoh smrti neuchoval ženy mí. tehda aby matka ženy mé déti mé chovala a tak učinila, jakož dotčeno jest. Pakli by pán buoh obů smrti neuchoval, tehda nemá diti žádnému poručiti bez vedomie a vuole mých poručnlkuov. A jestliže by pán buoh kterého dietite smrti neuchoval, tehda aby s jednoho na druhého (dědictví) spadlo. Pakli by oba umřeli, tehda na mater a ívekruši svú. A jestliže by která škoda se stala buďto na zemi aneb v mésté, aby toho spolu škodovali. A jestliže by Bernardinus chtěl sie učiti v koleji, aby jemu matka jeho Anna z Čihovic dávala na to učenie na pomoc 18 hřiven. Pakli by se učiti nechtěl, tehda aby jemu nic nedávala, než aby jeho chovala jako druhé dieti. Item ves Črtoryje dědičná s přislušenstviem, puol Služlna, činš na rathauzi, to všechno podle poručenstvie pana Hanuše Weigle. otce jich. paní Margretha, matka jich, držeti má a po její smrti má na dceru její, manželku jeho Annu a na jejich děti spadnuti a od toho dielu nemají . Bernardina odlučovati, neb tak umluveno jest, a to jest šíře v poručenstvie pana 117 .n~~- idgle v mčsckých knihách popsáno. A na to mám dvé dobré vuoli na dvú listech pargamenových. Item k svatému Mauriciiemu na stavenie poručil jest 10 hř. Item diel bratra svého vypravil jest i také což jest tetky jeho Barbory, a to jest šiře v městekych knihách popsáno, item k svatému Bernardinu do kuchyne 10 hř., a když by umieral, aby jemu hned žaltář čtli s velikým konduktem a se 30 mšemi. Item chudým nuzným 10 postavuov sukna. Item 10 hř. vikářóm do bratrstvie na hrad a tu má ležeti. Poručniky toho všeho učinil jest mocni Mikuláše Erlhaupta, kmotra svého, a Hanuška Linka a doufá jim jako dobrým lidem, že nad jeho ženu a ditmi pravé učinfc a také mateři staré a že jim radni a pomocní budú v čemž jich potřebovat! budů. Actum tempore Stanislai Škoch, magistri civium, Schonhanus, Wenceslai Krener, Johannis Link, consulum ceterorumque juratorum, sigillatum efe" Nepublikováno. MERKY OLOMOUCKÝCH MĚŠŤANŮ V LETECH 1400-1550 Karel Žurek Velmi osobitou a zároveň nesmírné zajímavou kapitolu měšťanské heraldiky tvoří značky z lomených a křížených čar, někdy v kombinaci s iniciálami, které se nazývají merky. Jejich název vznikl odvozením z podstatného jména „oVe Hausmaáe", které v německy mluvících zemích tyto značky obecně označuje. Merky jsou figurami složenými z čistě geometrických tvarů. Je jistě nesmírně obtížné objektivně posoudit všechny vlivy a podněty, které po staletí jejich vývoj formovaly. Významnou roli nepochybně hrála magie a mystika a také lze sotva považovat za náhodu, že některé merky mají velmi blízko k astrologickým znakům i astronomickým symbolům a že organizace kamenických hutí a některých bratrstev vědomě obsahovaly principy, interpretované v minulém století i v odborné literatuře bohužel až příliš romanticky. Je velmi obtížné určit, jak se rozšířilo užití měrek v našich zemích, ale jako nejpravděpodobnější se nabízí, že tento zvyk si ze své vlasti přineslo německé městské obyvatelstvo. Především pro Moravu pak nelze opomenout ani výrazný vliv Slezska. Měšťanské znaky, mezi které tyto značky zařazujeme, se u nás poprvé objevuji kolem poloviny 14. století, v době, která měšťanskému stavu přinesla první sociální vzestup. Sílicí ekonomický vliv a s nim související společenská prestiž, snaha získat privilegované postavení ve městě, to vše doprovázel i růst sebevědomí, moci, vážnosti a právního uvědomění měšťanů, kteří kupříkladu cestou koupě venkovského statku cílili do řad nižší šlechty a v souvislosti se svou nobilitací získávali šlechtický znak. Ti, jimž se takový vzestup nezdařil a kteří nebylí bez ambicí, položili alespoň svoji značku-merku na štít a použili dalších doprovodných součásti znaku jako klenotu a přikryva-del, aby i vnějškově připodobnili osobni znak s měrkou znakům šlechtickým. Měrka tak plnila roli osobního znamení, byla heraldizována. Ve rané fázi vývoje merky označovaly osobu nebo rod, osobni majetek nebo výrobek. Jedinečná měrka byla spojena s konkrétní osobou a přímo zastupovala nositele na pečetích, náhrobcích, portálech či řemeslných výrobcích. Zároveň však mohla označovat vlastníka majetku nebo sloužila jako ochranná známka na zboží. Užití značky bylo motivováno i ryze praktickými potřebami měšťanů. V15. století vlastnila převážná část příslušníků měšťanského stavu jednoduché merky, tvořené z lomených a zkřížených čar. Později v 16. století můžeme na značkách sledovat větší podíl písma - osobní znamení tvořila v tomto období vlastni značka kombinovaná s monogramem nositele. Osobní měšťanská znamení-merky jsou významným, ale doposud neprávem přehlíženým zdrojem historického poznánf. Jejich studium a vzájemné srovnáváni z hlediska uměleckého, historického ale i časového a teritoriálního, může velkou měrou rozšířit okruh poznatků z oblasti měšťanské heraldiky. Literaturo: Žurek 1992. 118