RC O LI!
Přeložil
V literatuře, v zdroje živé vody si vždy prorazí ce žánr. Ve středoví oblasti si na hrdii val své právo n; především Rom; zvířecí epos posk možností. Z jedn zod. do nichž pn realita feudální s stále více naplňc hem i nevázanýr postupné epopej pásmem. Ve svět zích mohl být ot ný svět, ale mo: a stále silněji sc a sociální satira prostřednictvím nulým církevní) vyšší šlechty, dvorské lásky, r) chtivým měšťan děné kolem pc hrdiny a zpola valy dobrosrdeč ným veselím, kc básnivou fanta i lidovou moudi se tak stal básnit Lišáka pro celý ustalým zdrojer místě poznat v původní podobí
Ze staré francouzštiny přeložil Otto František Babler
KTERAK LIŠÁK A YZENGRIN VYŠLI Z MOŘE
Pánové, znáte mnohou báji, již vypravěči povídají: jak Paris unes Helenu, co žalu z toho vzešlo mu; jak Tristan trhal kozí list, o čemž si pěkně možno číst; pověsti, skladby všelijaké
I
O I
Přel
V literatuře, zdroje živé vc si vždy prora2 žánr. Ve střet oblasti si na t val své práv> především R zvířecí epos ] možností. Z j zod, do nichž realita feuda stále více na hem i neváz; postupně ep' pásmem. Ve zích mohl b; ný svět, ale a stále silněj a sociální s; prostřednict nulým círfc vyšší šlecht dvorské lásk chtivým mě děné kolen hrdiny a z] valy dobros ným veselír básnivou i i lidovou njj! se tak stal b Lišáka pro ustalým zd místě pozr původní pc
10
!5
20
25
30
35
40
o zvířatech, o vlku také
a jiné věci, jež se sběhly,
však nikdy snad jste nezaslechli
o boji těžkém, přehrdinném,
jejž Lišák sváděl s Yzengrinem,
s nímž měl jen svár a dlouhé půtky.
Řeknu vám těch dvou pánů skutky,
již neměli se věru v lásce
a střetli se už v mnohé srážce.
Povím, byť řečí dá to mnoho,
jak slupku tak i jádro toho,
co způsobilo onu hádku,
a vylíčim vám od začátku,
jak mezi nimi došlo k vzdorům
a nenávisti plným sporům.
A nenudí-li vás to, zvíte,
čímž se snad dobře pobavíte,
kterak si vedli ve svém boji,
což v knize jedné psáno stojí,
jež Yzengrin a Lišák zvána.
V mé skříni jiná kniha psaná
zas O ptáčnictví název měla;
v ní pojednání čet jsem celá
o Lišáku a jiné zvěři —
věci, jež nikdo neuvěří. • '
Tam pod literou rudou nalez
já divných bájí celý prales,
a nebýt, že je v knize mám,
vytkl bych tomu lež a klam,
kdo tak by mi to líčil, ano.
Však věřit třeba v to, co psáno:
Dopadne špatně, komu četba
se nelíbí a knih kdo nedbá.
Ta O ptáčnictví kniha pěkná
(kdo složil ji, ať Pán mu žehná)
vypráví, jak Bůh z ráje v hněvu
Adama vyhnal a s ním Evu,
protože příkaz přestoupili,
jejž dal, by podle něho žili.
Pak soucitem k nim zas byl hnut
a daroval jim proto prut,
by, až si čeho budou žádat,
jím ránu moři mohli zadat.
Tu Adam prut ten v ruce zdvihl
a před Evou jím moře švihl;
a jak je švihl, z moře čilá
ovečka ihned vyskočila.
I řekl Adam: „Vemte, paní,
ovečku tuto k vychování;
dá dosti mléka nám i sýrů,
že budem vždy mít plnou míru."
Eva si v duchu pomyslela,
že kdyby ještě jednu měla,
dvojice by to dobrá byla.
Prut tedy prudce uchopila,
mrskla jím moře, a jak dopad,
vlk vyskočil a ovci popad
a uháněl s ní bez hlesu
velkými skoky do lesů.
Když Eva tedy uviděla,
že ztracenou svou ovci měla,
zle naříkala: „Ich, ich, ich!"
Tu Adam prut svůj zase zdvih
a na moře jej zlostně snes.
Z vody mu rychle skočil pes
a za vlkem se rozehnal,
aby mu onu ovci vzal,
45
50
55
60
65
70
o
V literatur zdroje živé si vždy pror žánr. Ve sti oblasti si ní val své pr: především, zvířecí epo možností. . zod, do ni< realita feu stále více hem i nev postupně pásmem, zích moh' ný svět, a stále sil a sociáln prostředr nulým ( vyšší šl( dvorské chtivým děné k< hrdiny valy do tvým ve ij básnivo i lidovc se tak si Lišáka ustálýn místě
75
80
95
1U0
a dolehl naň ze všech sil,
až vlk svou kořist upustil.
(I příště pes tak jednat bude
s ním v lese, v pláni, vždy a všude.)
A když to takto prohrál vlk,
do lesa prch a hanbou zmlk.
Zas maje psa i ovci svou,
měl Adam radost velikou.
Jak v oné knize stojí psáno,
zvířatům těmto není dáno
zvlášť dlouhého se dožít věku,
nejsou-li družně při člověku,
ač mnoho jiných tvorů zase
bez něho dobře k světu má se.
Kdykoli Adam moře švihl,
vždy nový tvor se z něho zdvihl
a zvířata se tato čilá
u něho brzy ochočila;
ta však, jimž Eva vyjít dala,
ta nikdy při ní nezůstala:
Jakmile zvěř ta stoupla na zem,
do lesa k vlku prchla rázem.
Zlá byla ta zvěř Evina,
však Adamova nevinná.
Tak mimo jiné, jak jsem slyšel,
Ferina také z moře vyšel:
Byl jako Lišák ryzé srsti,
a rozum, ten měl vždycky v hrsti:
Že úlisný a chytrý byl,
kdekteré zvíře napálil,
a lží se, ať kdo co chce poví,
Ferina rovnal Lišákovi,
a Lišák, tak se říká všem,
IO
původi
kdož slynou lstí a uskokem. S drzostí stejnou Lišák lhal by, jak Ferina by užil šalby, ač Lišák více lidi šidil, Ferina po zvěři spíš slídil. Z jednoho rodu pocházeli, mrav stejný, stejné choutky měli.
Byl hříchů stejných, stejných vin i Lišákův strýc Yzengrin, jenž ve dne v noci rovněž tak i zloděj byl, i darebák. Ten vlk už lapil při svém lovu tak mnohou ovci Adamovu; ctil všechny, kteří měli moc, a na loupeže den i noc mu byla doba stejně vhodná. Ti byli oba stejná škodná, každý z nich hříšník stejně tuhý a lotřík jeden jako druhý. Yzengrin vlk byl k pohledání a povedená jeho paní, vlčice zlá a zhrzená, pak měla jméno Hrzana; ta lovu byla vždycky chtivá a loupežnice náruživá. Hrzana, paní pihovatá, choť Yzengrina též ne svatá, se s Liškou velmi spřátelila, jíž ctí i mravem rovna byla — z nich jedna byla mlsná více, druhá zas větší loupežnice; jak sestry vždy se k sobě měly a velice si rozuměly.
no
nr,
120
125
140
Ó
V literatur zdroje živé si vždy proi žánr. Ve st oblasti si n val své pi především
zvířecí cpi možností, zod, do ni realita fei stále více hem i ne postupně pásmem, zích mol ný svět. a stále s a sociál prostřec nulým vyšší š dvorskí chtivýr děné hrdiny valy d ným \ básnn i lido-se tak Lišák ustáV místí půvc
145
150
155
160
1<)5
!70
Jak při Lišáku Liška stála
a v loupeži mu pomáhala,
tak Ferina měl Lišačku,
též jaksepatří chytráčku.
Jedna je mlsná, druhá lstivá,
k sobě se hodí, jak to bývá.
To čtverlístek je věrně spjatý,
že zbytečný by k nim byl pátý.
Yzengrin, to byl raubíř zralý,
Lišák zas lotr vychytralý;
Liška, to byla rváčka drsná,
Lišačka spíše huba mlsná.
Tak Lišák pro cit, jenž je spíná,
nazýval strýcem Yzengrina
a jevili si vřelou lásku,
že často si šli na procházku
a říkali si pro ty vztahy
teď „synovce", ted „strýčku drahý"
a podle toho, toť se ví,
si v přízni žili, v přátelství
a jinak spolu nejednali
(ledaže by mé knihy lhaly).
Ferina vždycky říkával,
když sám se s Vlkem někam bral:
„Jak je vám libo, milý strýci?"
Tak jevil cit svůj milující.
Vlk tutéž přízeň k němu choval
a Ferinovi projevoval.
Tak „synovce" a „strýčku" páni
ti říkali si na potkání.
Však z Lišáka si poučení
vzít může ten, kdo hloupý není:
On představuje ty nám tady,
12
IL
kteří jsou plni lsti a zrady a číhají jen, hodí-li se to, by druhým škodili, a zdá se jim den bez radosti, když neprovedli něco k zlosti, a je jim zcela jedno, je-li to příteli či nepříteli. On napálí tě stejně rád, byť věrný byls mu kamarád, a v srdci plném zrad i lstí chová jen city závisti; ä závist, to je kořen všeho nešvaru a zla pozemského. Závist a zloba — toť se ví, že se k nim druží lakomství, a lakomství, toť přece zlořád, jenž uzavřen má měšec pořád. Však na lakomství nedosti — vždy spojeno je s chtivostí, jež k vydřidušství, k lichvě vede a sobectvím nás obepřede a vůči chudým bezcitností. Nuž, to jsem řek už jasně dosti, že ti, kdož velké jmění mají, ho často ke zlu užívají: O tom bych leccos ještě řek, leč dost je toho pro dnešek.
Když ode mne teď příběh zvíte, ať přespříliš se nedivíte, jak bez obalu vše, co vím, vám o Lišáku vypovím, a nedivte se pro slova, jež lidskou řečí promlouvá
13
1/5
180
185
190
i 93
200
205