Neindoevropské jazyky
Z celkem třiceti doložených jazyků na území
staré Itálie patří sedm k původní a nejstarší
neindoevropské vrstvě:
• etruština, rétština, severopikénština,
kamunština (?), sikánština, ligurština (?) a
stará sardština
• punština (dostává se do Itálie v rámci
kolonizačních vln přes moře)
Indoevropské jazyky paleoitalické větve
Příchod Indoevropanů se klade na konec II.
tisíciletí př. Kr. v několika vlnách
• skupina latino-faliská:
latina, faliština, venetština, (sikulština)
• skupina osko-umberských resp. sabellských
jazyků: oština, umberština, sabinština,
(jihopikénština) a menší sabellské jazyky
Jihopikénské tj.
sabinské nápisy
vlevo: stéla z lokality
Penna Sant’Andrea
vpravo: fragment
jihopikénské stély s
nápisem (běží z
pravého dolního
konce nahoru):
NIS: SAFINUM/
NERF:PERSUKANT:P
SAFINUM tj. Sabinum
Jihopikénské tj.
sabinské nápisy
Socha válečníka, zřejmě
posmrtný pomník slavné
osobnosti, byla
objevena v Capestranu.
Nápis:
MA KUPRÍ KORAM
OPSÚT ANINIS
RAKINEVIS POMP[ÚNE]Í.
„Mě, krásnou sochu, dal
udělat Aninis pro
Rakineve Pompia.“
Etruský abecedář z Marsiliana d’Albegna (670–640 př. Kr.)
Vzorová a užitá abeceda
Pod pojmem „vzorová abeceda“ rozumíme abecedu,
kterou učí předávající strana tj. Řekové Etrusky,
Etruskové pak další národy starověké Itálie).
Pod pojmem „užitá abeceda“ rozumíme inventář znaků,
které používá přejímající strana (tj. Řekové, Etruskové,
Latinové atd.).
Inventář fonémů předávajícího jazyka se většinou liší od
inventáře fonémů přejímajícího jazyka, obsahuje tedy
obvykle některé pro přejímající jazyk přebytečné,
„mrtvé“ znaky, které se po určitou dobu ještě vyučují
(ale nepoužívají se, tj. nejsou nápisně doloženy).
Faksimile slonovinové psací tabulky (8,5 × 5 cm) z
Marsiliana d’Albegna. Na horním okraji je vyryta zprava
doleva vzorová abecední sekvence. Na vnitřní plochu
tabulky potaženou voskem se psalo rydlem.
Etruský „kalamář“
z hrobky v Cerveteri
(pol. 7. stol. př. Kr.)
Této zvláštní nádobě
z bucchera se říká
„kalamář“. Dole u
dna nádoby je po
obvodu vyryta
abecední sekvence,
po obvodu těla
nádoby jsou vyryty
různé snad „cvičné“
slabiky.
Faksimile nápisu na etruském „kalamáři“. Konsonanty podle
abecedy jsou spojeny s vokály I, A, U, E. Přepis: ki ka ku ke / wi wa
wu we / zi za zu ze / hi ha hu he / thi tha thu the / mi ma mu me / ni
na nu ne / pi pa pu pe / ri ra ru re / si sa su se / khi kha khu khe / kwi
kwa kwu kwe / ti ta tu te.
Vlevo: váza z bucchera ve tvaru kohouta, přelom 7. - 6. stol. př. Kr.
z Viterba, s abecední sekvencí po obvodu nádoby.
Vpravo: amfora z Formella poblíž Říma, datovaná 630 př. Kr. Kolem
hrdla nádoby a ve střední části po obvodu běží abecední sekvence.
Vlevo: nádoba s presamnitským nápisem z Nocery z pol. 6. stol. př.
Kr.: BRUTIES ESUM. „Jsem Brutiova.“
Vpravo: faksimile paleoumberského nápisu z Tolfy ze 6. stol. př. Kr.:
SETUMS MIOM FACE „Vyrobil mě Septimius.”
Ze svatyně venetské bohyně Reitia v Este pocházejí votivní dary - jsou
to jednak bronzové psací tabulky (vlevo), jednak bronzová psací rydla
(vpravo). Na rydlech i tabulkách se setkáváme s krátkými dedikačními
nápisy. Vyobrazená tabulka pochází z přelomu 4. - 3. stol. př. Kr.
Venetský abecedář: nahoře: dedikační nápis; níže: sled konsonant a
kons. skupin venetské abecedy; následují 4 řádky po 16 políčkách, se
sledem písmen AKEO (tj. v jednom řádku jdou za sebou samá A, v
následujícím K atd.); vzhledem k tomu, že se jedná o sled vokálů,
považuje se K – za ligaturu vokálů V /u/ a I; dole: abecední sekvence.
Archaické latinské nápisy
• celkový počet všech nalezených latinských nápisů
z území Itálie i z provincií převyšuje 200 000 (není
konečný)
• legendy vyražené na mincích studuje numismatika
• texty na papyru se zabývá papyrologie
• standardním souborem a edicí latinských nápisů je
Corpus inscriptionum Latinarum, vol. I–XVII (zkr.
CIL), který vychází v Berlíně od r. 1862
Archaické latinské nápisy
• Poslední vydání nejstarších latinských nápisů CIL I2,
addenda III (1986) uvádí celkem 3 709 nápisů z doby
od 7. stol. př. Kr. do konce republiky (ad mortem
Caesaris), tj. do r. 44 př. Kr.
• Archaických nápisů ze 7.– 4. stol. př. Kr. se dochovalo
jen velmi málo – cca 30, jen polovinu z nich však tvoří
souvislé či delší nápisy, zbylé doklady jsou
fragmentární nápisy na střepech keramiky. Mimoto je
jejich datace často problematická, což platí i pro celou
řadu mladších republikánských nápisů.
Klasifikace latinských nápisů
• tituli sepulcrales – náhrobní nápisy: převažující
složka latinské nápisné dokumentace, jež se
obsahově blíží čestným nápisům (viz např. Elogia
Scipionů)
• tituli honorarii – čestné nápisy: kromě nápisů pro
zesnulé, jež náležejí také k náhrobním nápisům,
bývají čestné nápisy věnovány žijícím osobám,
k uctění jejich zásluh o stát, město apod.
Náhrobní nápis Scipiona Barbata, z hrobky rodiny
Scipionů, datovaný do 3. stol. Př. Kr., objeven v r. 1782.
CORNELIVS LVCIVS SCIPIO
BARBATVS GNAIVOD PATRE
PROGNATVS FORTIS VIR
SAPIENSQVE QVOIVS
FORMA VIRTVTEI
PARISVMA FVIT CONSOL
CENSOR AIDILIS QVEI FVIT
APVD VOS TAVRASIA
CISAVNA SAMNIO CEPIT
SVBIGIT OMNE LOVCANAM
OPSIDESQVE ABDOVCIT
Náhrobní nápis Scipiona Barbata
Cornelius Lucius Scipio
Barbatus, Gnaeo patre
prognatus, fortis vir
sapiensque, cuius
forma virtuti parissima fuit;
consul, censor, aedilis qui fuit
apud vos. Taurasiam,
Cisaunam <in> Samnio cepit.
Subigit omnem Lucaniam
obsidesque abducit.
„Lucius Cornelius Scipio
Barbatus, syn Gnaeův,
statečný a moudrý muž,
jehož ztepilost zcela
odpovídala jeho odvaze;
byl u vás aedilem,
konzulem, cenzorem;
obsadil Taurasii a Cisaunu
v Samniu; podrobil si
celou Lukánii a odvedl
rukojmí.“
Klasifikace latinských nápisů
• tituli sacri – sakrální nápisy: týkají se kultu římských
božstev a různých předpisů s tímto kultem souvisejících
(viz např. Lex sacra ze Spoletia, 3.-2 stol. př. Kr.)
HONCE . LOVCOM / NE QV[i]S VIOLATOD / NEQVE .
EXVEHITO . NEQVE / EXFERTO . QVOD . LOVCI / SIET . NEQVE
. CEDITO / NESEI . QVO . DIE . RES . DEINA / ANVA . FIET .
EOD . DIE / QVOD . REI DINAI . CAVSA / [f]IAT . SEIQVIS
VIOLASIT . IOVE . BOVID / PIACLVM . DATOD / SEIQVIS .
SCIES / VIOLASIT . DOLO . MALO / IOVEI . BOVID . PIACLVM /
DATOD . ET . A . CCC MOLTAI SUNTOD…
Lex sacra ze Spoletia, 3.-2 stol. př. Kr.
Hunc lucum ne quis
violato, neque exvehito
neque exferto, quod
luci sit, neque caedito
nisi eo die, quo res
divina annua fiet. Si
quis violaverit, Iovi
bove piaculum dato. Si
quis sciens violaverit
dolo malo, Iovi bove
piaculum dato et
a(sses) CCC multae
sunto…
„Ať nikdo nepoškodí tento
posvátný háj, ať z něj nic
neodveze ani neodnese, ať
v něm nekácí, jedině v den
výroční náboženské slavnosti.
Je stliže někdo toto nařízení
poruší, ať obětuje Iovovi na
usmířenou býka. Jestliže je
někdo poruší vědomě se zlým
úmyslem, ať obětuje Iovovi na
usmířenou býka a zaplatí
pokutu 300 assů.“
Klasifikace latinských nápisů
• acta et leges – úřední nápisy: usnesení senátu, zákony
(viz např. Senatusconsultum de Bacchanalibus)
Senatusconsultum de Bacchanalibus, nal. v Jižní Itálii – Kalábrii v r.
1640, nápis je vyryt do bronzové desky, datace 186. př. Kr. Dnes k
vidění v Kunsthistorickém muzeu ve Vídni.
„O bakchanáliích se (otcové)
rozhodli vyhlásit pro ty, kteří jsou
spojenci, toto: „Nikdo z nich ať
neslaví bakchanál. Ohlásí-li
někdo, že je nutno bakchanál
slavit, ti ať se dostaví do Říma k
městskému prétorovi, a jakmile
bude jejich žádost vyslechnuta, ať
o těch věcech rozhodne náš
senát, přičemž musí být
přítomno, až se ta věc bude
projednávat, nejméně 100
senátorů.“
De Bacchanalibus <iis>, qui
foederati essent, ita exdicendum
<esse> censuerunt. Nequis eorum
Bacchanal habuisse vellet. Si qui
essent, qui sibi dicerent necesse
esse Bacchanal habere, ii ut ad
pr(aetorem) urbanum Romam
venirent, deque eis rebus, ubi
eorum verba audita essent, ut
senatus noster decerneret, dum
ne minus senatoribus C adessent,
cum ea res consuleretur.
Klasifikace latinských nápisů
• dedikační nápisy: týkají se jak sféry
soukromého života (např. zlatá spona z
Praeneste), tak života náboženského – pak
jde o nápisy na darech věnovaných bohům
(kultovní sošky, i nejrůznější běžné
předměty) jako výraz vděčnosti a díků; časté
jsou rovněž tzv. votivní nápisy neboli ex voto
(tj. posuit = „věnoval podle slibu“); viz také
zkratku V(otum) S(olvit) L(ibens) M(erito)
Klasifikace latinských nápisů
• tituli operum locorumque publicorum –
nápisy na veřejných stavbách, které zvěčňují
přímo na dané budově jméno osoby, která ji
nechala postavit, dále mohou obsahovat
údaje o době vzniku stavby, účelu stavby
apod.; (viz nápis na Pantheonu v Římě)
Nápis na Pantheonu v Římě
M. AGRIPPA. L. F. COS. TERTIUM. FECIT.
M(arcus) Agrippa, L(ucii) F(ilius), CO(n)S(ul) tertium, fecit.
„Dal postavit M. Agrippa, Luciův syn, (když byl) potřetí konsulem.“
Klasifikace latinských nápisů
• instrumentum domesticum – kratší soukromé
nápisy na nejrůznějších materiálech, zvláště na
předmětech denní potřeby; jde jednak o
vlastnické nápisy, které uvádějí např. jméno
majitele nádoby, často formou tzv. „mluvících
předmětů“ (tituli loquentes), např. eco urna..., „já
jsem nádoba“…, nebo pokyny pro toho, kdo
nádobu používá, např.: bibe apod., jednak o
značky výrobců, např. vyražené na cihlách nebo
vodovodním potrubí, nápisy na zbraních, na
vahách atd., (viz např. Duenův nápis)
Specifika archaických nápisů z předliterárního
období
Pro nejstarší latinské nápisy je charakteristické, že
se jedná převážně o texty náležející do soukromé
sféry, vyryté na užitných či cenných předmětech,
jejichž funkce nebo vlastnictví je nápisem
upřesněno. Nápisy na užitných předmětech jsou
typické pro nejstarší nápisy z řeckých kolonií,
zatímco s nápisy na drahocenných předmětech se
setkáváme v Etrurii a v oblastech jež byly etruskou
kulturou ovlivněny. Zajímavé je, že na dvou ze čtyř
dochovaných nejstarších latinských nápisů figurují
ženy.
Zlatá spona z Praeneste, 670-630 př. Kr.,
okolnosti nálezu nejasné, nápis běží zprava doleva,
interpunkce :
Faksimile zlaté spony z Praeneste
MANIOS : MED : FHE : FHAKED : NVMASIOI
Manius me fecit Numerio. „Manios mě vyrobil pro Numeria.“
Text má typickou strukturu nápisů na „mluvících předmětech“
MANIOS (agens v nom.) + MED (objekt – zájm. v akuz.) +
FHE:FHAKED (sloveso redupl. perf.) + NVMASIOI (recipient v dat.)
odpovídá antickým formulářovým zvyklostem. Manios je zde buď
výrobce nebo dárce spony, Numerios příjemce. Na nápise vidíme
dva archaické textové typy: podpis výrobce a dedikaci.
Nápis z Caere (dn. Cerveteri) na fragmentech hliněné
nádoby, datovaný 630-600 př. Kr. Na obrázku rekonstrukce
nádoby – tmavší části jsou dochované střepy, nápis vlevo
dole, scriptio continua.
Faksimile nápisu z Caere:
ECOVRNATITAVENDIAS / MAMAR---/---DFH---/
doplnění: MAMAR[cos] [me]D FH[eced]
Ego <sum> urna Titae Vendiae, Mamercus me fecit.
„Já (jsem) nádoba Tity Vendie, Mamercus mě vyrobil.“
Nápis Salvetod Tita z Gabií, datovaný 630-620 př. Kr.,
vyrytý dole po obvodu nádoby z červené hlíny,
scriptio continua.
Faksimie nápisu Salvetod Tita z Gabií
SALVETODTITA tj. Salveto, Tita!
„Buď zdráva, Tito!“ příp. „Na zdraví, Tito!“
Fragment cippu z Fora Romana, nalezeného poblíž
řečnické tribuny (rostra) v r. 1899, z vejského tufu, výška 45-
61 cm, podstava: 47 × 52 cm, datace 580-570 př. Kr.
Cippus z Fora, veritkální bústrofédon
vlevo: strana A: QVOIHO.[...]SAKROS ESED SORD[...
tj. qui…sacer erit…
vpravo: strana B: ...][..]A.HAS RECEI.[...]EVAM
QVOS:RE[... tj. …regi…quos
vlevo: strana C: ...]M:KALATOREM:HAB [...].
OD:IOVXMENTA:KAPIA:DOTAV[...tj. calatorem
habeat? iumenta capiat…; vpravo: strana D:
M:ITE:RI[...].:QVOIHAVELOD: NEQV[... IODIOVESTOD
tj. iusto; strana E: LOIVQVIOD..[...
Cippus z Fora Romana
Pro institucionálně-náboženský charakter, hovoří
vertikální poloha stély s bústrofédickým
nápisem, který jasně ukazuje na sakrální účel
stély – stěží si lze představit jinou funkci v době,
kdy byla znalost písma mezi obyvatelstvem
nepochybně velmi nízká. Cippus z Fora můžeme
pokládat za svědectví o exkluzivním užívání
písma v dané době velmi malou skupinou
vysoce postavených osob (kněží, úředníků), kteří
si tuto znalost chrání pro sebe a využívají
„magickou moc“ písma ke svým účelům.
Duenův nápis, na trojdílné nádobce z hlíny, nalezený u v
Římě u Quirinálu r. 1880, datovaný do 1.pol. 6.stol. př. Kr.,
obvod: 32,3cm, výška: cca 3,5 cm.
Duenův nápis, nádobky velmi malých rozměrů zřejmě sloužily k
uchovávání vzácných substancí (vonné masti, líčidla).
Vyrytý nápis běží po obvodu nádobek, je napsaný ve scriptio
continua zprava doleva a vzhůru nohama (čitelný při
pohledu shora), text má zřejmě metrickou strukturu.
iouesat deiuos qoi
med mitat: nei ted
endo cosmis uirco
sied, as(t) ted noisi
o(p)petoit esiai paca
riuois, duenos med
feced en manom
einom duenoi, ne
med malo(s) statod.
Překlad: Při bozích přísahá ten, kdo mě věnuje, není-li
k tobě dívka milá a /nevychází-li ti vstříc?/ smiř ji proudy
(vůně). Dobrý (člověk) mě vyrobil jako /dobrý dárek?/ pro
dobrého (člověka), ať mě zlý neukradne!
Iurat deos, qui me
dedicat, ni in te
(= erga te) comis virgo
sit ast te nisi /OPETOIT
ESIAI/ paca rivis.
Bonus me fecit in
/MANOM (M)EINOM
bono, ne me malus
tollito!
Duenův nápis z Říma
Duenův nápis patří bezpochyby do zcela
jiného ideového kontextu než nápis na cippu
z Fora. Složitá syntaktická struktura,
pravděpodobně metrický charakter a
žertovně magický obsah z něho činí
dokument srovnatelný s Nestorovým
pohárem z Pithékússai a dává dokonce tušit,
že zde máme co dělat s fenoménem, který
je třeba zařadit již k rané literární tvorbě.
Podstavec z Tiburu, nalezen v blízkosti dn. Tivoli v r.
1928; kamenný podstavec z tufu; výška: 68,5 cm, šířka:
38,5 cm, hloubka: 43 cm; datovaný 540-500 př. Kr.
Podstavec z Tiburu
Jedná se s největší
pravděpodobností o
podstavec pro votivní
předmět nebo
donarium (místo
k uložení věcných
darů božstvu).
Vypracování i směr
nápisu působí
archaickým dojmem.
Podstavec z Tiburu, text běží spirálovitě ve scriptio
continua: HOIM/EDMITATKAVIO/S[--]/MONIOSQETIOS
D/[o]NO /MPRO FILEO/D tj. klas. Huic me dedicat Gaius
…monius Qetius donum pro filio.„Jemu (bohu) mě věnuje
Gaius …monius Quetius jako dar (z vděčnosti) za syna.“