Německo a Lužičtí Srbové

horní a dolní lužická srbština


Lužičtí Srbové:

·        nejzápadnější Slované (tzv. Polabští Slované)

·        jsou menšinou uvnitř německého státu

Horní Lužice leží v Sasku, jejím centrem je Budišín (Bautzen)

Dolní Lužice je v Braniborsku, s centrem v Chotěbuzi (Cottbus)

(přirozenou hranici tvoří pás vřesovišť s borovými lesy)

·        v současnosti je jich kolem  50 000


klíčové momenty ve vývoji jazyka:

·        v r. 1716 vznikla společnost Sorabija, která vydávala časopis (v 19. století jako Serbska
Nowina)

·        k rozkvětu národní věci došlo v 19. stol. – v době romantického obrozeneckého hnutí, za
vydatné asistence Čechů (především V. Hanky) a Slováků (J. Kollára, Ľ. Štúra).

·        v Praze vznikl v r. 1846 pod patronací V. Hanky spolek Serbowka s časopisem Kwětki,

·        1847 po českém vzoru se ustanovila Maćica Serbska, v níž působili osobnisti jak katolické,
tak i evangelické; spolek koupil také matiční dům a na počátku 20. stol byl postaven nový Serbski
Dom.

·        Roku 1912 se patnáct lužickosrbských spolků sloučilo do organizace Domovina, která řídí
národní život i v současnosti

·        knihy dnes vydává Lidové nakladatelství Domovina, existuje Lužickosrbský ústav v Budyšíně
(pro studium jazyka), sorabistika se studuje na lipské univerzitě a na Škole dolnolužickéhosrbského
jazyka v Chotěbuzi).


Postavení Lužických Srbů se začalo zhoršovat po vzniku velkého Německa (1871)

·        nedošlo ani k vytvoření jednotného samostatného lužickosrbského státu po první světové
válce (i přes česko-slovenskou podporu)

·        vláda posilovala germanizaci

·        nacisté chtěli od 30. lеt vyřešit „lužickou otázku“ sivce nenápadně, ale jednou provždy

Jistou míru kulturní autonomie měli Lužičtí Srbové v rámci komunistické NDR (ale v r. 1962 byla
zrušena čistě lužickosrbská výuka a v r. 1964 se ze slovanského jazyka stal nepovinný předmět).

těžba hnědého uhlí zlikvidovala v dolní části desítky vesnic

V současné době germanizace území bohužel pokračuje


Zajímavé: lužickosrbské kolonie mimo Německo (např. na Sokolovsku, ale také v americkém Texasu
(mají tam dokonce svoji univerzitu!), v Austrálii a v jižní Africe.


Pokusy o vytvoření spisovného lužickosrbského jazyka se datují od 16. stol.

·        ke konečné kodifikaci dvou variant (hornolužická a dolnolužická srbština) došlo až po
druhé světové válce

·        oba jazyky ovlivnila obecně slovanská slovní zásoba, také čeština, polština a samozřejmě
němčina.

dodnes se užívá duál, předminulý a jednoduchý minulý čas, jazyk nemá dlouhé samohlásky, výslovnost
se blíží češtině


Území, na kterém žijí nejzápadnější Slované devastovala rozšiřující se těžba hnědého uhlí

devadesátá leta a v dalších obdobích  - potýkali se s vysokou nezaměstnanosti a hledali
příležitosti i jinde

snižují se prostředky na národní aktivity, ruší se školy (už např. neexistuje jazyková škola ani
učitelský ústav, dochází k likvidaci základních škol)

vzrůstá počet smíšených manželství a poněmčování celých rodin


https://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEick%C3%A1_srb%C5%A1tina


http://www.luzice.cz/

Literatura:

Frinta, A. Lužičtí Srbové  a jejích písemnictví, Praha 1955

Pospíšil, I. Střední Evropa a Slované, Brno 2006

Šatava, L. Národnostní menšiny v Evropě, Praha 1994

Slované a Evropa na počátku 21. stol. (ed. Ivo Pospíšil), Brno 2007