Kapitoly z dějin kulturních institucí • František Svoboda • Kontakt: gert@seznam.cz • Konzultační hodiny: čtvrtek 13:30 – 15:30 • Požadavky ke kolokviu Operaaneb hledání dokonalé cenové diskriminace a jiná specifika operních trhů Struktura přednášky • Umění možného - finanční zabezpečení opery v Itálii na počátku + teoretický koncept dokonalé cenové diskriminace • Pokus o nemožné – financování počátků opery v Londýně … a lekce pro naše časy • Vliv mecenátu/konkurence na kvalitu oper • Vliv repertoáru opery na návštěvnost • Dva mody udržování operních domů – Patron (obvykle královský dvůr) – Impresário (´tržní systém´, s garancemi či bez garancí) • Nejdražší živé umění Opera v Římě • Reprezentativní záležitost • Chi soffe speri - 1639 • Soupis účtů • Výpůjčky • Vstup na pozvánky Karneval roku 1656 na počest Kristýny Švédské Opera v Benátkách • Compagnie della Calze • Karneval • Od dvorské opery k veřejné opeře • První sezóny • Formování pravidel opery • Opera Antioco - 1659 Opera v Reggio Emilio • Při příležitosti výročního trhu • Il talamo preservato dalla fedelta d´Eudossa – 1683 • Municipální aktivita Přebytek spotřebitele • Cenová diskriminace – Prodejce prodává dvě identické jednotky za různé ceny • Čtyři podoby – Časová – Prostorová – Funkční – Spotřebitelská Opera v Londýně – pokus o nemožné • Naděje, že opera bude vydělávat, vychází z tradic anglické semi-opery … • Obvyklá forma kulturního provozu podílnická společnosti • Vanbrughova Společnost - 1708 • Swineyho Společnost – 1708-10 • Collierova Společnost – 1710-12 • Swineyho Společnost – 1712-1713 • Předplatné • Heideggerova Společnost – leden 1713-1717 • Royal Academy of Music – 1720-1728 • Händelova Společnost – 1729-37 – Opera of the Nobility – 1733-37 • 1740 – Lord Middlesex Předplatné v praxi aneb Royal Opera House • Opera – druh monopolu • Dvě formy prodej lístků – Dlouhodobé předplatné – Jednorázový nákup lístku • Seniorní fronta Má způsob financování vliv na kvalitu? • Poskytují opery produkované v podmínkách mecenátu vyšší kvalitu oproti operám „tržním“? – Patron, nezatížený tržním prostředím, podporuje jen kvalitnější díla – Patronát přitahuje umělce • • Pozice u dvora oslabuje tlak na rychlou produkci oper • Giovanni Paisiello – více jak 80 oper, 47 z nich v Itálii mezi lety 1764 – 1776. V roce 1777 přijal místo v Sankt Peterburgu, kde zpočátku psal 2-3 opery ročně, v letech 1781-4 jen jednu ročně. Poté odešel do Neapole, kde opět psal 2-3 opery ročně. • Cimarosa – v Itálii napsal 22 oper mezi lety 1781-4, v roce 1787 odchází do Ruska, kde složí během 4 let 3 opery, 1791 odchází do Vídně, kde vznikne jeho nejslavnější opera Il matrimonio segreto • Nicollo Piccini během jedné dekády 1761-70 složil 56 oper, někdy i 8-9 ročně. • Většina Mozartových příjmů ve Vídni pocházela z koncertů a hodin hudby, příjmy za opery tvořily jen malou část. (Za Figarovu svatbu 450 fl., 900 za Cosi fan tutte. Zpěváci v italské opeře ve Vídni dostávali více jak 400 – 2 000 fl., castrát Luigi Marchesi dostal 2 250 fl. za šest vystoupení (27 000 USD v cenách 1999) • Většina oper období 1750 – 1790 vznikla na trhu, ale kvalitnější, dodnes hrané vznikly v rámci patronátu. • X • Konkurenční přístup – každý se mohl zapojit, objevily se i nečekané talenty • Do 40. let 19. století neklesl počet premiér v Itálii za dekádu pod 300. • Rossini 29 oper mezi 1810-19 • Saverio Mercadante kolem 60 oper za život, Giovanni Pacini kolem 90 • Nelze pozorovat odlišnost tržní a patronátní produkce, na kvalitu, v delším období nevidíme žádný vliv. • Patronát u vídeňského dvora jistě vyhovoval Gluckovi a Mozartovi, avšak ani soutěživé prostředí a masová produkce Itálie nezabránilo vzestupu Rossiniho a Donizetttiho. Stará a nová díla v dnešní operní produkci Dobrý hospodář vynáší ze svých zásob věci nové i staré aneb Dilema soudobého uměleckého provozu • Tržní identita opery • Prodej sezónního předplatného • 11 sezón, 77 US operních společností • Rozptýlení novinek v programu pozitivně koreluje s prodejem sezónních lístků • Více konvenční program znamená růst předprodeje, avšak méně a horšího hodnocení od kritiky • Pořadí oper je důležitým nástrojem marketingové strategie Institucionální zajištění opery v dnešní Itálii • 12 největších oper enti lirici – veřejná operní korporace – financování z veřejných zdrojů, státních i městských. Mají dostatečně velké subvence, aby mohly platit trvalý ansámbl a orchestr. Na konci 20. století se přeměnili v nadace, aby mohly přijímat podporu od soukromých subjektů, do výše 49% jejich rozpočtu. • 24 oper funguje v režimu teatri di tradizione – mají „podporovat místní umělce a hudební tradice“ – byly buď vytvořeny jako nadace (fondazionne), aby mohly přijímat soukromé dary, nebo jsou financovány z rozpočtu města. Mají jen minimum personálu na plný úvazek, všichni ostatní jsou najímáni jen na projekt (opera) nebo a sezónu. Příjmy operních domů • Benátský model –opery provozované za účelem dosažení zisku a plně závislé na prodeji lístků – od roku 1637 v Benátkách • Nicméně ani v Itálii nebyla opera příliš výdělečná a vlastně se to ani nečekalo. • Kromě prodeje lístků to bylo předplatné lóží Královské opery • Frederik Veliký – 1742 postavil novou operu v Berlíně • Během 17. století se Benátky staly hlavním městem opery, na konci století bylo ve městě 16 divadel, které od roku 1637 uvedly 388 oper. (boom na trhu) • Stabilizace trhu – na konci 18. století 7 oper • Začalo to v roce 1581, kdy rodina Tron otevřela soukromé divadlo Theatro Tron. Vyhořelo roku 1629, po obnově znovu 1633, poté obnoveno pod názvem Teatro San Cassiano jako první operní dům. 31 lóží v pěti řadách nad sebou bylo pronajato benátské honoraci, běžné publikum sedělo na tvrdých lavicích v přízemí, či stálo. Úspěch tohoto operního domu vedl k rychlému zakládání dalších podobných veřejných operních domů. (chybí strana 101) • La Fenice vzniká relativně pozdě, divadlo Theatro San Benedetto zkonstruované roku 1755 rodinou Grimani, kteří se rozhodli postavit nové divadlo namísto toho, aby oživovali staré Teatro Grimani • La Fenice při okupaci francouzi roku 1807 ? Vyzdobena v nebeské modři a ve stříbrné (francouzská brava, viz Neapol) • Na konci 18. století funguje jen 7 oper Společenská funkce opery • Od 17. století dodnes jsou opery stavěny, aby dodaly významu a společenskému lesku danému městu či státu (opera v Sydney, kde nebyla operní tradice a v zemi, která není proslulá zrovna počtem hudebních skladatelů) • Opera byla ohniskem kulturního, společenského i politického života (intriky – jméno verdi akronymem italské touhy po svobodě a osvobození od cizích mocností – Vittorio Emanuelle, re d´Italia) • Řada oper byla financována bohatými lidmi (condomini nebo palchettisti), kteří si zaplatili lóži, která se stala jejich druhým domovem – jedli tam, pili a drbali. • Opera byla také Opera ve Vídni • Postupný přechod od dvorských kapel k podpoře opery • Jen málo patronů bylo ochotno a schopno dotovat provoz opery po delší dobu. • Opera často “vzkvétala“, ale dostala se do problémů kvůli válečným událostem či ekonomické krizi. • Ceny ve vídeňské opeře 1791 – sedadlo v lóži 4,5 fl. (53 USD v cenách 1999), sedadlo v přízemí 1 fl. 25 kr. (17 USD). Subvence byly potřeba jen malé. • Průměrné příjmy za lístky Burgteatru – opera sezóna 1789/90 (175 fl.) a 1790/91 (214 fl.) (divadelní představení 271 a 281 fl.) Specifika vídeňského trhu práce skladatelů • V 18. stol. obvyklý mix patronátu šlechty a dvora a tržních zakázek, ale • rozdíl mezi Itálií a německy hovořícími zeměmi • Růst hudebního trhu ve 2. pol. 18. stol. • Příjmy skladatelů – Patronát – Veřejné koncerty se vstupným – Zakázky – Hudební lekce – Publikování skladeb – Problém – válečná období