BARCELONA NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ Jiří Pešek KJIB014 Katalánský modernismus Universitat Masaryk de Brno Barcelona – historický kontext • 1714: Prohraná válka, pád Barcelony → 1715 začátek stavby pevnosti Ciutadella (inženýr Prosper van Verboom) kvůli kontrole města pro případ další revolty. Celá stavba znamená nutnost zbourat přes 1 000 domů a celkem 28 ulic v barcelonské čtvrti La Ribera, jež byla v té době nejhustěji osídlena. • 1725: Stavba dokončena, později ještě drobně upravována, Barcelona obklopena dvoukilometrovým pásmem, v němž nebylo možno stavět, a kontrolována ze dvou strategických bodů (Montjuïc a Ciutadella), odkud mohla být při případné vzpouře pohodlně bombardována. • 1794: První snaha barcelonské radnice o zbourání Ciutadelly, centrální vláda nevyhověla; podobné žádosti se následně opakovaly ještě v letech 1840 či 1845. Středověké hradby již od konce 18. století jasně brání Barceloně v rozvoji. Město prochází průmyslovou revolucí, daří se i obchodu s americkými koloniemi, proto v Barceloně vzniká množství manufaktur a posléze i továren, roste počet obyvatel, kteří se do města stěhují z venkova. Plán Barcelony (1806) Barcelona – historický kontext • 1840: Konec první karlistické války, k moci se pozvolna dostává generál Baldomero Espartero → nejprve Katalánci vřele uvítán, později ztráta iluzí. • 1842: Listopadová revolta přerostla v ozbrojený konflikt → 3. prosince na tlak Espartera nařizuje generál van Hallen bombardovat město z Montjuïcu, celkem vysláno přes 1 000 projektilů, zbořeno 462 domů, asi stovka mrtvých → Esparterův konec. Ke změnám však nedošlo, naopak město muselo strpět ještě jedno ničivější bombardování o rok později. https://www.youtube.com/watch?v=bZxvNBG4DIw • 1848: Prudký průmyslový růst, ale město je stále sevřeno středověkými hradbami, roste proto do výšky. Infrastruktura je mizerná, proto místní průmyslníci musí spoléhat na vlastní investice (např. první železniční trať Barcelona – Mataró). Zároveň šlo o určitou manifestaci vzdoru, neboť v okolí města v zakázaném dvoukilometrovém pásmu vzniká v následujících letech několik továren (Sants, Poblenou, Poble-sec), pro které už zkrátka není místo v místě obklopeném hradbami. Barcelona (1853) Barcelona – historický kontext • 1853: Vše připraveno k pádu hradeb, v Barceloně panují příšerné hygienické podmínky, ve městě bydlí přes 200 000 lidí, pravděpodobně nejpřeplněnější město v Evropě. • 1854: Po dlouhých dohadech kompromis → část hradeb zbořena, ale město se muselo zavázat, že nebude bořit pevnosti Ciutadella a Montjuïc a též zachová pobřežní hradbu (Muralla del Mar). Po slibném začátku několik let nečinnosti, neboť se čeká na schválení městských plánů. • 1859: Vyhlášen konkurz na Eixample, prezentováno několik projektů, přičemž barcelonští radní jsou nadšeni projektem Antoni Roviry i Triase, nicméně o pár měsíců později z Madridu přijde rozhodnutí, že je třeba postupovat dle plánu Ildefonse Cerdà → 1860 položen základní kámen Eixamplu za přítomnosti španělské královny Isabel. http://www.anycerda.org/web/es/arxiu-cerda Nahoře: Ildefons Cerdà Dole: Antoni Rovira i Trias Muralla del Mar (1874) Barcelona – historický kontext • 1868: Ciutadella zbořena v souvislosti s revolucí, která toho roku ve Španělsku proběhla, o rok později pozemky přiznány městu, které s nimi ihned začalo mít velké plány. Zároveň pokračovala realizace Pla Cerdà, především od roku 1876, kdy Katalánsko postihla tzv. zlatá horečka. (VIDEO 1, VIDEO 2) • 1886: Rozhodnutí uspořádat světovou výstavu v Barceloně, důležitou postavou v tomto ohledu byl barcelonský starosta Francesc Rius i Taulet. • 1888: Světová výstava v Barceloně – impulz pro obrovskou proměnu města ve stylu modernisme, vzniká mnoho staveb stálých i dočasných, veřejné osvětlení se dostává do prvních ulic apod. Toto datum bývá udáváno coby počátek katalánského modernismu. • 1900: Město se neustále rozrůstá, zatímco v roce 1885 mělo 250 000 obyvatel, nyní jich má přes 500 000 (!). Jsou pohlcovány okolní obce (1897), město se rozrůstá směrem k řekám. Eixample pomalu dostává svou podobu („Can Fanga“: https://ca.wikipedia.org/wiki/Malnoms_dels_barcelonins). Barcelona (1883) Sagrada Família (1883) Areál Světové výstavy (1888) Grand Hotel Internacional (Domenech i Montaner, 1888) Grand Hotel Internacional (Domenech i Montaner, 1888) Vstup do podzemní dráhy, c/Aragó (poč. 20. stol.) Passeig de Gràcia (1912) MODERNISME Modernisme • Původ tohoto stylu podobně jako ve zbytku Evropy je spojen s rostoucím bohatstvím a mocí městské buržoazie ve druhé polovině 19. stol. V katalánském prostředí jde zejména o zástupce textilního průmyslu či zbohatlíky, obchodníky a dobrodruhy z amerických kolonií (tzv. „indians“). Barcelona se ke konci 19. století stala jihoevropskou kulturní a ekonomickou metropolí. • Demonstrace síly a moci probíhala prostřednictvím výstavby honosných domů, vybavených dle poslední módy, případně výstavbou domů extravagantních. To se týkalo i předmětů denní potřeby, roste zájem o luxusní a designové zboží. • Ve Španělsku se tento styl vyvinul zejména v Katalánsku, neboť právě zde byla největší koncentrace bohatých, kteří se zajímali o „módní“ evropské trendy. Z Katalánska pak prostřednictvím místních architektů byl nový umělecký styl přenesen i do jiných částí Španělska, zejména do těch katalánsky mluvících (Valencie, Kantábrie, Baleárské ostrovy). Modernisme • Přímá souvislost s evropskými i katalánskými dějinami. Z hlediska těch evropských jde o přímý produkt průmyslové revoluce a ní plynoucího rozvoje technologií; touha po uspokojení základních potřeb (osvětlení, voda, hygiena). • Z hlediska katalánské historie byl důležitý prudký rozvoj měst, prolomení středověkých hradeb nejen v Barceloně ale i v dalších kat. městech (Girona, Reus, Sabadell, Mataró). Vznik Eixamplu navíc poskytl modernistickým tvůrcům naprosto ideální podmínky. • Původ výrazu a především smyslu modernisme můžeme hledat v článku Lluíse Domènecha i Montanera En busca de la arquitectura nacional (1878) v časopisu La Renaixença, v němž autor poukazuje na nutnost najít si vlastní katalánský umělecký styl → to v praxi začne jako první naplňovat Antoni Gaudí. • Prudký rozvoj modernisme v Katalánsku spojen zejména se Světovou výstavou 1888 a posléze s festes modernistes v Sitges (1892-1899), které měly velký dopad zejména na oblasti malířství, literatury apod. Modernisme • Architektura: Antoni Gaudí, Lluís Domènech Montaner, Josep Puig i Cadafalch, Josep Maria Jujol, Josep Fontserè Mestre, Francesc Berenguer, Joan Rubió Bellver, Josep Vilaseca, Antoni Rovira i Trias, Juli Batellevell, Salvador Valerí Pupurull, Pere Falqués Urpí etc. • Malířství: Ramon Casas, Santiago Rusiñol, Francesc Masriera, Joaquim Mir i Trinxet, Alexandre de Riquer, Oleguer Junyent, Miquel Utrillo, Adrià Gual, Isidre Nonell. • Sochařství, nábytek a grafické umění: Josep Llimona, Pau Gargallo, Eusebi Arnau, Hipòlit Montseny, Lluís Brú, Gaspar Homar, Lluís Masriera. • Hudba: Isaac Albèniz, Apel·les Mestres, Enric Morera, Enric Granados, Lluís Millet, Jaume Pahissa. • Literatura: Raimon Casellas, Prudenci Bertrana, Víctor Català, Santiago Rusiñol, Joan Puig i Ferreter, Jaume Brossa, Joan Maragall. Doporučená četba • ARTIGAS, Isabel. Modernisme. Art Nouveau in Barcelona. Barcelona: LOFT Publications, 2011. • CALPENA, Enric. Barcelona: Una biografia. Barcelona: Edicions 62, 2015 (str. 674-689, 716-739 a 758-768). • PERMANYER, Lluís. El esplendor de la Barcelona burguesa. Barcelona: Angle, 2008. • Catalunya 2011: Ildefons Cerdà i Sunyer (http://catalunya2011.blogspot.cz/2017/03/ildefons-cerda-i-sunyer.html) • Catalunya 2011: Pla Cerdà – Původ dnešního Eixamplu (http://catalunya2011.blogspot.cz/2017/03/pla-cerda-puvod-dnesniho-eixamplu.html) • TV3 + Lluís Permanyer: Un visionari maleït, Cerdà (video) (https://www.youtube.com/watch?v=6wdDwWyTTDA) • TV3 + Lluís Permanyer: Modernisme, una història de la destrucció (video) (https://www.youtube.com/watch?v=6rV7r3mriSA)