Sv. Jan Damašský
1;
an Damašský, byzantská ikona, skit sv. Anny, Velká laura, Athos, rané 14. století.
V,
R6C
NA OBRANU OBRAZŮ
Přeložil, úvodem a doslovem opatřil Tomáš Mikulka
Pavel Mervart 2012
ö o
N EC
o >
N
pd
O
Hí
Ö pd
d
O
m
Odpusťte prosím, pánové, tomu, kdo o to prosí, a přijměte ode mne, neužitečného a nepatrného služebníka církve, slova vysvětlení. Jal jsem se mluvit nikoli z touhy po slávě či zviditelnění, Bůh je tomu svědkem, ale protože mi záleží na pravdě. Vždyť mám jedinou touhu, abych byl spasen a setkal se s Pánem Ježíšem Kristem (tváří v tvář), jak v to doufám a prosím o to v modlitbě. Tuto řeč mu předkládám jako malou náhradu za přehmaty a hříchy, jichž jsem se dopustil. Neboť ten, kdo od Pána přijal pět hřiven, získal dalších pět a odevzdal je Pánu, kdo dvě hřivny, vydělal stejný počet. Avšak ten, komu byla svěřen pouze jedna, ji zakopal, čímž znemožnil, aby přinášela zisk. Tento špatný služebník byl proto odsouzen k vyvržení ven do tmy. Tohoto údělu bych se nerad dočkal, a proto se podrobuji nařízení Páně a odevzdávám hřivnu, kterou mi Pán svěřil, podle tohoto podobenství moudrým směnární-kům, aby si Pán, až přijde, vyzvedl rozmnožený vklad i s úrokem na duších, aby mne shledal svým věrným služebníkem a uvedl mne do vytoužené a nejsladší radosti. Nuže popřejte mi sluchu, prostřete stoly svých srdcí pro mou řeč a nezaujatě posuďte závažnost mých argumentů.
65
Sv.Jan Damašský
Tuto řeč o obrazech jsem sestavil již jako druhou v pořadí. Někteří synové církve mě k tomu vyzvali, neboť ta první údajně nebyla pro většinu z nich dost srozumitelná. Dovolte mi tedy, abych touto řečí dostál poslušnosti. Zlý a od počátku padlý had, satan, má ve zvyku nej různějšími způsoby bojovat proti člověku stvořenému k obrazu Božímu a svými zvrhlými dovednostmi se snaží osnovat jeho smrt. Vždyť už na počátku zasel do člověka sklon a touhu po bohorovnosti,1 a přivodil mu tak smrt stejně jako nerozumným stvořením, mimoto se mu jej často podařilo zlákat na hanebné a nízké požitky. Jak je nezřízená touha vzdálená od zbožštění! Jednou je svedl k bezbožnosti, jak dosvědčuje božský otec David: Blázen si ve svém srdci řekl: není Boba,2 podruhé zase k polyteismu, jindy se mu podařilo přesvědčit lidi, aby se neklaněli pravému Bohu, a postaral se o to, aby vzdávali úctu démonům, nebesům, zemi, slunci, měsíci, hvězdám a zbývajícímu stvoření, počínaje dravými šelmami, konče plazy. Nectít to, co si zaslouží úctu, je totiž stejně špatné jako prokazovat nevhodnou úctu věcem, kterým nenáleží. Některé se mu podařilo naučit, že zlo, stejně jako Bůh, nemá počátek,3 a jiné zase zmátl natolik, že vyznávají o Bohu, který je od přirozenosti dobrý, že je původcem zla.4 Jedny svedl na scestí, že bez rozumu mluví o jedné přirozenost a jedné hypostazi božství,3 jiní neprávem ctí tři přirozenosti a tři
Řec. výrazem détomc. se označuje jak nezřízená touha po rovnosti Bohu, tak pozitivně vnímané zbožštění. Ž 13,1; 52,2.
Narážka na dualistické hereze.
Tuto myšlenku nalezneme v některých gnostických systémech. Těmto bludařům se dle jejich učení říká monofyzité.
Druhá obranná řeč prori těm, kdo zavrhují svacč obrazy
hypostaze.6 Některé přiměl oslavovat jednu hypostazi a jednu přirozenost našeho Pána Ježíše Krista, jednoho z Trojice, další pro změnu dvě přirozenosti a dvě hypostaze Ježíše Krista.7
3. Pravda, která se ubírá střední cestou,8 popírá všechny vzpomenuté bludy a učí vyznávat jednoho Boha, jednu přirozenost ve třech hypostazích — Otce, Syna a Ducha svatého. O zlu praví, že není podstatou, nýbrž akciden-tem, jedná se o myšlenku, slovo nebo skutek, která se příčí Božímu zákonu. Má existenci v tomto smýšlení, mluvení a jednání, a když to ustane, končí i zlo. Pravda o Kristu tvrdí, že je jedním ze svaté Trojice, hlásá, že má dvě přirozenosti a jednu hypostazi.
4. Nepřítel pravdy, protivník spásy člověka, zlý duch přiměl nejen pohany, ale i syny Izraele, aby vytvářeli obrazy pomíjivého člověka, ptáků, šelem a plazů a klaněli se jim jako bohům. Za našich dnů se snaží zneklidnit církev, která požívá pokoje, a snaží se podepřít svá tvrzení ústy nespravedlivých, úskoky jazyka a (překrucováním) Božího slova, Zlý se snaží skrýt odporný a potemnělý vzhled
6 Blud, který je těsně spjat s jednou skupinou monofyzitů, z nichž je nejznámější Ióannés Filopponos, která došla k tzv. tritheismu, neboť na základě ztotožnění přirozenosti a hypostase v christolo-gii, totéž aplikovala v trojiční nauce a učila, že Otec, Syn a Duch svatý jsou tři odlišné osoby, které mají také odlišnou přirozenost.
7 Jde o blud nazvaný podle konstantinopolského patrirachy Nestoria nestoriánství,
8 Jde o myšlenku, s kterou se lze setkat již u apologetů, že křesťanství je právě tou správnou (střední) cestou mezi polytheismem pohanů a přísným monotheismem židů. V případě aristotelika Jana z Damašku to může být i přímý odkaz na Aristotelovu nauku o středu z Etiky Nikomacbovy.
66
67
Sv.Jan Damašský
špatností, otřást srdci lidí nepříliš pevných v pravdě, zviklat je v ní a ve zvyku, který jsme obdrželi od Otců. Povstali takoví, kteří tvrdí, že je zakázáno vytvářet obrazy Kristových spásonosných divů a hrdinských činů světců, namířených proti ďáblovi. Obrazy se prý nemají vystavovat ani pohledu, oslavě, obdivu či za účelem napodobování. Ale což ten, kdo má božské poznání a chápe duchovní záležitosti, neprohlédne, že jde o ďáblův podvrh? Vždyť ďábel nechce, aby vyšla najevo jeho slabina a nestoudnost a aby byla vyobrazena sláva Boha a jeho svatých.9 Kdybychom však vytvořili obraz neviditelného Boha, opravdu bychom se prohřešili. Je totiž nemožné zobrazit toho, kdo je netelesný, neviditelný, nevystižitelný a nepopsatelný. A kdybychom naopak vytvořili obrazy lidí, vydávali je za bohy a jako bohy je ctili, opravdu bychom se rouhali. Ale my nic takového neděláme. Vždyť jestliže se Bůh vtělil, zjevil se na zemi v těle, žil mezi lidmi a ze své dobroty přijal lidskou přirozenost, proporce, vzhled i barvu, a my ho zobrazujeme, nedopouštíme se pochybení. Toužíme totiž patřit na jeho vzhled, jak říká svatý apoštol Pavel: Nyní vidíme v %rcadk a v hádance?* A obraz, což je ono zrcadlo a hádanka, souvisí s tělesnými proporcemi. I když se duch snaží sebevíc, nemůže překročit tělesnost, tvrdí svatý Řehoř.11
Jdi pryč, nenávistný ďáble, závidíš nám, že se díváme na obraz našeho Pána a na jeho spásonosné utrpení, což nás posvěcuje, že se podivujeme nad jeho sestupem na zem, patříme na jeho divy a slavíme moc jeho božství? Pukáš
9 Srov. 3,1.
10 1K 13,12.
11 Srov. 3,2.
Druhá obranná řeč proti cčm, kdo zavrhují svaté obrazy
závistí [při pohledu na] pocty, které Bůh dopřál svatým? Nechceš, abychom se dívali na jejich slávu zachycenou na obrazech a stali se napodobovateli jejich statečnosti a věrnosti. Ale my se neřídíme tvým míněním, závistivče a nepříteli lidí. Poslyšte zástupy, kmeny, jazyky, muži, ženy, děti, starci, mladíci i batolata, svatý národe křesťanský! Jestliže vám bude někdo předldádat evangelium odlišné od toho, které obdržela všeobecná církev od svatých apoštolů, Otců, sněmů a až do nynějška je střežila, neposlouchejte ho a nepřijímejte žádnou jeho radu. To udělala Eva a sklidila smrt. I kdyby to byl anděl, ba i panovník,12 kdo by hlásal jiné evangelium, než jste přijali, zavřete svůj sluch. Zatím se zdráhám promluvit jako svatý Pavel: Budiž proklet!,™ protože čekám, že dojde k nápravě.14 7.    Ti, kdo se nepídí po smyslu Písma, dále říkají, že Bůh pravil ústy zákonodárce Mojžíše: Neučiníš si napodobeninu ničeho, co je na nebi i na zemi? A skrze proroka Davida: Nechť jsou %ahanbem všichni, kteří se klanějí sochám a radují se %e svých model1** atd. Ať už vycházíme z Písma anebo z učení Otců, docházíme k témuž závěru. Co na to řekneme? Co jiného než slova, která pronesl Ježíš na adresu Židů: Zkoumáte Písmo?11 Je dobře, že se jím zabýváte. Dávejte bedlivý pozor. Není mo^iié, milovaní, aby Bůh lhal.[S Je jeden Bůh, jeden zákonodárce Staré a Nové smlouvy, který dříve mnohokrát a mnoha rozličnými způsoby promlouval k praotcům ústy proroků,
12 Útok na ikonoklastickou politiku Lva III.
13 Ga 1,8-9.
14 Srov. 3,3.
15 Ex 20,4; Dt 5,8.
16 Ž 96,7.
17 J 5,39.
18 Žd6,18.
68
69
Sv.Jan Damašský
Druhá obranná řeč proti těm, kdo zavrhují svarč obrazy
ale v posledním Čase k nám promluvil ve svémjednorozeném Synu19. Napněte pozornost, nejsou to má slova, ale zjevil je Duch svatý skrze svatého apoštola Pavla: Mnohokrát a mnoha rů^ nými způsoby promlouval Bůh k našim otcům skrze své proroky.20 Všimni si, že to byl Bůh, kdo promlouval mnohokrát a četnými způsoby. Zkušený lékař nepředepisuje všem stejný druh léku, ale každému podle jeho tělesné stavby, bere v potaz území, druh nemoci, roční dobu a věk nemocného. Nemluvněti předepíše jiný přípravek než dospělému, jiný nemocnému, další zase tomu, kdo se cítí zdráv. Ani všem nemocným nedá tentýž lék, ale s ohledem na stav a nemoc Jiný dá v létě, jiný v zimě, na podzim a na jaře. V každém případě určí ten nejvhodnější pro dané místo. Stejně postupuje zdaleka nejlepší lékař duší, takže nemluvňatům v duchovním slova smyslu zakázal vytvářet obrazy, jelikož mají sklon k modloslužbě a považují sochy za bohy, klanějí se jim a odpírají klanění pravému Bohu. Slávu, která patří Bohu, tito lidé připisují stvoření. Vždyť není možné vytvořit obraz Boha, který je netelesný, neviditelný a nehmatatelný, nemá totiž ani vzhled, obrysy ani postižitelný tvar. Jak může být neviditelné zobrazeno? Boha nikdo nikdy nevidel, ale jednorozený Syn, který přebývá v klíně Otcově, ten nám o něm řekl.21 Ale Bůh také řekl: Nikdo nepohlédne do mé tváře, má-li zůstat naživu.21 8. Vzhledem k tomu, že se klaněli modlám jako božstvům, poslyš, co říká Písmo v knize Vyjití synů Izraele (Exodus) -poté co se Mojžíš odebral na horu Sinaj, trávil čas ve
19 Žd 1,1-2.
20 Žd 1,1.
21 J 1,18.
22 Ex 33,20. Srov. 3,4.
společenství s Bohem a přijal Zákon. Tehdy povstal nevědomý lid proti Aronovi, služebníku Božímu, se slovy: Vytvoř nám bohy, kteří půjdou před námi. Neboť nevíme, co se stalo s Mojžíšem?2 Hned nato sebrali ozdoby svých žen, (roztavili je a) odlili (zlaté tele), oddali se jídlu a pití, opili se vínem a svým poblouzněním, začali žertovat a z nerozumu prohlašovat: To jsou tví bohové, Izraeli!24 Všímáš si,
1 že modly, jež jsou příbytky zlých duchů, považovali za
bohy? A že prokazovali úctu stvoření místo Stvořiteli? Jak říká svatý Pavel: Ti, kteří'zaměnili slávu nesmrtelného Boha za Zpodobení porušitelného člověka, ptáků, čtyrnožců, plazů, uctívali \ r stvoření místo samotného Stvoňtele.25 Proto Bůh zakázal vytvářet
jakékoli zpodobení, jak to říká Mojžíš v Deuteronomiu: Pán k vám promluvil zprostřed ohně, slyšeli jste zvuk jeho slov, Žádnou podobujste nespatřili, zaslechli jste jen hlas?6 A o něco dále: Bedlivě střežte své duše, protonejste nezahlédli zpodobení v den, když k vám Hospodin promluvil na hoře Chorebu zprostřed ohně,
■ proto nikdy nejednejte proti Zákonu a nevytvářejte si sochy ani
obrazy m'Ŕf{ a ten> zpodobení žádného pozemského stvoření, žádného opeřeného ptáka atd.11 A o něco dále: Nikdy nesmíšpovzfiá-
\ šet své z>~aky k nebesům, a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy
a veškerou krásu nebe, aby ses nedal svést a neklaněl se jim.26 Všimni si, že jediným cílem je, aby se neuctívalo stvoření namísto Stvořitele, ale aby se úcta klaněním (tt]v if\q AaTQEÍac, TCQocn<úvr]cav) prokazovala jedině Tvůrci. Proto
23 Ex 32,1.
24 Ex 32,4.
25 Ř 1,23.25. 2Ú Dt 4,12.
27 Dt 4,15-17.
28 Dt 4,19.
70
71
Sv.Jan Darnašský
Druhá obranná řeč proti těm, kdo zavrhují svaté obrazy
se úcta všude spojuje s klaněním. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. Nevytvoříš si sochu ani žádné zpodobení.2** Nebudeš si odlévat sochy bohů.30 Je ti zřejmé, že Bůh zakazuje zobrazování, aby zabránil modloslužbě, a proto nelze zobrazit Boha netelesného, neviditelného a nepopsatelného? Vždyť jste neviděli jeho v%bkd?x A svatý Pavel, když se postavil doprostřed Areova pahorku, řekl: Kdyžjsme tedy pokolení Boží, nemáme považovat zlaté, stříbrné, kamenné a tepané výtvory lidského důvtipu Zapodobné božstvům?2
Protože je to pravda, poslyš: Neučiníš si sochu ani zpodobení.20 Toto Bůh přikázal, a oni vyrobili oponu ve stanu svědectví plátek obarvených v hyacintu, purpuru a karmínu, ^Jemně setkaného plátna^. A vytvoňli nad archou slitovnici z čistého %lata a dva cheruby?'* Můžeš se ptát: Co to děláš, Mojžíši? Vždyť přikazuješ: nevytvoříš si sochu ani žádné zpodobení. Proč tedy vytvářejí oponu z látky setkané cheruby a dvě sochy cherubů z čistého zlata? Nuže poslyš, co ti na to odpoví Mojžíš, služebník Boží: Ach slepí a nevědomí, uvědomte si sílu vyřčených slov a střežte bedlivě své duše. Řekl jsem, že jste neviděli zpodobení v den, kdy Pán promluvil na hoře Cho-rebu zprostřed ohně, abyste nikdy nejednali proti Zákonu, abyste si nevytvářeli sochy, obrazy a bůžky. Neřekl jsem: Nevytvoříš si obraz cherubů, služebníků, kteří stojí po stranách slitovnice, ale neučiníš si bůžky a žádné zpodobení
73 Dt 5,7-8.
30 Ex 34,17.
31 J 5,37.
32 Sk 17,29. Srov. 3,5.
33 Dt 5,8.
34 Ex 36,8.
35 Ex 37,6-7.
72
Boha26, aby ses neklaněl stvoření namísto Stvořiteli. Já jsem nevytvořil zpodobení Boha ani ničeho jiného, co bych vydával za Boha, a neuctíval jsem stvoření namísto Stvořitele.37 10. Všiml sis, jak byl odhalen smysl Písma těm, kteří poctivě hledají? Je třeba mít na paměti, milovaní, že na každé věci se hledá, co je pravdivé, anebo co je lež, záleží na tom, jaký je záměr hledajícího, zda dobrý, nebo špatný. Vždyť v evangeliích se objevuje jak Bůh, anděl, člověk, nebesa, země, voda, oheň, vzduch, slunce, měsíc, hvězdy, světlo, tak i temnota, satan, zlí duchové, hadi, štíři, smrt, podsvětí, ctnosti, špatné sklony, je v nich zaznamenáno vše dobré i zlé. Všechno, co je v Písmu řečeno, je pravda a slouží ke slávě Boží a svatých, kterým se od něho dostalo pocty, vede nás ke spáse, avšak ďáblovi a démonům působí zkázu a zostužení. Proto se knize Písma klaníme, zavinujeme ji do látek, objímáme ji, líbáme a zdravíme jak očima, rty, tak i srdcem. Ke Starému a Novému zákonu chováme stejnou úctu jako k výrokům svatých a moudrých Otců. Hanebné, nenáviděné a nečisté spisy prokletých manichej-ců, pohanů a dalších bludařů odmítáme a popliváváme, protože obsahují lži a hlouposti, které mají sloužit k oslavení ďábla a jeho pohůnků, a hledají jejich prospěch, ačkoli se v nich objevuje jméno Boha. Také ve věci obrazů je třeba se ptát po pravdě a záměru, s jakým je ikono-pisci vytvářejí. A je-li cíl ve shodě s pravdou a je správný, směřuje k oslavení Boha a jeho svatých, ponouká ke snaze napodobovat ctnosti, zříkat se špatnosti a pomáhá duši ke spáse, pak se sluší přijímat a ctít podobizny, knihy negramotných, jakož i obrazy, klanět se jim a líbat je,
36 Ex 20,4.
37 Srov. 3,9.
73
Sv. Jan Damašský
Druhá obranná řeč proti těm, kdo zavrhují svaté obrazy
zdravit je očima, rty i srdcem, protože představují podobu vtěleného Boha, jeho Matky a svatých, kterým se dostalo účasti na utrpení a slávě Kristově, dále obrazy vítězů, kteří přemohli ďábla, zlé duchy a jejich svody.38 1. Jestliže se někdo opováží zobrazit božství nehmotné, netelesné, neviditelné, nevystižitelné a které nemá žádnou barvu, pak se k němu neznáme, protože je lhář. Opovrhujeme tím, kdo vytvoří bůžka s podobou člověka, ptáků, plazů anebo jiného tvora ke slávě, klanění a cti ďáblovi a démonům, poroučíme ho ohni a uvrhujeme do klatby. Naši svatí Otcové39 strhli chrámy zbudované démonům a na stejných místech vztyčili chrámy zasvěcené svatým, které ctíme. Zničili také obrazy démonů a místo nich vztyčili obrazy Krista, Bohorodičky a svatých. V době Starého zákona nebudoval národ izraelský chrámy na počest lidí a neoslavoval památky význačných osobností. Tehdy ještě lidská přirozenost podléhala prokletí, smrt znamenala odsouzení, a proto ji oplakávali. Tělo zesnulého bylo pokládáno za nečisté stejně jako ten, kdo se ho dotkl. Avšak nyní, od chvíle, kdy se božství spojilo s naší přirozeností jako nějaký lék působící život a záchranu, byla naše přirozenost oslavena a pozdvižena k neporušitelnosti. Nechť je tedy každému zřejmé, že ten, kdo usiluje o zničení ikony
Srov. 3,9.
Velmi silné tažení proti pohanským svatyním rozpoutal alexandrijský patriarcha Theofílos (385-412). Zprávu o ničení Míthrea a Sarapeia podává Sokrates Scholastikos (Hist. eccl V,16-17; PG 67, 604-609). Dodává, že sochy bůžků roztavili a kov použili na bohoslužebné nádoby v alexandrijské církvi. Popisuje také nález hieroglyfického znaku ve tvaru kříže v SarapidovČ chrámu. C. W. Griggs (1991, 83) se zmiňuje o Theofilově pronásledování órigenovců.
Krista vytvořené k jeho slávě a na jeho památku, obrazu jeho Matky či někoho z jeho svatých - ikony jsou znamením zahanbení a porážky ďábla a jeho démonů -, kdo se neklaní obrazu, nectí a nezdraví obraz nikoli jako Boha, ale pro jeho ctihodnost, je nepřítelem Krista, přesvaté Bohorodičky a světců. Satan je zahanben a dává najevo, že mu vadí, když se Bohu a jeho svatým prokazuje pocta. Ikona je triumf, zveřejnění a zviditelnění na památku vítězství výtečných a skvělých osobností a slouží k hanbě poražených a zavržených démonů. 12.   Vládcům nenáleží právo zasahovat do církevního zákonodárství.40 Co říká svatý apoštol Pavel? Jednj ustanovil Bňh v církvi %a apoštoly, dalšíma proroky, jiné %a pastýře a natek, aby prospívala.41 Neříká, že ustanovil krále. A dále: Poslouchejte své nadň\ené apodň^ujete se jim. Neboť oni sami bdí nad vašimi dušemi a budou vydávat účet?2 Pamatujte na své představené, jakými slovy k vám promlouvali, všímejte si jejich chovania napodobujte jejich vím.41 Nebyli to vládcové, kdo vám zvěstovali slovo, ale apoštolově, proroci, pastýři a učitelé. Bůh řekl Davidovi poté, co mu přikázal postavit dům Boží: Ty mi nepostavíš příbytek, poněvad^Jsi mu% krve.44 Dejte každému to, co si ^aslou^í, komu čest, tomu Čest, kdo si ^aslou^í bá^eň, tomu bá^en, kdo vyžaduje peněžní dávky, peníze, kdo daň, tomu dan.45 Vládcové se mají postarat o veřejné blaho, řízem církve mají na starost pastýři a učitelé. Bratři, to je loupežný nájezd! Saul si
40 Narážka na zákon Lva III., jehož část je přeložena v pozn. 11 v úvodu.
41 1K 12,28; Ef 4,11-12.
42 Žd 13,17.
43 Žd 13,7.
44 lPa 28,3.
45 Ř 13,7.
75
Sv.Jan Damašský
Druhá obranná řeč proti těm, kdo zavrhují svaté obrazy
13.
roztrhl šat vedví, a co se přihodilo? Bůh rozerval jeho vládu a svěřil ji pokojnému Davidovi. Jezábel pronásledovala Eliáše, načež vepři a psi chlemtali její krev a koupaly se v ní kurtizány. Herodes dal Janovi setnout hlavu, za což ho sežrali červi, a on zemřel. Za našich dnů zazářil životem i slovy blažený Germanos,46 kterého zbičovali a vyhostili spolu s mnoha dalšími biskupy a Otci, jejichž jména známe. Což to není výtržnost? Když přišli k Pánu farizeové a zákonici, aby ho pokoušeli a chytali za slovo, zeptali se: Má se platit daň ásaň? On jim na to odpověděl: Podejte mi penisy A když mu ho podali, řeld: G je to obra%? Oni odpověděli: Císařův. Dávejte císaň to, co je císařovo, co je Bo%, Bohu.*1 Jsme tě poslušní, králi, ve světských záležitostech, daních, dávkách a odvodech. Tím jsi od nás pověřen, ale v otázkách církevních podléháme pastýřům, kteří nám zvěstují slovo a určují církevní zákony. Neměníme věčná ustanovení, která určili naši Otcové48, ale uchováváme je tak, jak jsme je přijali. Kdybychom začali budovu církve byť jen nepatrně narušovat, záhy by se zřítila celá. Štítíš se49 hmoty a prohlašuješ ji za nedůstojnou? To dělají manichejci, ale Písmo říká, že je dobrá.50 A Bůh viděl, %e
4Í Germanos I. (715-730), patriarcha konstantinopolský, byl vyhnán, protože hájil ortodoxii a zpěčoval se císařské ikonoklastické politice. 47 Mt 22,17-21. 46 Srov. Př 22,28.
49 V řečtině je užito slova icaicíCeií, které doslova znamená „ošklivíš si", nebo činíš pro sebe ošklivou, zlou.
50 Jako bylo v předchozí větě užito slova, které je významově spjato s ošklivostí, je zde podle Septuaginty, ale jistě i dle kontextu, užito slova krásná (koAův), nikoliv prostě dobrá. Podle Septuaginty Bůh vše stvořil krásné. To má v kontextu ikonopisu a vůbec
76
vše, co učinil, je velmi dobré.51 Já vyznávám, že i hmota je Boží stvoření, a když ty o ní tvrdíš, že je špatná, pak nevyznáváš, že vzešla z ruky Boží, anebo tvrdíš, že Bůh je původcem zlých věcí. Hle, co praví Písmo o hmotě, kterou ty pokládáš za špatnou: Mojžíš promluvilpřed celým shromážděním synů Izraele: Vyslechněte pň'ka% který vydal Hospodin: Vyberte mesj sebou to, co obětujete Hospodinu. Ka^dý, kdo v srdci pochopil, nechťpnneseprvotiny Bohu- %laío, stříbro, měď, drahé kamení, purpur, dvakrát přečištěnou červeň, byssos, ko^í srst, načerveno obarvené beránci ků^e, tachaší ků%e, vonné dřevo, olej na makání, kadidlo, karneol a drahokamy k ^asa^enído nárameníku, náprsníku a pláště. Ka^dý ^ vás, kdoje v srdci moudrý, ať přijde a vykoná vše, co Pán přikázal, stánek atd.52 14. Vidíte, že i hmota je hodná cti, a ne, jako pro vás, zcela bez hodnoty. Co je více hodno opovržení než právě kozí srst a barvy? A co jiného je karmín, purpur či nach? Hle, socha cheruba je dílo lidských rukou a sám stánek byl obrazem. Bůh řekl Mojžíšovi: Vytvoř všechno podle v%pru, který ti byl sjeven na hořeP A pak se mu v kruhu klaněl celý Izrael. A co cherubové, nebyli snad lidu na očích? A co archa, svícen, stůl, zlatá nádoba na manu, Áronova hůl, k nimž lid upínal své zraky a klaněl se? Neklaním se hmotě, ale Tvůrci hmoty, který se kvůli mně stal hmotným, zvolil si příbytek ve hmotě a skrze hmotu mi získal spásu. Slovo se stalo tělem a přibývalo me^i námi.54 Všem je jasné, že tělo je
patristické estetiky svůj důležitý význam. Krásy stvoření si všímá již Basil Veliký ve svém Hexabemeru.
51 Gn 1,31.
52 Ex 35,4-11.
53 Ex 25,40.
54 J 1,14.
77
Sv.Jan Damašský
Druhá obranná řeč proti těm, kdo zavrhují svaté obrazy
hmotné a stvořené. Ctím proto hmotu, skrze niž mi vzešla spása, klopím před ní zrak a vzdávám jí úctu. Ctím ji nikoli jako Boha, ale proto, že oplývá Božím působením a milostí. Což není přeblažené dřevo kříže hmotné? A co svatá a ctihodná hora, vrchol Lebky, není snad hmotný? Anebo skála životodárného hrobu, zdroj našeho vzkříšení? A co inkoust a pergamen, na nějž je zapsáno evangelium? A co životodárný stůl, který nám přináší chléb života? A co zlato a stříbro, z nichž jsou vyrobeny kříže a posvátné nádoby a kalichy? A co teprve hmota, která předčí vše zmíněné, totiž tělo a krev Kristova? Buď tedy toto všechno připrav o svou úctu a klanění, anebo následuj církevní tradici a vzdávej úctu ikonám Boha a jeho přátel, jimž jsou zasvěceny, a proto jsou zastíněny milostí Ducha Božího. Jestliže tě k jejich zakazování pohnul Zákon, pak je nej-vyšší čas, abys začal zachovávat sobotu a podstoupil obřízku, neboť právě to Zákon neústupně vyžaduje - zachovávat celý Zákon a neslavit Hospodinovu Paschu jinde než v Jeruzalémě. Uvědomte si však, žejestliže zachováváte Zákon, pak vám Kristus nic neprospěje!^ Měl by sis také vzít bratrovu manželku a zplodit mu potomstvo,56 místo abys zpíval píseň Hospodinovu v cizí zemi57. Kdo spoléháte na ospravedlnení %e Zákona, pozbyli jste milosň!5& 15. Zobrazujeme Krista jako Vládce a Pána a nezbavujeme ho vojska, jímž jsou jeho svatí. Přijde-li o svou družinu král pozemský, pak pozbude svého titulu vládce a Pána. Ihned poté co odloží své nachové roucho, odejme svým
55 Srov. Ga 5,2.
56 Dt 25,7. Možná narážka na situaci v rodině Lva III.
57 Srov. Ž 137.
58 Ga5,4. Srov. 1,16.
78
16.
poddaným bázeň, kterou mají před prostředky, jimiž prosazuje svou moc. Jsou-li dědici Boží a spoludědici Kristovi, pak budou mít účast na slávě a kralování Božím, když trpěli spolu s Kristem. Nenazval jsem vás služebníky, praví Pán, alejste mi přátelé?3 Máme je snad zbavit cti, kterou jim přiznala církev? Běda troufalé ruce a opovážlivé mysli, která dráždí Boha k hněvu a protiví se jeho příkazům! Neklaníš-lÍ se obrazu, pak se neklaň ani Synu Božímu, který je ýivým obratem neviditelného Boha60 a jeho výraznou podobou. Chrám, který zbudoval Šalomoun, byl posvěcen a očištěn krví nerozumných zvířat, ozdoben zvířecími motivy: lvy, býky, palmami a granátovníky. Nyní je však církev, posvěcená krví Kristovou a jeho mučedníků, ozdobená obrazy Krista a jeho svatých. Buď zruš veškeré klanění, anebo nezaváděj novoty a nepřenášej dávné mezníky, které nasadili naši otcové**. Nemám na mysli zásady před tělesnou přítomností Krista, našeho Boha, ale ty, které následovaly po jeho nanebevstoupení. Vždyť o starozákonní tradici se Bůh pohoršené vyslovuje: Nedaljsem jim dobrá ustanovení62 pro tvrdost jejich srdcí. Avšak měni-li se kněžství, nutně nastává i sqněna Zákona?' Očití svědkové a služebníci Slova nepředali církevní učení jen písemně, ale také v jisté nepsané podobě. Odkud známe svatý vrchol Golgoty, hrob života? Není to snad prostřednictvím ústního podání z otce na syna? O ukřižování Páně na Golgotě se píše, že byl uložen v hrobce, kterou
59 J 15,14-15. m Ko 1,15.
61 Př 22,28.
62 Ez 20,25.
63 Žd 7,12. Srov. 1,21.
79
Sv. jan Damašský
Druhá obranná řeč proti tčm, kdo zavrhují svaté obrazy
dal Josef vytesat do skály. Ale to, ze se jedná právě o místa, jimž se dnes klaníme, víme z nepsané tradice, stejně jako se z ní dozvídáme o mnoha dalších podobných věcech. Kde jinde než v nepsané tradici se vzal zvyk křtít trojím ponořením a klanět se kříži? Proto říká svatý apoštol Pavel: Bratři, stůjte tedy pevně v učení, které jsme vám předali, aťu^ústně, anebo psaním.™ Je-li tedy nepsaná tradice církve tak bohatá a střežíme-li ji až do dnešních dnů, proč vedete malicherné spory ■ ohledně obrazů? Manichejci sepsali Tomášovo evangelium,65 napište i vy evangelium podle Lva! Neuznávám vládce, který si tyransky usurpuje kněžství. Králové neobdrželi moc rozvazovat a svazovat.66 Znám Valenta,67 který o sobě prohlašoval, že je křesťan, a přitom pronásledoval pravou víru, Zenóna,68
64 2 Te 2,15.
ÚS Tomášovo evangelium je apokryfní spis. Cyril Jeruzalémský je připisoval manichejcům, jak vyplývá z jeho spisů: Manichejci sepsali Tomášovo evangelium, které ^neu^ívá libou vůni názvu evangelium, a pritom působí duší lidí poněkud prostších (Catechesis, 4; PG 33, 500B). Nikdo ať nečte Tomášovo evangelium, jeho autorem toti^nemjeden ^Dvanácti, njbrxjeden \e tří (Tomáš, Baddás a Hermás) učedníků Máního {Catechesis 6; PG 33, 593A). A. Louth (2004, 205) však píše, že toto evangelium bylo starší a proniklo do manichejského kánonu. První zmínky pocházejí z poč. 3. stol. od Hippolyta (Kefut. V,7,20).
66 Viz úvod, pozn. 11.
67 Valens (364-378) podporoval zastánce formulace homoiúsios.
68 Zenón (474-476,476-491) byl isaurského původu a snažil se uvolnit napětí mezi monofyzity a ortodoxními, jež vyvolal chalkedónský sněm r. 451. Ve spise nazvaném Henótikon měl patriarcha Akakios za úkol najít formulaci přijatelnou pro obě strany, což se mu nepovedlo. Velmi ostře se postavil na odpor Západ v čele s pravoverným papežem Felixem'II. (483-491). Vypuklo tzv. akakiánské schizma.
17.
Anastasia,69 Hérakleia,70 Konstantina Sicilana,71 Bardanis-ka72 zvaného Filippikos. Nikdo mne nepřesvědčí, že se má církev řídit ustanoveními krále. Bude se řídit psaným i nepsaným podáním Otců. Stejně jako bylo celému světu zvěstováno evangelium nepsaným způsobem, tak se ustanovilo i zobrazování Krista, vtěleného Boha, a svatých, klanění kříži a modlitba čelem k východu.73 Výroky, které uvádíš proti uctívání ikon, nehaní náš způsob klanění, nýbrž ten pohanský, který ctí obrazy jako bohy. Není nutné rušit zbožnou úctu v církvi kvůli bezbožnému postoji pohanů. Kouzelníci a mágové pronášejí zaklínadla, a církev vynáší exorcismus nad svými katechumeny, ovšem s tím rozdílem, že pohané vzývají démony, a církev volá Boha na pomoc proti démonům. Pohané přinášeli oběť krve a vonného dýmu démonům, kdežto Izrael Bohu. Církev přináší nekrvavou oběť. Pohané zasvěcovali obrazy zlým duchům a také Izrael si vytvářel
69 Anastasios I. (491-518) sympatizoval s monofyzitismem, ale nikdy oficiálně nenapadl autoritu chalkedónského sněmu.
70 Hérakleios (610-641) se také snažil sjednotit monofyzity a ortodoxní, ale jeho snahy podnítily další neshody. Prosazoval mono energismus a mohotheletismus. To naprosto odmítal sv. Maxim Vyznavač, který došel zastání u papeže Martina L Monotheletis-mus byl odsouzen na lateránském sněmu r. 649 a na VE. všeobecném sněmu v Konstantinopoli r. 681.
71 Konstantin Sicilan (641-668) se zdržoval převážně na západě říše, protože nebyl v Konstantinopoli oblíben. Vr. 648 vydal zákaz vést debaty o Kristově přirozenosti.
72 Bardanés Filippikos (711-713) byl císař arménského původu a během své krátké vlády prohlásil monotheletismus za jedinou orto-doxii, což vzbudilo vlnu odporu jak na Západě, tak na Východě.
73 Srov. 1,23.
80
SI
Sv.Jan Damašský
Druhá obranná řeč proti cém, kdo zavrhují svaté obrazy
74
bůžky. To jsou tvoji bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli z Egypta. My je však zasvěcujeme pravému vtělenému Bohu, služebníkům a přátelům Božím, před nimiž prchly zástupy démonů.75
18. Jestliže tvrdíš, že blažený Epifanios jasně zakázal uctívání ikon, pak prozkoumej obsah řeči. Jedná se nejspíš o spis sepsaný někým jiným, který ho vydal pod jménem božského Epifania, jak se to často stává. Vždyť nenapadá Otce, své současníky, všichni mají účast na témž Duchu. Svědčil o tom Í chrám zasvěcený sv. Epifaniovi ozdobený obrazy, dokud divoký a nezkrotný Lev vše nepohltil, nevyděsil stádce a nepokoušel se donutit lidi pít kalné splašky.76
19. Když se klaním kříži, kopí, rákosu, houbě a uctívám je jako prostředky své spásy, s jejichž pomocí Židé, vrazi Boha, ponížili a umučili mého Pána, proč bych se neklaněl obrazům k oslavě a památce Kristových utrpení, které vytvořili věrní s dobrým úmyslem? Jestliže se klaním kříži vyrobenému z jakéhokoli dřeva, proč bych se neměl klanět obrazu ukřižovaného, který poukázal na spasitelnou moc kříže? Ach jaká zrůdnost! Vždyť je zřejmé, že se neklaním hmotě, a když se naruší tvar kříže, který je právě ze dřeva, házím jej do ohně jako každé jiné dřevo. Totéž platí o obrazech.77
20. Fenomén ikon a jejich uctívání není zdaleka nový, existuje pro něj množství dokladů z Písma a Otců. Pán v Matoušově
74 Ex 32,4.
75 Srov. 1,24.
76 Narážka na rozšíření ikonokiasmu na Kypr; srv. Jan Damašský, De imag. 1,25.
77 Tento problém řešil Konstantin Filosof s Janem Gramatikem (Život Konstantinův, 5).
82
evangeliu blahoslaví své učedníky a s nimi všechny, kdo následují jejich způsob života a jdou v jejich stopách: Blahoslavené oči, které vidí, a uši, které slyší. Amen pravím vám, mno^íproroá a spravedliví toužili spatní to, co vy vidíte, ale nebylojim dopřáno slyšet to, co vy slyšíte, ale neslyšeli?* I my toužíme vidět, nakolik je to možné. Vidíme jak v zrcadle, jako v hádance19 - na obraze, a proto jsme blahoslavení. Bůh jako první vytvořil obraz a představil jej. Stvořil totiž prvního člověka podle obrazu Božího80. Abraham81, Mojžíš82, Izajáš83 a všichni proroci viděli obrazy Boží, nikoli samotnou podstatu Boha. Hořící keř byl předobrazem Matky Boží84, a když k němu chtěl Mojžíš přistoupit, Bůh mu řekl: Zuj si opánky, neboť půda, na níž stojíš, je svat^-85 Jestliže půda, kde se Mojžíšovi zjevil předobraz Bohorodičky, je svatá, oč posvátnější je samotný obraz! Nejen posvátný, ale odvážím se prohlásit, že i přesvatý! Na otázku farizeů: 1?roč Mojžíš dovolil vystavovat rozlukový lístek a propustit ženu? Ježíš odpověděl: Mojžíš povolil propustit ženu pro tvrdost vašich srdcí, ale na počátku tomu tak nebylo?* Také vám říkám, že Mojžíš pro tvrdost srdcí synů Izraele zakázal vytváření obrazů, neboť věděl o jejich sklonu k modloslužbě. Ale
78 Mt 13,16-17.
79 1K 13,12.
80 Gn 1,27.
81 Gnl8,l.
82 Ex 33,6.
83 Iz 6,1 n.
84 Protože to byl keř, který hořel, ale neshořel. Jeden z dodnes čtených textů během východních bohoslužeb při mariánských svátcích.
85 Ex 3,5.
86 Mt 19,7-8.
S3
Sv.Jan Damašský
nyní tomu tak není, protože stojíme pevně na skále víry, obohacení světlem poznání Boha.
21. Poslechněte si, co říká Pán: Blázniví a nevidomí; ten, kdo pňsahá pň chrámu, pňsahá při něm samotném a pň tom, který v něm přebývá. Kdo se dovolává nebes, pňsahá pň trůnu Božím a pň tom, kdo na něm sedí}1 A ten, kdo přísahá při obrazu, přísahá při tom, kdo je na něm zobrazen.
22. Dostatečně jsme vyložili, že stánek, opona, archa úmluvy, stůl a všechno vybavení ve stánku byly předobrazy a vzory, díla lidských rukou, jimž se klaněl celý Izrael, stejně jako sochám cherubů, které vznikly na Boží podnět. Vždyť Bůh říká Mojžíšovi: Dívej se a vytvoř všechno podle v^oru, který jsem ti ukázal na hoře.ss Poslechni si i svědectví svatého Pavla, že se Izrael klaněl výtvorům lidských rukou a obrazům na Boží příkaz: Kdyby však byl na zemi, vůbec by nemohl být knězem, protone jsou zde už ti, kteň přinášejí dary, jak předepíši je Zákon. Oni sloupí ve svatyni, která je jen stínem a předobrazem té nebeské. Když měl Mojžíš zbudovat svatostánek, dal mu Hospodin pňkazj Dej pozpr a udělej všecko podle vzpru, který ti byl ukázán na hoře. Nyní nastal věk lepší bohoslužby, tím lepší, oř lepší je prostředník smlouvy, kteráje %alo%ena na dokonalejších zaslíbeních. Kdyby totiž první h^a bez vad, pak by nebylo místo pro druhou. On jim s výtkou ňká: Hle přijdou dny, praví Pán, kdy uzavřu novou smlouvu s domem Izraele a judy. Ne jako tu, kterou jsem uzavřel s vašimi otci v den, kdy jsem je vzal %a ruku a vyvedl\Hgypta.m A o něco dále: Když mluvíme 0 nové,první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku. Po prvním svatostánku se svícny, stolem a posvěcenými chleby, o němž se ň'^.
87 Mt 23,17.21-22.
88 Ex 25,40.
89 Žd 8,4-9.
23.
Druhá obranná řeč proti cěm, kdo zavrhují svace obrazy
Že je svatý, následuje opona a Svatyně svatých, kde je umístěn zja/ý oltář, archa úmluvy celá pokrytá zjettem a v ní zjatá nádoba s manou, Aronova hůl, která vypučela, a desky Zákona. Slitovnici Zastiňují cherubové slávy.90 A dále: Kristus nevstoupil do svatyně vytvořené lidskou rukou, předobrazit skutečnosti, ale do samotného nebe.9X Zákon obsahuje stín budoucího dobra, ne samotný obraz skutečnosti.92
Považ, že jak Zákon, tak vše, co se děje podle něho, i naše úcta, jsou spjaty s hmotnými výtvory lidských rukou, ty jsou posvátné a jejich prostřednictvím jsme přiváděni k nehmotnému Bohu. Jak Zákon, tak i to, co mu odpovídá, je jakýsi stín budoucího obrazu, tedy našeho uctívání. Naše uctívání je obrazem budoucího dobra a opravdovou skutečností je nebeský Jeruzalém, nehmotný a nevytvořený lidskou rukou, jak říká svatý apoštol: nemáme vlast pozemskou, ale nebeskou, do níž směřujeme9'3 — což je nebeský Jeruzalém — jehož stavitelem a tvůwm je Bůh94. Veškerá úcta podle Zákona, stejně jako naše úcta, směřuje k úctě nebeské. Bohu patří sláva navěky. Amen.
98 Zd 8,13-9,5.
91 Žd 9,24.
92 Ždl0,l.
93 Žd 13,14.
94 Žd 11,10.
84
85