3. A. Minule jsme skončili tím, že…
vzduch
voda
oheň
země?
?
?
?
3. A. … přičemž vše se pohybovalo takto:
X
země
oheň
3. A. Ovšem na nebi to vypadá jinak!
?
?
?
?
http://www.novinky.cz/cestovani/258727-uzasne-nocni-nebe-nad-kazachstanemzaznamenane-amaterskou-fotografkou.html
(Autorka snímku: Olga Kulakova)
IV. 3. Aristotelovo nebe – obsah
A. Východisko – pohyb na zemi vs. pohyb na nebi
B. Aithér – pátý element!
C. Aithér a pohyb nebeských těles
D. Celková charakteristika nebe
E. Zpět na Zemi – místo Země v kosmu
3. A. a. Než začneme pracovat – „nebe“?!
• Περὶ οὐρανοῦ (Peri úranú) – co znamená termín οὐρανός?
 Slovo „nebe“ (οὐρανός) se obecně užívá ve trojím významu (I, 9):
i. Nejvzdálenější, nejkrajnější okruh veškerenstva nebo těleso, které se zde nachází
(tj. stálice). V tomto místě mají sídlit bohové.
ii. Těleso související s posledním okruhem, které obsahuje měsíc, slunce a planety.
iii. Těleso obklopené posledním okruhem, tedy celek a veškerenstvo.
 Simplikios: Alexandros říká, že celá první kniha je o celku kosmu.
• Περὶ οὐρανοῦ X Περὶ κόσμου (Peri kosmú)
• Ve výkladu: nebe = kosmos (vesmír)
3. B. Aithér – pátý element!
a. Důkaz – přehled argumentů:
 Hlavní argument:
i. Z přirozenosti pohybů, na základě trajektorie.
 Doplňkové a podpůrné argumenty:
ii. Z přirozenosti pohybů, na základě protiv.
iii. Z dokonalosti kruhu a kruhového pohybu.
iv. „Dialektický“ argument ze vztahu protivnosti přirozeného a nepřirozeného
pohybu.
v. Z vlastností kruhového pohybu.
3. B. a. Aithér – důkaz (I 2)
Ad i. Argument z přirozenosti pohybů, na základě trajektorie.
1. axióm: Přirozenost je počátkem pohybu přirozených těles (Phys.).
2. axióm: Jsou dva základní, tedy jednoduché druhy místního pohybu (Phys.)
 kruhový (κύκλῳ) = kolem středu,
 přímočarý (εὐθεῖα) = nahoru, tj. od středu, a dolů, tj. ke středu.
3. axióm: Tělesa jsou jednoduchá (tj. ta, která mají přirozený počátek pohybu, např.
oheň, země…) a složená, proto budou jednoduché a smíšené i pohyby.
Důkaz:
 Jestliže tedy existuje jednoduchý pohyb (podle axiómu 1. a 3.) a
 jestliže pohyb v kruhu je jednoduchý (2.) a
 jestliže jednoduchý pohyb náleží jednoduchému tělesu (podle 3.), a
 jestliže 4. axióm: každé jednoduché těleso má jen jeden přirozený pohyb,
 → pak musí existovat jednoduché těleso, které se přirozeně pohybuje v kruhu.
3. B. a. Aithér – důkaz (I 2)
Ad iii. Argument z dokonalosti kruhu a kruhového pohybu.
7. axióm: Kruh je dokonalý (τέλειος) tvar, čára nikoli, protože je buď bez konce a meze
(je-li nekonečná), nebo může být libovolně prodlužována (je-li omezená).
Důkaz:
 Jestliže přednější pohyb náleží přirozeně vyššímu tělesu a
 jestliže pohyb v kruhu je přednější než pohyb přímočarý a
 jestliže přímočarý pohyb náleží jednoduchým tělesům,
 → pak pohyb v kruhu nutně musí náležet některému z jednoduchých těles, a
tedy musí existovat nějaká tělesná jsoucnost, odlišná od zdejších prvků,
božštější a prvotnější než ony.
• Platónská představa: kruhový pohyb je božský (protože je pravidelný, trvalý a
nepůsobí žádnou změnu – ontologické důvody).
 Aristotelés předkládá důvody spíše fyzikální či geometrické.
•  ontologická hierarchie jsoucen – existuje určitý význačný prvek.
3. B. a. Aithér – důkaz (I 2)
• Závěr: Existuje ještě jiné těleso kromě těch kolem nás, které je
odloučené a má o tolik vznešenější přirozenost, o kolik je vzdáleno
od těles našeho světa.
• Zhodnocení argumentace
 Empirie v pozadí argumentů:
 snaha vysvětlit pozorovaný kruhový pohyb nebe
 výslovný odkaz na pozorování pohybu ohně („vidíme – ὁρῶμεν, že pohyb ohně je
přímočarý směrem od středu“)
 Problematické geometrické východisko:
 jednak tvrzení, že kruhový pohyb nemá protivu (Aristotelés např. odmítá možnost, že
pohyb po směru hodinových ručiček je protivný pohybu proti směru – viz 4. kap.)
 jednak přiřazení jednoduchých těles jednoduchým pohybům – ke každému druhu
přímočarého pohybu totiž přiřazuje 2 tělesa. Tedy –
 cíl („důkaz“ existence věčného a neměnného prvku) je pro něj zřejmě důležitější než
korektnost argumentace
3. B. b. Aithér – vlastnosti (I 3-4)
i. Těleso, pohybující se v kruhu, nemůže být ani těžké ani lehké, tedy nemá tíži.
ii. Dále: nevzniklo, je nezničitelné (ἀγένητον καὶ ἄφθαρτον), nezvětšuje se ani
nezmenšuje. Proč?
 Vše, co vzniká, vzniká z protivy a z nějakého substrátu, u zániku analogicky přechází
do něčeho opačného působením něčeho opačného.
 Protivy však mají také opačné pohyby.
 A jelikož kruhový pohyb nemá vůči sobě protivu, ani těleso pohybující se v kruhu
nemůže mít žádný opak, žádnou protivu.
 To, co se zvětšuje, se zvětšuje tím, že k němu přistupuje něco příbuzného a rozkládá
se to v jeho látku. Pro toto těleso však není nic (příbuzného), z čeho by mohlo vznikat.
iii. Je kvalitativně neměnné.
 Vidíme (ὁρῶμεν), že všechno, co se mění, se i zvětšuje a zmenšuje (Aristotelés to
zřejmě bere ve smyslu logické ekvivalence), tedy to, co se nezvětšuje a nezmenšuje,
se ani nemění.
iv. Ve shrnutí pak Aristotelés ještě bez zdůvodnění (!) dodává, jako by to bylo
samozřejmé, že je ještě nestárnoucí (ἀγήρατον) a necitlivé (ἀπαθές).
3. C. Aithér a nebeská tělesa
a. podstata nebeských těles
b. kruhový pohyb nebeských těles
• kulatost kosmu
• sféry
c. složený kruhový pohyb
• další sféry
d. a první nepohnuté pohybující?
3. C. a. Podstata nebeských těles – látka (II 7)
• hvězdy mají stejnou podstatu (οὐσία) jako těleso, v němž se
nacházejí  jsou z aithéru 
• nejsou z ohně  proto je třeba vysvětlit jejich teplo a světlo
 světlo – Aristotelés nepodává žádné vysvětlení
 teplo – prý vzniká třením nebeských sfér při otáčení o vzduch, a to nejvíce
v místě, kde se zrovna nachází (je připevněno) Slunce
 analogie s letícími střelami, které se prudkým pohybem ve vzduchu také zahřívají
• proto když Slunce stoupá vzhůru na oblohu, vzduch se otepluje,
když klesá (nebo je pod obzorem), vzduch se ochlazuje
• ?!#@§?!?
3. C. a. Podstata nebeských těles – látka (II 7)
• ?!#@§?!?
• Simplikios podává dlouhý výklad (438,28-444,15 včetně polemiky s Alexandrem),
kde se objevují i evidentní námitky:
– Proč by se mělo teplo zvyšovat zrovna pod Sluncem, když se přece otáčí a o vzduch tře
celá sféra ve dne v noci, v zimě v létě?
– Proč hřeje Slunce více, když se nachází na přesně na jihu, než když je na východě nebo
na západě?
– Jak může pohyb sféry Slunce působit zprostředkovaně skrze nižší sféry na sféru pod
Měsícem?
• Alexandrova námitka: Jak vůbec může nebe z aithéru působit tření, jestliže nemá
hmatné vlastnosti (to trochu předbíháme ve výkladu), a tedy není hmatné?
• A ještě se lze zeptat, zda při tomto výkladu může Měsíc nemít „vlastní“ světlo, a
tedy zda může fungovat známé vysvětlení zatmění Měsíce, které Aristotelés sám
zmiňuje ve 14. kap.
• Co si tedy o tom máme myslet?
3. C. a. Podstata nebeských těles – látka (II 7)
• Co si tedy o tom máme myslet?
• velké problémy Aristotelova deduktivního postupu
 deduktivní teorie  nebeská tělesa jsou z aithéru
 X evidentní smyslové vjemy – nebeská tělesa svítí, tedy jsou viditelná, a
Slunce hřeje
• Guthrie:
Aristotelés dává přednost logické konzistenci výkladu na úkor
smyslových dat.
 Vzpomeňme při této příležitosti, co Aristotelés kromě jiného vyčítá
pýthagorejcům…
3. C. a. Podstata nebeských těles – tvar (II 11)
Dva argumenty:
1. Jelikož se nepohybují samy od sebe a jelikož příroda nečiní nic
nerozumně ani nadarmo (ἡ δὲ φύσις οὐδὲν ἀλόγως οὐδὲ μάτην ποιεῖ),
mají tvar nejméně vhodný pro pohyb.
 Tento argument je problematický, protože v kap. 8 (290a7 nn.)
Aristotelés vyšel od tvrzení, že hvězdy mají kulový tvar, a z toho
vyvozoval možnosti jejich pohybu.
2. Druhý argument je ovšem zásadním způsobem založen na empirii:
i. Měsíc má kulový tvar, což je zřejmé při změnách jeho fází i při zatmění
Slunce.
ii. Ale všechna tělesa mají stejný tvar, tedy je-li Měsíc koule, budou koulemi i
ostatní tělesa.
3. C. b. Kruhový pohyb nebeských těles –
kulový tvar nebe (II 4)
Přehled argumentů:
i. pýthagorejsko-platónský argument z geometrických vlastností koule
ii. geometricko-fyzikální argument z neexistence prázdna
iii. komplikovaný (a nepřesvědčivý) geometricko-fyzikální argument na základě
požadavku, že pohyb nebe má být mírou všech ostatních pohybů
iv. empiricko-fyzikální argument na základě vlastností 4 prvků
3. C. b. Kruhový pohyb nebeských těles –
kulový tvar nebe (II 4)
i. Pýthagorejsko-platónský argument z geometrických vlastností
koule:
 koule je od přírody první tvar, protože je ohraničena jedinou plochou
 první tvar náleží prvnímu tělesu
 první těleso je to, které se nachází v nejvzdálenějším kruhu (tj. οὐρανός v 1.
významu v 9. kap.!)
 První těleso bude mít kulový tvar, a pak nutně i to, co je uvnitř něj a dotýká se
jej. Platí to i pro střed pod drahami planet (tj. pro Zemi).
• Podle tohoto argumentu je kosmos systémem soustředných sfér.
• Argument postupuje od nejvzdálenější části kosmu směrem
k našemu pozemskému světu.
3. C. b. Kruhový pohyb nebeských těles –
kulový tvar nebe (II 4)
iv. Empiricko-fyzikální argument na základě vlastností 4 prvků:
 Voda obklopuje zemi a dotýká se jí, vzduch pak vodu a vzduch samotný je
obklopován ohněm.
 Ale hladina vody má tvar koule. (To je dokazováno geometricky z požadavku
stejné vzdálenosti od středu, nikoli z empirie.)
  Proto i to, co vodu obklopuje, musí mít kulový tvar.
• Ovšem…
 … argument předpokládá platnost stejné geometrické úvahy pro všechny
prvky
 přitom ale voda směřuje přirozeným pohybem dolů, zatímco oheň nahoru 
stejná úvaha neplatí
 Promyslete důsledky!
• Postup opačný než v i. – od středu kosmu k jeho okraji.
• Jak tedy vypadá kulový kosmos?
Aristotelův kosmos I – kulový tvar a sféry
(© Michal Peichl, 2013)
Aristotelův kosmos II – sféry a tělesa
(© Michal Peichl, 2013)
3. C. b. Kruhový pohyb nebeských těles
(II 8-10, 12)
„Sféry“ a tělesa pevně v nich – co se vlastně pohybuje?
i. nebe i hvězdy jsou v klidu,
ii. obojí se pohybuje,
iii. jedno se pohybuje, druhé je v klidu
a) pohybují se hvězdy, kruhy (tj. jednotlivé sféry vymezující trajektorii pohybu)
jsou v klidu,
b) hvězdy jsou nehybné a unášeny kruhy, k nimž jsou připevněny.
Ad i.:
– Hérakleidés Pontský (později Aristarchos) – pozorované pohyby
lze vysvětlit pohybem Země.
– Aristotelés: „Ale předpokládejme, že Země je v klidu…“
3. C. b. Kruhový pohyb nebeských těles
(II 8-10, 12)
Ad ii.:
– absurdní, vyžadovalo by to neuvěřitelně přesnou synchronizaci
pohybů jednotlivých hvězd a kruhů
Ad iii.a:
– stejná námitka
Ad iii.b:
– jediná přijatelná možnost
 Pohybují se pouze kruhy, hvězdy jsou nehybné, připevněné ke kruhům a jimi
unášené (τὰ ἄστρα ἠρεμεῖν καὶ ἐνδεδεμένα τοῖς κύκλοις φέρεσθαι).
 Hvězdy jsou kulového tvaru, nemají od přírody žádný orgán pro pohyb.
Přitom u těchto vznešených těles to nemůže být opomenutí, ale záměr
(příroda nečiní nic náhodou).
3. C. b. Kruhový pohyb nebeských těles
(II 8-10, 12)
O jaké pohyby vlastně jde z hlediska moderní astronomie?
• Termíny:
– Pohyb (posledního) nebe = posun souhvězdí po obloze během roku
způsobený ve skutečnosti oběhem Země kolem Slunce.
– Pohyb ostatních těles = pohyb Slunce, Měsíce a viditelných 5 planet vůči
stálicím, tj. vůči (poslednímu) nebi.
• Moderní vysvětlení pohybu hvězd, planet a Slunce:
– Země směřuje při pohledu od severu proti směru hodinových ručiček (a stejně
i její rotace kolem osy) 
– zdánlivý posun souhvězdí tímto pohybem způsobený bude opačný, tj. od
východu k západu – nová souhvězdí se vždy objevují na východě.
– Planety obíhají kolem Slunce stejným směrem jako Země, takže se vůči
hvězdám nutně posouvají od západu k východu.
– Slunce, které je vždy na opačné straně než noční souhvězdí, se zdánlivě
posouvá proti zdánlivému pohybu nebe, tedy také od západu k východu.
3. C. b. Kruhový pohyb nebeských těles
(II 8-10, 12)
O co tady vlastně jde z moderního pohledu?
Vyzkoušejte si to sami na interaktivních mapách:
http://www.brenny.cz/mapa/
http://www.observatory.cz/static/Obloha%20dnes/otacivka.php
3. C. c. Složený kruhový pohyb (Met. XII 8)
Jenže přece ne všechna nebeská tělesa se pohybují hezky zcela
pravidelně v kruhu! Vždyť se na ně podívejme:
http://www.nakedeyeplanets.com/movements.htm
To přece nelze vysvětlit několika málo vnořenými koulemi (sférami)!
- Jistě, to nelze, a proto Aristotelés postuluje 47 či 55 takových sfér:
3. C. c. Složený kruhový pohyb (Met. XII 8)
Ukázka pro jedno bloudící těleso, a to neúplná:
(© Michal Peichl, 2013)
3. C. d. A první pohybující nepohnuté? (I 9)
Podivná a nesrozumitelná úvaha o něčem, co je vně nebe (τἀκεῖ = „věci
tam“ - 279a18, tj. ἔξω τοῦ οὐρανοῦ = „vně nebe, světa“ – 279a12).
Tyto „věci“:
 nejsou ani v žádném místě (protože vně nebe žádné místo není)
 ani nestárnou v čase
 ani nepodstupují změnu, nýbrž jsou neměnné a ἀπαθῆ
 a mají nejlepší a nejsoběstačnější život po celou věčnost
 dále je toto jsoucno dokonalé a pohybuje se nepřetržitým kruhovým
pohybem
Co to jako má být?!
 Alexandros: Aristotelés hovoří o poslední sféře nebe (tj. o sféře stálic).
 Simplikios: musí jít o „nehybné příčiny pohybující nebeskými tělesy“, tj.
zřejmě nehybné hybatele.
Co na to moderní badatelé?
3. C. d. A první pohybující nepohnuté? (I 9)
Co na to moderní badatelé?
 Guthrie:
Tato pasáž je dokladem, že spis O nebi obsahuje myšlenky z více fází
Aristotelova myšlenkového vývoje.
 Düring: 2 základní postuláty, které jsou asi myšlenkově nezávislé a je těžké
či nemožné je sjednotit
 přirozené pohyby
 myšlenka prvního hybatele
3. D. Vlastnosti celku kosmu
a. dokonalost (I 1)
b. konečnost (I 5-7)
c. jedinost (I 8-9)
d. věčnost a neměnnost (I 10-12)
3. D. a. Dokonalost celku světa (I 1)
• Metodické východisko – geometrie + teleologie
 předmět vědy o přírodě (ἡ περὶ φύσεως ἐπιστήμη):
tělesa, velikosti, jejich vlastnosti (πάθη) a pohyby a počátky takové podstaty
 zásadní význam čísla 3:
konec, střed a začátek (τελευτή καὶ μέσον καὶ ἀρχή – 268a12) představují
počet všeho  trojka je vymezením všech věcí i celku
 těleso je dělitelné ve 3, tj. všech rozměrech  těleso je jediná dokonalá velikost
 na rozdíl od čáry a plochy je určeno trojkou
 je-li trojrozměrné těleso dokonalé, nemůže existovat nic čtyřrozměrného
 jednotlivá tělesa jsou sice dokonalá (díky trojce), ale navzájem se omezují
 veškerenstvo, jehož částmi ta tělesa jsou, je dokonalé ve všech ohledech
• → Dokonalost celku (světa) je vyvozena „geometrickou metodou“
bez jakéhokoli odvolání na empirii. Úvaha se pohybuje v oblasti
geometrie a aritmetiky, vůbec nevychází z empirie.
3. D. b. Konečnost (omezenost) kosmu (I 5-7)
Přehled argumentace:
a. Těleso pohybující se v kruhu nemůže být neomezené (5. kap.).
 Fyzikální a geometrické argumenty.
b. Těleso pohybující se přímočaře nemůže být neomezené (6. kap.).
 Fyzikální a geometrické argumenty.
c. Těleso jakožto složené z částí nemůže být neomezené (7. kap.).
 Dialektická analýza možností.
3. D. b. Nekonečné se nemůže pohybovat v kruhu
(I 5)
i. Nemožnost projít nekonečnou vzdálenost (fyzikální argument):
 Mezi loukotěmi, paprsky nekonečného kruhového tělesa by totiž byl nekonečný interval,
ale není možné projít nekonečnou vzdálenost. Tedy pozorované otáčení nebe svědčí
proti jeho nekonečnosti.
ii. Nemožnost projít nekonečnou dráhu v konečném čase (fyzikální argument):
 Nekonečná přímka nemůže celá projít kolem konečné úsečky v konečném čase. Proto
by se nekonečné nebe nemohlo otočit kolem konečné okružní dráhy (zřejmě hranice
sublunárního světa) v konečném čase, ale to přesto pozorujeme. Tedy nebe nemůže
být neomezené.
iii. Nemožnost nekonečného tvaru (geometrický argument):
 Čára, která je ohraničením, tj. „omezením“ něčeho (nějaké plochy), nemůže být
neomezená. A podobně plocha, která něco (nějaké těleso) vymezuje. Tj. nemůže být
neomezený trojúhelník, čtverec či kruh. Tedy je-li kruhový pohyb pohybem kruhového
tělesa a nemůže-li být kruh nekonečný, nemůže existovat ani kruhový pohyb
nekonečného tělesa.
3. D. b. Nekonečné se nemůže pohybovat
přímočaře (I 6)
i. Ohraničení přirozených míst implikuje i ohraničení těles (geometricko-fyzikální
argument):
 Pohyby nahoru a dolů jsou opačné (protivné – ἐναντίαι).
 Opačné pohyby vedou na opačná místa.
 Je-li jedna protiva ohraničená (ὡρισμένον), bude i druhá.
 Střed je ohraničený, protože těleso pohybující se do středu se nemůže dostat dále než
do středu.
 Je tedy ohraničené i místo nahoře, a nutně i to, co je mezi nimi…
 … je-li ohraničené místo, bude i těleso (πεπερασμένον).
3. D. b. Nekonečné se nemůže pohybovat
přímočaře (I 6)
ii. Neomezené těleso by muselo mít i neomezenou hmotnost (fyzikální argument):
 Z nekonečného tělesa o hmotnosti M odebereme konečnou část s hmotností m1 = 1/3
M.
 Opět z onoho nekonečného tělesa (které se odebráním části nestalo konečným)
odereme další část, která bude co do velikosti 3x větší než první odebraná část. Pak:
 Bude-li hmotnost úměrná velikosti, pak hmotnost m2 = 3*m1, ovšem 3*m = M.
Tj. hmotnost (omezené) části = hmotnost (neomezeného) celku  spor.
  Proto nekonečné těleso musí mít nekonečnou hmotnost.
• Avšak těleso o nekonečné hmotnosti se nemůže pohybovat přímočaře:
 Trvání pohybu po dané dráze je totiž nepřímo úměrné hmotnosti pohybujícího se tělesa
(důležité – identifikujte skrytý předpoklad!).
 Nekonečně hmotné těleso by se tedy muselo pohybovat v nekonečně kratším čase než
těleso s určitou hmotností.
  A to je nemožné.
3. D. b. Experimentální demonstrace
nekonečně těžkého
těžké těžší
88
3. D. b. Totéž zpomaleně
těžké těžší
88
3. D. b. Těleso jako složené z částí nemůže být
neomezené (I 7)
„Dialektické“ schéma:
O každém tělese platí, že je
1. buď nekonečné a pak
a. části jsou odlišné
i. části jsou druhově omezené
ii. části jsou druhově nekonečné
b. části jsou druhově podobné
2. nebo konečné, omezené (tahle možnost je správně)
• Př. – možnost 1b. je vyvrácena odkazem na analýzu pohybu:
 Je-li nekonečné složeno z druhově stejných částí, tedy bude jednoduché, a
proto mu musí náležet jeden z jednoduchých pohybů (3. axióm z I, 2).
 Ale pak bude buď tíha (tedy hmotnost) nebo lehkost nekonečná, což bylo
vyvráceno (pro případ přímočarého pohybu – I, 6).
 Avšak nekonečné se nemůže pohybovat ani v kruhu, jak bylo ukázáno (I, 5).
3. D. c. Jeden svět nutně stačí! (I 8-9)
Přehled argumentace:
a. (Přímočaré) pohyby se nemohou vztahovat ke středům více světů (8. kap.).
 Fyzikální argument.
b. Náš svět je zformován z veškeré látky (9. kap.).
 Metafyzická úvaha.
3. D. c. Jeden svět stačí – pohyby a středy (I 8)
• Rozsáhlé přípravné úvahy:
i. Konstatování základních faktů teorie přirozených pohybů a míst. Platí:
 Kam se těleso pohybuje přirozeně (násilně), tam i přirozeně (násilně) zůstává, a
také naopak.
 Pohyb násilný je opačný vůči pohybu přirozenému (5. axióm ze 2. kap.).
 276b26-27 – jednoduchým tělesům nutně náleží nějaký pohyb, protože je zřejmé,
že se pohybují.
ii. Všechny předpokládané světy jsou složeny ze stejných těles, tj. oheň atd.
v nich mají stejné přirozené, fyzikální vlastnosti jako v našem světě. Proč?
 Prvky jsou spojeny s pohyby (každý prvek je charakterizován jedním pohybem) a
pohybů je (z geometrického hlediska) omezený počet. Jsou-li tedy stejné pohyby,
jsou stejné i prvky. Pak:
 Země v jiném světě směřuje do (našeho) středu a oheň se od něj vzdaluje. Ale
pak by se tyto prvky chovaly protipřirozeně vzhledem k vlastnímu světu – země
by se vzdalovala od středu (protože by směřovala k nám).
X
3. D. c. Jeden svět stačí – vyčerpání látky (I 9)
Možná námitka:
 Aristotelés, Met. I, 6 (988a1 nn.): z dané látky může vzniknout pouze 1 věc,
ale každá forma může tvarovat více jednotlivin.
 nebe (tj. celý svět) jakožto vnímatelné = jednotlivina z látky a formy
 tedy existuje forma nebe jako (druhová) bytnost – τὸ τί ἦν εἶναι (278a2-4,
12-13)
  pak ale by tato forma měla vytvořit více jednotlivin téhož druhu a mělo by
být více světů
Odražení námitky:
 nebe je zformováno z veškeré látky – proto forma nebe nemá příležitost,
aby zformovala ještě nějakou jinou jednotlivinu
Ale – je nebe (svět) skutečně z veškeré látky?
3. D. c. Jeden svět stačí – vyčerpání látky (I 9)
Je nebe (svět) skutečně z veškeré látky?
• „Důkaz“ pomocí analýzy významů termínu οὐρανός, tj. jeho obecného
užití:
 nejvzdálenější, nejkrajnější okruh veškerenstva nebo těleso, které se zde
nachází (tj. stálice); v tomto místě mají sídlit bohové
 těleso související s posledním okruhem, které obsahuje měsíc, slunce a
planety
 těleso obklopené posledním okruhem, tedy celek a veškerenstvo
• poslední význam (v běžném úzu! – εἰώθαμεν λέγειν) – mimo nebe nic
nemůže existovat a toto nebe je jedinou možnou jednotlivinou svého
druhu
3. D. d. Jeden svět je věčný! (I 10-12)
Přehled argumentace:
a. polemika se staršími názory o vzniku světa v čase (10. kap.)
 argumenty na fyzikální rovině
b. přípravná práce – analýza pojmů (11. kap.)
 γένητος (vzniklý, vzniknutelný), ἀγένητος, φθαρτός (zaniklý,
zničitelný), ἄφθαρτος
c. aplikace „pojmové analýzy“ z předchozí kapitoly na svět (12.
kap.)
 dialektický výklad:
– ἀγένητος musí být i ἄφθαρτος
– γένητος musí být φθαρτός
3. E. Země v kosmu (II 3, 13-14)
a. nutnost existence Země
b. poloha a pohyb – „teorie“
c. poloha a pohyb – „empirie“
d. tvar
e. velikost
3. E. a. Nutnost existence Země (II 3)
• evidence věčného kruhového pohybu nebe a jeho vlastností 
• existence 4 prvků v pozemském světě a vlastnosti tohoto světa
 každé těleso existuje s ohledem na určitou činnost (tj. s ohledem na určitý cíl,
takže jde vlastně o teleologický argument)
 u boha je touto činností nesmrtelnost, tj. věčný život
 nebe je těleso božské povahy, proto je kruhovým tělesem a stále se přirozeně
pohybuje v kruhu
 ale u pohybu v kruhu je třeba, aby nějaká část tělesa – střed – zůstávala
nehybná 
 to ale nemůže být žádná část tohoto božského tělesa, protože by to bylo proti
jeho přirozenosti (= pohyb v kruhu) a nic protipřirozeného nemůže být věčné
(i když – také póly jsou nehybné, tedy ani ty by neměly patřit ke kosmu…)
 tedy…
3. E. a. Nutnost existence Země (II 3)
• evidence věčného kruhového pohybu nebe a jeho vlastností 
• existence 4 prvků v pozemském světě a vlastnosti tohoto světa
 … tedy nevyhnutně musí existovat země, která se nachází nehybně ve středu
 existuje-li země, pak musí existovat i její protiva, tj. oheň
 a dále i střední prvky mezi protivami (tj. voda a vzduch)
 existují-li protivy, musí docházet jejich působením ke vzniku  existuje vznik
3. E. b. Poloha a pohyb Země – „teorie“
• Případný pohyb Země by musel být protipřirozený.
 jednotlivé části Země (hroudy, kameny) se přirozeně pohybují do středu (tj.
do středu světa)
 jestliže by se pohybovala sama Země, pohybovala by se protipřirozeně –
totiž jinak než její části
 protipřirozený a násilný pohyb Země by nemohl být věčný
 ale světový řád (τοῦ κόσμου τάξις) je věčný 
 Země se nemůže pohybovat protipřirozeně  Země se nemůže pohybovat
vůbec
• Země musí přirozeně spočívat ve středu kosmu.
 Země se odevšud pohybuje přirozeně ke středu stejně jako oheň od středu
k okraji.
  Žádná část země nemůže být odnesena od středu nenásilně.
 Tím více to platí pro celou Zemi – ta by mohla být pohnuta jen větší silou
než vlastní, proto zůstává ve středu.
3. E. c. Poloha a pohyb Země – „empirie“
• Pozorování dopadu vržených těles.
 Těžké předměty vrhnuté přímo vzhůru dopadají na totéž místo, a to i
v případě, že by byly vrženy nekonečně daleko (εἰς ἄπειρον).
• Astronomická pozorování.
 Pozorované změny souhvězdí totiž odpovídají pohledu z nehybné Země ve
středu.
3. E. d. Tvar Země
Země má tvar koule. Jaké jsou argumenty?
1. Z hmotnosti (fyzikální, teoretický argument):
 každá část Země má tíži (hmotnost – βάρος), dokud nedosáhne středu
 jestliže se snášejí části Země do středu rovnoměrně ze všech stran, nutně vznikne koule
 je-li masa země rozmístěna nerovnoměrně, větší množství na jedné straně odtlačí menší
množství tak, že celek bude rozmístěn rovnoměrně kolem středu
2. Z pozorování (?) úhlu pádu těžkých těles:
 těžké věci nepadají po rovnoběžných drahách, nýbrž dopadají vždy kolmo k
(kulovému) povrchu Země
• Následující 2 argumenty Aristotelés ohlašuje jako „vnímané jevy“ (διὰ
τῶν φαινομένων κατὰ τὴν αἴσθησιν).
3. Zatmění Měsíce.
4. Pozorování proměn oblohy v závislosti na zeměpisné šířce.
 Souhvězdí stoupají nad horizont nebo naopak klesají pod něj při posunu na jih nebo na
sever  rozdílný vzhled noční oblohy v Egyptě (na Kypru) a v severských krajích.
 Tak velké změny by nemohly nastávat, kdyby Země byla např. plochá deska.
3. E. e. Velikost Země
• pozorovaná odlišnost souhvězdí na obloze v závislosti na
zeměpisné šířce 
 Země není příliš velká – jinak by se totiž při změně rovnoběžky viditelná obloha
tolik neměnila
 Středozemní moře může na západě sousedit přímo s krajinou Indů
 „matematikové“ vypočítali délku jejího obvodu na čtyřicet myriád stádií = asi
70 000 km
(Μυρίας = 10 000, στάδιον = asi 180 m.)
 Země s takovými rozměry podle Aristotela „není velká“ vzhledem k velikosti
ostatních hvězd.