Václav Vlk
146940
Kostely sv. Demetria a sv. Sofie v Soluni – abstrakt
Kostel sv. Demetria není postaven na původním místě kultu a uložení ostatků mučedníka.
Podle tradice mučedník zahynul v Sirmiu v roce 306. Kult se rozšířil na celý východ říše, patří mezi
nejvýznamnější světce pravoslavné církve. Na místě nynějšího chrámu byly dříve římské lázně a
svatyně z počátku 4. století. Prefekt Leontios ji z vděku za uzdravení nahradil počátkem 5. století
trojlodní bazilikou. Mezi lety 629 až 634 byla po požáru bazilika obnovena patriarchou Leem a
přebudována na pětilodní. Snad v této době byly do chrámu převezeny ostatky mučedníka. V období
dynastie Palailogovců ve 14. století byla k jižní části transeptu připojena malá kaple sv. Euthymia
s freskami. Po dobytí Turky byl chrám přeměněn na mešitu a ostatky mučedníka uloženy v bývalých
římských lázních v blízkosti chrámu. Pro křesťanské bohoslužby se chrám otevřel po osvobození
v roce 1912, ale po pěti letech byl zdevastován požárem. Jeho rekonstrukce trvala až do roku 1949,
ale velká část cenné výzdoby především z centrální části chrámu byla nenávratně zničena, ačkoliv je
zdokumentována. V roce 1988 byl kostel zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO.
HagiosDemetriosje pětilodní bazilikou s transeptem a galeriemi, orientovanou na východ a se
zaklenutím dřevěným krovem. V interiéru chrámu jsou velmi cenné mozaiky, pocházející z 5. Až 9.
století. Některé z nich byly v období ikonoklasmu i po jeho skončení upraveny.
Současný chrám sv. Sofie byl postaven mezi lety 780 až 797 na místě staršího chrámu z 5.
století, zničeného zemětřesením v 7. století. Na tomto místě stál ještě starší chrám. Současná stavba
je tedy již třetí na tomto místě.Soluňská Hagia Sophia vznikla po vzoru své jmenovkyně
v Konstantinopoli. Plán stavby je kombinací skoro čtvercového půdorysu řeckého kříže a trojlodní
baziliky s otevřeným krovem, centrální prostor stavby je zaklenut kupolí podpíranou čtyřmi sloupy.
Kostel orientovaný na východ je zakončen bemou. Kromě apsidy je také klenba kupole pokryta
mozaikami. Ty pocházejí z více období od 8. do 12. století. Kromě nich jsou v interiéru malby z 11.
století. V chrámu byla dle pramenů pochována řada významných osobností. Některé tyto hroby se
podařilo objevit. Ve 13 období, v době Latinského císařství, chrám sloužil jako katolická katedrála a
od 16. století až do osvobození jako mešita. Chrám byl v roce 1890 poškozen požárem. Hlavice
některých sloupů jsou proto nahrazeny sádrovými kopiemi a interiér je vymalován do podoby
mramorového obložení.