1. Fyzika – obsah prezentace
A. Přehled obsahu
B. Téma a cíle fyziky jako vědy (II 1-2)
C. Fyzika a příčiny (II 3-8)
1. A. Fyzika – přehled obsahu
• Hlavní téma – pohyb
 Vzpomeňme na Metafyziku („… poněvadž jsou ve spojení s pohybem, náležejí
do fyziky…“; fyzika – předmět odloučený, ale v pohybu).
 „Příroda je však principem pohybu a klidu v tom, čemu původně náleží…“
(Phys. II 1)
 Aspekty pohybu: místo, prázdno, čas, neomezeno (III 1).
• I. kniha – pojednání o principech (+ kritika starších názorů)
• II. kniha – pojednání o příčinách jako předmětu fyziky
• III. kniha (příchod k vlastnímu tématu):
 Vymezení pohybu.
 Existuje reálně neomezeno?
1. A. Fyzika – přehled obsahu
• IV. kniha – aspekty pohybu: Místo, prázdno, čas.
• V. kniha – druhy pohybu.
• VI. kniha – spojitost a dělitelnost pohybu.
• VII. + VIII. kniha – příčiny pohybu vůbec  první nehybný hybatel.
1. B. Téma a cíle fyziky (II 1-2)
• Φυσικὴ ἀκρόασις = „Přírodní přednáška“ (výklad určený k
poslechu)
• Co je φύσις?
 Nepochybně existuje („chtít dokazovat, že příroda jest, by bylo směšné“).
 Příroda je principem pohybu a klidu.
 Co je od přírody, má počátek pohybu a klidu v sobě – z hlediska místa nebo
kvantitativního růstu a úbytku nebo kvalitativní přeměny.
 Od přírody (φύσει) jsou:
 živočichové a jejich části
 rostliny
 jednoduché prvky – země, oheň, vzduch a voda
 Od přírody nejsou:
 lehátko, roucho
 obecně artefakty (ἀπὸ τέχνης)
1. B. Téma a cíle fyziky (II 1-2)
• Hlubší analýza – co přesně v daných jsoucnech je φύσις?
 Snad látka?
 Zasadíme-li lehátko, vyroste (snad, možná) nikoli lehátko, nýbrž dřevo – tedy látka.
  Pak ano, látka jako základ věci je přírodou.
 Nebo že by tvar?
 Přirozenost má teprve to, co je uskutečněno, tedy co má tvar.
 Jsoucna φύσει se vyvíjejí, a to směrem ke své přirozenosti, uskutečnění, tj. tvaru.
  Pak ano, tvar je přírodou.
 Φύσις tedy má dvojí význam.
 Přitom tvar jako skutečnost je přírodou více než látka (možnost).
 Fyzika má zkoumat oba druhy přírody.
 Ovšem tvar pouze potud, pokud je neodloučený (od látky).
 Odloučené tvary (jako jsoucnosti - τί ἐστι) zkoumá první filosofie.
1. C. Fyzika a příčiny (II 3-8)
• Proč je třeba hledat příčiny?
 „… naše zkoumání směřuje k vědění a máme za to, že o věci nemáme
vědění, dokud nepochopíme její ‚proč‘, tj. její první příčinu. Je zjevno, že i my
si musíme tak počínat jak v otázce vzniku a zániku, tak každé přírodní změny,
abychom poznali jejich principy…“
• Jaké příčiny?
i. z čeho jako ze složky něco vzniká (a rody toho)
ii. tvar a vzor (εἶδος καὶ παράδειγμα), tj. podstatný pojem (λόγος ὁ τοῦ τί ἦν
εἶναι) a jeho rody
iii. z čeho pochází první počátek změny nebo klidu
iv. účel a cíl, k čemu něco směřuje
1. C. Fyzika a příčiny (II 3-8)
• Fyzika má určit u svého předmětu všechny 4 příčiny. Přitom:
 účel = nabytí tvaru  tvarová ≡ účelová
 „člověk plodí člověka“  tvarová ≡ pohybová
• Fyzika a účelová příčina (II 8):
 pravidelné dění v přírodě  nejde o dění náhodné
 Náhoda (τύχη) – pohybová příčina záměrného lidského jednání, které však – výjimečně,
nepravidelně – vede k nezamýšlenému cíli (II 5-6).
 Samočinnost (αὐτόματον) – pohybová příčina jako nepravidelné samovolné přírodní
dění bez účelu.
 pravidelné záměrné dění v přírodě (především v živé)  účelné jednání
  nezbytnost teleologického výkladu a odmítnutí „mechanicismu“