vyhnul jsem se tedy rozvláčnosti, která je matkou únavy, a jen to jsem chtěl stručně vybrat, co jsem pokládal za užitečnější, aby se čtenáři vyhnuli omrzelosti a co by krátce přečetl, mělth-d ponuce a pevněji si to zapamatovali. Proto )Sem tuto sbírku nazva Tripartitus moralium. Do této sbírky )sem nezaradil nic, co by ne pocházelo z určité knihy nebo od jistého autora.
(26)
Liška a havran
Bajková paralela liška — havran je velmi oblíbená v české literatuře. Quadripartitus ji uvedl na prvním místě (v samostatné podobě). V lapidárním čtyřverší ji zařadil do svého Exemplaria (217 nr 55) Klaret:
DE CORVO
Corvus iners fertur, cui caseus ore tenetur;
Laudatus vulpe cantans hune perdit inepte. Tactus fraude doli melius credas tibi soli:
Qui te comendat, vult, quod sibi res tua tendat.2) —
Staročeské zpracování bajky je v Ezopu (797 nr 15): O LIŠCE A O HAVRANU.
Když tě počne kto chváliti,
pomni sám svój sudce býti.
Neroď věřiti jinému...
Jakž kdes havran krmi drže
v uštech, s níž se na dub vrže,
aby tu na čas odpočíval
a své krmě tam požíval.
Liška velmi hladovitá
po poli se sem i tam mkytá,
ať by mohla mrchu nadjíti,
jíž by mohla syta býti.
Uzře, nalit' jejie doba,
u vrchu sedí s krmí koba.
Poče mu řeč podmietati,
havran poče poslúchati
řkúc: „Havránku! Kterak's krásen
a ve všie lepotě jasen!
o HAVRANU
2/ Havran se klidně vznáší a drží v ústech sýr:
Pochválen liškou zpívá a nevhodně ho ztrácí. Když se tě dotkne klamná lest, věř raději sám sobě: Kdo tě chválí, chce, aby mu tvá věc připadla.
(27)
Labuť přemáháš v bělosti, nade vše ptáky krásen's dosti! Ej, by zpieval havran taký, byl by mil nade vše ptáky!" Věřiv havran sladké řeči, onoť nemúdry koba skreči, že by se slíbil, poče krkati, liška sýra poče čkáti. Sýr se jemu z úst vynoři. Popadši jej liška smoři i zaběže ona do luha. Havránkovi by po sýrci tuha. Střed bolesti hanba sedí a škodu ostrotu jedí...
Prozaicky zpracoval bajku v předbělohorské době Jan Akron Albín Vrchbělský:
PATNÁCTÁ ROZPRÁVKA O HAVRANU, SÝRU A LIŠCE.
Lidé, kteříž pochlebníkuo a řečí lahodných podávajících slova přijímají, oklamáni bejvají, jakož tato rozprávka ukazuje.
Havran, vzav sejr na vokně, letěl s ním na jeden vysoký strom. Uhlédavši jej liška, zachtělo se jí toho sejra. I promluvila k němu lahodnými slovy řkúci: „Ó havrane, kdo jest tobě podobný? Neb žádný pták nemá takového peří jako ty. A nevím, aby pěknější pták mohl nalezen býti, kdyby toliko k té kráse nějaký hlas měl..."
Obrozenecké je zpracování A. J. Puchmajera:
VRÁNA A LIŠKA
Na vysokém dubě sýra držíc v hubě paní vrána seděla sýr ten snísti hleděla. V tom jej liška ucítivši honem dupky běžela...
(28)
Vlk a beránek
Bajkový protiklad a spor vlka a beránka byl v české literatuře mimořádně oblíben. Typickým čtyřverším zpracoval bajku Klaret v Exemplární (409 nr 103):
DE AGNO.
Agnus in ampne bibit, super hune lupus ore superbit, Dicens: Hic turbat undam. Post hune nece dampnat.
Curras de misero domino pociusque severo.
Inveniet causám, tibi qui non vult dare pausám,3) —
V Ezopu je bajka hned na začátku (253 nr 2):
DE LUPO ET AGNO - O VLKU A O BERANU.
Tomuto tě učí básnice druhá, aby ty nemstil svého druha, a najviece nevinného nezahubuj družce svého. Jižť jest mnoho těch na světě, že pro malú kořist zabijí tě, jakož to jěhně vlčie zloba. Když již syta biešta oba, uda se jim ku potoku přitéci jednoho roku. Obať tehdy nejednu cestu přitečesta k tomu miestu. Jěhně pije zdola stáše, vlk nad ním vodu loktáše. Beránek se báti poče, když vlk mluvi, se zatoče: „Berane! pitťs mi skalil, čistotu vodnú kalem vzplazil."
O BERÁNKOVI.
3/ Beránek pije v řece, nad nim pyšně zuří vlk
a říká: Tenhle kalí vodu. Potom ho odsoudí k smrtí. Běží o ničemného a příliš přísného pána.
Najde si příčinu, když ti nechce dát prominutí.
(29)
Smyslnú řečí se hradieše,
seho i onoho pyčíše:
„Neb nejsem tobě ničehož k škodě
aniž pitie ani vodě;
Voda cesty opak nevie
a čistotu voda se stkvie."
Vlk se hněvivě naň obrfc
a řka: „Ještě hrozíš mi, ty čerte ?"
Jěhně pokorně odpovědě:
„Jáť i jedné hrózy nevědě."
Osupiv oči, poče vlk blésti:
„I chceš mě z viery vyvěsti ?
Nenie to veď div mému neštěstí!
Tvój otec zlý let před šesti
též mi činieše bez práva!
Když se držíš jeho mrava,
musíš v jeho zlobě sníti."
Beran vlku poče mluviti
řka: „Násilníce, nemluv toho!
Nebyl sem živ let tak mnoho!"
„Ještě mluvíš ?" vlk tak bleče,
„ty rohatče!" Tuž přiteče
i vťa zuby v maso jeho,
tak i sežra nevinného,
Takež zlý pravému škodí...
Za národního obrození zpracoval tuto bajku Josef Chmela
JEHNfi A VLK.
Přišlo jehně ku potoku, by se schladilo, žízeň shasilo. Aj! vlk v lítém skoku v tom se přižene k proudu pramene: „Na! Ty zlobo běsná! Proč mi u brodu rmoutíš vodu ř!" Msta praví děsná...
Prozaicky zpracoval bajku v předbělohorské době Jan Akron Albín Vrchbělský:
DRUHA BÁSEŇ O VLKU A O BERANU.
Ezop o nevinném a proti tomu o zlobivém a zjevném křivdáři tuto rozprávku pokládá.
Vlk a beran, oba dva žízniví jsouce, přišli k potoku, aby pili. Vlk pil z potoku daleko nahoře a beran dole. Uhlédav pak vlk berana řekl k němu: „Vždycky mi, když piji, kalíš vodu." Trpělivý beránek řekl: „Kterak bych já tobě kalil vodu, poněvadž od tebe ke mně teče?"...
(30)
(31)