BYZANTSKO
VÝBĚR TEXTŮ ZE IV. - XII. STOLETÍ
Přeložili: Emilie Bláhová Zoe Hauptová Václav Konzal Ilona Páclová
Pavel Mervart 2007
Život a skutky svatých anargyrů Kosmy a Damiána
X Te dnech panováni Pána našeho Ježíše* Krista skončily se veškeré bludy* a uctí-V vání démonů*. V té době žila jedna zbožná a bohabojná žena jménem Theodota. Po všechny dny svého života konala zbožné skutky a žijíc podle Božích přikázání porodila svaté Kosmu* a Damiána. Když se narodili, šťastná Theodota je vychovávala ve vší zbožnosti a učila je Písmu svatému, A Duch* svatý je vyučil ve vědě lékařské, aby léčili podle slov evangelia „všelikou nemoc a všeliký neduh nejen u lidí, ale i u zvířat" (Mt 4,23; 9,35; 10,1), takže se naplnilo to, co bylo řečeno prorokem*: „člověka i zvíře zachraňuješ, Hospodine." (Z 36, 7) Neduhy pak, které léčili svatý Kosmas a Damián, byly tyto: ve jménu Ježíše Krista slepým navraceli zrak, chromým schopnost chůze, zmrzačené uzdravovali, vyháněli démony a podle udělené jim moci léčili každou nemoc v lidském těle. Za léčení nikdy od nikoho nebrali mzdu, ani od bohatého, ani od chudého, naplňujíce tak Spasitelův příkaz: „Zdarma jste dostali, zdarma dejte." (MtlO, 8)
V oněch dnech žila jakási žena jménem Palladia, upoutaná nemocí na lože. Ta utratila všechny peníze, ale od lékařů, kteří ji navštěvovali, nezískala úlevy. Když uslyšela, jak Kosmas a Damián léčí a uzdravují, s vírou se na ně obrátila a poprosila je, aby k ní přišli. Tak svatí služebníci Kristovi Kosmas a Damián, když viděli její víru, ochotně přišli a pomohli jí. Zena poznala, že se vyléčila díky jejích příchodu a pomoci, a vzdala chválu Bohu, který je ozdobil mocí uzdravovat; vědouc pak, že oni nikdy nebrali od nikoho odměnu, ani od bohatého, ani od chudého, neboť plnili ■Spasitelův příkaz, podstrčila tajně Palladia svatému Damiánovi tři vejce; a když je odmítl přijmout, padla před ním žena na kolena a strašně ho zapřísahala, a tak svatý Damián přijal tedy od ní ona tři vejce, aby nepohrdl jejím zapřísaháním, neboť žena ho zapřísahala silou Boží. Když se o tom dozvěděl svatý Kosmas, byl velmi zarmoucen tím, že jeho bratr vzal ta tři vejce, a nařídil, aby po smrti byl pochován jinde než bratr.
Té noci se Hospodin* ve snu zjevil svému služebníku Kosmovi, řka: „Proč jsi tak hovořil? Tvůj bratr nevzal ta tři vejce jako mzdu, ale vzal je, jsa zapřísahán jménem mým a protože se neopovážil opovrhnout zapřísaháním, v němž žena užila mého jména."
Když pak byli bratři mnohé zázraky* učinili a skrze ně mnohá znamení se lidem zjevila, zesnul svatý Damián v pokoji a poctěn byl korunou svatostí stejně jako všichni ostatní svatí*.
Život a skutky svatých anargyrů Kosmy a Damiána
Život a skutky svatých anargyrú Kosmy a Damiana
Svatý Kosmas pak uzdravoval nejen ve městě, ale i na poušti pečoval o němou tvář, takže všichni tvorové strádající jakýmkoliv neduhem mu chodili v patách. Přišed do jedné krajiny, uviděl velbloudici zmrzačenou ďáblem*, prohlédl ji, uzdravil a propustil ji. Vykonav množství zázračných uzdravení a znamení na poušti i ve městě, svatý Kosmas rovněž zemřel a poctěn byl korunou jako všichni ostatní světci Kristovi. Veliký zástup proudil k jeho ostatkům. Lidé se dohadovali, nevědouce, kam a jak pohřbít světce, když tu náhle přiběhla křičící velbloudice hovořící lidským hlasem: „Lidé Boží, viděli jste množství zázraků a znamení svatých a slavných služebníků Kristových Kosmy a Damiána, a to nejen vy, ale i my, zvířata, která jsme k tomu, abychom vám sloužila. Proto já, vděčná jim jako všichni, přiběhla jsem oznámit vám, co Hospodin zjevil služebníku svému Kosmovi: bratři nesmějí být od sebe vzájemně odloučeni, ale mají odpočívat spolu." Všechen lid obklopující světcovy ostatky to uslyšel a pomodlil se k Bohu, který vyjevil svůj záměr skrze němou tvář obdařenou lidskou řečí; Kosmu pohřbili spolu s bratrem na místě zvaném Feremán*. A oni -bratři rodem i vírou - dodnes pokračují v uzdravování.
Když je společně pohřbili na místě zvaném Feremán, jakýsi tam žijící rolník šel v době žní pracovat na své pole. Poněvadž mu bylo horko, ukryl se pod strom, aby se ochladil. Když rolník tvrdě usnul, do otevřených úst mu vlezl had a dostal se až do mužova žaludku. Když se rolník prospal, nevěda o tom, co se stalo, pospíchal pracovat na poli. Večer se vrátil do svého domu a domácí, když mu připravili jídlo, postavili je před něho a on pojedl a popil a šel spát na svou postel. Sotva rolník usnul, had mu začal drásat útroby a on začal křičet. Všichni se probudili a prohlíželi ho, ale nemohli rozeznat, jaká nemoc ho napadla. Rolník však vzkřikl silným hlasem: „Bože svatého Kosmy a Damiána, pomoz mi!" A když ho had ještě silněji začal drásat, běžel na místo zvané Feremán, kde světci byli pohřbeni, a zvolal silným hlasem: „Bože svatého Kosmy a Damiána, pomoz mi!" Když to služebníci Hospodinovi Kosmas a Damián uslyšeli, uvedli rolníka do hlubokého spánku, aby z něho mohli vyhnat původce zla - ďábla v podobě hada, touž cestou, jakou vešel. A když světci začali hada vyhánět, povylezl z jeho úst a vyšel. Všichni lidé viděli tento zázrak, který světci udělali. Když had opustil rolníkovo tělo, ten se probudil a zvolal: „Ať se nikdo toho hada nedotkne, protože je mu nařízeno, aby odešel do pekla." Při těchto slovech had zmizel.
Byl jakýsi člověk jménem Malchos. Ten neustále setrvával v chrámě* svatého Kosmy a Damiána a viděl zázraky, které dělali. Když se chystal na dalekou cestu, přišel do svého domu a řeld své ženě: „Půjdeme do chrámu svatého Kosmy a Damiána." Ona pak, když to uslyšela, ochotně následovala svého muže. Když přišli na místo zvané Feremán, řekl Malchos své ženě: „Hleď, vydávám se na dalekou cestu a tebe svěřuji svatému Kosmovi a Damiánovi. Zůstávej ve svém domě a toto je pro tebe heslo; když se Hospodinu zachce, pošlu pro tebe a vezmu tě k sobě." Když to ten člověk vyřkl, vydal se na cestu, a jeho žena se vrátila do svého domu. Za několik dní ďábel, znaje heslo, které muž řekl své ženě, proměnil se v mladíka a přišed k ženě, předstoupil před ni a řekl jí: „Hleď, tvůj muž mne poslal, abych tě odvedl z tohoto města k němu." A když ona odmítla jít, ďábel jí řekl heslo. Žena pravila: „Toto heslo je mi
známo, ale nemohu jít s tebou, neboť muž mne svěřil svatému Kosmovi a Damiánovi. Ale chceš-li, vstup do jejich chrámu a polož ruku na oltář* a potvrď mně, že mi neučiníš nic zlého." A původce zla, ďábel, ochotně souhlasil, jsa rozhodnut nedbat moci světců, a vstoupiv v chrám, položil ruku na oltář a řekl: „Přísahám při velikosti svatého Kosmy a Damiána, neučiním ti nic zlého, nýbrž až tě odvedu, odevzdám tě tvému muži." Ona pak, když ho přinutila k přísaze*, ochotně ho následovala. Když přišli na jakési místo, kam lidská noha nevstoupila, ďábel se na ženu, která seděla na koni, vrhl, aby ji zabil. Ta pozvedla oči k nebi a zvolala silným hlasem: Bože svatého Kosmy a Damiána, pomoz mi! Vždyť ve víře k vám jsem následovala tohoto člověka. Co nejrychleji mi pospěšte na pomoc a zachraňte mne z rukou krvežíznivého ďábla." Když takto vykřikla, hle, zjevili se svatí v podobě jezdců a s nimi zástup lidu. A původce zla, ďábel, když je spatřil, běžel ke srázu a vrhl se dolů; kosti jeho se rozlétly na všechny strany, peklo otevřelo svůj chřtán a pohltilo jej; a tak se vyplnila slova Davidova*: „A kdo kope jámu, kdo ji hloubí, spadne do té pasti, kterou chystal. To, čím jiné trápil, jemu na hlavu se vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne." (Ž 7, 16, 17) Služebníci Kristovi Kosmas a Damián pak vzali ženu za ruku a odvedli ji do jejího domu. Tu jí řekli: „To jsme my - Kosmas a Damián, ve které jsi věřila. Proto jsme ti přispěchali na pomoc, zachránit tě z rukou krvežíznivého ďábla." Když to žena uslyšela, zachvěla se a vztáhla k nim ruce a s jásotem v srdci pravila: „Hospodine, Bože otců mých, Abraháma*, Izáka ajákoba* (Ex 3, 6) a jejich požehnaného potomstva, ty jsi zmírnil žár pece třem mládencům* a obrátil jej ve vláhu, ty jsi zachránil Teklu* v aréně; tys, Pane Bože, nezhrdl ani mnou, služebnicí svou, kterou jsi zachránil z rukou krvežíznivého ďábla skrze své spravedlivé, světce Kosmu a Damiána. Proto velebím a oslavuji tebe, Boha všech, neboť tvé je království* i moc i sláva, Otce i Syna i svatého Ducha, nyní i vždycky i na věky věkův. Amen.*"